[{"data":1,"prerenderedAt":135},["ShallowReactive",2],{"post-es-la-influencia-de-la-educacion-en-el-paso-a-la-timocracia-en-la-republica-de-platon":3,"translation-es-la-influencia-de-la-educacion-en-el-paso-a-la-timocracia-en-la-republica-de-platon":134},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"status":12,"type":13,"link":14,"title":15,"content":17,"excerpt":20,"author":22,"featured_media":23,"comment_status":24,"ping_status":24,"sticky":19,"template":25,"format":26,"meta":27,"categories":28,"tags":30,"class_list":31,"_links":38,"_embedded":79,"tagsResolved":120,"translations":121},972,"09. 08. 2026","2026-08-08T22:03:54",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=972","2026-08-09T00:03:54","vliv-vzdelani-na-prechod-k-timokracii-v-platonove-ustave","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fvliv-vzdelani-na-prechod-k-timokracii-v-platonove-ustave\u002F",{"rendered":16},"Vliv vzdělání na přechod k timokracii v Platónově Ústavě",{"rendered":18,"protected":19},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pod vlivem čtení II., III., VII a VIII. knihy budeme v této stručné stati uvažovat o vzdělání jako systematické výchově chlapců, která se dělí na ranou poetickou a músickou výchovu, vyspělejší na číslech založenou nauku, která učí duši směřovat zrakem k jsoucnům nahoru,  a nakonec pro nejtalentovanější chlapce v obci potenciálně nebezpečnou dialektiku. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vzdělávání chlapců patří mezi základní stavební kameny zřízení obce. To platí i pro aristokracii jakožto nejlepší ze všech ústav obce. Kauzální vzorec, ze kterého vycházíme, je zhruba následující. Celý dialog v VIII. knize Ústavy navazuje na dříve definovanou tripartitní strukturu duše (437b–441c) a popisuje, jak úpadek ctnosti u mužů a následná degenerace obce má za vinu omezení moci rozumové části duše (λογιστικόν) a nahrazení její dominance jednou z nižších částí duše, tedy vznětlivostí (θυμός) nebo žádostivostí (ἐπιθυμητικόν). Jak známo, podle toho, jaké části duše u daných členů obce jsou aktivnější, zavádí Sokrates taxonomii deficitních zřízení obcí; z ideální aristokracie se rodí timokracie, z té oligarchie, následuje demokracie a nakonec tyranie. Jak poukazuje (THEIN, 2014) popisuje, že vztah mezi lidskou povahou (rozložením vlivu částí duše) a uspořádáním obce není pouze korespondencí, nýbrž vztah je kauzální a jednosměrný: „povaha vládců přímo určuje povahu příslušného zřízení obce“ (THEIN, 2014, s. 240; 544d-e).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Naším cílem není zde podrobný popis příčin a vývoje úpadků z jedné ústavy do druhé. Pro zdůraznění kauzální role vzdělání poukážeme ale na dvě věci: zaprvé, a jaké vzdělání je nutné pro vývoj a udržení aristokracie; a za druhé, co se nejen ve vzdělávání musí změnit, aby došlo k první degeneraci směrem k timokracii.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V sedmé knize najdeme jakési vyvrcholení systematizace vzdělávacího programu pro mladé může, kteří mají být vychováni jako strážci, a poté i filosofy-vládci. Již z podobenství o jeskyni vidíme, že počátkem cesty filozofa je obrat ze stínu směrem ke světlu a poznání Ideje Dobra. Úkolem vzdělání není vkládat „zrak do slepých očí“, nýbrž otočení celého těla a duše od přízemních a proměnlivých věcí směrem nahoru k „věcem pravdy“, neměnným Idejím, a především Ideji Dobra (518b–519a). Taková cesta otočení zraku duše vyžaduje několik stupňů vzdělání. Na začátku je třeba studovat gymnastiku a umění músické, které rozvíjejí „harmonii“ a „souladnost“ (521d–522b). Poté Sokrates doporučuje několik matematicky založených disciplín (nauka o čísle, měřičství, geometrie, hvězdářství, astronomii, harmonii), které pozvedají zrak duše směrem nahoru (pod podmínkou, že astronomie se pěstuje vhodně, neboť může podle Sokrata naopak obracet zrak duše směrem dolů, k materii). Pouze ti, kteří vytrvají, uspějí v předchozích předmětech a dosáhnout věku třiceti let, mohou přejít k nejvyšší ze všech umění, tedy k dialektice. (537d) \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ta táhne duševní zrak z barbarského bahna vzhůru, i tím, že využívá znalosti předchozích oborů (533d). Sokrates varuje, že dialektické umění mohou chlapci zneužívat jako hračku; oddávat se planému vyvracení důkazů a kritice všeho, co slyší. Příliš mladí a nestabilní chlapci by štěkali „jako stěňata“, po všech chňapali. Proto se dialektiku musí učit chlapci ve věku, kdy jsou stálí, mají již nějaké vědění, a nesklouznou kvůli svému neustálému vyvracení všeho, co slyší, v jakémsi relativismu, v němž původní otcovy zásady a zákony od zákonodárců přestane ctít. (VII, 538c–539d).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Po pěti letech systematického tréninku dialektiky, která je považována za vrchol „naukové soustavy“ (534e), je takto vybavený filozof ten, kdo:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„[…] při každé věci postihuje důvodný smysl její jsoucnosti […] A o tom, kdo to nedovede, řekneš, že nemá o té věci rozumového vědění, právě proto, že \u003C\u002Fspan>\u003Cb>není schopen ujasniti sobě i jinému ten smysl\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> […] (534b–c, zvýraznění autora)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sokrates zmiňuje několik dalších charakterových vlastnostní, které vládnoucí filosof musí splňovat. Mezi nimi například patří to, že filosof-vládce má být neochotný vládnout. Ujme se vlády pouze proto, že si uvědomuje, že nikdo lepší se v obci nenachází. Případně chce zabránit „realizaci horších forem vlády“ (THEIN, 2014, s. 204).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nutno dodat, že celý dosud neexistující vzdělávací systém, která má připravovat budoucí strážce-filosofy-vládce, obsahuje mnoho škrtů a cenzury, aby vyučované obsah jednotlivých oborů nekazily chlapce již od útlého věku. Například v III. knize najdeme hned několik příkazů, jak mají být bohové v poezii líčení; co přesně má poezie v chlapcích posilovat, naopak jaké pasáže a témata jsou zakázaná: chlapci nesmějí slyšet mýty, které líčí bohy jako zlé; poezie má posilovat odvahu, naopak přehnaný patos žalozpěvů je zakázán. Strážci se dále nesměj skrze poezii vžívat do rolí, které by mohly pokazit jejich charakter: otroci, ženy, opilci apod. (386a–392c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">K čemu všemu taková přísná forma vzdělání má vést? Jak už bylo zmíněno, nejen v VIII. knize Ústavy sledujeme kauzální vztah mezi obsahem a struktura (tripartitní) duše jednotlivých osob a style ústavy, podle které je daná obec řízena. Pokud tedy existuje kauzální vztah \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Duše => Ústava\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> obce, můžeme dodat, že je to právě vzdělání, které formuje duši, a tudíž kauzální vztah by mohl vypadat následovně: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vzdělání => Duše => Ústava\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Filosofové coby nejlepší ze všech strážců, neboť podstoupili vzdělání dialektiky, díky které jejich duše dokáže nahlížet Jsoucna a především Ideu Dobra, budou nedobrovolnými, leč benevolentními správci obce. Taková obec pak pokračuje ve své existenci a prospívá, je-li: „udržována řádná výchova a vzdělávání, působí, že v obci vznikají zdatní jedinci, a dobří jedinci zase, nabývajíce takového vychování, stávají se ještě lepšími než dřívější jak v ostatních věcech, tak i co do plození, právě tak jako tomu jest i u ostatních živočichů“ (VI, 424a–c). Správci jsou v obci pověřeni výukou mladých chlapců. Pokud dobře a vhodně vzdělaní správci budou vyučovat budoucí generaci, a vše ostatní zůstává v pořádku, Sokrates očekává, že budoucí generace budou vytříbenější než ty předchozí. Takový „eugenický efekt“ na lidské zdroje obce má zaručit, že přehršel skvělých, ctnostných a rozumovou složkou duše ovládaných mužů zaručí stabilitu aristokratického zřízení obce. Sokrates však varuje, že jakákoli změna struktury vzdělání může změnit struktury ústavy obce a její zákony, protože se správcové obce musí vyvarovat jakýchkoli novot ve výuce gymnastiky a músického umění, aby se nekazila: „neboť nikde se nehýbe zákony músickými, aby se zároveň nehýbalo největšími zákony politickými, jak praví Damón, a já mu věřím“ (VI, 424c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud všechno funguje, jak nabádá Sokrates, a správci vhodným způsobem aplikují vzdělávací postupy na výuku nových generací, zdá se, že tyto dva elementy se cyklicky podporují, a není důvod se obávat úpadku. Avšak, Sokrates  na počátku VIII. knihy si vypůjčuje hlas Múz, jejichž prostřednictvím vysvětluje příčinu prvního úpadku aristokracie a počátek přesunu k timokracii. Múzy tvrdí, že, vše, co vzniklo, je dříve nebo později odkázáno ke zkáze. Konkrétně v případě správců dokonalé obce za to může nevhodný způsob potomků. Múzy tvrdí, že existuje matematicky složitě vypočitatelné geometrické číslo, pomocí kterého lze předpovědět, kdy se mají správcům rodit děti (VIII, 546a–547a). Budou se tak rodit méně talentovaní potomci, u kterých se stává dominantnější , kteří navíc budou zanedbávat vzdělání nejdříve múzického umění, poté i gymnastického. To bude produkovat nestejnost a nepravidelnost, jež povede rozbroji a počátku proměny směrem k timokratické ústavě. Timokratická ústava se vyznačuje potlačením vlivu rozumové části duše, a místo ní nastupuje vliv vznětlivé (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">θυμός\u003C\u002Fspan>\u003Cb>) \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">části duše, především vlastnosti „řevnění a ctižádosti“ (548c). Zatímco otec timokratického muže je stále ovládán rozumovou stránkou duše, jeho pasivita směrem k finančním dlužníkům rodiny a neochota se zapojovat do veřejného života obce vede k tomu, že matka i služebnictvo si před synem na otce stěžují, osočuje otce z nedostatku mužnosti a schopnosti jednat. To vše se projevuje v posunu duši timokratického syna, který si začíná před dobrem a rozumem vážit cti a peněz. Taková timokratická duše upozaďuje důležitost tradičního aristokratického vzdělání. Sice stále je milovníkem músického umění a rétoriky, ale timokratický muž již nemá dostatečně rozvinutý talent, aby sám byl aktivním v músice nebo dobrým řečníkem. Jeho vztah k aristokratickému vzdělání je pouhým stínem; snad rozumí jejich důležitosti, ale už na něm neparticipuje, ani nemůže. Naopak je milovníkem vlády, tělesného cvičení a válečných činů. (VIII, 549a)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aristokratická společnost předpokládala, že její správci budou mít aktivní dovednost se oddávat rigoróznímu výcviku nejen pro dobro individuálních duší správců-filosofů, nýbrž lze předpokládat, že dialektická výuka a její pěstování mělo vliv na vědění širší společnosti obce. Jak bylo řečeno výše, rozumové vědění správců-filosofů předpokládá, že jsou schopni sobě i jinému smysl jsoucen vysvětlit. Dialektická metoda, ne nepodobná sokratickým dialogům samotným, je očišťující prvek, především orálně založené společnosti, kdy veškerá komunikace a veřejný transfer informací je předáván aktivní formou mluvené komunikace. Ti, kteří praktikovali dialektiku v aristokratické obci nejen očišťovali rozum svůj, nýbrž je pravděpodobné, že celá obec těžila z toho, že myšlenky většiny v obci mohli být potenciálně testovány a očišťovány. Pokud dialektika byla vyvrcholením výchovných metod, jak duši obracet od stínu smyslových počitků nahoru směrem k jsoucnům a předně ideji Dobra, ztráta jejího vlivu v timokratické společnosti musí vést k tomu, že společnost se zajímá postupně více o přízemní, smyslové věci. Neboť méně a méně lidí v timokratické společnosti jsou schopni a ochotni sejít zpět do pomyslné jeskyně a vystavit se sociální ostrakizaci a fyzickému nebezpečí jen kvůli poznání, které jejich duše vlastní, ale nikdo není připraven poslouchat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Na základě prozkoumání několika vybraných pasáží v Platónově dialogu Ústava můžeme říct, že spouštěcím mechanismem úpadku ideálního zřízení obce není nedostatek vzdělání, ani inherentní nastavení lidské duše. Příčinou se zdá být mechanismus, který překračuje samotnou obec: zvláštní geometrické číslo, které podle všeho determinuje vhodný čas pro plození dětí. Ironickým faktem se také zdá být, že Sokrates v dialogu toto číslo zná. Pokud tomu tak je, znamená to, že lidstvo není odsouzené ke kontinuální degradaci ústavy obcí. Otevřenou otázkou však je, jak doslovně je možné pasáž o geometrickém číslu chápat. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PLATÓN, 2025. Ústava. Sedmé, opravené vydání. Praha: OIKOYMENH. Platónovy dialogy. ISBN\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">978-80-7298-645-3.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">THEIN, Karel, 2014. Filosof, přirozenost a výchova v Ústavě. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Obec a duše: k Platónově praktické filosofii\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Praha: Filosofia, s. 119–250. ISBN 978-80-7007-426-8\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":21,"protected":19},"\u003Cp>Pod vlivem čtení II., III., VII a VIII. knihy budeme v této stručné stati uvažovat o vzdělání jako systematické výchově chlapců, která se dělí na ranou poetickou a músickou výchovu, vyspělejší na číslech založenou nauku, která učí duši směřovat zrakem k jsoucnům nahoru,  a nakonec pro nejtalentovanější chlapce v obci potenciálně nebezpečnou dialektiku.  Vzdělávání chlapců […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"open","","standard",{"footnotes":25},[29],4,[],[32,13,33,34,35,36,37],"post-972","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article",{"self":39,"collection":45,"about":48,"author":51,"replies":55,"version-history":58,"predecessor-version":61,"wp:attachment":65,"wp:term":68,"curies":75},[40],{"href":41,"targetHints":42},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972",{"allow":43},[44],"GET",[46],{"href":47},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[52],{"embeddable":53,"href":54},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[56],{"embeddable":53,"href":57},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=972",[59],{"count":22,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972\u002Frevisions",[62],{"id":63,"href":64},973,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972\u002Frevisions\u002F973",[66],{"href":67},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=972",[69,72],{"taxonomy":70,"embeddable":53,"href":71},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=972",{"taxonomy":73,"embeddable":53,"href":74},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=972",[76],{"name":77,"href":78,"templated":53},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":80,"wp:term":97},[81],{"id":22,"name":82,"url":83,"description":25,"link":84,"slug":82,"avatar_urls":85,"_links":89},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":86,"48":87,"96":88},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":90,"collection":94},[91],{"href":54,"targetHints":92},{"allow":93},[44],[95],{"href":96},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[98,119],[99],{"id":29,"link":100,"name":101,"slug":101,"taxonomy":70,"_links":102},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":103,"collection":108,"about":111,"wp:post_type":114,"curies":117},[104],{"href":105,"targetHints":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":107},[44],[109],{"href":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[118],{"name":77,"href":78,"templated":53},[],[],{"en":122,"es":126,"fr":130},{"title":123,"slug":124,"description":125},"The Influence of Education on the Transition to Timocracy in Plato’s Republic","the-influence-of-education-on-the-transition-to-timocracy-in-plato-s-republic","A short essay on how education shapes the soul and thereby the constitution in Plato’s Republic, and on what has to change for aristocracy to decline into timocracy.",{"title":127,"slug":128,"description":129},"La influencia de la educación en el paso a la timocracia en la República de Platón","la-influencia-de-la-educacion-en-el-paso-a-la-timocracia-en-la-republica-de-platon","Un breve ensayo sobre cómo la educación forma el alma y, con ella, la constitución en la República de Platón, y sobre qué debe cambiar para que la aristocracia decaiga en timocracia.",{"title":131,"slug":132,"description":133},"L’influence de l’éducation sur le passage à la timocratie dans la République de Platon","l-influence-de-l-education-sur-le-passage-a-la-timocratie-dans-la-republique-de-platon","Un bref essai sur la manière dont l’éducation forme l’âme et, avec elle, la constitution dans la République de Platon, et sur ce qui doit changer pour que l’aristocratie déchoie en timocratie.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">A raíz de la lectura de los libros II, III, VII y VIII, en este breve ensayo reflexionaremos sobre la educación como formación sistemática de los muchachos, que se divide en la temprana educación poética y musical, un estudio más avanzado basado en los números, que enseña al alma a dirigir la mirada hacia arriba, hacia los entes, y, finalmente, para los muchachos más talentosos de la ciudad, la potencialmente peligrosa dialéctica. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La educación de los muchachos se cuenta entre las piedras angulares de la constitución de la ciudad. Esto vale también para la aristocracia en tanto que la mejor de todas las constituciones de la ciudad. El patrón causal del que partimos es, a grandes rasgos, el siguiente. Todo el diálogo del libro VIII de la República enlaza con la estructura tripartita del alma definida anteriormente (437b–441c) y describe cómo la decadencia de la virtud en los hombres y la consiguiente degeneración de la ciudad se deben a la limitación del poder de la parte racional del alma (λογιστικόν) y a la sustitución de su dominio por una de las partes inferiores del alma, es decir, por la fogosidad (θυμός) o por el apetito (ἐπιθυμητικόν). Como es sabido, según qué partes del alma son más activas en los miembros de la ciudad, Sócrates introduce una taxonomía de las constituciones deficientes de las ciudades: de la aristocracia ideal nace la timocracia, de esta la oligarquía, le sigue la democracia y, finalmente, la tiranía. Como se señala en (THEIN, 2014), la relación entre la naturaleza humana (la distribución de la influencia de las partes del alma) y el orden de la ciudad no es una mera correspondencia, sino que la relación es causal y unidireccional: «la naturaleza de los gobernantes determina directamente la naturaleza de la constitución correspondiente de la ciudad» (THEIN, 2014, p. 240; 544d-e).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nuestro objetivo no es aquí una descripción detallada de las causas y del curso de las decadencias de una constitución a otra. Para subrayar el papel causal de la educación, sin embargo, señalaremos dos cosas: en primer lugar, qué educación es necesaria para el desarrollo y el mantenimiento de la aristocracia; y, en segundo lugar, qué debe cambiar, y no solo en la educación, para que se produzca la primera degeneración hacia la timocracia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">En el libro séptimo encontramos una especie de culminación de la sistematización del programa educativo para los hombres jóvenes que han de ser educados como guardianes y, después, como filósofos-gobernantes. Ya desde la alegoría de la caverna vemos que el comienzo del camino del filósofo es un giro desde la sombra hacia la luz y el conocimiento de la Idea del Bien. La tarea de la educación no es poner «vista en ojos ciegos», sino girar todo el cuerpo y el alma desde las cosas terrenales y cambiantes hacia arriba, hacia las «cosas de la verdad», las Ideas inmutables y, sobre todo, la Idea del Bien (518b–519a). Tal camino de giro de la mirada del alma requiere varios grados de educación. Al principio hay que estudiar la gimnasia y el arte musical, que desarrollan la «armonía» y la «concordancia» (521d–522b). Después Sócrates recomienda varias disciplinas de base matemática (la ciencia del número, la agrimensura, la geometría, el estudio de los astros, la astronomía, la armonía), que elevan la mirada del alma hacia arriba (con la condición de que la astronomía se cultive adecuadamente, pues, según Sócrates, puede por el contrario volver la mirada del alma hacia abajo, hacia la materia). Solo quienes perseveran, tienen éxito en las materias anteriores y alcanzan la edad de treinta años pueden pasar al más alto de todos los saberes, es decir, a la dialéctica. (537d) \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Esta arrastra la mirada del alma hacia arriba desde el fango bárbaro, también sirviéndose de los conocimientos de las disciplinas anteriores (533d). Sócrates advierte de que los muchachos pueden abusar del arte dialéctico como de un juguete, entregándose a la refutación vana de las pruebas y a la crítica de todo lo que oyen. Los muchachos demasiado jóvenes e inestables ladrarían «como cachorros» y lanzarían dentelladas a todo. Por eso los muchachos deben aprender la dialéctica a una edad en la que ya son estables, poseen ya algún saber y no se deslizarán, a causa de su constante refutación de todo lo que oyen, hacia una especie de relativismo en el que dejarían de honrar los principios originales de su padre y las leyes de los legisladores. (VII, 538c–539d).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tras cinco años de entrenamiento sistemático en la dialéctica, que se considera la cima del «sistema de los saberes» (534e), el filósofo así equipado es aquel que:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">«[…] en cada cosa capta el sentido razonado de su ser […] Y de aquel que no es capaz de ello dirás que no tiene conocimiento racional de esa cosa, precisamente porque \u003C\u002Fspan>\u003Cb>no es capaz de aclararse a sí mismo ni a otro ese sentido\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> […]» (534b–c, el énfasis es mío)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sócrates menciona varios otros rasgos de carácter que el filósofo gobernante debe reunir. Entre ellos se cuenta, por ejemplo, que el filósofo-gobernante ha de estar poco dispuesto a gobernar. Asume el gobierno solo porque se da cuenta de que en la ciudad no hay nadie mejor. O bien quiere impedir «la realización de formas peores de gobierno» (THEIN, 2014, p. 204).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Hay que añadir que todo el sistema educativo, hasta ahora inexistente, que ha de preparar a los futuros guardianes-filósofos-gobernantes contiene muchos recortes y mucha censura, para que el contenido enseñado en las distintas disciplinas no corrompa a los muchachos desde la más tierna edad. En el libro III, por ejemplo, encontramos toda una serie de preceptos sobre cómo deben ser representados los dioses en la poesía; qué exactamente debe fortalecer la poesía en los muchachos y, por el contrario, qué pasajes y temas están prohibidos: los muchachos no deben oír mitos que representen a los dioses como malvados; la poesía ha de fortalecer el valor, mientras que el patetismo exagerado de los cantos fúnebres está prohibido. Además, los guardianes no deben, a través de la poesía, meterse en papeles que podrían estropear su carácter: esclavos, mujeres, borrachos, etc. (386a–392c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">¿A qué ha de conducir una forma de educación tan estricta? Como ya se ha mencionado, no solo en el libro VIII de la República seguimos la relación causal entre el contenido y la estructura (tripartita) del alma de las personas individuales y el estilo de la constitución por la que se rige la ciudad en cuestión. Si existe, pues, una relación causal \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Alma => Constitución\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> de la ciudad, podemos añadir que es precisamente la educación la que forma el alma, y por tanto la relación causal podría tener el siguiente aspecto: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Educación => Alma => Constitución\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Los filósofos, en tanto que los mejores de todos los guardianes, pues se han sometido a la educación en la dialéctica, gracias a la cual su alma es capaz de contemplar los Entes y, sobre todo, la Idea del Bien, serán administradores de la ciudad involuntarios, pero benévolos. Una ciudad así continúa entonces su existencia y prospera si: «se mantienen una crianza y una educación adecuadas, hacen que en la ciudad surjan individuos capaces, y los individuos buenos, a su vez, al recibir tal crianza, se vuelven aún mejores que los anteriores, tanto en las demás cosas como en lo que respecta a la procreación, igual que ocurre con los demás seres vivos» (VI, 424a–c). Los administradores de la ciudad tienen encomendada la enseñanza de los muchachos jóvenes. Si administradores bien y adecuadamente educados enseñan a la generación futura, y todo lo demás sigue en orden, Sócrates espera que las generaciones futuras sean más refinadas que las anteriores. Tal «efecto eugenésico» sobre los recursos humanos de la ciudad ha de garantizar que una abundancia de hombres excelentes, virtuosos y gobernados por el componente racional del alma asegure la estabilidad de la constitución aristocrática de la ciudad. Sócrates advierte, sin embargo, de que cualquier cambio en la estructura de la educación puede cambiar las estructuras de la constitución de la ciudad y sus leyes, por lo que los administradores de la ciudad deben evitar cualquier novedad en la enseñanza de la gimnasia y del arte musical, para que no se corrompa: «pues en ninguna parte se alteran las leyes musicales sin que se alteren al mismo tiempo las más grandes leyes políticas, como dice Damón, y yo le creo» (VI, 424c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Si todo funciona como exhorta Sócrates y los administradores aplican de manera adecuada los procedimientos educativos a la enseñanza de las nuevas generaciones, parece que estos dos elementos se sostienen mutuamente de forma cíclica y no hay motivo para temer la decadencia. Sin embargo, al comienzo del libro VIII Sócrates toma prestada la voz de las Musas, por medio de las cuales explica la causa de la primera decadencia de la aristocracia y el comienzo del paso a la timocracia. Las Musas afirman que todo lo que ha nacido está, tarde o temprano, abocado a la destrucción. En concreto, en el caso de los administradores de la ciudad perfecta, la culpa la tiene una manera inadecuada de engendrar descendencia. Las Musas afirman que existe un número geométrico, calculable mediante complejas operaciones matemáticas, con el que se puede predecir cuándo deben nacerles hijos a los administradores (VIII, 546a–547a). Nacerán así descendientes menos talentosos, en los que otra parte del alma se vuelve más dominante, y que además descuidarán la educación, primero la del arte musical y después también la de la gimnasia. Esto producirá desigualdad e irregularidad, que conducirán a la discordia y al comienzo de la transformación hacia la constitución timocrática. La constitución timocrática se caracteriza por la represión de la influencia de la parte racional del alma, en cuyo lugar entra la influencia de la parte fogosa (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">θυμός\u003C\u002Fspan>\u003Cb>) \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">del alma, sobre todo de las cualidades de la «rivalidad y la ambición» (548c). Mientras que el padre del hombre timocrático sigue gobernado por el lado racional del alma, su pasividad frente a los deudores de la familia y su falta de disposición a participar en la vida pública de la ciudad hacen que la madre y los criados se quejen del padre delante del hijo y lo acusen de falta de hombría y de capacidad de actuar. Todo esto se manifiesta en un desplazamiento del alma del hijo timocrático, que empieza a apreciar el honor y el dinero por encima del bien y de la razón. Un alma timocrática así relega a un segundo plano la importancia de la educación aristocrática tradicional. Sigue siendo, es cierto, un amante del arte musical y de la retórica, pero el hombre timocrático ya no tiene un talento lo bastante desarrollado como para ser él mismo activo en la música o un buen orador. Su relación con la educación aristocrática es una mera sombra; quizá comprende su importancia, pero ya no participa en ella, ni puede hacerlo. Al contrario, es un amante del poder, del ejercicio corporal y de las hazañas bélicas. (VIII, 549a)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La sociedad aristocrática presuponía que sus administradores tendrían la capacidad activa de entregarse a un entrenamiento riguroso, no solo por el bien de las almas individuales de los administradores-filósofos, sino que cabe suponer que la enseñanza dialéctica y su cultivo influían en el saber de la sociedad más amplia de la ciudad. Como se ha dicho más arriba, el conocimiento racional de los administradores-filósofos presupone que son capaces de explicarse a sí mismos y a otro el sentido de los entes. El método dialéctico, no muy distinto de los propios diálogos socráticos, es un elemento purificador, sobre todo de una sociedad de base oral, en la que toda la comunicación y la transmisión pública de información se realiza mediante la forma activa de la comunicación hablada. Quienes practicaban la dialéctica en la ciudad aristocrática no solo purificaban su propia razón, sino que es probable que toda la ciudad se beneficiara de que los pensamientos de la mayoría en la ciudad pudieran ser potencialmente puestos a prueba y purificados. Si la dialéctica era la culminación de los métodos educativos para volver el alma desde la sombra de las sensaciones hacia arriba, hacia los entes y, ante todo, hacia la Idea del Bien, la pérdida de su influencia en la sociedad timocrática ha de llevar a que la sociedad se interese progresivamente más por las cosas terrenales y sensibles. Pues cada vez menos personas en la sociedad timocrática son capaces y están dispuestas a descender de nuevo a la caverna imaginaria y exponerse al ostracismo social y al peligro físico solo por un conocimiento que su alma posee, pero que nadie está dispuesto a escuchar.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sobre la base del examen de algunos pasajes seleccionados del diálogo de Platón la República, podemos decir que el mecanismo desencadenante de la decadencia de la constitución ideal de la ciudad no es la falta de educación, ni una disposición inherente del alma humana. La causa parece ser un mecanismo que trasciende la propia ciudad: un peculiar número geométrico que, según todos los indicios, determina el momento adecuado para engendrar hijos. Un hecho irónico parece ser también que Sócrates, en el diálogo, conoce este número. Si es así, significa que la humanidad no está condenada a una degradación continua de las constituciones de las ciudades. La pregunta abierta, sin embargo, es hasta qué punto puede entenderse literalmente el pasaje sobre el número geométrico. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PLATÓN, 2025. Ústava. Séptima edición, revisada. Praha: OIKOYMENH. Platónovy dialogy. ISBN\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">978-80-7298-645-3.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">THEIN, Karel, 2014. Filosof, přirozenost a výchova v Ústavě. En: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Obec a duše: k Platónově praktické filosofii\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Praha: Filosofia, pp. 119–250. ISBN 978-80-7007-426-8\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905688745]