[{"data":1,"prerenderedAt":264},["ShallowReactive",2],{"post-es-arrival-la-llegada-resena-y-comentario-linguistico":3,"translation-es-arrival-la-llegada-resena-y-comentario-linguistico":263},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":37,"_links":50,"_embedded":92,"tagsResolved":244,"translations":250},552,"30. 11. 2016","2016-11-30T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Farrival-recenze-a-lingvisticky-komentar","2025-11-02T19:50:22","2025-11-02T18:50:22","arrival-recenze-a-lingvisticky-komentar","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Farrival-recenze-a-lingvisticky-komentar\u002F",{"rendered":17},"Arrival \u002F Příchozí: recenze a lingvistický komentář",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp class=\"p1\">Začátek filmového příběhu působí nevinně. Sledujeme talentovanou lingvistku Louise Banksovou, která v úvodních scénách prožije rodinnou tragédii — smrt své dcery. Střih. Film se přesouvá do současnosti: doktorka Banksová, s unaveným výrazem, přichází učit do rozlehlé univerzitní auly. Místnost je však poloprázdná a většina studentů chybí. Aby toho nebylo málo, těm několika přítomným začnou zvonit telefony, tablety a jiné přístroje. Něco se děje. Jedna studentka požádá doktorku, aby zapnula zprávy v televizi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na planetě se rozmístilo přesně dvanáct vesmírných lodí ve tvaru vajíčka. Jejich podoba je tajemná — materiál připomíná opracovaný kámen, takže lodě působí jako obrovské levitující oblázky. Střih.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Doktorka Banksová sedí u pracovního stolu ve svém domě u jezera, když ji navštíví nečekaný host s ostrými rysy — plukovník Weber. Z přenosného zařízení jí přehraje zvuk, který vágně připomíná psa otřepávajícího si mokrý kožich. Jde o nahrávku komunikace s nově příchozími. Není možné, aby z jednoho zvuku dokázala rozklíčovat celý jazyk. K tomu je nutné se s mimozemšťany setkat osobně, vstoupit s nimi do interakce. Plukovník nechápe, proč by nahrávky nestačily, a odmítá sdělit více. Nakonec se však Banksová připojí k jednomu z mnoha týmů, které se po celém světě snaží objasnit, co se děje. Odvezou ji k jedné z lodí, poblíž níž vzniklo provizorní vojenské stanoviště, kde má pracovat. Pomáhat jí bude druhá hlavní postava filmu — teoretický fyzik Ian Donnelly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na rozdíl od staršího snímku \u003Ci>Kontakt\u003C\u002Fi>, kde mimozemšťané komunikaci usnadnili tím, že se zjevili v podobě otce hlavní hrdinky, přistupuje \u003Ci>Arrival\u003C\u002Fi> (\u003Ci>Příchozí\u003C\u002Fi>) k jazyku jinak: staví děj na procesu odkrývání lingvistických problémů. A těch je několik. Heptapodi (jak jsou mimozemšťané podle svých chapadel ve filmu nazýváni) používají psanou formu jazyka, která nemá žádnou vazbu na jeho mluvenou podobu. Z tohoto důvodu nebylo možné analyzovat jazyk pouze podle zvukových záznamů. Zvuková složka má pro Heptapody druhotnou roli; klíčová je grafická forma, zcela odlišná od všeho, co dosavadní lingvistika zná. Právě osvojení psané formy jejich jazyka se stává ústředním tématem filmu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cfigure class=\"wp-caption alignnone\" style=\"width: 1497px;\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"size-large\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" alt=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" width=\"1497\" height=\"787\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003Cfigcaption class=\"wp-caption-text\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">odkaz na zdroj\u003C\u002Fa>\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp class=\"p1\">Grafická podoba jazyka Heptapodů připomíná kaligrafii zen-buddhistických mnichů. Základem všech symbolů je kruh — \u003Ci>ensō\u003C\u002Fi> — který je v zenové tradici spjat se spiritualitou i procesem přibližování se k osvícení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Autor povídky Ted Chiang nazývá tuto psanou verzi \u003Ci>Heptapod B\u003C\u002Fi> a odděluje ji od orálního \u003Ci>Heptapodu A\u003C\u002Fi> — analogicky jako mykénské písmo \u003Ci>Linear A\u003C\u002Fi> a \u003Ci>Linear B\u003C\u002Fi>. Symboly Heptapodu B nemají zvukové vyjádření; nejsou tvořeny fonémy ani slabikami, ale představují ideogramy — znaky, které přímo vyjadřují informace a koncepty. Jde tedy o \u003Cspan class=\"s1\">\u003Cb>semasiografii\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fspan>, jejíž příklady známe i ze světa lidí: matematické zápisy, hudební notaci, dopravní značky či vizuální ikony počítačových programů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Grafický jazyk Heptapod B je výjimečný. Pro jednotlivé symboly, jak jsem už naznačil, neexistuje zvukové vyjádření. Kde v latince každé písmeno koresponduje s nějakým fonémem (zvukem orální formy jazyka), v Heptapodu B tento vztah neexistuje a symboly místo tradičních lingvistických prvků — jako právě fonémy, morfémy či slabiky — vyjadřují informaci či myšlenku. Jedná se tak o ideogramy, či obecněji, jak je autor sám popisuje v povídce, o \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">semasiografy\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy znaky, který reprezentují informace a koncepty přímo. Dalším reálným příkladem semasiografie jsou matematické zápisy, hudební notace, dopravní značení nebo třeba vizuální ikony textového editoru, který momentálně používám.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Semasiografické symboly lidstvo zná a denně se na ně spoléhá, když jedeme do práce nebo když pracujeme, v tom také Heptapod B není až tak zajímavý. Jeho výjimečnost, a obecně unikátnost Heptapodů jako vesmírné rasy, je fakt, že v jednom symbolu se ukrývá hned několik významů, které jsou najednou vyjádřeny jedním symbolem a že tento symbol \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nemá začátek ani konec\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, nelze je číst jako klasický text propojených vět, kde každá věta navazuje postupně na další a mezi sebou udržují logické vztahy. Heptapod B tuto \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">lineárnost\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> neobsahuje, a proto může doktorka Banksová v jedné filmové scéně ve svém památném heuréka momentu vyhrknout, že Heptapod B je „nelineární systém ortografie”. Nechápajícím přihlížejícím filmovým postavám Banksová vysvětluje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">He [myslí se jeden z Heptapodů] starts at two opposite points and completes the sentence by joining them into a kind of loop. But to do this means he has to have the whole thing in his head before he begins. Every detail. The spacing has to be right or else you wind up with fragments; a mess. (beat) It’s more impressive than that. He wrote the mirror image of it. It’s reversed, so we can read it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">COLONEL WEBER\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">So? They’re good at writing?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">That’s a result of the way they \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">think\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It’s like they know everything they’re going to say before they say it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Předchozí konverzace nám odkrývá zásadní poznatek. Heptapodi jsou nějakým způsobem osvobozeni od lineární přímky času, což jim umožňuje jejich mysl různě v čase posouvat. Čas není pro ně jednosměrná silnice, ale spíše rozsáhlý metaprostor bez hranic, který vnímají zcela najednou a libovolně mohou „zoomovat” do jeho zvolených částí. Jazyk Heptapod B tak reflektuje unikátní kognitivní vlastnosti Heptapodů. Jak je něco takového reálného a co má vůbec jazyk společného s myšlením?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Příběh hlavní myšlenku, že jazyk ovlivňuje myšlení, čerpá ze známé kontroverzní lingvistické teorie, tzv. Whorf-Sapirovy hypotézy (WSH), která byla formulována výzkumníkem Sapirem v roce 1929 a následně rozpracována jeho studentem Whorfem (Sapir-Whorf Hypothesis, Oxford English Dictionary). Jádro hypotézy říká, že jazyk (a především jeho gramatika) ovlivňuje, jak rodilý mluvčí jazyka strukturují svět kolem sebe. Původní Whorfovy myšlenky mohou být shrnuty tak, že\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Myšlení je zcela zřejmě závislé na jazyku\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gramatika (nikoli slovní zásoba) jazyka definuje vztah mezi myšlením a jazykem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sapir již v roce 1928 ve svém článku \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Status of Linguistics as a Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> píše: „Je faktem, že ‘reálný svět’ je do velké míry postaven na jazykových zvycích dané skupiny. Žádné dva jazyky nejsou dostatečně podobné, abychom o nich řekli, že reprezentují stejnou sociální realitu.” Výše zmíněné lze interpretovat, že přestože překlad mezi jazyky je možný, protože slova jsou nahraditelná, nikdy nedosáhneme výsledku, který by během procesu neztrácel něco z původního originálu. Neboť podle této hypotézy je to právě gramatika, která mnohem hlouběji ovlivňuje myšlení. Gramatika je ale pro Whorfa i Sapira zcela produktem vývoje kultury dané skupiny lidí, čímž se jejich názory liší od novějších lingvistických teorií, na kterém pracoval např. Noam Chomsky, jehož koncept Universální gramatiky naopak tvrdí, že gramatika \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">je \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">sdílena mezi kulturami, a to na té nejnižší, biologické úrovni mozku. Pro Chomskyho a jeho přívržence jde v jazyku v první řadě o gramatiku (syntax), která ve velmi abstraktní podobě je jednoduchým komputačním mechanismem, který se v mozku vyvinul procesem darwinovské evoluce. I když je WSH interpretována různě, na základě vlivu Worfa získala WSH formu, ze které lze usoudit její základní stavební kameny. Worf, inspirován Jungovou Gestaltpsychologií, rozlišuje dva druhy myšlení:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">izoláty zkušenosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">izoláty významu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Izoláty zkušenosti jsou procesem segmentování reality, nikoli procesem myšlení; jedná se o proces nelingvistický, který je společný všem lidem a\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> je nezávislý na jazyce\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Lee, 1996, pp. 96–122; Whorf, 1939, pp. 163–64). Jinak řečeno, pokud leží na stole kladivo, podle Whorfa neplatí, že by gramatika jazyka ovlivnila myšlení dvou různých mluvčích tak, že by před sebou nespatřili stejný stůj a na něm ležet stejné kladivo. Na druhé straně izoláty významu “jsou koncepty v mysli mluvčího (myšlenky)”, které uchopují izoláty zkušenosti (a tedy externí fyzický svět) určitým, kulturně specifickým způsobem, aby mluvčí izolátům zkušenosti přidělil nějaké významy.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ačkoli Ted Chiang v jednom z rozhovorů říká, že před napsáním své povídky byl ponořen pár let v odborné lingvistické literatuře, rozhodně nelze autorovi upřít uměleckou volnost, s jakou WSH zapracoval do svého příběhu. Myšlenka, že by lingvistický relativismus měl takovou moc, že by dokázal ovlivňovat rovnou fyzický svět, totiž samozřejmě v práci Whorfa, ani Sapira nenajdeme. Ba co více, Whorf viz výše říká, že gramatika nemá vliv na externí fyzický svět (izoláty zkušenosti).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To, že Chiang nezůstal věrný lingvistické teorie, mě až tak netrápí. Mnohem více jsem přemýšlel nad tím, jakým způsobem v příběhu vysvětluje cestování časem, kterým jsou Heptapodi obdařeni. Pokud se nemýlím a něco jsem nepřehlédl, celá zápletka — jak povídky, tak filmu — je vysvětlena a stojí na výše uvedené krátké citaci ze scénáře: Dr. Louise Banksová zde tvrdí, a teď parafrázuji, že psaní symbolů je velmi složité a že ještě před začátkem psaní musí mluvčí dopředu vědět každý podrobný detail toho, co přesně chce říct (nakreslit). Upřímně jsem čekal o něco sofistikovanější vysvětlení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Je jasné, že něco takového člověk zvládne velmi těžko. I tak výborné lingvistce, jakou je Dr. Banksová, bude trvat několik let, než si plynule osvojí Heptapod B. Přesto netuším, proč rychlost, s jakou Heptapodi kreslí své symboly, má přesvědčit čtenáře\u002Fdiváka, že takový jazyk ovlivňuje nejen vnímání fyzického světa, ale porušuje nám známé fyzikální zákony. Není vyloučené, že lidstvo tyto zákony může v budoucnu objevit. Ale to není argument, který je použit ve filmu, kde skutečně jde pouze a právě o to, jak složitý a odlišný jazyk Heptapod B je.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mnohem ochotněji bych připustil, že Heptapod B je pro mimozemské rodilé mluvčí hračkou prostě proto, že jejich kognitivní schopnosti a jakýsi inteligenční kvocient zásadně přesahují i ty nejtalentovanější z lidského plémě. Vždyť si vzpomeňme, že o Johnu von Neumannovi, který vlastnil jednu z nejrychlejších myslí všech dob, se také říkalo, že je „z jiného světa“, že je „patří k novému lidskému druhu“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Byl jsem ale skutečně tak zklamaný z povídky i filmu, protože nedokážu zkousnout výše uvedené spekulování nad aspekty vědeckých teorií? Ale ne. Nechť je důkazem právě tento text. Ihned po skončení filmu a otřepání se z výborného audiovizuálního zážitku (co se soundtracku týče, je pravdou, že ani Arrival se nevyhnul již poměrně kýčovitému zvukovému efektu, který má dramatizovat určité scény, a který se objevuje snad v každém druhém traileru nových, převážně akčně laděných filmů) jsem se rozhodl, že budu chtít na film reagovat v psané podobě, abych si v klidu mohl sednout a promyslet mechaniku příběhu. Ten totiž patří k jedním z nejinspirativnějších a nejoriginálnějších, které jsem v poslední době viděl. Arrival za to samozřejmě vděčí původní povídce, jejíž autor se tímto dostal ze scifi undergroundu do filmového mainstreamu. A to je dobře.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>P. S.: Ještě jeden spoiler alert, ona úvodní scéna vlastně tak úplně úvodní není.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zdroje\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Lee, P. (1996). The Whorf Theory Complex: A Critical Reconstruction. Philadelphia: John Benjamins B.V.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1939). Gestalt Technique of Stem Composition in Shawnee.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1940). Linguistics as an Exact Science.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Začátek filmového příběhu působí nevinně. Sledujeme talentovanou lingvistku Louise Banksovou, která v úvodních scénách prožije rodinnou tragédii — smrt své dcery. Střih. Film se přesouvá do současnosti: doktorka Banksová, s unaveným výrazem, přichází učit do rozlehlé univerzitní auly. Místnost je však poloprázdná a většina studentů chybí. Aby toho nebylo málo, těm několika přítomným začnou zvonit [&hellip;]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],2,[32,33,34,35,36],23,33,8,24,25,[38,14,39,40,41,42,43,44,45,46,47,48,49],"post-552","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","category-news","tag-film","tag-linguistics","tag-philosophy","tag-recenze","tag-review",{"self":51,"collection":57,"about":60,"author":63,"replies":67,"version-history":70,"predecessor-version":74,"wp:attachment":78,"wp:term":81,"curies":88},[52],{"href":53,"targetHints":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552",{"allow":55},[56],"GET",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[61],{"href":62},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[64],{"embeddable":65,"href":66},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[68],{"embeddable":65,"href":69},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=552",[71],{"count":72,"href":73},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552\u002Frevisions",[75],{"id":76,"href":77},927,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552\u002Frevisions\u002F927",[79],{"href":80},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=552",[82,85],{"taxonomy":83,"embeddable":65,"href":84},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=552",{"taxonomy":86,"embeddable":65,"href":87},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=552",[89],{"name":90,"href":91,"templated":65},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":93,"wp:term":110},[94],{"id":23,"name":95,"url":96,"description":26,"link":97,"slug":95,"avatar_urls":98,"_links":102},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":99,"48":100,"96":101},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":103,"collection":107},[104],{"href":66,"targetHints":105},{"allow":106},[56],[108],{"href":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[111,151],[112,133],{"id":113,"link":114,"name":115,"slug":115,"taxonomy":83,"_links":116},4,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":117,"collection":122,"about":125,"wp:post_type":128,"curies":131},[118],{"href":119,"targetHints":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":121},[56],[123],{"href":124},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[126],{"href":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[129],{"href":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[132],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":30,"link":134,"name":135,"slug":135,"taxonomy":83,"_links":136},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Fnews\u002F","news",{"self":137,"collection":142,"about":144,"wp:post_type":146,"curies":149},[138],{"href":139,"targetHints":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F2",{"allow":141},[56],[143],{"href":124},[145],{"href":127},[147],{"href":148},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=2",[150],{"name":90,"href":91,"templated":65},[152,172,190,208,226],{"id":32,"link":153,"name":154,"slug":154,"taxonomy":86,"_links":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffilm\u002F","film",{"self":156,"collection":161,"about":164,"wp:post_type":167,"curies":170},[157],{"href":158,"targetHints":159},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F23",{"allow":160},[56],[162],{"href":163},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[165],{"href":166},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[168],{"href":169},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=23",[171],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":33,"link":173,"name":174,"slug":174,"taxonomy":86,"_links":175},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Flinguistics\u002F","linguistics",{"self":176,"collection":181,"about":183,"wp:post_type":185,"curies":188},[177],{"href":178,"targetHints":179},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F33",{"allow":180},[56],[182],{"href":163},[184],{"href":166},[186],{"href":187},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=33",[189],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":34,"link":191,"name":192,"slug":192,"taxonomy":86,"_links":193},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":194,"collection":199,"about":201,"wp:post_type":203,"curies":206},[195],{"href":196,"targetHints":197},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":198},[56],[200],{"href":163},[202],{"href":166},[204],{"href":205},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[207],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":35,"link":209,"name":210,"slug":210,"taxonomy":86,"_links":211},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Frecenze\u002F","recenze",{"self":212,"collection":217,"about":219,"wp:post_type":221,"curies":224},[213],{"href":214,"targetHints":215},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F24",{"allow":216},[56],[218],{"href":163},[220],{"href":166},[222],{"href":223},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=24",[225],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":36,"link":227,"name":228,"slug":228,"taxonomy":86,"_links":229},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Freview\u002F","review",{"self":230,"collection":235,"about":237,"wp:post_type":239,"curies":242},[231],{"href":232,"targetHints":233},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F25",{"allow":234},[56],[236],{"href":163},[238],{"href":166},[240],{"href":241},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=25",[243],{"name":90,"href":91,"templated":65},[245,246,247,248,249],{"id":32,"name":154,"slug":154,"taxonomy":86,"link":153},{"id":33,"name":174,"slug":174,"taxonomy":86,"link":173},{"id":34,"name":192,"slug":192,"taxonomy":86,"link":191},{"id":35,"name":210,"slug":210,"taxonomy":86,"link":209},{"id":36,"name":228,"slug":228,"taxonomy":86,"link":227},{"en":251,"es":255,"fr":259},{"title":252,"slug":253,"description":254},"Arrival: A Review and a Linguistic Commentary","arrival-a-review-and-a-linguistic-commentary","A review of Arrival and of the Ted Chiang story behind it: how the Heptapods’ written language works, and what the Sapir–Whorf hypothesis can and cannot explain.",{"title":256,"slug":257,"description":258},"Arrival \u002F La llegada: reseña y comentario lingüístico","arrival-la-llegada-resena-y-comentario-linguistico","Reseña de Arrival y del relato de Ted Chiang en que se basa: cómo funciona la lengua escrita de los heptápodos y qué puede y qué no puede explicar la hipótesis de Sapir-Whorf.",{"title":260,"slug":261,"description":262},"Arrival \u002F Premier Contact : critique et commentaire linguistique","arrival-premier-contact-critique-et-commentaire-linguistique","Critique d’Arrival et de la nouvelle de Ted Chiang dont il est tiré : comment fonctionne la langue écrite des heptapodes, et ce que l’hypothèse de Sapir-Whorf peut ou ne peut pas expliquer.","\u003Cp class=\"p1\">El comienzo de la historia de la película parece inocente. Seguimos a una lingüista de talento, Louise Banks, que en las escenas iniciales vive una tragedia familiar: la muerte de su hija. Corte. La película se traslada al presente: la doctora Banks, con expresión cansada, llega a dar clase en un amplio auditorio universitario. Sin embargo, la sala está medio vacía y faltan la mayoría de los estudiantes. Por si fuera poco, a los pocos que están presentes empiezan a sonarles los teléfonos, las tabletas y otros aparatos. Algo está pasando. Una estudiante le pide a la doctora que ponga las noticias en la televisión.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Exactamente doce naves espaciales con forma de huevo se han situado alrededor del planeta. Su aspecto es misterioso: el material recuerda a la piedra labrada, de modo que las naves parecen enormes guijarros levitando. Corte.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">La doctora Banks está sentada ante el escritorio de su casa junto al lago cuando recibe la visita de un huésped inesperado de rasgos afilados: el coronel Weber. Desde un dispositivo portátil le reproduce un sonido que recuerda vagamente a un perro sacudiéndose el pelaje mojado. Es una grabación de la comunicación con los recién llegados. No es posible que ella descifre una lengua entera a partir de un solo sonido. Para eso hay que reunirse con los extraterrestres en persona, entrar en interacción con ellos. El coronel no entiende por qué no bastarían las grabaciones y se niega a decir más. Al final, sin embargo, Banks se une a uno de los muchos equipos que en todo el mundo intentan aclarar qué está ocurriendo. La llevan a una de las naves, junto a la cual se ha levantado un puesto militar provisional en el que va a trabajar. La ayudará el segundo protagonista de la película: el físico teórico Ian Donnelly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">A diferencia de la película anterior \u003Ci>Contact\u003C\u002Fi>, en la que los extraterrestres facilitaban la comunicación apareciendo con la forma del padre de la protagonista, \u003Ci>Arrival\u003C\u002Fi> (\u003Ci>La llegada\u003C\u002Fi>) aborda el lenguaje de otra manera: construye la trama sobre el proceso de ir descubriendo problemas lingüísticos. Y son varios. Los heptápodos (como se llama a los extraterrestres en la película por sus tentáculos) utilizan una forma escrita de la lengua que no guarda ninguna relación con su forma hablada. Por esta razón no era posible analizar la lengua solo a partir de las grabaciones de sonido. El componente sonoro desempeña para los heptápodos un papel secundario; lo fundamental es la forma gráfica, completamente distinta de todo lo que la lingüística conoce hasta ahora. Precisamente el aprendizaje de la forma escrita de su lengua se convierte en el tema central de la película.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cfigure class=\"wp-caption alignnone\" style=\"width: 1497px;\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"size-large\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" alt=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" width=\"1497\" height=\"787\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003Cfigcaption class=\"wp-caption-text\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">enlace a la fuente\u003C\u002Fa>\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp class=\"p1\">La forma gráfica de la lengua de los heptápodos recuerda a la caligrafía de los monjes budistas zen. La base de todos los símbolos es un círculo —\u003Ci>ensō\u003C\u002Fi>— que en la tradición zen está ligado a la espiritualidad y al proceso de acercarse a la iluminación.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">El autor del relato, Ted Chiang, llama a esta versión escrita \u003Ci>Heptapod B\u003C\u002Fi> y la separa del \u003Ci>Heptapod A\u003C\u002Fi> oral, por analogía con las escrituras micénicas \u003Ci>Linear A\u003C\u002Fi> y \u003Ci>Linear B\u003C\u002Fi>. Los símbolos del Heptapod B no tienen expresión sonora; no están formados por fonemas ni por sílabas, sino que son ideogramas: signos que expresan directamente información y conceptos. Se trata, pues, de una \u003Cspan class=\"s1\">\u003Cb>semasiografía\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fspan>, de la que conocemos ejemplos también en el mundo humano: la notación matemática, la notación musical, las señales de tráfico o los iconos visuales de los programas informáticos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La lengua gráfica Heptapod B es excepcional. Para cada uno de los símbolos, como ya he insinuado, no existe expresión sonora. Mientras que en el alfabeto latino cada letra se corresponde con algún fonema (un sonido de la forma oral de la lengua), en el Heptapod B esta relación no existe, y los símbolos, en lugar de los elementos lingüísticos tradicionales —como precisamente los fonemas, los morfemas o las sílabas—, expresan una información o una idea. Se trata, por tanto, de ideogramas o, de forma más general, tal como los describe el propio autor en el relato, de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">semasiogramas\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, es decir, signos que representan directamente información y conceptos. Otros ejemplos reales de semasiografía son la notación matemática, la notación musical, las señales de tráfico o, por ejemplo, los iconos visuales del editor de texto que estoy usando en este momento.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La humanidad conoce los símbolos semasiográficos y confía en ellos a diario, cuando vamos al trabajo o cuando trabajamos, y en eso el Heptapod B tampoco resulta tan interesante. Su excepcionalidad, y en general la singularidad de los heptápodos como raza espacial, consiste en que en un solo símbolo se esconden varios significados a la vez, expresados simultáneamente por ese único símbolo, y en que este símbolo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">no tiene principio ni fin\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">; no puede leerse como un texto clásico de oraciones enlazadas, en el que cada oración sigue a la anterior de forma sucesiva y todas mantienen entre sí relaciones lógicas. El Heptapod B no contiene esta \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">linealidad\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, y por eso la doctora Banks, en una escena de la película, puede soltar en su memorable momento de eureka que el Heptapod B es «un sistema de ortografía no lineal». A los personajes que la observan sin comprender, Banks les explica:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">He [se refiere a uno de los heptápodos] starts at two opposite points and completes the sentence by joining them into a kind of loop. But to do this means he has to have the whole thing in his head before he begins. Every detail. The spacing has to be right or else you wind up with fragments; a mess. (beat) It’s more impressive than that. He wrote the mirror image of it. It’s reversed, so we can read it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">COLONEL WEBER\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">So? They’re good at writing?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">That’s a result of the way they \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">think\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It’s like they know everything they’re going to say before they say it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La conversación anterior nos revela un hallazgo fundamental. Los heptápodos están de algún modo liberados de la línea recta del tiempo, lo que les permite desplazar su mente por el tiempo de diversas maneras. El tiempo no es para ellos una carretera de sentido único, sino más bien un vasto metaespacio sin fronteras, que perciben todo a la vez y en cuyas partes elegidas pueden «hacer zoom» a voluntad. La lengua Heptapod B refleja así las propiedades cognitivas únicas de los heptápodos. ¿Hasta qué punto es realista algo así y qué tiene que ver el lenguaje con el pensamiento?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">El relato toma su idea principal, que el lenguaje influye en el pensamiento, de una conocida y controvertida teoría lingüística, la llamada hipótesis de Whorf-Sapir (WSH), que fue formulada por el investigador Sapir en 1929 y desarrollada después por su alumno Whorf (Sapir-Whorf Hypothesis, Oxford English Dictionary). El núcleo de la hipótesis dice que la lengua (y sobre todo su gramática) influye en cómo los hablantes nativos de esa lengua estructuran el mundo que los rodea. Las ideas originales de Whorf pueden resumirse así:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">El pensamiento depende a todas luces de la lengua\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La gramática (no el vocabulario) de una lengua define la relación entre el pensamiento y la lengua\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ya en 1928, en su artículo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Status of Linguistics as a Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Sapir escribe: «Es un hecho que el “mundo real” está construido en gran medida sobre los hábitos lingüísticos del grupo. No hay dos lenguas lo bastante parecidas como para decir de ellas que representan la misma realidad social». Lo anterior puede interpretarse en el sentido de que, aunque la traducción entre lenguas es posible porque las palabras son sustituibles, nunca alcanzaremos un resultado que no pierda en el proceso algo del original. Pues, según esta hipótesis, es precisamente la gramática la que influye mucho más profundamente en el pensamiento. Pero para Whorf y para Sapir la gramática es por completo un producto del desarrollo cultural de un grupo humano determinado, y en esto sus opiniones difieren de teorías lingüísticas más recientes, como aquella en la que trabajó, por ejemplo, Noam Chomsky, cuyo concepto de gramática universal sostiene, por el contrario, que la gramática \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">es \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">compartida entre culturas, y además en el nivel más bajo, el biológico, del cerebro. Para Chomsky y sus seguidores, en el lenguaje se trata ante todo de la gramática (la sintaxis), que en una forma muy abstracta es un sencillo mecanismo computacional que se desarrolló en el cerebro mediante el proceso de la evolución darwiniana. Aunque la WSH se interpreta de distintas maneras, por influencia de Whorf adquirió una forma de la que pueden deducirse sus elementos básicos. Whorf, inspirado por la psicología de la Gestalt de Jung, distingue dos tipos de pensamiento:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aislados de experiencia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aislados de significado\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Los aislados de experiencia son un proceso de segmentación de la realidad, no un proceso de pensamiento; se trata de un proceso no lingüístico que es común a todas las personas y\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> es independiente de la lengua\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Lee, 1996, pp. 96–122; Whorf, 1939, pp. 163–64). Dicho de otro modo, si sobre una mesa hay un martillo, según Whorf no se da el caso de que la gramática de una lengua influya en el pensamiento de dos hablantes distintos de tal manera que no vean ante sí la misma mesa con el mismo martillo encima. Por otro lado, los aislados de significado «son conceptos en la mente del hablante (pensamientos)» que captan los aislados de experiencia (y, por tanto, el mundo físico externo) de una manera determinada, culturalmente específica, para que el hablante asigne algunos significados a los aislados de experiencia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aunque Ted Chiang dice en una entrevista que antes de escribir su relato estuvo un par de años inmerso en la literatura especializada en lingüística, no se le puede negar en absoluto al autor la libertad artística con la que incorporó la WSH a su historia. La idea de que el relativismo lingüístico tuviera tanto poder como para influir directamente en el mundo físico no la encontraremos, por supuesto, en la obra de Whorf ni en la de Sapir. Es más, Whorf, como hemos visto más arriba, dice que la gramática no influye en el mundo físico externo (los aislados de experiencia).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Que Chiang no se mantuviera fiel a la teoría lingüística no me preocupa tanto. He pensado mucho más en la manera en que el relato explica el viaje en el tiempo del que están dotados los heptápodos. Si no me equivoco y no se me ha escapado algo, toda la trama —tanto del relato como de la película— se explica y se sostiene sobre la breve cita del guion reproducida más arriba: la doctora Louise Banks afirma ahí, y ahora parafraseo, que escribir los símbolos es muy complicado y que, antes incluso de empezar a escribir, el hablante tiene que saber de antemano cada detalle de lo que exactamente quiere decir (dibujar). Sinceramente, esperaba una explicación algo más sofisticada.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Está claro que a un ser humano algo así le resulta muy difícil. Incluso a una lingüista tan excelente como la doctora Banks le llevará varios años dominar con fluidez el Heptapod B. Aun así, no tengo ni idea de por qué la velocidad con la que los heptápodos dibujan sus símbolos debería convencer al lector o al espectador de que semejante lengua no solo influye en la percepción del mundo físico, sino que vulnera las leyes físicas que conocemos. No está descartado que la humanidad pueda descubrir tales leyes en el futuro. Pero ese no es el argumento que se utiliza en la película, donde de verdad se trata única y exclusivamente de lo complicada y distinta que es la lengua Heptapod B.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Admitiría con mucho más gusto que el Heptapod B es un juego de niños para sus hablantes nativos extraterrestres sencillamente porque sus capacidades cognitivas y una especie de cociente intelectual superan de forma fundamental incluso a los más talentosos de la raza humana. Al fin y al cabo, recordemos que de John von Neumann, que poseía una de las mentes más rápidas de todos los tiempos, también se decía que era «de otro mundo», que «pertenecía a una nueva especie humana».\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pero ¿de verdad me decepcionaron tanto el relato y la película porque no soy capaz de tragarme la especulación sobre aspectos de las teorías científicas descrita más arriba? En absoluto. Que este mismo texto sirva de prueba. Nada más terminar la película y reponerme de la excelente experiencia audiovisual (en cuanto a la banda sonora, es cierto que ni siquiera Arrival se libró de ese efecto sonoro, ya bastante kitsch, que pretende dramatizar ciertas escenas y que aparece casi en uno de cada dos tráileres de las nuevas películas, sobre todo de acción), decidí que quería responder a la película por escrito, para poder sentarme con calma y pensar a fondo en la mecánica de la historia. Porque es una de las más inspiradoras y originales que he visto últimamente. Arrival se lo debe, por supuesto, al relato original, cuyo autor ha pasado así del underground de la ciencia ficción al mainstream cinematográfico. Y eso está bien.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>P. D.: Una advertencia de spoiler más: aquella escena inicial, en realidad, no es del todo inicial.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Fuentes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Lee, P. (1996). The Whorf Theory Complex: A Critical Reconstruction. Philadelphia: John Benjamins B.V.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1939). Gestalt Technique of Stem Composition in Shawnee.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1940). Linguistics as an Exact Science.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905688210]