[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-es-el-mundo-de-los-medios-y-la-interfaz":3,"translation-es-el-mundo-de-los-medios-y-la-interfaz":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},577,"28. 02. 2018","2018-02-28T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fsvet-medii-a-interface","2025-07-05T13:37:26","2025-07-05T11:37:26","svet-medii-a-interface","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fsvet-medii-a-interface\u002F",{"rendered":17},"Svět médií a interface",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>(následující text je část mé diplomové práce)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mark Deuze ve své knize \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Media Life\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> používá termín “média” zaměnitelně s “informačními a komunikačními technologiemi”, kdy jeho definice pojímá “jakékoli systémy (symbolické nebo technologické), které umožňují, strukturují nebo umocňují mezilidskou komunikaci” (Deuze, 2015, s. 9). Tezí jeho knihy je silné tvrzení, že nežijeme vedle nebo pouze s technologiemi a médii, ale že \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">žijeme uvnitř médií\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Média jsou v dnešním Západním světě všudypřítomná a všeprostupující. Deuze nabádá, abychom akceptovali fakt, že naše společnost je plně mediatizovaná a začali chápat vztah člověka a technologií právě touto optikou. To ale znamená, že technologický a sociální determinismus nejsou vhodné nástroje, jak se na mediatizovanou společnost dívat, neboť implicitně předpokládají, že technologie stojí mimo společnosti a zcela determinuje její chod, jak to vidíme v případě technologického determinismu, respektive, že společnost má zcela pod kontrolou technologii a že nedochází ke zpětnému ovlivňování sociální sféry technologiemi, jak by tvrdil sociální a kulturní determinismus. Deuze poznamenává, že žádný ze zmíněných determinismů řádně neosvětluje skutečný vztah člověka a technologie, který se spíše než prvenstvím jednoho před druhým vyznačuje vzájemnou závislostí. Deuze s mnoha dalšími citovanými teoretiky se přiklání k neodlučnosti sociálního a technologického. Média jsou sociotechnickým tkanivem našich životů, které nelze odstranit a odolává všem shanám o svou likvidaci, jak komentuje Petříček, “jsme odsouzeni ke zprostředkovanosti” (Petříček, 2008, s. 13) Přijímání médií je usnadněno tím, že se nám postupně vytrácejí z našeho fenomenologického vnímání každodennosti. Stávají se pro nás neviditelnými a vždy po ruce, což je jeden z cílů přístupů všudypřítomné a ambientí výpočetní techniky, ale zároveň se tím prohlubuje naše nevědomost o tom, co s námi média dělají. Stávají se černou skříňkou, do které většina společnosti nevidí. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Uniká nám to, na co již upozorňoval Simondon se svým konceptem technicity: média jsou součástí rozsáhlé technologické infrastruktury další objektů a procesů, které nejsme s to vnímat. Podle čtení Flussera (Flusser, 2013) se vytváří nová nerovnost ve společnosti, která připomíná rozštěp mezi analfabetickou veřejností a intelektuální elitou ztělesněnou církví, která uměla číst dominantní kód tehdejší doby: abecedu. Především katolická církev a knežská gramotná elita se staly pro zbytek společnosti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">médiem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> mezi Bohem a pozemským životem. Kněží vykládali svět a jejich interpretace světa ovlivnila životy mnoha lidí. Po matematizaci společnosti započatou Galileem a rozvedenou Descartesem, pro které svět byl velká kniha psaná jazykem matematiky, se postupně dominantním kódem stává právě matematika. Ti, kteří jí ovládají, jsou novými vykladači světa, protože disponují modely pro predikci a vysvětlení toho, jak svět funguje. Přestože Flusser nekomentoval rozmach sítě sítí internet, mým názorem je, že jeho myšlenky v době všudypřítomné výpočetní techniky, mobilních aplikací a debaty o tom, že programování by se mělo stát novým typem povinné gramotnosti, jsou stále, ne-li více platné. Lidé, kteří umí matematizovat a algoritmizovat přirodní i sociální svět, jsou novými médii a vykladači světa, nahrává jim v tom změna paradigmat, kdy jsme se od teologie přesunuli k scientismu a materialismu. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nelze však očekávat, že celá společnost se bude skládat pouze z vědců, matematiků či programátorů, jak si představoval například jeden z moderních praotců dystopického románu Yevgeny Zamyatin ve svém díle My. Věda i matematika se naučily zpřístupňovat své výsledky veřejnosti pomocí popularizačních článků a knihu. Jakou formu popularizace lze nalézt ve Světě médií? Kognitivní semiotik Göran Sonesson poznamenává podobně jako Mark Deuze, že dnešní běžný život je hluboce mediovaný neviditelnými médii, které “se ztrácejí v přirozených uživatelských rozhraních [interface]” a “vytrácejí [se] coby infrastruktury každodenních interakcí” (Deuze, 2015, s. 169). Zatímco sociologické studie vidí novomediální technologii optikou sociálně-kulturního determinismu jako produkt nebo rozšíření sociálních vazeb (Gane, 2006, s. 33), sociolog Nicholas Gane se v duchu této diplomové práce ptá, zdali v dnešní síťové, informační společnosti a plně mediatizované společnosti založené na rychlosti a distribuovaných vztazích napříč časoprostorem plní sociologie svou úlohu, pokud se zaměřuje pouze na lidské vztahy. Stejnou otázku si klade fenomenologicky orientovaný filosof komunikace Vilém Flusser ve svém díle \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Do univerza technických obrazů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pro Flussera technické obrazy neodrážejí jako zrcadla nějakou již existující realitu, ale aktivně konstruují nové významy a realitu na “klamné povrchy”, která příjemcům navrhují způsob života. Tím se mění společenská struktura, kterou klasická sociologie vycházející od člověka nemůže podle Flussera vhodně postihnout, není platná pro společnost, v jejíž středu nestojí lidé, ale technické obrazy a vztahy mezi technických obrazem a člověkem, které se stávají “centrálním problémem každé budoucí kulturní kritiky a všechny ostatní problémy se musí uchopovat odtud” (Flusser, 2001, s. 51). Gane proto navrhuje, že by se sociologie pro porozumění dnešního Světa médií měla možná zaměřit na “[interface] mezi lidmi a technologiemi a […] na jeh[o] radikální transformativní sílu” (Gane, 2006, s. 32-33).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Shakespeare možná kdysi napsal, že celý svět je jeviště. Sociolog Erving Goffman souhlasil, když ve svém díle do češtiny přeloženém jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Všichni hrajeme divadlo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Goffman, 1999) koncipoval společnost prostřednictvím interagujících lidí-herců, kteří v zákulisí mohou mít různé persony, ale na veřejnost (jevišti) nastavují svou “fasádu” na základě toho, jaké signály chtějí v dané sociální situaci vysílat. Goffman píše, že fasáda je nutnou podmínkou započetní interakce, a jakmile jednou si pro dnaou sociální situaci člověk ustanoví fasádu, snaží se podstoupit takové akce, které jsou konzistentní s jeho fasádou; těm, které by jí ohrožovaly, se snaží vyhnout nebo jinak se vůči nim vymezit (Goffman, 2016). Fasáda se podle Goffmana “institucionalizuje do podoby abstraktního stereotypního očekávání, které vzbuzuje” (Goffman, 1999), což se analogicky podobá zažitým designovým vzorům, o kterých psal Christopher Alexander. Fasáda plní úkoly relevantní pro daný moment, zároveň ale postupně nabývá na významu a stabilitě a stává se “kolektivní reprezentací [a] plnoprávnou skutečností” (Goffman, 1999, s. 33). V době internetu věcí a všudypřítomné výpočetní techniky se podle teoretiků nových médií Boltera a Grusina ve svět transformuje spíše než na jeviště na jeden velký počítačový interface (Bolter a Grusin, 1999, s. 196). Koncept fasády je pro analýzu mezilidské komunikace stále v určité míře platný, avšak dvě nové změny se objevily \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">na scéně\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">: fasáda člověka je nyní mediována a ovlivňována technologií; za druhé se objevila nová fasáda v podobě \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> technologií. Staré paradigma může přežít, nové je však potřeba. Jak psal Gane a Flusser, pro novomediální svět naplněný technologií je nutné zkoumat a porozumět světu “na rozhraní”, na styčném bodu mezi sociálním a technologickým, studovat reflexivní a projektující povrch i hloubku technicity sociotechnického interface.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(následující text je část mé diplomové práce) Mark Deuze ve své knize Media Life používá termín “média” zaměnitelně s “informačními a komunikačními technologiemi”, kdy jeho definice pojímá “jakékoli systémy (symbolické nebo technologické), které umožňují, strukturují nebo umocňují mezilidskou komunikaci” (Deuze, 2015, s. 9). Tezí jeho knihy je silné tvrzení, že nežijeme vedle nebo pouze s […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-577","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F577",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=577",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F577\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},853,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F577\u002Frevisions\u002F853",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=577",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=577",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=577",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"The World of Media and the Interface","the-world-of-media-and-the-interface","An excerpt from my thesis on how we live inside media, drawing on Deuze, Flusser, Gane and Goffman, and on why the interface has become the new façade of society.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"El mundo de los medios y la interfaz","el-mundo-de-los-medios-y-la-interfaz","Un fragmento de mi tesis sobre cómo vivimos dentro de los medios, a partir de Deuze, Flusser, Gane y Goffman, y sobre por qué la interfaz se ha convertido en la nueva fachada de la sociedad.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Le monde des médias et l’interface","le-monde-des-medias-et-l-interface","Un extrait de mon mémoire sur le fait que nous vivons dans les médias, à partir de Deuze, Flusser, Gane et Goffman, et sur l’interface devenue la nouvelle façade de la société.","\u003Cp>(el siguiente texto es parte de mi trabajo de fin de máster)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">En su libro \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Media Life\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Mark Deuze usa el término «medios» como intercambiable con «tecnologías de la información y la comunicación», y su definición abarca «cualesquiera sistemas (simbólicos o tecnológicos) que posibilitan, estructuran o amplifican la comunicación humana» (Deuze, 2015, p. 9). La tesis de su libro es la afirmación fuerte de que no vivimos junto a las tecnologías y los medios, ni solo con ellos, sino que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">vivimos dentro de los medios\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. En el mundo occidental de hoy los medios son omnipresentes y lo penetran todo. Deuze nos exhorta a aceptar el hecho de que nuestra sociedad está plenamente mediatizada y a empezar a entender la relación entre el ser humano y las tecnologías precisamente desde esta óptica. Eso significa, sin embargo, que el determinismo tecnológico y el social no son herramientas adecuadas para mirar una sociedad mediatizada, pues presuponen implícitamente o bien que la tecnología está fuera de la sociedad y determina por completo su curso, como vemos en el caso del determinismo tecnológico, o bien que la sociedad tiene la tecnología por completo bajo control y que las tecnologías no influyen de vuelta en la esfera social, como afirmaría el determinismo social y cultural. Deuze observa que ninguno de esos determinismos ilumina como es debido la relación real entre el ser humano y la tecnología, que más que por la primacía de uno sobre otro se caracteriza por la dependencia mutua. Deuze, con muchos otros teóricos a los que cita, se inclina por la inseparabilidad de lo social y lo tecnológico. Los medios son el tejido sociotécnico de nuestras vidas, que no se puede eliminar y que resiste a todos los intentos de liquidarlo; como comenta Petříček, «estamos condenados a la mediación» (Petříček, 2008, p. 13). La aceptación de los medios se ve facilitada por el hecho de que van desapareciendo de nuestra percepción fenomenológica de la cotidianidad. Se vuelven invisibles para nosotros y siempre a mano, lo que es uno de los objetivos de los enfoques de la computación ubicua y ambiental, pero al mismo tiempo se ahonda nuestra ignorancia de lo que los medios nos hacen. Se convierten en una caja negra en cuyo interior la mayor parte de la sociedad no puede ver. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Se nos escapa aquello sobre lo que ya llamaba la atención Simondon con su concepto de tecnicidad: los medios forman parte de una vasta infraestructura tecnológica de otros objetos y procesos que no somos capaces de percibir. Según una lectura de Flusser (Flusser, 2013), surge en la sociedad una nueva desigualdad que recuerda la escisión entre el público analfabeto y la élite intelectual encarnada por la Iglesia, que sabía leer el código dominante de la época: el alfabeto. Sobre todo la Iglesia católica y la élite sacerdotal letrada se convirtieron para el resto de la sociedad en un \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">medio\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> entre Dios y la vida terrenal. Los sacerdotes interpretaban el mundo, y su interpretación del mundo influyó en las vidas de muchas personas. Tras la matematización de la sociedad iniciada por Galileo y desarrollada por Descartes, para quienes el mundo era un gran libro escrito en el lenguaje de las matemáticas, son precisamente las matemáticas las que van convirtiéndose en el código dominante. Quienes las dominan son los nuevos intérpretes del mundo, porque disponen de modelos para predecir y explicar cómo funciona el mundo. Aunque Flusser no comentó el auge de la red de redes, internet, en mi opinión sus ideas, en una época de computación ubicua, aplicaciones móviles y debate sobre si la programación debería convertirse en un nuevo tipo de alfabetización obligatoria, siguen siendo válidas, si no más. Las personas que saben matematizar y algoritmizar el mundo natural y el social son los nuevos medios e intérpretes del mundo, y les favorece en ello el cambio de paradigmas por el que hemos pasado de la teología al cientificismo y al materialismo. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">No cabe esperar, sin embargo, que toda la sociedad vaya a componerse solo de científicos, matemáticos o programadores, como imaginaba por ejemplo uno de los padres modernos de la novela distópica, Yevgeny Zamyatin, en su obra My. La ciencia y las matemáticas han aprendido a hacer accesibles sus resultados al público mediante artículos y libros de divulgación. ¿Qué forma de divulgación puede encontrarse en el Mundo de los Medios? El semiótico cognitivo Göran Sonesson observa, de modo parecido a Mark Deuze, que la vida corriente de hoy está profundamente mediada por medios invisibles, que «desaparecen en las interfaces de usuario naturales» y «se desvanecen en tanto que infraestructuras de las interacciones cotidianas» (Deuze, 2015, p. 169). Mientras que los estudios sociológicos ven la tecnología de los nuevos medios desde la óptica del determinismo sociocultural como producto o extensión de los vínculos sociales (Gane, 2006, p. 33), el sociólogo Nicholas Gane se pregunta, en el espíritu de este trabajo, si en la sociedad red e informacional de hoy, una sociedad plenamente mediatizada basada en la velocidad y en relaciones distribuidas a través del espacio y el tiempo, la sociología cumple su función si se centra solo en las relaciones humanas. La misma pregunta se plantea el filósofo de la comunicación de orientación fenomenológica Vilém Flusser en su obra \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Do univerza technických obrazů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Para Flusser, las imágenes técnicas no reflejan como espejos una realidad ya existente, sino que construyen activamente nuevos significados y realidad sobre «superficies engañosas», que proponen a sus receptores un modo de vida. Con ello cambia la estructura social, que la sociología clásica, partiendo del ser humano, no puede según Flusser captar adecuadamente; no es válida para una sociedad en cuyo centro no están las personas, sino las imágenes técnicas y las relaciones entre la imagen técnica y el ser humano, que se convierten en «el problema central de toda crítica cultural futura, y todos los demás problemas han de abordarse a partir de ahí» (Flusser, 2001, p. 51). Gane propone por eso que, para comprender el Mundo de los Medios de hoy, la sociología quizá debería centrarse en «la [interfaz] entre los seres humanos y las tecnologías y […] en [su] fuerza radicalmente transformadora» (Gane, 2006, pp. 32-33).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Shakespeare quizá escribiera en su día que el mundo entero es un escenario. El sociólogo Erving Goffman estaba de acuerdo cuando, en su obra traducida al checo como \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Všichni hrajeme divadlo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Goffman, 1999), concibió la sociedad a través de personas-actores en interacción, que entre bastidores pueden tener distintas personas, pero en público (en el escenario) ajustan su «fachada» según las señales que quieren emitir en una situación social dada. Goffman escribe que la fachada es condición necesaria para que empiece una interacción, y que una vez que una persona ha establecido su fachada para una situación social dada, trata de emprender acciones coherentes con ella; las que la amenazarían trata de evitarlas o de desmarcarse de ellas de otro modo (Goffman, 2016). Según Goffman, la fachada «se institucionaliza en forma de las expectativas abstractas y estereotipadas que suscita» (Goffman, 1999), lo cual se asemeja por analogía a los patrones de diseño establecidos sobre los que escribió Christopher Alexander. La fachada cumple tareas relevantes para el momento dado, pero al mismo tiempo va ganando en significado y estabilidad y se convierte en «una representación colectiva [y] un hecho de pleno derecho» (Goffman, 1999, p. 33). En la época del internet de las cosas y de la computación ubicua, según los teóricos de los nuevos medios Bolter y Grusin, el mundo se transforma no tanto en un escenario como en una gran interfaz de ordenador (Bolter y Grusin, 1999, p. 196). El concepto de fachada sigue siendo válido en cierta medida para el análisis de la comunicación interpersonal, pero han aparecido dos cambios nuevos \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">en escena\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">: la fachada humana está ahora mediada e influida por la tecnología; y en segundo lugar ha aparecido una nueva fachada en forma de la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interfaz\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> de las tecnologías. El viejo paradigma puede sobrevivir, pero hace falta uno nuevo. Como escribieron Gane y Flusser, para un mundo de nuevos medios lleno de tecnología es necesario examinar y comprender el mundo «en la interfaz», en el punto de contacto entre lo social y lo tecnológico, estudiar la superficie reflexiva y proyectante, así como la profundidad de la tecnicidad de la interfaz sociotécnica.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905691498]