[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-es-escribi-el-epilogo-del-libro-the-twin-ship-tao-de-ales-cermak":3,"translation-es-escribi-el-epilogo-del-libro-the-twin-ship-tao-de-ales-cermak":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},528,"20. 12. 2019","2019-12-20T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fnapsal-jsem-doslov-ke-knize-the-twin-ship-tao-alese-cermaka","2025-07-05T12:33:58","2025-07-05T10:33:58","napsal-jsem-doslov-ke-knize-the-twin-ship-tao-alese-cermaka","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fnapsal-jsem-doslov-ke-knize-the-twin-ship-tao-alese-cermaka\u002F",{"rendered":17},"Napsal jsem doslov ke knize The Twin Ship Tao Aleše Čermáka",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"\" class=\"alignnone size-full wp-image-1312\" height=\"800\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 800px) 100vw, 800px\" src=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg 800w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-300x300.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-150x150.jpg 150w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-768x768.jpg 768w\" width=\"800\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Před nějakou dobou jsem v prostorách DUP39 byl navštívit divadelní performance Superpozice. Napsal ji a režíroval Aleš Čermák, toho času doktorand na FaVU v Brně. Celá věc na mě udělala velký dojem. Především vizualita syrové a strohé scénografie, kterou jsem chápal jako hlavní médium komunikace mezi performance a diváky. Slova v performance sice zazněla, ale nebyly součástí koherentního lineárního příběhu. Naopak na mě zapůsobily primárně jako spouštěče mentálních asociací v hlavách diváků. Kdo očekával narativ, ten byl z performance zklamán.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Já naopak odcházel příjemně zmaten. Doma jsem hned zasedl ke stolu a napsal na síť Facebook krátkou reflexi. Zanedlouho mě sám Aleš oslovil. Reflexe ho zaujala a po krátké výměně názorů mě poprosil, jestli bych neměl zájem se podílet na jeho připravované publikaci. Ta měla obsahovat scénář Superpozice a doslov. Právě o napsání doslovu mě Aleš poprosil. Nemohl jsem odmítnout. Navíc jsem si říkal, že napsání doslovu, a tedy i kvazi recenze a reflexe, mi pomůže udělat si více jasno, proč na mě Superpozice tak zapůsobila.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A doslov jsem tedy napsal. Aleš Čermák chtěl jak scénář performance, tak můj doslov přeložit i do angličtiny. O překlad se postaral Vít Bohal, za což mu velmi děkuji. Odvedl skvělou práci a sám bych lépe vlastní text nepřeložil. S Alešem jsme pak knihu oficiálně představili v Brně v prostoru \u003Cem>Praha v Brně \u003C\u002Fem>viz akce na \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fgoout.net\u002Fcs\u002Fjine-akce\u002Fvideogram-ales-cermak\u002Fdrkye\u002F+otfno\u002F\">GoOut\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>O čem, že jsem v doslovu psal? Každé umělecké dílo a umělec řeší problém, jak komunikovat to, co doposud nebylo vyřčeno. Čím originálnější dílo, tím tato komunikace je těžší, neboť se nelze odvolávat na běžný diskurz a zavedenou terminologii. Nezbývá pak, než opustit hranice lineárního a koherentního příběhu a místo toho se pustit do poetického a mytologizujícího vyjádření myšlenek. Hranice mezi profetickým hlásáním starozákonních proroků a blábolením na úrovni slovního salátu jsou poté velmi úzké. Alešovi se daří zůstat na rozhraní těchto dvou protipólů. Je to na divákovi nebo čtenáři, aby svým intelektem a emocemi vytvořil lineární narativ tam, kde žádný není, a uchopil profetické hlásání o sterilním, jakoby post-apokalyptickém světě, ve kterém rezonují citáty současných velkých myslitelů spekulativní a posthumanistické filozofie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve svém doslovu jsem se zaměřil na slovo, které se ve scénáři objevuje několikrát: povrch. Superpozice nás nabádá, abychom se podívali pod fenomenologický povrch věcí a nahlédli na bublající změť síťových vztahů, ve kterém se svět v primordiálním stavu nachází. Vše je propojeno: biologie, kultura, materiálno a imateriálno, genderové role, člověk a technologie. Povrch je pouhé pozlátko. Nebo jak by řekl mediální teoretik Marshall McLuhan, je to šťavnatý steak, který odvádí naší pozornost od důležitějších věcí. Od čeho? Od forem a struktur, včetně jejich vznikání. Nahlédneme-li pod povrch, zjistíme, že ona propojenost světa je sice komplexní a přesahující intelekt každého z nás, avšak nabízí potenciální zdroj nejdůležitějších změn, kterých se můžeme v 21. a dalších století dočkat. Donna Harawayová se svou sociální realitou a literární fikcí v Manifestu kyborgů byla podle mě příliš povrchní. A to nikoli v hanlivém slova smyslu, nýbrž v tom, že nešla svým konceptem a propojenosti světa dostatečně do hloubky. Zůstala, jak to často sociální vědci dělají, u sociálna. To je však pouze jedna z mnoha vrstev naší reality. A pro mě osobně jedna z těch povrchnější, tedy těch na povrchu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gender, technologie či média jsou o dost hlouběji, což je dělá zajímavější. Otázkou je, jak přesně těmto hlubinám reality porozumíme a jakým směrem se naše intervence budou ubírat. Jsme blíže utopickým zítřkům? Nebo naopak se mílovými kroky blížíme apokalypse biblických proporcí? Ve svém článku Cyborgs and space autoři Kline a Clynes tvrdili, že je na čase, abychom vzali biologickou evoluci do svých rukou. Tento článek z roku 1960, který mimochodem poprvé představil slovo \u003Cem>Kyborg\u003C\u002Fem> vzniklé spojením Kybernetické organismus, propagoval usměrňování lidské evoluce za účelem cestování a přežití v mimozemských prostředí na jiných planetách. Tento imperativ je ale zcela univerzální. Díky propojenosti světa je budoucnost fundamentálně otevřená, stejně tak jako to, co znamená být člověkem. Proč máme všichni pocit, že to musí dopadnou špatně? Je lidstvo jako zvířecí druh příliš hloupé na to, aby vládlo své biologii? Proč jsme vůbec tak arogantní, že máme pocit, že to dokážeme, když ani nejsme schopni si ve společnosti urovnat vztahy mezi mužem a ženou? Vztah muže a ženy a plody, které tento vztah přináší, jsou počátkem lidstva. Pokud rychle nevyřešíme, jak spolu vzájemně žít v moderní společnosti, může to být i jeho konec.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To jsou myšlenky, které ve mně vyvolala Superpozice, a to jsou myšlenky, které jsem rozvedl v doslovu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Knihu si můžete například \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fbookstore.artmap.cz\u002Fcs\u002F6193-the-twin-ship-tao?search_query=superpozice&fast_search=fs\">koupit v knihkupectví ArtMap\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nakonec na hřbetu knihy je lehce upravený úryvek z doslovu:\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"product-detail-main\">\n\u003Csection class=\"product-detail-tab product-detail-tab-description js-product-detail-tab\">\n\u003Cdiv class=\"product-detail-tab-content\">\n\u003Cdiv class=\"rte\">\n\u003Cp>\u003Cem>Svět je v superpozici. Svět, který je rozsáhlou sítí vzájemně propojených materiálních i nemateriálních věcí. Většinu dne vidíme, vnímáme a interagujeme jen s povrchem, který je malým oknem do této sítě. Ovšem právě to, co je pod povrchem, má na naše životy největší vliv. Skrývají se tam všechny kulturní axiomy, jež nezpochybňujeme, a na nich je vše také postaveno. Superpozice říká, abychom se pod povrch podívali a začali si s těmi nitkami hrát. Pokud je totiž vše propojeno – genderové role, biologie s kulturou, člověk a technologie –, i malé zatahání za nitku může vyvolat dalekosáhlé změny. Především pro ty, kdo se nebojí na rozhraní kultury, biologie a technologie pohybovat pod povrchem, je velká část toho, co znamená být člověkem, otevřená a dostupná *up for grabs*\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fsection>\n\u003C\u002Fdiv>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Před nějakou dobou jsem v prostorách DUP39 byl navštívit divadelní performance Superpozice. Napsal ji a režíroval Aleš Čermák, toho času doktorand na FaVU v Brně. Celá věc na mě udělala velký dojem. Především vizualita syrové a strohé scénografie, kterou jsem chápal jako hlavní médium komunikace mezi performance a diváky. Slova v performance sice zazněla, ale […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-528","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F528",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=528",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F528\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},786,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F528\u002Frevisions\u002F786",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=528",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=528",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=528",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"I Wrote the Afterword to Aleš Čermák’s Book The Twin Ship Tao","i-wrote-the-afterword-to-ales-cermak-s-book-the-twin-ship-tao","How I came to write the afterword to Aleš Čermák’s book The Twin Ship Tao, and what it says about the surface of things, interconnectedness and what it means to be human.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Escribí el epílogo del libro The Twin Ship Tao de Aleš Čermák","escribi-el-epilogo-del-libro-the-twin-ship-tao-de-ales-cermak","Cómo llegué a escribir el epílogo del libro The Twin Ship Tao de Aleš Čermák y qué digo en él sobre la superficie de las cosas, la interconexión del mundo y lo que significa ser humano.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"J’ai écrit la postface du livre The Twin Ship Tao d’Aleš Čermák","j-ai-ecrit-la-postface-du-livre-the-twin-ship-tao-d-ales-cermak","Comment j’en suis venu à écrire la postface du livre The Twin Ship Tao d’Aleš Čermák, et ce qu’elle dit de la surface des choses, de l’interconnexion du monde et de ce que signifie être humain.","\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"\" class=\"alignnone size-full wp-image-1312\" height=\"800\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 800px) 100vw, 800px\" src=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg 800w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-300x300.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-150x150.jpg 150w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-768x768.jpg 768w\" width=\"800\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Hace algún tiempo fui a ver a DUP39 la performance teatral Superpozice. La escribió y dirigió Aleš Čermák, por entonces doctorando en la Facultad de Bellas Artes (FaVU) de Brno. Todo aquello me causó una gran impresión. Sobre todo la visualidad de una escenografía cruda y austera, que entendí como el principal medio de comunicación entre la performance y el público. En la performance se pronunciaban palabras, pero no formaban parte de una historia lineal y coherente. Al contrario, me impresionaron sobre todo como detonantes de asociaciones mentales en la cabeza de los espectadores. Quien esperaba una narrativa salió decepcionado de la performance.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Yo, en cambio, salí agradablemente desconcertado. En cuanto llegué a casa me senté a la mesa y escribí en Facebook una breve reflexión. Poco después el propio Aleš se puso en contacto conmigo. La reflexión le había interesado y, tras un breve intercambio de opiniones, me preguntó si me interesaría participar en la publicación que estaba preparando. Iba a contener el guion de Superpozice y un epílogo. Fue precisamente el epílogo lo que Aleš me pidió que escribiera. No pude negarme. Además, pensé que escribir el epílogo, y por tanto una especie de cuasi reseña y reflexión, me ayudaría a aclararme sobre por qué Superpozice me había impresionado tanto.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Y así escribí el epílogo. Aleš Čermák quería que tanto el guion de la performance como mi epílogo se tradujeran también al inglés. De la traducción se encargó Vít Bohal, a quien se lo agradezco mucho. Hizo un trabajo magnífico y yo mismo no habría traducido mejor mi propio texto. Después, Aleš y yo presentamos oficialmente el libro en Brno, en el espacio \u003Cem>Praha v Brně \u003C\u002Fem>–véase el evento en \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fgoout.net\u002Fcs\u002Fjine-akce\u002Fvideogram-ales-cermak\u002Fdrkye\u002F+otfno\u002F\">GoOut\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿Y de qué escribí en el epílogo? Toda obra de arte y todo artista se enfrentan al problema de cómo comunicar lo que hasta ahora no se ha dicho. Cuanto más original es la obra, más difícil es esta comunicación, pues no puede apoyarse en el discurso corriente ni en una terminología establecida. No queda entonces otra que abandonar los límites de una historia lineal y coherente y lanzarse, en su lugar, a una expresión poética y mitificadora de las ideas. La frontera entre la proclamación profética de los profetas del Antiguo Testamento y el balbuceo al nivel de una ensalada de palabras se vuelve entonces muy estrecha. Aleš consigue mantenerse en el límite entre estos dos polos opuestos. Le toca al espectador o al lector crear con su intelecto y sus emociones una narrativa lineal allí donde no la hay, y captar la proclamación profética sobre un mundo estéril, como posapocalíptico, en el que resuenan citas de los grandes pensadores actuales de la filosofía especulativa y posthumanista.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En mi epílogo me centré en una palabra que aparece varias veces en el guion: superficie. Superpozice nos invita a mirar bajo la superficie fenomenológica de las cosas y a asomarnos a la maraña burbujeante de relaciones en red en la que se encuentra el mundo en su estado primordial. Todo está conectado: la biología, la cultura, lo material y lo inmaterial, los roles de género, el ser humano y la tecnología. La superficie no es más que oropel. O, como diría el teórico de los medios Marshall McLuhan, es un jugoso filete que desvía nuestra atención de cosas más importantes. ¿De qué? De las formas y las estructuras, incluido su surgimiento. Si miramos bajo la superficie, descubrimos que esa interconexión del mundo, aunque es compleja y supera el intelecto de cada uno de nosotros, ofrece una fuente potencial de los cambios más importantes que podemos llegar a ver en el siglo XXI y en los siguientes. Donna Haraway, con su realidad social y su ficción literaria en el Manifiesto cíborg, fue a mi juicio demasiado superficial. Y no en el sentido peyorativo de la palabra, sino en el sentido de que con su concepto no profundizó lo suficiente en la interconexión del mundo. Se quedó, como suelen hacer los científicos sociales, en lo social. Eso, sin embargo, es solo una de las muchas capas de nuestra realidad. Y, para mí personalmente, una de las más superficiales, es decir, de las que están en la superficie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El género, la tecnología o los medios están bastante más hondo, lo que los hace más interesantes. La cuestión es cómo llegaremos exactamente a comprender estas profundidades de la realidad y en qué dirección irán nuestras intervenciones. ¿Estamos más cerca de un mañana utópico? ¿O, por el contrario, nos acercamos a pasos agigantados a un apocalipsis de proporciones bíblicas? En su artículo Cyborgs and space, los autores Kline y Clynes sostenían que había llegado la hora de tomar la evolución biológica en nuestras manos. Este artículo de 1960, que por cierto introdujo por primera vez la palabra \u003Cem>cíborg\u003C\u002Fem>, surgida de la unión de organismo y cibernético, defendía orientar la evolución humana con el fin de viajar y sobrevivir en entornos extraterrestres, en otros planetas. Este imperativo, sin embargo, es completamente universal. Gracias a la interconexión del mundo, el futuro está fundamentalmente abierto, al igual que lo que significa ser humano. ¿Por qué tenemos todos la sensación de que tiene que acabar mal? ¿Es la humanidad, como especie animal, demasiado estúpida para gobernar su propia biología? ¿Por qué somos siquiera tan arrogantes como para creer que lo conseguiremos, cuando ni siquiera somos capaces de arreglar en la sociedad las relaciones entre el hombre y la mujer? La relación entre el hombre y la mujer, y los frutos que esta relación da, son el principio de la humanidad. Si no resolvemos pronto cómo convivir en la sociedad moderna, también puede ser su final.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Estas son las ideas que despertó en mí Superpozice, y estas son las ideas que desarrollé en el epílogo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El libro se puede \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fbookstore.artmap.cz\u002Fcs\u002F6193-the-twin-ship-tao?search_query=superpozice&fast_search=fs\">comprar, por ejemplo, en la librería ArtMap\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por último, en la contracubierta del libro hay un fragmento ligeramente editado del epílogo:\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"product-detail-main\">\n\u003Csection class=\"product-detail-tab product-detail-tab-description js-product-detail-tab\">\n\u003Cdiv class=\"product-detail-tab-content\">\n\u003Cdiv class=\"rte\">\n\u003Cp>\u003Cem>El mundo está en superposición. Un mundo que es una vasta red de cosas materiales e inmateriales interconectadas. La mayor parte del día solo vemos y percibimos la superficie, y solo interactuamos con ella, que es una pequeña ventana a esa red. Sin embargo, es precisamente lo que hay bajo la superficie lo que más influye en nuestras vidas. Allí se ocultan todos los axiomas culturales que no cuestionamos, y sobre ellos está construido todo. Superpozice nos dice que miremos bajo la superficie y empecemos a jugar con esos hilos. Porque si todo está conectado –los roles de género, la biología con la cultura, el ser humano y la tecnología–, incluso un pequeño tirón de un hilo puede provocar cambios de gran alcance. Sobre todo para quienes no tienen miedo de moverse bajo la superficie, en el límite entre la cultura, la biología y la tecnología, una gran parte de lo que significa ser humano está abierta y disponible, *up for grabs*\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fsection>\n\u003C\u002Fdiv>",1790905689966]