[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-es-apuntes-de-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduccion":3,"translation-es-apuntes-de-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduccion":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},592,"01. 03. 2015","2015-03-01T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fzapisky-z-lev-manovich-the-language-of-new-media-uvodni-cast","2025-07-05T12:38:41","2025-07-05T10:38:41","zapisky-z-lev-manovich-the-language-of-new-media-uvodni-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fzapisky-z-lev-manovich-the-language-of-new-media-uvodni-cast\u002F",{"rendered":17},"Zápisky z: Lev Manovich – The Language of New Media (Úvodní část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Lev Manovich popisuje jak nastoupil na matematickou střední školu, které měla rozšířený sylabus o programování, přestože se původně chtěl stát malířem. V dnešní době až komicky působí výuka programování, ve které první dva roky studenti neviděli nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo počítač a veškeré “programování” probíhalo na papíře. Doslova. Učitel známkoval takovéto programy stylem, kdy snižoval hodnocení za zapomenuté středníky a jiné provinění, na které nás dnes během milisekund upozorní náš oblibený editor či IDE. Po dvou letech, Manovich pokračuje, skutečně uviděli počítač na místě, pro které bylo standardně potřeba míti povolení. Nicméně při zadání programu se nic nestalo, neboť Manovich (a ostatní nejspíše také) viděli klávesnici poprvé v životě a tak místo “nuly” zadával(i) “O”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich se po své střední hlásil na architekturu na univerzitě v Moskvě. Aby mohl projít sítem přjímacích zkoušek, absolvoval dvouletý kurz kreslení. Námaha se vyplatila, jelikož za svůj výkres, Venera, obdržel nejlepší známku – áčko. Malovich popisuje, že jeho výkres byl mnohem náročnější než například hlava Sokrata, jelikož narozdíl od hlavy, Venera nemá dobře definované hrany. Objekt navíc musel být celý stínovaný, tedy původní pomocné čáry nesměly být vidět. Později se Malovich dozvídá, že počítačoví vědci v 1970s řešili problém, jak vykreslit na počítači dobře vystíněnovaný 3D objekt. První algoritmus, který toto zvládl byl vyvinut na univerzitě v Utahu ve stejné době, kdy Malovich začal své lekce kresby.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V New Yorkou Manovich začal pracovat pro firmu, která tvoří počítačové animace pro filmový průmysl. V 1980s se jedná o jednu z prvních firem svého druhu. Manovich se učí obsluhovat počítač a software programovaný v APL. Potrvá to ještě nějakou dobu, než designér bude moci navrhnovat pomocí softwaru komplexní 3D modely a kdy Internet bude umožňovat komukoli si stáhnout již hotové 3D objekty. Software, se kterým se musí Manovich potácet, umí modelovat výsledek pouze z primitivních geometrických objektů jako krychle, válce a sférické objekty. Software pracuje s vektory a dokáže ve vteřinách vytvořit a přepočítat perspektivu. Několik obrázků, které Manovich vytvořil, se objevily na newyorské výstavě počítačového umění, ale v té době o animace či počítačové umění stál či se zajímal málokdo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 1995 na nejprestižnějším festivalu počítačového umění Ars Electronica se vyřažuje kategorie počítačová grafika a nahrazuje ji “síťové umění”. Počítač není již jen produkčním nástrojem, ale slouží též k uchovávání, distribuci a přehrávání. World Wide Web krystalizuje tento fakt. Na úrovni jazyka se digitální umění zabydluje již kolem devadesátých let. Ve stejné době počítače hostují nové druhy médií: webové stránky, počítačové hry, hypermediální CD ROMy a interaktivní instalace, ve zkratce, “nová média”. V této době již není nutné trávit hodiny nad modelováním “primitivních” 3D objektů, ale o deset let později již je možné v menu nabídkách levných softwarových nástrojů vybrat mnoho předhotovených 3D modelů, včetně detailních lidských postav a obličejů. Takovýto software je navíc možné spustit na zcela běžných počítačích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich rekapituluje rok 1995. Po pádu Sovětského svazu zaniklo ono napětí, které živilo kreativitu a představivost na obou stranách železné opony. Též se vytratily dichotomie typu svoboda versus vězení, interaktivita vs. předurčení, konzumní společnost Západu vs. něco, co by umělci a myslitelé nazvali spiritualitou Východu. Na jejich místo se pevně usadila kultura konzumu a komerce, velké organizace nám pomocí reklam diktují, co a jak a kdy bude probíhat či probíhá v našich životech. Je to něčím, co by umělci a myslitelé označili termínem „globalizace“.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Lev Manovich popisuje jak nastoupil na matematickou střední školu, které měla rozšířený sylabus o programování, přestože se původně chtěl stát malířem. V dnešní době až komicky působí výuka programování, ve které první dva roky studenti neviděli nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo počítač a veškeré “programování” probíhalo na papíře. Doslova. Učitel známkoval takovéto programy stylem, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-592","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F592",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=592",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F592\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},793,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F592\u002Frevisions\u002F793",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=592",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=592",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=592",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Notes from: Lev Manovich – The Language of New Media (Introduction)","notes-from-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction","My notes on the personal introduction to Lev Manovich’s The Language of New Media: programming on paper in Moscow, early computer animation in New York and the turn of 1995.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Apuntes de: Lev Manovich – The Language of New Media (introducción)","apuntes-de-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduccion","Mis apuntes sobre la introducción personal de The Language of New Media de Lev Manovich: programar sobre papel en Moscú, la primera animación por ordenador en Nueva York y el giro de 1995.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Notes de lecture : Lev Manovich – The Language of New Media (introduction)","notes-de-lecture-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction","Mes notes sur l’introduction personnelle de The Language of New Media de Lev Manovich : programmer sur papier à Moscou, la première animation par ordinateur à New York et le tournant de 1995.","\u003Cp>Lev Manovich cuenta cómo entró en un instituto de matemáticas cuyo programa se había ampliado con la programación, aunque en un principio quería ser pintor. Hoy en día resulta casi cómica aquella enseñanza de la programación: durante los dos primeros años los alumnos no vieron nada que se pareciera ni remotamente a un ordenador y toda la «programación» se hacía sobre papel. Literalmente. El profesor calificaba esos programas bajando la nota por los puntos y coma olvidados y otras faltas que hoy nuestro editor o IDE favorito nos señala en milisegundos. Al cabo de dos años, continúa Manovich, vieron por fin un ordenador, en un lugar para el que normalmente hacía falta un permiso. Sin embargo, al introducir el programa no pasó nada, pues Manovich (y lo más probable es que también los demás) veía un teclado por primera vez en su vida, y así, en lugar de un «cero», tecleaba (tecleaban) una «O».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Al terminar el instituto, Manovich se presentó a Arquitectura en una universidad de Moscú. Para superar la criba de los exámenes de acceso, hizo un curso de dibujo de dos años. El esfuerzo valió la pena, ya que por su dibujo, una Venus, obtuvo la mejor nota: un sobresaliente. Manovich cuenta que su dibujo era mucho más exigente que, por ejemplo, una cabeza de Sócrates, porque, a diferencia de la cabeza, la Venus no tiene aristas bien definidas. Además, el objeto tenía que estar completamente sombreado, es decir, las líneas auxiliares originales no podían verse. Más tarde Manovich se entera de que en los años setenta los informáticos se enfrentaban al problema de cómo representar en un ordenador un objeto 3D bien sombreado. El primer algoritmo que lo consiguió se desarrolló en la Universidad de Utah en la misma época en que Manovich empezó sus clases de dibujo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En Nueva York, Manovich empezó a trabajar para una empresa que crea animaciones por ordenador para la industria del cine. En los años ochenta se trata de una de las primeras empresas de su clase. Manovich aprende a manejar el ordenador y un software programado en APL. Todavía pasará un tiempo antes de que un diseñador pueda crear con software modelos 3D complejos y de que Internet permita a cualquiera descargarse objetos 3D ya hechos. El software con el que tiene que bregar Manovich solo sabe modelar el resultado a partir de objetos geométricos primitivos como cubos, cilindros y esferas. El software trabaja con vectores y es capaz de crear y recalcular la perspectiva en segundos. Varias imágenes que Manovich creó aparecieron en una exposición de arte por ordenador en Nueva York, pero en aquella época pocos querían o se interesaban por la animación o el arte por ordenador.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En 1995, el festival de arte por ordenador más prestigioso, Ars Electronica, suprime la categoría de gráficos por ordenador y la sustituye por el «arte en red». El ordenador ya no es solo una herramienta de producción, sino que sirve también para almacenar, distribuir y reproducir. La World Wide Web cristaliza este hecho. En el plano del lenguaje, el arte digital se asienta ya hacia los años noventa. En esa misma época los ordenadores acogen nuevos tipos de medios: sitios web, videojuegos, CD-ROM hipermedia e instalaciones interactivas; en resumen, los «nuevos medios». Para entonces ya no es necesario pasarse horas modelando objetos 3D «primitivos»; diez años después ya es posible elegir en los menús de herramientas de software baratas muchos modelos 3D prefabricados, incluidas figuras y caras humanas detalladas. Además, ese software puede ejecutarse en ordenadores de lo más corrientes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich recapitula el año 1995. Tras la caída de la Unión Soviética desapareció aquella tensión que había alimentado la creatividad y la imaginación a ambos lados del telón de acero. También se desvanecieron dicotomías como libertad frente a prisión, interactividad frente a predeterminación, la sociedad de consumo de Occidente frente a algo que los artistas y pensadores llamarían la espiritualidad de Oriente. En su lugar se instaló firmemente la cultura del consumo y del comercio; las grandes organizaciones nos dictan mediante la publicidad qué, cómo y cuándo ocurrirá u ocurre en nuestras vidas. Es algo que los artistas y pensadores designarían con el término «globalización».\u003C\u002Fp>",1790905694570]