[{"data":1,"prerenderedAt":59},["ShallowReactive",2],{"post-es-hci-poscognitivista-prefacio-e-introduccion-parte-1":3,"translation-es-hci-poscognitivista-prefacio-e-introduccion-parte-1":58},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"lang":12,"status":13,"type":14,"link":9,"title":15,"content":17,"excerpt":20,"author":22,"featured_media":22,"comment_status":23,"ping_status":23,"sticky":19,"template":21,"format":24,"meta":25,"categories":27,"tags":29,"tagsResolved":30,"translations":45},10423579,"02. 10. 2026","2026-10-02T04:00:00",{"rendered":9},"local:postkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast","2026-10-02T06:00:00","postkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast","cs","publish","post",{"rendered":16},"Postkognitivistické HCI: Předmluva a úvod (1. část)",{"rendered":18,"protected":19},"\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Člověk nemůže změnit svět a nezměnit přitom sebe“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Stanislaw Lem\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Technology at present is covert philosophy; the point is to make it openly philosophical“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Philip Agre\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„HCI research is not about tomorrow’s interfaces or applications but about the original ideas, fundamental knowledge and practical tools that will inspire, inform and support the design of human-computer interactions in the next decades.“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Roussel\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Nekompromisní technokrat Buckminster Fuller ohrnoval nos nad tím typem funkcionalismu, který se omezoval na vzhled kuchyňských kohoutků a neprojevoval špetku zájmu o potrubí, na němž byl rozvod vody závislý“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Sudjic\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cem>Následující série je moje diplomová práce Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah, obhájená v roce 2018 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Studia nových médií). Text je beze změn kromě oprav zjevných překlepů a gramatických chyb; celou práci najdete v \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdspace.cuni.cz\u002Fhandle\u002F20.500.11956\u002F101729\">repozitáři Univerzity Karlovy\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Předmluva\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Téma práce jsem si vybral, neboť v 21. století v době informační považuji Human-Computer Interaction ve spojení s filosofií techniky a novomediální teorií za relevantní obor, který může humanitním vědám říct mnohé o vztahu člověka a technologie. Aby to bylo možné, je třeba se na HCI podívat i mimo dominantní paradigma kognitivismu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Protože v současné době „postkognitivistická“ analýza HCI v českém jazyce doposud nebyla v mých očích uspokojivě zpracována, bylo nutné čerpat výhradně ze zahraniční literatury.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Metodologií práce byla dle zadání teoreticko-filosofická analýza zvolených zdrojů z oboru HCI, filosofie obecně, filosofie techniky či novomediální teorie. V práci používám citační styl ČSN ISO 690.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V úvodu práce nastiňuji, proč je nutné v současném informačním světě a síťové době rekonceptualizovat obor HCI směrem od paradigmatu kognitivismu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V kapitole \u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">\u003Cem>Analýza HCI\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fa> prezentuji konvenční i nekonvenční historii oboru HCI a zdůrazňuji, že první průkopníci oboru HCI chápali vývoj a design technologie jako rozšiřování lidského intelektu a našich kognitivních dovedností. Pomocí díla teoretika Paula Dourishe analyzuji historii a teorii interakce a interface.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V kapitole \u003Cem>Kognitivismus a kognice v HCI\u003C\u002Fem> definuji důležité pojmy pocházející z kognitivní vědy a popisuji historický i současný vliv kognitivních věd a paradigmatu kognitivismu na obor HCI.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V kapitole \u003Cem>Postkognitivistické HCI\u003C\u002Fem> rozpracovávám analýzu HCI, interakce a interface na pozadí fenomenologie, postfenomenologie a teorií rozšířené a distribuované kognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V kapitole \u003Cem>Analýza novomediálních teorií\u003C\u002Fem> analyzuji vliv technologie a roli interface z pohledu vybraných novomediálních teoretiků.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V poslední kapitole \u003Cem>Interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fem> shrnuji a syntetizuji, jak je dosavadní analýza vybraných zdrojů relevantní pro analýzu interface jako sociotechnického vztahu. Zavádím zde nové koncepty, jak analyzovat interface, mezi které patří \u003Cem>interfaciální extenze\u003C\u002Fem> a \u003Cem>interfaciální redukce\u003C\u002Fem>. Nakonec zmiňuji, proč si myslím, že by HCI mělo být nedílnou součástí „věd o člověku“, tedy humanitních věd.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V současné době považuji Human-computer interaction (HCI) za jeden z nejvíce fascinujících a intelektuálně stimulujících oborů, které se zabývají vztahem člověka a technologie. Podíváme-li se kolem sebe, není složité pochopit mé nadšení. Technologie se již dávno stala nepostradatelnou součástí našich životů. Pro všechny, kdo technologii vnímají především jako antagonistickou sílu, kterou je třeba překonat nebo naopak se jí vzdát za účelem návratu k rajskému a neposkvrněnému „přirozenému životu“, mám špatné zprávy. Co se použití technologie týče, \u003Cem>vždy jsme byli moderní\u003C\u002Fem> v tom smyslu, že technologie od pradávna byla součástí našich životů, kultury, společenství, a dokonce i součástí naší kognice. Dichotomie technologie a společnosti, umělé a lidské jsou sice stále užitečná analytická rozdělení, ale v případě zmíněných rozdělení se jedná o falešnou představu toho, jaký máme k našim technologickým výtvorům vztah. Technologický i sociokulturní determinismy, které představují opačné extrémy jednoho spektra vztahů člověka k technologii, by se měly propadnout do smetiště intelektuálních dějin, neboť technologie a společnost tvoří intimní a neoddělitelné strany stejné mince. Naše životy jsou technologicky mediované a technologie doslova transformuje, co znamená být člověkem. Technologie ale nevzniká ve vakuu, je vždy zasazena do kontextu sociálních, kulturních, historických a v neposlední řadě ekonomických vlivů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zdá se proto nutné, že tradiční obory studující lidské společenství jako sociologie a antropologie musí začít brát v potaz efekty a vliv technologií a nových médií. To ale platí i o inženýrství, designu a filosofii techniky, které musí ze stejného důvodu uznat, že není možné analyzovat a tvořit technologii bez znalosti společenských, kulturních a dalších kontextuálních aspektů toho, jak technologii \u003Cem>reálně\u003C\u002Fem> používáme. Technologie a lidé-uživatelé spolu interagují a více filosoficky informované empirické studium této interakce a vzájemného ovlivňování a konstituce je právě prostor, kterému se obor HCI může a měl by věnovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ostatně předpoklady má ve své DNA. Z mnoha možných definic HCI se dozvíme, že se jedná o interdisciplinární společensko-technologickou vědu, která zkoumá interakci mezi člověkem a technologií, a zahrnuje v sobě řadu oborů: počítačovou vědu, informační vědu, ergonomii, umění, design, kognitivní psychologii, lingvistiku, sociologii, filosofii, antropologii, fyziologii, umělou inteligenci, inženýrství, kognitivní vědu, etiku, estetiku apod.\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Původní vizí HCI bylo ustanovit obor, který by aplikoval poznatky z tradičních kognitivních věd zaměřených na jednotlivce pro návrh, evaluaci a testování informačních systémů\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003Cspan class=\"fn-sep\">,\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> a tvorbu použitelného a přístupného uživatelského rozhraní, neboli interface\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. To je vize a praxe HCI, které v českém kontextu, především v oborech informační vědy, informatiky a mediální teorie, zůstaly v relativně nezměněné podobě dodnes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V této práci chci ale poukázat na zapomenuté kořeny radikálních myšlenek prvních průkopníků HCI, kteří se jednohlasně zajímali o způsob, jak interakce s počítači může \u003Cem>rozšířit náš intelekt a kognitivní dovednosti\u003C\u002Fem> pro vypořádání se s narůstající informační komplexitou našich životů. Génius těchto představitelů z pantheonu prvních odborníků v prehistorii oboru HCI tkvěl v tom, že předpověděli nové poznatky z aktuálního výzkumu a teorií v kognitivních vědách a filosofii. Ty se vymezují vůči dlouhodobě dominantnímu paradigmatu kognitivismu a jeho vidění lidské kognice metaforou počítače: interních symbolických reprezentací, fixních pravidel a karteziánských dualismů tělo-mysl či subjekt-objekt, které byly v kognitivismu implicitně přejaty jako pilíře metafyziky západního myšlení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V literatuře HCI, filosofie mysli a kognitivních věd se o nových teoriích překonávajících kognitivismus hovoří jako o \u003Cem>post\u003C\u002Fem>kognitivistických teoriích, mezi které v této práci podle zvolených teoretiků řadím fenomenologií ovlivněné přístupy a teorie rozšířené a distribuované kognice. Postkognitivistické teorie poukazují na \u003Cem>fundamentální propojenost myšlení a jednání, lidského těla, technologie a prostředí kolem nás\u003C\u002Fem>. Tato propojenost není výdobytkem modernity nebo současné informační společnosti, ale přirozeným stavem naší kognice a našeho bytí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě nečekané objevení role prostředí a technologických artefaktů na naší kognici činí postkognitivismus ideálním partnerem pro HCI, které se musí vyrovnat s novou rolí technologie a jejím designem. V dnešní informační a technologicky mediované společnosti se informační technologie přemístily ze specializovaných odborných laboratoří a statického prostředí pracovních stolů a začaly být nedílnou součástí našich životů, jak oznamují nové přístupy internetu věcí či všudypřítomné výpočetní techniky. Technologie kromě zjevného vizuálního, auditorního či taktilního povrchu nabírá stále větší hloubku pozadí méně viditelných infrastruktur a vrstev kulturních, společenských vztahů a kontextuálních aspektů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V návaznosti na obrat kanadského teoretika Marshalla McLuhana v mediální teorii směrem k samotnému médiu a jeho vlivům na společnost a extenzím našich schopností a percepce se pomocí Heideggerovy hermeneutické fenomenologie, postfenomenologie ve filosofii techniky, teorií rozšířené a distribuované kognice a vybraných novomediálních teoretiků v této práci snažím ukázat, že HCI a design technologií nemohou privilegovat povrch technologií a médií na úkor jejich hloubky pozadí, protože je to právě ona hloubka, která technologie a média umožňuje. V této práci se proto právě interface stává styčným bodem mezi hloubkou a povrchem, ale i vztahem mezi sociokulturní a technickou vrstvou technologií. Na technologii není možné nahlížet jako na fixní objekty, ale spíše prostor potencialit, které se konkretizují, materializují a zprostředkovávají (mediují) zmíněné vztahy během interakce „na rozhraní“ hloubky a povrchu, sociokulturní a technické vrstvy, tedy v interface technologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hloubka a komplexita pozadí těchto vztahů nám není perceptuálně-fenomenologicky přístupná přímo. Budu argumentovat, že přístup k této hloubce pozadí technologií je možný pouze zprostředkovaně pomocí interface, který se stává \u003Cem>médiem\u003C\u002Fem> i \u003Cem>kognitivní mapou\u003C\u002Fem>, neboť umožňuje kontakt a interakci mezi dvěma a více jinak nekompatibilními stranami a specificky pro člověka-uživatele redukuje komplexitu na přístupné afordance umožňující ovládání sociotechnické asambláže. Podle této práce interface mediuje pomocí dvou hlavních funkcí, pro které jsem z úsporných důvodů zavedl nové pomocné pojmy \u003Cem>interfaciální redukce\u003C\u002Fem> a \u003Cem>interfaciální extenze\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Postkognitivistické HCI společně s novomediální teorií a filosofií techniky poskytují dostatek argumentů pro to, abychom mohli aktualizovat pohled na technologii a její interface. Technologie není pasivním sluhou, který plní čistě instrumentální potřeby svých pánů. Technologie sice nedeterminuje společnost, ale má moc ji měnit, stejně jako naše myšlení a jednání. Kromě samotné materiální stránky technologie jsou to i designéři, kteří do technologie zasévají zrna potenciálu toho, jakým způsobem může být tato moc aktivizována, v práci označovaného Ihdeho pojmem \u003Cem>multistability\u003C\u002Fem>. Technologie je s člověkem v interakci a aktivně formuje společnost i naše myšlení způsobem, který Ihde pojmenoval \u003Cem>non-neutralitou\u003C\u002Fem> technologie. Design interface technologie se musí nejen vyrovnat s komplexitou hloubky pozadí technologie, ale zároveň s etickými otázkami toho, jak technologie plánovaně nebo neplánovaně ovlivňuje jednotlivce i celou společnost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Již v roce 2005 apeloval Jan Brejcha\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> na to, že je nutné k HCI a (interakčnímu) designu technologií pustit i odbornice a odborníky z humanitních a sociálně vědních disciplín, kteří by dokázali informovat o širším kontextu technologie. Dnes se ale můžeme ptát na následující otázku: pokud HCI a design technologií dříve zcela správně potřebovaly humanitní a sociální vědy, aby byly informovány o lidských aspektech interakce, není tomu dnes tak, že tyto vědy nyní potřebují HCI a design? Pokud dříve humanitní a společenské vědy podávaly syntetizovaný obraz o společnosti a utvářely veřejné mínění, nevzniká v informační, technologicky mediované společnosti potřeba nového „svobodného umění“, které by plnilo stejné funkce doplněné o perspektivu technologií? Podle mého názoru bychom odpovědi měli hledat někde „na rozhraní“ postkognitivistického HCI, filosofie techniky, novomediální teorie, současné sociologie techniky a designu, jež by všechny mohly přispět do nového integrativního „svobodného umění technologické kultury“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fstrong> — moje diplomová práce (Univerzita Karlova, 2018) ve 20 částech:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Cstrong>1. část: Předmluva a úvod\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">2. část: Současný informační svět jako problém pro HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">3. část: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>4. část: Stručná historie a teorie interakce: elektrické, symbolické a textové interakce — vyjde 8. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>5. část: Grafické interakce, kulturní interface a vtělená interakce — vyjde 11. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>6. část: Stručná konvenční historie HCI a paradigmatické vlny — vyjde 14. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>7. část: Kognitivismus a kognice v HCI — vyjde 17. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>8. část: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman — vyjde 20. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>9. část: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl — vyjde 23. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>10. část: Martin Heidegger a analýza prostředků — vyjde 26. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>11. část: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti — vyjde 29. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>12. část: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie — vyjde 1. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>13. část: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie — vyjde 4. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>14. část: Rozšířená kognice — vyjde 7. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>15. část: Distribuovaná kognice — vyjde 10. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>16. část: Technologie v novomediální teorii a konvergence médií — vyjde 13. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>17. část: Svět médií — vyjde 16. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>18. část: Planetární komputace, The Stack a interface — vyjde 19. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>19. část: Interface jako sociotechnický vztah — vyjde 22. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>20. část: Závěr — vyjde 25. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Poznámky\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 poznámek\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citováno v: ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. \u003Cem>K čemu konvergují nové technologie?\u003C\u002Fem>. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citováno v: DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ROUSSEL, Nicholas, 2014. \u003Cem>Looking back: a very brief history of HCI\u003C\u002Fem>. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\">http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>SUDJIC, Deyan, 2016. \u003Cem>B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z\u003C\u002Fem>. Přeložil Radka KNOTKOVÁ, přeložil Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2, s. 320.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CARROLL, John M., ed., 2003. \u003Cem>HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science\u003C\u002Fem>. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>V této práci preferuji anglický termín „interface“, jehož etymologie a neutrálnost je pro potřeby této práce vhodnější. Ve většině případů použitím termínu „interface“ nemyslím grafické uživatelské rozhraní, ale obecný bod nebo místo kontaktu pro interakci s technologií. V práci ale postupně budu i toto pojetí „interface“ dále rozvíjet a redefinovat.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Jsem si vědom, jak neskromně může působit zavádět v magisterské práci nové pojmy. Chci ale zdůraznit, že se jedná jen o pomocné pojmenování určitých konceptů, které bych jinak musel neustále opakovat. V duchu této práce mohu říct, že slova jsou „interface“ do mnohem složitějších hloubek myšlení a je na tom, kdo nová slova zavádí, aby rozšiřovala naše schopnosti myslet spíše, než tyto schopnosti redukovala. Nechám na čtenáři, jak jsem se s tímto úkolem vypořádal.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: \u003Cem>Post-media Theory\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2017-11-26]. ISSN 1803–4055.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. \u003Cem>Design Issues\u003C\u002Fem>. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\">http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Literatura\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">9 zdrojů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: \u003Cem>Post-media Theory\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2017-11-26]. ISSN 1803–4055.\u003C\u002Fli>\u003Cli>BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. \u003Cem>Design Issues\u003C\u002Fem>. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\">http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CARROLL, John M., ed., 2003. \u003Cem>HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science\u003C\u002Fem>. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.\u003C\u002Fli>\u003Cli>DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)\u003C\u002Fli>\u003Cli>ROUSSEL, Nicholas, 2014. \u003Cem>Looking back: a very brief history of HCI\u003C\u002Fem>. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\">http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>SUDJIC, Deyan, 2016. \u003Cem>B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z\u003C\u002Fem>. Přeložil Radka KNOTKOVÁ, přeložil Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2.\u003C\u002Fli>\u003Cli>TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. \u003Cem>K čemu konvergují nové technologie?\u003C\u002Fem>. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",false,{"rendered":21,"protected":19},"",0,"closed","standard",{"description":26},"Práce se zaměřuje na teorie oboru Human-computer interaction, vybranými autory označované pojmem „postkognitivistické“, které reagují na kognitivistický přístup tzv. první vlny HCI.",[28],4,[],[31,36,39,42],{"id":32,"name":33,"slug":34,"taxonomy":35},10274575,"HCI","hci","post_tag",{"id":37,"name":38,"slug":38,"taxonomy":35},10948720,"interface",{"id":40,"name":41,"slug":41,"taxonomy":35},10369402,"philosophy",{"id":43,"name":44,"slug":44,"taxonomy":35},10100143,"technology",{"en":46,"es":50,"fr":54},{"title":47,"slug":48,"description":49},"Post-cognitivist HCI: Preface and Introduction (Part 1)","post-cognitivist-hci-preface-and-introduction-part-1","The preface and introduction to my master’s thesis: why HCI has to look beyond cognitivism, and why the interface is where the surface of technology meets its depth.",{"title":51,"slug":52,"description":53},"HCI poscognitivista: prefacio e introducción (parte 1)","hci-poscognitivista-prefacio-e-introduccion-parte-1","Prefacio e introducción de mi trabajo de fin de máster: por qué la HCI tiene que mirar más allá del cognitivismo y por qué la interfaz es el lugar donde la superficie de la tecnología se encuentra con su profundidad.",{"title":55,"slug":56,"description":57},"HCI postcognitiviste : préface et introduction (1re partie)","hci-postcognitiviste-preface-et-introduction-1re-partie","Préface et introduction de mon mémoire de master : pourquoi la HCI doit regarder au-delà du cognitivisme, et pourquoi l’interface est le lieu où la surface de la technologie rencontre sa profondeur.","\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Člověk nemůže změnit svět a nezměnit přitom sebe“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Stanislaw Lem\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>«Technology at present is covert philosophy; the point is to make it openly philosophical»\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Philip Agre\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>«HCI research is not about tomorrow’s interfaces or applications but about the original ideas, fundamental knowledge and practical tools that will inspire, inform and support the design of human-computer interactions in the next decades.»\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Roussel\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Nekompromisní technokrat Buckminster Fuller ohrnoval nos nad tím typem funkcionalismu, který se omezoval na vzhled kuchyňských kohoutků a neprojevoval špetku zájmu o potrubí, na němž byl rozvod vody závislý“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Sudjic\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cem>La serie que sigue es mi trabajo de fin de máster, HCI poscognitivista: ver la interfaz como relación sociotécnica, defendido en 2018 en la Facultad de Filosofía y Letras de la Universidad Carolina (Estudios de Nuevos Medios). Esta es una traducción del checo; las citas de publicaciones checas se dejan en checo, con su traducción en la nota. El texto checo no tiene más cambios que la corrección de erratas y errores gramaticales evidentes; el trabajo completo está en el \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdspace.cuni.cz\u002Fhandle\u002F20.500.11956\u002F101729\">repositorio de la Universidad Carolina\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Prefacio\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Elegí el tema de este trabajo porque, en el siglo XXI, en la era de la información, considero que la interacción persona-ordenador (\u003Cem>Human-Computer Interaction\u003C\u002Fem>, HCI), en conjunción con la filosofía de la técnica y la teoría de los nuevos medios, es un campo relevante que puede decir mucho a las humanidades sobre la relación entre el ser humano y la tecnología. Para que esto sea posible, es necesario mirar la HCI también más allá del paradigma dominante del cognitivismo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dado que, a mis ojos, en la actualidad un análisis «poscognitivista» de la HCI no se ha elaborado todavía de manera satisfactoria en lengua checa, fue necesario recurrir exclusivamente a la literatura extranjera.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tal como establecía la asignación del tema, la metodología del trabajo fue un análisis teórico-filosófico de fuentes seleccionadas de la HCI, de la filosofía en general, de la filosofía de la técnica o de la teoría de los nuevos medios. En el trabajo utilizo el estilo de citación ČSN ISO 690.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En la introducción esbozo por qué, en el mundo contemporáneo de la información y en la era de las redes, es necesario reconceptualizar el campo de la HCI alejándolo del paradigma del cognitivismo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En el capítulo \u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">\u003Cem>Análisis de la HCI\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fa> presento tanto la historia convencional como la no convencional de la HCI y subrayo que los primeros pioneros de la HCI entendían el desarrollo y el diseño de la tecnología como un modo de aumentar el intelecto humano y nuestras habilidades cognitivas. Con ayuda de la obra del teórico Paul Dourish analizo la historia y la teoría de la interacción y de la interfaz.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En el capítulo \u003Cem>Cognitivismo y cognición en la HCI\u003C\u002Fem> defino conceptos importantes que proceden de la ciencia cognitiva y describo la influencia histórica y actual de las ciencias cognitivas y del paradigma del cognitivismo sobre la HCI.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En el capítulo \u003Cem>HCI poscognitivista\u003C\u002Fem> desarrollo el análisis de la HCI, de la interacción y de la interfaz sobre el trasfondo de la fenomenología, la posfenomenología y las teorías de la cognición extendida y distribuida.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En el capítulo \u003Cem>Análisis de las teorías de los nuevos medios\u003C\u002Fem> analizo la influencia de la tecnología y el papel de la interfaz desde la perspectiva de teóricos seleccionados de los nuevos medios.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En el último capítulo, \u003Cem>La interfaz como relación sociotécnica\u003C\u002Fem>, resumo y sintetizo cómo el análisis de las fuentes seleccionadas realizado hasta ese punto es relevante para el análisis de la interfaz como relación sociotécnica. Introduzco aquí nuevos conceptos para analizar la interfaz, entre los que figuran la \u003Cem>extensión interfacial\u003C\u002Fem> y la \u003Cem>reducción interfacial\u003C\u002Fem>. Por último, menciono por qué creo que la HCI debería ser parte integral de las «ciencias del hombre», es decir, de las humanidades.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Introducción\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>En la actualidad considero que la interacción persona-ordenador (HCI) es uno de los campos más fascinantes e intelectualmente estimulantes de cuantos se ocupan de la relación entre el ser humano y la tecnología. Si miramos a nuestro alrededor, no es difícil entender mi entusiasmo. La tecnología se ha convertido hace ya mucho en una parte indispensable de nuestras vidas. Para todos los que perciben la tecnología ante todo como una fuerza antagónica que hay que superar o a la que, por el contrario, hay que renunciar para volver a una «vida natural» paradisíaca e inmaculada, tengo malas noticias. En lo que respecta al uso de la tecnología, \u003Cem>\u003Cstrong>siempre\u003C\u002Fstrong> hemos sido modernos\u003C\u002Fem> en el sentido de que la tecnología ha formado parte desde tiempos inmemoriales de nuestras vidas, de nuestra cultura, de nuestras comunidades e incluso de nuestra cognición. Las dicotomías entre tecnología y sociedad, entre lo artificial y lo humano, siguen siendo, es cierto, divisiones analíticas útiles, pero en el caso de dichas divisiones se trata de una idea falsa de la relación que tenemos con nuestras creaciones tecnológicas. Los determinismos tecnológico y sociocultural, que representan los extremos opuestos de un mismo espectro de relaciones del ser humano con la tecnología, deberían acabar en el basurero de la historia intelectual, pues la tecnología y la sociedad son dos caras de la misma moneda, íntimas e inseparables. Nuestras vidas están mediadas tecnológicamente y la tecnología transforma literalmente lo que significa ser humano. Pero la tecnología no surge en el vacío: siempre está inserta en un contexto de influencias sociales, culturales, históricas y, por último, pero no menos importante, económicas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Parece, por tanto, necesario que las disciplinas tradicionales que estudian las comunidades humanas, como la sociología y la antropología, empiecen a tener en cuenta los efectos y la influencia de las tecnologías y de los nuevos medios. Pero lo mismo vale para la ingeniería, el diseño y la filosofía de la técnica, que por la misma razón deben reconocer que no es posible analizar y crear tecnología sin conocer los aspectos sociales, culturales y otros aspectos contextuales de cómo la usamos \u003Cem>realmente\u003C\u002Fem>. La tecnología y los usuarios humanos interactúan entre sí, y un estudio empírico más informado filosóficamente de esta interacción, de esta influencia y constitución mutuas, es precisamente el espacio al que el campo de la HCI puede y debería dedicarse.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Al fin y al cabo, lo lleva en su ADN. De las muchas definiciones posibles de la HCI se desprende que se trata de una ciencia sociotecnológica interdisciplinar que estudia la interacción entre el ser humano y la tecnología y abarca toda una serie de disciplinas: ciencias de la computación, ciencias de la información, ergonomía, arte, diseño, psicología cognitiva, lingüística, sociología, filosofía, antropología, fisiología, inteligencia artificial, ingeniería, ciencia cognitiva, ética, estética, etc.\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> La visión original de la HCI era establecer un campo que aplicara los conocimientos de las ciencias cognitivas tradicionales, centradas en el individuo, al diseño, la evaluación y las pruebas de sistemas de información\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003Cspan class=\"fn-sep\">,\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> y a la creación de una interfaz de usuario usable y accesible, o \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Esas son la visión y la práctica de la HCI que, en el contexto checo, sobre todo en las ciencias de la información, la informática y la teoría de los medios, han permanecido en una forma relativamente inalterada hasta hoy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En este trabajo, sin embargo, quiero señalar las raíces olvidadas de las ideas radicales de los primeros pioneros de la HCI, a quienes interesaba unánimemente el modo en que la interacción con los ordenadores puede \u003Cem>aumentar nuestro intelecto y nuestras habilidades cognitivas\u003C\u002Fem> para hacer frente a la creciente complejidad de la información en nuestras vidas. El genio de estas figuras del panteón de los primeros expertos de la prehistoria de la HCI residía en que anticiparon nuevos conocimientos de la investigación y las teorías actuales de las ciencias cognitivas y de la filosofía. Estas se definen frente al paradigma del cognitivismo, dominante durante largo tiempo, y frente a su visión de la cognición humana a través de la metáfora del ordenador: representaciones simbólicas internas, reglas fijas y los dualismos cartesianos cuerpo-mente o sujeto-objeto, que el cognitivismo asumió implícitamente como pilares de la metafísica del pensamiento occidental.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En la literatura de la HCI, de la filosofía de la mente y de las ciencias cognitivas, de las nuevas teorías que superan el cognitivismo se habla como de teorías \u003Cem>pos\u003C\u002Fem>cognitivistas, entre las cuales, siguiendo a los teóricos elegidos, incluyo en este trabajo los enfoques influidos por la fenomenología y las teorías de la cognición extendida y distribuida. Las teorías poscognitivistas señalan la \u003Cem>interconexión fundamental del pensamiento y la acción, del cuerpo humano, de la tecnología y del entorno que nos rodea\u003C\u002Fem>. Esta interconexión no es una conquista de la modernidad ni de la actual sociedad de la información, sino el estado natural de nuestra cognición y de nuestro ser.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Es precisamente el inesperado descubrimiento del papel que el entorno y los artefactos tecnológicos desempeñan en nuestra cognición lo que convierte al poscognitivismo en el socio ideal de la HCI, que tiene que hacer frente al nuevo papel de la tecnología y a su diseño. En la actual sociedad de la información, mediada tecnológicamente, las tecnologías de la información han salido de los laboratorios especializados y del entorno estático del escritorio y han pasado a ser parte integral de nuestras vidas, como anuncian los nuevos enfoques del internet de las cosas o de la computación ubicua. Además de su evidente superficie visual, auditiva o táctil, la tecnología adquiere una profundidad del trasfondo cada vez mayor: la de infraestructuras menos visibles y la de capas de relaciones culturales y sociales y de aspectos contextuales.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Siguiendo el giro del teórico canadiense Marshall McLuhan en la teoría de los medios hacia el medio mismo, sus efectos en la sociedad y las extensiones de nuestras capacidades y de nuestra percepción, intento mostrar en este trabajo, con ayuda de la fenomenología hermenéutica de Heidegger, de la posfenomenología en la filosofía de la técnica, de las teorías de la cognición extendida y distribuida y de teóricos seleccionados de los nuevos medios, que la HCI y el diseño de tecnologías no pueden privilegiar la superficie de las tecnologías y de los medios a costa de la profundidad del trasfondo, porque es precisamente esa profundidad la que hace posibles las tecnologías y los medios. En este trabajo, por tanto, es precisamente la interfaz la que se convierte en el punto de contacto entre la profundidad y la superficie, pero también en la relación entre la capa sociocultural y la capa técnica de las tecnologías. No es posible mirar la tecnología como un conjunto de objetos fijos, sino más bien como un espacio de potencialidades que se concretan, se materializan y median dichas relaciones durante la interacción en la «interfaz» entre la profundidad y la superficie, entre la capa sociocultural y la técnica, es decir, en la interfaz de la tecnología.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La profundidad y la complejidad del trasfondo de estas relaciones no nos son directamente accesibles en el plano perceptivo-fenomenológico. Argumentaré que el acceso a esta profundidad del trasfondo de las tecnologías solo es posible de manera mediada, a través de la interfaz, que se convierte tanto en \u003Cem>medio\u003C\u002Fem> como en \u003Cem>mapa cognitivo\u003C\u002Fem>, pues posibilita el contacto y la interacción entre dos o más partes por lo demás incompatibles y, específicamente para el usuario humano, reduce la complejidad a \u003Cem>affordances\u003C\u002Fem> accesibles que permiten controlar el ensamblaje sociotécnico. Según este trabajo, la interfaz media a través de dos funciones principales, para las cuales, por razones de economía, he introducido los nuevos términos auxiliares \u003Cem>reducción interfacial\u003C\u002Fem> y \u003Cem>extensión interfacial\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La HCI poscognitivista, junto con la teoría de los nuevos medios y la filosofía de la técnica, ofrece argumentos suficientes para que podamos actualizar nuestra mirada sobre la tecnología y su interfaz. La tecnología no es un sirviente pasivo que satisface las necesidades puramente instrumentales de sus amos. Es cierto que la tecnología no determina la sociedad, pero tiene el poder de cambiarla, al igual que nuestro pensamiento y nuestra acción. Además del aspecto material de la tecnología en sí, son también los diseñadores quienes siembran en la tecnología las semillas del potencial de cómo puede activarse este poder, un potencial que en este trabajo designo con el término de Ihde \u003Cem>multiestabilidad\u003C\u002Fem>. La tecnología está en interacción con el ser humano y da forma activamente a la sociedad y a nuestro pensamiento, de un modo que Ihde denominó la \u003Cem>no neutralidad\u003C\u002Fem> de la tecnología. El diseño de la interfaz de la tecnología no solo tiene que hacer frente a la complejidad de la profundidad del trasfondo de la tecnología, sino también a las cuestiones éticas de cómo la tecnología, de manera planificada o no planificada, influye en los individuos y en la sociedad entera.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ya en 2005, el investigador checo de HCI Jan Brejcha\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> insistía en que era necesario dejar entrar en la HCI y en el diseño (de interacción) de tecnologías también a expertas y expertos de las humanidades y de las ciencias sociales, capaces de informar sobre el contexto más amplio de la tecnología. Hoy, sin embargo, podemos plantearnos la siguiente pregunta: si la HCI y el diseño de tecnologías necesitaban antes, con toda razón, las humanidades y las ciencias sociales para estar informados sobre los aspectos humanos de la interacción, ¿no ocurre hoy que son estas ciencias las que ahora necesitan la HCI y el diseño? Si antes las humanidades y las ciencias sociales ofrecían una imagen sintetizada de la sociedad y formaban la opinión pública, ¿no surge en la sociedad de la información, mediada tecnológicamente, la necesidad de un nuevo «arte liberal» que cumpla las mismas funciones, completadas con la perspectiva de las tecnologías? En mi opinión, deberíamos buscar las respuestas en algún lugar en la «interfaz» entre la HCI poscognitivista, la filosofía de la técnica, la teoría de los nuevos medios, la sociología contemporánea de la técnica y el diseño, todos los cuales podrían contribuir a un nuevo «arte liberal de la cultura tecnológica»\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> integrador.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>HCI poscognitivista: ver la interfaz como relación sociotécnica\u003C\u002Fstrong> — mi trabajo de fin de máster (Universidad Carolina, 2018) en 20 partes:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Cstrong>Parte 1: Prefacio e introducción\u003C\u002Fstrong> — la estás leyendo\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">Parte 2: El mundo contemporáneo de la información como problema para la HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">Parte 3: Los primeros pioneros de la HCI: Bush, Licklider, SAGE y Engelbart\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 4: Breve historia y teoría de la interacción: interacciones eléctricas, simbólicas y textuales — sale el 8 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 5: Interacción gráfica, interfaz cultural e interacción encarnada — sale el 11 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 6: Breve historia convencional de la HCI y olas paradigmáticas — sale el 14 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 7: Cognitivismo y cognición en la HCI — sale el 17 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 8: La crítica del cognitivismo: Norman, Dreyfus, Winograd y Flores, Suchman — sale el 20 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 9: Teorías poscognitivistas de la HCI y Edmund Husserl — sale el 23 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 10: Martin Heidegger y el análisis de la herramienta — sale el 26 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 11: Signo, hermenéutica y metafísica de la presencia — sale el 29 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 12: La posfenomenología y el análisis de las relaciones humano-tecnología según Ihde — sale el 1 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 13: Las relaciones de cíborg y de inmersión de Verbeek, conceptos clave de la posfenomenología — sale el 4 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 14: Cognición extendida — sale el 7 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 15: Cognición distribuida — sale el 10 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 16: La tecnología en la teoría de los nuevos medios y la convergencia mediática — sale el 13 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 17: El Mundo de los Medios — sale el 16 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 18: Computación a escala planetaria, The Stack y la interfaz — sale el 19 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 19: La interfaz como relación sociotécnica — sale el 22 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 20: Conclusión — sale el 25 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Notas\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 notas\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citado en: ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. \u003Cem>K čemu konvergují nové technologie?\u003C\u002Fem>. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9. En español: «No se puede cambiar el mundo sin cambiarse a uno mismo».\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citado en: DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ROUSSEL, Nicholas, 2014. \u003Cem>Looking back: a very brief history of HCI\u003C\u002Fem>. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\">http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>SUDJIC, Deyan, 2016. \u003Cem>B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z\u003C\u002Fem>. Traducido por Radka KNOTKOVÁ, traducido por Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2, p. 320. En español: «El tecnócrata intransigente Buckminster Fuller hacía ascos a ese tipo de funcionalismo que se limitaba al aspecto de los grifos de cocina y no mostraba el menor interés por las tuberías de las que dependía la distribución del agua».\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CARROLL, John M., ed., 2003. \u003Cem>HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science\u003C\u002Fem>. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>En el original checo prefiero el término inglés «interface» al checo \u003Cem>rozhraní\u003C\u002Fem>, porque su etimología y su neutralidad se ajustan mejor a las necesidades de este trabajo. En la mayoría de los casos, con el término «interface» no me refiero a la interfaz gráfica de usuario, sino a un punto o lugar general de contacto para la interacción con la tecnología. A lo largo del trabajo, sin embargo, iré desarrollando y redefiniendo poco a poco también esta concepción de «interface». En esta traducción escribo «interfaz».\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Soy consciente de lo poco modesto que puede parecer introducir nuevos términos en un trabajo de fin de máster. Quiero subrayar, sin embargo, que se trata solo de denominaciones auxiliares de ciertos conceptos que, de otro modo, tendría que repetir constantemente. En el espíritu de este trabajo puedo decir que las palabras son «interfaces» hacia profundidades mucho más complejas del pensamiento, y que corresponde a quien introduce palabras nuevas procurar que extiendan nuestra capacidad de pensar en lugar de reducirla. Dejo en manos del lector juzgar cómo he cumplido esta tarea.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: \u003Cem>Post-media Theory\u003C\u002Fem> [en línea]. [consulta: 2017-11-26]. ISSN 1803–4055.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. \u003Cem>Design Issues\u003C\u002Fem>. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\">http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Bibliografía\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">9 fuentes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: \u003Cem>Post-media Theory\u003C\u002Fem> [en línea]. [consulta: 2017-11-26]. ISSN 1803–4055.\u003C\u002Fli>\u003Cli>BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. \u003Cem>Design Issues\u003C\u002Fem>. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\">http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CARROLL, John M., ed., 2003. \u003Cem>HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science\u003C\u002Fem>. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.\u003C\u002Fli>\u003Cli>DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)\u003C\u002Fli>\u003Cli>ROUSSEL, Nicholas, 2014. \u003Cem>Looking back: a very brief history of HCI\u003C\u002Fem>. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\">http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>SUDJIC, Deyan, 2016. \u003Cem>B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z\u003C\u002Fem>. Traducido por Radka KNOTKOVÁ, traducido por Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2.\u003C\u002Fli>\u003Cli>TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. \u003Cem>K čemu konvergují nové technologie?\u003C\u002Fem>. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",1791200663074]