[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-es-breve-historia-de-la-web-del-nacimiento-de-la-web-a-2007-parte-5":3,"translation-es-breve-historia-de-la-web-del-nacimiento-de-la-web-a-2007-parte-5":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},525,"22. 12. 2015","2015-12-22T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast","2026-08-14T12:24:00","2026-08-14T10:24:00","strucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F",{"rendered":17},"Stručná historie Webu:  Od vzniku Webu až do roku 2007 (5. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Potom, co Tim Berners-Lee úspěšně vystudoval na Oxfordu, se přestěhoval do výzkumného střediska CERN ve Švýcarsku, kde mu byla nabídnuta pozice softwarového inženýra. Předtím, než se v CERNu rozhodl vyřešit jednou pro vždy problémy se sdílením informací, pracoval na několika minoritních projektech. Berners-Lee byl například povolán, aby vytvořil uživatelsky přívětivější ovládání systému pro řízení vakua\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-0\" href=\"#post-525-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Místo toho, aby na obrazovce — o 24 řádcích s limitem 64 znaků na každém z nich — zobrazil najednou celý ovládací interface systému, rozhodl se vytvořit něco, co bychom nazvali „menu“: na hlavní obrazovce ponechal jen zobrazení hlavních modulů systému a teprve po kliknutí na vybranou část se operátor dostal na „podstránku“, kde byly dostupné relevantní komponenty.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zatímco výše zmíněný projekt neobsahoval žádné prvky hypertextu (snad až na možnost kliknutím zobrazit jinou část dokumentu), první projekt implementující model hypertextu byl ENQUIRE z roku 1980. ENQUIRE umožňoval „informace strukturovat jakýmkoli arbitrárním způsobem. Nemusely být zobrazovány ve stromové struktuře ani v sadě tabulek.“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-1\" href=\"#post-525-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. ENQUIRE nabízel obousměrné odkazy, což je funkcionalita, která například v dnešní podobě platformy Webu chybí: stránka, na kterou je odkazováno, neví, že je na ni odkazováno. Dle Tima Berners-Leeho\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-2\" href=\"#post-525-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> hlavním limitujícím faktorem tohoto projektu byla nemožnost odkazovat na externí zdroje; ENQUIRE podporoval odkazy mezi soubory i mezi částmi jednoho souboru. To vše ale v rámci jednoho souborového systému. Pokud chtěl Berners-Lee vytvořit skutečně globální informační systém, musel dostat ještě jednu šanci; tou šancí byl World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jaké z dosud vyjmenovaných projektů ovlivnily Berners-Leeho při návrhu a implementaci komponent Webu? Nepřímo jej ovlivnil Ted Nelson se svými Literary Machines; návrh NLS Douglase Engelbarta pak považuje k Webu nejblíže\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-3\" href=\"#post-525-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Dozvídáme se, že hypertext byl okolo roku 1989 již obecně známou technologií; SGML pak bylo přímo v CERNu hojně využíváno pro tvorbu struktury interních dokumentů\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-4\" href=\"#post-525-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Zdá se, že Berners-Lee měl, i díky otestování a zpětné vazbě k projektu ENQUIRE, mnoho potřebného k tomu, aby začal pracovat na dnes nejpoužívanější službě sítě Internet — službě World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Projekt „World Wide Web“, vytvořený v roce 1990, zahrnoval značkovací jazyk HTML, hypertextový protokol HTTP, mechanismus adresování dokumentů URI a prohlížeč. První webový prohlížeč, navržený Berners-Leem, se jmenoval „WorldWideWeb“ a nabízel unikátní funkci: oproti dnešním prohlížečům byl koncipován jako prohlížeč a editor zároveň; uživatelé tak pomocí tohoto grafického WYSIWYG\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-5\" href=\"#post-525-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> nástroje mohli přímo během prohlížení stránky editovat\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-6\" href=\"#post-525-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Podrobnější analýzu platformy Webu provádíme v sekci Web jako technologická platforma.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\" name=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vývoj prvních webových prohlížečů\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>První webový prohlížeč — WorldWideWeb — byl navržený pro systém NeXT, který svým výkonem převyšoval výpočetní sílu strojů v běžných domácnostech. V roce 1991 pak vychází první (v celkovém pořadí druhý) multiplatformní prohlížeč Line Mode Browser, jehož autorkou je Nicola Pellow. Nabídl pouze textový interface, a tudíž veškeré ovládání (přechod na jinou stránku) bylo nutné provést zadáním příslušného příkazu. Ve stejném roce vychází prohlížeč Erwise vyvinutý finským univerzitním týmem. Erwise bývá obvykle označován jako první prohlížeč s grafickým interface\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-7\" href=\"#post-525-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, nicméně, jak jsme mohli vidět, není tomu tak, neboť první grafický prohlížeč byl onen první prohlížeč vyvinutý Bernersem-Lee. Tato mystifikace spočívá nejspíše v tom, že Erwise skutečně drží určité prvenství: jednalo se o první prohlížeč pro okenní systém X-Window System (X11). Konkurenčním prohlížečem pro X11 byla Viola WWW. Pei-Yuan Wei, autor Violy WWW, se inspiroval projektem HyperCard od Apple. Jako Erwise také nabízela podporu více fontů, zvýraznění odkazů, tlačítka pro přechod vzad a vpřed, včetně tlačítka pro přechod na domovskou stránku. Jednotlivé stránky mohl uživatel „klonovat“ do nových oken. Viola také nabízela podporu zaznamenávání navštívených stránek a možnost stránku přidat do záložek.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-8\" href=\"#post-525-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Viola integrovala průlomovou podporu skriptování, vkládání apletů do těla stránky, vlastní verzi stylopisů a podporu HTML 3.0 standardu.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-9\" href=\"#post-525-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Viola je příklad, kdy software obsahující na papíře delší seznam funkcionalit není zárukou toho, že bude v konkurenci s méně vyspělými produkty úspěšný. Neboť jsou to především uživatelé, kteří o úspěšnosti rozhodují; z historie designových hnutí jsme se dozvěděli, že použitelnost, uživatelská přívětivost, atraktivita i strmější křivka učení jsou faktory pro uživatele často důležitější. Legendární prohlížeč Mosaic, vytvořený Marcem Andreessenem a Ericem Binou v NCSA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-10\" href=\"#post-525-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, je nejen považován za prohlížeč, který zpřístupnil Web masám, ale i prohlížeč, který přiblížil platformu Webu ke grafickému designu a DTP\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-11\" href=\"#post-525-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Mosaic totiž jako první prohlížeč umožnil zobrazování obrázků přímo v dokumentu stránky. Všechny předcházející prohlížeče se vypořádávaly s obrázky tak, že je zobrazovaly v samostatných oknech; a to většinou potom, co uživatel kliknul na odkaz pro jeho zobrazení. Integrací obrázků přímo do dokumentu, včetně zalomení textu kolem něj, se Web, slovy Tima Berners-Leeho\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-12\" href=\"#post-525-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, rázem stal atraktivnějším a svůdnějším místem. Pokud bychom zasadili Mosaic do kontextu oboru web designu, nabízí se možnost argumentovat, že Mosaic stojí u geneze web designu. Kombinace obrázků, prvotních stylopisů, možnosti používat různé typy písem a v neposlední řadě formátování textu je totiž již doménou zmíněných tradičních designových oborů, jež známe ze světa tiskovin. Mosaic dal prostor tvůrcům webových stránek, aby ryzí utilitárnost pozvedli na estetický zážitek vyvolaný vhodným poskládáním dostupných mediálních elementů. K tomu připočtěme, že Mosaic byl portován z původního unixového kódu na populární platformy Mac a PC. Berners-Lee píše, že „[…] Mosaic byl nejjednodušším krokem pro začátečníka, jak se dostat na Web, a tím pádem kritickým prvkem pro explozi Webu“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-13\" href=\"#post-525-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Po neshodách v NCSA Marc Andreessen se spolupracovníky zakládá Netscape Communications Corporation a přichází v roce 1994 na trh s novým (taktéž legendárním) prohlížečem Netscape Navigator. Na trhu ale nemá jednoznačný monopol, jelikož několik společností, mezi nimi Microsoft, si licencují zdrojový kód Mosaicu, na jehož základě Microsoft vydává vlastní prohlížeč Internet Explorer\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-14\" href=\"#post-525-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, jenž byl ve verzi 1.0 dodáván v samostatně prodávaném balíku Microsoft Plus! pro Windows 95. Netscape a Internet Explorer se stávají dominantními prohlížeči na trhu a snaží se upoutat pozornost uživatelů. Zatímco Microsoft mohl dodávat svůj prohlížeč zdarma v rámci svého operačního systému, který nabýval na popularitě, Netscape takové možnosti neměl, a tak se spoléhal na inovace ve vývoji technologických možností svého prohlížeče. Byl to právě Netscape, který pro platformu Webu zavedl takové funkce jako rámce (frames), cookies a především skriptovací jazyk JavaScript. Odpověď Microsoftu na JavaScript byla v roce 1996 vlastní implementace nazvaná JScript.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-15\" href=\"#post-525-footnote-15\">[16]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Konfrontace mezi těmito prohlížeči sílila a toto období se taktéž vhodně nazývá „válkami prohlížečů“. Udržení konkurenceschopnosti a vlivu na trhu podnítilo vývojáře k dalším inovacím. Vynořily se nové technologie a funkcionality: vylepšení možností kaskádových stylů, koncept dynamického HTML či technologie XMLHttpRequest, kterou vytvořila společnost Microsoft pro Internet Explorer 5 a kterou pod souhrnným označením AJAX teprve v roce 2005 popularizoval ve vlivném článku Jesse James Garrett z konzultační společnosti Adaptive Path\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-16\" href=\"#post-525-footnote-16\">[17]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> a prakticky např. v aplikacích společnosti Google. Následné války prohlížečů probíhaly i potom, co vliv Netscape upadl a jeho kód se stal open source základem pro prohlížeč Mozilla: objevily se nové prohlížeče Opera, Safari či později Chrome; Internet Explorer, se svou dominancí na trhu a neochotou implementovat chování dle standardů, se stal postrachem a noční můrou web designérů, ale i vývojářů, kteří pod nátlakem od designérů i nadřízených byli nuceni implementovat návrh webové stránky pro prohlížeče disparátních a idiosynkratických funkcionalit a typů chování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Stejně jako v případě GML, kdy různé a od sebe se lišící implementace vyžadovaly sjednocení a standardizaci, jež vyústila v SGML, tak i u webových technologií začali výrobci prohlížečů a weboví vývojáři chápat, že určitá míra centralizace a dohody je nutná, pokud „Web měl dosáhnout svého plného potenciálu“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-17\" href=\"#post-525-footnote-17\">[18]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. K těmto účelům již roku 1994 Tim Berners-Lee založil konsorcium W3C. To dodnes podporuje dialog mezi jednotlivými výrobci prohlížečů a navrhuje svá doporučení pro implementaci nových technologií. V historii se ale ukázalo, že ne vždy byla práce W3C v souladu s očekáváním a požadavky výrobců prohlížečů i samotných tvůrců webových stránek.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\" name=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Standardizace, boj o XHTML, W3C, WHATWG\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Zcela prvním standardem bylo HTML tak, jak jej navrhl Tim Berners-Lee. V roce 1993, tedy rok před vznikem W3C, Berners-Lee předkládá dokument popisující všechny HTML tagy a jejich funkce organizaci Internet Engineering Task Force (IETF)\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-18\" href=\"#post-525-footnote-18\">[19]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Po dlouhých a plodných debatách na elektronické konferenci (mailing listu) www-talk Dave Raggett navrhuje vylepšení původního HTML, které nese název HTML+\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-19\" href=\"#post-525-footnote-19\">[20]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Tato verze ovšem nebyla nikdy implementována a místo toho byla rovnou nahrazena HTML ve verzi 2.0. Následovala verze HTML 3.2, jež standardizovala použití tabulek, apletů a obtékání textu kolem obrázků; poskytovala také zpětnou kompatibilitu s verzí HTML 2.0.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-20\" href=\"#post-525-footnote-20\">[21]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> W3C specifikace HTML 4 byla hotova v roce 1997. Proces, kterým standardizace, respektive doporučení, byly tvořeny, komentuje Mark Pilgrim následovně:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„HTML vždy bylo konverzací mezi tvůrci prohlížečů, tvůrci [webových stránek], šprty zabývajícími se standardy a ostatními lidmi, kdo se ukázali a rádi diskutovali o hranatých závorkách. Většina z úspěšných verzí HTML byly ‚retro specifikace‘ dohánějící svět a zároveň se jej snažily postrčit správným směrem“. \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-21\" href=\"#post-525-footnote-21\">[22]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Pilgrim pokračuje:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Kdokoli, kdo říká, že HTML by mělo zůstat ‚čisté‘ (nejspíše tím, že by ignorovalo tvůrce prohlížečů nebo tvůrce [webových stránek] nebo obě možnosti), je jednoduše neinformován. HTML nikdy nebylo čisté a všechny pokusy o purifikaci byly neobyčejným selháním, kterému se vyrovnají pouze pokusy o jeho nahrazení“. \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-22\" href=\"#post-525-footnote-22\">[23]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Dodejme, že u všech dosud zmíněných verzí HTML vždy byla prokázána snaha o zachování zpětné kompatibility. Při uvedení nové verze se tvůrci webových stránek nemuseli obávat využít nových funkcionalit, aniž by již existující stránky přestaly zcela fungovat. Od těchto charakteristických konvencí průběhu tvorby doporučení se W3C odvrací roku 1997, kdy publikuje doporučení pro HTML 4.0 a zároveň oznamuje, že další verzi HTML nechystá; místo toho se začíná věnovat na XML založeným standardům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>W3C se tímto krokem transformuje z deskriptivní organizace na orgán snažící se o preskripci toho, jak by HTML a zároveň i webové stránky měly vypadat. Cílem tohoto posunu je právě ona intervence, před kterou varuje Mark Pilgrim: očista HTML. Je pravdou, že HTML je podmnožinou SGML, čímž dědí i několik záporných stránek: HTML má pevně danou sadu značek, není možné je rozšiřovat o vlastní moduly a neposkytuje potřebné vlastnosti, které by dovolovaly jednoduché strojové zpracování. W3C se rozhodlo zasáhnout a přetvořit HTML na podmnožinu XML. V lednu roku 2000 W3C zveřejňuje XHTML 1.0. Ze specifikace je zřejmé, že tato verze nepřináší nic nového; formuluje, jak HTML 4.0 zapisovat v „XML syntaxi“, požadující uzavírání tagů, malá písmena a psaní atributů HTML tagů v uvozovkách. Tato verze XHTML specifikuje tzv. Appendix C, který obsahuje postup, jak webové stránky psát v nové XHTML syntaxi se zachováním kompatibility. Další projekt W3C z roku 1999 — Extended Forms (později také XForms) — se již kompatibility vzdává, neboť „cíle pro příští generaci formulářů jsou nekompatibilní se zachováním zpětné kompatibility s prohlížeči navrženými pro předchozí verze HTML“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-23\" href=\"#post-525-footnote-23\">[24]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Konečně v květnu roku 2001 vychází verze XHTML 1.1, jež vedle minoritních novinek vyžaduje, aby každá XHTML 1.1 webová stránka byla posílána serverem ve specifické MIME\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-24\" href=\"#post-525-footnote-24\">[25]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> hlavičce application\u002Fxhtml+xml. Jinak řečeno, pokud tvůrce webových stránek chtěl vytvářet skutečné XHTML 1.1 projekty, bylo nutné, aby dodržel onu direktivu zasílat obsah s danou hlavičkou. Otázkou je: skutečně toho tvůrci webových stránek využívali?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnoho tvůrců webových stránek si po vydání XHTML předsevzalo, že jediný „správný“ způsob, jak tvořit pro platformu Webu, je využívat syntax XHTML. Tato metoda byla chápána jako dogma. Faktem je, že majorita webových stránek napsaných v XHTML nikdy XHTML dokumentem nebyla. Zmínili jsme, že dle specifikace musel každý XHTML dokument obsahovat příslušnou MIME hlavičku, aby byl interpretován jako XML. Problémem bylo, že dominantní prohlížeč té doby — Internet Explorer — nedokázal dokumenty s hlavičkou application\u002Fxhtml+xml řádně zobrazit. K tomu je třeba zmínit, že prohlížeče, které byly připravené pro zacházení s XHTML, také dokument nezobrazovaly, a to tehdy, pokud se v jejich zápisu vyskytla jediná chyba — toto však bylo chování vyžadované specifikací a považováno za „výhodu“ XHTML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud měla platforma Webu naplnit osud, který ji přiřknuli první průkopníci typu Douglase Engelbarta — tedy platforma umožňující komunikaci a spolupráci mezi lidmi, sdílení informací, tvorbu virtuálních komunit — bylo nutné do života webových stránek zapojit i uživatele, nikoli jako pasivní konzumenty, ale jako aktivní aktéry participující na obsahu. Dle XHTML specifikace by i tento obsah přidaný uživateli musel být XHTML validní; každý vložený komentář, každé vložené médium by muselo projít důkladnou kontrolou před svým zobrazením, jelikož případná nevalidita by způsobila, že by se všem uživatelům zobrazila chybová zpráva parseru XHTML kódu. I když je zřejmé, že většina stránek obsahovala mechanismy kontrolující vstupní data od uživatelů, málokdo si mohl dovolit nezobrazovat celou stránku kvůli neukončenému tagu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve výsledku jsme se tak setkali se stavem, kdy mnoho webových stránek pyšně zobrazovalo lákavé ikonky informující o XHTML 1.0 (1.1) validitě dané stránky, přesto při nedostupnosti hlavičky application\u002Fxhtml+xml byl jejich obsah prohlížeči interpretován jako klasický text\u002Fhtml obsah, jinak řečeno, jako HTML 4.0 (4.01). Avizovaná verze XHTML 2.0 se navíc měla od HTML zcela odloučit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 2004 na jedné z konferencí W3C několik členů v čele se společnostmi Mozilla Foundation a Opera Software vyjádřilo nespokojenost s vedením: oproti ostatním členům podporovalo zachování zpětné kompatibility a především tvoření nových specifikací a nových funkcionalit nikoli preskriptivně, ale na základě toho, co je skutečně pro vývojáře webových prohlížečů a tvůrce webových stránek relevantní v „reálném světě“ platformy Webu. Nesouhlas vedl k založení skupiny Web Hypertext Application Technology Working Group (WHATWG), zastřešovaná tvůrci webových prohlížečů (mimo společnost Microsoft). Skupina začala pracovat na několika důležitých projektech: poprvé jasně definovala, jak prohlížeče mají zpracovávat HTML a jak mají nakládat s chybným zápisem; zasloužila se také o vytvoření specifikace HTML5\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-25\" href=\"#post-525-footnote-25\">[26]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. V roce 2006 Tim Berners-Lee oznámil, že W3C a WHATWG budou na dalších projektech spolupracovat. V roce 2009 byla práce XHTML 2 ukončena a zrušena.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"web-20\" name=\"web-20\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Web 2.0\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Absence zpětné kompatibility a příliš krutá daň i za jeden neuzavřený tag v kódu nebyly vlastnostmi XHTML, které by odpovídaly tomu, jakým směrem se Web kolem roku 2004 vyvíjel. Nové či znovuobjevené technologie přetvářely Web na multimediální prostor, jehož grafický interface poskytoval „bohaté uživatelské zážitky“. Vedle bohatší interakce webové projekty začaly více zapojovat uživatele do svých procesů — i díky projektům společnosti Google (Google Mail, Google Maps) a dalším jako Flickr, Amazon, Ebay, Wikipedie se Web ze statického hypertextového projektu stává dynamickým a sociálním prostorem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tyto změny a tendence shrnul v roce 2004 Tim O’Reilly pod pojmem Web 2.0 (samotný termín použila poprvé už v roce 1999 Darcy DiNucci), pojem, který od té doby nepřestal být kontroverzní. Termín může na první pohled implikovat, že vznikla zcela nová verze platformy Webu, ale není tomu tak. O’Reilly se snažil zachytit právě ony změny, ke kterým Web postupně dospěl. Ve svém hojně citovaném článku What is Web 2.0\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-26\" href=\"#post-525-footnote-26\">[27]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> O’Reilly píše, že Webem 2.0 chápe: zvýšenou participaci uživatelů na tvorbě webového obsahu, vznik wiki projektů, znovuobjevení souboru technologií, které jsou souhrnně označovány jako AJAX\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-27\" href=\"#post-525-footnote-27\">[28]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> a které umožňují asynchronní komunikaci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V prostředí, kdy na trhu prohlížečů existoval monopol společnosti Microsoft a kde slovo „mobilní web“ vyvolávalo negativní vzpomínky na zážitky s užíváním technologie WAP, mohli tvůrci webových stránek pokládat navrhování pro Web za činnost velmi podobnou grafickému designu v tištěném médiu: „malířské plátno“ uvnitř prohlížeče mělo pevně dané rozměry zadané jednotkami pixelů, hardware a software uživatelů zobrazující webové stránky se v rámci jednoho operačního systému příliš nelišil; pokud ano, weboví tvůrci se stále mohli spoléhat na to, že uživatel bude mít myš, klávesnici, monitor o uhlopříčce 15” nebo 17” a k webovým stránkám bude přistupovat ze statického kontextu pohodlí svého domova.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Není těžké pochopit, proč tento stav platformy Webu sváděl webové tvůrce k myšlence, že „správný designový přístup“ pro Web je navrhování webových stránek tak, že se vždy zobrazují stejně. Weboví designéři se většinou rekrutovali buďto z řad inženýrsky smýšlejících tvůrců, případně z řad designérů přicházejících z offline světa tisku. V obou případech je přítomna konzistence vlastností, která je od těchto povolání očekávána. Bralo se jako samozřejmost, že webová stránka se musí zobrazovat na všech konfiguracích stejně. Objevovali se (a dokonce stále i dnes ještě objevují) profesionálové a designové firmy, jejichž hlavním mottem je právě tato „pixel-perfect“ preciznost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Problémy tohoto přístupu se začaly objevovat ve chvíli, kdy Microsoft ztratil majoritní postavení na trhu prohlížečů. Nové prohlížeče rychle doháněly popularitu Internet Exploreru, což nutilo tvůrce přestat optimalizovat stránky pro jednu konkrétní konfiguraci a začít smýšlet obecněji a abstraktněji. John Allsopp\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-28\" href=\"#post-525-footnote-28\">[29]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> již v roce 2000 psal o tom, že je třeba přijmout Web za to, čím skutečně je: digitálním, interaktivním, tedy novým médiem. Navrhoval, že flexibilita a adaptibilita nejsou vlastnosti, se kterými by tvůrci webových stránek měli bojovat; naopak, Allsopp správně píše, že jsou jeho výhodou. Zažité praktiky se ale těžko obměňují, a tak se tento manifest z roku 2000 nesetkal s pochopením. To se ale mění v roce 2007.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Apple v roce 2007 uvádí revoluční mobilní zařízení — iPhone —, které poprvé nabízí uživatelům zážitek z Webu, který se přibližuje tomu při používání stolního počítače. Zařízení to není dokonalé, ale obsahuje v sobě prohlížeč Safari, jenž implementuje většinu důležitých a moderních specifikací. Apple zároveň poprvé představuje zařízení, u kterého je dotykové ovládání uživateli přijmuto jako skutečná alternativa ke klávesnici a počítačové myši. Web se díky iPhonu stává mobilním.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnohé další firmy více či méně úspěšně navazují na iPhone svými produkty. Podnikatelé i weboví tvůrci si uvědomují, že mobilní uživatelé se stávají čím dál tím více relevantnějším segmentem. První reakcí webových tvůrců jsou tzv. „mobilní verze stránek“. Jedná se o samostatné verze, které jsou dostupné pod speciální subdoménou. Podle tradičního názvu této subdomény — např. mobile.domena.cz — se těmto verzím také přezdívá „m dot“ stránky. Vzhled těchto stránek byl formován na základě rozměrů konkrétních zařízení; ve většině případů na základě rozměrů obrazovky zařízení iPhone.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>S přibývajícími zařízeními, velikostmi obrazovek, technickými možnostmi ale i tyto mobilní verze stránek přestaly být vhodným řešením. Bylo třeba vytvářet stránky, jež byly skutečně flexibilní, vhodně zobrazitelné na co možná největším počtu zařízení. Weboví tvůrci tak nezbytně museli zahodit svá přesvědčení o tom, že webová stránka musí vypadat na každé obrazovce stejně. Naopak, nyní bylo vyžadováno, aby webová stránka byla tvořena tak, aby se přizpůsobovala technologickým a fyzickým limitům zařízení: bylo nesmyslné po uživatelích chtít, aby na svých chytrých mobilních zařízeních ovládali interface webové stránky stejně jako na svých stolních počítačích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>S řešením přichází v roce 2010 Ethan Marcotte\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-29\" href=\"#post-525-footnote-29\">[30]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, když zavádí do praxe web designu pojem responzivní web design. Stejně jako v případě AJAXu, i Marcotte nevynalezl nové technologie, pouze vhodně kombinuje technologie již existující. Těmi jsou CSS media queries, relativní jednotky, flexibilní rozměry obrázků a jiných médií. Weboví designéři získávají metodiku, jak na mnoha zařízeních zobrazovat ten samý obsah.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 2011\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-30\" href=\"#post-525-footnote-30\">[31]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Luke Wroblewski argumentuje, aby tvůrci webových stránek přestali pokládat mobilní zařízení za sekundární a nutné zlo; tvrdí, že navrhování pro mobilní zařízení může pomoci determinovat nejen vzhled, ale i obsah projektů. Jinak řečeno, Wroblewski věří, že přirozené limity mobilních zařízení nutí webové tvůrce navrhovat takový interface a připravovat takový obsah, jež jsou skutečně pro uživatele relevantní. Tímto vzniká mobile first přístup k tvorbě webových stránek jako filosofie, pomocí které limitů mobilních zařízení je využíváno proto, aby weboví tvůrci rozhodli, co je na jejich projektech skutečně důležité a relevantní. Na druhou stranu, čím výkonnější a technicky zdatnější zařízení uživatel pro přístup na webové stránky používá, tím více dodatečného obsahu je mu možno zpřístupnit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Snahou aplikovat a přenášet zažité úkony a schémata z tradičního média tisku na platformu Webu bylo nejen nepochopení toho, co Web jako nové médium znamená a nabízí, ale také rozhodnutí limitující škálu možností, ze kterých webový designér vybírá. Pokud weboví tvůrci nemají opakovat stejnou chybu i u mobilních zařízení, je třeba mít na mysli, že mobilní zařízení představují nejen novou formu interface, ale také odlišný \u003Cem>kontext momentálního použití\u003C\u002Fem>. I to jsou tedy otázky, se kterými se současný web design musí vypořádat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Stručná historie Webu\u003C\u002Fstrong> — pětidílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">1. část: Nikola Tesla, H.&nbsp;G. Wells a Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F\">2. část: Douglas Engelbart a NLS\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3. část: Xanadu Teda Nelsona\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4. část: Počátky HTML, Aspen Movie Map a HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>5. část: Od vzniku Webu až do roku 2007\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-0\">GILLIES a CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, s. 158 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-1\">Tamtéž, s. 170 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-2\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-3\">Tamtéž \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-4\">GILLIES a CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, s. 160 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-5\">Zkratka anglické fráze What You See Is What You Get \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-6\">V prohlížečích nicméně nacházíme moduly, které umožňují „živé“ editování obsahu stránky. Zmiňme např. modul Firebug či Chrome Developer Tools. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-7\">V době psaní této práce anglická Wikipedia cituje několik zdrojů, které píší o Erwise jako prvním prohlížeči s grafickým interface. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-8\">BERNERS-LEE, An updated quick look at ViolaWWW \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-9\">The Viola World Wide Web Application: 9.1 Features Highlight \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-10\">National Center for Supercomputing Applications, University of Illinois (US) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-11\">Desktop Publishing \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-12\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-13\">Tamtéž \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-14\">Microsoft and Spyglass kiss and make up \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-15\">JavaScript: How Did We Get Here? \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-15\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-16\">JAMES GARRETT, Ajax: A New Approach to Web Applications \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-16\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-17\">„Vést Web ke svému plnému potenciálu“ je oficiální motto konsorcia W3C \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-17\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-18\">BERNERS-LEE a CONNOLLY, Hypertext Markup Language (HTML): A Representation of Textual Information and MetaInformation for Retrieval and Interchange \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-18\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-19\">RAGGETT, HTML+ (Hypertext markup format) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-19\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-20\">PILGRIM, HTML5: up and running, s. 6 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-20\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-21\">Tamtéž, s. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-21\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-22\">Tamtéž, s. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-22\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-23\">XHTML™ Extended Forms Requirements \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-23\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-24\">Multipurpose Internet Mail Extensions — konkrétně hlavička content-type indikuje typ obsahu \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-24\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-25\">HTML, Living Standard: 12.2 Parsing HTML documents \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-25\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-26\">O’REILLY, What Is Web 2.0: Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-26\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-27\">Asynchronous JavaScript and XML \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-27\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-28\">ALLSOPP, A Dao of Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-28\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-29\">MARCOTTE, Responsive Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-29\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-30\">V roce 2011 Wroblewski vydává knihu Mobile first, první zmínku o mobile first ale nacházíme v jeho webovém článku z roku 2009 viz http:\u002F\u002Fwww.lukew.com\u002Fff\u002Fentry.asp?933 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-30\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Potom, co Tim Berners-Lee úspěšně vystudoval na Oxfordu, se přestěhoval do výzkumného střediska CERN ve Švýcarsku, kde mu byla nabídnuta pozice softwarového inženýra. Předtím, než se v CERNu rozhodl vyřešit jednou pro vždy problémy se sdílením informací, pracoval na několika minoritních projektech. Berners-Lee byl například povolán, aby vytvořil uživatelsky přívětivější ovládání systému pro řízení vakua[1]. [&hellip;]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-525","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F525",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=525",[62],{"count":63,"href":64},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F525\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},809,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F525\u002Frevisions\u002F809",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=525",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=525",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=525",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"A Brief History of the Web: From the Birth of the Web to 2007 (Part 5)","a-brief-history-of-the-web-from-the-birth-of-the-web-to-2007-part-5","The final part of the series: from ENQUIRE and the first browsers through the browser wars, XHTML and WHATWG to Web 2.0, the iPhone and responsive design.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Breve historia de la Web: del nacimiento de la Web a 2007 (parte 5)","breve-historia-de-la-web-del-nacimiento-de-la-web-a-2007-parte-5","La última parte de la serie: de ENQUIRE y los primeros navegadores, pasando por la guerra de navegadores, XHTML y WHATWG, a la Web 2.0, el iPhone y el diseño responsive.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"Brève histoire du Web : de la naissance du Web à 2007 (5e partie)","breve-histoire-du-web-de-la-naissance-du-web-a-2007-5e-partie","Du WorldWideWeb de Berners-Lee à la guerre des navigateurs, du combat autour de XHTML au Web 2.0, puis à l’iPhone, au responsive web design et au mobile first.","\u003Cp>Después de que Tim Berners-Lee terminara con éxito sus estudios en Oxford, se trasladó al centro de investigación CERN, en Suiza, donde le ofrecieron un puesto de ingeniero de software. Antes de decidirse en el CERN a resolver de una vez por todas los problemas del intercambio de información, trabajó en varios proyectos menores. A Berners-Lee se le encargó, por ejemplo, crear un manejo más amigable para el usuario de un sistema de control del vacío\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-0\" href=\"#post-525-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. En lugar de mostrar de una sola vez toda la interfaz de control del sistema en una pantalla de 24 líneas —con un límite de 64 caracteres en cada una de ellas—, decidió crear algo que llamaríamos un «menú»: en la pantalla principal dejó solo la visualización de los módulos principales del sistema, y solo después de hacer clic en la parte elegida llegaba el operador a una «subpágina» donde estaban disponibles los componentes pertinentes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mientras que el proyecto mencionado no contenía ningún elemento de hipertexto (salvo quizá la posibilidad de mostrar otra parte del documento haciendo clic), el primer proyecto que implementó el modelo del hipertexto fue ENQUIRE, de 1980. ENQUIRE permitía «estructurar la información de cualquier manera arbitraria. No tenía que mostrarse en una estructura de árbol ni en un conjunto de tablas»\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-1\" href=\"#post-525-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. ENQUIRE ofrecía enlaces bidireccionales, una funcionalidad que falta, por ejemplo, en la forma actual de la plataforma de la Web: la página a la que se enlaza no sabe que se la enlaza. Según Tim Berners-Lee\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-2\" href=\"#post-525-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, el principal factor limitante de este proyecto era la imposibilidad de enlazar recursos externos; ENQUIRE admitía enlaces entre archivos y también entre partes de un mismo archivo. Pero todo ello dentro de un único sistema de archivos. Si Berners-Lee quería crear un sistema de información verdaderamente global, tenía que tener otra oportunidad; esa oportunidad fue la World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿Cuáles de los proyectos enumerados hasta ahora influyeron en Berners-Lee a la hora de diseñar e implementar los componentes de la Web? Indirectamente le influyó Ted Nelson con sus Literary Machines; el diseño del NLS de Douglas Engelbart es, a su juicio, el más cercano a la Web\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-3\" href=\"#post-525-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Sabemos que hacia 1989 el hipertexto era ya una tecnología generalmente conocida; el SGML, por su parte, se utilizaba ampliamente en el propio CERN para estructurar los documentos internos\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-4\" href=\"#post-525-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Parece que Berners-Lee, también gracias a las pruebas y a la retroalimentación del proyecto ENQUIRE, tenía mucho de lo necesario para empezar a trabajar en el que hoy es el servicio más utilizado de Internet: el servicio World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El proyecto «World Wide Web», creado en 1990, comprendía el lenguaje de marcado HTML, el protocolo de hipertexto HTTP, el mecanismo de direccionamiento de documentos URI y un navegador. El primer navegador web, diseñado por Berners-Lee, se llamaba «WorldWideWeb» y ofrecía una función única: a diferencia de los navegadores actuales, estaba concebido a la vez como navegador y como editor; gracias a esta herramienta gráfica WYSIWYG\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-5\" href=\"#post-525-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, los usuarios podían editar las páginas directamente mientras las navegaban\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-6\" href=\"#post-525-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Un análisis más detallado de la plataforma de la Web lo realizamos en la sección La Web como plataforma tecnológica.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\" name=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La evolución de los primeros navegadores web\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>El primer navegador web —WorldWideWeb— se diseñó para el sistema NeXT, cuyo rendimiento superaba la potencia de cálculo de las máquinas de los hogares corrientes. En 1991 aparece después el primer navegador multiplataforma (el segundo en el orden general), el Line Mode Browser, cuya autora es Nicola Pellow. Ofrecía solo una interfaz de texto y, por tanto, todo el manejo (pasar a otra página) había que realizarlo introduciendo el comando correspondiente. Ese mismo año aparece el navegador Erwise, desarrollado por un equipo universitario finlandés. Erwise suele considerarse el primer navegador con interfaz gráfica\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-7\" href=\"#post-525-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>; sin embargo, como hemos podido ver, no es así, pues el primer navegador gráfico fue aquel primer navegador desarrollado por Berners-Lee. Esta mistificación se debe probablemente a que Erwise sí ostenta cierta primacía: fue el primer navegador para el sistema de ventanas X Window System (X11). Un navegador competidor para X11 fue Viola WWW. Pei-Yuan Wei, autor de Viola WWW, se inspiró en el proyecto HyperCard de Apple. Al igual que Erwise, ofrecía también compatibilidad con varias fuentes, resaltado de enlaces, botones para ir atrás y adelante, e incluso un botón para ir a la página de inicio. El usuario podía «clonar» páginas concretas en ventanas nuevas. Viola ofrecía además el registro de las páginas visitadas y la posibilidad de añadir una página a los marcadores.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-8\" href=\"#post-525-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Viola integró un soporte pionero de scripting, la inserción de applets en el cuerpo de la página, su propia versión de hojas de estilo y la compatibilidad con el estándar HTML 3.0.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-9\" href=\"#post-525-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Viola es un ejemplo de que un software con una lista de funcionalidades más larga sobre el papel no tiene garantizado el éxito frente a productos menos avanzados. Pues son sobre todo los usuarios quienes deciden el éxito; de la historia de los movimientos de diseño hemos aprendido que la usabilidad, la facilidad de uso, el atractivo e incluso una curva de aprendizaje más pronunciada son factores a menudo más importantes para los usuarios. El legendario navegador Mosaic, creado por Marc Andreessen y Eric Bina en el NCSA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-10\" href=\"#post-525-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, no solo se considera el navegador que hizo accesible la Web a las masas, sino también el navegador que acercó la plataforma de la Web al diseño gráfico y al DTP\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-11\" href=\"#post-525-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Y es que Mosaic fue el primer navegador que permitió mostrar imágenes directamente en el documento de la página. Todos los navegadores anteriores resolvían las imágenes mostrándolas en ventanas aparte; y casi siempre solo después de que el usuario hiciera clic en el enlace para verlas. Al integrar las imágenes directamente en el documento, incluido el texto que fluye a su alrededor, la Web, en palabras de Tim Berners-Lee\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-12\" href=\"#post-525-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, se convirtió de golpe en un lugar más atractivo y seductor. Si situáramos Mosaic en el contexto del campo del diseño web, cabría argumentar que Mosaic está en la génesis del diseño web. La combinación de imágenes, las primeras hojas de estilo, la posibilidad de usar distintos tipos de letra y, por último, aunque no por ello menos importante, el formato del texto pertenecen ya al dominio de las disciplinas tradicionales del diseño mencionadas, que conocemos del mundo de los impresos. Mosaic dio a los creadores de páginas web espacio para elevar la pura utilidad a una experiencia estética suscitada por una disposición adecuada de los elementos mediáticos disponibles. Añadamos a esto que Mosaic se portó desde el código original de Unix a las populares plataformas Mac y PC. Berners-Lee escribe que «[…] Mosaic era el paso más sencillo para que un principiante llegara a la Web y, por tanto, un elemento crítico para la explosión de la Web»\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-13\" href=\"#post-525-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tras desavenencias en el NCSA, Marc Andreessen funda con sus colaboradores Netscape Communications Corporation y en 1994 sale al mercado con un nuevo (y también legendario) navegador, Netscape Navigator. Sin embargo, no tiene un monopolio absoluto del mercado, ya que varias empresas, entre ellas Microsoft, obtienen la licencia del código fuente de Mosaic, sobre cuya base Microsoft lanza su propio navegador, Internet Explorer\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-14\" href=\"#post-525-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, que en su versión 1.0 se distribuía en el paquete Microsoft Plus! para Windows 95, vendido por separado. Netscape e Internet Explorer se convierten en los navegadores dominantes del mercado y se disputan la atención de los usuarios. Mientras que Microsoft podía distribuir su navegador gratuitamente como parte de su sistema operativo, que ganaba popularidad, Netscape no tenía esa posibilidad, así que apostó por la innovación en el desarrollo de las capacidades tecnológicas de su navegador. Fue precisamente Netscape quien introdujo en la plataforma de la Web funciones como los marcos (frames), las cookies y, sobre todo, el lenguaje de scripting JavaScript. La respuesta de Microsoft a JavaScript fue, en 1996, su propia implementación, llamada JScript.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-15\" href=\"#post-525-footnote-15\">[16]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El enfrentamiento entre estos navegadores se intensificó, y a este periodo se le llama también, con acierto, «la guerra de navegadores». Mantener la competitividad y la influencia en el mercado impulsó a los desarrolladores a seguir innovando. Surgieron nuevas tecnologías y funcionalidades: mejoras en las posibilidades de las hojas de estilo en cascada, el concepto de HTML dinámico o la tecnología XMLHttpRequest, que Microsoft creó para Internet Explorer 5 y que no se popularizó hasta 2005, bajo el nombre genérico de AJAX, en un influyente artículo de Jesse James Garrett, de la consultora Adaptive Path\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-16\" href=\"#post-525-footnote-16\">[17]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, y en la práctica, por ejemplo, en las aplicaciones de Google. Las siguientes guerras de navegadores continuaron incluso después de que la influencia de Netscape decayera y su código se convirtiera en la base de código abierto del navegador Mozilla: aparecieron nuevos navegadores, Opera, Safari o, más tarde, Chrome; Internet Explorer, con su dominio del mercado y su falta de voluntad para implementar un comportamiento conforme a los estándares, se convirtió en el terror y la pesadilla de los diseñadores web, pero también de los desarrolladores que, presionados por los diseñadores y por sus superiores, se veían obligados a implementar el diseño de una página web para navegadores de funcionalidades y comportamientos dispares e idiosincrásicos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Igual que en el caso de GML, cuando las distintas implementaciones, diferentes entre sí, exigieron una unificación y una estandarización que desembocaron en SGML, también con las tecnologías web los fabricantes de navegadores y los desarrolladores web empezaron a comprender que era necesario cierto grado de centralización y de acuerdo si «la Web había de alcanzar su pleno potencial»\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-17\" href=\"#post-525-footnote-17\">[18]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Con este fin, Tim Berners-Lee fundó ya en 1994 el consorcio W3C. Este fomenta hasta hoy el diálogo entre los distintos fabricantes de navegadores y propone sus recomendaciones para la implementación de nuevas tecnologías. La historia ha demostrado, sin embargo, que el trabajo del W3C no siempre estuvo en consonancia con las expectativas y las exigencias de los fabricantes de navegadores ni de los propios creadores de páginas web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\" name=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Estandarización, la lucha por XHTML, W3C, WHATWG\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>El primerísimo estándar fue el HTML tal como lo diseñó Tim Berners-Lee. En 1993, es decir, un año antes de la creación del W3C, Berners-Lee presenta a la organización Internet Engineering Task Force (IETF) un documento que describe todas las etiquetas HTML y sus funciones\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-18\" href=\"#post-525-footnote-18\">[19]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Tras largos y fructíferos debates en la conferencia electrónica (lista de correo) www-talk, Dave Raggett propone una mejora del HTML original que lleva el nombre de HTML+\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-19\" href=\"#post-525-footnote-19\">[20]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Esta versión, sin embargo, nunca llegó a implementarse y, en su lugar, fue sustituida directamente por la versión 2.0 de HTML. Le siguió la versión HTML 3.2, que estandarizó el uso de tablas, applets y el ajuste del texto alrededor de las imágenes; ofrecía también compatibilidad con la versión HTML 2.0.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-20\" href=\"#post-525-footnote-20\">[21]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> La especificación del W3C de HTML 4 estuvo terminada en 1997. Mark Pilgrim comenta así el proceso mediante el cual se elaboraban los estándares, o mejor dicho, las recomendaciones:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>«HTML siempre ha sido una conversación entre los creadores de navegadores, los creadores [de páginas web], los empollones de los estándares y otras personas que simplemente aparecieron y disfrutaban discutiendo sobre corchetes angulares. La mayoría de las versiones exitosas de HTML han sido “retroespecificaciones” que se ponían al día con el mundo y al mismo tiempo intentaban empujarlo en la dirección correcta». \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-21\" href=\"#post-525-footnote-21\">[22]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Pilgrim continúa:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>«Quien diga que HTML debería mantenerse “puro” (probablemente ignorando a los creadores de navegadores o a los creadores [de páginas web], o a ambos) está sencillamente mal informado. HTML nunca ha sido puro, y todos los intentos de purificarlo han sido fracasos extraordinarios, solo igualados por los intentos de sustituirlo». \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-22\" href=\"#post-525-footnote-22\">[23]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Añadamos que en todas las versiones de HTML mencionadas hasta ahora se demostró siempre un esfuerzo por mantener la compatibilidad con las versiones anteriores. Cuando se presentaba una nueva versión, los creadores de páginas web podían usar las nuevas funcionalidades sin temer que las páginas ya existentes dejaran de funcionar por completo. El W3C se aparta de estas convenciones características del proceso de elaboración de recomendaciones en 1997, cuando publica la recomendación de HTML 4.0 y anuncia al mismo tiempo que no prepara otra versión de HTML; en su lugar, empieza a dedicarse a estándares basados en XML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Con este paso, el W3C se transforma de una organización descriptiva en un órgano que pretende prescribir cómo deberían ser HTML y, con él, las páginas web. El objetivo de este giro es precisamente aquella intervención contra la que advierte Mark Pilgrim: la purificación de HTML. Es cierto que HTML es un subconjunto de SGML, por lo que hereda también varios aspectos negativos: HTML tiene un conjunto fijo de etiquetas, no es posible ampliarlo con módulos propios y no ofrece las propiedades necesarias que permitirían un procesamiento automático sencillo. El W3C decidió intervenir y transformar HTML en un subconjunto de XML. En enero de 2000, el W3C publica XHTML 1.0. De la especificación se desprende que esta versión no aporta nada nuevo; formula cómo escribir HTML 4.0 con «sintaxis XML», que exige cerrar las etiquetas, usar minúsculas y escribir los atributos de las etiquetas HTML entre comillas. Esta versión de XHTML especifica el llamado Appendix C, que contiene un procedimiento para escribir páginas web en la nueva sintaxis XHTML manteniendo la compatibilidad. Otro proyecto del W3C, de 1999 —Extended Forms (más tarde también XForms)—, renuncia ya a la compatibilidad, pues «los objetivos de la próxima generación de formularios son incompatibles con el mantenimiento de la compatibilidad con los navegadores diseñados para versiones anteriores de HTML»\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-23\" href=\"#post-525-footnote-23\">[24]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Por último, en mayo de 2001 se publica la versión XHTML 1.1, que, además de novedades menores, exige que toda página web XHTML 1.1 sea enviada por el servidor con la cabecera MIME\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-24\" href=\"#post-525-footnote-24\">[25]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> específica application\u002Fxhtml+xml. Dicho de otro modo, si el creador de páginas web quería crear auténticos proyectos XHTML 1.1, tenía que cumplir aquella directiva de enviar el contenido con dicha cabecera. La pregunta es: ¿lo aprovechaban realmente los creadores de páginas web?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tras la publicación de XHTML, muchos creadores de páginas web se propusieron que la única manera «correcta» de crear para la plataforma de la Web era utilizar la sintaxis XHTML. Este método se entendía como un dogma. Lo cierto es que la mayoría de las páginas web escritas en XHTML nunca fueron documentos XHTML. Hemos mencionado que, según la especificación, todo documento XHTML tenía que llevar la cabecera MIME correspondiente para ser interpretado como XML. El problema era que el navegador dominante de la época —Internet Explorer— no era capaz de mostrar correctamente los documentos con la cabecera application\u002Fxhtml+xml. A ello hay que añadir que los navegadores que estaban preparados para tratar XHTML tampoco mostraban el documento si en su código aparecía un solo error; este era, sin embargo, el comportamiento exigido por la especificación y se consideraba una «ventaja» de XHTML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si la plataforma de la Web había de cumplir el destino que le habían asignado los primeros pioneros como Douglas Engelbart —es decir, ser una plataforma que permitiera la comunicación y la colaboración entre las personas, el intercambio de información y la creación de comunidades virtuales—, era necesario incorporar a la vida de las páginas web también a los usuarios, no como consumidores pasivos, sino como actores activos que participaran en el contenido. Según la especificación XHTML, también este contenido añadido por los usuarios tendría que ser XHTML válido; cada comentario publicado, cada medio insertado tendría que pasar un control minucioso antes de mostrarse, ya que una eventual invalidez provocaría que a todos los usuarios se les mostrara un mensaje de error del analizador (parser) del código XHTML. Aunque es evidente que la mayoría de las páginas contaban con mecanismos para controlar los datos de entrada de los usuarios, pocos podían permitirse no mostrar toda una página por una etiqueta sin cerrar.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Al final nos encontramos así con una situación en la que muchas páginas web mostraban con orgullo atractivos iconos que anunciaban la validez XHTML 1.0 (1.1) de la página y, sin embargo, a falta de la cabecera application\u002Fxhtml+xml, los navegadores interpretaban su contenido como contenido text\u002Fhtml corriente, dicho de otro modo, como HTML 4.0 (4.01). Además, la anunciada versión XHTML 2.0 iba a separarse por completo de HTML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En 2004, en una de las conferencias del W3C, varios miembros encabezados por Mozilla Foundation y Opera Software expresaron su descontento con la dirección: a diferencia de los demás miembros, defendían mantener la compatibilidad con las versiones anteriores y, sobre todo, crear nuevas especificaciones y nuevas funcionalidades no de forma prescriptiva, sino a partir de lo que es realmente pertinente para los desarrolladores de navegadores web y los creadores de páginas web en el «mundo real» de la plataforma de la Web. El desacuerdo llevó a la fundación del grupo Web Hypertext Application Technology Working Group (WHATWG), respaldado por los fabricantes de navegadores web (salvo Microsoft). El grupo empezó a trabajar en varios proyectos importantes: por primera vez definió con claridad cómo deben procesar los navegadores el HTML y cómo deben tratar el código erróneo; también fue el artífice de la especificación HTML5\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-25\" href=\"#post-525-footnote-25\">[26]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. En 2006, Tim Berners-Lee anunció que el W3C y el WHATWG colaborarían en otros proyectos. En 2009, el trabajo en XHTML 2 se dio por terminado y se canceló.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"web-20\" name=\"web-20\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Web 2.0\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>La ausencia de compatibilidad con las versiones anteriores y un precio demasiado cruel incluso por una sola etiqueta sin cerrar en el código no eran propiedades de XHTML que se correspondieran con la dirección en la que evolucionaba la Web hacia 2004. Tecnologías nuevas o redescubiertas transformaban la Web en un espacio multimedia cuya interfaz gráfica proporcionaba «ricas experiencias de usuario». Además de una interacción más rica, los proyectos web empezaron a implicar más a los usuarios en sus procesos; también gracias a los proyectos de Google (Google Mail, Google Maps) y a otros como Flickr, Amazon, eBay o Wikipedia, la Web pasa de ser un proyecto hipertextual estático a ser un espacio dinámico y social.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Estos cambios y tendencias los resumió en 2004 Tim O’Reilly bajo el término Web 2.0 (el término en sí lo había usado por primera vez ya en 1999 Darcy DiNucci), un concepto que desde entonces no ha dejado de ser polémico. A primera vista, el término puede dar a entender que surgió una versión completamente nueva de la plataforma de la Web, pero no es así. O’Reilly intentaba captar precisamente aquellos cambios a los que la Web había ido llegando de forma gradual. En su muy citado artículo What is Web 2.0\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-26\" href=\"#post-525-footnote-26\">[27]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, O’Reilly escribe que por Web 2.0 entiende: una mayor participación de los usuarios en la creación del contenido web, el nacimiento de los proyectos wiki y el redescubrimiento de un conjunto de tecnologías que se denominan en conjunto AJAX\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-27\" href=\"#post-525-footnote-27\">[28]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> y que permiten la comunicación asíncrona.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En un entorno en el que existía el monopolio de Microsoft en el mercado de los navegadores y en el que las palabras «web móvil» evocaban recuerdos negativos de la experiencia de usar la tecnología WAP, los creadores de páginas web podían considerar el diseño para la Web como una actividad muy parecida al diseño gráfico en el medio impreso: el «lienzo» dentro del navegador tenía unas dimensiones fijas, expresadas en píxeles, y el hardware y el software con que los usuarios veían las páginas web no variaban demasiado dentro de un mismo sistema operativo; y, si variaban, los creadores web podían seguir confiando en que el usuario tendría un ratón, un teclado, un monitor de 15” o 17” de diagonal y en que accedería a las páginas web desde el contexto estático de la comodidad de su hogar.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>No es difícil entender por qué este estado de la plataforma de la Web llevaba a los creadores web a pensar que el «enfoque de diseño correcto» para la Web consistía en diseñar las páginas web de modo que se mostraran siempre igual. Los diseñadores web procedían en su mayoría o bien de las filas de creadores con mentalidad de ingeniero, o bien de las de los diseñadores que venían del mundo offline de la imprenta. En ambos casos está presente la consistencia de propiedades que se espera de estas profesiones. Se daba por sentado que una página web debía mostrarse igual en todas las configuraciones. Aparecían (y de hecho todavía hoy siguen apareciendo) profesionales y empresas de diseño cuyo lema principal es precisamente esta precisión «pixel-perfect».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Los problemas de este enfoque empezaron a aparecer en el momento en que Microsoft perdió su posición mayoritaria en el mercado de los navegadores. Los nuevos navegadores alcanzaban rápidamente la popularidad de Internet Explorer, lo que obligaba a los creadores a dejar de optimizar las páginas para una configuración concreta y a empezar a pensar de forma más general y abstracta. Ya en 2000, John Allsopp\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-28\" href=\"#post-525-footnote-28\">[29]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> escribía que había que aceptar la Web por lo que realmente es: un medio digital, interactivo y, por tanto, nuevo. Proponía que la flexibilidad y la adaptabilidad no son propiedades contra las que los creadores de páginas web deban luchar; al contrario, como escribe con razón Allsopp, son su ventaja. Pero las prácticas arraigadas cambian con dificultad, de modo que este manifiesto de 2000 no fue comprendido. Eso, sin embargo, cambia en 2007.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En 2007, Apple presenta un dispositivo móvil revolucionario —el iPhone— que por primera vez ofrece a los usuarios una experiencia de la Web que se acerca a la de usar un ordenador de sobremesa. El dispositivo no es perfecto, pero incluye el navegador Safari, que implementa la mayoría de las especificaciones importantes y modernas. Apple presenta además, por primera vez, un dispositivo cuyo control táctil aceptan los usuarios como una verdadera alternativa al teclado y al ratón. Gracias al iPhone, la Web se vuelve móvil.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Muchas otras empresas siguen la estela del iPhone con sus productos, con mayor o menor éxito. Tanto los empresarios como los creadores web se dan cuenta de que los usuarios móviles se están convirtiendo en un segmento cada vez más relevante. La primera reacción de los creadores web son las llamadas «versiones móviles de las páginas». Se trata de versiones independientes, disponibles bajo un subdominio especial. Por el nombre tradicional de este subdominio —p. ej., mobile.domena.cz— a estas versiones se las apoda también páginas «m dot». El aspecto de estas páginas se configuraba a partir de las dimensiones de dispositivos concretos; en la mayoría de los casos, a partir de las dimensiones de la pantalla del iPhone.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Con el aumento del número de dispositivos, de tamaños de pantalla y de posibilidades técnicas, sin embargo, también estas versiones móviles dejaron de ser una solución adecuada. Había que crear páginas que fueran verdaderamente flexibles y que pudieran mostrarse adecuadamente en el mayor número posible de dispositivos. Los creadores web tuvieron así que abandonar forzosamente su convicción de que una página web debe verse igual en todas las pantallas. Al contrario, ahora se exigía que la página web se creara de modo que se adaptara a los límites tecnológicos y físicos del dispositivo: no tenía sentido pedir a los usuarios que manejaran la interfaz de una página web en sus dispositivos móviles inteligentes igual que en sus ordenadores de sobremesa.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La solución llega en 2010 de la mano de Ethan Marcotte\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-29\" href=\"#post-525-footnote-29\">[30]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, cuando introduce en la práctica del diseño web el concepto de diseño web responsive. Igual que en el caso de AJAX, tampoco Marcotte inventó tecnologías nuevas; se limita a combinar adecuadamente tecnologías ya existentes. Estas son las media queries de CSS, las unidades relativas y las dimensiones flexibles de las imágenes y de otros medios. Los diseñadores web obtienen una metodología para mostrar el mismo contenido en muchos dispositivos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En 2011\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-30\" href=\"#post-525-footnote-30\">[31]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, Luke Wroblewski sostiene que los creadores de páginas web deberían dejar de considerar los dispositivos móviles como algo secundario y un mal necesario; afirma que diseñar para dispositivos móviles puede ayudar a determinar no solo el aspecto, sino también el contenido de los proyectos. Dicho de otro modo, Wroblewski cree que los límites naturales de los dispositivos móviles obligan a los creadores web a diseñar una interfaz y a preparar un contenido que sean realmente relevantes para los usuarios. Así nace el enfoque mobile first en la creación de páginas web como una filosofía en la que se aprovechan los límites de los dispositivos móviles para que los creadores web decidan qué es realmente importante y relevante en sus proyectos. Por otro lado, cuanto más potente y técnicamente capaz sea el dispositivo con el que el usuario accede a las páginas web, más contenido adicional se le puede ofrecer.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El intento de aplicar y trasladar operaciones y esquemas arraigados del medio tradicional de la imprenta a la plataforma de la Web no solo fue una incomprensión de lo que la Web significa y ofrece como nuevo medio, sino también una decisión que limitaba el abanico de posibilidades entre las que elige el diseñador web. Si los creadores web no han de repetir el mismo error con los dispositivos móviles, es preciso tener presente que los dispositivos móviles representan no solo una nueva forma de interfaz, sino también un \u003Cem>contexto de uso momentáneo\u003C\u002Fem> distinto. También estas son, pues, cuestiones a las que el diseño web actual tiene que enfrentarse.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Breve historia de la Web\u003C\u002Fstrong> — serie en cinco partes:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">Parte 1: Nikola Tesla, H.&nbsp;G. Wells y Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F\">Parte 2: Douglas Engelbart y NLS\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">Parte 3: El Xanadu de Ted Nelson\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">Parte 4: Los inicios de HTML, Aspen Movie Map e HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Parte 5: Del nacimiento de la Web a 2007\u003C\u002Fstrong> — la que estás leyendo\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-0\">GILLIES y CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, p. 158 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-1\">Ibíd., p. 170 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-2\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-3\">Ibíd. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-4\">GILLIES y CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, p. 160 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-5\">Abreviatura de la expresión inglesa What You See Is What You Get \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-6\">En los navegadores encontramos, no obstante, módulos que permiten editar «en vivo» el contenido de la página. Mencionemos, p. ej., el módulo Firebug o Chrome Developer Tools. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-7\">En el momento de escribir este trabajo, la Wikipedia en inglés cita varias fuentes que describen Erwise como el primer navegador con interfaz gráfica. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-8\">BERNERS-LEE, An updated quick look at ViolaWWW \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-9\">The Viola World Wide Web Application: 9.1 Features Highlight \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-10\">National Center for Supercomputing Applications, Universidad de Illinois (EE. UU.) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-11\">Desktop Publishing \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-12\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-13\">Ibíd. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-14\">Microsoft and Spyglass kiss and make up \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-15\">JavaScript: How Did We Get Here? \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-15\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-16\">JAMES GARRETT, Ajax: A New Approach to Web Applications \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-16\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-17\">«Llevar la Web a su pleno potencial» es el lema oficial del consorcio W3C \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-17\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-18\">BERNERS-LEE y CONNOLLY, Hypertext Markup Language (HTML): A Representation of Textual Information and MetaInformation for Retrieval and Interchange \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-18\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-19\">RAGGETT, HTML+ (Hypertext markup format) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-19\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-20\">PILGRIM, HTML5: up and running, p. 6 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-20\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-21\">Ibíd., p. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-21\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-22\">Ibíd., p. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-22\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-23\">XHTML™ Extended Forms Requirements \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-23\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-24\">Multipurpose Internet Mail Extensions; en concreto, la cabecera content-type indica el tipo de contenido \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-24\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-25\">HTML, Living Standard: 12.2 Parsing HTML documents \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-25\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-26\">O’REILLY, What Is Web 2.0: Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-26\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-27\">Asynchronous JavaScript and XML \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-27\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-28\">ALLSOPP, A Dao of Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-28\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-29\">MARCOTTE, Responsive Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-29\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-30\">En 2011 Wroblewski publica el libro Mobile first, pero la primera mención de mobile first se encuentra en un artículo suyo en la web de 2009; véase http:\u002F\u002Fwww.lukew.com\u002Fff\u002Fentry.asp?933 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-30\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905693827]