[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-es-diferencias-de-genero-en-la-creatividad-esbozo-de-la-investigacion-actual":3,"translation-es-diferencias-de-genero-en-la-creatividad-esbozo-de-la-investigacion-actual":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},559,"27. 12. 2017","2017-12-27T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fgenderove-rozdily-v-kreativite-nacrt-bodu-soucasneho-vyzkumu","2025-07-05T13:38:11","2025-07-05T11:38:11","genderove-rozdily-v-kreativite-nacrt-bodu-soucasneho-vyzkumu","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fgenderove-rozdily-v-kreativite-nacrt-bodu-soucasneho-vyzkumu\u002F",{"rendered":17},"Genderové rozdíly v kreativitě: náčrt bodů současného výzkumu",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Text si neklade za cíl být definitivní odpovědí na kontroverzní otázku rozdílů v&nbsp;kreativitě mezi gendery. Kontroverznějším tématem v&nbsp;současném psychologickém výzkumu jsou pouze genderové rozdíly v&nbsp;inteligenci. Cílem tohoto textu je zodpovědět otázku, zdali existuje výzkum, který použitím vhodných testovacích metod a&nbsp;statistického vyhodnocení může určité genderové rozdíly pozorovat. Pokud rozdíly ustanovíme, přichází na řadu složitější otázka určení, zdali tyto rozdíly jsou způsobené socio-kulturními nebo biologickými vlivy, případně jejich vzájemnou interakcí. Text chce motivovat zájem o&nbsp;danou problematiku a&nbsp;zároveň poukázat na možnosti, jak genderové rozdíly studovat. Text zakončuji spekulativní částí, která naznačuje, jaké konsekvence případné rozdíly v&nbsp;kreativitě genderů mohou mít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"proc-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\" id=\"proc-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Proč zkoumat genderové rozdíly v&nbsp;kreativitě?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V současné době žijeme ve společnosti, která je mnohými teoretiky a&nbsp;sociology pojmenována jako informační, postindustriální, síťová nebo kognitivní (např. Castells, Bell, Imbesi) a&nbsp;vyznačuje se důrazem na zpracování, analýzu a&nbsp;produkci informací, tedy imateriální komodity, jež není vázána místem ani časem, a&nbsp;je možné ji rychle transformovat a&nbsp;zasílat na jakékoli místo připojené do globální sítě internetu. Teoretik a&nbsp;praktikující architekt Lorenzo Imbesi si všímá role designu (a nepřímo také kreativity) a&nbsp;argumentuje, že přestože informace je dnes důležitou komoditou, mnohem důležitější pro je generování nových nápadů, a&nbsp;tím i&nbsp;informací, jež přináší firmám v&nbsp;konkurenčním boji výhodu, protože je to právě design a&nbsp;kreativita, kterými se firmy odlišují a&nbsp;komunikují k veřejnosti přidanou hodnotu svého produktu. Kreativita poskytuje diferenciální výhodu firmám, ale i&nbsp;jednotlivcům, neboť tato dovednost je v&nbsp;současné ekonomice informační či kognitivní společnosti ceněna. Lidé, kteří dokáží svou kreativitu využít i&nbsp;na pracovním trhu mají tedy objektivní výhodu oproti těm, jež toto nedokáží. Proto potenciální rozdíly v&nbsp;kreativitě mezi gendery by měly nejen ekonomické, ale i&nbsp;sociální dopady na společnost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z hlediska vzdělávání jsou genderové rozdíly taktéž důležité, protože odlišnosti by měly být zaneseny do teorií i&nbsp;pedagogické praxe tak, aby každé dítě dokázalo dosáhnout svého maximálního potenciálu, což půjde tehdy, když budeme mít co nejpřesnější informace o&nbsp;specifikách jeho dovedností a&nbsp;kognitivních strategiích a&nbsp;stylech, kdy kognitivním stylem myslíme způsob, jakým jednotlivec zpracovává informace (Sternberg a&nbsp;Grigorenko, 2001). Gender dítěte, při prokázání genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě, je důležitou proměnnou, které je třeba brát v&nbsp;potaz při aplikaci pedagogicko-psychologických teorií při vzdělávání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V neposlední řadě je důvodem, proč studovat genderové rozdíly v&nbsp;kreativitě, znatelná historická absence žen v&nbsp;oborech vyžadující kreativní a&nbsp;intelektuální dovednosti, jak si všiml jeden z&nbsp;předních světových odborníků na kreativitu Dean K. Simonton ve své publikaci \u003Cem>Greatness: who makes history and why\u003C\u002Fem> (Simonton, 1994). Je nedostatek žen v&nbsp;eminentních uměleckých a&nbsp;vědeckých oborech následkem socio-kulturních vlivů v&nbsp;podobě historické diskriminace a&nbsp;nedostatku přístupu ke vzdělávání, které přetrvávaly až do dvacátého století a v&nbsp;mnoha ohledech přetrvávají dodnes (Abraham, 2014; Baer a&nbsp;Kaufman, 2008), nebo může výzkum kreativity ukázat, že příčiny nejsou pouze socio-kulturního charakteru, ale svou roli hrají i&nbsp;odlišnosti na biologické úrovni?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>&nbsp;\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"pracovni-definice-kreativity\" id=\"pracovni-definice-kreativity\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Pracovní definice kreativity\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Předtím, než budu popisovat současný výzkum v&nbsp;kreativitě, je vhodné definovat, s&nbsp;jakým konceptem nebo definicí kreativity tento text pracuje. Vycházím z&nbsp;rozšířené a&nbsp;hojně citované definice v&nbsp;literatuře, která pojmenovává kreativitu jako produkci výsledků činnosti či nápadů, které jsou nové, překvapivé a&nbsp;užitečné (např. Hennessey a&nbsp;Amabile, 2010; Boden, 2004, s. 1). Zároveň jsem si v&nbsp;tomto textu vědom, že situace kolem definice kreativity je mnohavrstvá a&nbsp;existují komplexní modely kreativity, kterými odborníci se snaží zachytit kreativitu jako něco, co neexistuje pouze v&nbsp;hlavách jednotlivců jako kognitivní dovednost, ale je zároveň definována kontextuálně ve vztahu ke společnosti a&nbsp;kultuře, jak osvětlují komponentní modely kreativity od Amabile (Amabile, 1983) nebo socio-kulturní model (Sawyer, 2012, s. 123) argumentující, že výsledek činnosti je kreativní tehdy, pokud je společnost či odborníci daného oboru shledají kreativními. Podobné kontextuální uvažování najdeme i v&nbsp;předmětu lidského bádání, které historicky bylo spjato, často k nerozeznání, s&nbsp;kreativitou: v&nbsp;umění. Teoretici umění jako například Arthur Danto a&nbsp;po něm George Dickie přišli s teorií institucionálního umění, podle které objekt se sám od sebe nemůže stát uměleckým artefaktem. Teprve tehdy, když je tento objekt integrován do kontextu umění, dle Danta “Světa umění” (Artworld) (Danto, 1964), skládajícího se s teoretiků, kurátorů, uměleckých teorií, intepretací, muzeí, objektů a&nbsp;umělců, může se objekt stát uměním. Tato vlivná teorie mimo jiné vysvětluje, proč krabice Brillo nebo pisoár nejsou ve svém běžném prostředím uměním, ale stejné objekty užité Warholem nebo Marcelem Duchampem již ano. Danto píše, že co každodenní objekty v&nbsp;rukou těchto umělců dělá uměleckými artefakty je určitá teorie, která je dokáže zasadit do Světa umění. Bez [umělecké] teorie není pravděpodobné, že bychom je viděli jako umění, abychom je tak viděli, musí být součástí uměleckého světa (Danto, 1964, s. 581). Tato paralela mezi sociokulturním modelem kreativity a&nbsp;institucionální teorií umění mi přijde tak zřejmá, že jistě byla jinými autory rozpracována, avšak zatím jsem jejich provázanost v&nbsp;literatuře nepostřehl.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"jak-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\" id=\"jak-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Jak zkoumat genderové rozdíly v&nbsp;kreativitě?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V současné době jsou hlavním nástrojem testování kreativity psychometrické testy divergentního myšlení spočívající v&nbsp;tom, že testují schopnost jednotlivce generovat co největší počet alternativní užití zadaných předmětů. Tento test dominuje současnému výzkumu, což s sebou může přinášet několik metodických problémů. v&nbsp;první řadě se jedná o&nbsp;test, který se zaměřuje na hodnocení fluence, tedy kvantity, a&nbsp;ne kvality možností, které jedinec vymyslel. Dále jsou tyto testy orientovány na verbální dovednosti, čímž mohou znevýhodňovat další, například vizuálně-prostorové (figurální) domény kreativity, a&nbsp;tím i&nbsp;jeden z&nbsp;genderů, zvláště na pozadí výzkumu, který prozrazuje, že dívky a&nbsp;ženy převyšují své protějšky v&nbsp;jazykových dovednostech, perceptuální rychlosti a&nbsp;verbální fluenci (Artola, 2010).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na figurální doménu kreativity se orientuje další typ testů, jehož zadání spočívá v&nbsp;produkci originální kresby a&nbsp;většinou se používá pro testování dětí a&nbsp;středoškolských studentů. Test z&nbsp;kvalitativního pohledu hodnotí počet objektů (fluenci), flexibilitu, originalitu a&nbsp;elaboraci detailů (Artola, 2010).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vedle psychometrických testů je možné zkoumat kreativitu pomocí funkční magnetické rezonance na úrovni jednotlivých mozkových struktur, kde především tvar a&nbsp;aktivita dané části mozku korelující s činností jednotlivce jsou empirická data, kterými lze provádět komparace mezi jednotlivci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Další možností, jak zkoumat kreativitu, je historický pohled na jedince, kteří počtem a&nbsp;kvalitou své tvorby si vysloužili podle odborníků v&nbsp;doméně jejich působnosti, ale i&nbsp;širší veřejnosti, eminentní postavení. Tento pohled ukazuje nejzřetelněji, že genderové rozdíly v&nbsp;kreativní a&nbsp;kognitiní eminenci existují. i&nbsp;když historický pohled poskytuje nejméně informací k vysvětlení rozdílů z&nbsp;kognitivního hlediska, je nesmírně užitečný pro studium toho, jak širší kontext ovlivňuje či v&nbsp;případě žen limituje kreativní tvorbu, zvláště při větším důrazu v&nbsp;současném výzkumu kreativity na komponentní (Amabile, 1983) a&nbsp;socio-kulturní modely (Sawyer, 2012, s. 123) kreativity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Výzkumu genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Psychometrické testy\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>V roce 1974 Kogan (Kogan, 1974) první zásadní výzkum genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě a&nbsp;již v&nbsp;té době, tedy přibližně před 34 lety, poznamenal, že pokud by nějaký výzkum prokázal, že jeden z&nbsp;genderů je více kreativní než druhý, snesla by se na něj značná vlna kritiky. Kogan ve vlastním výzkumu však zjistil, že mezi gendery panuje relativní rovnost. Baer a&nbsp;Kaufman (Baer a&nbsp;Kaufman, 2008) revidovali Koganovo zjištění a&nbsp;potvrzují, že v&nbsp;literatuře se sice od té doby objevily důkazy o&nbsp;tom, že v&nbsp;určitých oblastech má jeden gender navrch, stále můžeme mluvit o&nbsp;relativní rovnosti v&nbsp;kreativních schopnostech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baer a&nbsp;Kaufman recenzují aktuální články věnující se tématu a&nbsp;ve svém shrnutí zmiňují, že většina studií nenachází mezi chlapci a&nbsp;dívkami žádné rozdíly, přestože zmiňují, že existují výzkumy, ve kterých skóruje jeden gender lépe, a&nbsp;podobný počet výzkumů argumentuje přesně opačně. (Baer a&nbsp;Kaufman, 2008) Kde naopak nachází rozdíl ve prospěch mužů je to, co označují za kreativní produktivitu, tedy absolutní počet kreativních děl vypracovaných muži. He a&nbsp;Wong (He, 2011) dále zkoumají literaturu a&nbsp;dochází k tomu, že statisticky nesignifikatní rozdíly byly reportovány v&nbsp;testech kreativní osobnosti, produktu kreativní tvorby a&nbsp;kreativního procesu. Potvrzují také, že některé výzkumy našly signifikantní rozdíly ve prospěch mužů a&nbsp;některé ve prospěch žen.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Artola et al. (Artola, 2010) shrnuje výzkum genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě a&nbsp;komentuje analýzu více než 80 studií, které zkoumaly genderové rozdíly v&nbsp;testech divergentního myšlení, indikující, že více než polovina výzkumu neprokazuje genderové rozdíly, dvě třetiny zbývajícího výzkumu ukazuje na lepší výsledky dívek nebo žen, a&nbsp;jedna třetina výzkumu pak přisuzuje lepší výsledky chlapcům nebo mužům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vzhledem ke komplexitě a&nbsp;nestabilnosti definice kreativity, která zahrnuje hned několik paradigmat, jak kreativitu pojímat, Abraham upozorňuje na spekulativnost přístupu, který se snaží redukovat celý koncept kreativity na jednu proměnnou genderu (Abraham, 2014). v&nbsp;meta analýze z&nbsp;roku 2016 Abraham (Abraham, 2016) dále poukazuje na to, že v&nbsp;její recenzi dosavadní literatury je velmi málo výzkumu, který by jednoznačně prokázal zakořeněnou představu, že ženy jsou více kreativní ve verbální a&nbsp;umělecké doméně, kdežto muži pak v&nbsp;kreativitě mechanickým a&nbsp;vědeckých oborů. Na tento bod budu výzkumem navazovat v&nbsp;sekci textu, ve které se objevují data, jež ukazují, že při analýze výsledků nikoli z&nbsp;pohledu střední hodnoty, ale variability výsledků je možné identifikovat jednoznačné rozdíly v&nbsp;mechanickém uvažování a&nbsp;matematických dovednostech, a&nbsp;to především v&nbsp;horních percentilech distribuce výsledků, kde jsou muži zastoupení více než ženy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Při zaměření se na předškolní a&nbsp;dospívající děti výzkum ukazuje, že v&nbsp;této věkové kategorii se některé genderové rozdíly mohou vyskytnout. Artola et al. (Artola, 2010) testovali s dětmi jejich verbální a&nbsp;figurální (grafickou) kreativitu, kde dívky skórovaly statisticky signifikatně lépe jak ve verbální kreativitě, tak i v&nbsp;celkovém skóre tzv. globální kreativitu zahrnující oba typy kreativity. Lepší skóre dívek bylo vidět především na \u003Cem>průměru distribuce výsledků\u003C\u002Fem>, který byl vyšší než u&nbsp;chlapců. Artola et al. citují další výzkumy podporující jejich vlastní empirické výsledky, které indikují, v&nbsp;rozporu s Abraham, 2016, že\u003Cstrong> ženy skórují lépe než muži na testech jazykových dovedností, rychlosti perceptuálního zpracování a&nbsp;verbální fluence\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co se týče figurální kreativity, v&nbsp;té se vedlo chlapcům lépe pouze na úrovní základní školy, především v&nbsp;jejich schopnosti elaborace výkresu a&nbsp;užití originálních elementů. u&nbsp;středoškoláků Artela et al. stále nachází rozdíly ve prospěch dívek na verbálních testech, kdežto u&nbsp;chlapců se předchozí figurální výhoda již neprojevuje. Zdá se, že jakékoli rozdíly a&nbsp;výhody mezi dívkami a&nbsp;chlapci v&nbsp;předpubertálním věku a v&nbsp;začátku puberty jsou, postupem času se tyto rozdíly vyrovnávají a v&nbsp;období puberty se začínají převracet ve prospěch chlapců (Abraham, 2016). &nbsp;Někteří výzkumníci upozorňují, že příčinou by mohl být fakt, že určité oblasti a&nbsp;struktury mozku zapojené do zpracování jazyka, prostorové paměti a&nbsp;vývoje sociálních schopností mají u&nbsp;genderů jinou rychlost a&nbsp;pořadí vývoje (Hanlon, 1999; Sax, 2005, 2007). Lynn (Lynn, 1999) argumentuje pomocí vlastní tzv. Vývojové teorie, že rychlejší dospívání dívek má za následek jejich vyšší průměrné IQ kolem 13 roku, ale již kolem 15 roku rychlost dospívání dívek zpomaluje, kdežto u&nbsp;chlapců stále pokračuje, což dle Lynna způsobuje nejen dohnání deficitu IQ, ale také po 16 roce dokonce vyšší průměrné IQ skóre až o&nbsp;4 body. Lynnova teorie je kontroverzní a&nbsp;jak sám v&nbsp;článku píše, má hned několik kritiků, přesto splňuje elementární kritéria pro vědeckou práci, a&nbsp;tak i v&nbsp;genderových rozdílech kreativity je možné jeho teorii brát jako jednu z&nbsp;hypotéz vysvětlující případné rozdíly, i&nbsp;proto, že kreativita pozitivně koreluje s IQ o&nbsp;hodnotě 120 a&nbsp;vyšší (Jauk, 2013; Franková, 2011, s. 19).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Výzkum rozdílů ve figurální tvorbě\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Zatímco rozdíly v&nbsp;hodnocení figurální kreativity vykazují podobné výsledky, podíváme-li se konkrétněji na obsah kreseb, které děti vytváří, zjistíme znatelné rozdíly. Abraham cituje výzkum japonských badatelů, kteří se zabývali tím, jak se liší dětské kresby, pokud se jim nechá volný prostor kreslit, co budou chtít. Iijima a&nbsp;kolegové (Iijima, 2001) reportují, že nachází genderové rozdíly v&nbsp;motivech, barvách, kompozicích objektů a&nbsp;výrazů v&nbsp;kresbách dětí: “Chlapci mají tendenci kreslit mobilní a&nbsp;mechanické objekty tmavými a&nbsp;chladnými barvami a&nbsp;často užívají kompozice z&nbsp;ptačí perspektivy, zatímco dívky rády kreslí motivy lidí (především dívky a&nbsp;ženy), květiny a&nbsp;motýly světlými a&nbsp;teplými barvami a&nbsp;tendují k tomu, že uspořádávají motivy [na obrázku] do řady na zemi” (Iijima, 2001). Iijima et al. vysvětlují, že kromě objektů a&nbsp;barev se chlapci od dívek liší ve svých kresbách tím, že kladou v&nbsp;kompozici větší důraz na třídimenzionální zobrazení vztahů mezi objekty. Tento typ kompozice se objevuje u&nbsp;chlapců ve 24, 4 % případů, kdežto u&nbsp;dívak je velmi vzácně v&nbsp;1, 9 % případů. Naopak dvoudimenzionální kompozice v&nbsp;řadě se vyskytuje u&nbsp;dívek v&nbsp;74, 4 %, zatímco u&nbsp;chlapů v&nbsp;20, 4 %. Chlapci navíc mají tendenci v&nbsp;kompozici zdůrazňovat hlavní prvky obrázku; dívky kreslí jednotlivé objekty na scéně přibližně stejně (Iijima, 2001). Tyto rozdíly neříkají nic o&nbsp;tom, zda pocházejí ze socio-kulturních vlivů nebo za nimi stojí i&nbsp;biologické faktory. v&nbsp;případě výzkumu Iijima a&nbsp;kolegů je třeba brát v&nbsp;potaz, že výzkum probíhal v&nbsp;Japonsku, tedy silně konzervativní zemi, kde genderové role jsou stále jasně oddělené.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Iijima a&nbsp;kolegové nejen proto do výzkumu zahrnuli i&nbsp;dívky, kterým byla diagnostikována kongenitální adrenální hyperplazie (KAH), což je genetická porucha, jež se vyskytuje už prenatálně a&nbsp;projevuje se nadprodukcí adrenálního androgenu. Dívky s touto poruchou vykazují fyzickou i&nbsp;behaviorální maskulinizaci (Hall, 2004; Kongenitální adrenální hyperplázie) a&nbsp;maskulinní vzory při hře, kdy si hrají s objekty preferovanými chlapci (Hines, 2000). v&nbsp;literatuře se objevuje výzkum, který reportuje, že dívky s KAH mají menší amygdaly než kontrolní skupina žen a&nbsp;při úkonu, kdy mají sledovat lidský obličej, aktivují amygdalu více než kontrolní skupina žen, ale ne více než kontrolní skupina mužů (citováno v&nbsp;Abraham, 2014).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Analýza nakreslených obrázků od dívek s KAH ukazuje, že jejich výtvory vykazují silně maskulinní prvky, znatelně více než u&nbsp;dívek bez této diagnózy a&nbsp;zároveň výtvory se mnoho nelišily od kreseb zdravých chlapců (Iijima, 2001). Tyto výsledky poukazují na skutečnost, že přestože ve výzkumu kreativity není patrno příliš rozdílů mezi gendery, podíváme-li se na způsoby či strategie, kterými gendery dochází ke kreativním výsledkům, zřetelné rozdíly již nacházíme. Abraham (Abraham, 2014) navrhuje, že \u003Cstrong>tyto rozdíly v&nbsp;kreativních strategiích\u003C\u002Fstrong>, které lze vidět ve výzkumu s dívkami diagnostikovanými s KAH poukazují na možné biologické rozdíly v&nbsp;tom, jak jednotlivé gendery se liší v&nbsp;řešení kreativních činností za použití různých strategií a&nbsp;tyto strategie, jak tvrdí Abraham, bychom mohli zkoumat v&nbsp;mozkové činnosti, kde bychom mohli objevit korelace mezi odlišnými kognitivními strategiemi řešení kreativních úkolů a&nbsp;manifestací těchto rozdílů v&nbsp;různých částech mozku.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Výzkum z&nbsp;pozice neurovědy\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Neurovědecký výzkum genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě zkoumá pravdivost teze, že existují funkční nebo strukturální rozdíly mezi gendery, které se projevují při kreativních úkonech. Strukturální rozdíly byly skutečně potvrzené v&nbsp;kortikální tlouštce přední části spánkového laloku a&nbsp;orbitofrontální oblasti u&nbsp;mužů a&nbsp;větší kortikální konvoluce a&nbsp;komplexity v&nbsp;neokortexu u&nbsp;žen (Luders a&nbsp;Toga, 2010). Genderové rozdíly dále byly zpozorovány ve zpracování emocí, kde u&nbsp;žen jako reakce na negativní emoce byla nalezena zvýšená aktivita v&nbsp;levé části amygdaly, ale u&nbsp;mužů stejná část byla aktivnější při pozitivních emocích (Stevens a&nbsp;Hamann, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abraham (Abraham, 2016) cituje meta analýzu genderových rozdílů ve struktuře mozku, kde 167 studií vyhovovalo kritériím meta analýzy, která poukázala na to, že v&nbsp;literatuře výzkum u&nbsp;mužů prokázal větší objem šedé hmoty mozkové v&nbsp;několika regionech, například amygdaly, hipokampu, zadního kórového centra (posterior gyrus cingulis), putamenu (část striata), spánkového pólu (ve spánkovém laloku) a&nbsp;mozečku (cerebella). Naproti tomu ženy mají více šedé hmoty v&nbsp;regionech předního laloku, předního gyru, středního předního gyru, parietálního operkula, thalamu, laterální ocipitálního kortexu, insulárního kortex či Heschlova gyra. Rozdíly se vyskytují nejen v&nbsp;objemu, ale také v&nbsp;hustotě hmoty v&nbsp;daných oblastech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Velmi popularizovaným výzkumem, který také poukazuje na existenci strukturálních genderových rozdílů, je výzkum lidského strukturálního konektomu mozku modelující rozdíly v&nbsp;propojenosti jednotlivých hemisfér. Zatímco u&nbsp;mužů ukázal větší propojenost v&nbsp;rámci hemisfér (tzv. intrahemisferickou propojenost), u&nbsp;žen naopak zjistil větší propojenost napříč hemisférami (tzv. interhemisferickou propojenost) (Ingalhalikar, 2014). Abraham (Abraham, 2016) dodává, že tento výzkum byl příklad kontroverznosti, kterou je studium genderových rozdílů na úrovni neurověd obestřen, neboť zatímco někteří jej hodnotili jako zcela průlomový, jiní badatelé jej zásadně zpochybňovali, když například poukazovali na to, že výzkum nesprávně prezentoval rozdíly v&nbsp;propojenosti mezi a&nbsp;uvnitř hemisfér jako kvalitativní rozdíl, přestože se spíše jednalo o&nbsp;rozdíly kvantitativní, čehož si dle Joel (Joel, 2014) může čtenář těžko povšimnout. S Abraham zde ale nesouhlasím v&nbsp;tom, že kritika Joel představuje binární opozici k postoji autorů výzkumu. Joel totiž ve svém kritickém dopise \u003Cstrong>přiznává, že autoři našli rozdíly v&nbsp;síle propojení některých spojení\u003C\u002Fstrong>, ale kritizuje fakt, že tyto rozdíly nejsou tak fundamentální, tedy kvalitativní, jak je autoři prezentují, \u003Cstrong>ale pouze kvantitativní\u003C\u002Fstrong> (Joel, 2014).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jelikož citovaná literatura poukazuje na existenci strukturálních mozkových rozdílů, dává smysl zkoumat, zda se tyto rozdíly projevují i&nbsp;při kreativních úkonech. Pomocí funkční magnetické rezonance Abraham (Abraham, 2014) a&nbsp;její kolegové zjistili, že zatímco ve výsledcích testů kreativity nejsou rozdíly, což implikuje behaviorální podobnost genderů, na magnetické rezonanci vyšlo najevo, že gendery pro stejný kreativní výkon užívají jiných struktur mozku. i&nbsp;když oba gendery využívaly hojně levé mozkové hemisféry, muži měli více aktivované části jako inferiorní frontální gyrus, orbitofrontální kortex a&nbsp;inferiorní parietální lalok, a&nbsp;naopak u&nbsp;žen se více aktivovaly části jako anteriorní a&nbsp;posteriorní superiorní temporální gyrus a&nbsp;superiorní parietální lalok. Ještě větší rozdíly se našly v&nbsp;testu generování nových použití pro známé každodenní objekty se u&nbsp;mužů aktivovaly mozkové sítě asociované s operacemi sémantické paměti, učení na základě předdefinovaných pravidel a&nbsp;rozhodování na základě výsledku (outcome-based decision making). u&nbsp;žen v&nbsp;tom samém testu byly především aktivované superiorní temporální regiony, které jsou asociované s produkcí mluveného jazyka a&nbsp;jazykovému porozumění (Price, 2010). Dále ženy ve srovnání s muži užívaly více anteriorních superiorních temporálních regionů, které jsou zahrnuty ve zpracování řeči, a&nbsp;posteriorních superiorních temporálních regionů, které se \u003Cstrong>vztahují k teorii mysli, sociální percepci obličejů či rozpoznání biologického pohybu a&nbsp;audio-vizuálnímu porozumění\u003C\u002Fstrong> (citováno v&nbsp;Abraham, 2014). Ve stručnosti se zdá, že muži užívají mozkové struktury zahrnuté v&nbsp;sémantické kognici, učení podle pravidel a&nbsp;rozhodování, kdežto ženy aktivovaly regiony mozku vztahované ke zpracování řeči, sociální percepci a&nbsp;teorii mysli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podobné dělení následuje i&nbsp;teorie empatizování-systematizování (E-S) Simona Baron-Cohena, který tuto teorii vytvořil v&nbsp;kontextu studia autistických subjektů. E-S teorie představuje myšlenku dvou pomyslných protipólů, kognitivních strategií. Na jedné straně je styl systematizující nebo analytický, který vyniká v&nbsp;analýze a&nbsp;tvorbě systémů, a&nbsp;na straně druhé je styl empatizující, který vyniká ve schopnosti číst a&nbsp;predikovat lidské jednání. Baron-Cohen hovoří o&nbsp;autismu jako hypermaskulinizaci mozku (Baron-Cohen, 2005), kde repetitivní, systematické chování a&nbsp;potíže s teorií mysli, jež je nutnou podmínkou pro schopnost číst lidské jednání, a&nbsp;tak “empatizovat”, jsou dva extrémy na spektru E-S, které se v&nbsp;kombinaci vysoké S a&nbsp;nízké E potkávají v&nbsp;autistických subjektech. Baron-Cohen považuje systematizující mozek za psychometricky mužský a&nbsp;empatizující za psychometricky ženský (Baron-Cohen, 2002), což je podpořeno dalším výzkumem Baron-Cohena a&nbsp;dalších, ve kterých se ukazuje, že ženy se průměrně více zajímají o&nbsp;lidi, kdežto muže jeví větší zájem o&nbsp;neživé objekty (Baron-Cohen, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baron-Cohen neargumentuje, že pouze muži mají “mužské mozky”, ale tvrdí, že mozek typu S je u&nbsp;mužů častějí a&nbsp;mozek typu E zase najdeme častěji u&nbsp;žen. Baron-Cohen v&nbsp;dřívějším výzkumu rozlišuje pohlaví od genderu, kde pohlaví považuje za biologicky dané, kdežto gender uznává jako socio-kulturní konstrukt, avšak v&nbsp;nejnovější práci (Lai, 2017) se již objevuje v&nbsp;práci jeho i&nbsp;kolegů pojem “sex\u002Fgender”, který vyjadřuje nemožnost zcela tyto dva pojmy od sebe odlišit, což se projevuje i v&nbsp;jedné z&nbsp;hlavních tezí jeho E-S teorie, která říká, že spíše než sekundární pohlavní znaky rozhoduje o&nbsp;typicky mužském nebo typicky ženském chování a&nbsp;kognitivních vzorcích vliv prenatálního testosteronu, který ve zvýšeném množství může u&nbsp;obou pohlaví vést k (hyper)maskulinizaci mozku, a&nbsp;tím i&nbsp;kognitivních vzorců\u002Fstylů (Baron-Cohen, 2002).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baron-Cohen cituje několik empirických studií, které komentují vliv prenatálního testosteronu na chování a&nbsp;zájmy dětí. Kolem prvního roku života se projevují sexuální dimorfismus v&nbsp;preferencích, na co děti fixují svou pozornost. Chlapci při sledování filmových vzorků preferují pohybující se automobil, kdežto dívky film ukazující lidský obličej, což následuje E-S teorii predikujcí u&nbsp;chlapců větší zájem o&nbsp;pohybující se neživé objekty (mechanické systémy) a u&nbsp;dívek zájem o&nbsp;lidské subjekty a&nbsp;jejich obličeje (Baron-Cohen, 2012). Dívky dále narozdíl od chlapců ukazují kolem prvního roku větší oční kontakt, kdy délka očního kontaktu je inverzní funkcí úrovní prenatálního testosteronu, tedy čím více prenatálního testosteronu, tím méně dítě vyhledává oční kontakt (citováno v&nbsp;Baron-Cohen, 2012). Tyto rozdíly Baron-Cohen replikoval v&nbsp;hojně citovaném výzkumu i&nbsp;na novorozencích den po jejich narození (Connellan, 2000), kde autoři argumentují, že den po narození není možné očekávat, že by novorozence znatelně mohli ovlivnit socio-kulturní vlivy, a&nbsp;tudíž argumentují, že tyto rozdíly jsou konzistentní s biologickými příčinami, nejspíše neurogenetického a\u002Fnebo neuroendokrinního charakteru.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zároveň je zde možné zmínit již citovaný výzkum z&nbsp;Japonska, který analyzuje dětské kresby, jež obdobně následující vlastnosti predikované E-S teorií, a&nbsp;nový výzkum, poprvé publikovaný v&nbsp;roce 2016, který testuje preference preference na genderově stereotypické hračky a&nbsp;to tak, že zkoumá tři kohorty dětí podle věku: od 9 do 17 měsíců, 18 do 23 měsíců a&nbsp;24 do 32 měsíců. Genderově stereotypické preference hraček byly nalezeny ve všech těchto skupinách. S narůstajícím věkem stereotypické preference rostly (Todd, 2017).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud ženy mají podle Baron-Cohena statisticky větší pravděpodobnost, že jejich kognitivní vzorce a&nbsp;kognitivní styl bude vycházet a&nbsp;benefitovat z&nbsp;empatizování, kdežto muži ze systematizujícího kognitivního stylu, projeví se to i v&nbsp;genderových rozdílech v&nbsp;kreativitě? Lin et al. (Lin, 2012) ve svém výzkumu hledali vztah mezi kreativitou a&nbsp;osobnostními charakteristikami a&nbsp;našli signifikatní pozitivní korelaci mezi otevřeností k novým zkušenostem (Openness) a&nbsp;skóre na testu divergentního myšlení, kdežto emocionalita negativně korelovala s kreativním řešením problémů (insight problem solving). Lin et al. reportují, že ženám se dařilo lépe na testech divergentního myšlení a&nbsp;muži skórovali lépe na testech kreativního řešení problémů. Kreativní řešení problémů se liší od testu divergentního myšlení tím, že přestože i&nbsp;zde je kreativita nutností pro vyřešení otevřené otázky, vyžaduje konkrétní řešení, čímž tato kreativní činnost nabývá uzavřené charakteristiky a&nbsp;mnohem více se podobá vědeckému procesu hledání řešení, zatímco divergentní úkony mohou být spíše přirovnány k uměleckém procesům s otevřeným koncem (Lin a&nbsp;Lien, 2013). Rozdíl mezi divergentním myšlení a&nbsp;kreativním řešení problémů se dále projevuje tak, že dle empirické evidence tyto dva úkony mezi sebou nekorelují a&nbsp;kreativní řešení problémů predikuje lépe inteligence, kapacita pracovní paměti a&nbsp;genderové rozdíly v&nbsp;osobnostních vlastnostech (Lin, 2012), kdežto tyto kognitivní faktory již nekorelují s divergentním myšlením. z&nbsp;tohoto důvodů Lin et al. (Lin, 2012) navrhují, že by toto překvapivé zjištění mohla vysvětlit \u003Cem>teorie dvou procesů kognice \u003C\u002Fem>(dual-process theories of cognition). Ta postuluje, že lidé užívají dvou alternativních systémů kognitivních procesů: Systém 1 a&nbsp;Systém 2. Systém 1 je heuristický systém, který zpracovává informace v&nbsp;asociačním módu, intuitivně, bez vynaložení velkého úsilí. Je to systém, který se evolučně vyvinul dříve a&nbsp;zahrnuje předchozí znalosti a&nbsp;zkušenosti. Na druhé straně Systém 2 (analytický systém) zahrnuje logické a&nbsp;na pravidlech založené procesy, které nejsou bez úsilí, ale využívají kognitivních zdrojů. Tento druhý systém je evolučně mladší a&nbsp;umožňuje abstraktní, sylogistické myšlení (Lin, 2012). Lin a&nbsp;Lien, 2013 navrhovali, že Systém 1 je vhodný kognitivní styl pro divergentní myšlení, zatímco kombinace Systému 1 a&nbsp;Systému 2 je nutná pro kreativní řešení problémů, protože kromě generování možných řešení je třeba i&nbsp;analytický soud toho, jaké řešení je v&nbsp;daném kontextu problému nejvhodnější. Jejich výzkum prokázal, že tento vztah a&nbsp;zároveň hypotéza teorie dvou procesů kognice platí, když u&nbsp;žen našli statisticky signifikatní lepší skóre na většině parametrech divergentních testů, včetně osobností charakteristiky otevřenosti novým zkušenostem a&nbsp;emocionality, které odpovídají kognitivnímu stylu Systém 1, kdežto u&nbsp;mužů našli lepší výsledky na většině parametrech kreativního řešení problémů a&nbsp;jsou statisticky signifikatně méně otevřeni novým zkušenostem a&nbsp;méně emocionální (Lin, 2012). Stručně řečeno, dle výzkumu Lin, 2012 divergentní myšlení pozitivně koreluje s inteligencí, výrazně pozitivně koreluje s otevřenosti novým zkušenostem, emocionalitou, extraverzí, což jsou vlastnosti, které korelují s genderem žen a&nbsp;také kognitivním stylem Systém 1. Na druhou stranu kreativní řešení problémů koreluje negativně s emocionalitou a&nbsp;výrazně pozitivně s inteligencí, což jsou vlastnosti, které dále korelují s genderem mužů a&nbsp;také kognitivním Systémem 2. Nutno podotknout, že Lin, 2012 nachází, že osobnostní charakteristiky, především otevřenost novým zkušenostem, snižuje prediktivní sílu genderu v&nbsp;úkonech kreativní fluence a&nbsp;flexibility, kde genderové rozdíly ve fluenci byly zcela eliminovány, když výzkum v&nbsp;regresivní analýze bral v&nbsp;potaz otevřenost k novým zkušenostem jako samostatnou proměnnou (pro podrobné data regresivní analýzy viz Lin, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>&nbsp;\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Kritika výzkumu genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Přestože psychometrické výzkumy kreativity neprokazují jednoznačnou převahu jednoho genderu nad druhým a&nbsp;spíše se uchyluje k hodnocení, že v&nbsp;nejpoužívanějších testech kreativity, tedy v&nbsp;testech divergentního myšlení a&nbsp;a alternativního užití každodenních objektů jsou si gendery v&nbsp;kreativitě rovni, ve výše uvedeném stručném přehledu identifikuji několik vzorců, které by mohli přeci jen odkrýt určité rozdíly. v&nbsp;první řadě vychází najevo, že do věku přibližně 16 let dívky skórují stejně nebo lépe než chlapci a&nbsp;zároveň se kvalitativně liší ve výsledcích figurálních testů kreativity, kde dívky preferují dvoudimenzionální, barevnou kompozici znázorňující lidské, především ženské postavy, kdežto chlapci v&nbsp;kresbě signifikantně více vykazují trojdimenzionální kompozici obsahující pohyblivé objekty spíše než lidské postavy. Co je pro mě zajímavé je fakt, že tyto zdánlivě genderové rozdíly prakticky vymizí, pokud bereme v&nbsp;potaz genetickou poruchu kongenitální adrenální hyperplazie (KAH), jež na hormonální úrovni dívky mění tak, že vykazují vzorce kresby a&nbsp;zájmů, jež se stereotypicky, minimálně v&nbsp;naší západní společnosti vztahují k maskulinním vzorcům chování a&nbsp;zájmům, a&nbsp;to i&nbsp;přesto, že tyto dívky podstoupily operaci pohlavních orgánů a&nbsp;byly vychovávány tak, že by na ně měly působit stejné socio-kulturní vlivy jako pro dívky v&nbsp;kontrolní skupině. Že se genderové rozdíly začínají projevovat ve prospěch chlapců s nástupem puberty by mohlo odpovídat výzkumu Barona-Cohena, který dlouhodobě prosazuje teorii, že prenatální množství testosteronu, bez ohledu na gender, ovlivňuje, zdali daná osoba bude vykazovat chování, zájmy a&nbsp;dovednosti odpovídající stereotypizované (hyper)maskulinizaci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Subjekty na autistickém spektru, ženy i&nbsp;muže, kterými se Baron-Cohen zabývá, lze podle něho považovat za extrémní případ maskulinního mozku, což se projevuje v&nbsp;nadprůměrném systematizování a&nbsp;podprůměrném empatizování, jak tyto dovednosti definuje jeho E-S teorie. Citovaný výzkum podporující aspekty E-S teorie, jako například sexuální\u002Fgenderový dismorfismus u&nbsp;dětí v&nbsp;preferenci hraček nebo očním kontaktu, není bez kritiky. Zásadní knihu \u003Cem>Delusions of gender: how our minds, society, and neurosexism create difference\u003C\u002Fem> analyzující obecné problémy výzkumu genderových rozdílů nejen v&nbsp;kreativitě napsala akademická psycholožka Cordelia Fine (Fine, 2011). Barres (Barres, 2010) v&nbsp;recenzi této knihy, ze které níže čerpám, například píše, že se Fine zaměřuje na výzkumný design již zmiňovaného a&nbsp;hojně citovaného výzkumu novorozenců a&nbsp;jejich preferencí pozorování obličeje versus pohybujícího se objektu, na kterém Baron-Cohen zakládá svou argumentaci. Fine tvrdí, že výzkumný design nevylučuje možnost, že v&nbsp;experimentu mohl výzkumník dát novorozenci nevědomě pokyny, aby se věnoval jednomu konkrétními objektu. Dále Cline píše, že i&nbsp;když bychom našli u&nbsp;novorozenců tyto rozdíly, není jasné, jak jsou relevantní pro chování v&nbsp;dospělosti. v&nbsp;neposlední řadě Cline upozorňuje na metodologické nedostatky výzkumu v&nbsp;podobě malého počtu testovacích subjektů, zveličování nepodstatných rozdílů, které podle Cline mohou být kompenzovány vhodně zvolenou intervencí v&nbsp;podobě cvičení a&nbsp;trénování dané činnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Cine se přidala k Joel svým kritickým komentářem k již opět zmíněnému výzkumu lidského konektomu \u003Cem>Sex differences in the structural connectome of the human brain\u003C\u002Fem> (Ingalhalikar, 2014), který prokazoval u&nbsp;mužů větší propojení uvnitř hemisféry a u&nbsp;žen mezi hemisférami. \u003Cstrong>Cine tento výzkum považuje za “neurosexistický”\u003C\u002Fstrong> (Cine, 2013), protože podle jejího názoru autoři tohoto výzkumu překročili to, co ukazují data, když ve svém článku spekulativně navrhli, že: “mužské mozky jsou strukturovány, aby umožnily propojení mezi percepcí a&nbsp;koordinovanou akcí, kdežto ženské mozky jsou navrženy tak, aby umožnily komunikaci mezi analytickým a&nbsp;intuitivním módem zpracování”. (Ingalhalikar, 2014) Ingalhalikar et al. zde poskytují tímto nálezem rozdílů v&nbsp;propojenosti mozku mezi gendery strukturální argument pro výzkum Lin, 2012, který z&nbsp;behaviorálního hlediska popisuje dva módy kognitivního zpracování (relevantního pro kreativitu), konkrétně zmíněné módy Systém 1 (intuitivní a&nbsp;asociační) a&nbsp;Systém 2 (analytický, na pravidlech založený). Cine konkrétně komentovala výzkum konektomu jako “jemně neurosexistický”, protože “podporuje a&nbsp;legitimizuje genderové stereotypy způsobem, který není vědecky podložený” (Cine, 2013). Cine (Cine, 2013) cituje výzkum (Im, 2008), který argumentuje, že strukturální rozdíly v&nbsp;propojenosti mozku jsou důsledkem rozdílů tělesné velikosti (ženy jsou v&nbsp;průměru menší než muži, což vede v&nbsp;absolutních číslech k menšímu mozku, ale ke stejné velikosti, bereme-li v&nbsp;potaz velikost mozku relativně k tělesné velikosti), protože větší mozek neznamená jen zjednodušené zvětšení, ale nese si s sebou i&nbsp;nutné strukturální změny, které umožňují větší velikost. Navíc tento výzkum nebere podle Cine v&nbsp;potaz “genderově ovlivněné” (gendered) zážitky jako například koníčky, studované předměty ve škole a&nbsp;na univerzitě a&nbsp;participaci ve sportovních aktivitách.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Již uvedený výzkum Barona-Cohena s novorozenci ale nabízí protiargument, když tvrdí, že preference vnímání obličeje versus objektu se liší již k prvnímu roku života, a&nbsp;výzkum z&nbsp;roku 2000 (Connellan, 2000) ukazuje rozdíly již od prvního dne, což je příliš brzo na to, aby se jakékoli socio-kulturní vlivy projevily. Tento výzkum, jak víme, Cine kritizuje pro nedostatky v&nbsp;metodologii. Na to ale reaguje Baron-Cohen jako jeden ze spoluatorů výzkumu, když v&nbsp;recenzi (Baron-Cohen, 2010) knihy \u003Cem>Delusions of Gender\u003C\u002Fem> poukazuje na zjevnou politickou dimenzi Cine, která v&nbsp;knize cituje mnohé (mužské) vědce z&nbsp;18. a&nbsp;19. století a&nbsp;snaží se je porovnávat se současnými vědci, kteří by snad v&nbsp;dnešní době taktéž usilovali o&nbsp;to upírat ženám základní lidská práva a&nbsp;připoutat je “ke plotnám”, jinak řečeno, Baron-Cohen naznačuje, že Cine ve své knize píše, jako kdyby se nic zásadního v&nbsp;sexismu ve vědě nezměnilo. Po tomto rétorickém úvodu se ale Baron-Cohen zaměřuje na již konkrétní argumenty Cine, které vidí jako problematické. Tak zaprvé nesouhlasí, že pouhou změnou sociopsychologických proměnných při testování kognitivních rozdílů dokážeme všechny rozdíly smazat. Baron-Cohen souhlasí, že očekávání a&nbsp;to, jak se člověk cítí při testu, jsou důležité parametry, ale píše, že: “to, že manipulace sociálních proměnných mění chování nedokazuje, že jsou to právě tyto proměnné, které zapřičiňují spontánní sexuální rozdíly v&nbsp;první řadě” (Baron-Cohen, 2010). Potom, co Baron-Cohen reaguje na metodologickou kritiku svého výzkumu, zmiňuje důležitý bod týkající se postoje Cine: zatímco Baron-Cohen a&nbsp;ostatní vědci jsou podle Barona-Cohena umírnění v&nbsp;tom, když tvrdí, že genderové rozdíly jsou nejspíše ovlivněné jak biologií, tak i&nbsp;sociálních (socio-kulturních) vlivů, tak pozice Cine je radiální v&nbsp;tom, že odmítá jakoukoli možnost, že biologie hraje nějakou roli v&nbsp;genderových rozdílech. Polemický charakter argumentace Cine a&nbsp;její mísení politiky a&nbsp;vědy podle Barona-Cohena ignoruje fakt, že člověk (vědec) může podporovat rovnost genderu a&nbsp;být proti jakékoli diskriminaci ve společnosti a&nbsp;zároveň se zajímat a&nbsp;zkoumat genderové rozdíly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Další kritiku výzkumu genderových rozdílů nalezneme ve článku pro žurnál \u003Cem>Frontiers in Neuroscience\u003C\u002Fem>, který publikovala Fine společně s Jordan-Young, Keiser a&nbsp;Rippon (Rippon et al., 2014). Poukazují na institucionální problémy výzkumu neurovědy genderových rozdílů citací výzkumu, který tvrdí, že pouze výzkumy, které potvrzují genderové rozdíly, jsou publikované, a&nbsp;navíc databáze s těmito rozdíly umožňují vyhledávaní pouze sexuálních\u002Fgenderových rozdílů, nikoli podobností. Rippon et al. dále navrhují, aby neurovědci, pokud chtějí validně studovat genderové rozdíly, by se měli seznámit s výzkumem genderových studií, a&nbsp;především s pojmem intersekcionality, který v&nbsp;genderových studiích označuje princip toho, že “důležité sociální identity jak gender, etnicita a&nbsp;sociální třída se vzájemně konstituují, posilují a&nbsp;naturalizují”. (Rippon et al., 2014)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak jsem již na začátku této sekce ukázal, studium genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě je nekonzistentní a&nbsp;pouze na základě obtížnosti uchopení kreativity jako fenoménu se jedná o&nbsp;obtížný úkol, neboť nejen, že takový výzkum musí mít potřebné metodologické nástroje pro odlišení biologických a&nbsp;socio-kulturních vlivů, ale zároveň musí neustále bojovat s tím, jak se kreativita jako koncept redefinuje. Jinak řečeno, výzkum kreativity a&nbsp;genderových rozdílů není snadný, a&nbsp;jelikož se nejedná o&nbsp;ryze logickou úlohu, kdy jednoduše z&nbsp;axiomů dokážeme odvodit správné odpovědi, nemůžeme se spekulaci vyhnout. Zcela souhlasím s kritikou Cine a&nbsp;dalších, že výzkum genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě a&nbsp;obecněji v&nbsp;kognici je velmi náchylný k rychlé a&nbsp;nezodpovědné popularizi v&nbsp;médiích, čímž se do společnosti diseminují pokřivené informace, jež mohou utvrzovat v&nbsp;nepravdivých a&nbsp;škodlivých stereotypech. Na druhou stranu není dle mého názoru možné jakýkoli výzkum, který prokáže genderové rozdíly, krizitovat z&nbsp;“neurosexismu”, stejně tak všechny výzkumy prokazující genderové rozdíly osočit z&nbsp;nedostatečné metodologie. Lidé jsou sociálními bytostmi a&nbsp;je nevyhnutelné, že interakce biologie a&nbsp;sociálních vlivů existuje, načež reagoval obor epigenetiky, který právě tuto interakci přiznává, jakou zásadní pro spouštění a&nbsp;vypínání určitých genů během života člověka jako reakce či přizpůsobení na prostředí, ve kterém se organismus nachází. Jak uvádí Baron-Cohen, extrémní sociální determinismus, tak jak jej prosazuje Cine a&nbsp;jiní, vede například k tomu, že vývojové neuronální poruchy jako autismus, problémy s učením a&nbsp;opožděný jazykový vývoj, který ovlivňuje více chlapce než dívky, stejně tak levorukost, jež se také vyskytuje častěji u&nbsp;chlapců, musíme vysvětlovat pouze z&nbsp;pozice sociálních a&nbsp;sexistických vlivů ve společnosti nebo sexismu v&nbsp;rodině (Baron-Cohen, 2010). Je možné, že dříve nebo později bude ukázáno, že příčiny, proč více chlapců, než dívek je levorukých jsou ryze socio-kulturní, ale výše citovaný výzkum o&nbsp;strukturách mozku, silných a&nbsp;slabých stránek jednotlivých genderů ve výzkumu kreativity a&nbsp;vztah autismu a&nbsp;genderu jsou zatím dostatečně přesvědčivé, abychom řekli, že biologie ovlivňuje více než 0 % rozdílů mezi gendery a&nbsp;nechť výzkum prokáže, o&nbsp;jak přesně vysoké číslo se jedná.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Výzkum historické eminence a&nbsp;mužská variabilita\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Ať už uznáme, že existující genderové rozdíly v&nbsp;kreativitě na základě biologických, socio-kulturních faktorů, v&nbsp;reálném světě pozorujeme znatelný rozdíl v&nbsp;tom, jak se projevují jednotlivé gendery v&nbsp;eminentních kreativních úspěšíš a&nbsp;výkonech. Tuto historickou diskrepanci zmapoval například Dean K. Simonton, kapacita v&nbsp;oboru výzkumu psychologie kreativity (Simonton, 1994). Odpověď na otázku, zdali je nedostatek žen v&nbsp;eminentních uměleckých a&nbsp;vědeckých oborech následkem socio-kulturních vlivů v&nbsp;podobě zjevné historické diskriminace a&nbsp;nedostatku přístupu ke vzdělávání, které znatelně přetrvávaly až do dvacátého století a v&nbsp;mnoha ohledech přetrvávají dodnes (Abraham, 2014; Baer a&nbsp;Kaufman, 2008), nebo v&nbsp;tomto textu uvedených biologických, strukturálních či behaviorálních rozdílů, je složitá a&nbsp;vyžaduje interdisciplinární pohled na problém, který by zahrnoval jak výzkum psychologie a&nbsp;neurovědy kreativity, ale také sociologie a&nbsp;historie. Je zřejmé, že je to nad rámec tohoto textu. Přesto se pokusím shrnout výzkum, který by mohl na tuto problematiku vrhnout nové světlo, především proto, že se jedná o&nbsp;málo probádanou část výzkumu kreativity a&nbsp;genderových rozdílů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He a&nbsp;Wong (He, 2011) zkoumali rozdíly v&nbsp;kreativitě mezi 499 chlapci a&nbsp;486 dívkami pomocí relativně nového testu kreativity \u003Cem>Test fir Creative Thinking – Drawing Production (TCT-DP)\u003C\u002Fem>, který byl konstruován na základě komponentního modelu kreativity německého profesora Klause K. Urbana. Test byl navržen tak, aby umožňoval holističtější pojetí kreativity, než nabízí klasické, kvantitativní testy divergentního myšlení (Urban, 2005). Test zahrnuje šest předkreslených figurálních fragmentů, které testovací subjekt musí libovolným způsobem rozvést a&nbsp;využít ve vlastní kresbě. Test je navržen tak, že výsledný kresby je možné hodnotit pomocí několika kritérií, mezi nimi například jsou \u003Cem>kompozice\u003C\u002Fem>, \u003Cem>elaborace\u003C\u002Fem>, \u003Cem>podstupování rizika\u003C\u002Fem>, \u003Cem>boření (konceptuálních) hranic či pravidel\u003C\u002Fem>, \u003Cem>nekonvenčnosti\u003C\u002Fem>, \u003Cem>afekce\u003C\u002Fem> a&nbsp;\u003Cem>humor \u003C\u002Fem>(Urban, 2005).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z hlediska genderových rozdílů použití TCT-DP neindikuje žádný rozdíl ve \u003Cem>střední hodnotě \u003C\u002Fem>výsledků mezi gendery a&nbsp;pouze minimální trend ve prospěch chlapců, který je relativně konzistentní napříč několika testovacích vzorků, ale statisticky nesignifikantní (Urban, 2005). He a&nbsp;Wong (He, 2011) reportují nesignifikantní genderové rozdíly mezi školáky prvních až sedmých ročníků a&nbsp;ve vzorku z&nbsp;Hong Kongu u&nbsp;studentů ve věku 12 až 16 let. v&nbsp;neposlední řadě je TCT-DP test byl mezi výzkumníky kreativity kladně přijat a&nbsp;je pokládán za validní test kreativity (He, 2011; Urban, 2005).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He a&nbsp;Wong (He, 2011) jako první se pokusili podívat na genderové rozdíly v&nbsp;kreativitě prizmatem statistické variability (rozptylu) v&nbsp;distribuci výsledků. Třebaže v&nbsp;kontextu výzkumu kreativity genderových rozdílů se jedná o&nbsp;nový přístup, již od konce devatenáctého století víme, jak reportoval Ellis v&nbsp;roce 1894, že mužské pohlaví vykazuje větší variablitu v&nbsp;jak fyzických, tak mentálních charakteristikách (Ellis, 1974). He a&nbsp;Wong (He, 2011) citují výzkum, který nachází větší variabilitu u&nbsp;mužů v&nbsp;mechanickém uvažování, matematice, prostorovém zpracování, a u&nbsp;žen ve verbálním uvažování a&nbsp;krátkodobé paměti. Větší variabilita u&nbsp;mužů se také projevuje obecněji v&nbsp;mentálních schopnostech a u&nbsp;žen v&nbsp;sebevědomí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Větší mužskou variabilitu reportuje Hyde (Hyde, 2008) na vzorku amerických studentů v&nbsp;matematických testech. Zatímco jejich výzkum neprokázal žádné zásadní rozdíly v&nbsp;genderu ve střední hodnotě distribuce výsledků, nachází větší variabilitu chlapců \u003Cstrong>ve všech testovaných školních ročnících (ročníky 2-11 v&nbsp;americkém školním systému)\u003C\u002Fstrong>, pohybující se v&nbsp;poměru 1,11 až 1,21 ve prospěch chlapců. Mnohem zajímavější data jsou z&nbsp;kraje distribuce v&nbsp;95 a&nbsp;99 percentilu. Zde u&nbsp;bělošské populace nacházíme na 95 percentilu poměr 1, 45 ve prospěch chlapců a&nbsp;na 99 percentilu to je již 2,06. Pro asijskou populaci jsou však tyto výsledky odlišné: v&nbsp;95 percentilu chlapci převyšují pouze v&nbsp;poměru 1,09 a&nbsp;\u003Cstrong>na 99 percentilu dokonce asijské dívky mají větší zastoupení v&nbsp;poměru 1,09\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hedges (Hedges, 1993) pro testování hypotézi, že muži jsou více variabilní (tzv. Greater Male Variability hypothesis) užívá rozsáhlou baterii kognitivních testů viz (Hedges, 1993), včetně WAIS IQ testu v&nbsp;jeho celé škále. Výsledky jeho testů ukazují, že ve 22 případech z&nbsp;28 muži převyšují ženy na pravé straně chvostu distribuce. v&nbsp;šesti případech jsou ženy více reprezentovány na pravém chvostu distribuce v&nbsp;testech hláskování, jazykových testech, rychlost a&nbsp;přesnosti klerikálních úkonů a&nbsp;“digit symbol” subtestu na WAIS IQ testu. v&nbsp;15 případech je více mužů na levém chvostu distribuce a v&nbsp;7 případech muži se vyskytují početněji na obou chvostech distribuce.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se na percentily, na 95 percentilu distribuce dovedností je více mužů na 6 z&nbsp;28 testech v&nbsp;poměrů 2:1 (5 z&nbsp;nich jsou testy matematických, prostorových a&nbsp;mechanických dovedností). Na mechanickém uvažování je poměr 16:1. \u003Cstrong>Na 99.9 percentilu distribuce je na 7 z&nbsp;28 testů více mužů v&nbsp;poměru 5:1, kde na mechanickém uvažování je to v&nbsp;markantním poměru 236:1 a v&nbsp;matematickém testu 12:1. \u003C\u002Fstrong>Údaje reportované Hedgesem jsou konzistentní s daty prezentované Pinkerem (Pinker a&nbsp;Spelke, 2005), který ukazuje přetrvávající znatelné rozdíly v&nbsp;mechanickém uvažování, prostorovém uvažování a&nbsp;matematických slovních problémech, kdežto u&nbsp;žen tvrdí, že excelují v&nbsp;matematické kalkulaci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He a&nbsp;Wong (He, 2011) dále citují známý skotský národní výzkum (zlatý standard testování kognitivních schopností dle Pinkera v&nbsp;Pinker a&nbsp;Spelke, 2005) z&nbsp;roku 1932, kde 95 % jedenáctiletých se zúčastnilo testování inteligence. Tento masivní test ukázal, že přestože mezi muži a&nbsp;ženami existuje v&nbsp;distribuci výsledků velké překrytí, muži mají větší zastoupení na obou chvostech distribuce. Laicky řečeno, distribuce ukazuje, že více géniů a&nbsp;“anti-géniů” je zastoupeno muži.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"scottish_mental_survey_1932\" class=\"size-full wp-image-1034 aligncenter\" height=\"390\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 602px) 100vw, 602px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932.png 602w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932-300x194.png 300w\" width=\"602\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">Obr. 1: Grafické znázornění rozdílné variability výsledků na IQ testu mezi gendery. Střední hodnota distribuce je stejná. (Scottish Mental Survey, 1932)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Projeví se rozdílná variabilita i v&nbsp;testu kreativity? He a&nbsp;Wong (He, 2011) odpovídají ve svém článku, že ano. Na testu TCT-DP mají chlapci statisticky signifikantní větší variabilitu na 5 z&nbsp;10 subvýsledků. v&nbsp;oblasti distribuce, která byla z&nbsp;≥ 1, tedy 1 a&nbsp;více SD nad průměrem byl poměr ve prospěch chlapců 1,61 a&nbsp;pro z&nbsp;≥ 2, tedy 2 a&nbsp;více SD nad průměrem pak 3,40. v&nbsp;centrální části distribuce kolem střední hodnoty pak bylo, dle predikce Greater Male Variability hypotézy více dívek. \u003Cstrong>Autoři také zdůrazňují, že přestože našli statisticky nesignifikantní rozdíly v&nbsp;subtestech TCT-DP testu, v&nbsp;celkovém skóre nenašli statisticky signifikantní genderové rozdíly, čímž následují předchozí citovaný výzkum\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He a&nbsp;Wong (He, 2011) tedy potvrzují, že i v&nbsp;testech kreativity, konkrétně v&nbsp;testu TCT-DP lze sledovat trend viditelný v&nbsp;ostatních doménách kognitivních dovedností, kde muži jsou genderem, který je více variabilní, a&nbsp;ženy genderem, který klustruje kolem střední hodnoty distribuce. Je nutné poznamenat, že samozřejmě rozdílná variabilita v&nbsp;distribuci dovedností v&nbsp;sobě zahrnuje geniální dívky, stejně tak jako průměrné muže. Rozdílná variabilita, jak píše Hedges (Hedges, 1993), má ale zásadní vliv na to, kolik talentovaných dívek a&nbsp;chlapců můžeme očekávat v&nbsp;nejvyšších úrovních dovedností. Hedges píše, že i&nbsp;když střední hodnotu distribucí dívek a&nbsp;chlapců na dané dovednosti je stejný, větší variabilita zaručuje, že například v&nbsp;95 percentilu počet mužů v&nbsp;této části distribuce převýši počet žen. Samozřejmě za předpokladu, že uvažujeme normální, gaussovu distribuci (křivku). Větší variabilita ve zmíněných dovednostech je tedy silný kandidát na vysvětlení toho, proč v&nbsp;reálném kontextu světa vidíme genderové rozdíly v&nbsp;eminentní kreativitě. Bohužel nám ale Greater Male Variability hypotéza neříká nic o&nbsp;tom, proč rozdíly ve variabilitě existují. He a&nbsp;Wong (He, 2011) sice citují několik hypotéz identifikující příčiny v&nbsp;biologických, kulturně-historických či sociálně-environmentálních faktorech, ale jak tvrdí, většina z&nbsp;tohoto výzkumu je stále spekulativní, o&nbsp;to více v&nbsp;kontextu výzkumu kreativity, kde tyto faktory musí být prokázány, že hrají roli v&nbsp;kreativní produkci jednotlivců.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"shrnuti-vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"shrnuti-vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Shrnutí výzkumu genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Většina citovaného výzkumu se shoduje na tom, že v&nbsp;psychometrických a&nbsp;behaviorálních testech kreativity mezi gendery neexistují statisticky signifikatní rozdíly. Na základě strukturálních rozdílů a&nbsp;odlišných kognitivních stylů, včetně odlišných silných a&nbsp;slabých stránek, výzkum ukazuje, že gendery nejspíše používají odlišné kognitivní strategie, vycházející z&nbsp;jejich kognitivních stylů, jak dosáhnout stejného kreativního výsledku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Genderové rozdíly dle výzkumu vidíme v&nbsp;dětské figurální kreativitě, kde gendery užívají jiných motivů, barev a&nbsp;kompozice. Dívky s genetickou poruchou kongenitální adrenální hyperplazie (KAH) vykazují na daném testu figurální kreativity velmi podobné, až stereotypicky maskulinní preference pro téma, barvu a&nbsp;kompozici, což indikuje možnost, že hormony mediují genderové rozdíly, nikoli socio-kulturní konstrukt “genderu” jako takového. Na hormonální vlivy genderových rozdílů navazuje text citací výzkumu Barona-Cohena, který ukazuje, že zvýšené prenatální množství testosteronu hraje roli ve vývoji autismu, který prostřednictvím své E-S teorie charakterizuje jako hypermaskulinní typ mozku, který vyniká v&nbsp;systematizování, ale má problémy s emaptizováním. Preference systematizace před empatizací se vyskytuje i u&nbsp;autistických dívek, čímž Baron-Cohen opět indikuje hormonální mediaci genderových rozdílů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento text dále cituje výzkum z&nbsp;neurověd, ve kterém pomocí funkční magnetické rezonance se na základě strukturálních odlišností mozku hovoří o&nbsp;možnosti toho, že genderyy užívají pro stejné výsledky odlišné části mozku, a&nbsp;tím také odlišné kognitivní styly a&nbsp;strategie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Citované výzkumy jsou ale kritizovány z&nbsp;řad nejen feministicky smýšlejících akademiků a&nbsp;akademiček, kteří poukazují na chybné metodologie a&nbsp;špatné interpretace dat, včetně nedostatečné znalosti současného výzkumu genderových studií a&nbsp;konceptu intersekcionality, které by dle některých autorů měly být doporučeným studiem pro všechny neurovědce, kteří chtějí kompetentně studovat genderové rozdíly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nakonec tento text probírá Greater Male Variability hypotézu, která již přes sto let tvrdí, že muži vykazují větší variabilitu na mnoha kognitivních i&nbsp;dalších vlastnostech. Cituji hned několik autorů, kteří tuto hypotézu potvrzují, včetně značného rozdílu v&nbsp;mechanickém uvažování, které v&nbsp;nejvyšších percentilech na pravé straně chvostu distribuce této dovednosti indikuje, že muži mají zde převahu. Tato hypotéza byla také potvrzena i&nbsp;ve výzkumu kreativity, kde, přestože střední hodnota distribuce je u&nbsp;genderů stejná, pohled na stejná data skrze variabilitu genderové rozdíly odkrývá.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>&nbsp;\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"diskuze-konsekvence-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"diskuze-konsekvence-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Diskuze: konsekvence genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V současné informační společnosti, jež zvýhodňuje jednotlivce, kteří jsou schopnosti nejen analyzovat komplexní informace, ale zároveň vytvářet informace nové. Imbesi (Imbesi) například tvrdí, že design, jakožto kreativní činnost, je jeden z&nbsp;mála oborů schopný vytvářet hodnoty, kterými se firmy a&nbsp;značky od sebe odlišují. Castells, Bell a&nbsp;další již dříve psali o&nbsp;tom, že schopnost vysoce abstraktní a&nbsp;technické manipulace s informacemi a&nbsp;generování nových informací jsou důležité pro život v&nbsp;informační společnosti. i&nbsp;proto potenciální genderové rozdíly mohou mít zásadní vliv na to, jak se v&nbsp;průměru budou manifestovat silné a&nbsp;slabé stránky jednotlivých genderů. Pokud se gendery v&nbsp;kreativitě a&nbsp;kognitivních stylech liší, znamená to, že v&nbsp;průměru muži a&nbsp;ženy přistupují k problémům odlišným způsobem. Abraham (Abraham, 2014) například uvádí, že pokud tomu tak je, konstitují takové genderové rozdíly možný argument pro aktivnější narovnání reprezentace žen v&nbsp;důležitých oborech s vlivem na společnost, neboť ženy (a z&nbsp;mého pohledu i&nbsp;muži vykazující stereotypicky femininní kognitivní styl) mohou přinést k řešení problémů novou dimenzi kognice a&nbsp;kreativity, která v&nbsp;prostředí, kde dominuje ryze stereotypicky maskulinní kognitivní styl, chybí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zároveň by genderové rozdíly v&nbsp;kreativitě a&nbsp;kognici znamenaly, že pedagogické a&nbsp;edukační materiály by tyto rozdíly měly reflektovat tak, aby využívaly maximum potenciálu silných stránek jednotlivých genderů a&nbsp;pozvedly negativní aspekty jejich slabých stránek.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V neposlední řadě by vývoj a&nbsp;design technologií, architektura a&nbsp;urbanistické plánování mohlo tyto rozdíly zahrnout, aby byly lépe přizpůsobené jednotlivým genderům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Uznání existence genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě a&nbsp;kognici, pokud tak výzkum prokáže, by mohlo pozitivně ovlivnit současný diskurz existujících genderových diskrepancí, které z&nbsp;pohledu radikálního sociálního determinismu jsou výsledkem historické diskriminace a&nbsp;stále přetrvávajícího sexismu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na druhou stranu jsem si vědom nebezpečí, které potvrzení genderových rozdílů představuje, neboť by mohlo sloužit jako pomyslný olej do ohně a v&nbsp;očích určitých jedinců mohlo představovat potvrzení všech stereotypů a&nbsp;volnou ruku v&nbsp;pokračování, nebo dokonce zesílení diskriminace na základě genderu. Racionální přístup by však znamenal, že přestože existují rozdíly v&nbsp;ve střední hodnotě nebo variabilitě distribuce, je logicky nesprávné přisuzovat všechny vlastnosti skupiny, ke které jednotlivec náleží, danému jednotlivci. Jinak řečeno, ať už genderové či jiné rozdíly v&nbsp;určitých sociálních skupinách existují, vždycky bychom měli jednat s jednotlivci na základě jejich konkrétních vlastností, nikoli podle hypotetických vlastností, získaných analýzou toho, k jaké sociální skupině daný člověk patří.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jsem však toho názoru, že svět je příliš komplexní “systém”, abychom si mohli dovolit sami sobě lhát, neboť nedokážeme predikovat, jak se ona lež ve světě projeví. Třebaže jsme měli dobré úmysly, můžeme milosrdnou lží napáchat více škody, než bychom zamýšleli. z&nbsp;citovaného výzkumu v&nbsp;tomto textu podle mého názoru vyplývá, že biologický vliv na genderové rozdíly je pravděpodobně větší než 0 %. Proto by výzkum, který se snaží odkrýt genderové biologické rozdíly nejen v&nbsp;kreativitě, měl být legitimní. Zároveň nelze přehlížet, že toto téma je ve středu mnoha politických debat, a&nbsp;tudíž téma, které vyvolává i&nbsp;mnoho záporných emocí na “obou” stranách pomyslného konfliktu. Proto souhlasím s Cine a&nbsp;ostatními, kteří volají potom, aby výzkum genderových rozdílů byl vědou aplikující nejstriktnější standardy pro evaluaci výsledků. i&nbsp;přes striktní standardy a&nbsp;peer-review proces ale vychází výzkum, u&nbsp;kterého se časem ukáží zásadní nedostatky. To, že ale výzkum genderových rozdílů v&nbsp;kreativitě obsahuje nedostatky nemůže a&nbsp;priori znamenat, že tyto nedostatky vznikly proto, že autoři výzkumu zastávají sexistické názory. Jak Cline volá po rigoróznějším výzkumu genderových rozdílů, měla by i&nbsp;kritika výzkumu sama vykazovat nejpřísnější kritéria, neboť nálepku “neurosexismus” nejen kritizuje metodologii výzkumu, ale zároveň implicitně říká, že daný výzkumník cíleně užil špatné metodologie, aby prosadil své politické cíle. Zde nezbývá než zmínit opět Baron-Cohena a&nbsp;jeho upozornění, že vědci mohou podporovat rovnost genderu a&nbsp;být proti jakékoli diskriminaci ve společnosti a&nbsp;zároveň zkoumat (i s nevyhnutelnými přehmaty a&nbsp;chybami) genderové rozdíly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"-\" id=\"-\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cstrong>\u003Cbr \u002F>\n\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdroje:\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>ABRAHAM, Anna, 2016. Gender and creativity: an overview of psychological and neuroscientific literature. \u003Cem>Brain Imaging and Behavior\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>10\u003C\u002Fstrong>(2), 609-618 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1007\u002Fs11682-015-9410-8. ISSN 1931-7557. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-015-9410-8\"> http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-015-9410-8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ABRAHAM, Anna, Kristin THYBUSCH, Karoline PIERITZ a&nbsp;Christiane HERMANN, 2014. Gender differences in creative thinking: behavioral and fMRI findings. Brain Imaging and Behavior [online]. 8(1), 39-51 [cit. 2017-11-28]. DOI: 10.1007\u002Fs11682-013-9241-4. ISSN 1931-7557. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-013-9241-4\"> http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-013-9241-4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>AMABILE, Teresa M., 1983. The social psychology of creativity: a&nbsp;componential conceptualization. \u003Cem>Journal of Personality and Social Psychology\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>45\u003C\u002Fstrong>(2), 357-376 [cit. 2017-12-15]. DOI: 10.1037\u002F0022-3514.45.2.357. ISSN 0022-3514. Dostupné z: http:\u002F\u002Fcontent.apa.org\u002Fjournals\u002Fpsp\u002F45\u002F2\u002F357\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ARTOLA, Teresa &amp; Barraca, Jorge &amp; Sanchez, Natalia &amp; Mosteiro, Pilar &amp; Poveda García-Noblejas, Belén &amp; ancillo, Isable. 2010 Title : Qualitative differences in the way males and females use their imagination in creativity tasks.. Journal of Educational and Developmental Psychology. XXII.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BAER, JOHN a&nbsp;JAMES C. KAUFMAN, 2008. Gender Differences in Creativity. \u003Cem>The Journal of Creative Behavior\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>42\u003C\u002Fstrong>(2), 75-105 [cit. 2017-12-17]. DOI: 10.1002\u002Fj.2162-6057.2008.tb01289.x. ISSN 00220175. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Fj.2162-6057.2008.tb01289.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, S., 2005. Sex Differences in the Brain: Implications for Explaining Autism. \u003Cem>Science\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>310\u003C\u002Fstrong>(5749), 819-823 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1126\u002Fscience.1115455. ISSN 0036-8075. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1115455\"> http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1115455\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2002. The extreme male brain theory of autism. \u003Cem>Trends in Cognitive Sciences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>6\u003C\u002Fstrong>(6), 248-254 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002FS1364-6613(02)01904-6. ISSN 13646613. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS1364661302019046\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS1364661302019046\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2010. Delusions of gender: ‘neurosexism’, biology and politics. \u003Cem>The psychologist: The battle of the sex differences\u003C\u002Fem>. \u003Cstrong>October 2010\u003C\u002Fstrong>(vol 23 no 11), 904-905. ISSN 0952-8229.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2012. \u003Cem>The essential difference: men, women and the extreme male brain\u003C\u002Fem>. London: Penguin. ISBN 9780241961353.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARRES, Ben A., 2010. Neuro Nonsense. \u003Cem>PLoS Biology\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>8\u003C\u002Fstrong>(12), e1001005- [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005. ISSN 1545-7885. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdx.plos.org\u002F10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005\"> http:\u002F\u002Fdx.plos.org\u002F10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BODEN, Margaret A. The creative mind: myths and mechanisms. 2nd ed. London: Routledge, 2004, xiii, 344 s. ISBN 0415314534.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>CONNELLAN, Jennifer, Simon BARON-COHEN, Sally WHEELWRIGHT, Anna BATKI a&nbsp;Jag AHLUWALIA, 2000. Sex differences in human neonatal social perception. \u003Cem>Infant Behavior and Development\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>23\u003C\u002Fstrong>(1), 113-118 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002FS0163-6383(00)00032-1. ISSN 01636383. Dostupné z: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0163638300000321\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DANTO, Arthur, 1964. The Artworld. \u003Cem>The Journal of Philosophy\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>61\u003C\u002Fstrong>(19), 571- [cit. 2017-12-15]. DOI: 10.2307\u002F2022937. ISSN 0022362x. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.pdcnet.org\u002Foom\u002Fservice?url_ver=Z39.88-2004&amp;rft_val_fmt=&amp;rft.imuse_id=jphil_1964_0061_0019_0571_0584&amp;svc_id=info:www.pdcnet.org\u002Fcollection\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ELLIS, H, 1974. \u003Cem>Man and woman: a&nbsp;study of human sexual characters\u003C\u002Fem>. London: Heinemann. Dostupné také z: https:\u002F\u002Farchive.org\u002Fdetails\u002Fmanandwomanastu00elligoog\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ESCUDERO, Paola, Rachel A. ROBBINS a&nbsp;Scott P. JOHNSON, 2013. Sex-related preferences for real and doll faces versus real and toy objects in young infants and adults. \u003Cem>Journal of Experimental Child Psychology\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>116\u003C\u002Fstrong>(2), 367-379 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002Fj.jecp.2013.07.001. ISSN 00220965. Dostupné z: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0022096513001367\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>EYSENCK, H.J. Cambridge University Press; New York: 1995. Genius: The natural history of creativity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FINE, Cordelia, 2011. \u003Cem>Delusions of gender: how our minds, society, and neurosexism create difference\u003C\u002Fem>. Norton paperback ed. New York: W.W. Norton. ISBN 9780393340242.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FINE, Cordelia, \u003Cem>New insights into gendered brain wiring, or a&nbsp;perfect case study in neurosexism?\u003C\u002Fem> [online]. 2013 [cit. 2017-12-20]. Dostupné z:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Ftheconversation.com\u002Fnew-insights-into-gendered-brain-wiring-or-a-perfect-case-study-in-neurosexism-21083\"> https:\u002F\u002Ftheconversation.com\u002Fnew-insights-into-gendered-brain-wiring-or-a-perfect-case-study-in-neurosexism-21083\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FRANKOVÁ, Emilie, 2011. \u003Cem>Kreativita a&nbsp;inovace v&nbsp;organizaci\u003C\u002Fem>. Praha: Grada. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3317-3.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HALL, Catherine M., Julie A. JONES, Heino F. L. MEYER-BAHLBURG, Curtis DOLEZAL, Michelle COLEMAN, Peter FOSTER, David A. PRICE a&nbsp;Peter E. CLAYTON, 2004. Behavioral and Physical Masculinization Are Related to Genotype in Girls with Congenital Adrenal Hyperplasia. \u003Cem>The Journal of Clinical Endocrinology &amp; Metabolism\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>89\u003C\u002Fstrong>(1), 419-424 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1210\u002Fjc.2003-030696. ISSN 0021-972x. Dostupné z:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fjcem\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1210\u002Fjc.2003-030696\"> https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fjcem\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1210\u002Fjc.2003-030696\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HANLON, H., Tatcher, R. a&nbsp;Cline. 1999. Gender differences in the development of EEG coherence in normal children. Developmental Neuropsychology, 16(3). s. 479-506.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HE, Wu-jing a&nbsp;Wan-chi WONG, 2011. Gender differences in creative thinking revisited: Findings from analysis of variability. \u003Cem>Personality and Individual Differences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>51\u003C\u002Fstrong>(7), 807-811 [cit. 2017-12-17]. DOI: 10.1016\u002Fj.paid.2011.06.027. ISSN 01918869. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0191886911003035\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0191886911003035\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HEDGES, L. V. a&nbsp;L. FRIEDMAN, 1993. Gender Differences in Variability in Intellectual Abilities: a&nbsp;Reanalysis of Feingold’s Results. \u003Cem>Review of Educational Research\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>63\u003C\u002Fstrong>(1), 94-105 [cit. 2017-12-27]. DOI: 10.3102\u002F00346543063001094. ISSN 0034-6543. Dostupné z: http:\u002F\u002Frer.sagepub.com\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.3102\u002F00346543063001094\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HENNESSEY, Beth A. a&nbsp;Teresa M. AMABILE. Creativity. Annual Review of Psychology [online]. 2010, vol. 61, issue 1, s. 569-598 [cit. 2015-03-19]. DOI: 10.1146\u002Fannurev.psych.093008.100416.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HINES, Melissa, 2000. Gonadal hormones and sexual differentiation of human behavior: Effects on psychosexual and cognitive development. MATSUMOTO, Akira. \u003Cem>Sexual differentiation of the brain\u003C\u002Fem>. Boca Raton, Fla: CRC Press. ISBN 9781439832288.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HYDE, J. S., S. M. LINDBERG, M. C. LINN, A. B. ELLIS a&nbsp;C. C. WILLIAMS, 2008. Gender Similarities Characterize Math Performance. \u003Cem>Science\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>321\u003C\u002Fstrong>(5888), 494-495 [cit. 2017-12-27]. DOI: 10.1126\u002Fscience.1160364. ISSN 0036-8075. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1160364\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IIJIMA, Megumi, Osamu ARISAKA, Fumie MINAMOTO a&nbsp;Yasumasa ARAI, 2001. Sex Differences in Children’s Free Drawings: a&nbsp;Study on Girls with Congenital Adrenal Hyperplasia. \u003Cem>Hormones and Behavior\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>40\u003C\u002Fstrong>(2), 99-104 [cit. 2017-12-25]. DOI: 10.1006\u002Fhbeh.2001.1670. ISSN 0018506x. Dostupné z: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0018506X01916708\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IM, K., J.-M. LEE, O. LYTTELTON, S. H. KIM, A. C. EVANS a&nbsp;S. I. KIM, 2008. Brain Size and Cortical Structure in the Adult Human Brain. \u003Cem>Cerebral Cortex\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>18\u003C\u002Fstrong>(9), 2181-2191 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1093\u002Fcercor\u002Fbhm244. ISSN 1047-3211. Dostupné z: https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fcercor\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1093\u002Fcercor\u002Fbhm244\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IMBESI, Lorenzo. Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation. sd.polyu.edu.hk. Dostupné z:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\"> https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>INGALHALIKAR, M., A. SMITH, D. PARKER, et al., 2014. Sex differences in the structural connectome of the human brain. \u003Cem>Proceedings of the National Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>111\u003C\u002Fstrong>(2), 823-828 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1073\u002Fpnas.1316909110. ISSN 0027-8424. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1316909110\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>JAUK, Emanuel, Mathias BENEDEK, Beate DUNST a&nbsp;Aljoscha C. NEUBAUER, 2013. The relationship between intelligence and creativity: New support for the threshold hypothesis by means of empirical breakpoint detection. Intelligence [online]. 41(4), 212-221 [cit. 2017-11-28]. DOI: 10.1016\u002Fj.intell.2013.03.003. ISSN 01602896. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS016028961300024X\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS016028961300024X\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>JOEL, Daphna a&nbsp;Ricardo TARRASCH, 2014. On the mis-presentation and misinterpretation of gender-related data: The case of Ingalhalikar’s human connectome study. \u003Cem>Proceedings of the National Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>111\u003C\u002Fstrong>(6), E637-E637 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1073\u002Fpnas.1323319111. ISSN 0027-8424. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Flookup\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1323319111\"> http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Flookup\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1323319111\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>KOGAN, N. 1974. . Creativity and sex differences. Journal of Creative Behavior, 8, 1-14.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LAI, Meng-Chuan, Jason P. LERCH, Dorothea L. FLORIS, Amber N.V. RUIGROK, Alexa POHL, Michael V. LOMBARDO a&nbsp;Simon BARON-COHEN, 2017. Imaging sex\u002Fgender and autism in the brain: Etiological implications. \u003Cem>Journal of Neuroscience Research\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>95\u003C\u002Fstrong>(1-2), 380-397 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1002\u002Fjnr.23948. ISSN 03604012. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Fjnr.23948\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LIN, Wei-Lun a&nbsp;Yunn-Wen LIEN, 2013. The Different Role of Working Memory in Open-Ended Versus Closed-Ended Creative Problem Solving: a&nbsp;Dual-Process Theory Account. \u003Cem>Creativity Research Journal\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>25\u003C\u002Fstrong>(1), 85-96 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1080\u002F10400419.2013.752249. ISSN 1040-0419. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.tandfonline.com\u002Fdoi\u002Fabs\u002F10.1080\u002F10400419.2013.752249\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LIN, Wei-Lun, Kung-Yu HSU, Hsueh-Chih CHEN a&nbsp;Jenn-Wu WANG, 2012. The relations of gender and personality traits on different creativities: a&nbsp;dual-process theory account. \u003Cem>Psychology of Aesthetics, Creativity, and the Arts\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>6\u003C\u002Fstrong>(2), 112-123 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1037\u002Fa0026241. ISSN 1931-390x. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.apa.org\u002Fgetdoi.cfm?doi=10.1037\u002Fa0026241\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LUDERS, Eileen a&nbsp;Arthur W. TOGA, 2010. Sex differences in brain anatomy. \u003Cem>Sex Differences in the Human Brain, their Underpinnings and Implications\u003C\u002Fem>. Elsevier, 2010, 2-12. Progress in Brain Research. DOI: 10.1016\u002FB978-0-444-53630-3.00001-4. ISBN 9780444536303. Dostupné také z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FB9780444536303000014\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FB9780444536303000014\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LYNN, Richard, 1999. Sex differences in intelligence and brain size: a&nbsp;developmental theory. Intelligence [online]. 27(1), 1-12 [cit. 2017-11-28]. DOI: 10.1016\u002FS0160-2896(99)00009-4. ISSN 01602896. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0160289699000094\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0160289699000094\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>PINKER, Steven a&nbsp;SPELKE, E. 2005. \u003Cem>The science of gender and science: Pinker vs. Spelke\u003C\u002Fem>, a&nbsp;Debate. Presented at the Mind Brain and Behavior Initiative (MBB), Harvard University. Dostupné také z: http:\u002F\u002Fedge.org\u002F3rd_culture\u002Fdebate05\u002Fdebate05_index.html.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>PRICE, Cathy J., 2010. The anatomy of language: a&nbsp;review of 100 fMRI studies published in 2009. \u003Cem>Annals of the New York Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>1191\u003C\u002Fstrong>(1), 62-88 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1111\u002Fj.1749-6632.2010.05444.x. ISSN 00778923. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1111\u002Fj.1749-6632.2010.05444.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>RIPPON, Gina, Rebecca JORDAN-YOUNG, Anelis KAISER a&nbsp;Cordelia FINE, 2014. Recommendations for sex\u002Fgender neuroimaging research: key principles and implications for research design, analysis, and interpretation. \u003Cem>Frontiers in Human Neuroscience\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>8\u003C\u002Fstrong>, – [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.3389\u002Ffnhum.2014.00650. ISSN 1662-5161. Dostupné z: http:\u002F\u002Fjournal.frontiersin.org\u002Farticle\u002F10.3389\u002Ffnhum.2014.00650\u002Fabstract\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAWYER, R. Explaining creativity: the science of human innovation. 2nd ed. New York: Oxford University Press, c2012, xi, 555 p. ISBN 978-019-9737-574.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAX, L .2005. Why gender matters. Doubleday.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAX, L. 2007. Boys adrift. NY Basic Books.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SIMONTON, Dean Keith., 1994. Greatness: who makes history and why. New York: Guilford. ISBN 978-0898622010.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>STEVENS, Jennifer S. a&nbsp;Stephan HAMANN, 2012. Sex differences in brain activation to emotional stimuli: a&nbsp;meta-analysis of neuroimaging studies. \u003Cem>Neuropsychologia\u003C\u002Fem>. \u003Cstrong>50\u003C\u002Fstrong>(7), 1578-1593. DOI: 10.1016\u002Fj.neuropsychologia.2012.03.011. ISSN 00283932. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS002839321200125X\">http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS002839321200125X\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>STERNBERG, Robert J. a&nbsp;Elena L. GRIGORENKO, 2001. a&nbsp;Capsule History of Theory and Research on Styles. \u003Cem>Perspectives on thinking, learning, and cognitive styles\u003C\u002Fem>. Mahwah, NJ: L. Erlbaum Associates. ISBN 0-8058-3431-1.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>TODD, Brenda K., John A. BARRY a&nbsp;Sara A. O. THOMMESSEN, 2017. Preferences for ‘Gender-typed’ Toys in Boys and Girls Aged 9 to 32 Months. \u003Cem>Infant and Child Development\u003C\u002Fem>[online]. \u003Cstrong>26\u003C\u002Fstrong>(3), e1986- [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1002\u002Ficd.1986. ISSN 15227227. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Ficd.1986\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>URBAN, Klaus K., 2005. Assessing creativity: The Test for Creative Thinking – Drawing Production (TCT-DP). In: \u003Cem>International Education Journal,\u003C\u002Fem>. 6(2). Shannon Research Press, s. 272-280. ISSN 1443-1475.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Online zdroje:\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Kongenitální adrenální hyperplázie, \u003Cem>Wikiskripta\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2017-12-06]. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FKongenit%C3%A1ln%C3%AD_adren%C3%A1ln%C3%AD_hyperpl%C3%A1zie\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Úvod Text si neklade za cíl být definitivní odpovědí na kontroverzní otázku rozdílů v&nbsp;kreativitě mezi gendery. Kontroverznějším tématem v&nbsp;současném psychologickém výzkumu jsou pouze genderové rozdíly v&nbsp;inteligenci. Cílem tohoto textu je zodpovědět otázku, zdali existuje výzkum, který použitím vhodných testovacích metod a&nbsp;statistického vyhodnocení může určité genderové rozdíly pozorovat. Pokud rozdíly ustanovíme, přichází na řadu složitější otázka [&hellip;]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-559","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F559",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=559",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F559\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},854,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F559\u002Frevisions\u002F854",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=559",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=559",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=559",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Gender Differences in Creativity: An Outline of Current Research","gender-differences-in-creativity-an-outline-of-current-research","An outline of current research on gender differences in creativity: psychometric tests, neuroscience, Baron-Cohen’s E-S theory, its critics and the greater male variability hypothesis.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Diferencias de género en la creatividad: esbozo de la investigación actual","diferencias-de-genero-en-la-creatividad-esbozo-de-la-investigacion-actual","Repaso de la investigación sobre las diferencias de género en la creatividad: tests psicométricos, neurociencia, la teoría E-S de Baron-Cohen, sus críticas y la variabilidad masculina.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Différences de genre dans la créativité : esquisse de la recherche actuelle","differences-de-genre-dans-la-creativite-esquisse-de-la-recherche-actuelle","Un tour d’horizon de la recherche sur les différences de genre dans la créativité : tests psychométriques, neurosciences, théorie E-S de Baron-Cohen, ses critiques et la variabilité masculine.","\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Introducción\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Este texto no pretende ser una respuesta definitiva a la controvertida cuestión de las diferencias en creatividad entre los géneros. En la investigación psicológica actual, solo las diferencias de género en la inteligencia son un tema más controvertido. El objetivo de este texto es responder a la pregunta de si existe investigación que, mediante métodos de evaluación adecuados y un análisis estadístico, pueda observar determinadas diferencias de género. Si establecemos que hay diferencias, llega la pregunta más compleja de determinar si esas diferencias se deben a influencias socioculturales o biológicas, o bien a su interacción mutua. El texto quiere despertar el interés por esta problemática y, al mismo tiempo, señalar las posibilidades de estudiar las diferencias de género. Concluyo el texto con una parte especulativa que apunta qué consecuencias podrían tener las eventuales diferencias en la creatividad de los géneros.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"proc-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\" id=\"proc-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>¿Por qué estudiar las diferencias de género en la creatividad?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Hoy vivimos en una sociedad que muchos teóricos y sociólogos denominan sociedad de la información, postindustrial, red o cognitiva (p. ej., Castells, Bell, Imbesi), y que se caracteriza por el énfasis en el procesamiento, el análisis y la producción de información, es decir, de una mercancía inmaterial que no está ligada ni al lugar ni al tiempo y que puede transformarse rápidamente y enviarse a cualquier lugar conectado a la red global de internet. El teórico y arquitecto en ejercicio Lorenzo Imbesi se fija en el papel del diseño (e indirectamente también de la creatividad) y sostiene que, aunque la información es hoy una mercancía importante, mucho más importante para las empresas es la generación de nuevas ideas, y con ello de información, que les da ventaja en la competencia, porque es precisamente mediante el diseño y la creatividad como las empresas se distinguen y comunican al público el valor añadido de su producto. La creatividad proporciona una ventaja diferencial a las empresas, pero también a los individuos, pues esta habilidad se valora en la economía actual de la sociedad de la información o cognitiva. Las personas capaces de aprovechar su creatividad también en el mercado laboral tienen, por tanto, una ventaja objetiva frente a quienes no lo son. Por eso, las posibles diferencias en creatividad entre los géneros tendrían repercusiones no solo económicas, sino también sociales.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Desde el punto de vista de la educación, las diferencias de género son igualmente importantes, porque las diferencias deberían incorporarse a las teorías y a la práctica pedagógica de modo que cada niño pueda alcanzar su máximo potencial, lo que será posible cuando dispongamos de la información más precisa posible sobre las particularidades de sus habilidades y de sus estrategias y estilos cognitivos, entendiendo por estilo cognitivo la manera en que un individuo procesa la información (Sternberg y Grigorenko, 2001). Si se demuestran diferencias de género en la creatividad, el género del niño es una variable importante que hay que tener en cuenta al aplicar las teorías de la psicología educativa en la enseñanza.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por último, aunque no menos importante, una razón para estudiar las diferencias de género en la creatividad es la notable ausencia histórica de mujeres en los campos que requieren habilidades creativas e intelectuales, como observó uno de los principales expertos mundiales en creatividad, Dean K. Simonton, en su obra \u003Cem>Greatness: who makes history and why\u003C\u002Fem> (Simonton, 1994). ¿Es la escasez de mujeres en los campos artísticos y científicos eminentes consecuencia de influencias socioculturales en forma de discriminación histórica y de falta de acceso a la educación, que persistieron hasta el siglo XX y en muchos aspectos persisten hasta hoy (Abraham, 2014; Baer y Kaufman, 2008), o puede la investigación sobre la creatividad mostrar que las causas no son solo de carácter sociocultural, sino que también desempeñan un papel las diferencias en el plano biológico?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>&nbsp;\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"pracovni-definice-kreativity\" id=\"pracovni-definice-kreativity\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Una definición de trabajo de la creatividad\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Antes de describir la investigación actual sobre la creatividad, conviene definir con qué concepto o definición de creatividad trabaja este texto. Parto de una definición extendida y muy citada en la literatura, que entiende la creatividad como la producción de resultados de una actividad o de ideas que son nuevos, sorprendentes y útiles (p. ej., Hennessey y Amabile, 2010; Boden, 2004, p. 1). Al mismo tiempo, soy consciente en este texto de que la situación en torno a la definición de la creatividad tiene muchas capas y de que existen modelos complejos de la creatividad con los que los expertos intentan captarla como algo que no existe solo en la cabeza de los individuos como habilidad cognitiva, sino que se define a la vez contextualmente, en relación con la sociedad y la cultura, como ponen de manifiesto los modelos componenciales de la creatividad de Amabile (Amabile, 1983) o el modelo sociocultural (Sawyer, 2012, p. 123), que sostiene que el resultado de una actividad es creativo cuando la sociedad o los expertos del campo correspondiente lo consideran creativo. Un pensamiento contextual parecido lo encontramos también en un ámbito de la indagación humana que históricamente ha estado ligado, a menudo de forma indistinguible, a la creatividad: el arte. Teóricos del arte como Arthur Danto y, tras él, George Dickie formularon la teoría institucional del arte, según la cual un objeto no puede convertirse por sí mismo en un artefacto artístico. Solo cuando ese objeto se integra en el contexto del arte, según Danto en el «mundo del arte» (Artworld) (Danto, 1964), compuesto por teóricos, comisarios, teorías del arte, interpretaciones, museos, objetos y artistas, puede el objeto convertirse en arte. Esta influyente teoría explica, entre otras cosas, por qué una caja de Brillo o un urinario no son arte en su entorno habitual, mientras que los mismos objetos utilizados por Warhol o por Marcel Duchamp sí lo son. Danto escribe que lo que convierte los objetos cotidianos en manos de estos artistas en artefactos artísticos es cierta teoría capaz de situarlos en el mundo del arte. Sin teoría [artística] es poco probable que los viéramos como arte; para verlos así, tienen que formar parte del mundo del arte (Danto, 1964, p. 581). Este paralelismo entre el modelo sociocultural de la creatividad y la teoría institucional del arte me parece tan evidente que sin duda lo habrán desarrollado otros autores, aunque hasta ahora no he advertido en la literatura su vinculación.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"jak-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\" id=\"jak-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>¿Cómo estudiar las diferencias de género en la creatividad?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>En la actualidad, la principal herramienta para evaluar la creatividad son los tests psicométricos de pensamiento divergente, que miden la capacidad del individuo para generar el mayor número posible de usos alternativos de objetos dados. Este test domina la investigación actual, lo que puede acarrear varios problemas metodológicos. En primer lugar, se trata de un test que se centra en evaluar la fluidez, es decir, la cantidad y no la calidad de las posibilidades que el individuo ha ideado. Además, estos tests están orientados a las habilidades verbales, con lo que pueden perjudicar a otros dominios de la creatividad, por ejemplo el visoespacial (figurativo), y con ello también a uno de los géneros, sobre todo a la luz de la investigación que revela que las niñas y las mujeres superan a sus homólogos en habilidades lingüísticas, velocidad perceptiva y fluidez verbal (Artola, 2010).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Otro tipo de test se orienta al dominio figurativo de la creatividad; su consigna consiste en producir un dibujo original y se utiliza sobre todo para evaluar a niños y a estudiantes de secundaria. Desde un punto de vista cualitativo, el test valora el número de objetos (fluidez), la flexibilidad, la originalidad y la elaboración de los detalles (Artola, 2010).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Además de los tests psicométricos, la creatividad puede estudiarse mediante resonancia magnética funcional en el plano de las distintas estructuras cerebrales, donde son sobre todo la forma y la actividad de una determinada parte del cerebro, correlacionadas con la actividad del individuo, los datos empíricos con los que pueden hacerse comparaciones entre individuos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Otra posibilidad de estudiar la creatividad es la mirada histórica a los individuos que, por la cantidad y la calidad de su obra, se han ganado una posición eminente a juicio de los expertos de su dominio, pero también del público en general. Esta mirada muestra con mayor claridad que existen diferencias de género en la eminencia creativa y cognitiva. Aunque la perspectiva histórica es la que menos información aporta para explicar las diferencias desde el punto de vista cognitivo, resulta enormemente útil para estudiar cómo el contexto más amplio influye en la creación o, en el caso de las mujeres, la limita, sobre todo dado el mayor énfasis de la investigación actual sobre la creatividad en los modelos componenciales (Amabile, 1983) y socioculturales (Sawyer, 2012, p. 123) de la creatividad.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Investigación sobre las diferencias de género en la creatividad\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Tests psicométricos\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>En 1974 Kogan (Kogan, 1974) llevó a cabo la primera investigación importante sobre las diferencias de género en la creatividad y ya entonces, es decir, hace unos 43 años, observó que si alguna investigación demostrara que uno de los géneros es más creativo que el otro, le caería encima una considerable ola de críticas. En su propia investigación, sin embargo, Kogan constató que entre los géneros reina una igualdad relativa. Baer y Kaufman (Baer y Kaufman, 2008) revisaron la conclusión de Kogan y confirman que, aunque desde entonces han aparecido en la literatura pruebas de que en ciertos ámbitos uno de los géneros lleva ventaja, seguimos pudiendo hablar de una igualdad relativa en las capacidades creativas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baer y Kaufman revisan los artículos recientes dedicados al tema y en su resumen mencionan que la mayoría de los estudios no encuentra diferencias entre chicos y chicas, aunque señalan que hay investigaciones en las que uno de los géneros puntúa mejor y un número similar de investigaciones sostiene exactamente lo contrario. (Baer y Kaufman, 2008) Donde, en cambio, sí encuentran una diferencia a favor de los hombres es en lo que denominan productividad creativa, es decir, el número absoluto de obras creativas realizadas por hombres. He y Wong (He, 2011) examinan además la literatura y llegan a la conclusión de que se han registrado diferencias estadísticamente no significativas en los tests de personalidad creativa, de producto creativo y de proceso creativo. Confirman también que algunas investigaciones hallaron diferencias significativas a favor de los hombres y otras a favor de las mujeres.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Artola et al. (Artola, 2010) resumen la investigación sobre las diferencias de género en la creatividad y comentan un análisis de más de 80 estudios que examinaron las diferencias de género en los tests de pensamiento divergente, el cual indica que más de la mitad de las investigaciones no demuestra diferencias de género, dos tercios de las restantes apuntan a mejores resultados de niñas o mujeres y un tercio atribuye mejores resultados a niños u hombres.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dada la complejidad y la inestabilidad de la definición de la creatividad, que abarca varios paradigmas sobre cómo concebirla, Abraham advierte del carácter especulativo de un enfoque que intenta reducir todo el concepto de creatividad a la única variable del género (Abraham, 2014). En un metaanálisis de 2016, Abraham (Abraham, 2016) señala además que en su revisión de la literatura existente hay muy poca investigación que demuestre de forma inequívoca la arraigada idea de que las mujeres son más creativas en el dominio verbal y artístico, mientras que los hombres lo son en los campos mecánicos y científicos. Retomaré este punto con investigaciones en la sección del texto en la que aparecen datos que muestran que, cuando se analizan los resultados no desde el punto de vista de la media, sino de la variabilidad, es posible identificar diferencias inequívocas en el razonamiento mecánico y en las habilidades matemáticas, sobre todo en los percentiles superiores de la distribución de los resultados, donde los hombres están más representados que las mujeres.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si nos centramos en los niños en edad preescolar y en los adolescentes, la investigación muestra que en esta franja de edad pueden aparecer algunas diferencias de género. Artola et al. (Artola, 2010) evaluaron con niños su creatividad verbal y figurativa (gráfica), y las niñas puntuaron de forma estadísticamente significativa mejor tanto en creatividad verbal como en la puntuación total de la llamada creatividad global, que incluye ambos tipos de creatividad. La mejor puntuación de las niñas se apreciaba sobre todo en la \u003Cem>media de la distribución de los resultados\u003C\u002Fem>, que era más alta que la de los niños. Artola et al. citan otras investigaciones que respaldan sus propios resultados empíricos y que indican, en contradicción con Abraham, 2016, que\u003Cstrong> las mujeres puntúan mejor que los hombres en los tests de habilidades lingüísticas, de velocidad de procesamiento perceptivo y de fluidez verbal\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En cuanto a la creatividad figurativa, a los niños les fue mejor solo en primaria, sobre todo en su capacidad de elaborar el dibujo y de utilizar elementos originales. En los estudiantes de secundaria, Artola et al. siguen encontrando diferencias a favor de las chicas en los tests verbales, mientras que la anterior ventaja figurativa de los chicos ya no se manifiesta. Parece que, sean cuales sean las diferencias y ventajas entre niñas y niños en la edad prepuberal y al comienzo de la pubertad, con el tiempo esas diferencias se equilibran y durante la pubertad empiezan a invertirse a favor de los chicos (Abraham, 2016). &nbsp;Algunos investigadores señalan que la causa podría ser el hecho de que ciertas áreas y estructuras del cerebro implicadas en el procesamiento del lenguaje, la memoria espacial y el desarrollo de las habilidades sociales tienen en cada género una velocidad y un orden de desarrollo distintos (Hanlon, 1999; Sax, 2005, 2007). Lynn (Lynn, 1999) sostiene, mediante su propia teoría, la llamada teoría del desarrollo, que la maduración más rápida de las chicas tiene como consecuencia un CI medio más alto en torno a los 13 años, pero ya hacia los 15 la maduración de las chicas se ralentiza, mientras que en los chicos continúa, lo que según Lynn provoca no solo que se recupere el déficit de CI, sino que después de los 16 años el CI medio llegue a ser incluso hasta 4 puntos más alto. La teoría de Lynn es controvertida y, como él mismo escribe en el artículo, tiene no pocos críticos; aun así, cumple los criterios elementales del trabajo científico, de modo que también en las diferencias de género en la creatividad puede tomarse como una de las hipótesis que explican posibles diferencias, entre otras cosas porque la creatividad correlaciona positivamente con un CI de 120 o superior (Jauk, 2013; Franková, 2011, p. 19).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Investigación sobre las diferencias en la creación figurativa\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Mientras que las evaluaciones de la creatividad figurativa arrojan resultados parecidos, si observamos más concretamente el contenido de los dibujos que hacen los niños, descubrimos diferencias notables. Abraham cita una investigación de unos investigadores japoneses que estudiaron en qué se diferencian los dibujos infantiles cuando se deja a los niños libertad para dibujar lo que quieran. Iijima y sus colegas (Iijima, 2001) informan de que encuentran diferencias de género en los motivos, los colores, las composiciones de objetos y las expresiones de los dibujos infantiles: «Los niños tienden a dibujar objetos móviles y mecánicos con colores oscuros y fríos y a menudo utilizan composiciones a vista de pájaro, mientras que a las niñas les gusta dibujar motivos de personas (sobre todo niñas y mujeres), flores y mariposas con colores claros y cálidos y tienden a disponer los motivos [en el dibujo] en fila sobre el suelo» (Iijima, 2001). Iijima et al. explican que, además de en los objetos y los colores, los niños se diferencian de las niñas en sus dibujos por poner en la composición un mayor énfasis en la representación tridimensional de las relaciones entre los objetos. Este tipo de composición aparece en los niños en el 24,4 % de los casos, mientras que en las niñas es muy poco frecuente, en el 1,9 % de los casos. Por el contrario, la composición bidimensional en fila se da en las niñas en el 74,4 %, frente al 20,4 % de los niños. Los niños, además, tienden a destacar en la composición los elementos principales del dibujo; las niñas dibujan los distintos objetos de la escena de forma más o menos equivalente (Iijima, 2001). Estas diferencias no dicen nada sobre si proceden de influencias socioculturales o si detrás de ellas hay también factores biológicos. En el caso de la investigación de Iijima y sus colegas hay que tener en cuenta que se llevó a cabo en Japón, es decir, en un país fuertemente conservador en el que los roles de género siguen estando claramente separados.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>No solo por eso Iijima y sus colegas incluyeron en la investigación a niñas diagnosticadas de hiperplasia suprarrenal congénita (HSC), un trastorno genético que se presenta ya en la etapa prenatal y se manifiesta en una sobreproducción de andrógenos suprarrenales. Las niñas con este trastorno muestran una masculinización tanto física como conductual (Hall, 2004; Kongenitální adrenální hyperplázie) y patrones masculinos en el juego, cuando juegan con objetos preferidos por los niños (Hines, 2000). En la literatura aparece una investigación que informa de que las niñas con HSC tienen amígdalas más pequeñas que un grupo de control de mujeres y que, en una tarea en la que deben observar un rostro humano, activan la amígdala más que el grupo de control de mujeres, pero no más que el grupo de control de hombres (citado en Abraham, 2014).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El análisis de los dibujos realizados por niñas con HSC muestra que sus obras presentan elementos marcadamente masculinos, notablemente más que las de niñas sin este diagnóstico, y que, al mismo tiempo, no se diferenciaban mucho de los dibujos de niños sanos (Iijima, 2001). Estos resultados apuntan al hecho de que, aunque en la investigación sobre la creatividad no se aprecian muchas diferencias entre los géneros, si observamos las maneras o estrategias con las que los géneros llegan a resultados creativos, sí encontramos diferencias claras. Abraham (Abraham, 2014) propone que \u003Cstrong>estas diferencias en las estrategias creativas\u003C\u002Fstrong>, que pueden verse en la investigación con niñas diagnosticadas de HSC, apuntan a posibles diferencias biológicas en el modo en que los géneros se distinguen al resolver tareas creativas mediante estrategias distintas, y que estas estrategias, según afirma Abraham, podríamos estudiarlas en la actividad cerebral, donde podríamos descubrir correlaciones entre las distintas estrategias cognitivas para resolver tareas creativas y la manifestación de esas diferencias en distintas partes del cerebro.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Investigación desde la neurociencia\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>La investigación neurocientífica sobre las diferencias de género en la creatividad examina la veracidad de la tesis de que existen diferencias funcionales o estructurales entre los géneros que se manifiestan en las tareas creativas. Se han confirmado efectivamente diferencias estructurales en el grosor cortical de la parte anterior del lóbulo temporal y de la región orbitofrontal en los hombres, y una mayor circunvolución y complejidad cortical en el neocórtex en las mujeres (Luders y Toga, 2010). También se han observado diferencias de género en el procesamiento de las emociones: en las mujeres se halló un aumento de la actividad en la parte izquierda de la amígdala como reacción a las emociones negativas, mientras que en los hombres esa misma parte era más activa ante las emociones positivas (Stevens y Hamann, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abraham (Abraham, 2016) cita un metaanálisis de las diferencias de género en la estructura cerebral en el que 167 estudios cumplían los criterios del metaanálisis, y que señaló que en la literatura la investigación ha demostrado en los hombres un mayor volumen de materia gris en varias regiones, por ejemplo la amígdala, el hipocampo, la circunvolución cingulada posterior (posterior gyrus cingulis), el putamen (parte del cuerpo estriado), el polo temporal (en el lóbulo temporal) y el cerebelo (cerebella). Las mujeres, en cambio, tienen más materia gris en las regiones del lóbulo frontal, la circunvolución frontal, la circunvolución frontal media, el opérculo parietal, el tálamo, la corteza occipital lateral, la corteza insular o la circunvolución de Heschl. Las diferencias se dan no solo en el volumen, sino también en la densidad de la materia en esas zonas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Una investigación muy divulgada que también apunta a la existencia de diferencias de género estructurales es la del conectoma estructural del cerebro humano, que modela las diferencias en la conectividad de los hemisferios. Mientras que en los hombres mostró una mayor conectividad dentro de cada hemisferio (la llamada conectividad intrahemisférica), en las mujeres, por el contrario, halló una mayor conectividad entre hemisferios (la llamada conectividad interhemisférica) (Ingalhalikar, 2014). Abraham (Abraham, 2016) añade que esta investigación fue un ejemplo de la controversia que envuelve el estudio de las diferencias de género en el plano de la neurociencia, pues mientras unos la consideraron completamente innovadora, otros investigadores la pusieron seriamente en duda, señalando, por ejemplo, que la investigación presentaba de forma incorrecta las diferencias de conectividad entre los hemisferios y dentro de ellos como una diferencia cualitativa, aunque se trataba más bien de diferencias cuantitativas, algo que, según Joel (Joel, 2014), al lector le cuesta advertir. Aquí, sin embargo, no estoy de acuerdo con Abraham en que la crítica de Joel represente una oposición binaria a la postura de los autores de la investigación. Y es que Joel, en su carta crítica, \u003Cstrong>admite que los autores encontraron diferencias en la fuerza de algunas conexiones\u003C\u002Fstrong>, pero critica el hecho de que esas diferencias no sean tan fundamentales, es decir, cualitativas, como las presentan los autores, \u003Cstrong>sino solo cuantitativas\u003C\u002Fstrong> (Joel, 2014).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Puesto que la literatura citada apunta a la existencia de diferencias cerebrales estructurales, tiene sentido examinar si esas diferencias se manifiestan también en las tareas creativas. Mediante resonancia magnética funcional, Abraham (Abraham, 2014) y sus colegas descubrieron que, aunque en los resultados de los tests de creatividad no hay diferencias, lo que implica una similitud conductual entre los géneros, la resonancia magnética puso de manifiesto que los géneros utilizan estructuras cerebrales distintas para un mismo rendimiento creativo. Aunque ambos géneros recurrían en gran medida al hemisferio cerebral izquierdo, los hombres tenían más activadas partes como la circunvolución frontal inferior, la corteza orbitofrontal y el lóbulo parietal inferior, mientras que en las mujeres se activaban más partes como la circunvolución temporal superior anterior y posterior y el lóbulo parietal superior. Diferencias todavía mayores se encontraron en el test de generación de nuevos usos para objetos cotidianos conocidos: en los hombres se activaban redes cerebrales asociadas a operaciones de la memoria semántica, al aprendizaje basado en reglas predefinidas y a la toma de decisiones basada en los resultados (outcome-based decision making). En las mujeres, en ese mismo test, se activaban sobre todo las regiones temporales superiores, que están asociadas a la producción del lenguaje hablado y a la comprensión lingüística (Price, 2010). Además, en comparación con los hombres, las mujeres utilizaban más las regiones temporales superiores anteriores, que intervienen en el procesamiento del habla, y las regiones temporales superiores posteriores, que se \u003Cstrong>relacionan con la teoría de la mente, la percepción social de los rostros o el reconocimiento del movimiento biológico y la comprensión audiovisual\u003C\u002Fstrong> (citado en Abraham, 2014). En resumen, parece que los hombres utilizan estructuras cerebrales implicadas en la cognición semántica, el aprendizaje según reglas y la toma de decisiones, mientras que las mujeres activaban regiones del cerebro relacionadas con el procesamiento del habla, la percepción social y la teoría de la mente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Una división parecida sigue también la teoría de la empatización-sistematización (E-S) de Simon Baron-Cohen, que la elaboró en el contexto del estudio de sujetos autistas. La teoría E-S presenta la idea de dos polos opuestos imaginarios, dos estrategias cognitivas. A un lado está el estilo sistematizador o analítico, que destaca en el análisis y la creación de sistemas, y al otro el estilo empatizador, que destaca en la capacidad de leer y predecir la conducta humana. Baron-Cohen habla del autismo como de una hipermasculinización del cerebro (Baron-Cohen, 2005), en la que la conducta repetitiva y sistemática y las dificultades con la teoría de la mente, que es condición necesaria para la capacidad de leer la conducta humana y, por tanto, de «empatizar», son los dos extremos del espectro E-S que, en la combinación de una S alta y una E baja, confluyen en los sujetos autistas. Baron-Cohen considera el cerebro sistematizador psicométricamente masculino y el empatizador psicométricamente femenino (Baron-Cohen, 2002), lo que se ve respaldado por otras investigaciones de Baron-Cohen y de otros autores que muestran que las mujeres se interesan de media más por las personas, mientras que los hombres muestran mayor interés por los objetos inanimados (Baron-Cohen, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baron-Cohen no sostiene que solo los hombres tengan «cerebros masculinos», sino que afirma que el cerebro de tipo S es más frecuente en los hombres y que el cerebro de tipo E lo encontramos, a su vez, con más frecuencia en las mujeres. En sus investigaciones anteriores, Baron-Cohen distingue el sexo del género: considera el sexo algo biológicamente dado, mientras que reconoce el género como un constructo sociocultural; sin embargo, en su trabajo más reciente (Lai, 2017) aparece ya en su obra y en la de sus colegas el término «sex\u002Fgender», que expresa la imposibilidad de separar del todo estos dos conceptos, lo que se refleja también en una de las tesis principales de su teoría E-S, según la cual lo que determina la conducta y los patrones cognitivos típicamente masculinos o típicamente femeninos no son tanto los caracteres sexuales secundarios como la influencia de la testosterona prenatal, que en cantidades elevadas puede conducir en ambos sexos a una (hiper)masculinización del cerebro y, con ello, de los patrones o estilos cognitivos (Baron-Cohen, 2002).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baron-Cohen cita varios estudios empíricos que comentan la influencia de la testosterona prenatal en la conducta y los intereses de los niños. Hacia el primer año de vida se manifiesta un dimorfismo sexual en las preferencias sobre aquello en lo que los niños fijan su atención. Al ver fragmentos de películas, los niños prefieren un automóvil en movimiento, mientras que las niñas prefieren una película que muestra un rostro humano, lo que concuerda con la teoría E-S, que predice en los niños un mayor interés por los objetos inanimados en movimiento (sistemas mecánicos) y en las niñas un interés por los sujetos humanos y sus rostros (Baron-Cohen, 2012). Además, a diferencia de los niños, las niñas muestran hacia el primer año más contacto visual, y la duración del contacto visual es función inversa de los niveles de testosterona prenatal, es decir, cuanta más testosterona prenatal, menos busca el niño el contacto visual (citado en Baron-Cohen, 2012). Baron-Cohen replicó estas diferencias en una investigación muy citada también con recién nacidos, un día después del nacimiento (Connellan, 2000), en la que los autores sostienen que un día después del nacimiento no cabe esperar que las influencias socioculturales hayan podido afectar de forma notable a los recién nacidos, y por ello argumentan que estas diferencias son coherentes con causas biológicas, muy probablemente de carácter neurogenético o neuroendocrino, o de ambos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Al mismo tiempo, cabe mencionar aquí la ya citada investigación japonesa que analiza dibujos infantiles, los cuales siguen igualmente las propiedades predichas por la teoría E-S, y una investigación nueva, publicada por primera vez en 2016, que pone a prueba las preferencias por juguetes estereotipados según el género examinando tres cohortes de niños según su edad: de 9 a 17 meses, de 18 a 23 meses y de 24 a 32 meses. Se encontraron preferencias de juguetes estereotipadas según el género en todos estos grupos. Con la edad, las preferencias estereotipadas aumentaban (Todd, 2017).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si, según Baron-Cohen, las mujeres tienen estadísticamente más probabilidades de que sus patrones y su estilo cognitivos partan de la empatización y se beneficien de ella, mientras que los hombres parten de un estilo cognitivo sistematizador, ¿se reflejará esto también en las diferencias de género en la creatividad? Lin et al. (Lin, 2012) buscaron en su investigación la relación entre la creatividad y los rasgos de personalidad y encontraron una correlación positiva significativa entre la apertura a nuevas experiencias (Openness) y la puntuación en un test de pensamiento divergente, mientras que la emocionalidad correlacionaba negativamente con la resolución creativa de problemas (insight problem solving). Lin et al. informan de que a las mujeres les iba mejor en los tests de pensamiento divergente y los hombres puntuaban mejor en los tests de resolución creativa de problemas. La resolución creativa de problemas se diferencia del test de pensamiento divergente en que, aunque también aquí la creatividad es necesaria para resolver una pregunta abierta, exige una solución concreta, con lo que esta actividad creativa adquiere un carácter cerrado y se parece mucho más al proceso científico de búsqueda de una solución, mientras que las tareas divergentes pueden compararse más bien con procesos artísticos de final abierto (Lin y Lien, 2013). La diferencia entre el pensamiento divergente y la resolución creativa de problemas se manifiesta además en que, según la evidencia empírica, estas dos tareas no correlacionan entre sí, y la resolución creativa de problemas la predicen mejor la inteligencia, la capacidad de la memoria de trabajo y las diferencias de género en los rasgos de personalidad (Lin, 2012), mientras que estos factores cognitivos ya no correlacionan con el pensamiento divergente. Por este motivo, Lin et al. (Lin, 2012) proponen que este sorprendente hallazgo podría explicarlo la \u003Cem>teoría del doble proceso de la cognición \u003C\u002Fem>(dual-process theories of cognition). Esta postula que las personas utilizan dos sistemas alternativos de procesos cognitivos: el Sistema 1 y el Sistema 2. El Sistema 1 es un sistema heurístico que procesa la información en modo asociativo, intuitivamente, sin gran esfuerzo. Es el sistema que se desarrolló antes en la evolución e incluye los conocimientos y las experiencias previas. Por otro lado, el Sistema 2 (el sistema analítico) comprende procesos lógicos y basados en reglas, que no están exentos de esfuerzo, sino que consumen recursos cognitivos. Este segundo sistema es evolutivamente más joven y permite el pensamiento abstracto y silogístico (Lin, 2012). Lin y Lien, 2013, propusieron que el Sistema 1 es un estilo cognitivo adecuado para el pensamiento divergente, mientras que para la resolución creativa de problemas es necesaria una combinación del Sistema 1 y del Sistema 2, porque además de generar posibles soluciones se requiere también un juicio analítico sobre qué solución es la más adecuada en el contexto concreto del problema. Su investigación demostró que esta relación, y con ella la hipótesis de la teoría del doble proceso de la cognición, se cumple: en las mujeres encontraron puntuaciones estadísticamente significativas mejores en la mayoría de los parámetros de los tests divergentes, incluidos los rasgos de personalidad de apertura a nuevas experiencias y emocionalidad, que corresponden al estilo cognitivo del Sistema 1, mientras que en los hombres encontraron mejores resultados en la mayoría de los parámetros de la resolución creativa de problemas, y los hombres eran de forma estadísticamente significativa menos abiertos a nuevas experiencias y menos emocionales (Lin, 2012). En pocas palabras, según la investigación de Lin, 2012, el pensamiento divergente correlaciona positivamente con la inteligencia y muy positivamente con la apertura a nuevas experiencias, la emocionalidad y la extraversión, que son rasgos que correlacionan con el género femenino y también con el estilo cognitivo del Sistema 1. Por otro lado, la resolución creativa de problemas correlaciona negativamente con la emocionalidad y muy positivamente con la inteligencia, rasgos que a su vez correlacionan con el género masculino y también con el Sistema 2 cognitivo. Hay que señalar que Lin, 2012, constata que los rasgos de personalidad, sobre todo la apertura a nuevas experiencias, reducen el poder predictivo del género en las tareas de fluidez y flexibilidad creativas, y que las diferencias de género en la fluidez desaparecieron por completo cuando el análisis de regresión tuvo en cuenta la apertura a nuevas experiencias como variable independiente (para los datos detallados del análisis de regresión, véase Lin, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>&nbsp;\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Crítica de la investigación sobre las diferencias de género en la creatividad\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Aunque las investigaciones psicométricas sobre la creatividad no demuestran una superioridad inequívoca de un género sobre el otro y más bien se inclinan por la valoración de que, en los tests de creatividad más utilizados, es decir, en los tests de pensamiento divergente y de usos alternativos de objetos cotidianos, los géneros son iguales en creatividad, en el breve repaso anterior identifico varios patrones que podrían, a pesar de todo, revelar ciertas diferencias. En primer lugar, resulta que hasta aproximadamente los 16 años las chicas puntúan igual o mejor que los chicos y que, al mismo tiempo, se diferencian cualitativamente en los resultados de los tests de creatividad figurativa: las chicas prefieren una composición bidimensional y colorida que representa figuras humanas, sobre todo femeninas, mientras que los chicos muestran en sus dibujos, de forma significativamente más frecuente, una composición tridimensional que contiene objetos móviles más que figuras humanas. Lo que me parece interesante es el hecho de que estas diferencias aparentemente de género prácticamente desaparecen si tenemos en cuenta el trastorno genético de la hiperplasia suprarrenal congénita (HSC), que en el plano hormonal transforma a las niñas de tal modo que muestran patrones de dibujo e intereses que se asocian de forma estereotipada, al menos en nuestra sociedad occidental, a patrones de conducta e intereses masculinos, y ello a pesar de que estas niñas se sometieron a una operación de los órganos sexuales y fueron educadas de manera que deberían haber actuado sobre ellas las mismas influencias socioculturales que sobre las niñas del grupo de control. Que las diferencias de género empiecen a manifestarse a favor de los chicos con la llegada de la pubertad podría corresponderse con la investigación de Baron-Cohen, que desde hace tiempo defiende la teoría de que la cantidad prenatal de testosterona, con independencia del género, influye en si una persona mostrará una conducta, unos intereses y unas habilidades correspondientes a una (hiper)masculinización estereotipada.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Los sujetos del espectro autista, tanto mujeres como hombres, de los que se ocupa Baron-Cohen, pueden considerarse según él un caso extremo de cerebro masculino, lo que se manifiesta en una sistematización superior a la media y una empatización inferior a la media, tal como define estas habilidades su teoría E-S. La investigación citada que respalda aspectos de la teoría E-S, como por ejemplo el dimorfismo sexual o de género en los niños en cuanto a la preferencia por juguetes o al contacto visual, no está exenta de críticas. Un libro fundamental, \u003Cem>Delusions of gender: how our minds, society, and neurosexism create difference\u003C\u002Fem>, que analiza los problemas generales de la investigación sobre las diferencias de género, no solo en la creatividad, lo escribió la psicóloga académica Cordelia Fine (Fine, 2011). Barres (Barres, 2010), en una reseña de este libro de la que me sirvo a continuación, escribe por ejemplo que Fine se centra en el diseño de la ya mencionada y muy citada investigación sobre los recién nacidos y su preferencia por mirar un rostro frente a un objeto en movimiento, en la que Baron-Cohen basa su argumentación. Fine sostiene que el diseño de la investigación no excluye la posibilidad de que, durante el experimento, el investigador indicara inconscientemente al recién nacido que se fijara en un objeto concreto. Fine escribe además que, aunque encontráramos estas diferencias en los recién nacidos, no está claro qué relevancia tienen para la conducta en la edad adulta. Por último, Fine señala deficiencias metodológicas de la investigación, como un número reducido de sujetos y la exageración de diferencias irrelevantes, que según Fine pueden compensarse con una intervención bien elegida en forma de práctica y entrenamiento de la actividad en cuestión.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Fine se sumó a Joel con su comentario crítico a la ya mencionada investigación sobre el conectoma humano \u003Cem>Sex differences in the structural connectome of the human brain\u003C\u002Fem> (Ingalhalikar, 2014), que demostraba en los hombres una mayor conexión dentro de cada hemisferio y en las mujeres entre hemisferios. \u003Cstrong>Fine considera esta investigación «neurosexista»\u003C\u002Fstrong> (Fine, 2013), porque, en su opinión, los autores de la investigación fueron más allá de lo que muestran los datos cuando en su artículo propusieron, de forma especulativa, que: «los cerebros masculinos están estructurados para facilitar la conectividad entre la percepción y la acción coordinada, mientras que los cerebros femeninos están diseñados para facilitar la comunicación entre los modos de procesamiento analítico e intuitivo». (Ingalhalikar, 2014) Con este hallazgo de diferencias en la conectividad cerebral entre los géneros, Ingalhalikar et al. proporcionan aquí un argumento estructural a la investigación de Lin, 2012, que desde el punto de vista conductual describe dos modos de procesamiento cognitivo (relevantes para la creatividad), concretamente los ya mencionados Sistema 1 (intuitivo y asociativo) y Sistema 2 (analítico, basado en reglas). Fine calificó en concreto la investigación del conectoma de «sutilmente neurosexista», porque «respalda y legitima los estereotipos de género de una manera que no está fundamentada científicamente» (Fine, 2013). Fine (Fine, 2013) cita una investigación (Im, 2008) que sostiene que las diferencias estructurales en la conectividad cerebral son consecuencia de las diferencias de tamaño corporal (las mujeres son de media más pequeñas que los hombres, lo que en cifras absolutas conduce a un cerebro más pequeño, pero al mismo tamaño si tenemos en cuenta el tamaño del cerebro en relación con el tamaño del cuerpo), porque un cerebro más grande no supone solo un simple aumento de escala, sino que conlleva también cambios estructurales necesarios que hacen posible ese mayor tamaño. Además, según Fine, esta investigación no tiene en cuenta las experiencias «marcadas por el género» (gendered), como las aficiones, las asignaturas estudiadas en la escuela y en la universidad o la participación en actividades deportivas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sin embargo, la ya mencionada investigación de Baron-Cohen con recién nacidos ofrece un contraargumento cuando afirma que la preferencia por percibir un rostro frente a un objeto difiere ya hacia el primer año de vida, y la investigación del año 2000 (Connellan, 2000) muestra diferencias ya desde el primer día, lo cual es demasiado pronto para que se manifieste cualquier influencia sociocultural. Esta investigación, como sabemos, la critica Fine por sus deficiencias metodológicas. A ello responde, no obstante, Baron-Cohen como uno de los coautores de la investigación cuando, en una reseña (Baron-Cohen, 2010) del libro \u003Cem>Delusions of Gender\u003C\u002Fem>, señala la evidente dimensión política de Fine, que en el libro cita a muchos científicos (varones) de los siglos XVIII y XIX e intenta compararlos con científicos actuales que quizá hoy también pretenderían negar a las mujeres los derechos humanos básicos y atarlas «a los fogones»; dicho de otro modo, Baron-Cohen sugiere que Fine escribe en su libro como si en el sexismo de la ciencia no hubiera cambiado nada fundamental. Tras esta introducción retórica, Baron-Cohen se centra, sin embargo, en los argumentos concretos de Fine que considera problemáticos. Así, en primer lugar, no está de acuerdo en que con un mero cambio de las variables sociopsicológicas al evaluar las diferencias cognitivas podamos borrar todas las diferencias. Baron-Cohen admite que las expectativas y cómo se siente una persona durante una prueba son parámetros importantes, pero escribe que: «el hecho de que la manipulación de variables sociales cambie la conducta no demuestra que sean precisamente esas variables las que causan, en primer lugar, las diferencias sexuales espontáneas» (Baron-Cohen, 2010). Después de responder a la crítica metodológica de su investigación, Baron-Cohen menciona un punto importante relativo a la postura de Fine: mientras que Baron-Cohen y otros científicos son, según Baron-Cohen, moderados al afirmar que las diferencias de género están muy probablemente influidas tanto por la biología como por influencias sociales (socioculturales), la postura de Fine es radical en la medida en que rechaza cualquier posibilidad de que la biología desempeñe algún papel en las diferencias de género. El carácter polémico de la argumentación de Fine y su mezcla de política y ciencia ignoran, según Baron-Cohen, el hecho de que una persona (un científico) puede apoyar la igualdad de género y oponerse a cualquier discriminación en la sociedad y, al mismo tiempo, interesarse por las diferencias de género e investigarlas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Otra crítica de la investigación sobre las diferencias de género la encontramos en un artículo para la revista \u003Cem>Frontiers in Neuroscience\u003C\u002Fem>, que Fine publicó junto con Jordan-Young, Kaiser y Rippon (Rippon et al., 2014). Señalan problemas institucionales de la investigación neurocientífica sobre las diferencias de género citando investigaciones según las cuales solo se publican los estudios que confirman diferencias de género y, además, las bases de datos con esas diferencias permiten buscar únicamente diferencias sexuales o de género, no similitudes. Rippon et al. proponen además que los neurocientíficos que quieran estudiar con validez las diferencias de género se familiaricen con la investigación de los estudios de género y, sobre todo, con el concepto de interseccionalidad, que en los estudios de género designa el principio de que «identidades sociales importantes como el género, la etnia y la clase social se constituyen, refuerzan y naturalizan mutuamente». (Rippon et al., 2014)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Como ya he mostrado al principio de esta sección, el estudio de las diferencias de género en la creatividad es incoherente, y ya solo por la dificultad de aprehender la creatividad como fenómeno se trata de una tarea difícil, pues no solo es necesario que esa investigación disponga de las herramientas metodológicas para distinguir las influencias biológicas de las socioculturales, sino que además tiene que lidiar constantemente con la redefinición de la creatividad como concepto. Dicho de otro modo, la investigación sobre la creatividad y las diferencias de género no es sencilla, y puesto que no se trata de una tarea puramente lógica en la que podamos deducir sin más las respuestas correctas a partir de axiomas, no podemos evitar la especulación. Estoy totalmente de acuerdo con la crítica de Fine y de otros autores en que la investigación sobre las diferencias de género en la creatividad y, más en general, en la cognición es muy propensa a una divulgación rápida e irresponsable en los medios, con lo que se difunde en la sociedad información distorsionada que puede afianzar estereotipos falsos y dañinos. Por otro lado, en mi opinión no es posible acusar de «neurosexismo» a cualquier investigación que demuestre diferencias de género, del mismo modo que no se puede acusar a todas las investigaciones que demuestran diferencias de género de tener una metodología insuficiente. Las personas somos seres sociales y es inevitable que exista una interacción entre la biología y las influencias sociales, a lo que ha respondido el campo de la epigenética, que reconoce precisamente esta interacción como fundamental para la activación y desactivación de determinados genes a lo largo de la vida de una persona como reacción o adaptación al entorno en el que se encuentra el organismo. Como señala Baron-Cohen, el determinismo social extremo, tal como lo defienden Fine y otros autores, lleva por ejemplo a que los trastornos del neurodesarrollo como el autismo, los problemas de aprendizaje y el retraso en el desarrollo del lenguaje, que afectan más a los niños que a las niñas, así como la zurdera, que también es más frecuente en los niños, tengamos que explicarlos únicamente desde las influencias sociales y sexistas de la sociedad o desde el sexismo en la familia (Baron-Cohen, 2010). Es posible que tarde o temprano se demuestre que las causas de que haya más niños que niñas zurdos son puramente socioculturales, pero la investigación citada más arriba sobre las estructuras cerebrales, sobre los puntos fuertes y débiles de cada género en la investigación sobre la creatividad y sobre la relación entre el autismo y el género es, por ahora, lo bastante convincente como para decir que la biología influye en más del 0 % de las diferencias entre los géneros, y que sea la investigación la que demuestre de qué cifra exacta se trata.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Investigación sobre la eminencia histórica y la variabilidad masculina\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Tanto si admitimos que las diferencias de género en la creatividad existen en virtud de factores biológicos como de factores socioculturales, en el mundo real observamos una diferencia notable en cómo se manifiestan los géneros en los logros y rendimientos creativos eminentes. Esta discrepancia histórica la ha estudiado, por ejemplo, Dean K. Simonton, una autoridad en el campo de la investigación sobre la psicología de la creatividad (Simonton, 1994). La respuesta a la pregunta de si la escasez de mujeres en los campos artísticos y científicos eminentes es consecuencia de influencias socioculturales en forma de una evidente discriminación histórica y de la falta de acceso a la educación, que persistieron de forma notable hasta el siglo XX y en muchos aspectos persisten hasta hoy (Abraham, 2014; Baer y Kaufman, 2008), o de las diferencias biológicas, estructurales o conductuales expuestas en este texto, es compleja y requiere una mirada interdisciplinar sobre el problema que incluya tanto la investigación en psicología y neurociencia de la creatividad como la sociología y la historia. Es evidente que esto excede el marco de este texto. Aun así, intentaré resumir la investigación que podría arrojar nueva luz sobre esta cuestión, sobre todo porque se trata de una parte poco explorada de la investigación sobre la creatividad y las diferencias de género.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He y Wong (He, 2011) examinaron las diferencias en creatividad entre 499 chicos y 486 chicas mediante un test de creatividad relativamente nuevo, el \u003Cem>Test for Creative Thinking – Drawing Production (TCT-DP)\u003C\u002Fem>, construido a partir del modelo componencial de la creatividad del profesor alemán Klaus K. Urban. El test se diseñó para permitir una concepción más holística de la creatividad que la que ofrecen los clásicos tests cuantitativos de pensamiento divergente (Urban, 2005). El test incluye seis fragmentos figurativos predibujados que el sujeto debe desarrollar como quiera y aprovechar en su propio dibujo. El test está diseñado de modo que los dibujos resultantes pueden evaluarse según varios criterios, entre ellos, por ejemplo, la \u003Cem>composición\u003C\u002Fem>, la \u003Cem>elaboración\u003C\u002Fem>, la \u003Cem>asunción de riesgos\u003C\u002Fem>, la \u003Cem>ruptura de límites (conceptuales) o de reglas\u003C\u002Fem>, la \u003Cem>falta de convencionalismo\u003C\u002Fem>, el \u003Cem>afecto\u003C\u002Fem> y el \u003Cem>humor \u003C\u002Fem>(Urban, 2005).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Desde el punto de vista de las diferencias de género, el uso del TCT-DP no indica ninguna diferencia en la \u003Cem>media \u003C\u002Fem>de los resultados entre los géneros, y solo una tendencia mínima a favor de los chicos, relativamente constante en varias muestras pero estadísticamente no significativa (Urban, 2005). He y Wong (He, 2011) informan de diferencias de género no significativas entre escolares de primero a séptimo curso y, en una muestra de Hong Kong, entre estudiantes de 12 a 16 años. Por último, el test TCT-DP ha sido bien acogido entre los investigadores de la creatividad y se considera un test de creatividad válido (He, 2011; Urban, 2005).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He y Wong (He, 2011) fueron los primeros en intentar observar las diferencias de género en la creatividad a través del prisma de la variabilidad estadística (varianza) en la distribución de los resultados. Aunque en el contexto de la investigación sobre las diferencias de género en la creatividad se trata de un enfoque nuevo, sabemos ya desde finales del siglo XIX, como informó Ellis en 1894, que el sexo masculino presenta una mayor variabilidad tanto en las características físicas como en las mentales (Ellis, 1974). He y Wong (He, 2011) citan investigaciones que encuentran una mayor variabilidad en los hombres en el razonamiento mecánico, las matemáticas y el procesamiento espacial, y en las mujeres en el razonamiento verbal y la memoria a corto plazo. Una mayor variabilidad en los hombres se manifiesta también, de forma más general, en las capacidades mentales, y en las mujeres en la autoestima.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hyde (Hyde, 2008) informa de una mayor variabilidad masculina en una muestra de estudiantes estadounidenses en tests de matemáticas. Aunque su investigación no demostró diferencias de género importantes en la media de la distribución de los resultados, sí encuentra una mayor variabilidad en los chicos \u003Cstrong>en todos los cursos escolares evaluados (cursos 2 a 11 del sistema escolar estadounidense)\u003C\u002Fstrong>, con una proporción de entre 1,11 y 1,21 a favor de los chicos. Mucho más interesantes son los datos del extremo de la distribución, en los percentiles 95 y 99. Aquí, en la población blanca, encontramos en el percentil 95 una proporción de 1,45 a favor de los chicos, y en el percentil 99 llega ya a 2,06. Para la población asiática, sin embargo, estos resultados son distintos: en el percentil 95 los chicos superan a las chicas solo en una proporción de 1,09, y \u003Cstrong>en el percentil 99 las chicas asiáticas están incluso más representadas, en una proporción de 1,09\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Para poner a prueba la hipótesis de que los hombres son más variables (la llamada Greater Male Variability hypothesis), Hedges (Hedges, 1993) utiliza una amplia batería de tests cognitivos, véase (Hedges, 1993), incluido el test de CI WAIS en su escala completa. Los resultados de sus pruebas muestran que en 22 casos de 28 los hombres superan a las mujeres en la cola derecha de la distribución. En seis casos las mujeres están más representadas en la cola derecha de la distribución, en los tests de ortografía, los tests lingüísticos, la rapidez y precisión en tareas administrativas y el subtest «digit symbol» del test de CI WAIS. En 15 casos hay más hombres en la cola izquierda de la distribución, y en 7 casos los hombres son más numerosos en ambas colas de la distribución.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si nos fijamos en los percentiles, en el percentil 95 de la distribución de habilidades hay más hombres en 6 de los 28 tests, en una proporción de 2:1 (5 de ellos son tests de habilidades matemáticas, espaciales y mecánicas). En el razonamiento mecánico la proporción es de 16:1. \u003Cstrong>En el percentil 99,9 de la distribución hay más hombres en 7 de los 28 tests, en una proporción de 5:1, y en el razonamiento mecánico llega a una llamativa proporción de 236:1 y en el test de matemáticas, de 12:1. \u003C\u002Fstrong>Los datos que aporta Hedges son coherentes con los presentados por Pinker (Pinker y Spelke, 2005), que muestra diferencias notables y persistentes en el razonamiento mecánico, el razonamiento espacial y los problemas matemáticos de enunciado verbal, mientras que de las mujeres afirma que destacan en el cálculo matemático.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He y Wong (He, 2011) citan además la conocida encuesta nacional escocesa (el patrón oro de la evaluación de las capacidades cognitivas según Pinker en Pinker y Spelke, 2005) de 1932, en la que el 95 % de los niños de once años participó en una evaluación de la inteligencia. Esta prueba masiva mostró que, aunque entre hombres y mujeres existe un gran solapamiento en la distribución de los resultados, los hombres están más representados en ambas colas de la distribución. Dicho en términos sencillos, la distribución muestra que entre los genios y los «antigenios» hay más hombres.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"scottish_mental_survey_1932\" class=\"size-full wp-image-1034 aligncenter\" height=\"390\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 602px) 100vw, 602px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932.png 602w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932-300x194.png 300w\" width=\"602\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">Fig. 1: Representación gráfica de la distinta variabilidad de los resultados en el test de CI entre los géneros. La media de la distribución es la misma. (Scottish Mental Survey, 1932)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿Se manifestará la distinta variabilidad también en un test de creatividad? He y Wong (He, 2011) responden en su artículo que sí. En el test TCT-DP, los chicos tienen una variabilidad estadísticamente significativa mayor en 5 de las 10 subpuntuaciones. En la zona de la distribución con z ≥ 1, es decir, 1 o más DE por encima de la media, la proporción a favor de los chicos era de 1,61, y para z ≥ 2, es decir, 2 o más DE por encima de la media, de 3,40. En la parte central de la distribución, en torno a la media, había, tal como predice la Greater Male Variability hypothesis, más chicas. \u003Cstrong>Los autores subrayan también que, aunque encontraron diferencias estadísticamente no significativas en los subtests del TCT-DP, en la puntuación total no hallaron diferencias de género estadísticamente significativas, con lo que coinciden con la investigación citada anteriormente\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He y Wong (He, 2011) confirman, por tanto, que también en los tests de creatividad, concretamente en el TCT-DP, puede observarse la tendencia visible en otros dominios de las habilidades cognitivas, en los que los hombres son el género más variable y las mujeres el género que se agrupa en torno a la media de la distribución. Hay que señalar que, naturalmente, la distinta variabilidad en la distribución de las habilidades incluye tanto a chicas geniales como a hombres medios. Sin embargo, como escribe Hedges (Hedges, 1993), la distinta variabilidad influye de forma decisiva en cuántas chicas y chicos con talento podemos esperar en los niveles más altos de habilidad. Hedges escribe que, aunque la media de las distribuciones de chicas y chicos en una determinada habilidad sea la misma, una mayor variabilidad garantiza que, por ejemplo, en el percentil 95 el número de hombres en esa parte de la distribución supere al de mujeres. Siempre, claro está, que consideremos una distribución (curva) normal, gaussiana. Una mayor variabilidad en las habilidades mencionadas es, por tanto, un firme candidato para explicar por qué en el contexto real del mundo vemos diferencias de género en la creatividad eminente. Lamentablemente, la Greater Male Variability hypothesis no nos dice nada sobre por qué existen diferencias en la variabilidad. He y Wong (He, 2011) citan, es cierto, varias hipótesis que sitúan las causas en factores biológicos, histórico-culturales o socioambientales, pero, según afirman, la mayor parte de esa investigación sigue siendo especulativa, y más aún en el contexto de la investigación sobre la creatividad, donde hay que demostrar que esos factores desempeñan un papel en la producción creativa de los individuos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"shrnuti-vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"shrnuti-vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Resumen de la investigación sobre las diferencias de género en la creatividad\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>La mayor parte de la investigación citada coincide en que en los tests psicométricos y conductuales de creatividad no existen diferencias estadísticamente significativas entre los géneros. Sobre la base de diferencias estructurales y de estilos cognitivos distintos, incluidos distintos puntos fuertes y débiles, la investigación muestra que los géneros utilizan muy probablemente estrategias cognitivas distintas, derivadas de sus estilos cognitivos, para alcanzar un mismo resultado creativo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Según la investigación, vemos diferencias de género en la creatividad figurativa infantil, en la que los géneros utilizan motivos, colores y composiciones distintos. Las niñas con el trastorno genético de la hiperplasia suprarrenal congénita (HSC) muestran en el test de creatividad figurativa en cuestión preferencias muy parecidas, incluso estereotipadamente masculinas, en cuanto a tema, color y composición, lo que indica la posibilidad de que sean las hormonas las que median en las diferencias de género, y no el constructo sociocultural del «género» como tal. A las influencias hormonales en las diferencias de género el texto vincula la cita de la investigación de Baron-Cohen, que muestra que una cantidad prenatal elevada de testosterona desempeña un papel en el desarrollo del autismo, al que, mediante su teoría E-S, caracteriza como un tipo de cerebro hipermasculino que destaca en la sistematización pero tiene problemas con la empatización. La preferencia por la sistematización frente a la empatización se da también en las niñas autistas, con lo que Baron-Cohen vuelve a indicar una mediación hormonal de las diferencias de género.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Este texto cita además investigaciones de la neurociencia en las que, mediante resonancia magnética funcional y sobre la base de diferencias estructurales del cerebro, se plantea la posibilidad de que los géneros utilicen para los mismos resultados partes distintas del cerebro y, con ello, también estilos y estrategias cognitivos distintos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Las investigaciones citadas son, sin embargo, criticadas, entre otros, por académicos y académicas de orientación feminista, que señalan metodologías erróneas y malas interpretaciones de los datos, incluido un conocimiento insuficiente de la investigación actual en estudios de género y del concepto de interseccionalidad, que según algunos autores debería ser lectura recomendada para todos los neurocientíficos que quieran estudiar con competencia las diferencias de género.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por último, este texto trata la Greater Male Variability hypothesis, que desde hace más de cien años sostiene que los hombres presentan una mayor variabilidad en muchos rasgos cognitivos y de otro tipo. Cito a varios autores que confirman esta hipótesis, incluida una diferencia considerable en el razonamiento mecánico que, en los percentiles más altos de la cola derecha de la distribución de esta habilidad, indica que los hombres predominan en ella. Esta hipótesis se ha confirmado también en la investigación sobre la creatividad, donde, aunque la media de la distribución es la misma para los géneros, mirar los mismos datos a través de la variabilidad revela diferencias de género.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>&nbsp;\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"diskuze-konsekvence-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"diskuze-konsekvence-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Discusión: ¿consecuencias de las diferencias de género en la creatividad?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Vivimos en la actual sociedad de la información, que favorece a los individuos capaces no solo de analizar información compleja, sino también de crear información nueva. Imbesi (Imbesi), por ejemplo, sostiene que el diseño, en tanto que actividad creativa, es uno de los pocos campos capaces de crear los valores con los que empresas y marcas se diferencian entre sí. Castells, Bell y otros escribieron ya antes que la capacidad de manipular la información de forma muy abstracta y técnica y de generar nueva información es importante para la vida en la sociedad de la información. También por eso, las posibles diferencias de género pueden influir de manera decisiva en cómo se manifestarán, de media, los puntos fuertes y débiles de cada género. Si los géneros difieren en creatividad y en estilos cognitivos, eso significa que, de media, hombres y mujeres abordan los problemas de manera distinta. Abraham (Abraham, 2014), por ejemplo, afirma que, si es así, esas diferencias de género constituyen un posible argumento para corregir de forma más activa la representación de las mujeres en campos importantes con influencia en la sociedad, pues las mujeres (y, desde mi punto de vista, también los hombres que muestran un estilo cognitivo estereotipadamente femenino) pueden aportar a la resolución de problemas una nueva dimensión de la cognición y de la creatividad que falta en un entorno dominado por un estilo cognitivo puramente masculino en sentido estereotipado.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Al mismo tiempo, las diferencias de género en la creatividad y la cognición significarían que los materiales pedagógicos y educativos deberían reflejar esas diferencias de modo que aprovecharan al máximo el potencial de los puntos fuertes de cada género y elevaran los aspectos negativos de sus puntos débiles.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por último, aunque no menos importante, el desarrollo y el diseño de tecnologías, la arquitectura y la planificación urbanística podrían incorporar estas diferencias para adaptarse mejor a cada género.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Reconocer la existencia de diferencias de género en la creatividad y la cognición, si la investigación llega a demostrarlas, podría influir positivamente en el discurso actual sobre las discrepancias de género existentes, que desde el punto de vista del determinismo social radical son el resultado de la discriminación histórica y de un sexismo que todavía persiste.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por otro lado, soy consciente del peligro que supone confirmar las diferencias de género, pues podría servir para echar, por así decirlo, leña al fuego y, a ojos de ciertos individuos, podría suponer la confirmación de todos los estereotipos y vía libre para continuar, o incluso intensificar, la discriminación por razón de género. Un enfoque racional significaría, sin embargo, que, aunque existan diferencias en la media o en la variabilidad de la distribución, es lógicamente incorrecto atribuir a un individuo todas las características del grupo al que pertenece. Dicho de otro modo, existan o no diferencias de género u otras en determinados grupos sociales, siempre deberíamos tratar a los individuos según sus características concretas, y no según características hipotéticas obtenidas del análisis del grupo social al que pertenece cada persona.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Soy, sin embargo, de la opinión de que el mundo es un «sistema» demasiado complejo como para que podamos permitirnos mentirnos a nosotros mismos, pues no somos capaces de predecir cómo se manifestará esa mentira en el mundo. Aunque tuviéramos buenas intenciones, con una mentira piadosa podemos causar más daño del que pretendíamos. De la investigación citada en este texto se desprende, en mi opinión, que la influencia biológica en las diferencias de género es probablemente superior al 0 %. Por eso, la investigación que intenta desvelar las diferencias biológicas de género, no solo en la creatividad, debería ser legítima. Al mismo tiempo, no se puede pasar por alto que este tema está en el centro de muchos debates políticos y es, por tanto, un tema que despierta también muchas emociones negativas en «ambos» lados del conflicto imaginario. Por eso estoy de acuerdo con Fine y con quienes piden que la investigación sobre las diferencias de género sea una ciencia que aplique los estándares más estrictos en la evaluación de los resultados. Sin embargo, a pesar de los estándares estrictos y del proceso de revisión por pares (peer review), se publican investigaciones en las que con el tiempo salen a la luz deficiencias fundamentales. Pero que la investigación sobre las diferencias de género en la creatividad contenga deficiencias no puede significar a priori que esas deficiencias surgieran porque los autores de la investigación sostienen opiniones sexistas. Del mismo modo que Fine pide una investigación más rigurosa sobre las diferencias de género, también la crítica de la investigación debería cumplir los criterios más estrictos, pues la etiqueta de «neurosexismo» no solo critica la metodología de una investigación, sino que al mismo tiempo da a entender implícitamente que el investigador utilizó deliberadamente una metodología deficiente para imponer sus objetivos políticos. Aquí no queda más que mencionar de nuevo a Baron-Cohen y su advertencia de que los científicos pueden apoyar la igualdad de género y oponerse a cualquier discriminación en la sociedad y, al mismo tiempo, investigar (aun con inevitables excesos y errores) las diferencias de género.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"-\" id=\"-\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cstrong>\u003Cbr \u002F>\n\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Referencias:\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>ABRAHAM, Anna, 2016. Gender and creativity: an overview of psychological and neuroscientific literature. \u003Cem>Brain Imaging and Behavior\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>10\u003C\u002Fstrong>(2), 609-618 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1007\u002Fs11682-015-9410-8. ISSN 1931-7557. Disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-015-9410-8\"> http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-015-9410-8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ABRAHAM, Anna, Kristin THYBUSCH, Karoline PIERITZ y Christiane HERMANN, 2014. Gender differences in creative thinking: behavioral and fMRI findings. Brain Imaging and Behavior [en línea]. 8(1), 39-51 [consulta: 2017-11-28]. DOI: 10.1007\u002Fs11682-013-9241-4. ISSN 1931-7557. Disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-013-9241-4\"> http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-013-9241-4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>AMABILE, Teresa M., 1983. The social psychology of creativity: a componential conceptualization. \u003Cem>Journal of Personality and Social Psychology\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>45\u003C\u002Fstrong>(2), 357-376 [consulta: 2017-12-15]. DOI: 10.1037\u002F0022-3514.45.2.357. ISSN 0022-3514. Disponible en: http:\u002F\u002Fcontent.apa.org\u002Fjournals\u002Fpsp\u002F45\u002F2\u002F357\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ARTOLA, Teresa &amp; Barraca, Jorge &amp; Sanchez, Natalia &amp; Mosteiro, Pilar &amp; Poveda García-Noblejas, Belén &amp; ancillo, Isable. 2010 Title : Qualitative differences in the way males and females use their imagination in creativity tasks.. Journal of Educational and Developmental Psychology. XXII.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BAER, JOHN y JAMES C. KAUFMAN, 2008. Gender Differences in Creativity. \u003Cem>The Journal of Creative Behavior\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>42\u003C\u002Fstrong>(2), 75-105 [consulta: 2017-12-17]. DOI: 10.1002\u002Fj.2162-6057.2008.tb01289.x. ISSN 00220175. Disponible en: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Fj.2162-6057.2008.tb01289.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, S., 2005. Sex Differences in the Brain: Implications for Explaining Autism. \u003Cem>Science\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>310\u003C\u002Fstrong>(5749), 819-823 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1126\u002Fscience.1115455. ISSN 0036-8075. Disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1115455\"> http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1115455\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2002. The extreme male brain theory of autism. \u003Cem>Trends in Cognitive Sciences\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>6\u003C\u002Fstrong>(6), 248-254 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002FS1364-6613(02)01904-6. ISSN 13646613. Disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS1364661302019046\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS1364661302019046\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2010. Delusions of gender: ‘neurosexism’, biology and politics. \u003Cem>The psychologist: The battle of the sex differences\u003C\u002Fem>. \u003Cstrong>October 2010\u003C\u002Fstrong>(vol 23 no 11), 904-905. ISSN 0952-8229.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2012. \u003Cem>The essential difference: men, women and the extreme male brain\u003C\u002Fem>. London: Penguin. ISBN 9780241961353.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARRES, Ben A., 2010. Neuro Nonsense. \u003Cem>PLoS Biology\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>8\u003C\u002Fstrong>(12), e1001005- [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005. ISSN 1545-7885. Disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdx.plos.org\u002F10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005\"> http:\u002F\u002Fdx.plos.org\u002F10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BODEN, Margaret A. The creative mind: myths and mechanisms. 2nd ed. London: Routledge, 2004, xiii, 344 p. ISBN 0415314534.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>CONNELLAN, Jennifer, Simon BARON-COHEN, Sally WHEELWRIGHT, Anna BATKI y Jag AHLUWALIA, 2000. Sex differences in human neonatal social perception. \u003Cem>Infant Behavior and Development\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>23\u003C\u002Fstrong>(1), 113-118 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002FS0163-6383(00)00032-1. ISSN 01636383. Disponible en: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0163638300000321\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DANTO, Arthur, 1964. The Artworld. \u003Cem>The Journal of Philosophy\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>61\u003C\u002Fstrong>(19), 571- [consulta: 2017-12-15]. DOI: 10.2307\u002F2022937. ISSN 0022362x. Disponible en: http:\u002F\u002Fwww.pdcnet.org\u002Foom\u002Fservice?url_ver=Z39.88-2004&amp;rft_val_fmt=&amp;rft.imuse_id=jphil_1964_0061_0019_0571_0584&amp;svc_id=info:www.pdcnet.org\u002Fcollection\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ELLIS, H, 1974. \u003Cem>Man and woman: a study of human sexual characters\u003C\u002Fem>. London: Heinemann. También disponible en: https:\u002F\u002Farchive.org\u002Fdetails\u002Fmanandwomanastu00elligoog\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ESCUDERO, Paola, Rachel A. ROBBINS y Scott P. JOHNSON, 2013. Sex-related preferences for real and doll faces versus real and toy objects in young infants and adults. \u003Cem>Journal of Experimental Child Psychology\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>116\u003C\u002Fstrong>(2), 367-379 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002Fj.jecp.2013.07.001. ISSN 00220965. Disponible en: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0022096513001367\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>EYSENCK, H.J. Cambridge University Press; New York: 1995. Genius: The natural history of creativity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FINE, Cordelia, 2011. \u003Cem>Delusions of gender: how our minds, society, and neurosexism create difference\u003C\u002Fem>. Norton paperback ed. New York: W.W. Norton. ISBN 9780393340242.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FINE, Cordelia, \u003Cem>New insights into gendered brain wiring, or a perfect case study in neurosexism?\u003C\u002Fem> [en línea]. 2013 [consulta: 2017-12-20]. Disponible en:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Ftheconversation.com\u002Fnew-insights-into-gendered-brain-wiring-or-a-perfect-case-study-in-neurosexism-21083\"> https:\u002F\u002Ftheconversation.com\u002Fnew-insights-into-gendered-brain-wiring-or-a-perfect-case-study-in-neurosexism-21083\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FRANKOVÁ, Emilie, 2011. \u003Cem>Kreativita a&nbsp;inovace v&nbsp;organizaci\u003C\u002Fem>. Praha: Grada. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3317-3.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HALL, Catherine M., Julie A. JONES, Heino F. L. MEYER-BAHLBURG, Curtis DOLEZAL, Michelle COLEMAN, Peter FOSTER, David A. PRICE y Peter E. CLAYTON, 2004. Behavioral and Physical Masculinization Are Related to Genotype in Girls with Congenital Adrenal Hyperplasia. \u003Cem>The Journal of Clinical Endocrinology &amp; Metabolism\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>89\u003C\u002Fstrong>(1), 419-424 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1210\u002Fjc.2003-030696. ISSN 0021-972x. Disponible en:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fjcem\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1210\u002Fjc.2003-030696\"> https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fjcem\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1210\u002Fjc.2003-030696\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HANLON, H., Tatcher, R. y Cline. 1999. Gender differences in the development of EEG coherence in normal children. Developmental Neuropsychology, 16(3). p. 479-506.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HE, Wu-jing y Wan-chi WONG, 2011. Gender differences in creative thinking revisited: Findings from analysis of variability. \u003Cem>Personality and Individual Differences\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>51\u003C\u002Fstrong>(7), 807-811 [consulta: 2017-12-17]. DOI: 10.1016\u002Fj.paid.2011.06.027. ISSN 01918869. Disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0191886911003035\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0191886911003035\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HEDGES, L. V. y L. FRIEDMAN, 1993. Gender Differences in Variability in Intellectual Abilities: a Reanalysis of Feingold’s Results. \u003Cem>Review of Educational Research\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>63\u003C\u002Fstrong>(1), 94-105 [consulta: 2017-12-27]. DOI: 10.3102\u002F00346543063001094. ISSN 0034-6543. Disponible en: http:\u002F\u002Frer.sagepub.com\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.3102\u002F00346543063001094\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HENNESSEY, Beth A. y Teresa M. AMABILE. Creativity. Annual Review of Psychology [en línea]. 2010, vol. 61, issue 1, p. 569-598 [consulta: 2015-03-19]. DOI: 10.1146\u002Fannurev.psych.093008.100416.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HINES, Melissa, 2000. Gonadal hormones and sexual differentiation of human behavior: Effects on psychosexual and cognitive development. MATSUMOTO, Akira. \u003Cem>Sexual differentiation of the brain\u003C\u002Fem>. Boca Raton, Fla: CRC Press. ISBN 9781439832288.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HYDE, J. S., S. M. LINDBERG, M. C. LINN, A. B. ELLIS y C. C. WILLIAMS, 2008. Gender Similarities Characterize Math Performance. \u003Cem>Science\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>321\u003C\u002Fstrong>(5888), 494-495 [consulta: 2017-12-27]. DOI: 10.1126\u002Fscience.1160364. ISSN 0036-8075. Disponible en: http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1160364\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IIJIMA, Megumi, Osamu ARISAKA, Fumie MINAMOTO y Yasumasa ARAI, 2001. Sex Differences in Children’s Free Drawings: a Study on Girls with Congenital Adrenal Hyperplasia. \u003Cem>Hormones and Behavior\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>40\u003C\u002Fstrong>(2), 99-104 [consulta: 2017-12-25]. DOI: 10.1006\u002Fhbeh.2001.1670. ISSN 0018506x. Disponible en: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0018506X01916708\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IM, K., J.-M. LEE, O. LYTTELTON, S. H. KIM, A. C. EVANS y S. I. KIM, 2008. Brain Size and Cortical Structure in the Adult Human Brain. \u003Cem>Cerebral Cortex\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>18\u003C\u002Fstrong>(9), 2181-2191 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1093\u002Fcercor\u002Fbhm244. ISSN 1047-3211. Disponible en: https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fcercor\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1093\u002Fcercor\u002Fbhm244\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IMBESI, Lorenzo. Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation. sd.polyu.edu.hk. Disponible en:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\"> https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>INGALHALIKAR, M., A. SMITH, D. PARKER, et al., 2014. Sex differences in the structural connectome of the human brain. \u003Cem>Proceedings of the National Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>111\u003C\u002Fstrong>(2), 823-828 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1073\u002Fpnas.1316909110. ISSN 0027-8424. Disponible en: http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1316909110\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>JAUK, Emanuel, Mathias BENEDEK, Beate DUNST y Aljoscha C. NEUBAUER, 2013. The relationship between intelligence and creativity: New support for the threshold hypothesis by means of empirical breakpoint detection. Intelligence [en línea]. 41(4), 212-221 [consulta: 2017-11-28]. DOI: 10.1016\u002Fj.intell.2013.03.003. ISSN 01602896. Disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS016028961300024X\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS016028961300024X\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>JOEL, Daphna y Ricardo TARRASCH, 2014. On the mis-presentation and misinterpretation of gender-related data: The case of Ingalhalikar’s human connectome study. \u003Cem>Proceedings of the National Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>111\u003C\u002Fstrong>(6), E637-E637 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1073\u002Fpnas.1323319111. ISSN 0027-8424. Disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Flookup\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1323319111\"> http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Flookup\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1323319111\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>KOGAN, N. 1974. . Creativity and sex differences. Journal of Creative Behavior, 8, 1-14.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LAI, Meng-Chuan, Jason P. LERCH, Dorothea L. FLORIS, Amber N.V. RUIGROK, Alexa POHL, Michael V. LOMBARDO y Simon BARON-COHEN, 2017. Imaging sex\u002Fgender and autism in the brain: Etiological implications. \u003Cem>Journal of Neuroscience Research\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>95\u003C\u002Fstrong>(1-2), 380-397 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1002\u002Fjnr.23948. ISSN 03604012. Disponible en: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Fjnr.23948\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LIN, Wei-Lun y Yunn-Wen LIEN, 2013. The Different Role of Working Memory in Open-Ended Versus Closed-Ended Creative Problem Solving: a Dual-Process Theory Account. \u003Cem>Creativity Research Journal\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>25\u003C\u002Fstrong>(1), 85-96 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1080\u002F10400419.2013.752249. ISSN 1040-0419. Disponible en: http:\u002F\u002Fwww.tandfonline.com\u002Fdoi\u002Fabs\u002F10.1080\u002F10400419.2013.752249\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LIN, Wei-Lun, Kung-Yu HSU, Hsueh-Chih CHEN y Jenn-Wu WANG, 2012. The relations of gender and personality traits on different creativities: a dual-process theory account. \u003Cem>Psychology of Aesthetics, Creativity, and the Arts\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>6\u003C\u002Fstrong>(2), 112-123 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1037\u002Fa0026241. ISSN 1931-390x. Disponible en: http:\u002F\u002Fdoi.apa.org\u002Fgetdoi.cfm?doi=10.1037\u002Fa0026241\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LUDERS, Eileen y Arthur W. TOGA, 2010. Sex differences in brain anatomy. \u003Cem>Sex Differences in the Human Brain, their Underpinnings and Implications\u003C\u002Fem>. Elsevier, 2010, 2-12. Progress in Brain Research. DOI: 10.1016\u002FB978-0-444-53630-3.00001-4. ISBN 9780444536303. También disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FB9780444536303000014\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FB9780444536303000014\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LYNN, Richard, 1999. Sex differences in intelligence and brain size: a developmental theory. Intelligence [en línea]. 27(1), 1-12 [consulta: 2017-11-28]. DOI: 10.1016\u002FS0160-2896(99)00009-4. ISSN 01602896. Disponible en:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0160289699000094\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0160289699000094\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>PINKER, Steven y SPELKE, E. 2005. \u003Cem>The science of gender and science: Pinker vs. Spelke\u003C\u002Fem>, a Debate. Presented at the Mind Brain and Behavior Initiative (MBB), Harvard University. También disponible en: http:\u002F\u002Fedge.org\u002F3rd_culture\u002Fdebate05\u002Fdebate05_index.html.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>PRICE, Cathy J., 2010. The anatomy of language: a review of 100 fMRI studies published in 2009. \u003Cem>Annals of the New York Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>1191\u003C\u002Fstrong>(1), 62-88 [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1111\u002Fj.1749-6632.2010.05444.x. ISSN 00778923. Disponible en: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1111\u002Fj.1749-6632.2010.05444.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>RIPPON, Gina, Rebecca JORDAN-YOUNG, Anelis KAISER y Cordelia FINE, 2014. Recommendations for sex\u002Fgender neuroimaging research: key principles and implications for research design, analysis, and interpretation. \u003Cem>Frontiers in Human Neuroscience\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>8\u003C\u002Fstrong>, – [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.3389\u002Ffnhum.2014.00650. ISSN 1662-5161. Disponible en: http:\u002F\u002Fjournal.frontiersin.org\u002Farticle\u002F10.3389\u002Ffnhum.2014.00650\u002Fabstract\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAWYER, R. Explaining creativity: the science of human innovation. 2nd ed. New York: Oxford University Press, c2012, xi, 555 p. ISBN 978-019-9737-574.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAX, L .2005. Why gender matters. Doubleday.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAX, L. 2007. Boys adrift. NY Basic Books.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SIMONTON, Dean Keith., 1994. Greatness: who makes history and why. New York: Guilford. ISBN 978-0898622010.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>STEVENS, Jennifer S. y Stephan HAMANN, 2012. Sex differences in brain activation to emotional stimuli: a meta-analysis of neuroimaging studies. \u003Cem>Neuropsychologia\u003C\u002Fem>. \u003Cstrong>50\u003C\u002Fstrong>(7), 1578-1593. DOI: 10.1016\u002Fj.neuropsychologia.2012.03.011. ISSN 00283932. También disponible en: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS002839321200125X\">http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS002839321200125X\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>STERNBERG, Robert J. y Elena L. GRIGORENKO, 2001. A Capsule History of Theory and Research on Styles. \u003Cem>Perspectives on thinking, learning, and cognitive styles\u003C\u002Fem>. Mahwah, NJ: L. Erlbaum Associates. ISBN 0-8058-3431-1.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>TODD, Brenda K., John A. BARRY y Sara A. O. THOMMESSEN, 2017. Preferences for ‘Gender-typed’ Toys in Boys and Girls Aged 9 to 32 Months. \u003Cem>Infant and Child Development\u003C\u002Fem>[en línea]. \u003Cstrong>26\u003C\u002Fstrong>(3), e1986- [consulta: 2017-12-26]. DOI: 10.1002\u002Ficd.1986. ISSN 15227227. Disponible en: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Ficd.1986\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>URBAN, Klaus K., 2005. Assessing creativity: The Test for Creative Thinking – Drawing Production (TCT-DP). In: \u003Cem>International Education Journal,\u003C\u002Fem>. 6(2). Shannon Research Press, p. 272-280. ISSN 1443-1475.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Fuentes en línea:\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Kongenitální adrenální hyperplázie, \u003Cem>Wikiskripta\u003C\u002Fem> [en línea]. [consulta: 2017-12-06]. Disponible en: http:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FKongenit%C3%A1ln%C3%AD_adren%C3%A1ln%C3%AD_hyperpl%C3%A1zie\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>",1790905691539]