[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-es-el-bioarte-como-preludio-del-poshumanismo":3,"translation-es-el-bioarte-como-preludio-del-poshumanismo":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},570,"17. 09. 2016","2016-09-17T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fbioart-jako-predehra-post-humanismu","2025-07-05T13:57:11","2025-07-05T11:57:11","bioart-jako-predehra-post-humanismu","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fbioart-jako-predehra-post-humanismu\u002F",{"rendered":17},"BioArt jako předehra post-humanismu",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Na nejobecnější úrovni je BioArt umělecká činnost, kde jsou pomyslným uměleckým plátnem a materiálem živé, biologické organismy, jejich procesy a chování. Umělci apropriují vedle uměleckých i metody tradičně užívané ve vědeckých disciplínách.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Protože se BioArt pohybuje na rozhraní živého\u002Fumělého, vyvolává i otázky etické. Toho jsou si umělci vědomi a mnozí chápou své bioartové projekty jako sondu do toho, co je v kontextu modifikace biologických organismů a genetického inženýrství společensky přípustné. I proto jeden z nejznámějších bioartových projektů, fluorescenční králíček Alba od Eduarda Kaca, není pouze o tvorbě samotného “objektu” (geneticky modifikovaného králíka), ale i o společenské recepci díla a vyvolání diskuze nad tím, jak vědecká metoda genetického inženýrství může ovlivnit či již ovlivňuje naše tradiční chápání přírody, biologie, dichotomie přírodního\u002Fumělého apod.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Eduard Kac: Rabbit Alba\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.ekac.org\u002Falbagreen.jpeg\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Eduard Kac: Fluorescenční králík Alba\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">S příchodem metody CRISPR, pomocí které reálně dokážeme modifikovat genetický kód organismu tak, aby zavedené změny se dále propagovaly i do dalších generací, se etické problémy, na které “transgenetický” (= přenos genů napříč organismy) projekt Eduarda Kaca nevinně upozornil, výrazně násobí. Na jednu stranu je např. žádoucí modifikovat komáry tak, aby nepřenášely malárii; nebo o něco kontroverzněji nabídnout rodičům možnost odstranit z embrya geny, které zvyšují pravděpodobnost toho, že se projeví vážné onemocnění či postižení. Pokud by se ale úprava DNA u lidí stala skutečně běžnou metodou, ryze vědecká metoda se stává politicko-kulturním problémem, kde vyvstávají otázky, kdo a kdy bude mít k těmto metodám přístup. Budou součástí veřejného zdravotnictví, nebo jen procedurou pro ty, kteří si zaplatí? Zatímco západní svět takové otázky vědomě považuje za tabu, což ke kritickému zkoumání a diskuzi rozhodně nepomáhá, Čína se nenápadně stala vědeckou mocností v genomice a genetickém inženýrstvím. Čínská politika jednoho dítěte je ve skutečnosti formou sociálního inženýrství a Čína horlivě monitoruje děti od útlého věku tak, aby dokázala predikovat a doporučit, čemu by se děti měly v životě věnovat. CRISPR, zdá se, bude pro Čínu jen další metodou, jak pokračovat ve svém snažení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Západní svět nechce o takových projektech ani slyšet. Otázkou je, jak dlouho budeme moci strkat hlavu do písku; jak dlouho bude trvat, než movitější budou cestovat do zemí, kde genetické úpravy budou legální, aby zajistili svým dětem i sobě chování-funkce, které budou pokládat za prospěšné?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">BioArt, dle mého, tuhle amnézii může prolomit tím, že rozvíří povědomí o tom, co je nejen technologicky, ale také eticky možné.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Při své zahleděnosti do sebe sama, aka starý dobrý antropocentrismus, bychom lehce zapomněli, že interakce živého\u002Fumělého přináší kontroverze i na druhé straně: v umělém. Je dost možné, že na cestě k čistě umělé inteligenci projdeme mezičlánkem, tedy kyborgem. Neboť vytvoření nové formy inteligence je, zdá se mi, mnohem těžší úkol, než splynutí již existujícího a evolucí stvořeného lidského mozku. Revoluci bude předcházet evoluce. Teprve kvantitativní změny povedou ke kvalitativním.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jeden z hi-tech bioartových projektů, který se snaží vytvořit kybernetický organismus, je dílo slovinské umělkyně Maji Smrekar. Její projekt \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">z roku 2010 zahrnuje použití biočipu, který elektricky stimuluje neurononé buňky a zároveň čte výstup z toho, jaké signály buňky vrací. Stimulovací neuronové buňky tvoří neuronovou síť, která se bude učit a uchovávat změny z učení ve zformované paměti. Účelem dle slov umělkyně je tímto procesem vytvořit “emancipovanou bytost”, jejíž chování bude záviset na struktuře neuronové sítě, která se, podobně jako u lidí, mění v závislosti na učení. (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mnozí známí futuristé, v čele například s Ray Kurzweilem, věří, že umělá inteligence nebude v blízké budoucnosti pouhou fikcí, ale realitou. Jakmile se tak stane, umělá inteligence s digitální myslí a prakticky neomezeným výpočetním výkonem předčí lidský mozek, o kterém Kurzweil píše:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">“Lidský mozek obsahuje 100 miliard neuronů a mezi dvěma neurony existuje 1000 spojení. Tyto spojení fungují velmi pomalu, na úrovni 200 výpočtu za vteřinu. Ale 100 miliard neuronů vynásobených 1000 spojeními tvoří paralelismus na úrovni 100 biliónů. Vynásobíme-li toto číslo 200 výpočty za vteřinu, dělá to 20 milionů miliard kalkulací za vteřinu, či v počítačové terminologii, 20 miliard MIPS. A 20 miliard MIPS budeme mít za 1000 dolarů do roku 2020”. (T\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">he human machine merger: are we headed for the matrix?\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zákon exponenciálního růstu evolučního procesu, který Kurzweil často propaguje, nám říká, že v roce 2055 za stejnou cenu získáme procesor o výkonu mozků všech lidí na planetě. S těmito čísly se současné pletky s problematickou etikou čínského výzkumu či obavy z \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">technologické nezaměstnanosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> zdají být triviální. Přesto vycházejí ze stejného principu: exponenciálního nárůstu výkonu a schopností technologie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V posledních pár letech se skutečně v mainstreamové kultuře začalo více mluvit o vlivu technologie a (antropomorfizovaných) robotů. Je to jen povrch toho, co umělá inteligence znamená: budoucí relevanci lidstva. Možná ale existuje jednoduché řešení. Zakážeme-li vývoj této technologie. K tomu by ale byl potřeba konsensus všech zemí a institucí schopných takto technicky náročného vývoje. To mi nepřijde pravděpodobné, neboť důvodů, proč se tímto směrem vydat je několik, ekonomická a vojenská dominance napadnou člověka jako první.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jak dlouho lidstvo jako organismus vydrží? Kdo ví, ale zdá se, že pokud se chceme za pár let vyrovnat entitám, které jsme sami stvořili, budeme muset sami sebe re-designovat a implementovat aspoň něco z toho, co jsme vložili do tvorby AI. Splyneme s technologií. Budeme muset. A je načase, aby tento koncept pronikl do kolektivního vědomí a imaginace lidstva. K tomu má umění velmi dobré předpoklady, neboť kromě konceptů a teorií dokáže produkovat vnímatelné objekty, jež jsou jako manifestace idejí přístupnější širšímu publiku. BioArt jako umělecký výzkum symbiózy technologického a organického má zásadní roli v diseminaci myšlenek a edukaci publika o tom, co bude epochou přinejmenším tak významnou, jak předchozí technologické revoluce dohromady.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Technologie jako vymáhání přírody pohltí i svého tvůce. Před tím varoval již Heidegger. Jak destruktivní událost to bude, nevíme. Celá dichotomie lidský\u002Fumělý se ale najednou bude jevit až příliš lidská.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zdroje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level (2010). \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Maja Smrekar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> [online]. [cit. 2016-09-17]. Dostupné z: \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmajasmrekar.org\u002Fion-flux\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">http:\u002F\u002Fmajasmrekar.org\u002Fion-flux\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The human machine merger: are we headed for the matrix? \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kurzweil Accelerating Intelligence\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> [online]. [cit. 2016-09-17]. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.kurzweilai.net\u002Fthe-human-machine-merger-are-we-headed-for-the-matrix\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Na nejobecnější úrovni je BioArt umělecká činnost, kde jsou pomyslným uměleckým plátnem a materiálem živé, biologické organismy, jejich procesy a chování. Umělci apropriují vedle uměleckých i metody tradičně užívané ve vědeckých disciplínách. Protože se BioArt pohybuje na rozhraní živého\u002Fumělého, vyvolává i otázky etické. Toho jsou si umělci vědomi a mnozí chápou své bioartové projekty jako [&hellip;]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-570","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F570",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=570",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F570\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},871,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F570\u002Frevisions\u002F871",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=570",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=570",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=570",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"BioArt as a Prelude to Posthumanism","bioart-as-a-prelude-to-posthumanism","How BioArt, from Eduardo Kac’s fluorescent rabbit to Maja Smrekar’s cyborg, raises the ethical questions of genetic engineering, CRISPR and AI, and prepares us for merging with technology.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"El bioarte como preludio del poshumanismo","el-bioarte-como-preludio-del-poshumanismo","Cómo el bioarte, de la conejita fluorescente de Eduardo Kac al cíborg de Maja Smrekar, plantea la ética de la ingeniería genética, CRISPR y la IA, y nos prepara para fundirnos con la tecnología.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Le bioart comme prélude au posthumanisme","le-bioart-comme-prelude-au-posthumanisme","Comment le bioart, de la lapine fluorescente d’Eduardo Kac au cyborg de Maja Smrekar, pose l’éthique du génie génétique, de CRISPR et de l’IA, et nous prépare à fusionner avec la technologie.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">En el nivel más general, el BioArt es una actividad artística en la que el lienzo artístico imaginario y el material son organismos vivos, biológicos, sus procesos y su comportamiento. Junto a los métodos artísticos, los artistas se apropian también de métodos empleados tradicionalmente en las disciplinas científicas.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Como el BioArt se mueve en la frontera entre lo vivo y lo artificial, plantea también cuestiones éticas. Los artistas son conscientes de ello, y muchos entienden sus proyectos de bioarte como un sondeo de lo que es socialmente admisible en el contexto de la modificación de organismos biológicos y de la ingeniería genética. Por eso también uno de los proyectos de bioarte más conocidos, la conejita fluorescente Alba de Eduardo Kac, no trata solo de la creación del «objeto» en sí (un conejo modificado genéticamente), sino también de la recepción social de la obra y de provocar un debate sobre cómo el método científico de la ingeniería genética puede influir, o influye ya, en nuestra comprensión tradicional de la naturaleza, de la biología, de la dicotomía entre lo natural y lo artificial, etc.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Eduardo Kac: la conejita Alba\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.ekac.org\u002Falbagreen.jpeg\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Eduardo Kac: Alba, la conejita fluorescente\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Con la llegada del método CRISPR, mediante el cual podemos realmente modificar el código genético de un organismo de modo que los cambios introducidos se propaguen también a las generaciones siguientes, los problemas éticos sobre los que el proyecto «transgénico» (= transferencia de genes entre organismos) de Eduardo Kac llamó inocentemente la atención se multiplican considerablemente. Por un lado es deseable, por ejemplo, modificar los mosquitos para que no transmitan la malaria; o, algo más polémico, ofrecer a los padres la posibilidad de eliminar del embrión los genes que aumentan la probabilidad de que se manifieste una enfermedad o discapacidad grave. Pero si la edición del ADN humano se convirtiera de verdad en un método corriente, un método puramente científico pasaría a ser un problema político y cultural, en el que surgen las preguntas de quién tendrá acceso a estos métodos y cuándo. ¿Formarán parte de la sanidad pública, o serán solo un procedimiento para quienes lo paguen? Mientras que el mundo occidental considera conscientemente tales preguntas un tabú, lo cual no ayuda en absoluto al examen crítico ni al debate, China se ha convertido discretamente en una potencia científica en genómica e ingeniería genética. La política china del hijo único es en realidad una forma de ingeniería social, y China vigila con celo a los niños desde muy pequeños para poder predecir y recomendar a qué deberían dedicarse en la vida. CRISPR, al parecer, será para China solo otro método para proseguir su empeño.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">El mundo occidental no quiere ni oír hablar de tales proyectos. La cuestión es cuánto tiempo podremos seguir escondiendo la cabeza bajo el ala; ¿cuánto tardarán los más pudientes en viajar a países donde las modificaciones genéticas sean legales, para asegurarse a sí mismos y a sus hijos los comportamientos y funciones que consideren beneficiosos?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">El BioArt, a mi juicio, puede romper esta amnesia al agitar la conciencia de lo que es posible no solo tecnológica, sino también éticamente.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">En nuestro ensimismamiento, alias el bueno y viejo antropocentrismo, olvidaríamos fácilmente que la interacción entre lo vivo y lo artificial trae polémica también del otro lado: en lo artificial. Es muy posible que en el camino hacia una inteligencia puramente artificial pasemos por un eslabón intermedio, es decir, por el cíborg. Pues crear una nueva forma de inteligencia es, me parece, una tarea mucho más difícil que fundirse con el cerebro humano ya existente y creado por la evolución. A la revolución la precederá la evolución. Solo los cambios cuantitativos conducirán a los cualitativos.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Uno de los proyectos de bioarte de alta tecnología que intenta crear un organismo cibernético es la obra de la artista eslovena Maja Smrekar. Su proyecto \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">de 2010 incluye el uso de un biochip que estimula eléctricamente células neuronales y al mismo tiempo lee la salida de las señales que devuelven las células. Las células neuronales estimuladas forman una red neuronal que irá aprendiendo y conservando los cambios del aprendizaje en una memoria formada. El propósito, en palabras de la artista, es crear mediante este proceso un «ser emancipado», cuyo comportamiento dependerá de la estructura de la red neuronal, que, como en los seres humanos, cambia en función del aprendizaje. (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Muchos futuristas conocidos, encabezados por ejemplo por Ray Kurzweil, creen que la inteligencia artificial no será en un futuro cercano mera ficción, sino realidad. En cuanto eso ocurra, la inteligencia artificial, con una mente digital y una potencia de cálculo prácticamente ilimitada, superará al cerebro humano, sobre el cual Kurzweil escribe:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">«El cerebro humano contiene 100 000 millones de neuronas, y entre dos neuronas existen 1000 conexiones. Estas conexiones funcionan muy despacio, al nivel de 200 cálculos por segundo. Pero 100 000 millones de neuronas multiplicadas por 1000 conexiones forman un paralelismo del orden de 100 billones. Si multiplicamos esta cifra por 200 cálculos por segundo, salen 20 000 billones de cálculos por segundo o, en terminología informática, 20 000 millones de MIPS. Y tendremos 20 000 millones de MIPS por 1000 dólares para el año 2020». (T\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">he human machine merger: are we headed for the matrix?\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La ley del crecimiento exponencial del proceso evolutivo, que Kurzweil promueve a menudo, nos dice que en 2055, por el mismo precio, obtendremos un procesador con la potencia de los cerebros de todas las personas del planeta. Con estas cifras, los actuales escarceos con la problemática ética de la investigación china, o los temores al \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">desempleo tecnológico\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, parecen triviales. Y, sin embargo, parten del mismo principio: el crecimiento exponencial de la potencia y las capacidades de la tecnología.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">En los últimos años, la cultura mainstream ha empezado de verdad a hablar más de la influencia de la tecnología y de los robots (antropomorfizados). Es solo la superficie de lo que significa la inteligencia artificial: la relevancia futura de la humanidad. Pero quizá exista una solución sencilla. Que prohibamos el desarrollo de esta tecnología. Para ello, sin embargo, haría falta el consenso de todos los países e instituciones capaces de un desarrollo técnicamente tan exigente. No me parece probable, pues hay varias razones para tomar esta dirección; el dominio económico y el militar son las primeras que a uno se le ocurren.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">¿Cuánto aguantará la humanidad como organismo? Quién sabe, pero parece que, si dentro de unos años queremos estar a la altura de las entidades que nosotros mismos hemos creado, tendremos que rediseñarnos a nosotros mismos e implementar al menos algo de lo que hemos puesto en la creación de la IA. Nos fundiremos con la tecnología. Tendremos que hacerlo. Y ya es hora de que este concepto penetre en la conciencia colectiva y en la imaginación de la humanidad. El arte está muy bien situado para ello, pues además de conceptos y teorías puede producir objetos perceptibles que, en tanto que manifestaciones de ideas, son más accesibles a un público más amplio. El BioArt, como investigación artística de la simbiosis entre lo tecnológico y lo orgánico, desempeña un papel fundamental en la difusión de ideas y en la educación del público sobre lo que será una época al menos tan significativa como todas las revoluciones tecnológicas anteriores juntas.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La técnica como provocación de la naturaleza devorará también a su creador. Ya Heidegger advirtió de ello. No sabemos lo destructivo que será este acontecimiento. Pero toda la dicotomía entre lo humano y lo artificial parecerá de repente demasiado humana.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Fuentes:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level (2010). \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Maja Smrekar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> [online]. [consulta: 2016-09-17]. Disponible en: \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmajasmrekar.org\u002Fion-flux\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">http:\u002F\u002Fmajasmrekar.org\u002Fion-flux\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The human machine merger: are we headed for the matrix? \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kurzweil Accelerating Intelligence\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> [online]. [consulta: 2016-09-17]. Disponible en: http:\u002F\u002Fwww.kurzweilai.net\u002Fthe-human-machine-merger-are-we-headed-for-the-matrix\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905692486]