[{"data":1,"prerenderedAt":137},["ShallowReactive",2],{"post-es-boorse-christopher-que-es-la-salud-y-que-es-la-enfermedad":3,"translation-es-boorse-christopher-que-es-la-salud-y-que-es-la-enfermedad":136},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":32,"_links":39,"_embedded":81,"tagsResolved":122,"translations":123},955,"25. 02. 2026","2026-02-25T09:17:48",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=955","2026-08-14T13:00:24","2026-08-14T11:00:24","boorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F",{"rendered":17},"Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Na svých letních horských výletech často s přáteli řešíme témata jako gender, duševní poruchy, hraničářky, bizarní existenci masové psychogenní epidemie (neboli masové hysterie) apod. Nejsem ale lékař ani psychiatr a bylo mi vytýkáno, že proto nemám spekulovat naprázdno bez odborných znalostí. Vzal jsem si námitku k srdci a začal zkoumat, kdo a jak definuje duševní poruchy a rozhodování o tom, kdo je zdravý a kdo nemocný. Minulý semestr jsem pak absolvoval na Ústavu filosofie a religionistiky při FF UK kurz věnující se právě filosofie psychiatrie a předchozími dvěma články o Foucaultovi a Szaszovi jsem zahájil sérii, v níž se věnuji filozofii medicíny a psychiatrie na základě toho, co jsem se naučil.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Foucault tvrdil, že duševní poruchy jsou nálepky, které dává vedoucí garnitura prostřednictvím psychiatrie lidem, kteří se jeví nepohodlným a nebezpečným elementem, který narušuje pořádek ve společnosti. Foucault nepopírá, že existují duševní poruchy. Ale kvůli úzkému vztahu, který je mezi soudnictvím a psychiatrií se psychiatrie stává příliš mocnou interpretací života a duševního fungování jedince. Je to právě na základě psychiatrického vyšetření a doporučení, kdy se soud rozhoduje, zda obviněný člověk půjde „pouze“ sedět, protože vykonal čin v plném vědomí a příčetnosti (byl zdravý, jen morálně zkažený), nebo se půjde léčit do psychiatrické nemocnice, protože ve chvíli vykonání činu nebyl duševně zdraví. Foucault poukazuje na to, že psychiatři se řídí současným společenskovědním rámcem toho, co společnost považuje za duševní poruchu a nemoc, a co je pouze morální selhání a vada na charakteru odsouzeného. Psychiatři se stali odborníky, kteří mají za úkol soudům vysvětlit, proč daná osoba vykonala ten či ten zločin. Slovy Foucaulta jsou psychiatři vykonavateli duševní hygieny společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz byl psychiatr napsal mnoho textů, ve kterých argumentoval, že duševní poruchy neexistují. To, co nazýváme duševní poruchou, lze podle Szasze ve skutečnosti rozdělit do dvou kategorií. V prvním případě mají tzv. duševní poruchy příčinu v poškození mozku, a pokud tomu tak je, tak se nejedná ve striktním slova smyslu o duševní poruchy, ale o fyziologické zranění či léze na mozku. V druhém případě všechny ostatní duševní poruchy pro Szase jsou „problémy žití“, tedy neschopnost se vyrovnat s komplexitou každodenního života.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Oba autoři patří do tzv. antipsychiatrického hnutí, které se objevilo v 60. letech 20. století. Antipsychiatrické hnutí nezpochybňuje celou psychiatrii, ale nabízí kritický pohled na: „psychiatrickou každodennost, na automatismy v běžném provozu psychiatrických léčeben, na bezmyšlenkovité a zjednodušující ‚nálepkování‘ diagnostických kategorií na duševně nemocné jedince […] V psychiatrické diagnostice jsou hranice neostré a diagnostický závěr může být arbitrární, závisí nejen na erudici lékaře, ale také na hist.-spol. chápání abnormálních jevů nebo prostě takových projevů, které společnost označí za psychopatologické.“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-0\" href=\"#post-955-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Szasz a především Foucault se domnívali, že psychiatři nehledají léze na těle či na mozku, ale pro svou interpretaci chování jedince musí vycházet z toho, co se považuje za „normální“. A toto „normální“ je nevyhnutelně definované nikoli uvnitř psychiatrie samotné, ale v širším společensko-vědním kontextu, neboli to, co filozofie označuje za „rámec“ či paradigma a Foucault označil konkrétně za \u003Cem>epistémé\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-1\" href=\"#post-955-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem>, tedy stav vědění a poznání společnosti, které je historicky podmíněné danou kulturní a historickou epochou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě definice a argumentační boje o to, co se považuje ve společnosti za normální, souvisí i s tím, co obor medicíny považuje za nemoc (disease, disorder) a co za zdravý stav (health).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Filozofie a medicína\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Filosofická analýza konceptů v medicíně může být odsuzována, že nemá kontakt s realitou praktikování medicíny, kdy doktoři nemají čas na filozofování, neboť musí řešit naléhavé případy a musí jednat tady a teď. Mým názorem je, že medicína jako každý obor musí mít jasná pravidla, co spadá pod její kompetence a působnost. Filozofická nepřesnost se nemusí projevit v každodenním fungování oboru. Člověk se zlomenou nohou nebo zástavou srdce je intuitivně pacientem, který potřebuje pomoc doktorů. Nepřesnosti a neukotvenost se projevují v hraničních případech: co třeba obřízka nebo zvětšení prsou? Ženská obřízka je mezinárodně považována za zvěrstvo proti lidskosti. Proč tomu tak není u obřízky mužské? Jsme mezinárodně misandričtí, nebo je to historicko-kulturní náhoda, že mužskou obřízku považuje svět za běžný zákrok medicíny? Jak je možné, že ten stejný zákrok může být považován na rozdílných místech planety tak odlišně? A pokud se to děje u jednoho zákroku, není pravděpodobné, že další zákroky, které považujeme za běžné, normální, se nám mohou v budoucnosti jevit jako zvěrstvo?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se na psychiatrii, homosexualita byla donedávna považována za duševní poruchu. Co se muselo stát, aby to, co bylo léčené v psychiatrických nemocnicích, je dnes považována za normální variaci lidské sexuality? Nehodnotím zde moralitu homosexuality; zajímá mě vývoj toho, co a jak vedlo ke změně vědeckého paradigmatu v psychiatrii, že lidské chování \u003Cstrong>CH1\u003C\u002Fstrong> je v určité historické fázi považováno za nemoc, a v jiné fázi historie je to samé chování \u003Cstrong>CH1\u003C\u002Fstrong> považováno za normální a zdravý projev chování a jednání člověka. V historii psychiatrie máme ještě v 19. století v USA například \u003Cstrong>drapetomanii\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-2\" href=\"#post-955-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fstrong>. Pojem zavedl americký lékař Samuel A. Cartwright, který se snažil v roce 1851 vysvětlit, proč zotročení lidé utíkají z otroctví. Touto rádoby diagnózou tento americký lékař interpretoval normální touhu po svobodném životě jako duševní patologii. Dnes je drapetomania učebnicový příklad toho, jak může být věda zneužita k legitimizaci rasismu a otroctví. Ale problém zůstává: pokud nemáme definici toho, co je zdraví a co nemoc, nemůžeme jednoznačně říct, že něco je nemoc a něco normální projev zdravého jednání a fungování těla.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jedním z hlavních filozofických příspěvků do diskuse, co je zdraví a co nemoc, jak v medicíne, tak v psychiatrii, se řadí článek \u003Cem>Zdraví jako teoretický koncept\u003C\u002Fem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-3\" href=\"#post-955-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> z roku 1977, který napsal filozof medicíny Christopher Boorse.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdraví jako teoretický koncept\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse svým článkem reagoval na nepříznivou situaci v psychiatrické literatuře, v níž začaly převládat myšlenky antipsychiatrického hnutí. Pokud má psychiatrie léčit duševní nemoci, ale zároveň neexistuje dostatečně rigorózní definice toho, co nemoc a zdraví vůbec jsou, staví to obor a jeho praktikanty před problém. Ten sice bude nejdříve u marginálních případů, ale později může filosofická nevyjasněnost základních pojmů a konceptů pohltit celý obor. Jak tedy medicína definuje zdraví (a tím pádem nemoc)? Boorse se na otázku rozhodl odpovědět tak, že nejdříve zkoumal, co se v literatuře medicíny obecně píše. Podle literatury nemoc a zdraví mohou být definovány několika způsoby: na základě hodnot; tím, co lékaři léčí; statistickou normalitou; bolestí a utrpením; postižením a omezením schopností; homeostází a nakonec z pohledu biologické adaptace a funkce tělesných a duševních procesů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(1) Hodnota\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lidé si váží zdraví a preferují ho před nemocí. To nám ale pro definici zdraví nepomůže, protože existuje mnoho nežádoucích tělesných stavů, které nepovažuje medicíny za nemoc: malá výška, nedostatečná síla, vytrvalost, pomalost reflexů, nedostatečná tělesná krása apod. Nemůžeme tedy definovat zdraví na základě toho, co je žádoucí nebo nežádoucí. Naopak některé nemoci mohou být žádoucí. Kravské neštovice zachraňují životy během epidemie pravých neštovic; krátkozrakost některým mužům zachránila životy, protože nemuseli nastoupit do vojenské služby; získaná neplodnost může být pro rodiče s mnoha dětmi vysvobozením.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(2) Léčba lékaři\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Někdy se v literatuře podle Boorse věci zjednodušují tím, že zdraví a nemoci se definují prostě tím, že cokoliv doktoři léčí, se považuje za nemoc. To ale nemůže být ani dostatečná, ani nezbytná definice nemoci. Například obřízka, kosmetické zákroky, dobrovolné potraty apod. jsou zákroky, které provádějí doktoři, ale nikdo o těchto zákrocích nehovoří jako o nemocech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(3) Statistická normalita\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V literatuře se také interpretuje normalita statisticky. Na základě vybraného populačního vzorku je možné zjistit klinicky relevantní hodnoty proměnných, které měříme, a jejich normální variaci v rámci dané populace. Normální hodnoty jsou pak takové, pokud zapadají do normální variace měřené populace. Jinak řečeno, čistě na základě statistické interpretace je normální a indikace zdraví to, co je v populaci běžné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento přístup má několik problémů. Tak například co není v populaci běžné není vždycky abnormální. Krevní skupina typu nula nebo výskyt zrzavých vlasů jsou méně běžné než jejich alternativy, avšak nikdo nechce tvrdit, že lidé s těmito vlastnostmi jsou nenormální a nemocní. Naopak zdánlivě normální věci mohou být nemocemi. Pokud ve společnosti skoro všichni kouří nebo žijí v prašném prostředí a mají plicní potíže, považujeme běžně takové lidi za nemocné, přestože jejich problémy a závislosti jsou statisticky v myšlené populaci běžné. Dalším příkladem je ateroskleróza, která je velmi časté onemocnění tepen.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Statisticky běžný výskyt nemůže být dostačujícím ani nezbytným k tomu definovat, co je normální a zdravé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(4) Bolest, utrpení, nepohodlí\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dalším možným způsobem definovat nemoc je to, co nám způsobuje bolest a nepohodlí. Mnoho přirozených lidských tělesných procesů doprovází bolest – porod, menstruace, růst zubů – aniž bychom tyto procesy považovali za nemoc. Naopak známe mnoho nemocí, které nedoprovází subjektivní zkušenost bolesti a utrpení. Například tumorózní léze je nemoc, která se může delší dobu projevovat bez přítomnosti bolesti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(5) Postižení \u002F omezení schopností\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nemoc obvykle s sebou přináší indispozici a omezení schopností. Ne všechny indispozice a omezení našich schopností jsou však nemoci. Porod nebo horečka jsou omezujícími tělesnými stavy, ale patří mezi přirozené a normální tělesné procesy; jejichž absence v očekávané chvíli by naopak mohla být patologickým jevem a nemocí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(6) Homeostáza\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Literatura dále zmiňuje proces homeostáze. Homeostáza (homeostasis) je udržování stálosti vnitřního prostředí organismu (např. stálá teplota, pH, koncentrace iontů apod.). Je nezbytná pro normální činnost organismu.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-4\" href=\"#post-955-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Homeostáza není vhodným ukazatelem zdraví, protože mnoho přirozených procesů těla je přímo navrženo tak, aby homeostázu narušovaly: růst, těhotenství, pohyb, vnímání. Tyto procesy vedou k tomu, že narušují stálost vnitřního prostředí; právě proto, že je homeostáza narušována na denní pořádku, jsme jako organismus flexibilní a schopni se adaptovat na změny okolního prostředí. Zatímco nemoci narušují homeostázu, nemůže být narušení homeostáze bráno automaticky za projev nemoci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(7) Adaptace\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z pohledu biologie jsou vlastnosti a dovednosti organismu adaptacemi na jeho prostředí. Několik autorů z filosofie medicíny začalo užívat právě koncept biologické zdatnosti (biological fitness) pro definici toho, co je zdraví. Klasický darwinovský pohled na biologickou zdatnost se opírá o úspěch v genetické reprodukci. Boorse kritizuje, že takto úzce definovaná adaptace a zdatnost nemohou být dobrými indikátory zdraví: málokdy platí, že čím více dětí člověk má, tím více je „zdravý“. Chtělo by se nám říct, že kvůli náročnosti rodičovství je opak pravdou. V některém typu prostředí se zdá být pro přežití užitečnější strategie mít dětí méně. Pokud je prostředí nehostinné a život drahý na čas i peníze, lidé si volí mít méně dětí a omezené zdroje investují do menšího počtu dětí. Na druhou stranu pokud si člověk v nehostinném prostředí dokáže dovolit mít více dětí, které přežijí a mají dostatek zdrojů k životu, je to silným indikátorem dobré adaptace. Některé dovednosti a tělesné dispozice jsou vhodné jen v určitém prostředí. Známý příklad představuje srpkovitá anémie (sickle cell disease). Srpkovitá anémie a malárie jsou geneticky a evolučně propojeny. Lidé s vlastností srpkovitých buněk (přenašeči – HbAS) jsou přirozeně chráněni proti těžkým formám malárie, což poskytuje výhodu přežití v malarických oblastech, například v zemích západní Afriky. Z opačného hlediska existují dovednosti, jako jsou matematické nebo jazykové schopnosti,, které poskytují adaptační výhodu a vedou v dnešním prostředí moderní západní společnosti k pravděpodobnější reprodukční zdatnosti, avšak jejich průměrnou nebo podprůměrnou schopnost nepovažujeme za nemoc (do určité úrovně). Myopia v nějakém prostředí daleko od civilizace, kde neexistují brýle nebo kontaktní čočky, je závažným problémem pro přežití, kdežto kdekoliv v Evropě se nejedná o problém; ba dokonce z různých důvodů může být myopia brána jako reprodukční výhoda pro svou asociaci s image intelektuála a chytrého člověka.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Faktem tedy je, že výhodnost dané adaptace nejen pro reprodukční zdatnost musíme porovnat vzhledem ke konkrétnímu prostředí. Což pro biology není nic nového; adaptace se vyvíjejí vždycky relativně k danému prostředí, ve kterém organismus žije. Čím déle organismus v prostředí žije a prostředí je stabilní, tím více se projevuje asociace mezi prostředím a tělesnými projevy jedince coby výhodnými adaptacemi pro dané prostředí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud je adaptace výsledkem přírody, která hraje roli designéra tělesných a duševních procesů, lze považovat stav, kdy tělo nebo mysl neplní přírodou navrženou funkci za nemoc? A pokud tělo i mysl fungují dle designu přírody, lze to považovat za zdraví? Na to se bude\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Funkcionální definice zdraví\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse je zastáncem toho, že zdraví (a nemoc) můžeme objektivně definovat a hodnotit nezávisle na subjektivních soudech. Věří, že objektivní definici nemoci a zdraví musí vycházet z kombinace 1) biologické funkce tělesných a duševních procesů, která jsou výsledkem evoluční adaptace organismu, 2) a statistickou typičnost (normalitu) jejich fungování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Boorse se opírá o vizi zdraví, které se objevuje již ve starověku u otce evropské medicíny – Galéna: t\u003Cstrong>o, co je normální, je přirozené\u003C\u002Fstrong>. Zdraví je normální stav člověka a nemoc je něco nepřirozeného a nenormálního. Podstatou a přirozeností člověka coby biologického organismu je zdraví a normální funkce těla. Vše, co narušuje normální fungování těla, je považováno z tohoto pohledu za nemoc.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Funkce buněk, trávicího systému, srdce, i chování člověka jsou nějaké projevy, které formovala evoluce za účelem přežití a reprodukce. Boorse a další představitelé funkčního pohledu na zdraví a nemoc vidí funkce těla jako naplňování cílů organismu a těmi nejvyššími cíli jsou právě \u003Cstrong>reprodukce\u003C\u002Fstrong> a \u003Cstrong>přežití\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tělesné fungování se ale mění v průběhu věků člověka. Například příliš mladý nebo příliš starý člověk je neplodný. To, že je dítě nebo stařec neplodný ve svému věku se nepovažuje za nemoc, protože tato „nefunkce“ se očekává. I proto musíme fungování těla chápat ve vztahu k věku. Dále kategorie pohlaví určuje, jaké tělesné funkce daný člověk může mít. Pro biologického muže je statisticky typické, že nemá dělohu a nemůže rodit. Tato nefunkce se pro mužské pohlaví se opět očekává. Vedle věku tedy musíme fungování těla hodnotit i podle biologického pohlaví. Boorse zmiňuje, že pro přesné určení statisticky typických hodnot tělesných funkcí je třeba brát v potaz etnický původ lidí. Ale myšlenku již nerozvádí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Normální fungování tělesných procesů nikdy nehodnotíme podle abstraktního obrazu člověka jako biologického druhu, ale upřesňuje podle věku, pohlaví, případně i zmíněné etnicity, které dohromady tvoří tzv. \u003Cstrong>referenční třídu\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Normální fungování tělesných procesů je tedy takový stav, kdy \u003Cstrong>tělesné části plní svou biologicky navrženou funkci přispívající k přežití a reprodukci na úrovni\u003C\u002Fstrong>, která je \u003Cstrong>pro danou referenční třídu statisticky typická nebo lepší\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Daná funkce těla nemusí probíhat po celý den. Systém trávení nefunguje celou dobu;; spíme pouze několik hodin denně apod. Proto je dobré do definice normálního fungování dodat, že tělesná část neplní svou funkci na statisticky typické úrovni celou dobu, ale je \u003Cstrong>připravena tuto funkci plnit\u003C\u002Fstrong> při statisticky typických situacích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co je pak z pohledu funkcionálního pohledu nemoc a zdraví?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Nemoc \u003C\u002Fstrong>je stav, kdy některé části těla neplní svou funkci přispívající k přežití a reprodukci na statisticky typické úrovni.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Zdraví\u003C\u002Fstrong> je pak absencí nemoci. Neboli stav, kdy všechny části těla plní svou funkci přispívající k přežití a reprodukci normálně – pro danou referenční třídu aspoň na statisticky typické úrovni nebo lépe.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Problémy Boorsovy definice\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse si je vědom, že jeho teorie ne vždycky funguje. Například, když se člověk narodí se srdcem umístěným vpravo (dextrokardie), je to současnou medicínou považováno za anomálii a vrozenou vadu. Z funkčního pohledu Boorse se však, zdá se, nejedná o nemoc ani poruchu. Srdce umístěné vpravo je stále schopné svou funkcí přispívat k přežití a reprodukci na statisticky typické úrovni.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnohem kontroverznější je otázka homosexuality. Z Boorsovy definice nemoci se zdá vyplývat, že tělesné procesy homosexuálního člověka znemožňují, aby části těla vykonávaly svou evolucí navrženou funkcí za účelem reprodukce aspoň na statisticky typické úrovni. Z praktického hlediska je u homosexuálů tato úroveň rovna nule. Můžeme ale Boorsovu definici sladit se současným postojem k homosexualitě? Nejspíš ano, pokud si připomeneme, že Boorsova definice počítá s tím, že tělesné procesy nemusí svou funkci vykonávat celou dobu, ale postačí, pokud tělesné procesy a části jsou potenciálně schopné naplňovat svou biologickou funkci navrženou za účelem přežití a reprodukce. Homosexuální lidé – pokud netrpí impotencí a jinými problémy – jsou teoreticky schopni reprodukce přirozenou cestou, akorát jejich psychologický software je naprogramovaný tak, že se této schopnosti vzdávají, protože ji nepreferují. Problematizace Boorsova funkcionálního pohledu na zdraví a nemoc ve vztahu k homosexualitě je v literatuře fascinující téma samo o sobě a nad rámec tohoto článku. Proto zde také skončím., ale doporučuji si něco k tématu pročíst, protože sám Boorse byl nešťastný z toho, že jeho práce může být chápána a potenciálně zneužita pro argumentování proti homosexualitě.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Definice pozitivního zdraví\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorsova teorie má důsledky i pro tzv. konceptualizaci pozitivního zdraví. Snad vedle estetické medicíny se současná medicína primárně nezaobírá pozitivním zdravím, kdy se snaží jít za nápravu do původního stavu a pomáhá vylepšit fungování těla, které je lepší než s čím se člověk narodil. Boorsova teorie jednoduše definuje, že pozitivní zdraví je jakákoli intervence, která vylepšuje fungování tělesných (i duševních) procesů a částí ve vztahu k přežití a reprodukci, které jsou statisticky nadprůměrné a lepší. To je opět téma, které by si zasloužilo vlastní článek a je nad rámec tohoto textu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Shrnutí\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse coby filosof medicíny reagoval svým článkem Health as a theoretical concept na vzrůstající vliv antipsychiatrického hnutí v medicíně a psychiatrii. S hnutím nesouhlasil, protože se domníval, že zdraví a duševní poruchy nejsou jen stavy těla a mysli, které jsou závislé na subjektivních soudech odborníků nebo společnosti. Aby obhájil objektivní definici a existenci zdraví, a tím i duševních poruch, zaměřuje se na uzší projekt: definici zdraví a nemoci (disease, disorder). Pokud se mu to povede, dokáže obhájit nejen existenci tělesných, ale i duševních poruch a nemocí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tvrdí, že to, co je normální, je přirozené. Pro obhajobu tohoto tvrzení si vypůjčuje terminologii z evoluční biologie a statistického pohledu na zdraví. Tělesné i duševní procesy jsou výsledkem evoluční historie člověka coby organismu: funkce těla a mysli jsou adaptacemi, jejichž hlavní funkcí v poslední instanci je přispívání k cílům evoluce a adaptace jako takové: přežití a reprodukce. Pokud tělesné a duševní procesy přispívají svou funkcí k přežití a reprodukci aspoň na statistické úrovni, která je typická pro člověka v jeho věku a jeho pohlaví, lze hovořit o tom, že plní svou funkci tak, jak je příroda „nadesignovala“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z toho vyplývá, že nemoc je stav, kdy tělesné nebo duševní procesy nepřispívají svou funkcí k přežití a reprodukci tak, jak by bylo statisticky typické pro danou věkovou a pohlavní třídu. Zdraví pak můžeme definovat jako stav těla a mysli, kde nemoc je absentující.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I když se Boorse snaží o objektivní a konceptuálně rigorózní definici, není bez svých problémů. Tradiční kritikou jeho pozice je fakt, že homosexualita se zdá být nemocí: tělesné a duševní procesy homosexuálních jedinců neplní funkci, která přispívá k přežití a \u003Cstrong>reprodukci\u003C\u002Fstrong> na statisticky typické úrovni pro danou věkovou a pohlavní skupinu. Problém s homosexualitou by šlo zachránit, pokud aplikujeme, co sám Boorse tvrdí: tělesné a duševní funkce nemusí být „v provozu“ neustále, ale je důležité, že existuje připravenost a schopnost těla a mysli tyto funkce vykonávat. Jinak řečeno, tělesné procesy o homosexuálních jedinců jsou teoreticky schopné vykonávat svou funkci. Homosexuálové však z různých důvodů a příčin, které nejsou ovlivnitelné pouhou vůlí, nemají zájem o to teoretické funkce svých tělesných procesů využít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Někdo by ale mohl namítnout, že tato neschopnost či absence touhy využívat tělesné procesy a části adaptované pro reprodukci, je formou duševní poruchy, protože tato absence touhy je statisticky atypická a nepřispívá pozitivně k reprodukci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je tomu tak? Boorse si je vědom, že jeho teorie může být zneužita pro tvrzení, že homosexualita je nemoc. Bylo by dobré se někdy podívat na to, jak se s tím Boorse vyrovnal.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Filosofie psychiatrie\u003C\u002Fstrong> — třídílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F\">Jsou duševní poruchy reálné? Thomas Szasz si myslí, že nikoli\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-0\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-1\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé \u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-2\">Odvozeno z řečtiny: \u003Cem>drapetēs\u003C\u002Fem> = uprchlý otrok, \u003Cem>mania\u003C\u002Fem> = šílenství \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-3\">https:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F186939 \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-4\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\">https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Úvod Na svých letních horských výletech často s přáteli řešíme témata jako gender, duševní poruchy, hraničářky, bizarní existenci masové psychogenní epidemie (neboli masové hysterie) apod. Nejsem ale lékař ani psychiatr a bylo mi vytýkáno, že proto nemám spekulovat naprázdno bez odborných znalostí. Vzal jsem si námitku k srdci a začal zkoumat, kdo a jak definuje […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"open","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[],[33,14,34,35,36,37,38],"post-955","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article",{"self":40,"collection":46,"about":49,"author":52,"replies":56,"version-history":59,"predecessor-version":63,"wp:attachment":67,"wp:term":70,"curies":77},[41],{"href":42,"targetHints":43},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F955",{"allow":44},[45],"GET",[47],{"href":48},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[50],{"href":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[53],{"embeddable":54,"href":55},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[57],{"embeddable":54,"href":58},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=955",[60],{"count":61,"href":62},5,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F955\u002Frevisions",[64],{"id":65,"href":66},960,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F955\u002Frevisions\u002F960",[68],{"href":69},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=955",[71,74],{"taxonomy":72,"embeddable":54,"href":73},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=955",{"taxonomy":75,"embeddable":54,"href":76},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=955",[78],{"name":79,"href":80,"templated":54},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":82,"wp:term":99},[83],{"id":23,"name":84,"url":85,"description":26,"link":86,"slug":84,"avatar_urls":87,"_links":91},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":88,"48":89,"96":90},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":92,"collection":96},[93],{"href":55,"targetHints":94},{"allow":95},[45],[97],{"href":98},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[100,121],[101],{"id":30,"link":102,"name":103,"slug":103,"taxonomy":72,"_links":104},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":105,"collection":110,"about":113,"wp:post_type":116,"curies":119},[106],{"href":107,"targetHints":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":109},[45],[111],{"href":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[114],{"href":115},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[117],{"href":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[120],{"name":79,"href":80,"templated":54},[],[],{"en":124,"es":128,"fr":132},{"title":125,"slug":126,"description":127},"Boorse, Christopher – What Is Health and What Is Disease?","boorse-christopher-what-is-health-and-what-is-disease","Christopher Boorse’s functional definition of health and disease as a reply to the antipsychiatry movement, and the problems it runs into, including homosexuality.",{"title":129,"slug":130,"description":131},"Boorse, Christopher – ¿Qué es la salud y qué es la enfermedad?","boorse-christopher-que-es-la-salud-y-que-es-la-enfermedad","La definición funcional de la salud y la enfermedad de Christopher Boorse como respuesta a la antipsiquiatría, y los problemas con los que tropieza, entre ellos la homosexualidad.",{"title":133,"slug":134,"description":135},"Boorse, Christopher – Qu’est-ce que la santé et qu’est-ce que la maladie ?","boorse-christopher-qu-est-ce-que-la-sante-et-qu-est-ce-que-la-maladie","La définition fonctionnelle de la santé et de la maladie de Christopher Boorse en réponse à l’antipsychiatrie, et les problèmes auxquels elle se heurte, dont l’homosexualité.","\u003Ch2>Introducción\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>En mis excursiones de verano por la montaña, mis amigos y yo hablamos a menudo de temas como el género, los trastornos mentales, las personas con trastorno límite, la extraña existencia de las epidemias psicógenas masivas (o histeria colectiva), etc. Pero no soy médico ni psiquiatra, y se me ha reprochado que, por eso, no debería especular en el vacío sin conocimientos especializados. Me tomé la objeción en serio y empecé a investigar quién define los trastornos mentales, y cómo, y cómo se decide quién está sano y quién enfermo. El semestre pasado cursé además en el Instituto de Filosofía y Ciencias de la Religión de la Facultad de Filosofía y Letras de la Universidad Carolina una asignatura dedicada precisamente a la filosofía de la psiquiatría, y con los dos artículos anteriores sobre Foucault y Szasz inicié una serie en la que me ocupo de la filosofía de la medicina y de la psiquiatría a partir de lo que he aprendido.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Foucault sostenía que los trastornos mentales son etiquetas que la clase dirigente, por medio de la psiquiatría, pone a las personas que parecen un elemento incómodo y peligroso que altera el orden de la sociedad. Foucault no niega que existan los trastornos mentales. Pero, debido a la estrecha relación entre la justicia y la psiquiatría, la psiquiatría se convierte en una interpretación demasiado poderosa de la vida y del funcionamiento mental del individuo. Es precisamente a partir del examen y la recomendación psiquiátricos como el tribunal decide si el acusado irá «solo» a la cárcel, porque cometió el acto con plena conciencia y en pleno uso de sus facultades (estaba sano, solo moralmente corrompido), o si irá a tratarse a un hospital psiquiátrico, porque en el momento de cometer el acto no estaba mentalmente sano. Foucault señala que los psiquiatras se rigen por el marco científico-social vigente de lo que la sociedad considera trastorno mental y enfermedad, y de lo que es solo un fallo moral y un defecto en el carácter del condenado. Los psiquiatras se convirtieron en expertos cuya tarea es explicar a los tribunales por qué una persona determinada cometió tal o cual delito. En palabras de Foucault, los psiquiatras son los ejecutores de la higiene mental de la sociedad.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz fue un psiquiatra que escribió muchos textos en los que argumentaba que los trastornos mentales no existen. Según Szasz, lo que llamamos trastorno mental puede dividirse en realidad en dos categorías. En el primer caso, los llamados trastornos mentales tienen su causa en un daño cerebral, y, si es así, no se trata de trastornos mentales en sentido estricto, sino de una lesión fisiológica o de una lesión en el cerebro. En el segundo caso, todos los demás trastornos mentales son para Szasz «problemas de la vida», es decir, la incapacidad de hacer frente a la complejidad de la vida cotidiana.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ambos autores pertenecen al llamado movimiento antipsiquiátrico, que surgió en los años sesenta del siglo XX. El movimiento antipsiquiátrico no cuestiona la psiquiatría en su conjunto, sino que ofrece una mirada crítica sobre: «la cotidianidad psiquiátrica, los automatismos del funcionamiento ordinario de los hospitales psiquiátricos, el “etiquetado” irreflexivo y simplificador de los individuos con enfermedades mentales con categorías diagnósticas […] En el diagnóstico psiquiátrico los límites son difusos y la conclusión diagnóstica puede ser arbitraria; depende no solo de la erudición del médico, sino también de la comprensión histórico-social de los fenómenos anormales o, simplemente, de aquellas manifestaciones que la sociedad califica de psicopatológicas.»\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-0\" href=\"#post-955-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Szasz y, sobre todo, Foucault creían que los psiquiatras no buscan lesiones en el cuerpo o en el cerebro, sino que, para interpretar la conducta del individuo, tienen que partir de lo que se considera «normal». Y ese «normal» se define inevitablemente no dentro de la propia psiquiatría, sino en un contexto científico-social más amplio, en lo que la filosofía llama «marco» o paradigma y Foucault denominó concretamente \u003Cem>episteme\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-1\" href=\"#post-955-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem>, es decir, el estado del saber y del conocimiento de una sociedad, históricamente condicionado por una época cultural e histórica determinada.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Son precisamente las definiciones de lo que se considera normal en la sociedad, y las batallas argumentativas en torno a ello, lo que está relacionado también con lo que la medicina considera enfermedad (disease, disorder) y lo que considera un estado sano (health).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Filosofía y medicina\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Al análisis filosófico de los conceptos en medicina se le puede reprochar que no tiene contacto con la realidad de la práctica médica, en la que los médicos no tienen tiempo para filosofar, pues deben atender casos urgentes y deben actuar aquí y ahora. En mi opinión, la medicina, como cualquier disciplina, debe tener reglas claras sobre lo que entra dentro de sus competencias y de su ámbito de actuación. La imprecisión filosófica no tiene por qué manifestarse en el funcionamiento cotidiano de la disciplina. Una persona con una pierna rota o con una parada cardíaca es, intuitivamente, un paciente que necesita la ayuda de los médicos. Las imprecisiones y la falta de fundamento se manifiestan en los casos límite: ¿qué pasa, por ejemplo, con la circuncisión o con el aumento de pecho? La circuncisión femenina se considera internacionalmente una atrocidad contra la humanidad. ¿Por qué no ocurre lo mismo con la circuncisión masculina? ¿Somos internacionalmente misándricos, o es una casualidad histórico-cultural que el mundo considere la circuncisión masculina una intervención médica corriente? ¿Cómo es posible que una misma intervención pueda verse de forma tan distinta en distintos lugares del planeta? Y si esto ocurre con una intervención, ¿no es probable que otras intervenciones que consideramos corrientes, normales, puedan parecernos en el futuro una atrocidad?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si miramos la psiquiatría, la homosexualidad se consideraba hasta hace poco un trastorno mental. ¿Qué tuvo que ocurrir para que lo que se trataba en los hospitales psiquiátricos se considere hoy una variación normal de la sexualidad humana? No valoro aquí la moralidad de la homosexualidad; me interesa la evolución de qué fue lo que condujo, y cómo, a un cambio del paradigma científico en psiquiatría, de modo que una conducta humana \u003Cstrong>C1\u003C\u002Fstrong> se considera en una fase histórica una enfermedad, y en otra fase de la historia esa misma conducta \u003Cstrong>C1\u003C\u002Fstrong> se considera una manifestación normal y sana de la conducta y la actuación humanas. En la historia de la psiquiatría tenemos, por ejemplo, todavía en el siglo XIX en Estados Unidos, la \u003Cstrong>drapetomanía\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-2\" href=\"#post-955-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fstrong>. El término lo introdujo el médico estadounidense Samuel A. Cartwright, que en 1851 intentaba explicar por qué las personas esclavizadas huían de la esclavitud. Con este pretendido diagnóstico, este médico estadounidense interpretó el deseo normal de una vida libre como una patología mental. Hoy la drapetomanía es un ejemplo de manual de cómo la ciencia puede utilizarse para legitimar el racismo y la esclavitud. Pero el problema persiste: si no tenemos una definición de qué es la salud y qué es la enfermedad, no podemos afirmar de manera inequívoca que una cosa es una enfermedad y otra una manifestación normal de una conducta sana y del funcionamiento del cuerpo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Entre las principales contribuciones filosóficas al debate sobre qué es la salud y qué la enfermedad, tanto en medicina como en psiquiatría, figura el artículo \u003Cem>Health as a Theoretical Concept\u003C\u002Fem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-3\" href=\"#post-955-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, de 1977, escrito por el filósofo de la medicina Christopher Boorse.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La salud como concepto teórico\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Con su artículo, Boorse respondía a una situación desfavorable en la literatura psiquiátrica, en la que habían empezado a predominar las ideas del movimiento antipsiquiátrico. Si la psiquiatría ha de tratar las enfermedades mentales, pero al mismo tiempo no existe una definición suficientemente rigurosa de qué son en realidad la enfermedad y la salud, eso plantea un problema a la disciplina y a quienes la practican. Al principio se manifestará solo en los casos marginales, pero más adelante la falta de claridad filosófica de las nociones y los conceptos básicos puede engullir toda la disciplina. ¿Cómo define, pues, la medicina la salud (y, con ello, la enfermedad)? Boorse decidió responder a la pregunta examinando primero lo que se escribe en general en la literatura médica. Según la literatura, la enfermedad y la salud pueden definirse de varias maneras: a partir de valores; por lo que tratan los médicos; por la normalidad estadística; por el dolor y el sufrimiento; por la discapacidad y la limitación de las capacidades; por la homeostasis y, por último, desde la perspectiva de la adaptación biológica y de la función de los procesos corporales y mentales.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(1) Valor\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Las personas valoran la salud y la prefieren a la enfermedad. Pero eso no nos ayuda a definir la salud, porque existen muchos estados corporales indeseables que la medicina no considera enfermedades: la baja estatura, la falta de fuerza o de resistencia, la lentitud de los reflejos, la falta de belleza física, etc. Por tanto, no podemos definir la salud a partir de lo que es deseable o indeseable. Al contrario, algunas enfermedades pueden ser deseables. La viruela bovina salva vidas durante una epidemia de viruela; la miopía salvó la vida a algunos hombres porque no tuvieron que hacer el servicio militar; la infertilidad adquirida puede ser una liberación para unos padres con muchos hijos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(2) Tratamiento por parte de los médicos\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Según Boorse, la literatura a veces simplifica las cosas definiendo la salud y la enfermedad sencillamente así: todo lo que tratan los médicos se considera una enfermedad. Pero esa no puede ser ni una definición suficiente ni una definición necesaria de la enfermedad. La circuncisión, las intervenciones estéticas, los abortos voluntarios, etc., por ejemplo, son intervenciones que realizan los médicos, pero nadie habla de ellas como de enfermedades.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(3) Normalidad estadística\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En la literatura la normalidad se interpreta también estadísticamente. A partir de una muestra de población seleccionada es posible determinar los valores clínicamente relevantes de las variables que medimos y su variación normal dentro de la población dada. Los valores son entonces normales si encajan en la variación normal de la población medida. Dicho de otro modo, desde una interpretación puramente estadística, lo normal y lo que indica salud es lo que es común en la población.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Este enfoque tiene varios problemas. Por ejemplo, lo que no es común en la población no siempre es anormal. El grupo sanguíneo 0 o el pelo pelirrojo son menos comunes que sus alternativas, y sin embargo nadie pretende afirmar que las personas con estos rasgos sean anormales y estén enfermas. Al contrario, cosas aparentemente normales pueden ser enfermedades. Si en una sociedad casi todo el mundo fuma o vive en un entorno polvoriento y tiene problemas pulmonares, consideramos normalmente a esas personas enfermas, aunque sus problemas y adicciones sean estadísticamente comunes en la población en cuestión. Otro ejemplo es la aterosclerosis, una enfermedad de las arterias muy frecuente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La frecuencia estadística no puede ser ni suficiente ni necesaria para definir lo que es normal y sano.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(4) Dolor, sufrimiento, malestar\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Otra manera posible de definir la enfermedad es por lo que nos causa dolor y malestar. Muchos procesos corporales humanos naturales van acompañados de dolor – el parto, la menstruación, la salida de los dientes – sin que consideremos estos procesos enfermedades. Al contrario, conocemos muchas enfermedades que no van acompañadas de una experiencia subjetiva de dolor y sufrimiento. Una lesión tumoral, por ejemplo, es una enfermedad que puede manifestarse durante mucho tiempo sin presencia de dolor.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(5) Discapacidad \u002F limitación de las capacidades\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La enfermedad suele traer consigo indisposición y limitación de las capacidades. Sin embargo, no toda indisposición ni toda limitación de nuestras capacidades es una enfermedad. El parto o la fiebre son estados corporales limitantes, pero forman parte de los procesos corporales naturales y normales; su ausencia en el momento esperado podría, por el contrario, ser un fenómeno patológico y una enfermedad.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(6) Homeostasis\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La literatura menciona además el proceso de la homeostasis. La homeostasis es el mantenimiento de la constancia del medio interno del organismo (p. ej., temperatura constante, pH, concentración de iones, etc.). Es imprescindible para la actividad normal del organismo.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-4\" href=\"#post-955-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> La homeostasis no es un indicador adecuado de la salud, porque muchos procesos naturales del cuerpo están diseñados precisamente para alterarla: el crecimiento, el embarazo, el movimiento, la percepción. Estos procesos acaban alterando la constancia del medio interno; precisamente porque la homeostasis se altera a diario, somos, como organismos, flexibles y capaces de adaptarnos a los cambios del entorno. Si bien las enfermedades alteran la homeostasis, una alteración de la homeostasis no puede tomarse automáticamente como manifestación de una enfermedad.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(7) Adaptación\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Desde el punto de vista de la biología, los rasgos y las capacidades de un organismo son adaptaciones a su entorno. Varios autores de la filosofía de la medicina empezaron a utilizar precisamente el concepto de aptitud biológica (biological fitness) para definir qué es la salud. La visión darwiniana clásica de la aptitud biológica se apoya en el éxito de la reproducción genética. Boorse objeta que una adaptación y una aptitud definidas de forma tan estrecha no pueden ser buenos indicadores de la salud: rara vez es cierto que cuantos más hijos tiene una persona, más «sana» está. Dado lo exigente que es la crianza, tenderíamos a decir que es al revés. En algunos tipos de entorno, tener menos hijos parece ser una estrategia más útil para sobrevivir. Si el entorno es inhóspito y la vida es cara en tiempo y en dinero, la gente opta por tener menos hijos e invierte sus recursos limitados en un número menor de ellos. Por otro lado, si una persona en un entorno inhóspito puede permitirse tener más hijos que sobreviven y disponen de recursos suficientes para vivir, eso es un fuerte indicador de una buena adaptación. Algunas capacidades y disposiciones corporales son adecuadas solo en un entorno determinado. Un ejemplo conocido es la anemia falciforme (sickle cell disease). La anemia falciforme y la malaria están vinculadas genética y evolutivamente. Las personas con rasgo falciforme (portadores – HbAS) están protegidas de forma natural frente a las formas graves de malaria, lo que les da una ventaja de supervivencia en las regiones palúdicas, por ejemplo en los países de África occidental. Desde el punto de vista opuesto, hay capacidades, como las matemáticas o las lingüísticas, que proporcionan una ventaja adaptativa y que, en el entorno actual de la sociedad occidental moderna, conducen a una mayor probabilidad de aptitud reproductiva, y sin embargo no consideramos una enfermedad tenerlas en un grado medio o inferior a la media (hasta cierto nivel). La miopía en algún entorno alejado de la civilización, donde no existen gafas ni lentillas, es un problema grave para la supervivencia, mientras que en cualquier lugar de Europa no supone ningún problema; es más, por diversas razones la miopía puede considerarse incluso una ventaja reproductiva por su asociación con la imagen de una persona intelectual e inteligente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El hecho, pues, es que la ventaja de una adaptación determinada, y no solo para la aptitud reproductiva, debemos valorarla en relación con un entorno concreto. Lo cual no es nada nuevo para los biólogos; las adaptaciones evolucionan siempre en relación con el entorno dado en el que vive el organismo. Cuanto más tiempo vive un organismo en un entorno, y cuanto más estable es ese entorno, más se manifiesta la asociación entre el entorno y los rasgos corporales del individuo en tanto que adaptaciones ventajosas para ese entorno.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si la adaptación es el resultado de la naturaleza, que desempeña el papel de diseñadora de los procesos corporales y mentales, ¿puede considerarse enfermedad un estado en el que el cuerpo o la mente no cumplen una función diseñada por la naturaleza? Y si el cuerpo y la mente funcionan según el diseño de la naturaleza, ¿puede considerarse eso salud? De ello se ocupa el apartado siguiente.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Una definición funcional de la salud\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse defiende que la salud (y la enfermedad) pueden definirse y valorarse objetivamente, con independencia de los juicios subjetivos. Cree que una definición objetiva de la enfermedad y la salud debe partir de la combinación de 1) la función biológica de los procesos corporales y mentales, que son el resultado de la adaptación evolutiva del organismo, 2) y la tipicidad estadística (normalidad) de su funcionamiento.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Boorse se apoya en una visión de la salud que aparece ya en la Antigüedad en el padre de la medicina europea – Galeno: \u003Cstrong>lo normal es lo natural\u003C\u002Fstrong>. La salud es el estado normal del ser humano y la enfermedad es algo antinatural y anormal. La esencia y la naturaleza del ser humano en tanto que organismo biológico es la salud y el funcionamiento normal del cuerpo. Todo lo que altera el funcionamiento normal del cuerpo se considera, desde este punto de vista, una enfermedad.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Las funciones de las células, del aparato digestivo, del corazón, e incluso la conducta humana, son manifestaciones que la evolución ha modelado con el fin de la supervivencia y la reproducción. Boorse y otros representantes de la visión funcional de la salud y la enfermedad ven las funciones del cuerpo como el cumplimiento de los fines del organismo, y los fines más altos son precisamente la \u003Cstrong>reproducción\u003C\u002Fstrong> y la \u003Cstrong>supervivencia\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sin embargo, el funcionamiento del cuerpo cambia a lo largo de la vida. Por ejemplo, una persona demasiado joven o demasiado mayor es infértil. Que un niño o un anciano sea infértil a su edad no se considera una enfermedad, porque esa «no función» es de esperar. También por eso debemos entender el funcionamiento del cuerpo en relación con la edad. Además, la categoría del sexo determina qué funciones corporales puede tener una persona. Para un varón biológico es estadísticamente típico no tener útero y no poder dar a luz. Esta no función es, de nuevo, de esperar en el sexo masculino. Además de la edad, pues, debemos valorar el funcionamiento del cuerpo también según el sexo biológico. Boorse menciona que, para determinar con precisión los valores estadísticamente típicos de las funciones corporales, hay que tener en cuenta el origen étnico de las personas. Pero no desarrolla más la idea.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nunca valoramos el funcionamiento normal de los procesos corporales según una imagen abstracta del ser humano como especie biológica, sino que lo precisamos según la edad, el sexo y, en su caso, también la etnia mencionada, que juntos forman la llamada \u003Cstrong>clase de referencia\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El funcionamiento normal de los procesos corporales es, por tanto, un estado en el que \u003Cstrong>las partes del cuerpo cumplen su función biológicamente diseñada, que contribuye a la supervivencia y a la reproducción, en un nivel\u003C\u002Fstrong> que es \u003Cstrong>estadísticamente típico o mejor para la clase de referencia dada\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Una función corporal dada no tiene por qué desarrollarse durante todo el día. El aparato digestivo no funciona todo el tiempo; dormimos solo unas horas al día, etc. Por eso conviene añadir a la definición del funcionamiento normal que una parte del cuerpo no cumple su función en un nivel estadísticamente típico todo el tiempo, sino que está \u003Cstrong>preparada para cumplir esa función\u003C\u002Fstrong> en situaciones estadísticamente típicas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿Qué son, entonces, la enfermedad y la salud desde el punto de vista funcional?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>La enfermedad \u003C\u002Fstrong>es un estado en el que algunas partes del cuerpo no cumplen su función, que contribuye a la supervivencia y a la reproducción, en un nivel estadísticamente típico.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>La salud\u003C\u002Fstrong> es entonces la ausencia de enfermedad. O sea, un estado en el que todas las partes del cuerpo cumplen con normalidad su función, que contribuye a la supervivencia y a la reproducción – para la clase de referencia dada, al menos en un nivel estadísticamente típico o mejor.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Problemas de la definición de Boorse\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse es consciente de que su teoría no siempre funciona. Por ejemplo, cuando una persona nace con el corazón situado a la derecha (dextrocardia), la medicina actual lo considera una anomalía y un defecto congénito. Desde el punto de vista funcional de Boorse, sin embargo, no se trata, al parecer, ni de una enfermedad ni de un trastorno. Un corazón situado a la derecha sigue siendo capaz de contribuir con su función a la supervivencia y a la reproducción en un nivel estadísticamente típico.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mucho más controvertida es la cuestión de la homosexualidad. De la definición de enfermedad de Boorse parece desprenderse que los procesos corporales de una persona homosexual impiden que las partes del cuerpo cumplan su función, diseñada por la evolución con el fin de la reproducción, al menos en un nivel estadísticamente típico. Desde un punto de vista práctico, en las personas homosexuales este nivel es igual a cero. Pero ¿podemos conciliar la definición de Boorse con la actitud actual hacia la homosexualidad? Probablemente sí, si recordamos que la definición de Boorse cuenta con que los procesos corporales no tienen por qué cumplir su función todo el tiempo, sino que basta con que los procesos y las partes del cuerpo sean potencialmente capaces de cumplir su función biológica diseñada con el fin de la supervivencia y la reproducción. Las personas homosexuales – si no padecen impotencia u otros problemas – son teóricamente capaces de reproducirse por la vía natural, solo que su software psicológico está programado de tal manera que renuncian a esa capacidad porque no la prefieren. La problematización de la visión funcional de la salud y la enfermedad de Boorse en relación con la homosexualidad es en la literatura un tema fascinante en sí mismo y excede el alcance de este artículo. Por eso me detendré aquí, pero recomiendo leer algo sobre el tema, porque el propio Boorse no estaba contento de que su obra pudiera entenderse, y potencialmente utilizarse, como argumento contra la homosexualidad.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La definición de la salud positiva\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>La teoría de Boorse tiene consecuencias también para la llamada conceptualización de la salud positiva. Salvo quizá la medicina estética, la medicina actual no se ocupa principalmente de la salud positiva, en la que intentaría ir más allá de la restitución del estado original y ayudaría a mejorar el funcionamiento del cuerpo por encima de aquello con lo que la persona nació. La teoría de Boorse define sencillamente la salud positiva como cualquier intervención que mejora el funcionamiento de los procesos y las partes corporales (y mentales), en relación con la supervivencia y la reproducción, hasta un nivel estadísticamente superior a la media y mejor. Es, de nuevo, un tema que merecería un artículo propio y que excede el alcance de este texto.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Resumen\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse, en tanto que filósofo de la medicina, respondió con su artículo Health as a theoretical concept a la creciente influencia del movimiento antipsiquiátrico en la medicina y la psiquiatría. No estaba de acuerdo con el movimiento, porque creía que la salud y los trastornos mentales no son solo estados del cuerpo y de la mente que dependen de los juicios subjetivos de los expertos o de la sociedad. Para defender una definición objetiva y la existencia de la salud, y con ello de los trastornos mentales, se centra en un proyecto más acotado: la definición de la salud y de la enfermedad (disease, disorder). Si lo consigue, podrá defender la existencia no solo de los trastornos y las enfermedades corporales, sino también de los mentales.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sostiene que lo normal es lo natural. Para defender esta afirmación, toma prestada la terminología de la biología evolutiva y de la visión estadística de la salud. Los procesos corporales y mentales son el resultado de la historia evolutiva del ser humano en tanto que organismo: las funciones del cuerpo y de la mente son adaptaciones cuya función principal, en última instancia, es contribuir a los fines de la evolución y de la adaptación como tales: la supervivencia y la reproducción. Si los procesos corporales y mentales contribuyen con su función a la supervivencia y a la reproducción al menos en el nivel estadístico típico de una persona de su edad y su sexo, podemos decir que cumplen su función tal como la naturaleza los «diseñó».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>De ello se desprende que la enfermedad es un estado en el que los procesos corporales o mentales no contribuyen con su función a la supervivencia y a la reproducción como sería estadísticamente típico para la clase de edad y sexo dada. La salud podemos definirla entonces como un estado del cuerpo y de la mente en el que la enfermedad está ausente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Aunque Boorse aspira a una definición objetiva y conceptualmente rigurosa, esta no está exenta de problemas. Una crítica tradicional a su posición es el hecho de que la homosexualidad parece ser una enfermedad: los procesos corporales y mentales de los individuos homosexuales no cumplen la función que contribuye a la supervivencia y a la \u003Cstrong>reproducción\u003C\u002Fstrong> en el nivel estadísticamente típico para el grupo de edad y sexo dado. La teoría podría salvarse del problema de la homosexualidad si aplicamos lo que el propio Boorse sostiene: las funciones corporales y mentales no tienen por qué estar «en funcionamiento» constantemente; lo importante es que el cuerpo y la mente estén preparados y sean capaces de ejercer esas funciones. Dicho de otro modo, los procesos corporales de los individuos homosexuales son teóricamente capaces de cumplir su función. Sin embargo, por diversas razones y causas en las que no se puede influir con la mera voluntad, las personas homosexuales no tienen interés en aprovechar esas funciones teóricas de sus procesos corporales.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Alguien podría objetar, no obstante, que esta incapacidad o ausencia de deseo de utilizar los procesos y las partes del cuerpo adaptados para la reproducción es una forma de trastorno mental, porque esta ausencia de deseo es estadísticamente atípica y no contribuye positivamente a la reproducción.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿Es así? Boorse es consciente de que su teoría puede utilizarse para afirmar que la homosexualidad es una enfermedad. Valdría la pena ver algún día cómo lo resolvió Boorse.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Fuentes\u003C\u002Fh2>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Filosofía de la psiquiatría\u003C\u002Fstrong> — serie en tres partes:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault y el concepto de «individuo peligroso» en la psiquiatría del siglo XIX\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F\">¿Son reales los trastornos mentales? Thomas Szasz cree que no\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Boorse, Christopher – ¿Qué es la salud y qué es la enfermedad?\u003C\u002Fstrong> — lo estás leyendo ahora\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-0\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-1\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé \u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-2\">Derivado del griego: \u003Cem>drapetēs\u003C\u002Fem> = esclavo fugitivo, \u003Cem>mania\u003C\u002Fem> = locura \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-3\">https:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F186939 \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-4\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\">https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905688547]