[{"data":1,"prerenderedAt":181},["ShallowReactive",2],{"post-es-el-coche-como-interfaz-de-la-realidad":3,"translation-es-el-coche-como-interfaz-de-la-realidad":180},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":34,"_links":43,"_embedded":85,"tagsResolved":164,"translations":167},556,"04. 02. 2019","2019-02-04T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fauto-jako-interface-reality","2025-10-16T10:01:40","2025-10-16T08:01:40","auto-jako-interface-reality","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauto-jako-interface-reality\u002F",{"rendered":17},"Auto jako interface reality",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cem>(následující text je needitovanou verzí článku, který vyšel v časopise CARL)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Většina z nás se po skončení ranních rituálů připojuje k síti miliónů dalších lidí, kteří cestují do své cílové destinace různými dopravními prostředky. Přes veškerou snahu dobře míněných osvětových kampaní a ekologického aktivismu jsou to stále automobily, které na dopravních tepnách měst patří mezi nejvíce všudypřítomné technologické výtvory člověka. Zatímco pro profesionální řidiče taxi služeb, kamionů nebo autobusů je řízení zdrojem obživy, běžní řidiči osobních automobilů mají více svobody zvolit si alternativní a k životnímu prostředí šetrnější možnosti přepravy. Přesto tak nečiní. Bylo by jednoduché je nařknout z nezájmu, lenosti nebo přílišné pohodlnosti. Je ale skutečně řízení automobilu pohodlnější než jet do práce metrem nebo tramvají? A neskrývá se za neutichajícím nutkáním řídit automobil něco mnohem zajímavějšího, co odkrývá podrobnosti o intimním vztahu člověka a technologie?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Podíváme-li se očima začátečníka „pod kapotu“ toho, jakým způsobem se řídí automobil, zjistíme, že to není aktivita, kterou by dobrovolně podstupoval člověk, který je líný a příliš pohodlný. Již před nasednutím musí řidič zkontrolovat vnější stav vozidla a přesvědčit se, že nevykazuje zjevné známky nějakého problému. Po nasednutí do vozidla a ponoření se do mixu vůní materiálů v interiéru zkontroluje řidič zrcátka a dnes si běžně doprostřed palubní desky vozidla připevní chytré zařízení s GPS funkcemi. Po nastartování motoru pomocí přesné koordinace nohou, rukou a očí řidič zaparkované auto uvede na vozovku bez toho, aniž by ohrozil sebe a další účastníky provozu. To je teprve začátek. Po celou cestu musí řidič sledovat přímo i periferně dění kolem vozidla a interpretovat význam a kontext znaků na dopravních značkách, které definují konvenční pravidla silničního provozu. Během zařazování rychlosti, sešlapávání plynu a brzdy vypočítává řidič v hlavě pohyb jednotlivých objektů na vozovce a předpovídá možné problémy, kterým se bude třeba vyhnout. To vše tak říkajíc za pochodu, kdy se mezitím baví se spolujezdcem nebo aspoň poslouchá nový díl svého oblíbeného podcastu. Nakonec všem autoškolou povinným není nutné zmiňovat, že jedna z nejtěžších věcí na řízení automobilu, parkování, vždy čeká jako hořkosladká tečka na konci jízdy.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tato stručná genealogie toho, jak se dostat automobilem z bodu A do bodu B, poukazuje na dvě věci. Zaprvé řízení má daleko od pohodlnosti, neboť se jedná o fyzicky i mentálně náročnou činnost vyžadující neustálou pozornost a prostorovou inteligenci. Zadruhé se výše zmíněný popis vůbec nepodobá tomu, jak zkušený řidič prožívá svou jízdu autem. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jedná se o popis, který má mnohem blíže tomu, jaký vztah k řízení a automobilu mají začínající řidiči a řidičky, kteří právě navštěvují autoškolu. Automobil se jim jeví jako rigidní hmota na čtyřech kolech, která je příliš komplikovaná, aby jí porozuměli. Všechna ta dopravní pravidla a značení, která jsou nedílnou součástí znalosti řízení, jsou samostatné věty, které si studenti autoškoly musí memorovat nazpaměť. Vše je oddělené a nesourodé. Začínající řidiči jsou schopni obsluhovat automobil pouze následováním explicitních pokynů, které zní jednoduše, ale ve skutečnosti jsou těžko proveditelné. Rozkol mezi teorií a praxí nemůže být větší. Automobil je pro začátečníka cizorodý objekt, který se vzpírá podrobení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tento negativní a strachem naplněný vztah k automobilu se však s přibývající zkušeností začne proměňovat. Naučené postupy je řidič najednou schopný v praxi aplikovat mnohem plynuleji. Méně a méně si všímá, jakou nohou šlape na plyn nebo kde přesně drží volat a více se soustředí na to, co se děje na ulicích. Je schopný se bez výčitek svědomí soustředit na slova spolujezdce, neboť ví, že řízení automobilu má pod kontrolou. Automobil jako takový přestává být překážkou a vytrácí se ze zorného pole řidiče. Místo pevného objektu se automobil mění na transparentní médium, které zprostředkovává řidiči vztah s vnějším světem. Jak by řekl Mark Weiser\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, teoretik konceptu všudypřítomné komputace, ty nejzásadnější technologické výtvory lidstva jsou ty, které se vytrácejí a unikají našemu aktivnímu vědomí, protože „se vplétají do tkaniva všedního života, dokud od něj nejsou k nerozeznání“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zkušený řidič, jakožto „uživatel automobilu“, se tak zásadně neliší od zkušeného hráče počítačových her nebo dlouhodobého uživatele chytrého zařízení typu iPhone. Volant, podobně jako myš a klávesnice nebo dotyková obrazovka slouží uživatelům technologie jako styčný bod, kde se potkává člověk a technologie. Ve slovníku počítačové vědy a designu nejen interaktivních technologií se tomuto speciálnímu místu tradičně říká \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Úspěšnost designu interface poznáme tak, že nezaclání v činnostech, které jsou hlavními cíli uživatelů: řidič se chce dostat do práce, počítačový hráč chce zastřelit co nejvíce virtuálních nepřátel, a nakonec uživatel chytrého telefonu se nechce kochat krásně navrženým tlačítkem, ale chce si v aplikaci pouze objednat něco k jídlu. Jinak řečeno, dobře navržený interface ve většině případů, snad s výjimkou uměleckých a spekulativních počinů, by neměl na sebe upozorňovat a měl by co nejlépe zamaskovat technickou složitost, které se schovává „pod kapotou“ ať už počítače, chytrého telefonu nebo právě automobilu. Interface by měl jako každé dobré médium \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">zprostředkovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> nepřerušovaný proud určitého uživatelského zážitku, který se pro danou technologii očekává, a podporovat tak z psychologického výzkumu známý stav \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">flow\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, ve kterém jsou lidé kompletně ponořeni do probíhající  situace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Přestože povahou interface je zakrývat sebe sama, neznamená to, že by byl interface zcela pasivní a nevinný. Interface \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">transformuje\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> prožívání reality určitým způsobem, protože na základě rozhodnutí designérů poskytuje vždy jen určitý výsek reality, a to prostřednictvím tzv. afordancí, neboli funkcí a možností, kterými technologie oznamuje, co s ní lze dělat. Uživatel tak například může s volantem otáčet nebo na něm mačkat tlačítka, která ovládají určité funkce automobilu. Během řízení je to především volant, ale i řadící páka, které jsou pomyslnými dveřmi do reality „za okny“ automobilu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Čím intimnější vztah si častým použitím k technologii vybudujeme, tím pravděpodobněji se technologie stává i části nás samotných. Doslova \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">extenzí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> našich kognitivních dovedností, kdy ovlivňuje naši mysl a paměť. Vzpomeňme si na známý výzkum londýnských taxikářů\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, u kterých se zjistilo, že ve srovnání s běžnou populací mají zvětšenou část mozku nazvanou hipokampus, která je zodpovědná za paměť. Zvětšený hipokampus a lepší prostorovou paměť podle výzkumu taxikáři měli jednoduše díky tomu, že k tomu být dobrým taxikářem v Londýně je třeba se vyznat v enormní změti ulic této anglické metropole. Méně sofistikovaný výzkum toho, jak řízení automobilu člověka ovlivňuje, si ale může vyzkoušet každý sám. Stačí si vzpomenout na to, kolikrát jsme byli u toho, kdy jinak mírný a ukázněný člověk se v roli řidiče automobilu proměnil k nepoznání a byl schopný na adresu druhého řidiče ze sebe dostat celou plejádu nadávek, třebaže na ulici by nikdy něco takového někomu do očí neřekl. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Automobil podobně jako ostatní technologie rozšiřuje naše biologické schopnosti a do určité míry mění i naši osobnost. To přispívá k tomu, že řízení automobilu transformuje naše vnímání reality. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V současné době v oboru kognitivní vědy existuje hned několik odborníků, kteří myšlenku technologie jako extenze člověka a jeho mysli neberou pouze jako metaforu, nýbrž jako popis skutečnosti. Výzkum s lidmi trpícími Alzheimerovou chorobou například ukazuje, jak je okolní prostředí, post-it papírky nebo i mobilní aplikace Evernote umělou náhražkou nefunkční paměti. Pro tyto pacienty je technologie tak zásadní pro každodenní fungování a tvoří neoddělitelnou součást jejich života, že úmyslné rozbití telefonu se může rovnat ublížení na zdraví. Andy Clark, filozof mysli a hlavní představitel teorie rozšíření mysli, tvrdí, že i za běžných podmínek bychom měli technologie chápat jako nedílnou součást našeho myšlení. Proto jsme my Clarka my všichni \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">přirozenými kyborgy\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy organismy, jejichž biologický vývoj byl od prapočátků ovlivněn technologií.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Z tohoto pohledu řidiči automobilů, kteří odmítají přesedlat na jiný dopravní prostředek, tak nemusí být konzervativci s nedostatkem zájmu o životní prostředí. Automobil pro ně není pouhým neutrálním prostředkem, jak se přemisťovat po městě, ale interfacem nebo médiem způsobu vnímání reality, životního stylu, ale také součástí jejich \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mysli\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. A kdo by si dobrovolně nechal amputovat takto důležitou část sebe sama? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(následující text je needitovanou verzí článku, který vyšel v časopise CARL) Většina z nás se po skončení ranních rituálů připojuje k síti miliónů dalších lidí, kteří cestují do své cílové destinace různými dopravními prostředky. Přes veškerou snahu dobře míněných osvětových kampaní a ekologického aktivismu jsou to stále automobily, které na dopravních tepnách měst patří mezi […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33],29,15,[35,14,36,37,38,39,40,41,42],"post-556","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-interface","tag-postphenomenology",{"self":44,"collection":50,"about":53,"author":56,"replies":60,"version-history":63,"predecessor-version":67,"wp:attachment":71,"wp:term":74,"curies":81},[45],{"href":46,"targetHints":47},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F556",{"allow":48},[49],"GET",[51],{"href":52},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[54],{"href":55},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[57],{"embeddable":58,"href":59},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[61],{"embeddable":58,"href":62},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=556",[64],{"count":65,"href":66},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F556\u002Frevisions",[68],{"id":69,"href":70},921,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F556\u002Frevisions\u002F921",[72],{"href":73},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=556",[75,78],{"taxonomy":76,"embeddable":58,"href":77},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=556",{"taxonomy":79,"embeddable":58,"href":80},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=556",[82],{"name":83,"href":84,"templated":58},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":86,"wp:term":103},[87],{"id":23,"name":88,"url":89,"description":26,"link":90,"slug":88,"avatar_urls":91,"_links":95},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":92,"48":93,"96":94},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":96,"collection":100},[97],{"href":59,"targetHints":98},{"allow":99},[49],[101],{"href":102},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[104,125],[105],{"id":30,"link":106,"name":107,"slug":107,"taxonomy":76,"_links":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":109,"collection":114,"about":117,"wp:post_type":120,"curies":123},[110],{"href":111,"targetHints":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":113},[49],[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[121],{"href":122},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[124],{"name":83,"href":84,"templated":58},[126,146],{"id":32,"link":127,"name":128,"slug":128,"taxonomy":79,"_links":129},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Finterface\u002F","interface",{"self":130,"collection":135,"about":138,"wp:post_type":141,"curies":144},[131],{"href":132,"targetHints":133},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F29",{"allow":134},[49],[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[142],{"href":143},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=29",[145],{"name":83,"href":84,"templated":58},{"id":33,"link":147,"name":148,"slug":148,"taxonomy":79,"_links":149},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpostphenomenology\u002F","postphenomenology",{"self":150,"collection":155,"about":157,"wp:post_type":159,"curies":162},[151],{"href":152,"targetHints":153},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F15",{"allow":154},[49],[156],{"href":137},[158],{"href":140},[160],{"href":161},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=15",[163],{"name":83,"href":84,"templated":58},[165,166],{"id":32,"name":128,"slug":128,"taxonomy":79,"link":127},{"id":33,"name":148,"slug":148,"taxonomy":79,"link":147},{"en":168,"es":172,"fr":176},{"title":169,"slug":170,"description":171},"The Car as an Interface of Reality","the-car-as-an-interface-of-reality","Why drivers will not give up their cars: the car as an interface that transforms how we perceive reality and becomes an extension of our minds.",{"title":173,"slug":174,"description":175},"El coche como interfaz de la realidad","el-coche-como-interfaz-de-la-realidad","Por qué los conductores no renuncian al coche: el automóvil como interfaz que transforma nuestra percepción de la realidad y se convierte en extensión de la mente.",{"title":177,"slug":178,"description":179},"La voiture comme interface de la réalité","la-voiture-comme-interface-de-la-realite","Pourquoi les conducteurs ne renoncent pas à la voiture : l’automobile comme interface qui transforme notre perception de la réalité et devient une extension de l’esprit.","\u003Cp>\u003Cem>(el siguiente texto es una versión no editada de un artículo publicado en la revista CARL)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La mayoría de nosotros, una vez terminados los rituales matutinos, se une a una red de millones de personas que viajan a su destino en distintos medios de transporte. A pesar de todos los esfuerzos de bienintencionadas campañas de concienciación y del activismo ecologista, siguen siendo los automóviles los que figuran, en las arterias de tráfico de las ciudades, entre las creaciones tecnológicas más omnipresentes del ser humano. Mientras que para los conductores profesionales de taxis, camiones o autobuses conducir es su medio de vida, los conductores corrientes de turismos tienen más libertad para elegir opciones de transporte alternativas y más respetuosas con el medio ambiente. Y, sin embargo, no lo hacen. Sería fácil acusarlos de desinterés, pereza o excesiva comodidad. Pero ¿es realmente más cómodo conducir un coche que ir al trabajo en metro o en tranvía? ¿Y no se esconde tras el incesante impulso de conducir un coche algo mucho más interesante, algo que revela detalles sobre la relación íntima entre el ser humano y la tecnología?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Si miramos con los ojos de un principiante «bajo el capó» de la manera en que se conduce un coche, descubriremos que no es una actividad que emprendería voluntariamente una persona perezosa y demasiado comodona. Ya antes de subir, el conductor tiene que comprobar el estado exterior del vehículo y asegurarse de que no presenta signos evidentes de algún problema. Tras subir al vehículo y sumergirse en la mezcla de olores de los materiales del interior, el conductor comprueba los retrovisores y hoy en día suele fijar en el centro del salpicadero un dispositivo inteligente con funciones de GPS. Después de arrancar el motor, mediante una coordinación precisa de pies, manos y ojos, el conductor saca el coche aparcado a la calzada sin ponerse en peligro a sí mismo ni a los demás usuarios de la vía. Eso es solo el principio. Durante todo el trayecto, el conductor debe observar, de forma directa y periférica, lo que ocurre alrededor del vehículo e interpretar el significado y el contexto de los signos de las señales de tráfico, que definen las reglas convencionales de la circulación vial. Mientras cambia de marcha y pisa el acelerador y el freno, el conductor calcula mentalmente el movimiento de cada uno de los objetos de la calzada y prevé los posibles problemas que habrá que evitar. Todo ello sobre la marcha, por así decirlo, mientras conversa con el acompañante o al menos escucha el nuevo episodio de su pódcast favorito. Por último, a todos los que han pasado por la autoescuela no hace falta recordarles que una de las cosas más difíciles de conducir un coche, aparcar, siempre aguarda como un agridulce punto final al término del trayecto.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Esta breve genealogía de cómo llegar en coche del punto A al punto B señala dos cosas. En primer lugar, conducir está lejos de ser cómodo, pues se trata de una actividad física y mentalmente exigente que requiere una atención constante e inteligencia espacial. En segundo lugar, la descripción anterior no se parece en absoluto a cómo vive un conductor experimentado su trayecto en coche. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Es una descripción mucho más cercana a la relación que tienen con la conducción y con el coche los conductores y conductoras principiantes que acaban de empezar en la autoescuela. El coche se les presenta como una masa rígida sobre cuatro ruedas, demasiado complicada para entenderla. Todas esas normas y señales de tráfico, que son parte integral del saber conducir, son frases sueltas que los alumnos de autoescuela tienen que aprenderse de memoria. Todo está separado y es heterogéneo. Los conductores principiantes solo son capaces de manejar el coche siguiendo instrucciones explícitas que suenan sencillas, pero que en realidad son difíciles de llevar a cabo. La brecha entre la teoría y la práctica no podría ser mayor. Para el principiante, el coche es un objeto ajeno que se resiste a ser dominado.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Esta relación negativa y llena de miedo con el coche, sin embargo, empieza a transformarse a medida que aumenta la experiencia. De repente, el conductor es capaz de aplicar en la práctica los procedimientos aprendidos con mucha más fluidez. Se fija cada vez menos en con qué pie pisa el acelerador o dónde sujeta exactamente el volante, y se concentra más en lo que ocurre en las calles. Es capaz de concentrarse sin remordimientos en las palabras del acompañante, pues sabe que tiene bajo control la conducción del coche. El coche como tal deja de ser un obstáculo y desaparece del campo de visión del conductor. En lugar de un objeto sólido, el coche se convierte en un medio transparente que media la relación del conductor con el mundo exterior. Como diría Mark Weiser\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, teórico del concepto de computación ubicua, las creaciones tecnológicas más fundamentales de la humanidad son las que desaparecen y escapan a nuestra conciencia activa, porque «se entretejen en el tejido de la vida cotidiana hasta que no se distinguen de ella».\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">El conductor experimentado, en tanto que «usuario del automóvil», no se diferencia, pues, en lo esencial de un jugador experimentado de videojuegos o de un usuario veterano de un dispositivo inteligente como el iPhone. El volante, al igual que el ratón y el teclado o la pantalla táctil, sirve a los usuarios de la tecnología como punto de contacto donde se encuentran el ser humano y la tecnología. En el vocabulario de la informática y del diseño, no solo de las tecnologías interactivas, a este lugar especial se le llama tradicionalmente \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interfaz\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. El éxito del diseño de una interfaz se reconoce en que no estorba en las actividades que constituyen los objetivos principales de los usuarios: el conductor quiere llegar al trabajo, el jugador quiere abatir al mayor número posible de enemigos virtuales y, por último, el usuario del teléfono inteligente no quiere recrearse en un botón bellamente diseñado, sino que solo quiere pedir algo de comer en la aplicación. Dicho de otro modo, una interfaz bien diseñada no debería, en la mayoría de los casos, quizá con la excepción de las obras artísticas y especulativas, llamar la atención sobre sí misma, y debería enmascarar lo mejor posible la complejidad técnica que se esconde «bajo el capó», ya sea de un ordenador, de un teléfono inteligente o, precisamente, de un coche. Como todo buen medio, la interfaz debería \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mediar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> un flujo ininterrumpido de la experiencia de usuario concreta que se espera de una tecnología dada, y favorecer así el estado conocido por la investigación psicológica como \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">flow\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, en el que las personas están completamente inmersas en la situación en curso.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aunque la naturaleza de la interfaz consiste en ocultarse a sí misma, eso no significa que la interfaz sea completamente pasiva e inocente. La interfaz \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">transforma\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> la vivencia de la realidad de una manera determinada, porque, en función de las decisiones de los diseñadores, siempre ofrece solo un fragmento concreto de la realidad, y lo hace mediante las llamadas affordances, es decir, las funciones y posibilidades con las que la tecnología anuncia lo que se puede hacer con ella. El usuario puede, por ejemplo, girar el volante o pulsar en él botones que controlan determinadas funciones del coche. Durante la conducción son sobre todo el volante, pero también la palanca de cambios, las puertas figuradas a la realidad «tras las ventanillas» del coche.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Cuanto más íntima es la relación que, con el uso frecuente, construimos con una tecnología, más probable es que esa tecnología se convierta también en parte de nosotros mismos. Literalmente, en una \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">extensión\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> de nuestras capacidades cognitivas, en la medida en que influye en nuestra mente y nuestra memoria. Recordemos la conocida investigación sobre los taxistas londinenses\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, en la que se descubrió que, en comparación con la población general, tienen agrandada una parte del cerebro llamada hipocampo, que es responsable de la memoria. Según la investigación, los taxistas tenían el hipocampo agrandado y una mejor memoria espacial sencillamente porque, para ser un buen taxista en Londres, hay que orientarse en la enorme maraña de calles de esta metrópoli inglesa. Una investigación menos sofisticada de cómo influye en una persona conducir un coche, en cambio, puede probarla cualquiera por sí mismo. Basta con recordar cuántas veces hemos presenciado cómo una persona por lo demás apacible y disciplinada se transformaba hasta resultar irreconocible en el papel de conductor y era capaz de soltarle a otro conductor toda una retahíla de insultos, aunque en la calle nunca le diría algo así a nadie a la cara. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">El coche, como otras tecnologías, amplía nuestras capacidades biológicas y, en cierta medida, cambia también nuestra personalidad. Esto contribuye a que conducir un coche transforme nuestra percepción de la realidad. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">En la actualidad hay en la ciencia cognitiva varios expertos que no toman la idea de la tecnología como extensión del ser humano y de su mente solo como una metáfora, sino como una descripción de la realidad. La investigación con personas que padecen la enfermedad de Alzheimer muestra, por ejemplo, cómo el entorno, las notas pósit o incluso la aplicación móvil Evernote son un sustituto artificial de una memoria que no funciona. Para estos pacientes, la tecnología es tan esencial para el funcionamiento cotidiano y forma una parte tan inseparable de su vida que romperles el teléfono a propósito puede equivaler a una lesión corporal. Andy Clark, filósofo de la mente y principal representante de la teoría de la mente extendida, sostiene que incluso en condiciones normales deberíamos entender las tecnologías como parte integral de nuestro pensamiento. Por eso, según Clark, todos nosotros somos \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">cíborgs natos\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, es decir, organismos cuyo desarrollo biológico ha estado influido por la tecnología desde sus mismos orígenes.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Desde este punto de vista, los conductores que se niegan a cambiar a otro medio de transporte no tienen por qué ser conservadores con falta de interés por el medio ambiente. Para ellos el coche no es un mero medio neutral para desplazarse por la ciudad, sino una interfaz o un medio de una manera de percibir la realidad, de un estilo de vida, pero también parte de su \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mente\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. ¿Y quién se dejaría amputar voluntariamente una parte tan importante de sí mismo? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905690055]