[{"data":1,"prerenderedAt":224},["ShallowReactive",2],{"post-es-la-estetica-del-glitch-basinski-y-las-torres-gemelas":3,"translation-es-la-estetica-del-glitch-basinski-y-las-torres-gemelas":223},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":36,"_links":47,"_embedded":89,"tagsResolved":206,"translations":210},519,"17. 09. 2016","2016-09-17T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Festetika-glitche-basinski-a-dvojcata","2025-10-16T10:01:06","2025-10-16T08:01:06","estetika-glitche-basinski-a-dvojcata","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Festetika-glitche-basinski-a-dvojcata\u002F",{"rendered":17},"Estetika Glitche, Basinski a dvojčata",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Termín „Glitch“ v prostředí (nejen) počítačového softwaru představuje neočekávanou událost, kdy se běh systému odkloní od plánovaného chování. Zjednodušeně se tedy jedná o chybu, kterou je ale třeba specifikovat dále, protože v prostředí softwarového vývoje najdeme hned několik typů. Glitch jako softwarová chyba neodkazuje pouze k syntaktické, logické či sémantické chybě v kódu, ale častěji k chybě, kdy kód je v pořádku a externí faktor jako propustnost sítě, rychlost disku apod. je zdrojem nečekaného chodu programu (Fuller, s. 111).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Glitche se objeví v mnoha objektivně vnímatelných formách, v prostředí softwaru především v audiovizuální podobě, ale s vývojem interakčního designu je možné si představit Glitche u objektů, senzorů, které cílí i na další lidské smysly, například haptické senzory u moderních mobilních zařízeních.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Byly to ale Glitche audiovizuální, které ustanovily Glitch jako fenomén hodný podrobnému zkoumání, a proto termín “Glitch” lze rozšířit i o význam, který referuje k celé kultuře a hnutím, jež se teoreticky, kriticky a umělecky zabývají Glitchem jako objektem estetického zájmu. Ten se soustředí na jednu z hlavních vlastností Glitche, kterou je nahodilost výskytu a vzhledu. Princip náhody jakožto faktor, který je zakomponován do tvorby audiovizuálních děl, není samo o sobě nic nového a z dějepisu umění se dozvíme, že s náhodou si pohrávalo mnoho avant-gardních umělců první poloviny dvacátého století. Proces vzniku slova DADA, ze kterého se stalo označení celého uměleckého směru, je jen jedním z příkladů, jaký vliv měla náhoda v umění.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Náhoda a Glitch ale nebyly atraktivní pro umělce a teoretiky pouze na konceptuální úrovni. Estetika těchto audiovizuálních artefaktů zaujala natolik, že artefakty začaly být kopírovány a produkovány uměle. Byla-li na začátku náhoda dominantním aspektem Glitche, jak pak můžeme uchopit fakt, že Glitche začaly být “sbírány” jako vzácné suvenýry, jejichž vzhled byl postupně převeden do algoritmu, který z Glitche učinil sice nový, svébytný vizuální jazyk, avšak mechanizace jejich tvorby z nich odstranila to zajímavé, konceptuální jádro, tedy náhodu? Z nutnosti analyticky rozlišit způsob vzniku Glitche se zavedly názvy “pure glitch” a “glitch alike”, kde první označuje pravý glitch, který vznikl nečekaným problémem v technickém systému, kdežto “glitch alike” se používá pro řízenou pseudo-náhodu vytvořenou člověkem-umělcem za účelem estetického vyjádření.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv style=\"padding: 75% 0 0 0; position: relative;\">\u003Ciframe style=\"position: absolute; top: 0; left: 0; width: 100%; height: 100%;\" title=\"AURAE\" src=\"https:\u002F\u002Fplayer.vimeo.com\u002Fvideo\u002F52214011?badge=0&amp;autopause=0&amp;player_id=0&amp;app_id=58479\" frameborder=\"0\">\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cscript src=\"https:\u002F\u002Fplayer.vimeo.com\u002Fapi\u002Fplayer.js\">\u003C\u002Fscript>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Sabrina Ratté — AURAE\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Teoretici Olga Goriunová a Alexei Shulgin tvrdí, že z pohledu teorie je Glitch jako fenomén zajímavý nejen kvůli zabudovanému konceptu náhody, ale také kvůli tomu, že ne-funkce systému nám odkrývá něco důležitého; konkrétně glitch v systému nic netušícímu uživateli-divákovi zpřístupňuje jinak neviditelné části systému, které jsou schovány za fungujícím uživatelským rozhraním (UI). A právě dle autorů tenhle voyerský pohled do útrob systému lze také chápat:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“[…] manifestaci skutečné softwarové estetiky. Počítače jako takové nemají jasně určenou estetiku, která se značí určitou autenticitou a plností.” (Fuller, s. 111)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Autoři dále ve svém textu argumentují, že stroj vždy čerpal převážně z utilitárních principů svého návrhu, což později vedlo k tomu, že tyto ryze na funkci zaměřené návrhy se staly samotnou estetikou objektu\u002Fsystému. Podle autorů Glitch nabízí takovému pojetí strojové estetiky protiváhu tím, že zavádí iracionální či spontánní prvky do jinak technicky dokonalého chodu systému. Autoři svou tezi v textu rozvíjejí, přesto dále staví na těchto zmíněných vlastnostech Glitche v kontextu návrhu softwarových systémů. Ačkoli Glitch považuji za zajímavý koncept v tom, že uživatelům odkrývá to, co mělo být skryto, a tak skutečně průměrnému uživateli poskytuje úvod do “epistemologie a ontologie stroje”, neboť v terminologii teoretiků Grusina a Boltera: immediované prvky jsou rázem hypermediované; v uvažování Goriunové a Shulgina vidím nekoherentnost, neboť pro mě autenticita znamená především přirozenost. Netuším, proč by zrovna ne-funkční, chybné, iracionální či člověku se podobající vlastnosti měly představovat “autentickou estetiku” softwarového systému. Naopak, antropomorfizaci strojů vidím jako to, čím jest, tedy pokládání, něčeho za to, co není, či poněkud obskurněji řečeno: za de-autentizaci. Nic to nemění na tom, že téma propojující UI, jeho čistě digitální estetiku a autenticitu je natolik zajímavé, že si zaslouží samostatnou esej.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Přes veškerou zjevnou dominanci vizuálna najdeme Glitch i v hudbě. Můj oblíbený příklad je proces vzniku čtyřdílného alba\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The Disintegration Loops\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>od skladatele Williama Basinskiho. Krátce před 9\u002F11 se Basinski rozhodl digitalizovat jeho staré audiokazety, na kterých byly nahrané hudební smyčky. Basinski nechal digitalizér několik hodin pracovat. Když se ale vrátil, zjistil, že pásky se zamotaly a během digitalizace z nich postupně odpadávala feritová vrstva, na které je samotné audio uložené. Vizionář Basinski ale proces nechal pokračovat. Výsledný záznam je několikahodinová ambientní smyčka, vyjadřující prostor, který je naplněn melancholií. Jakoby digitalizace zachytila nejen degradovaný analogový zvuk, ale i scénu, která se toho dne, 11. 9. 2001, stala, a na kterou Basinski dobře viděl ze svého apartmánu. Kolaps věží viděl a nahrál na video, ze kterého pak vytvořil jednotlivé fotografie, jež se ocitly na obalu cd. Dle mého zbytečně, vše podstatné z toho dne, zcela náhodně, ztělesňuje zglitchovaná audio stopa.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ciframe loading=\"lazy\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fembed\u002FmjnAE5go9dI\" width=\"560\" height=\"315\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003Cbr \u002F>\n\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Glitch v hudbě, William Basinski – The Disintegration Loops\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>FULLER, Matthew (ed.).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Software studies: a lexicon\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>. Cambridge, Mass.: MIT, c2008. Leonardo (MIT). ISBN 978-0-262-06274-9.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Termín „Glitch“ v prostředí (nejen) počítačového softwaru představuje neočekávanou událost, kdy se běh systému odkloní od plánovaného chování. Zjednodušeně se tedy jedná o chybu, kterou je ale třeba specifikovat dále, protože v prostředí softwarového vývoje najdeme hned několik typů. Glitch jako softwarová chyba neodkazuje pouze k syntaktické, logické či sémantické chybě v kódu, ale častěji [&hellip;]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35],6,26,27,28,[37,14,38,39,40,41,42,43,44,45,46],"post-519","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed","tag-glitch","tag-new-media","tag-nova-media",{"self":48,"collection":54,"about":57,"author":60,"replies":64,"version-history":67,"predecessor-version":71,"wp:attachment":75,"wp:term":78,"curies":85},[49],{"href":50,"targetHints":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F519",{"allow":52},[53],"GET",[55],{"href":56},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[61],{"embeddable":62,"href":63},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[65],{"embeddable":62,"href":66},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=519",[68],{"count":69,"href":70},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F519\u002Frevisions",[72],{"id":73,"href":74},920,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F519\u002Frevisions\u002F920",[76],{"href":77},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=519",[79,82],{"taxonomy":80,"embeddable":62,"href":81},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=519",{"taxonomy":83,"embeddable":62,"href":84},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=519",[86],{"name":87,"href":88,"templated":62},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":90,"wp:term":107},[91],{"id":23,"name":92,"url":93,"description":26,"link":94,"slug":92,"avatar_urls":95,"_links":99},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":96,"48":97,"96":98},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":100,"collection":104},[101],{"href":63,"targetHints":102},{"allow":103},[53],[105],{"href":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[108,129],[109],{"id":30,"link":110,"name":111,"slug":111,"taxonomy":80,"_links":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":113,"collection":118,"about":121,"wp:post_type":124,"curies":127},[114],{"href":115,"targetHints":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":117},[53],[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[122],{"href":123},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[125],{"href":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[128],{"name":87,"href":88,"templated":62},[130,150,168,187],{"id":32,"link":131,"name":132,"slug":132,"taxonomy":83,"_links":133},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":134,"collection":139,"about":142,"wp:post_type":145,"curies":148},[135],{"href":136,"targetHints":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":138},[53],[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[143],{"href":144},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[146],{"href":147},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[149],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":33,"link":151,"name":152,"slug":152,"taxonomy":83,"_links":153},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fglitch\u002F","glitch",{"self":154,"collection":159,"about":161,"wp:post_type":163,"curies":166},[155],{"href":156,"targetHints":157},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F26",{"allow":158},[53],[160],{"href":141},[162],{"href":144},[164],{"href":165},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=26",[167],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":34,"link":169,"name":170,"slug":171,"taxonomy":83,"_links":172},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fnew-media\u002F","new media","new-media",{"self":173,"collection":178,"about":180,"wp:post_type":182,"curies":185},[174],{"href":175,"targetHints":176},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F27",{"allow":177},[53],[179],{"href":141},[181],{"href":144},[183],{"href":184},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=27",[186],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":35,"link":188,"name":189,"slug":190,"taxonomy":83,"_links":191},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fnova-media\u002F","nová média","nova-media",{"self":192,"collection":197,"about":199,"wp:post_type":201,"curies":204},[193],{"href":194,"targetHints":195},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F28",{"allow":196},[53],[198],{"href":141},[200],{"href":144},[202],{"href":203},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=28",[205],{"name":87,"href":88,"templated":62},[207,208,209],{"id":33,"name":152,"slug":152,"taxonomy":83,"link":151},{"id":34,"name":170,"slug":171,"taxonomy":83,"link":169},{"id":35,"name":189,"slug":190,"taxonomy":83,"link":188},{"en":211,"es":215,"fr":219},{"title":212,"slug":213,"description":214},"The Aesthetics of Glitch, Basinski and the Twin Towers","the-aesthetics-of-glitch-basinski-and-the-twin-towers","What a glitch is, why randomness made it interesting to art and theory, and how William Basinski’s The Disintegration Loops captured the morning of 9\u002F11.",{"title":216,"slug":217,"description":218},"La estética del glitch, Basinski y las Torres Gemelas","la-estetica-del-glitch-basinski-y-las-torres-gemelas","Qué es un glitch, por qué el azar lo hizo interesante para el arte y la teoría, y cómo The Disintegration Loops de William Basinski captó la mañana del 11-S.",{"title":220,"slug":221,"description":222},"L’esthétique du glitch, Basinski et les tours jumelles","l-esthetique-du-glitch-basinski-et-les-tours-jumelles","Ce qu’est un glitch, pourquoi le hasard l’a rendu intéressant pour l’art et la théorie, et comment The Disintegration Loops de William Basinski a saisi le matin du 11 septembre.","\u003Cp>El término «glitch», en el ámbito (no solo) del software informático, designa un suceso inesperado en el que el funcionamiento de un sistema se desvía de su comportamiento previsto. Dicho de forma sencilla, se trata de un error, pero de uno que hay que especificar más, porque en el desarrollo de software encontramos varios tipos. El glitch como error de software no remite solo a un error sintáctico, lógico o semántico en el código, sino con más frecuencia a un error en el que el código está bien y un factor externo, como el rendimiento de la red, la velocidad del disco, etc., es la fuente del funcionamiento inesperado del programa (Fuller, p. 111).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Los glitches aparecen en muchas formas objetivamente perceptibles, en el software sobre todo en forma audiovisual, pero con el desarrollo del diseño de interacción es posible imaginar glitches en objetos y sensores que se dirigen también a otros sentidos humanos, por ejemplo los sensores hápticos de los dispositivos móviles modernos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sin embargo, fueron los glitches audiovisuales los que establecieron el glitch como un fenómeno digno de un estudio detallado, y por eso el término «glitch» puede ampliarse también a un significado que se refiere a toda la cultura y a los movimientos que se ocupan teórica, crítica y artísticamente del glitch como objeto de interés estético. Este interés se centra en una de las principales propiedades del glitch, que es la aleatoriedad de su aparición y de su aspecto. El principio del azar en tanto que factor incorporado a la creación de obras audiovisuales no es nada nuevo en sí mismo, y la historia del arte nos enseña que muchos artistas de vanguardia de la primera mitad del siglo XX jugaron con el azar. La forma en que nació la palabra DADA, que se convirtió en el nombre de todo un movimiento artístico, es solo uno de los ejemplos de la influencia que tuvo el azar en el arte.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pero el azar y el glitch no resultaron atractivos para artistas y teóricos solo en el plano conceptual. La estética de estos artefactos audiovisuales cautivó tanto que los artefactos empezaron a copiarse y producirse artificialmente. Si al principio el azar era el aspecto dominante del glitch, ¿cómo podemos entonces entender el hecho de que los glitches empezaran a «coleccionarse» como recuerdos raros, cuyo aspecto se tradujo poco a poco en un algoritmo que, ciertamente, hizo del glitch un lenguaje visual nuevo y propio, pero cuya mecanización les quitó lo interesante, su núcleo conceptual, es decir, el azar? Por la necesidad de distinguir analíticamente el modo en que surge un glitch, se introdujeron los nombres «pure glitch» y «glitch alike», donde el primero designa un glitch verdadero, surgido de un problema inesperado en un sistema técnico, mientras que «glitch alike» se usa para una pseudoaleatoriedad controlada, creada por una persona-artista con el fin de la expresión estética.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv style=\"padding: 75% 0 0 0; position: relative;\">\u003Ciframe style=\"position: absolute; top: 0; left: 0; width: 100%; height: 100%;\" title=\"AURAE\" src=\"https:\u002F\u002Fplayer.vimeo.com\u002Fvideo\u002F52214011?badge=0&amp;autopause=0&amp;player_id=0&amp;app_id=58479\" frameborder=\"0\">\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cscript src=\"https:\u002F\u002Fplayer.vimeo.com\u002Fapi\u002Fplayer.js\">\u003C\u002Fscript>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Sabrina Ratté — AURAE\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Los teóricos Olga Goriunova y Alexei Shulgin sostienen que, desde el punto de vista de la teoría, el glitch como fenómeno es interesante no solo por el concepto de azar que lleva incorporado, sino también porque el no-funcionamiento del sistema nos revela algo importante; en concreto, un glitch en el sistema da acceso al usuario-espectador desprevenido a partes del sistema que de otro modo son invisibles y que se esconden detrás de una interfaz de usuario (UI) que funciona. Y es precisamente esta mirada voyerista a las entrañas del sistema la que, según los autores, puede entenderse también como:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>«[…] la manifestación de una auténtica estética del software. Los ordenadores como tales no tienen una estética claramente definida, marcada por cierta autenticidad y plenitud». (Fuller, p. 111)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Los autores sostienen además en su texto que la máquina siempre se ha nutrido sobre todo de los principios utilitarios de su diseño, lo que más tarde llevó a que estos diseños puramente orientados a la función se convirtieran en la estética misma del objeto\u002Fsistema. Según los autores, el glitch ofrece un contrapeso a esa concepción de la estética maquínica al introducir elementos irracionales o espontáneos en el funcionamiento, por lo demás técnicamente perfecto, del sistema. Los autores desarrollan su tesis en el texto y, aun así, siguen construyendo sobre estas propiedades del glitch en el contexto del diseño de sistemas de software. Aunque considero el glitch un concepto interesante en cuanto revela a los usuarios lo que debía permanecer oculto, y así ofrece de verdad al usuario medio una introducción a la «epistemología y ontología de la máquina», pues en la terminología de los teóricos Grusin y Bolter: los elementos inmediatos de repente quedan hipermediados; en el razonamiento de Goriunova y Shulgin veo una incoherencia, pues para mí la autenticidad significa sobre todo naturalidad. No sé por qué precisamente las propiedades no funcionales, erróneas, irracionales o parecidas a las humanas habrían de representar la «estética auténtica» de un sistema de software. Al contrario, veo la antropomorfización de las máquinas como lo que es, es decir, tomar algo por lo que no es, o, dicho de forma algo más oscura: como una desautentificación. Nada de esto cambia el hecho de que el tema que une la UI, su estética puramente digital y la autenticidad es tan interesante que merece un ensayo propio.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A pesar de todo el evidente predominio de lo visual, encontramos el glitch también en la música. Mi ejemplo favorito es la génesis del álbum en cuatro partes\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The Disintegration Loops\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>del compositor William Basinski. Poco antes del 11-S, Basinski decidió digitalizar sus viejas casetes de audio, en las que tenía grabados bucles musicales. Basinski dejó el digitalizador funcionando varias horas. Pero cuando volvió, descubrió que las cintas se habían enredado y que durante la digitalización se les había ido desprendiendo poco a poco la capa de ferrita en la que está almacenado el propio audio. Sin embargo, el visionario Basinski dejó que el proceso continuara. La grabación resultante es un bucle ambiental de varias horas que expresa un espacio lleno de melancolía. Como si la digitalización hubiera captado no solo el sonido analógico degradado, sino también la escena que ocurrió aquel día, el 11 de septiembre de 2001, y que Basinski veía perfectamente desde su apartamento. Vio el derrumbe de las torres y lo grabó en vídeo, del que luego sacó fotografías sueltas que acabaron en la portada del CD. Innecesariamente, a mi juicio: todo lo esencial de aquel día lo encarna, por puro azar, la pista de audio glitcheada.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ciframe loading=\"lazy\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fembed\u002FmjnAE5go9dI\" width=\"560\" height=\"315\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003Cbr \u002F>\n\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">El glitch en la música, William Basinski – The Disintegration Loops\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>FULLER, Matthew (ed.).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Software studies: a lexicon\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>. Cambridge, Mass.: MIT, c2008. Leonardo (MIT). ISBN 978-0-262-06274-9.\u003C\u002Fp>",1790905692658]