[{"data":1,"prerenderedAt":75},["ShallowReactive",2],{"post-es-hci-poscognitivista-los-primeros-pioneros-de-la-hci-bush-licklider-sage-y-engelbart-parte-3":3,"translation-es-hci-poscognitivista-los-primeros-pioneros-de-la-hci-bush-licklider-sage-y-engelbart-parte-3":74},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"lang":12,"wordCount":13,"status":14,"type":15,"link":9,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":23,"comment_status":24,"ping_status":24,"sticky":20,"template":22,"format":25,"meta":26,"categories":28,"tags":30,"tagsResolved":31,"translations":58},10740898,"05. 10. 2026","2026-10-05T04:00:00",{"rendered":9},"local:postkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast","2026-10-05T06:00:00","postkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast","cs",2092,"publish","post",{"rendered":17},"Postkognitivistické HCI: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart (3. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V této kapitole popisuji kořeny historického vztahu oboru HCI ke kognitivní vědě a psychologii a také myšlenky prvních průkopníků v HCI, kteří považovali svou práci za rozšiřování lidského intelektu. Dále se přesunu k hlubší analýze toho, jaké axiomatické předpoklady HCI pod vlivem paradigmatu kognitivismu přijalo a jakým způsobem se to projevilo na konceptualizaci člověka a lidské kognice. Dále analyzuji výběr důležitých kritických ohlasů na kognitivismus, po kterých bude následovat jádro této sekce, analýza postkognitivistických teorií HCI, mezi které řadím fenomenologii, postfenomenologii a teorie rozšířené a distribuované kognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Nekonvenční historie HCI: První průkopníci rozšířené kognice a teorie interface\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Vannevar Bush a rozšířená paměť\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Prvním průkopníkem je Vannevar Bush a jeho vlivný článek \u003Cem>As We May Think\u003C\u002Fem> z roku 1945. Bush zde představil hypotetické zařízení Memex (MEMory EXtended, rozšířená paměť), které by umožňovalo úpravu a rychlé nalezení libovolných informací uložených na mikrofilmech a propojených tzv. cestami (trails). Návrh propojit dokumenty nelineárními odkazy, které by simulovaly asociační myšlení lidského mozku, byl revoluční myšlenkou a inspiroval další výzkumníky. Bush je hojně citovaný v literatuře o historii hypertextu a počátcích webu a nepopiratelný dopad měl podle Jiřího Cejpka na obor Informační vědy\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Avšak v článku se také dočteme o prvotním náčrtu nového způsobu interakce nejen se samotným zařízením, ale i s informacemi. Bush navrhl vizuální interface, podobající se dnešnímu tabletu a stylusu jako vstupnímu zařízení, prostřednictvím kterého by člověk mohl pracovat a interagovat s rozsáhlou a pro lidskou mysl a paměť nepředstavitelnou databází znalostí. I proto Bush pojal svůj Memex jako rozšíření lidské kognice a „zvětšený a intimní doplněk paměti“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>J. C. R. Licklider a symbióza člověka s počítačem\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Na Bushe přímo navázal J. C. R. Licklider. Původně výzkumník psychoakustiky, Licklider zkoumal způsob, jakým mozek převádí mechanické vibrace vzduchu na elektrický signál, který interpretujeme jako zvuk. Výpočty jeho výzkumů se staly příliš náročné, a proto se rozhodl zaměřit na to, jak automatizovat rutinní kalkulace a opakující se úkony. Na svou otázku odpověděl v roce 1960 vydáním článku \u003Cem>Man-computer symbiosis\u003C\u002Fem>, ve kterém představil \u003Cem>další možné stádium interakce člověka s počítači\u003C\u002Fem>, jež podle inspirace ze živé přírody označil jako \u003Cem>symbiotický vztah\u003C\u002Fem>. Licklider předpokládal, že v blízké budoucnosti budou počítače znatelně převyšovat člověka v algoritmizovatelných úkonech. Proto by se jim měly takové úkony přenechat a role člověka by se přesunula k definování cílů, formulaci hypotéz a evaluaci výsledků. Přenechání určité části myšlení mělo také podle Licklidera zodpovědět otázky týkající se fungování lidské kognice. Ve srovnání s Bushem ale Licklider odmítá, že by počítače měly být pouze lidskou extenzí, tedy amplifikací toho, co již člověk zvládne, nýbrž by měly člověku poskytovat zcela nové schopnosti. Symbiózou Licklider zdůrazňuje soužití dvou \u003Cem>odlišných\u003C\u002Fem> organismů ve vzájemném a intimním partnerství. V tom vztahu člověk-počítač budou obě strany přispívat v činnosti stejnou měrou, takže bude \u003Cem>obtížné je analyzovat odděleně\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Odlišné organismy ale vyžadují ke komunikaci nějakého zprostředkovatele. Počítače totiž pracují v reálném čase na zcela jiné frekvenci. Tento rozdíl má za úkol zamaskovat a vyrovnávat \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. Taková funkce interface se ukázala nepostradatelná v americkém projektu radarového systému SAGE, na kterém se Licklider podílel na pozici odborníka na lidské faktory.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Interaktivní SAGE systém v kontextu výzkumu kognice\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Semi-Automatic Ground Environment, tedy SAGE, byl obranný systém amerického letectva v polovině padesátých let proti potenciálnímu útoku Sovětského svazu. Byla to první počítačová síť a asambláž všech amerických radarových stanic a prvních interaktivních obrazovek, na kterých se hrubá data z radarů zobrazovala v podobě teček jako vizuální informace o poloze nepřátelských letadel. Operátor takového displeje mohl pomocí světelného pera nařídit počítači, aby danou tečku sledoval. Lev Manovich poznamenává, že SAGE systém obsahoval všechny hlavní elementy moderního interface mezi člověkem a počítačem, neboť kromě zobrazování „reality“ a informací v reálném čase, byl displej prostředkem, který realitu přímo ovlivňoval\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Operátor systému SAGE seděl před obrazovkou, která byla oknem do masivně distribuovaného vojensko-technologického komplexu, ve kterém lidské komponenty „byly plně integrovány do mechanizovaného obvodu detekce, rozhodování a odpovědi“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paul Edwards\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> mapuje historický kontext doby, ve kterém Licklider psal o symbióze člověka a počítače. Systém SAGE byl jednou z mnoha snah americké armády a akademických intelektuálů v rámci diskurzu politické hegemonie USA v tzv. „uzavřeném světě“, ve kterém hlavní strategie „kontroly a omezení“ (containment) bude realizována v možné totální a centralizované obraně vůči nepříteli. Edwards argumentuje, že snaha o kontrolu integrace člověka a počítače pro vojenské účely poháněla výzkum umělé inteligence a psychologie\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Edwardsova analýza dále ukazuje, že kybernetické chápání člověka a stroje jakožto rovnocenných komponent v systému, vliv Shannonovy informační teorie komunikace a potřeby integrovat „lidské faktory“ do vojensko-technologických systémů vedly k výzkumu lidské mysli pod novým paradigmatem tzv. \u003Cem>kognitivismu\u003C\u002Fem>. Jak později v této práci ukáži, výzkum lidské kognice zavrhl behavioristický model stimulu a reakce a začal ji zkoumat na základě interních reprezentací a informačního zpracování symbolických informací, čímž se začalo pohlížet na myšlení člověka metaforou počítače.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Douglas Engelbart, rozšířený intelekt a interface\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>O Engelbartovi, dalším z prvních průkopníků HCI, se literatura obvykle zmiňuje, že byl designér první počítačové myši nebo tvůrce softwaru oN-Line System (NLS), který představil veřejnosti během svého působení při Stanford Research Institutu (SRI). NLS systém se zasloužil o mnoho prvotin: kromě použití počítačové myši jako vstupního zařízení obsahoval na bitmapovém displeji zobrazené grafické uživatelské rozhraní používající „okna“ pro multitasking a zobrazení více aplikací najednou. Byl to také první software navržený pro spolupráci několika uživatelů, který obsahoval technologii hypertextových odkazů, a mnoho dalších prvotin\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Přestože NLS systém si právem zaslouží pozornost historiků hypertextu a webu, patří až k pozdějšímu Engelbartovu snažení rozšířit lidský intelekt a umožnit lidem vyrovnat se s komplexitou problémů, které jsou součástí moderního života.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se totiž na článek \u003Cem>Augmenting Human Intellect: a Conceptual framework\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> z roku 1962 (vydaný dva roky po článku Licklidera), spatříme v něm veškerý teoretický základ, který se od té doby snažil Engelbart realizovat. Pro tuto práci je ze zmíněného článku nejvíce relevantní popis vlivu technologie a jazyka na lidskou kognici a funkci, kterou v rozšíření lidského intelektu bude hrát \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hned ze začátku článku Engelbart vysvětluje, že „rozšířením lidského intelektu“ popisuje zvýšení schopnosti člověka rychleji a lépe rozumět a řešit situace, které do té doby byly příliš komplexní. Podle Engelbarta nám pro rozšíření intelektu poskytuje naše kultura několik prostředků. Vedle učení a tréninku, určitých postupů, jak dosáhnout cíle, nám intelekt rozšiřují jazyk a (technologické) artefakty. Engelbart tyto čtyři elementy, dále doplněné o člověka, vidí jako části jednoho integrovaného systému, který nazývá podle počátečních písmen jednotlivých částí \u003Cem>H-LAM\u002FT\u003C\u002Fem>. Protože zmíněné části celku jsou propojené a vzájemně interagují, Engelbart píše, že změna jedné části může v jiné části vyvolat latentně přítomné vlastnosti a schopnosti, a tím zásadně změnit celý systém. Pro Engelbarta je místo velkého potenciálu rozšíření lidského intelektu právě ona část „artefaktů“, pro kterou příchod digitálního počítače a sítě Internet znamená potenciálně velký skok.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbart se nepokoušel spekulovat o tom, jestli samotná přirozená lidská inteligence může být navýšena, věřil ale, že symbiotický celek a pomyslný kyborg člověk-stroj neboli H-LAM\u002FT systém bude ve výsledku více než jen jeho části. Co se inteligence týče, Engelbart na jednu stranu jednoznačně situuje lidskou inteligenci do neuronů mozku, ale zároveň píše, že se jedná o nejnižší vrstvu celku, ve kterém každá vyšší vrstva poskytuje \u003Cem>větší abstrakci\u003C\u002Fem> a „fenomenologickou sofistikovanost“. Zároveň je to souhra a synergie těchto vrstev, kde v konečné analýze bychom měli hledat inteligenci. Jinak řečeno, inteligence je distribuována v komponentách H-LAM\u002FT systému, a je tak emergentní vlastností vyvstávající z interakcí jednotlivých komponent systému.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbartova představa H-LAM\u002FT systému zahrnovala člověka a technologický artefakt jako nejdůležitější části, jež mají vlastní, nekompatibilní procesy, čímž tvoří dvě oddělené domény. Aby mohly spolu interagovat a spolupracovat, což je Engelbartova podmínka fungování celého H-LAM\u002FT systému, je nutné zavést zprostředkovatele, který by jejich nekompatibilitu vyrovnával. Tímto zprostředkovatelem je v H-LAM\u002FT \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. Pojem „interface“ se v kontextu technologie používal již dříve pod názvem „man-machine interface“. Možná i proto, že v té době ještě neexistovala taková dominance grafického uživatelského rozhraní (GUI), jakou vidíme dnes, mohl se (či se dokonce musel) Engelbart na interface dívat mnohem abstraktněji a univerzálněji. Jak je z níže přiloženého diagramu převzatého z článku z roku 1962 zřejmé, Engelbart nechápal interface jako něco, co je součástí artefaktu jako takového, jak by nám dnešní myopické vidění ovlivněné „obrazovkou“ a vizualitou interface napovídalo, nýbrž jako hranici nebo mez, „napříč kterou si dvě domény vyměňují energii“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, nebo také něco mezi, prostředníkem nebo lépe médiem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\u003Cdiv class=\"image\">\u003Cfigure style=\"padding-top: 63.7%\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" src=\"\u002Fimages\u002Fpostkognitivisticke-hci\u002Fobrazek-1-engelbart-h-lam-t.png\" alt=\"Schéma Engelbartova H-LAM\u002FT systému\" width=\"2214\" height=\"1410\">\u003C\u002Ffigure>\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cem>Obrázek 1 Schéma Engelbartova H-LAM\u002FT systému\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co přesně interface zprostředkovává? Podle Engelbarta interface vytváří \u003Cem>vztah\u003C\u002Fem> a propojuje (couple) komponenty člověka a artefaktu, které mají speciální „matching“ (přizpůsobující se) procesy, které abstrahují svou vnitřní komplexitu. Interface je tak \u003Cem>vztahem těchto povrchových a abstrahujících vrstev\u003C\u002Fem>, jež však samy jsou výsledkem mnohem \u003Cem>hlubších\u003C\u002Fem> procesů. Engelbart na vysvětlenou uvádí příklad s prstem a klávesou klasického psacího stroje. Píše, že prst i klávesa psacího stroje jsou výslednými „matching“ procesy hlubších procesů: v člověku těch, které jsou zodpovědné za produkci daného textu, a v artefaktu těch, které otisknou inkoustem písmeno na papír.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tím, že Engelbart preferuje pojmenování „man-artifact interface“, distancuje se od myšlenky, že pouze počítač nebo jiné stroje jsou jedinými příklady, kdy interface hraje roli. Místo toho definuje interface univerzálně jako vztah mezi člověkem a artefaktem (například tužka, papír, počítač, elektrárna, urychlovač částic v CERNu).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jelikož existence lidských artefaktů sahá až do prehistorie, je otázkou, zdali skutečně náš vztah k artefaktům, zprostředkovaný interfacem, můžeme analyzovat až takto obecně. Engelbart možná proto podmiňuje svou definici tím, že mezi „komponentami“ člověka a artefaktu interface zprostředkovává vztah, který vede k vyšším, kompozitním procesům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co jsou ale kompozitní procesy? Jedná se o jakoukoli činnost, kterou lze vykonat pouze při úspěšné kooperaci obou komponent člověka a artefaktu. Co bychom měli považovat za kompozitní proces, a co ne, Engelbart nekomentuje, a tak bychom snad mohli aspoň vymezit nějaké hranice spektra, ve kterých jeho definice dává smysl. Na jedné straně spektra může být například obsluha urychlovače částic, kde se bez technologických artefaktů a interface neobejdeme, na druhé straně je třeba chůze po poli, kde se bez artefaktu (bot) obejdeme, i když to nebude příjemné. Vše ostatní považujme pro naše účely v šedé zóně a pod vlivem filosofické interpretace dané situace, což může překvapivě znamenat, že v určité situaci zcela jasně nekompozitní proces jako lidské myšlení může být problematizován: nejen při diagnóze s Alzheimerovou chorobou, ale i při spěchu do práce nám chytré mobilní zařízení může posloužit jako artefakt, bez kterého bychom daný úkon (zavolání správného čísla) nezvládli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zdali zmíněný příklad je správnou instancí rozšíření lidského intelektu, případně zda můžeme chytré mobilní zařízení považovat za součást našeho kognitivního systému, je otázka směřující k současné teoretické debatě v oborech kognitivní vědy a filosofie mysli, ze kterých tato práce bude v následujících sekcích čerpat. Konkrétně v sekci věnované postkognitivistickým teoriím HCI představím teorie, které mají větší potenciál vysvětlit, jakou roli hrají v kontextu současného výzkumu artefakty v naší kognici. A nejen artefakty. Již z Engelbartova grafu i samotného článku je jasné, že považoval lidskou kognici a svůj H-LAM\u002FT systém nikoli za to, co se v terminologii teorií systémů a kybernetiky\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> nazývá \u003Cem>uzavřený systém\u003C\u002Fem>, ale za systém \u003Cem>otevřený\u003C\u002Fem>, který přijímá informace ze svého kontextu. A tím kontextem je vnější svět, pod kterým si nepředstavujme pouze geografii přírody, ale také sociální a kulturní vlivy. Pro Engelbartův projekt byla sociokultura velmi důležitá, neboť právě ona generovala různé prostředky pro rozšíření našeho intelektu, mezi nimiž jazyk a artefakty na nás působí nejvíce.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Shrnutí prvních průkopníků HCI a počítačového interface\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Každý ze zmíněných průkopníků přispěl do tehdy ještě neexistujícího oboru HCI myšlenkami a vynálezy, které dnes považujeme za samozřejmost. Právem se o nich píše jako o průkopnících hypertextu, grafického uživatelského rozhraní, softwaru pro týmovou spolupráci apod. Mezi všemi těmi úspěchy ale může zůstat skryta hlavní motivace, proč se rozhodli věnovat interakci člověka s počítačem. Ze čtení původních článků dle mého názoru vyplývá, že všichni zmiňovaní viděli různá vstupní zařízení, grafické uživatelské rozhraní a technologii „pouze“ jako mezikroky na cestě \u003Cem>rozšířit lidskou kognici\u003C\u002Fem> a navýšit naši kapacitu práce s informacemi v době informačního zahlcení. To by nám mělo pomoci se následně vypořádat s narůstající každodenní komplexitou, ale i s dalekosáhlými vědeckými a společenskými otázkami, mezi které bychom dnes řadili klimatické, ekologické či humanitární problémy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Především Engelbart v kontextu HCI rozpracoval ideu rozšířeného lidského intelektu, kde biologická stránka člověka a jeho mozek je součástí kybernetického systému či organismu kyborga, ve kterém člověk interaguje s technologií a vnějším okolím. Pro tuto interakci a „výměnu energie“ je nezbytný interface, který zahlazuje rozdíly mezi biologickými a umělými komponentami. Interface se v tomto obraze stává kognitivním prostředníkem, který \u003Cem>nutně\u003C\u002Fem> musí redukovat a abstrahovat reálnou komplexitu světa nebo interních mechanismů technologie. Neboť právě tato redukce a zastření reality je zdánlivě paradoxně prerekvizitou k tomu, abychom získali rozšířené dovednosti, které by jinak bez redukce komplexity nebyly možné. To je myšlenka, která se v této práci ještě několikrát objeví.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fstrong> — moje diplomová práce (Univerzita Karlova, 2018) ve 20 částech:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast\u002F\">1. část: Předmluva a úvod\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">2. část: Současný informační svět jako problém pro HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Cstrong>3. část: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-historie-a-teorie-interakce-elektricke-symbolicke-a-textove-interakce-4-cast\u002F\">4. část: Stručná historie a teorie interakce: elektrické, symbolické a textové interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-graficke-interakce-kulturni-interface-a-vtelena-interakce-5-cast\u002F\">5. část: Grafické interakce, kulturní interface a vtělená interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-konvencni-historie-hci-a-paradigmaticke-vlny-6-cast\u002F\">6. část: Stručná konvenční historie HCI a paradigmatické vlny\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>7. část: Kognitivismus a kognice v HCI — vyjde 17. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>8. část: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman — vyjde 20. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>9. část: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl — vyjde 23. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>10. část: Martin Heidegger a analýza prostředků — vyjde 26. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>11. část: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti — vyjde 29. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>12. část: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie — vyjde 1. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>13. část: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie — vyjde 4. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>14. část: Rozšířená kognice — vyjde 7. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>15. část: Distribuovaná kognice — vyjde 10. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>16. část: Technologie v novomediální teorii a konvergence médií — vyjde 13. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>17. část: Svět médií — vyjde 16. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>18. část: Planetární komputace, The Stack a interface — vyjde 19. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>19. část: Interface jako sociotechnický vztah — vyjde 22. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>20. část: Závěr — vyjde 25. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Poznámky\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 poznámek\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6, s. 28–29.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [online]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [cit. 2018-05-05]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\" class=\"fn-url\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. s. 4-11, mé zvýraznění.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citováno v: MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517, s. 20.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>V článku \u003Cem>A lifetime pursuit\u003C\u002Fem> (Engelbart, 1986) popisuje Christina Engelbart celkem 24 funkcí, které systém NLS zavedl jako první. Kromě již zmíněných mezi nimi najdeme například publikace hypermédií, hypermediální email, verzování elektronických dokumentů, telekonference se sdílením obrazovky, na kontext citlivou nápovědu či fakt, že systém NLS ustanovil první „internet“.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>, s. 20–21.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Literatura\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">8 zdrojů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [online]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [cit. 2018-05-05]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Christina, 1986. A \u003Cem>Lifetime Pursuit: a brief history of Doug Engelbart's work by Christina Engelbart\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2018-05-06]. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. s. 4-11.\u003C\u002Fli>\u003Cli>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"",0,"closed","standard",{"description":27},"Bush, Licklider, systém SAGE a Engelbart chápali svou práci jako rozšiřování lidského intelektu. Engelbartův systém H-LAM\u002FT už vidí interface jako prostředníka, který redukuje komplexitu světa.",[29],4,[],[32,39,44,52],{"id":33,"name":34,"slug":35,"taxonomy":36,"names":37,"slugs":38},10685551,"HCI","hci","post_tag",{"en":34,"cs":34,"es":34,"fr":34},{"cs":35,"en":35,"es":35,"fr":35},{"id":40,"name":41,"slug":41,"taxonomy":36,"names":42,"slugs":43},10948720,"interface",{"en":41,"cs":41,"es":41,"fr":41},{"cs":41,"en":41,"es":41,"fr":41},{"id":45,"name":46,"slug":46,"taxonomy":36,"names":47,"slugs":50},10100143,"technology",{"en":46,"cs":48,"es":49,"fr":48},"technologie","tecnología",{"cs":48,"en":46,"es":51,"fr":48},"tecnologia",{"id":53,"name":54,"slug":55,"taxonomy":36,"names":56,"slugs":57},10688184,"UX","ux",{"en":54,"cs":54,"es":54,"fr":54},{"cs":55,"en":55,"es":55,"fr":55},{"en":59,"es":64,"fr":69},{"title":60,"slug":61,"wordCount":62,"description":63},"Post-cognitivist HCI: The First Pioneers of HCI: Bush, Licklider, SAGE and Engelbart (Part 3)","post-cognitivist-hci-the-first-pioneers-of-hci-bush-licklider-sage-and-engelbart-part-3",2720,"Bush, Licklider, the SAGE system and Engelbart saw their work as augmenting human intellect. Engelbart’s H-LAM\u002FT system already sees the interface as a mediator that reduces the complexity of the world.",{"title":65,"slug":66,"wordCount":67,"description":68},"HCI poscognitivista: los primeros pioneros de la HCI: Bush, Licklider, SAGE y Engelbart (parte 3)","hci-poscognitivista-los-primeros-pioneros-de-la-hci-bush-licklider-sage-y-engelbart-parte-3",2885,"Bush, Licklider, el sistema SAGE y Engelbart entendían su trabajo como un aumento del intelecto humano. El sistema H-LAM\u002FT de Engelbart ya ve la interfaz como un mediador que reduce la complejidad del mundo.",{"title":70,"slug":71,"wordCount":72,"description":73},"HCI postcognitiviste : les premiers pionniers de la HCI : Bush, Licklider, SAGE et Engelbart (3e partie)","hci-postcognitiviste-les-premiers-pionniers-de-la-hci-bush-licklider-sage-et-engelbart-3e-partie",2837,"Bush, Licklider, le système SAGE et Engelbart concevaient leur travail comme une augmentation de l’intellect humain. Le système H-LAM\u002FT d’Engelbart voit déjà l’interface comme un médiateur qui réduit la complexité du monde.","\u003Ch2>Introducción\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>En este capítulo describo las raíces de la relación histórica del campo de la HCI con la ciencia cognitiva y la psicología, así como las ideas de los primeros pioneros de la HCI, que consideraban su trabajo como un aumento del intelecto humano. Después pasaré a un análisis más profundo de qué supuestos axiomáticos adoptó la HCI bajo la influencia del paradigma del cognitivismo y de cómo se manifestó esto en la conceptualización del ser humano y de la cognición humana. A continuación analizo una selección de importantes respuestas críticas al cognitivismo, tras las cuales seguirá el núcleo de esta sección, el análisis de las teorías poscognitivistas de la HCI, entre las que incluyo la fenomenología, la posfenomenología y las teorías de la cognición extendida y distribuida.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Una historia no convencional de la HCI: los primeros pioneros de la cognición extendida y de la teoría de la interfaz\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Vannevar Bush y la memoria extendida\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>El primer pionero es Vannevar Bush, con su influyente artículo \u003Cem>As We May Think\u003C\u002Fem> de 1945. En él, Bush presentó un dispositivo hipotético, el Memex (MEMory EXtended, memoria extendida), que permitiría editar y encontrar rápidamente cualquier información almacenada en microfilmes y enlazada mediante lo que se conoce como senderos (\u003Cem>trails\u003C\u002Fem>). La propuesta de enlazar documentos mediante vínculos no lineales que simularan el pensamiento asociativo del cerebro humano fue una idea revolucionaria e inspiró a otros investigadores. Bush es muy citado en la bibliografía sobre la historia del hipertexto y los inicios de la web y, según el especialista checo en ciencias de la información Jiří Cejpek, tuvo un impacto innegable en el campo de las ciencias de la información\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Sin embargo, en el artículo también encontramos un primer esbozo de una nueva forma de interacción no solo con el propio dispositivo, sino también con la información. Bush propuso una interfaz visual, parecida a la tableta actual con un lápiz táctil como dispositivo de entrada, a través de la cual una persona podría trabajar e interactuar con una base de datos de conocimientos vasta e inimaginable para la mente y la memoria humanas. También por eso Bush concibió su Memex como una extensión de la cognición humana y «un suplemento ampliado e íntimo de su memoria»\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>J. C. R. Licklider y la simbiosis hombre-ordenador\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>J. C. R. Licklider continuó directamente la obra de Bush. Investigador en psicoacústica en sus inicios, Licklider estudiaba la manera en que el cerebro convierte las vibraciones mecánicas del aire en una señal eléctrica que interpretamos como sonido. Los cálculos de su investigación se volvieron demasiado exigentes, por lo que decidió centrarse en cómo automatizar los cálculos rutinarios y las operaciones repetitivas. Respondió a su pregunta en 1960 con la publicación del artículo \u003Cem>Man-computer symbiosis\u003C\u002Fem>, en el que presentó \u003Cem>un desarrollo esperado en la interacción cooperativa entre los hombres y los ordenadores electrónicos\u003C\u002Fem>, al que, inspirándose en la naturaleza viva, llamó \u003Cem>relación simbiótica\u003C\u002Fem>. Licklider suponía que en un futuro próximo los ordenadores superarían notablemente al ser humano en las operaciones algoritmizables. Por eso deberían dejárseles tales operaciones, y el papel del ser humano se desplazaría hacia la definición de objetivos, la formulación de hipótesis y la evaluación de resultados. Según Licklider, ceder una determinada parte del pensamiento debía responder también a preguntas sobre el funcionamiento de la cognición humana. En comparación con Bush, sin embargo, Licklider rechaza que los ordenadores deban ser solo una extensión humana, es decir, una amplificación de lo que el ser humano ya es capaz de hacer; deberían, más bien, proporcionarle capacidades completamente nuevas. Con la simbiosis, Licklider subraya la convivencia en asociación íntima de dos organismos \u003Cem>disímiles\u003C\u002Fem>. En esa relación humano-ordenador, ambas partes contribuirán a la actividad en igual medida, de modo que será \u003Cem>difícil separarlas limpiamente en el análisis\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Ahora bien, los organismos disímiles necesitan algún mediador para comunicarse. Y es que los ordenadores trabajan en tiempo real a una frecuencia completamente distinta. La tarea de enmascarar y compensar esta diferencia corresponde a la \u003Cem>interfaz\u003C\u002Fem>. Esta función de la interfaz resultó indispensable en el proyecto estadounidense del sistema de radar SAGE, en el que Licklider participó como experto en factores humanos.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>El sistema interactivo SAGE en el contexto de la investigación sobre la cognición\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>El Semi-Automatic Ground Environment, es decir, SAGE, fue el sistema de defensa de la Fuerza Aérea estadounidense de mediados de los años cincuenta contra un posible ataque de la Unión Soviética. Fue la primera red informática y un ensamblaje de todas las estaciones de radar estadounidenses y de las primeras pantallas interactivas, en las que los datos brutos de los radares se mostraban en forma de puntos, como información visual sobre la posición de los aviones enemigos. El operador de una pantalla así podía, mediante un lápiz óptico, ordenar al ordenador que siguiera un punto determinado. Lev Manovich observa que el sistema SAGE contenía todos los elementos principales de la interfaz moderna entre el ser humano y el ordenador, pues, además de mostrar la «realidad» y la información en tiempo real, la pantalla era el vehículo para incidir directamente en la realidad\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. El operador del sistema SAGE se sentaba frente a una pantalla que era una ventana a un complejo militar-tecnológico masivamente distribuido, en el que los componentes humanos «estaban plenamente integrados en el circuito mecanizado de detección, decisión y respuesta»\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paul Edwards\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> traza el contexto histórico de la época en la que Licklider escribía sobre la simbiosis hombre-ordenador. El sistema SAGE fue uno de los muchos esfuerzos del ejército estadounidense y de los intelectuales académicos en el marco del discurso de la hegemonía política de los Estados Unidos en el «mundo cerrado», en el que la principal estrategia de contención (\u003Cem>containment\u003C\u002Fem>) se realizaría en una posible defensa total y centralizada frente al enemigo. Edwards sostiene que el afán de controlar la integración del ser humano y el ordenador con fines militares impulsó la investigación en inteligencia artificial y en psicología\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. El análisis de Edwards muestra además que la concepción cibernética del ser humano y la máquina como componentes equivalentes de un sistema, la influencia de la teoría de la información de Shannon y la necesidad de integrar los «factores humanos» en los sistemas militar-tecnológicos condujeron a la investigación de la mente humana bajo el nuevo paradigma de lo que se conoce como \u003Cem>cognitivismo\u003C\u002Fem>. Como mostraré más adelante en este trabajo, la investigación de la cognición humana rechazó el modelo conductista de estímulo y respuesta y empezó a estudiarla sobre la base de representaciones internas y del procesamiento de la información de carácter simbólico, con lo que el pensamiento humano comenzó a verse a través de la metáfora del ordenador.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Douglas Engelbart, el intelecto aumentado y la interfaz\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>De Engelbart, otro de los primeros pioneros de la HCI, la bibliografía suele mencionar que fue el diseñador del primer ratón de ordenador o el creador del software oN-Line System (NLS), que presentó al público durante su etapa en el Stanford Research Institute (SRI). Al sistema NLS se deben muchas innovaciones pioneras: además de usar el ratón como dispositivo de entrada, contenía una interfaz gráfica de usuario, mostrada en una pantalla de mapa de bits, que utilizaba «ventanas» para la multitarea y para mostrar varias aplicaciones a la vez. Fue también el primer software diseñado para la colaboración de varios usuarios que contenía la tecnología de los enlaces de hipertexto, y aportó muchas otras innovaciones pioneras\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Aunque el sistema NLS merece con razón la atención de los historiadores del hipertexto y de la web, pertenece solo a una fase posterior del empeño de Engelbart por aumentar el intelecto humano y permitir a las personas hacer frente a la complejidad de los problemas que forman parte de la vida moderna.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Y es que, si nos fijamos en el artículo \u003Cem>Augmenting Human Intellect: a Conceptual framework\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> de 1962 (publicado dos años después del artículo de Licklider), veremos en él todo el fundamento teórico que Engelbart intentó realizar desde entonces. Para este trabajo, lo más relevante del artículo es la descripción de la influencia de la tecnología y del lenguaje en la cognición humana y de la función que la \u003Cem>interfaz\u003C\u002Fem> desempeñará en el aumento del intelecto humano.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ya al comienzo del artículo, Engelbart explica que con «aumentar el intelecto humano» se refiere a incrementar la capacidad del hombre para comprender y resolver con más rapidez y mejor situaciones que hasta entonces habían sido demasiado complejas. Según Engelbart, nuestra cultura nos proporciona varios medios para aumentar el intelecto. Además del aprendizaje y el entrenamiento, y de ciertos métodos para alcanzar un objetivo, nos aumentan el intelecto el lenguaje y los artefactos (tecnológicos). Engelbart ve estos cuatro elementos, completados por el ser humano, como partes de un único sistema integrado, al que llama \u003Cem>H-LAM\u002FT\u003C\u002Fem> por las iniciales de sus partes. Puesto que estas partes del todo están interconectadas e interactúan entre sí, Engelbart escribe que un cambio en una de ellas puede suscitar en otra propiedades y capacidades latentes y, con ello, cambiar fundamentalmente todo el sistema. Para Engelbart, el lugar de gran potencial para aumentar el intelecto humano es precisamente la parte de los «artefactos», para la que la llegada del ordenador digital y de internet supone un salto potencialmente grande.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbart no intentó especular sobre si la propia inteligencia humana natural puede incrementarse, pero creía que el todo simbiótico y una especie de cíborg hombre-máquina, o sea, el sistema H-LAM\u002FT, sería al final algo más que solo sus partes. En cuanto a la inteligencia, Engelbart, por un lado, sitúa inequívocamente la inteligencia humana en las neuronas del cerebro, pero al mismo tiempo escribe que se trata de la capa más baja de un todo en el que cada capa superior proporciona \u003Cem>mayor abstracción\u003C\u002Fem> y «sofisticación fenomenológica». Al mismo tiempo, es en el juego recíproco y la sinergia de estas capas donde, en último análisis, deberíamos buscar la inteligencia. Dicho de otro modo, la inteligencia está distribuida en los componentes del sistema H-LAM\u002FT y es, por tanto, una propiedad emergente que surge de las interacciones de los distintos componentes del sistema.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La concepción de Engelbart del sistema H-LAM\u002FT incluía al ser humano y al artefacto tecnológico como sus partes más importantes, que tienen procesos propios e incompatibles, con lo que forman dos dominios separados. Para que puedan interactuar y cooperar entre sí, lo cual es para Engelbart la condición del funcionamiento de todo el sistema H-LAM\u002FT, es necesario introducir un mediador que compense su incompatibilidad. En el H-LAM\u002FT, este mediador es la \u003Cem>interfaz\u003C\u002Fem>. El término «interfaz» se utilizaba ya antes en el contexto de la tecnología, bajo la denominación «man-machine interface». Quizá también porque en aquella época aún no existía un predominio de la interfaz gráfica de usuario (GUI) como el que vemos hoy, Engelbart podía (o incluso debía) mirar la interfaz de un modo mucho más abstracto y universal. Como se desprende del esquema adjunto más abajo, tomado del artículo de 1962, Engelbart no entendía la interfaz como algo que forma parte del artefacto como tal, tal como nos sugeriría nuestra miope visión actual, influida por la «pantalla» y por la visualidad de la interfaz, sino como una frontera o un límite «a través del cual se intercambia energía entre los dos dominios»\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, o también como algo intermedio, un mediador o, mejor, un medio.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\u003Cdiv class=\"image\">\u003Cfigure style=\"padding-top: 63.7%\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" src=\"\u002Fimages\u002Fpostkognitivisticke-hci\u002Fobrazek-1-engelbart-h-lam-t.png\" alt=\"Esquema del sistema H-LAM\u002FT de Engelbart\" width=\"2214\" height=\"1410\">\u003C\u002Ffigure>\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cem>Figura 1 Esquema del sistema H-LAM\u002FT de Engelbart\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿Qué media exactamente la interfaz? Según Engelbart, la interfaz crea una \u003Cem>relación\u003C\u002Fem> y acopla (\u003Cem>couple\u003C\u002Fem>) los componentes del ser humano y del artefacto, que tienen procesos especiales de «matching» (de adaptación) que abstraen su complejidad interna. La interfaz es así \u003Cem>la relación de estas capas superficiales y abstractivas\u003C\u002Fem>, que, sin embargo, son ellas mismas resultado de procesos mucho más \u003Cem>profundos\u003C\u002Fem>. A modo de explicación, Engelbart pone el ejemplo de un dedo y de la tecla de una máquina de escribir clásica. Escribe que el dedo y la tecla de la máquina de escribir son los procesos «matching» resultantes de procesos más profundos: en el ser humano, de aquellos que son responsables de producir el texto en cuestión, y en el artefacto, de aquellos que imprimen con tinta la letra sobre el papel.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Al preferir la denominación «man-artifact interface», Engelbart se distancia de la idea de que el ordenador u otras máquinas sean los únicos ejemplos en los que la interfaz desempeña un papel. En su lugar, define la interfaz de forma universal como la relación entre el ser humano y un artefacto (por ejemplo, un lápiz, el papel, un ordenador, una central eléctrica, el acelerador de partículas del CERN).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Puesto que la existencia de los artefactos humanos se remonta a la prehistoria, cabe preguntarse si realmente podemos analizar nuestra relación con los artefactos, mediada por la interfaz, en términos tan generales. Quizá por eso Engelbart matiza su definición precisando que, entre los «componentes» del ser humano y del artefacto, la interfaz media una relación que conduce a procesos superiores, compuestos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pero ¿qué son los procesos compuestos? Se trata de cualquier actividad que solo puede llevarse a cabo con la cooperación exitosa de ambos componentes, el ser humano y el artefacto. Engelbart no comenta qué deberíamos considerar un proceso compuesto y qué no, así que quizá podríamos al menos trazar algunos límites del espectro dentro de los cuales su definición tiene sentido. En un extremo del espectro puede estar, por ejemplo, el manejo de un acelerador de partículas, donde no podemos prescindir de los artefactos tecnológicos ni de la interfaz; en el otro está, por ejemplo, caminar por un campo, donde podemos prescindir del artefacto (zapatos), aunque no resulte agradable. Para nuestros fines, consideremos que todo lo demás se encuentra en una zona gris y sujeto a la interpretación filosófica de la situación dada, lo que, sorprendentemente, puede significar que en una situación determinada un proceso claramente no compuesto, como el pensamiento humano, puede problematizarse: no solo ante un diagnóstico de la enfermedad de Alzheimer, sino también cuando vamos con prisa al trabajo, un dispositivo móvil inteligente puede servirnos como un artefacto sin el cual no lograríamos realizar la tarea en cuestión (llamar al número correcto).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si el ejemplo mencionado es una instancia adecuada del aumento del intelecto humano, o si podemos considerar un dispositivo móvil inteligente parte de nuestro sistema cognitivo, es una pregunta que apunta al debate teórico actual en los campos de la ciencia cognitiva y la filosofía de la mente, de los que este trabajo se nutrirá en las secciones siguientes. Concretamente, en la sección dedicada a las teorías poscognitivistas de la HCI presentaré teorías que tienen un mayor potencial para explicar qué papel desempeñan los artefactos en nuestra cognición en el contexto de la investigación actual. Y no solo los artefactos. Ya del esquema de Engelbart y del propio artículo se desprende con claridad que no consideraba la cognición humana ni su sistema H-LAM\u002FT como lo que en la terminología de la teoría de sistemas y de la cibernética\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> se denomina un \u003Cem>sistema cerrado\u003C\u002Fem>, sino como un sistema \u003Cem>abierto\u003C\u002Fem>, que recibe información de su contexto. Y ese contexto es el mundo exterior, que no hemos de entender solo como la geografía de la naturaleza, sino también como las influencias sociales y culturales. Para el proyecto de Engelbart la sociocultura era muy importante, pues era precisamente ella la que generaba los distintos medios para aumentar nuestro intelecto, entre los cuales el lenguaje y los artefactos son los que más influyen en nosotros.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Resumen de los primeros pioneros de la HCI y de la interfaz informática\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Cada uno de los pioneros mencionados aportó al campo de la HCI, que entonces aún no existía, ideas e inventos que hoy damos por sentados. Con razón se escribe sobre ellos como pioneros del hipertexto, de la interfaz gráfica de usuario, del software de colaboración en equipo, etc. Entre todos esos logros, sin embargo, puede quedar oculta la motivación principal por la que decidieron dedicarse a la interacción del ser humano con el ordenador. A mi juicio, de la lectura de los artículos originales se desprende que todos ellos veían los distintos dispositivos de entrada, la interfaz gráfica de usuario y la tecnología «solo» como pasos intermedios en el camino hacia \u003Cem>aumentar la cognición humana\u003C\u002Fem> e incrementar nuestra capacidad de trabajar con la información en una época de sobrecarga informativa. Esto debería ayudarnos después a hacer frente a la creciente complejidad cotidiana, pero también a cuestiones científicas y sociales de gran alcance, entre las que hoy contaríamos los problemas climáticos, ecológicos o humanitarios.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Fue sobre todo Engelbart quien, en el contexto de la HCI, desarrolló la idea del intelecto humano aumentado, en la que el lado biológico del ser humano y su cerebro forman parte de un sistema cibernético u organismo cíborg, en el que el ser humano interactúa con la tecnología y con el entorno exterior. Para esta interacción y este «intercambio de energía» es imprescindible la interfaz, que allana las diferencias entre los componentes biológicos y los artificiales. En esta imagen, la interfaz se convierte en un mediador cognitivo que \u003Cem>necesariamente\u003C\u002Fem> tiene que reducir y abstraer la complejidad real del mundo o de los mecanismos internos de la tecnología. Pues es precisamente esta reducción y este velamiento de la realidad lo que, de forma aparentemente paradójica, constituye el requisito previo para que adquiramos habilidades aumentadas que de otro modo, sin la reducción de la complejidad, no serían posibles. Es una idea que aparecerá todavía varias veces en este trabajo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>HCI poscognitivista: ver la interfaz como relación sociotécnica\u003C\u002Fstrong> — mi trabajo de fin de máster (Universidad Carolina, 2018) en 20 partes:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast\u002F\">Parte 1: Prefacio e introducción\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">Parte 2: El mundo contemporáneo de la información como problema para la HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Cstrong>Parte 3: Los primeros pioneros de la HCI: Bush, Licklider, SAGE y Engelbart\u003C\u002Fstrong> — la estás leyendo\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-historie-a-teorie-interakce-elektricke-symbolicke-a-textove-interakce-4-cast\u002F\">Parte 4: Breve historia y teoría de la interacción: interacciones eléctricas, simbólicas y textuales\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-graficke-interakce-kulturni-interface-a-vtelena-interakce-5-cast\u002F\">Parte 5: Interacción gráfica, interfaz cultural e interacción encarnada\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-konvencni-historie-hci-a-paradigmaticke-vlny-6-cast\u002F\">Parte 6: Breve historia convencional de la HCI y olas paradigmáticas\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 7: Cognitivismo y cognición en la HCI — sale el 17 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 8: La crítica del cognitivismo: Norman, Dreyfus, Winograd y Flores, Suchman — sale el 20 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 9: Teorías poscognitivistas de la HCI y Edmund Husserl — sale el 23 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 10: Martin Heidegger y el análisis de la herramienta — sale el 26 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 11: Signo, hermenéutica y metafísica de la presencia — sale el 29 de octubre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 12: La posfenomenología y el análisis de las relaciones humano-tecnología según Ihde — sale el 1 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 13: Las relaciones de cíborg y de inmersión de Verbeek, conceptos clave de la posfenomenología — sale el 4 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 14: Cognición extendida — sale el 7 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 15: Cognición distribuida — sale el 10 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 16: La tecnología en la teoría de los nuevos medios y la convergencia mediática — sale el 13 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 17: El Mundo de los Medios — sale el 16 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 18: Computación a escala planetaria, The Stack y la interfaz — sale el 19 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 19: La interfaz como relación sociotécnica — sale el 22 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Parte 20: Conclusión — sale el 25 de noviembre de 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Notas\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 notas\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6, pp. 28–29.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [en línea]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [consulta: 2018-05-05]. Disponible en: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\" class=\"fn-url\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. pp. 4-11, el énfasis es mío.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citado en: MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517, p. 20.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>En el artículo \u003Cem>A lifetime pursuit\u003C\u002Fem> (Engelbart, 1986), Christina Engelbart describe un total de 24 funciones que el sistema NLS introdujo por primera vez. Además de las ya mencionadas, encontramos entre ellas, por ejemplo, la publicación de hipermedia, el correo electrónico hipermedia, el control de versiones de documentos electrónicos, la teleconferencia con pantalla compartida, la ayuda sensible al contexto o el hecho de que el sistema NLS estableció el primer «internet».\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>, pp. 20–21.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Volver al texto\" title=\"Volver al texto\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Bibliografía\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">8 fuentes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [en línea]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [consulta: 2018-05-05]. Disponible en: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Christina, 1986. A \u003Cem>Lifetime Pursuit: a brief history of Doug Engelbart's work by Christina Engelbart\u003C\u002Fem> [en línea]. [consulta: 2018-05-06]. Disponible en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. pp. 4-11.\u003C\u002Fli>\u003Cli>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Disponible también en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",1791974659028]