[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-es-genealogia-especulativa-del-pensamiento-visual-en-la-sociedad-de-la-informacion":3,"translation-es-genealogia-especulativa-del-pensamiento-visual-en-la-sociedad-de-la-informacion":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},574,"07. 06. 2017","2017-06-07T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fspekulativni-genealogie-vizualniho-mysleni-v-informacni-spolecnosti","2025-07-05T13:14:27","2025-07-05T11:14:27","spekulativni-genealogie-vizualniho-mysleni-v-informacni-spolecnosti","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fspekulativni-genealogie-vizualniho-mysleni-v-informacni-spolecnosti\u002F",{"rendered":17},"Spekulativní genealogie vizuálního myšlení v informační společnosti",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Sophomore Tina Roh experiences the virtual world that she helps\" class=\"alignnone size-full wp-image-1003\" height=\"1785\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 2520px) 100vw, 2520px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg 2520w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-300x213.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-768x544.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-1024x725.jpg 1024w\" width=\"2520\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Credit: Linda A. Cicero \u002F Stanford News Service\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Klíčová slova: McLuhan, Flusser, kognitivní schopnosti, Gutenbergova galaxie, virtuální realita, vizuální myšlení\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Motivací pro následující esej byla otázka položená během semináře Informační politiky. Při dotazu, jak bude vypadat informační společnost za několik let, jsem vyslovil tezi, že společnosti bude dominovat virtuální realita a s tím spojený nový druh myšlení. V průběhu semestru jsem na tuto otázku jednu kratší práci již napsal. Tento text je rozvedení spekulace nad touto otázkou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"text\" id=\"text\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Text\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Jedna z podkapitol, které se informační politika věnuje, je informační společnost. Ve svém jádru se tento ne příliš stabilní koncept snaží ve skutečnosti o artikulaci něčeho intuitivně zřejmého, tedy že technologie je nezanedbatelný prvek lidského života. Člověk a technologie se vzájemně ovlivňují. Je to druh vztahu, pro jehož popis si rád vypůjčuji terminologii zavedenou oborem kybernetiky, jmenovitě pojmy “zpětné vazby” nebo “zpětné smyčky”, které mi slouží jako vizuální pomůcka k pochopení veskrze abstraktního symbiotického vztahu mezi člověkem a technologií. Abstrakce je nutností, přestože (nebo možná právě proto) každý z nás si dokáže představit hmatatelné příklady i osobní příhody toho, jak je jeho život moderní technologií ovlivňován.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Intuitivní uchopení problému není špatně, ale jako se nespokojíme s vysoce komprimovaným obrázkem ve formátu jpg, tak i v tomto případě při bližším zkoumání něco chybí. Tím chybějícím, jež musí doplňovat naší intuici, je existující a rozsáhlá literatura zabývající se konceptem informační společnosti. Ta nabízí mnoho témat a debat zkoumajících, zdali vliv informací v současné moderní společnosti je něčím výrazně novým, nebo hrály svou úlohu již od nepaměti, případně jak technologie mění od základů struktury našeho myšlení a představu, co znamená být člověkem, jak vidíme v trans- a post-humanistických přístupech k tradičním problémům humanitních věd.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Analýza informační společnosti nevynechává otázky, které se týkající probíhajících změn pracovního trhu a příležitostí. Zkoumání změn pracovního trhu jako odpovědi na nové technologie se vyskytuje v mnoha dílech teoretiků informační společnosti a osobně tuto část analýzy informační společnosti považuji za zajímavou styčnou plochu, kde se setkávají ekonomická, sociologická, a dokonce i kognitivně-psychologická témata.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ať už si totiž přejeme nebo ne, současný ekonomický systém většiny západní společnosti, kombinující prvky volného trhu a státní regulace, je založen na schopnosti neustále inovovat a ti, kteří toho jsou schopni, získávají finanční ohodnocení a s tím související sociální status. Řekl bych, že mnoho analýz teoretiků informační společnosti v tomto bodě končí. Já se chci ale ptát dále. Máme-li definované soubory hodnot, které jsou ve společensko-ekonomickém systému akcentovány, jací lidé naplňují požadavky na tvůrce těchto hodnot, jinak řečeno, co konkrétně tito lidé umí, znají, a jak se liší jejich kognitivní aparát, že jsou schopni v daném kontextu vyčnívat nad ostatními?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Volba kognice jako vlivného faktoru je opodstatněná, neboť čím dál tím více se ukazuje, že kognitivní schopnosti, inteligence a kreativita jsou důležité faktory ekonomického úspěchu jedinců, komerčních firem, a nakonec i celé společnosti, jestliže společnost vnímáme jako součet jedinců, kteří v ní participují. Termíny jako “creative industries”, “creative economy” nebo “kognitivní kapitalismus”, jež popisují schopnosti oceňované trhem, na teoretické rovině jednoznačně staví na konceptu informační společnosti, neboť ve všech případech podle nich tyto typy současných ekonomik nejen že umocňují důležitost informací, ale zároveň specifikují, že především generování nových a užitečných informací (což je zhruba definice kreativity) je pomyslným hnacím motorem ekonomického růstu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co se ale přesně s příchodem informačních technologií změnilo, že najednou inteligence a kreativita mají takovou hodnotu? Jelikož tyto vlastnosti byly více méně vždy přítomny v lidech, včetně jejich nerovnoměrné distribuce, co přesně je na informačních technologiích a společnosti na nich postavené jiné, že zmíněné vlastnosti jsou tak oceňované? Anebo se lze ptát obecněji: co přesně technologie v určitém revolučním období obsahuje, jak je tvořena, že dala vzniknout poptávce po určitých dovednostech a schopnostech? A byly tyto schopnosti vždy přítomny, třebaže jen latentně čekaly na svůj pravý čas, nebo emergence technologie dala vzniknout skutečně novému „vědomí člověka“, jak popisuje Marshall McLuhan ve své knize Gutenberg Galaxy komentující vliv médií na člověka?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan v knize píše, že teorie kulturních změn se musí opírat o znalosti toho, jak technologické změny mění poměr využívání a důležitosti jednotlivých lidských smyslových orgánů. McLuhan se své teze chopí a analyzuje období evropské civilizace před a po zavedení Gutenbergova tiskařského lisu. Zatímco před jeho uvedením byla společnost predominantně zaměřená na tu část reality, kterou lze vnímat a přenášet orálně, sluchově a hmatově, tiskařský lis a rozmach čteného slova přivedly společnost do nového, vizuálního módu vnímání světa. McLuhan může tak tvrdit, neboť tištěné slovo jako médium přenosu informací bylo nutné vidět. McLuhanův argument je samozřejmě komplexnější, zvláště jeho popis toho, jak lidské vědomí předtiskové období společnosti bylo zahaleno do jednotného, holistického celku, který byl s příchodem tisku a tištěného slova rozparcován do částí, neboť tištěné slovo, kniha a čtení pro sebe jsou velmi individualistické aktivity, jež podle McLuhana vedly (mimo jiné) k vzrůstu individualismu a nacionalismu (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>157-158) a také poptávce po více mechanickému a kvantitativnímu myšlení a uchopení logiky a dialektiky (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>159). McLuhana teze, kterou není jednoduché identifikovat, jelikož se “rozplývá” ve fragmentech napříč jeho celou knihou, tkví v ukázání, že technologie a technologické revoluce jsou jednou z nejdůležitějších příčin průmyslových revolucí, které navíc způsobují netriviální kognitivní změny v lidském vědomí a zvýšené sensibilitě, nebo naopak znecitlivění některých z pěti lidských smyslových orgánů. Předtisková doba byla pro McLuhana dobou využívající orální přenos informací a sluchový orgán, kdežto knihtisk nás přetvořil na „gutenbergovského člověka“, jehož předchozí zkušenost mnohosti smyslů je homogenizována a redukována na jeden jediný, jakýsi diktát vizuálního vnímání a myšlení (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>125). Protilékem proti tomuto pro McLuhana negativnímu trendu byla, v době před internetem, elektrifikace, jež z individualistické společnosti měla nově dostupnou mediální interkonektivitou znovu udělat společnost “globální vesnicí”, neboť “elektrický věk není mechanický, ale organický a chová málo sympatií vůči hodnotám dosažených prostřednictvím typografie, ‘mechanického způsobu psaní’ […]” (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:11pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">135).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Přestože je třeba opatrnost před přílišným zjednodušujícím pohledem na McLuhanovu asociaci revoluce tisku a čtení jako primárně spojených s vizuální kognicí, i po detailnějším prozkoumání knihy mi McLuhanovy teze přijde problematická. Přeskočím-li skutečně triviální tvrzení, že náš zrak musí fungovat, abychom viděli text, který máme číst, narazím na to, že člověk musí dále vykázat znalost jazyka, včetně schopnosti tuto znalost použít pro dekódování lingvistických znaků, jejích významů i pochopení širšího pragmatického kontextu. To jsou pro čtení násobně důležitější úkony než vizuální percepce materiálu, na kterém jsou natištěné nějaké znaky. Tak totiž text vnímá negramotný člověk, který se jako “čtenář” znatelně liší od člověka gramotného. Gramotnost a schopnost manipulace s lingvistickým obsahem jsou primární dovednosti člověka-čtenáře. Jako extrémní, i když validní protipříklad k McLuhanovy lze zmínit osoby, které pro čtení nemohou využívat svůj zrak, tak jak je to v případě zrakově postižených, ale gramotných ve čtení braillova písma. McLuhan přikládá knihtisku, text, “Typografickému nebo Gutenbergovu” člověku nové a přelomové vlastnosti, jež transformovaly evropskou společnost. Skutečně by ale tyto vlastnosti nabyl negramotný člověk, který by vizuálně očima pouze přejížděl řádek po řádku text, jenž by pro něj byl jen shlukem nesrozumitelných a obsahově vyprázdněných znaků?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Takto gramotnost a text určitě revoluci nezpůsobily, čímž lpění na vizualitě čtení jako hlavního prostředku zpracování lingvistických znaků se najednou jeví jako velké nedorozumění. Jakoby McLuhan správně identifikoval symptomy gramotné, gutenbergovské společnosti, tedy onu výše zmíněnou mechanizaci a kvantifikaci myšlení (a tím i vývoj logického myšlení), ale prohodil příčiny. Vizualita a vizuální percepce jsou i do dnešní doby tak obtížně algoritmizovatelné právě proto, že na našich běžných, makroskopických úrovních nevidíme svět v diskrétních jednotkách, ale jako holistický celek. Že svět kolem nás není na makroskopické úrovni diskrétní, ale holistický, byl také problém postavený před matematiku a fyziku 17. a 18. století. Vyřešen byl částečně karteziánskou analytickou geometrií, a konečně až s příchodem diferenciálního a integrálního počtu. Přibližně od druhé poloviny 20. století se ten samý problém uchopení vizuální percepce vyskytl v nově vzniklém oboru Umělé inteligence a později i kognitivní vědě. Výzkumníci těchto oborů se dodnes snaží naprogramovat stroj schopný vnímat vizuální prostor minimálně na takové úrovni, na jaké to zvládne člověk. Holismus vizuálna ale před vědce klade problém, na co se přesně při zpracování vstupních dat má software zaměřit, což implikuje určitou formu definování cílů a schopnosti porozumět významu toho, co se zpracovává. Teprve nedávno pokroky v počítačovém vidění využívající nové komputační metody strojového učení a neuronových sítí dosáhly znatelného pokroku “jen” v identifikaci objektů v prostoru. Skutečnému porozumění vizuální scény to ale nestačí. Počítačové vidění zde naráží na dominantní paradigma kognitivní vědy hlásající, že vizuální percepce a porozumění jejího obsahu stačí symbolická manipulace dat. Na limity tohoto přístupu odpovídá nové hnutí “embodiment cognition”, které pro realistickou tvorbu umělé inteligence rovnající se svými schopnosti člověku, bere v potaz myšlenku, že pro vnímání a porozumění je nutné zahrnout “tělesnost”, neboť jak se zdá, vědomí člověka je na tělesnosti závislé více, než se myslelo. Význam věcí kolem nás je vytvářen také tím, že jsme schopni si v hlavě představit, jinak řečeno simulovat, jaké by to bylo určité věci zažít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jestliže McLuhan prohodil příčiny, co je po vynálezu tiskového lisu ta druhá a dle mého správnější příčina mechanizace a kvantifikace myšlení? Odpovědí je linearita. Konkrétně linearita a diskrétnost textu. Zatímco jazyk je pro negramotného člověka automatická a přirozená činnost, gramotný člověk dokáže jazyk problematizovat, neboť si je lépe vědom pravidel konstrukce jazyka, a tak má mnohem lepší předpoklad být schopen reflexe nad tím, jak jazyk formuje myšlení. Psaná forma jazyka k tomu napomáhá tím, že je možné v čase produkci jazyka zmrazit a podívat se na něj z ptačí perspektivy. Stejně tak psaní uživateli jazyka napomáhá s disciplínou konstrukce myšlenek, protože vyžaduje myslet sekvenčně, krok za krokem. Na kognitivní úrovni jednotlivce se tak skutečně dostáváme k závěru, že rozšíření gramotnosti a práce s psaným jazykem přispívá k mechanizaci myšlení, což jsou předpoklady i pro racionální myšlení jako takové, které se minimálně na Západě od osvícenství opírá o sekvenční, kauzální vyvozování logických závěrů. Na kognitivní úrovni lze s McLuhanem souhlasit. Rozšíření čtení psaného textu ukázňuje, mechanizuje mysl.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abychom ale na základě kognitivních strategií v myšlení mohli hovořit o celospolečenské revoluci, je nutné pochopit, jak se potenciálně užitečná technologie masověji rozšíří, aby vůbec měla tak dalekosáhlý účinek. K tomu poslouží biologická metafora přirozeného výběru. Zatímco všichni lidé se rodí s vrozenou schopností používat jazyk orálně, literární gramotnost je produktem kultury. Tak jako náhodné genetické mutace se v prostředí zachovávají a rozšiřují v závislosti na tom, jakou evoluční výhodu organismu poskytují, tak i kulturou vyvolané vzorce chování se mohou masivněji ve společnosti rozšířit jen tehdy, pokud lidem poskytují nějakou výhodu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>“Na počátku dějin a v průběhu jejich podstatě delšího údobí zůstávala abeceda výsadou elity.” (FLUSSER, 71), píše Vilém Flusser v eseji Alfanumerická společnost mapující působení verbálních a matematických znaků ve společnosti. Gramotnost se před vynálezem tiskového lisu mohla jen velmi těžce rozšířit, protože ruční výroba knihy byla nákladná. Knihy byly luxusní zboží a jako volnočasovou zábavu si jejich pořízení mohla dovolit jen hrstka z celkové populace. Univerzitní systém knihy samozřejmě používal, ale veřejné školství se rozšířilo až v období osvícenství, takže vzdělání bylo opět určené pro úzké spektrum společnosti a většinou bylo organizované kolem praktických povolání nebo filosoficko-teologické výchovy. Většina lidí nepřemýšlela nad tím, jakou roli by knihy a gramotnost měly v jejich životech hrát.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Knihtisk povědomí o důležitosti gramotnosti a vliv textu změnil. Demokratizace přístupu ke knihám znamenala, že více lidí si na základě vlastní zkušenosti dokázalo představit, k čemu knihy a gramotnost jsou nebo mohou být. To pokračovalo jako spirála. Stoupající gramotnost znamenala vyšší poptávku po různých žánrech. Kultivace soukromého a kritičtějšího čtení způsobila, že lidé začali rozeznávat rozdíly mezi autory jednotlivých knih. Prestiž schopnosti psát stoupala nepřímo úměrně prestiži čtení. Jinak řečeno, čím méně prestižní a více demokratické čtení bylo, tím více stoupala prestiž těch, kteří texty produkovali. Postupně vznikl koncept autorství. I proto, že lidé byli dostatečně zdatnými čtenáři, aby rozeznali schopnosti jednotlivých autorů. Společnost přešla nikoli na vizuální mód myšlení, jak tvrdí McLuhan, ale na mód verbální.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Historie nabízí i další precedens, kdy technologický vývoj znatelně začal privilegovat určitý mód myšlení. Podobně si totiž můžeme připomenout počátek uvedení digitálního počítače na začátku druhé poloviny 20. století, kdy počítače byly velké, drahé a nedostupné. Používaly se pro specializované vědecké výpočty. Málokdo přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby uměl programovat, a jaké výhody by mu to přineslo. Bylo nemyslitelné, aby širší veřejnost dokázala porovnat, zdali jeden program je robustněji napsán než druhý, případně zdali je jeden programátor lepší než druhý. To se změnilo po uvedení osobních počítačů a rozšíření internetu. Tyto technologické novinky zapůsobily stejně jako příchod knihtisku: demokratizovaly přístup k informačním technologiím, začlenily počítače hluboko do jádra společnosti, a tím také vytvořily základ proto, aby vyrostla nová poptávka po informačních odbornících, lidech, kteří dokáží myslet a komunikovat nikoli už jen v lingvistických kódech, jejichž hodnota, jak argumentuje Flusser ve své eseji, paradoxně klesá, ale v kódech matematických a algoritmických. Na rozdíl od gramotnosti a knihtisku není možné hovořit o tom, že by počítačová technologie byla před svým masovým rozšířením dostupná jen bohaté vrstvě, protože i lidé, kteří oplývali finančnímu prostředky, tedy lidé například ze sektoru byznysu, netušili, co si o těchto technologiích myslet. Známé jsou citace předních manažerů a vlastníků společnosti, mezi kterými lze najít takové památné ukázky jako prohlášení prezidenta IBM z roku 1943, že celosvětově existuje trh maximálně pro pět počítačů, případně pozdější citace z roku 1977, rok po uvedení prvního osobního počítače Apple, kdy Ken Olsen, spolumajitel tehdy významné počítačové společnosti Digital Equipment Corporation, vyslovil, že nevidí důvod, proč by někdo chtěl mít doma počítač (i když je možné, že cloudové řešení skutečně učiní vlastnění fyzického počítače zbytečným).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Argumentace a posteriori není vůči těmto jinak významným odborníkům příliš férová, protože jak praví známé přísloví, po bitvě je každý generál. Já zde nezmiňuji tyto historické ukázky nepřesných odhadů pro zesměšnění, nýbrž jako hodnotné záznamy o tom, že když i přední odborníci své doby nedokázali předpovědět dopad informačních technologií pár let dopředu, jaká je pravděpodobnost, že toho byl schopný “běžný” občan?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Analogicky ke knihtisku byl pro informační technologie zásadní nejen samotný technologický pokrok, ale také širší adaptace veřejností, která z této technologie učinila nezbytnou páteřní infrastrukturu moderní společnosti, a to do takové míry, že si dnes bez ní těžko dokážeme představit funkční život. Symbiotický vztah počítače a člověka ale vyžadoval nové přístupy k tvorbě informační technologie, což vyústilo ve vzniku nového oboru human-computer interaction (HCI), který začal seriózně studovat psychologické, kognitivní a později i sociální aspekty informačních technologií. Postupně se informační technologie proměnily z ryze ezoterického zájmu několika odborníků a samouků na nové, masové médium, u kterého sociokulturní aspekty jsou stejně důležité jako ty technické. Čím více informační technologie prorůstají společností, tím více je požadován nový “jazyk” přizpůsobený práci s touto technologií.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lingvistický kód je již neadekvátní, neboť se nejedná o dostatečně přesný a formalizovaný jazyk, který by vyhovoval práci s počítačem. Nový kód pro práci s počítačem vychází z predikátové a výrokové logiky. Spíše, než s konkrétními objekty, je třeba vždycky pracovat s abstrakcemi a zobecněním. Jak popisuje Flusser, dochází k matematizaci společnosti a to nejen proto, aby bylo možné s počítačem pracovat. Obor HCI určitým způsobem se snaží být opoziční silou vůči tomuto trendu, snaží se navrhovat prostředníka, interface, mezi člověkem a strojem, aby nebylo nutné se matematizaci poddat. Avšak práce s počítačem je jen malý kus této další revoluce. Ukazuje se, že matematizace světa funguje velmi dobře, zvláště pokud máme dostatečně výkonné systémy, které jsou schopné poskytovat do nedávna nemožné výpočetní výkony a datové kapacity. Algoritmy nejsou jen prostředkem, jak lidé komunikují s binární logikou stroje, jsou novým pohledem na svět: o softwaru a algoritmech hovoří kognitivní věda, když mluví o tom, jak funguje mozek; matematika a teoretická fyzika užívá fraktálů a jednotky bitu pro popsání toho, jak funguje svět. Počítačová kultura představuje metaforu dominující v této éře naší představivosti stejně jako kdysi mechanické hodinky v době Newtona nebo čtyři přírodní elementy v době antické.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je třeba upozornit na to, že matematizace nutně nevytlačuje kreativitu. Pouze jí diktuje, s jakým uměleckým materiálem může kreativec pracovat. Omezení ale byla součástí kreativity odjakživa: sochař si volil postavu a materiál, malíř si volil velikost rámů, hudební skladatel volil tóninu, tanečník emoci nebo příběh, básník se zas vědomě a cíleně omezoval, když si místo nekonečného množství způsobů, jak poskládat báseň, volil pevně definovaný žánr sonetu. Lze spekulovat, že kreativita bez omezení není možná.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Proto matematizace kreativity a kreativní algoritmizace nejsou protimluvy, nýbrž reálné popisy toho, co nyní pohání ekonomický vývoj. Vznikají nová pracovní místa a nové obory, které požadují schopnost algoritmizovat řešení ke složitým problémům. Pro tyto obory není přirozený jazyk nutností. Naopak, jeho nepřesnosti jej činí neadekvátním nástrojem. Od verbálního myšlení se dostáváme k formálnímu, algoritmickému, matematickému myšlení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tak jako před vynálezem knihtisku existovali lidé, kteří byli výjimečně nadáni pro čtení a psaní a obecně verbální dovednosti, a jejichž talent se mohl výrazněji projevit až tehdy, když nová technologická revoluce požadavek po tomto talentu masově rozšířila, tak i matematická dovednost a formální uvažování byly přítomny ve společnosti, avšak až s příchodem digitálních počítačů a jejich rozšířením do všech koutů společnosti se tyto dovedností staly vysoce vyhledávanými.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Výše zmíněné technologické revoluce mají leccos společného. Jejich působení na existující společenský řád je mimořádné, a to i z toho důvodu, jak se má analýza, která přitakala McLuhanovy, snažila ukázat, že společenské přijetí a proliferace technologie vyžaduje, aby technologie na sebe nabalila společenské hodnoty tak, aby byla společensky užitečná a širší společností uchopitelná. U knihtisku dialog s “uživatelem” nebyl tak potřeba jako u digitálního počítače, který vyžaduje prostředníka v podobě uživatelského rozhraní, které zprostředkovává vztah mezi lidskou kulturou a kulturou stroje.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vzrůstající role designéra uživatelského rozhraní není náhodná. Technologičtí giganti si dobře uvědomují, že výkon, cloudové řešení nebo vyspělé algoritmy jsou sice nutnou, ale nikoli dostatečnou podmínkou jakéhokoli produktu, jež aspoň v minimální rovině má být používán lidmi. Designéři jsou stavěni do role, ve které se pohybují na pomezí precizního technologického řádu a chaosu lidského světa. Jejich práce se posunula od povrchní fetišizace estetického vzhledu ke komunikaci. Jsou tlumočníky technologie. Jejich designovým materiálem je celé ekologie informačních technologií a lidské emoce. Donedávna designéři pracovali především ve dvourozměrném prostředí bitmapové obrazovky. Na obzoru se ale o slovo hlásí technologie, která pro mě osobně, jako pozorovatele zpovzdálí, představuje možnou třetí revoluci gutenbergovského formátu. Dle mého by mohla dokončit načatou triádu autority určité kognitivní dovednosti. Viděli jsme vládnutí verbálních schopností, dnes stále formálně-matematických. Co je tou potenciální třetí revolucí? Domnívám se, že virtuální realita.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Trvalo několik dekád, než se naskytly příznivé podmínky pro komerční uvedení skutečně imerzivní virtuální reality, která netrpí neduhy v podobě nízkého rozlišení, nepohodlného hardware (či spíše wearable) nebo nedostatku vyspělého a smysluplného softwaru. Nyní velcí hráči na poli technologií berou virtuální realitu seriózně. Microsoft i další firmy představují konceptuální a velmi sofistikované aplikace pro virtuální realitu, které jsou mířeny na studenty, obor medicíny, ale také architekty, umělce a designéry. Poslední zmiňovaní stojí za povšimnutí a historické srovnání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Knihtisk pro verbálně nadané jedince znamenal urychlení šíření díla od autora ke čtenáři; digitální počítač umožnil matematicky talentovaným jedincům rychleji docházet k výpočtům a řešením složitých, bez digitálních počítačů prakticky nespočitatelných úloh. Co však znamená virtuální realita? A komu tato nová technologie umožní rychleji zprostředkovat své myšlenky?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Virtuální realita je v první řadě médiem vizuálním a prostorovým (a to i přesto, že zapojení dalších smyslů, například vhodného zvukového doprovodu jistě zesiluje realistický pocit z užití VR). Tvorba pro VR tak předpokládá talent pro vizualizaci ve třech rozměrech. Tento talent je tradičně rozložen mezi takové obory jako architektura, produktový design, strojírenství či teoretická fyzika, která také vyžaduje kromě matematického vzdělání schopnosti vizualizace. McLuhan použil pojmy “vizuální myšlení” a “vizuální věk” pro období ovlivněné vývojem knihtisku. Myslím si, že se unáhlil. Virtuální realita je do třetice technologií, která mění, jaký dominantní styl myšlení ve společnosti bude vládnout. A právě ona je vhodným kandidátem na započetí nového věku vizuálního myšlení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Otázkou je, zda vizuální myšlení je skutečně tak odlišná dovednost, že je platné hovořit o případném historickém období, kdy tato dovednost samostatně dominuje. Jedna z možných odpovědí zní kladně a zároveň propojuje všechny tři zmíněné technologické revoluce a s nimi spojené důrazy na odlišné kognitivní schopnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se totiž na vědu a praxi testování kognitivních schopností pomocí IQ testu, ten nejpoužívanější z nich, Wechslerův test inteligence pro dospělé (WAIS), se dělí na verbální a non-verbální složku, kde verbální se zhruba dělí na další dvě části: jedna testující jazykové dovednosti a ta druhá dovednosti aritmetické. Neverbální složka, často také pojmenovaná jako vizuálně-prostorová testuje schopnost manipulace s třírozměrnými objekty v mysli a s tím spojené úkony.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hlavní poznání, které nám rozvržení IQ testu přináší, je fakt, že ze statistického hlediska je užitečné oddělovat verbální, matematické a vizuálně-prostorové dovednosti, neboť nejsou identické a nelze jednou dovedností uspokojivě nahradit druhou bez ztráty cenných informací o dovednostech testovaného subjektu. Neznamená to, že tyto dovednosti jsou na sobě nezávislé nebo že spolu nekorelují. Opak je pravdou, neboť člověk, který vykazuje nadprůměrný talent v jedné doméně, s vyšší pravděpodobností nezaostává i v těch ostatních. Ale rozdíly, respektive poměr rozdělení talentu v těchto třech hlavních kognitivních doménách mezi jednotlivci existují. A proto lze říct, že manifestace lidských potenciálů je závislá na sociotechnických podmínkách dané společnosti. Čím více je ekonomika a kultura ovlivňována jedním dominantních stylem myšlení, tím více se projevuje pro takový styl myšlení nerovnost distribuce nadání mezi lidmi. Za předpokladu, že talent pro vizuální myšlení je ve společnosti rozložen minimálně stejně jako třeba skóre na IQ testu, tedy normálním rozložením (dle Gaussovy křivky), je možné, že po éře literátů, matematiků a programátorů přichází v době virtuální reality nadvláda umělců, architektů a všech, kteří myslí vizuálně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na základě předchozích dvou technologických revolucí si dovolím pro vizuální myšlení a virtuální realitu predikci. Pokud se virtuální realita stane běžnou součástí každodenních životů lidí, familiárnost s VR bude dostatečnou ekonomickou motivací, aby se pro VR vytvářely stále detailnější a reálnější HW i SW. Společenská závislost na VR se bude zvyšovat, a tím i prestiž odborníků, kteří se těší talentům, které jim dovolí vytvářet nejen specializované aplikace pro VR, nýbrž komplexní světy, do kterých čím dál tím více budou lidé “outsourcovat” svůj soukromý i společenský život. Z ryze utilitárního a edukačního užití VR se postupně stane životní styl. Estetické a zkušenostní hodnoty se budou dostávat do popředí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Virtuální realita je oproti té reálné odlišná v mnoha svých atributech, ale jeden z nich vyčnívá: virtuální realita je jediné místo na světě, snad kromě středu černých děr, kde fyzikální zákony mohou, ale nemusí platit. Ten, který vytváří imerzivní, hyperrealistickou virtuální realitu, je omezen v rozhodnutí o tom, jaký virtuální svět to bude, jen svou (vizuální) představivostí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud ale VR bude k nerozeznání od reálného světa, znamená to, že přestanou existovat morální, etické, souhrnně filosofické otázky, které jsou nedílnou součástí našich lidských životů? Virtuální realita může sloužit jako velký myšlenkový experiment, kde nevyřešené filosofické otázky budou testovány, a je možné, že jiné fyzikální zákony, jiné formy toho, co znamená být člověkem, vhrnou na staré problémy nové světlo generující problémy a otázky nové. Pak se mi ale zdá, že se bez filosofie neobejdeme. Bude ale na těchto nových filosofických otázkách pracovat člověk, nebo nová, virtuální realitu nahrazující technologie, náš poslední vynález, který vyvrcholí ve čtvrtou technologickou revoluci měnící dominantní styl myšlení doby. Doby, ve které se může stát, že slovní spojení “lidský styl myšlení” bude buď archaismus, nebo rovnou oxymóron.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zaver\" id=\"zaver\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.dmh1ppmwv0f0\">Závěr\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Tato esej mapuje pole myšlenek, které se přímo či nepřímo zabývají chápáním technologických revolucí nejen jako sociálních a technologických milníků, ale také revolucí určitého druhu myšlení. Toto myšlení po dostatečném zavedení technologie do širší společnosti pomocí funkce zpětné vazby se začíná privilegovat, čímž jsou zvýhodňováni lidé, kteří mají kognitivní kapacitu a talent tuto poptávku uspokojit. Jako příkladné technologie, jejichž vliv byl v eseji zkoumán, jsem zvolil knihtisk, digitální informační technologie a virtuální realitu, které chronologicky privilegovaly nejdříve verbální, poté matematicko-formální a v poslední řadě vizuální myšlení. Za předpokladu, že distribuce talentu pro vizuální myšlení sleduje Gaussovu křivku, můžeme očekávat, že po vzoru literátů, matematiků a programátorů vznikne nová kognitivní elita, která pro svou práci používá vizuální myšlení. Poptávku po tomto talentu bude stimulovat vzrůstající vliv virtuální reality, jež považuji za silně vizuálně-prostorové médium.\u003C\u002Fp>\n\u003Chr style=\"page-break-before:always;display:none\">\n\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.5b8penyz8wgn\">Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">FLUSSER, Vilém, 2013. Alfanumerická společnost. BOSÁK, Petr a Robert JANSA. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"text-decoration:italic;font-size:12pt\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">. V Praze: Tranzit.cz, s. 73-81. ISBN 9788087259221.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, Marshall, 1980. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;text-decoration:italic\">The Gutenberg galaxy: the making of tyopographic man\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal;font-size:12pt\">. [1st American ed.]. Toronto: University of Toronto Press. ISBN 9780802060419.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Credit: Linda A. Cicero \u002F Stanford News Service Klíčová slova: McLuhan, Flusser, kognitivní schopnosti, Gutenbergova galaxie, virtuální realita, vizuální myšlení Úvod Motivací pro následující esej byla otázka položená během semináře Informační politiky. Při dotazu, jak bude vypadat informační společnost za několik let, jsem vyslovil tezi, že společnosti bude dominovat virtuální realita a s tím spojený […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-574","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F574",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=574",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F574\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},827,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F574\u002Frevisions\u002F827",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=574",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=574",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=574",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"A Speculative Genealogy of Visual Thinking in the Information Society","a-speculative-genealogy-of-visual-thinking-in-the-information-society","Building on McLuhan and Flusser, the essay asks whether, after the eras of verbal and mathematical thinking, virtual reality will bring an age of visual thinking.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Genealogía especulativa del pensamiento visual en la sociedad de la información","genealogia-especulativa-del-pensamiento-visual-en-la-sociedad-de-la-informacion","A partir de McLuhan y Flusser, el ensayo se pregunta si, tras las eras del pensamiento verbal y matemático, la realidad virtual traerá una era del pensamiento visual.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Généalogie spéculative de la pensée visuelle dans la société de l’information","genealogie-speculative-de-la-pensee-visuelle-dans-la-societe-de-l-information","En partant de McLuhan et de Flusser, l’essai se demande si, après les ères de la pensée verbale et mathématique, la réalité virtuelle ouvrira une ère de la pensée visuelle.","\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Tina Roh, estudiante de segundo año, experimenta el mundo virtual que ayuda a crear\" class=\"alignnone size-full wp-image-1003\" height=\"1785\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 2520px) 100vw, 2520px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg 2520w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-300x213.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-768x544.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-1024x725.jpg 1024w\" width=\"2520\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Crédito: Linda A. Cicero \u002F Stanford News Service\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Palabras clave: McLuhan, Flusser, capacidades cognitivas, galaxia Gutenberg, realidad virtual, pensamiento visual\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Introducción\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>La motivación del siguiente ensayo fue una pregunta planteada durante el seminario de Política de la Información. Cuando se nos preguntó cómo sería la sociedad de la información dentro de unos años, formulé la tesis de que la sociedad estaría dominada por la realidad virtual y por un nuevo tipo de pensamiento ligado a ella. A lo largo del semestre ya había escrito un trabajo más breve sobre esta cuestión. Este texto desarrolla mi especulación en torno a ella.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"text\" id=\"text\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Texto\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Uno de los subtemas de los que se ocupa la política de la información es la sociedad de la información. En su núcleo, este concepto no demasiado estable intenta en realidad articular algo intuitivamente evidente, a saber, que la tecnología es un elemento nada desdeñable de la vida humana. El ser humano y la tecnología se influyen mutuamente. Es un tipo de relación para cuya descripción me gusta tomar prestada la terminología introducida por la cibernética, en concreto las nociones de «retroalimentación» o «bucle de retroalimentación», que me sirven de ayuda visual para comprender la relación simbiótica, del todo abstracta, entre el ser humano y la tecnología. La abstracción es una necesidad, aunque (o quizá precisamente porque) cada uno de nosotros es capaz de imaginar ejemplos tangibles y anécdotas personales de cómo la tecnología moderna influye en su vida.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Una comprensión intuitiva del problema no es errónea, pero, igual que no nos conformamos con una imagen jpg muy comprimida, también en este caso, al examinarlo más de cerca, algo falta. Lo que falta, y lo que debe completar nuestra intuición, es la extensa literatura existente que se ocupa del concepto de sociedad de la información. Esta ofrece muchos temas y debates que examinan si la influencia de la información en la sociedad moderna actual es algo notablemente nuevo o si ha desempeñado su papel desde tiempos inmemoriales, o bien cómo la tecnología cambia desde sus cimientos las estructuras de nuestro pensamiento y nuestra idea de lo que significa ser humano, como vemos en los enfoques trans- y posthumanistas de los problemas tradicionales de las humanidades.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El análisis de la sociedad de la información no deja de lado las cuestiones relativas a los cambios en curso en el mercado laboral y en las oportunidades. El estudio de los cambios del mercado laboral como respuesta a las nuevas tecnologías aparece en muchas obras de los teóricos de la sociedad de la información, y personalmente considero esta parte de su análisis un interesante punto de contacto donde confluyen temas económicos, sociológicos e incluso de psicología cognitiva.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pues, nos guste o no, el sistema económico actual de la mayor parte de la sociedad occidental, que combina elementos del libre mercado y de la regulación estatal, se basa en la capacidad de innovar constantemente, y quienes son capaces de ello obtienen una recompensa económica y el estatus social que la acompaña. Diría que muchos análisis de los teóricos de la sociedad de la información terminan en este punto. Yo, sin embargo, quiero seguir preguntando. Si tenemos definidos los conjuntos de valores que se acentúan en el sistema socioeconómico, ¿qué tipo de personas cumplen los requisitos para crear esos valores?; dicho de otro modo, ¿qué saben hacer en concreto esas personas, qué conocen y en qué se diferencia su aparato cognitivo para que sean capaces de destacar sobre los demás en el contexto dado?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La elección de la cognición como factor influyente está justificada, pues resulta cada vez más evidente que las capacidades cognitivas, la inteligencia y la creatividad son factores importantes del éxito económico de los individuos, de las empresas comerciales y, en última instancia, de la sociedad entera, si entendemos la sociedad como la suma de los individuos que participan en ella. Términos como «industrias creativas», «economía creativa» o «capitalismo cognitivo», que describen las capacidades que valora el mercado, se apoyan claramente, en el plano teórico, en el concepto de sociedad de la información, pues en todos los casos, según ellos, estos tipos de economía contemporánea no solo potencian la importancia de la información, sino que además especifican que es sobre todo la generación de información nueva y útil (que es, a grandes rasgos, la definición de creatividad) el motor, por así decirlo, del crecimiento económico.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pero ¿qué cambió exactamente con la llegada de las tecnologías de la información para que de repente la inteligencia y la creatividad tengan tanto valor? Puesto que estas cualidades han estado presentes en las personas más o menos siempre, incluida su distribución desigual, ¿qué tienen exactamente de distinto las tecnologías de la información y la sociedad construida sobre ellas para que dichas cualidades se valoren tanto? O podemos preguntar de manera más general: ¿qué contiene exactamente una tecnología en un determinado periodo revolucionario, cómo está constituida, para que haya dado lugar a una demanda de ciertas destrezas y capacidades? ¿Y estuvieron estas capacidades siempre presentes, aunque solo latentes, esperando su momento, o la emergencia de la tecnología dio lugar a una «conciencia humana» realmente nueva, como describe Marshall McLuhan en su libro Gutenberg Galaxy, que comenta la influencia de los medios en el ser humano?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan escribe en el libro que una teoría del cambio cultural debe apoyarse en el conocimiento de cómo los cambios tecnológicos alteran la proporción en que se usan los distintos órganos sensoriales humanos y la importancia que tienen. McLuhan toma su tesis y analiza el periodo de la civilización europea anterior y posterior a la introducción de la imprenta de Gutenberg. Mientras que antes de su introducción la sociedad estaba orientada predominantemente hacia la parte de la realidad que puede percibirse y transmitirse de forma oral, auditiva y táctil, la imprenta y la expansión de la palabra leída llevaron a la sociedad a un nuevo modo, visual, de percibir el mundo. McLuhan puede afirmarlo porque la palabra impresa, como medio de transmisión de información, tenía que ser vista. El argumento de McLuhan es, por supuesto, más complejo, sobre todo su descripción de cómo la conciencia humana del periodo anterior a la imprenta estaba envuelta en un todo unitario y holístico que, con la llegada de la imprenta y de la palabra impresa, quedó troceado en partes, pues la palabra impresa, el libro y la lectura son actividades muy individualistas que, según McLuhan, condujeron (entre otras cosas) al auge del individualismo y del nacionalismo (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>157-158) y también a una demanda de un pensamiento más mecánico y cuantitativo y de un dominio de la lógica y la dialéctica (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>159). La tesis de McLuhan, que no es fácil de identificar, ya que se «disuelve» en fragmentos a lo largo de todo su libro, consiste en mostrar que la tecnología y las revoluciones tecnológicas se cuentan entre las causas más importantes de las revoluciones industriales, que además provocan cambios cognitivos nada triviales en la conciencia humana y una mayor sensibilidad o, por el contrario, una insensibilización de algunos de los cinco órganos sensoriales humanos. Para McLuhan, la época anterior a la imprenta era una época que se servía de la transmisión oral de la información y del órgano del oído, mientras que la imprenta nos transformó en el «hombre de Gutenberg», cuya experiencia previa de una multiplicidad de sentidos queda homogeneizada y reducida a uno solo, una especie de dictado de la percepción y el pensamiento visuales (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>125). El antídoto contra esta tendencia, negativa para McLuhan, era, en la época anterior a internet, la electrificación, que con la interconectividad mediática recién disponible debía convertir de nuevo la sociedad individualista en una «aldea global», pues «la era eléctrica no es mecánica, sino orgánica, y siente poca simpatía por los valores alcanzados mediante la tipografía, “ese modo mecánico de escribir” […]» (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:11pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">135).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Aunque hay que tener cuidado con una visión demasiado simplificadora de la asociación que McLuhan hace de la revolución de la imprenta y de la lectura como ligadas primariamente a la cognición visual, incluso tras un examen más detallado del libro la tesis de McLuhan me parece problemática. Si paso por alto la afirmación verdaderamente trivial de que nuestra vista debe funcionar para que veamos el texto que vamos a leer, me topo con que la persona debe demostrar además un conocimiento de la lengua, incluida la capacidad de usar ese conocimiento para descodificar los signos lingüísticos y sus significados y para comprender el contexto pragmático más amplio. Para la lectura, estas son operaciones muchísimo más importantes que la percepción visual del material sobre el que están impresos unos signos. Pues así es como percibe el texto una persona analfabeta, que como «lectora» se distingue notablemente de una persona alfabetizada. La alfabetización y la capacidad de manipular contenido lingüístico son las destrezas primarias del ser humano lector. Como contraejemplo extremo, aunque válido, frente a McLuhan, pueden mencionarse las personas que no pueden servirse de la vista para leer, como ocurre con las personas con discapacidad visual que saben leer braille. McLuhan atribuye a la imprenta, al texto, al hombre «tipográfico o de Gutenberg» cualidades nuevas y rompedoras que transformaron la sociedad europea. Pero ¿adquiriría realmente estas cualidades una persona analfabeta que se limitara a recorrer con los ojos, línea a línea, un texto que para ella no fuera más que un amasijo de signos incomprensibles y vacíos de contenido?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Así, desde luego, la alfabetización y el texto no provocaron ninguna revolución, con lo que el empeño en la visualidad de la lectura como principal medio de procesamiento de los signos lingüísticos se revela de pronto como un gran malentendido. Es como si McLuhan hubiera identificado correctamente los síntomas de la sociedad alfabetizada, gutenberguiana, es decir, la mencionada mecanización y cuantificación del pensamiento (y con ella el desarrollo del pensamiento lógico), pero hubiera intercambiado las causas. La visualidad y la percepción visual siguen siendo hoy tan difíciles de algoritmizar precisamente porque, en nuestros niveles corrientes, macroscópicos, no vemos el mundo en unidades discretas, sino como un todo holístico. Que el mundo que nos rodea no sea discreto en el nivel macroscópico, sino holístico, fue también un problema planteado a las matemáticas y a la física de los siglos XVII y XVIII. Se resolvió en parte con la geometría analítica cartesiana y, finalmente, solo con la llegada del cálculo diferencial e integral. Aproximadamente desde la segunda mitad del siglo XX, el mismo problema de aprehender la percepción visual surgió en el recién nacido campo de la Inteligencia Artificial y, más tarde, en la ciencia cognitiva. Los investigadores de estos campos siguen intentando programar una máquina capaz de percibir el espacio visual al menos al nivel que alcanza un ser humano. El holismo de lo visual, sin embargo, plantea a los científicos el problema de en qué debe centrarse exactamente el software al procesar los datos de entrada, lo que implica cierta forma de definir objetivos y una capacidad de comprender el significado de lo que se procesa. Solo recientemente los avances de la visión por ordenador, que utilizan nuevos métodos computacionales de aprendizaje automático y redes neuronales, han logrado un progreso apreciable, «solo» en la identificación de objetos en el espacio. Pero eso no basta para una verdadera comprensión de una escena visual. Aquí la visión por ordenador choca con el paradigma dominante de la ciencia cognitiva, que proclama que para la percepción visual y la comprensión de su contenido basta la manipulación simbólica de datos. A los límites de este enfoque responde el nuevo movimiento de la «embodied cognition», que, para una creación realista de una inteligencia artificial equiparable en sus capacidades al ser humano, tiene en cuenta la idea de que la percepción y la comprensión exigen incluir la «corporalidad», pues, según parece, la conciencia humana depende de la corporalidad más de lo que se pensaba. El significado de las cosas que nos rodean se crea también por el hecho de que somos capaces de imaginar en nuestra cabeza, dicho de otro modo, de simular, cómo sería vivir ciertas cosas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si McLuhan intercambió las causas, ¿cuál es la otra causa, a mi juicio más correcta, de la mecanización y cuantificación del pensamiento tras la invención de la imprenta? La respuesta es la linealidad. En concreto, la linealidad y el carácter discreto del texto. Mientras que para una persona analfabeta el lenguaje es una actividad automática y natural, una persona alfabetizada es capaz de problematizar el lenguaje, pues es más consciente de las reglas de su construcción y, por tanto, está mucho mejor dispuesta para reflexionar sobre cómo el lenguaje da forma al pensamiento. La forma escrita del lenguaje contribuye a ello al permitir congelar en el tiempo la producción del lenguaje y mirarla a vista de pájaro. Del mismo modo, la escritura ayuda al usuario de una lengua con la disciplina de construir pensamientos, porque exige pensar de forma secuencial, paso a paso. En el nivel cognitivo del individuo llegamos así, efectivamente, a la conclusión de que la difusión de la alfabetización y del trabajo con la lengua escrita contribuye a la mecanización del pensamiento, lo cual constituye también la premisa del pensamiento racional como tal, que, al menos en Occidente desde la Ilustración, se apoya en la deducción secuencial y causal de conclusiones lógicas. En el nivel cognitivo puede estarse de acuerdo con McLuhan. La difusión de la lectura del texto escrito disciplina y mecaniza la mente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pero para poder hablar de una revolución de toda la sociedad a partir de estrategias cognitivas del pensamiento, es necesario comprender cómo una tecnología potencialmente útil se difunde de forma masiva hasta llegar a tener un efecto de tan largo alcance. Para ello nos servirá la metáfora biológica de la selección natural. Mientras que todas las personas nacen con una capacidad innata para usar el lenguaje oralmente, la alfabetización es un producto de la cultura. Igual que las mutaciones genéticas aleatorias se conservan y se propagan en un entorno en función de la ventaja evolutiva que confieren al organismo, también los patrones de comportamiento inducidos por la cultura solo pueden difundirse de forma más masiva en la sociedad si proporcionan a las personas alguna ventaja.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>«Al comienzo de la historia y durante un periodo sustancialmente más largo de ella, el alfabeto siguió siendo un privilegio de la élite» (FLUSSER, 71), escribe Vilém Flusser en el ensayo Alfanumerická společnost, que recorre cómo actúan los signos verbales y matemáticos en la sociedad. Antes de la invención de la imprenta, la alfabetización solo podía difundirse con mucha dificultad, porque la producción manual de libros era costosa. Los libros eran un artículo de lujo y solo un puñado de la población total podía permitirse adquirirlos como entretenimiento de ocio. El sistema universitario usaba libros, por supuesto, pero la escuela pública no se extendió hasta la Ilustración, de modo que la educación volvía a estar destinada a un estrecho sector de la sociedad y se organizaba mayoritariamente en torno a oficios prácticos o a una formación filosófico-teológica. La mayoría de la gente no se planteaba qué papel debían desempeñar los libros y la alfabetización en su vida.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La imprenta cambió la conciencia de la importancia de la alfabetización y la influencia del texto. La democratización del acceso a los libros significó que más personas pudieran imaginar, a partir de su propia experiencia, para qué sirven o pueden servir los libros y la alfabetización. Aquello continuó como una espiral. El aumento de la alfabetización supuso una mayor demanda de géneros diversos. El cultivo de una lectura privada y más crítica hizo que la gente empezara a reconocer las diferencias entre los autores de los distintos libros. El prestigio de la capacidad de escribir subía en proporción inversa al prestigio de la lectura. Dicho de otro modo, cuanto menos prestigiosa y más democrática era la lectura, más subía el prestigio de quienes producían los textos. Poco a poco surgió el concepto de autoría. También porque la gente era ya lo bastante hábil como lectora para reconocer las capacidades de los distintos autores. La sociedad no pasó a un modo de pensamiento visual, como afirma McLuhan, sino a uno verbal.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La historia ofrece aún otro precedente en el que el desarrollo tecnológico empezó a privilegiar de forma apreciable un determinado modo de pensamiento. De manera similar podemos recordar la introducción del ordenador digital al comienzo de la segunda mitad del siglo XX, cuando los ordenadores eran grandes, caros e inaccesibles. Se usaban para cálculos científicos especializados. Pocos se planteaban cómo sería saber programar y qué ventajas les aportaría. Era impensable que el gran público pudiera comparar si un programa estaba escrito de forma más robusta que otro, o si un programador era mejor que otro. Eso cambió tras la introducción de los ordenadores personales y la expansión de internet. Estas novedades tecnológicas tuvieron el mismo efecto que la llegada de la imprenta: democratizaron el acceso a las tecnologías de la información, insertaron los ordenadores en lo más hondo de la sociedad y, con ello, sentaron también las bases para que creciera una nueva demanda de especialistas en información, personas capaces de pensar y comunicarse ya no solo en códigos lingüísticos, cuyo valor, como argumenta Flusser en su ensayo, paradójicamente disminuye, sino en códigos matemáticos y algorítmicos. A diferencia de la alfabetización y la imprenta, no puede decirse que la tecnología informática fuera, antes de su difusión masiva, accesible solo a una capa adinerada, porque incluso las personas que disponían de abundantes medios económicos, es decir, por ejemplo, las del sector empresarial, no sabían qué pensar de estas tecnologías. Son conocidas las citas de destacados directivos y propietarios de empresas, entre las que pueden encontrarse muestras tan memorables como la declaración del presidente de IBM en 1943 de que en todo el mundo hay mercado como máximo para cinco ordenadores, o una cita posterior, de 1977, un año después de la presentación del primer ordenador personal de Apple, cuando Ken Olsen, copropietario de Digital Equipment Corporation, una empresa informática entonces importante, declaró que no veía ningún motivo por el que alguien quisiera tener un ordenador en casa (aunque es posible que las soluciones en la nube acaben haciendo realmente innecesario poseer un ordenador físico).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Argumentar a posteriori no es muy justo con estos expertos, por lo demás eminentes, porque, como dice el conocido refrán, a toro pasado todos somos toreros. No menciono aquí estos ejemplos históricos de estimaciones erróneas para ridiculizar a nadie, sino como valiosos testimonios de que, si ni siquiera los expertos más destacados de su tiempo fueron capaces de prever el impacto de las tecnologías de la información con unos pocos años de antelación, ¿qué probabilidad había de que lo hiciera un ciudadano «corriente»?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por analogía con la imprenta, para las tecnologías de la información fue decisivo no solo el propio progreso tecnológico, sino también su adopción más amplia por parte del público, que convirtió esta tecnología en la infraestructura troncal indispensable de la sociedad moderna, y hasta tal punto que hoy difícilmente podemos imaginar una vida funcional sin ella. La relación simbiótica entre ordenador y ser humano exigió, sin embargo, nuevos enfoques en la creación de tecnología de la información, lo que desembocó en el nacimiento de un nuevo campo, la interacción persona-ordenador (HCI), que empezó a estudiar seriamente los aspectos psicológicos, cognitivos y, más tarde, también sociales de las tecnologías de la información. Poco a poco, las tecnologías de la información pasaron de ser un interés puramente esotérico de unos pocos expertos y autodidactas a convertirse en un nuevo medio de masas, en el que los aspectos socioculturales son tan importantes como los técnicos. Cuanto más arraigan las tecnologías de la información en la sociedad, más se requiere un nuevo «lenguaje» adaptado al trabajo con esta tecnología.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El código lingüístico ya no es adecuado, pues no es un lenguaje lo bastante preciso y formalizado para el trabajo con un ordenador. El nuevo código para trabajar con un ordenador parte de la lógica de predicados y de la lógica proposicional. Más que con objetos concretos, hay que trabajar siempre con abstracciones y generalizaciones. Como describe Flusser, se produce una matematización de la sociedad, y no solo para que sea posible trabajar con el ordenador. El campo de la HCI intenta en cierto modo ser una fuerza opuesta a esta tendencia; intenta diseñar un intermediario, una interfaz, entre el ser humano y la máquina, para que no sea necesario someterse a la matematización. Sin embargo, el trabajo con el ordenador es solo una pequeña parte de esta otra revolución. Resulta que la matematización del mundo funciona muy bien, sobre todo si disponemos de sistemas lo bastante potentes, capaces de ofrecer una potencia de cálculo y unas capacidades de datos imposibles hasta hace poco. Los algoritmos no son solo un medio por el que las personas se comunican con la lógica binaria de la máquina, son una nueva mirada sobre el mundo: la ciencia cognitiva habla de software y algoritmos cuando habla de cómo funciona el cerebro; las matemáticas y la física teórica usan fractales y la unidad del bit para describir cómo funciona el mundo. La cultura informática es la metáfora que domina nuestra imaginación en esta era, igual que en su día el reloj mecánico en tiempos de Newton o los cuatro elementos naturales en la Antigüedad.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hay que señalar que la matematización no desplaza necesariamente la creatividad. Solo le dicta con qué material artístico puede trabajar el creativo. Pero las restricciones han formado parte de la creatividad desde siempre: el escultor elegía una figura y un material, el pintor elegía el tamaño del marco, el compositor elegía una tonalidad, el bailarín una emoción o una historia, y el poeta, por su parte, se limitaba consciente y deliberadamente cuando, en lugar de un número infinito de maneras de componer un poema, elegía el género firmemente definido del soneto. Cabe especular que la creatividad sin restricciones no es posible.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por eso la matematización de la creatividad y la algoritmización creativa no son contradicciones en los términos, sino descripciones reales de lo que impulsa hoy el desarrollo económico. Surgen nuevos puestos de trabajo y nuevos campos que exigen la capacidad de algoritmizar soluciones a problemas complejos. Para estos campos, el lenguaje natural no es una necesidad. Al contrario, sus imprecisiones lo convierten en una herramienta inadecuada. Del pensamiento verbal pasamos al pensamiento formal, algorítmico, matemático.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Igual que antes de la invención de la imprenta existían personas excepcionalmente dotadas para la lectura y la escritura y, en general, para las destrezas verbales, cuyo talento solo pudo manifestarse con más fuerza cuando una nueva revolución tecnológica extendió de forma masiva la demanda de ese talento, también la destreza matemática y el razonamiento formal estaban presentes en la sociedad, pero solo con la llegada de los ordenadores digitales y su expansión a todos los rincones de la sociedad se convirtieron estas destrezas en algo muy solicitado.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Las revoluciones tecnológicas mencionadas tienen bastante en común. Su efecto sobre el orden social existente es extraordinario, también porque, como intentó mostrar mi análisis, que daba la razón a McLuhan, la aceptación social y la proliferación de una tecnología exigen que la tecnología acumule en torno a sí valores sociales, de modo que sea socialmente útil y comprensible para la sociedad en general. En el caso de la imprenta, el diálogo con el «usuario» no era tan necesario como en el del ordenador digital, que requiere un intermediario en forma de interfaz de usuario que medie la relación entre la cultura humana y la cultura de la máquina.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El creciente papel del diseñador de interfaces de usuario no es casual. Los gigantes tecnológicos son muy conscientes de que el rendimiento, las soluciones en la nube o los algoritmos avanzados son una condición necesaria, pero no suficiente, de cualquier producto que vayan a usar personas, al menos en un grado mínimo. A los diseñadores se los coloca en un papel en el que se mueven en la frontera entre el orden tecnológico preciso y el caos del mundo humano. Su trabajo ha pasado de una fetichización superficial de la apariencia estética a la comunicación. Son intérpretes de la tecnología. Su material de diseño es toda la ecología de las tecnologías de la información y las emociones humanas. Hasta hace poco, los diseñadores trabajaban sobre todo en el entorno bidimensional de la pantalla de mapa de bits. Pero en el horizonte asoma una tecnología que, para mí personalmente, como observador desde la distancia, representa una posible tercera revolución de formato gutenberguiano. A mi juicio, podría completar la tríada, ya iniciada, de la autoridad de una determinada destreza cognitiva. Hemos visto el dominio de las capacidades verbales y, todavía hoy, el de las formal-matemáticas. ¿Cuál es esa potencial tercera revolución? Creo que la realidad virtual.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Han hecho falta varias décadas para que se dieran las condiciones favorables para el lanzamiento comercial de una realidad virtual verdaderamente inmersiva, que no padezca males como la baja resolución, un hardware incómodo (o, más bien, wearables) o la falta de un software avanzado y con sentido. Ahora los grandes actores del sector tecnológico se toman en serio la realidad virtual. Microsoft y otras empresas presentan aplicaciones conceptuales y muy sofisticadas para la realidad virtual dirigidas a estudiantes y al ámbito de la medicina, pero también a arquitectos, artistas y diseñadores. Estos últimos merecen atención y una comparación histórica.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Para los individuos con talento verbal, la imprenta significó una difusión más rápida de la obra del autor al lector; el ordenador digital permitió a los individuos con talento matemático llegar más rápido a cálculos y soluciones de problemas complejos, prácticamente incalculables sin ordenadores digitales. Pero ¿qué significa la realidad virtual? ¿Y a quién permitirá esta nueva tecnología transmitir más rápido sus ideas?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La realidad virtual es, ante todo, un medio visual y espacial (aunque la implicación de otros sentidos, por ejemplo un acompañamiento sonoro adecuado, sin duda refuerza la sensación realista de usar la RV). Crear para la RV presupone, pues, un talento para la visualización en tres dimensiones. Este talento se reparte tradicionalmente entre campos como la arquitectura, el diseño de producto, la ingeniería mecánica o la física teórica, que además de formación matemática exige también capacidad de visualización. McLuhan utilizó los términos «pensamiento visual» y «era visual» para el periodo influido por el desarrollo de la imprenta. Creo que se precipitó. La realidad virtual es, por tercera vez, una tecnología que cambia qué estilo de pensamiento dominante reinará en la sociedad. Y es precisamente ella la candidata idónea para inaugurar una nueva era del pensamiento visual.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La cuestión es si el pensamiento visual es realmente una destreza tan distinta como para que sea válido hablar de un posible periodo histórico en el que esta destreza domine por sí sola. Una de las posibles respuestas es afirmativa y, a la vez, conecta las tres revoluciones tecnológicas mencionadas y el énfasis que cada una pone en distintas capacidades cognitivas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pues si observamos la ciencia y la práctica de la medición de las capacidades cognitivas mediante tests de CI, el más utilizado de ellos, la Escala Wechsler de Inteligencia para Adultos (WAIS), se divide en un componente verbal y otro no verbal, donde el verbal se divide a grandes rasgos en otras dos partes: una que evalúa las destrezas lingüísticas y otra que evalúa las aritméticas. El componente no verbal, a menudo llamado también visoespacial, evalúa la capacidad de manipular objetos tridimensionales en la mente y las operaciones asociadas a ello.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La principal enseñanza que nos aporta la estructura del test de CI es el hecho de que, desde el punto de vista estadístico, resulta útil separar las destrezas verbales, matemáticas y visoespaciales, pues no son idénticas y no se puede sustituir satisfactoriamente una destreza por otra sin perder información valiosa sobre las destrezas del sujeto evaluado. Esto no significa que estas destrezas sean independientes entre sí o que no estén correlacionadas. Es al revés, pues una persona que muestra un talento superior a la media en un dominio tiene más probabilidades de no quedarse atrás tampoco en los demás. Pero las diferencias, o más bien la proporción en que se reparte el talento entre estos tres grandes dominios cognitivos, existen entre los individuos. Y por eso puede decirse que la manifestación de los potenciales humanos depende de las condiciones sociotécnicas de la sociedad dada. Cuanto más influidas están la economía y la cultura por un único estilo de pensamiento dominante, más se pone de manifiesto la desigual distribución entre las personas del talento para ese estilo de pensamiento. Suponiendo que el talento para el pensamiento visual se distribuya en la sociedad al menos igual que, por ejemplo, las puntuaciones de un test de CI, es decir, según una distribución normal (siguiendo la campana de Gauss), es posible que tras la era de los literatos, los matemáticos y los programadores, la era de la realidad virtual traiga el dominio de los artistas, los arquitectos y de todos los que piensan visualmente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A partir de las dos revoluciones tecnológicas anteriores, me permito una predicción para el pensamiento visual y la realidad virtual. Si la realidad virtual se convierte en una parte habitual de la vida cotidiana de las personas, la familiaridad con la RV será motivación económica suficiente para que se cree para ella un HW y un SW cada vez más detallados y realistas. La dependencia social de la RV irá en aumento, y con ella el prestigio de los expertos dotados de talentos que les permitan crear no solo aplicaciones especializadas para la RV, sino mundos complejos a los que la gente «externalizará» cada vez más su vida privada y social. De un uso puramente utilitario y educativo, la RV se convertirá poco a poco en un estilo de vida. Los valores estéticos y experienciales pasarán a primer plano.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La realidad virtual se diferencia de la real en muchos de sus atributos, pero uno de ellos sobresale: la realidad virtual es el único lugar del mundo, salvo quizá el centro de los agujeros negros, donde las leyes de la física pueden valer, pero no tienen por qué. Quien crea una realidad virtual inmersiva e hiperrealista solo está limitado, al decidir qué mundo virtual será, por su imaginación (visual).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pero si la RV llega a ser indistinguible del mundo real, ¿significa eso que dejarán de existir las cuestiones morales, éticas, en suma filosóficas, que son parte integrante de nuestra vida humana? La realidad virtual puede servir como un gran experimento mental en el que se pondrán a prueba cuestiones filosóficas no resueltas, y es posible que otras leyes físicas, otras formas de lo que significa ser humano, arrojen nueva luz sobre viejos problemas y generen problemas y preguntas nuevos. Pero entonces me parece que no podremos prescindir de la filosofía. Ahora bien, ¿trabajará en estas nuevas cuestiones filosóficas el ser humano, o una nueva tecnología que sustituya a la realidad virtual, nuestro último invento, que culminará en una cuarta revolución tecnológica que cambie el estilo de pensamiento dominante de la época? Una época en la que puede ocurrir que la expresión «estilo de pensamiento humano» sea o bien un arcaísmo, o directamente un oxímoron.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zaver\" id=\"zaver\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.dmh1ppmwv0f0\">Conclusión\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Este ensayo recorre un campo de ideas que se ocupan, directa o indirectamente, de entender las revoluciones tecnológicas no solo como hitos sociales y tecnológicos, sino también como revoluciones de un determinado tipo de pensamiento. Una vez que la tecnología se ha implantado lo suficiente en la sociedad en general, este pensamiento empieza, mediante la función de retroalimentación, a verse privilegiado, lo que favorece a las personas que tienen la capacidad cognitiva y el talento para satisfacer esa demanda. Como tecnologías ejemplares cuya influencia se examinó en el ensayo elegí la imprenta, las tecnologías digitales de la información y la realidad virtual, que cronológicamente privilegiaron primero el pensamiento verbal, después el matemático-formal y, por último, el visual. Suponiendo que la distribución del talento para el pensamiento visual siga la campana de Gauss, podemos esperar que, a ejemplo de los literatos, los matemáticos y los programadores, surja una nueva élite cognitiva que utilice el pensamiento visual en su trabajo. La demanda de este talento la estimulará la creciente influencia de la realidad virtual, que considero un medio marcadamente visoespacial.\u003C\u002Fp>\n\u003Chr style=\"page-break-before:always;display:none\">\n\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.5b8penyz8wgn\">Referencias\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">FLUSSER, Vilém, 2013. Alfanumerická společnost. BOSÁK, Petr y Robert JANSA. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"text-decoration:italic;font-size:12pt\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">. Praga: Tranzit.cz, p. 73-81. ISBN 9788087259221.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, Marshall, 1980. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;text-decoration:italic\">The Gutenberg galaxy: the making of tyopographic man\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal;font-size:12pt\">. [1st American ed.]. Toronto: University of Toronto Press. ISBN 9780802060419.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905691801]