[{"data":1,"prerenderedAt":837},["ShallowReactive",2],{"\u002Fnews":3},["Reactive",4],[5,244,374,498,622],["Reactive",6],{"id":7,"date":8,"date_gmt":9,"guid":10,"modified":12,"modified_gmt":13,"slug":14,"status":15,"type":16,"link":17,"title":18,"content":20,"excerpt":23,"author":25,"featured_media":26,"comment_status":27,"ping_status":27,"sticky":22,"template":28,"format":29,"meta":30,"categories":31,"tags":33,"class_list":38,"_links":50,"_embedded":92,"tagsResolved":226,"translations":231},543,"10. 10. 2021","2021-10-10T00:00:00",{"rendered":11},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fjak-facebook-a-jeho-instagram-vydelava-na-psychickem-nezdravi-dospivajicich-divek","2026-05-16T20:50:06","2026-05-16T18:50:06","jak-facebook-a-jeho-instagram-vydelava-na-psychickem-nezdravi-dospivajicich-divek","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fjak-facebook-a-jeho-instagram-vydelava-na-psychickem-nezdravi-dospivajicich-divek\u002F",{"rendered":19},"Jak Facebook a jeho Instagram vydělává na psychickém (ne)zdraví dospívajících dívek",{"rendered":21,"protected":22},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Kdo by očekával, že zrovna na byznys zaměřený Wall Street Journal (WSJ) odkryje ve svém investigativním speciálu v září tohoto roku informace z interních dokumentů Facebooku o tom, jak americký gigant preferuje tučné výdělky na úkor psychického zdraví svých uživatelů, především dospívajících dívek. Ve výborné sérii článků nazvané \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.wsj.com\u002Farticles\u002Fthe-facebook-files-11631713039\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„The Facebook Files“\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">  se mimo jiné dočteme, že Facebook si vede speciální seznam VIP uživatelů, pro které neplatí standardní pravidla a omezení pro publikování příspěvků. Nejvíce mě však zaujal článek z 13. září 2021 věnovaný právě vlivům aplikace Instagram na psychiku nejen dospívajících dívek. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mám totiž jedenáctiletou neteř. A i když má zatím od svých rodičů zakázáno používat chytrá zařízení a sociální média, je jen otázkou času, kdy se připojí do digitálního Matrixu lajků, selfies, fake news a dokonalých životů celebrit a dalších kvazi důležitých lidí. Coby člověk zabývající se zkoumáním vlivů technologií na lidské životy mám sice povědomí o tom, jak sociální média s námi manipulují, ale protože sociální média s námi manipulují podprahově na úrovni emocí a nikoli rozumu (útočí na naše touhy někam patřit), nejednou jim propadnou i ti otrlejší a odborně vzdělaní. Proto bychom neměli odmítnout vzácnou možnost se podívat na to, co Facebook sám ve svém interním auditu zjistil o vlivech své aplikace Instagram na životy lidí. A pohled to není pěkný.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Díky novinářům z WSJ jsme se dozvěděli, že Facebook se během posledních třech letech sám aktivně zajímal o vlivy svých aplikací na psychiku miliónů teenagerů. Výzkumníci této americké technologické společnosti zjistili, že i když sociální média mohou mít několik pozitivních dopadů na životy uživatelů, pro velké procento z nich, především dospívající dívky, jsou jejich produkty doslova toxické. Interní audit se zaměřuje specificky na Instagram, který se svým důrazem na fotografie mezi ostatními aplikacemi přeci jen v něčem důležitém liší. Zatímco sociální síť Facebook zdůrazňuje komentáře a sdílení informačního obsahu, mladší přírůstky do rodiny sociálních médií – Snapchat a TikTok – přitahují uživatele atraktivním, lehce chaotickým designem, ale především pro „ADHD generaci“ důrazem na krátká videa a smyčky, v nichž jde o předhánění se v tom, kdo nahraje sofistikovanější scénku či kreativněji aplikuje vtipné digitální obličejové filtry. Instagram se však zaměřuje na fotografie vypracovaných těl a fotogenické životy slavných, krásných a bohatých, které jsou dominantních lákadlem pro uživatele. To potvrzují i zaměstnanci Facebooku na jednom uniknutém příspěvku v interním diskuzním fóru, v němž stojí, že perfektní životy celebrit jsou klíčem k úspěchu Instagramu: \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„Není IG právě o tom?“ nahlédnout na „(velmi fotogenický) život horních 0,1 % lidi? Není to důvod, proč teenageři jsou na naší platformě?“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mark Zuckerberg a jeho skvadra jsou si vědomi současné i budoucí důležitosti teenagerů pro byznys sociálních médií. Připomeňme si, že v roce 2012 utratil Facebook jednu miliardu dolarů za odkoupení Instagramu, který tehdy byl malým startupem čítajícím pouhých 13 zaměstnanců. Odkoupení Instagramu neproběhlo ve zmíněném roce náhodou. Jak tvrdí analýza WSJ, podle některých interních dokumentů to bylo právě v roce 2012, kdy Facebook poprvé zaznamenal pokles počtu uživatelů z kategorie dospívajících. Odkoupením Instagramu si tak Facebook pojistil, že zůstane relevantním hráčem u této mladé skupiny uživatelů, kteří více a více preferují rychlé a lehké sdílení vizuálního obsahu namísto dnes „zastaralé“ textové komunikace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"byznys-model-zalozeny-na-fotkach\" name=\"byznys-model-zalozeny-na-fotkach\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Byznys model založený na fotkách\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Důraz na vizuální prezentaci informací hraje také důležitou roli v tom, jaké problémy při používání Instagramu pociťují samotné dospívající dívky. Novináři z WSJ konkrétně reportují výzkum Facebooku, o kterém se zmínili výzkumníci Facebooku v jedné z prezentací z března 2020: vyplývá z něho, že „třicet dva procent dospívajících dívek řeklo, že když nemají dobrý pocit ze vzhledu svých těl, Instagram tento pocit zhoršuje“. Jiný interní slajd prezentace z roku 2019 tvrdí, že Instagram „zhoršil problémy související s vnímáním vlastního těla u jedné ze tří dospívajících dívek“. Aniž by se výzkumníci Facebooku ptali dotázaných na vliv Instagramu na duševní zdraví dospívajících, v další prezentaci čteme, že „teenageři viní Instagram ze zhoršení úzkostí a deprese“ a „takto reagovali sami od sebe a napříč spektrem všech skupin”.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"teorie-socialniho-srovnavani\" name=\"teorie-socialniho-srovnavani\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Teorie sociálního srovnávání\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Wall Street Journal píše, že Facebook zkoumal, proč specificky Instagram je tak toxickou aplikací pro dospívající dívky. V celkově pěti prezentacích se v posledních 18 měsících Facebook zabýval také tím, jakou roli hraje fenomén „sociálního srovnávání“ a proč se týká především Instagramu, nikoli sociálních médií jako takových. Zmíněnou „teorii sociálního srovnávání“ představil dávno před nástupem internetu v roce 1954 americký sociální psycholog Leon Festinger. Teorie zhruba vysvětluje, že lidé si vytváří obrázek svého vlastní hodnoty (sebehodnocení), svých názorů, atraktivity svého vzhledu, svých hodnotových systémů na základě srovnání s ostatními lidmi. Festinger upozorňuje, že se srovnáváme především s lidmi, kteří jsou nám na pomyslném společenském žebříčku blízcí. Jinak řečeno, budeme se spíše srovnávat s našimi spolužáky ve škole, s kolegy v pracovním prostředí, nebo v blízkosti místa, kde bydlíme, spíše než s nějakou celebritou, jejíž život je pro nás příliš vzdálený, abychom na základě jejího života upravovali drasticky naše chování. Za normálních okolností se srovnáváme „směrem nahoru“ pouze s o málo lepšími lidmi, pokud se chceme inspirovat k nějakému osobnímu zlepšení (vzdělání, pevnější tělo, cestování apod.). Naopak „směrem dolů“ se srovnáváme s lidmi, kteří jsou na tom jen o trochu hůře, než my sami. Důvodem je to, že příliš skvělý vzor bude pro nás nedosažitelný, a tak nebude plnit roli inspirace, nýbrž povede k negativním pocitům. Naopak srovnávat se s někým, kdo vede znatelně horší život než my sami, nám nepřinese kýžený hřejivý pocit zadostiučinění, že náš život je lepší. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"stara-a-nova-media-od-celebrit-ke-spoluzakum\" name=\"stara-a-nova-media-od-celebrit-ke-spoluzakum\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Stará a nová média: Od celebrit ke spolužákům\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Asi většina z nás si dokáže vzpomenout na situaci, kdy měli naše neteře, dcery, synové (nebo dokonce my sami) špatnou náladu z toho, že nějaká celebrita v televizi nebo online vypadá o dost lépe, anebo že ten či onen sportovec je o tolik lepší. Srovnávání se s ostatními není nic nového a patří k našemu chování od nepaměti. Televize, rádia a tiskoviny, tedy tzv. stará média, toho také maximálně využívají. Celá kategorie bulvárních novin de facto zneužívá lidské tendence zjišťovat svou hodnotu (v nepřítomnosti jiných ukazatelů) ve vztahu k tomu, jak si stojíme v porovnání s nejúspěšnějšími lidmi. Čtenáře možná překvapí, že i po zhruba sedmdesáti letech ženského emancipačního hnutí a systematického boření mýtů a stereotypů ze strany humanitních a sociálních věd, nám empirická výzkumná šetření říkají, že ženy z generace mileniálů (ročníky 1975 až 2000) stále více než muži vyhledávají zprávy a bulvární tisk věnující se celebritám (47 % žen versus 23 % mužů), stylu a módě (44 % versus 10 %) neb zdraví a fitness (49 % versus 32 %).\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> Ve starých médiích málokdo vidí v pravidelných intervalech, zdali vůbec, skvělé životy svých kamarádů, spolužáků nebo kolegů práce, neboť z ekonomických důvodů si stará média nemohou dovolit platit čas na lidech, které nikdo nezná a nemají pro dané médium komerční hodnotu. Stará média nám tak stručně řečeno nabízejí srovnání pouze s celebritami a sportovci, kteří jsou mediálně nejzajímavější. Z psychologického hlediska jsou nám jejich životy ale vzdálené, nikdy jsme je neviděli a nikdy nebudou součástí našich každodenních životů.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nová média, včetně sociálních sítích, se v tomto liší. Již to nejsou ředitelé nebo produkční velkých mediálních domů, kteří určují, kdo se na našich obrazovkách v pokojíku objeví. Nová média demokratizovaly mediální prostor, takže pokud máme zájem (a ukazuje se, že máme), mohou se na našich počítačových a mobilních obrazovkách objevit naši přátelé, kolegové a kolegyně. V historii médií a vlastně lidské existence se jedná o zásadní zlom a bezprecedentní situaci. Nyní máme možnost se 24 hodin denně a 7 dní v týdnu porovnávat s našimi vrstevníky. A přestože na rozumové úrovni víme, že bychom neměli trávit tolik času na Facebooku nebo Instagramu, naše milióny let staré emocionální části mozku převládají a my si nemůžeme pomoci. A ukazuje se, že na této sociálně-mediální digitální droze jsou nejvíce závislé právě dospívající dívky. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V další studii zaměřené na americké a britské teenageři, jak reportuje WSJ, zjistil Facebook, že více než 40 % uživatelů instagramu tvrdí, že se cítí „neatraktivní“ a tento pocit začal po používání aplikace. Důležitou informací z odkrytých dokumentů je, že další výzkum tvrdí, že dospívající uživatelé Instagramu vědí, že je aplikace pro ně škodlivá a chtějí na ni trávit méně času, ale nemají dostatečnou vůli se tak chovat. Dospívající uživatelé podle interního výzkumu Facebooku tvrdí, že se cítí „závislí“, ale že si nemohou pomoct, protože cítí povinnost být online, aby jim něco důležitého neuniklo.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"studena-data-a-realne-zivoty\" name=\"studena-data-a-realne-zivoty\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Studená data a reálné životy\u003C\u002Fh2>\n\u003Cfigure>\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone size-full wp-image-118\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fim-397078.avif\" sizes=\"auto, (max-width: 1333px) 100vw, 1333px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fim-397078.avif 1333w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fim-397078-200x300.jpg 200w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fim-397078-682x1024.jpg 682w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fim-397078-768x1152.jpg 768w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fim-397078-1024x1536.jpg 1024w\" alt=\"\" width=\"1333\" height=\"2000\" \u002F>\u003C\u002Ffigure>\n\u003Cp>(Zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.wsj.com\u002Farticles\u002Ffacebook-knows-instagram-is-toxic-for-teen-girls-company-documents-show-11631620739\">Wall Street Journal, článek Facebook Knows Instagram is Toxic For Teen Girls, Company Documents Show\u003C\u002Fa>)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vedle syrových dat a analýzy dokumentů se investigativní článek WSJ snaží poměrně slušně dát tomuto tématu i konkrétní lidskou tvář. Zmiňuje se o svém rozhovoru se studentkami Destinee Ramosovou (17 let) a Isabelou Yoblonski (18 let). Ty WSJ řekly, že během koronavirové pandemie cítili o to větší nutnost být online na Instagramu: „pokud jste chtěli ukázat přátelům, co právě děláte, museli jste jít na Instagram“. Studentky se také zapojily do národní studentské vědecké soutěže, pro kterou připravili dotazníkové šetření o psychickém zdraví svých vrstevníků ve vztahu k používání sociálních médií. Podařilo se jim zjistit, že z 98 respondentů přibližně 90 % potvrdilo, že sociální média zhoršují jejich psychické zdraví. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pro další studentku Molly Pittsovou (17 let) byl Instagram způsobem, jak zjistit po přestěhování do nové střední školy, kteří studenti a studentky jsou v novém kolektivu nejoblíbenější. Stačilo jí k tomu si najít instagramové profily svých nových spolužáků a podle počtu „followerů“ zjistila, se kterými spolužáky je dobré se bavit. Studentka Molly řekla novinářům z WSJ, že ji přijde, jako kdyby všichni její spolužáci měli číslo o počtu sledujících na sociálních sítích vytetované na čele. Mně osobně při čtení těchto vět z WSJ článku zamrazilo a vzpomněl jsem si na sociální kredit v Číně anebo epizodu „Nosedive“ z dystopického (a skvělého) seriálu Černé zrcadlo, která vyobrazuje svět, kde absolutně vše, co děláme, je hodnoceno ostatními lidmi přes mobilní aplikaci, v níž každý člověk má své číslo představující společenskou oblíbenost a de facto i lidskou hodnotu. Toto číslo je veřejně dostupné a v podstatě kdokoli vám může během dne číslo zlepšit nebo zhoršit podle toho, jak jste k nim laskaví (tzv. jak jim „lezete do zadku“). V takovém světě není potřeba diktátor hrozící vojenskou okupací, lidé se sami autocenzurují a skoro nikdo se neodváže říct něco, co by vybočovalo z dominatního proudu myšlení dané společnosti. Vede to k šedému průměru, klišé na každém rohu a enormní povrchnosti na všech úrovních společnosti. Ale dost o našem světě a zpět k Instagramu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cfigure>\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone wp-image-112 size-full\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fblack-mirror-nosedive-bryce-dallas-howard-1108x0-c-default.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 1108px) 100vw, 1108px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fblack-mirror-nosedive-bryce-dallas-howard-1108x0-c-default.jpg 1108w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fblack-mirror-nosedive-bryce-dallas-howard-1108x0-c-default-300x225.jpg 300w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fblack-mirror-nosedive-bryce-dallas-howard-1108x0-c-default-1024x768.jpg 1024w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fblack-mirror-nosedive-bryce-dallas-howard-1108x0-c-default-768x576.jpg 768w\" alt=\"(Seriál Černé zrcadlo [ang. Black mirror], epizoda Nosedive)\" width=\"1108\" height=\"831\" \u002F>\u003C\u002Ffigure>\n\u003Cp>(Seriál Černé zrcadlo [ang. Black mirror], epizoda Nosedive)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"algoritmy-lajky-a-zavislosti\" name=\"algoritmy-lajky-a-zavislosti\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Algoritmy, lajky a závislosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Celou situaci se závislostí na Instagramu zhoršuje funkce „Explore“ (Prozkoumej). Ta v aplikaci pomocí algoritmů specificky navrhuje obsah pro daného uživatele podle to, co dříve uživatel hledal nebo „lajkoval“. Jakmile jednou uživatel vyhledá nebo olajkujete například video tematicky zaměřené na hubnutí a posilování hýžďových svalů, instagramový algoritmus v záložce Explore bude zobrazovat další populární videa věnovaná posilování, která se snaží motivovat k hubnutí, ale zároveň vyobrazují těžce dosažitelné ideály, čímž spouští u mnoho uživatelů úzkostlivé a depresivní vztahy vyvolané myšlenkami, že člověk není dostatečně dobrý.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Podle interních dokumentů se Facebook aktivně snažil snížit negativní vlivy Instagramu tím, že dlouhodobě experimentoval s možností skrýt počet „lajků“, které zásadně přispívaly k úzkostlivým stavům mnohých uživatelů. Skrývání lajků bylo testováno v rámci projektu nazvaného Projekt Daisy. Opět díky interním dokumentům Facebooku z roku 2020 ale víme, že tato možnost nezlepšila psychické zdraví uživatelů. Přesto v květnu tohoto roku Facebook a Instagram spustily pro všechny uživatele možnost „lajky“ skrývat. Podle WSJ reportáže to bylo především na popud vysoce postavených manažerů Facebooku, kteří se domnívali, že veřejné představení této nové funkce pomůže Facebooku vypadat, že se skutečně stará o psychické zdraví svých uživatelů: „Spuštění Daisy bude přijato novináři a rodiči jako silný indikátor toho, že se Instagram stará o své uživatele, především vedle dalších pozitivně naladěných funkcí, které budeme spouštět“. Facebook svůj záměr zlepšit svou image opravdu masově propagoval. Ředitel Instagramu, Adam Mosseri, dostal speciální úkol udělat z aplikace pro uživatele bezpečné a speciální místo. Na začátku roku poskytl pro New York Times rozhovor, kde Mosseri tvrdí, že určitá hysterie a kritické ohlasy jsou běžné pro všechny typy nových médií. Tvrdí, že již v antickém Řecku lidé kritizovali filozofa Platóna, protože začal své myšlenky zapisovat, kdežto tehdejším dominantním názorem bylo, že psaní zničí schopnosti si věci pamatovat. Mosseri má pravdu. Otázku vlivu psaní (obecněji gramotnosti) na schopnosti si věci pamatovat najdeme ve známém platónském dialogu Faidros. Již ale zapomíná na to, že vlivy jakékoli technologie nikdy nelze předem odhadnout a z historie médií a techniky víme, že reálné vlivy technických inovací začínáme pociťovat až s velkým zpožděním, desítky, ba někdy stovky let potom, co byla daná technologie poprvé rozšíření mezi lidmi ve společnosti. Ať už si myslíme o této filozofické debatě nad vlivem médií a technologií cokoliv, faktem je, jak připomíná WSJ, že Mosseri byl nucen veřejně přiznat, že Projekt Daisy situaci vlastně příliš nezlepšil. Mosseri ale zůstává optimistický, že se podaří Instagramu najít správný lék na to, jak včasně identifikovat uživatelé, pro které používání Instagramu se skutečně může stát problematické.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"co-tvrdi-odbornici\" name=\"co-tvrdi-odbornici\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Co tvrdí odborníci?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Přes všechny indicie a existující psychologické a sociologické teorie, že sociální síť Instagram může být nebezpečnou aplikací pro teenagery, a především již zmíněné dospívající dívky, prohlásil ředitel Facebook Mark Zuckerberg při slyšení v americkém kongresu z března 2021, že „Výzkum, který jsme viděli, tvrdí, že používání sociálních aplikací pro spojení s dalšími lidmi může mít pozitivní dopad na psychické zdraví“. Jinak řečeno, kouření je pro vás zdravé, není třeba se ničeho obávat. \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theguardian.com\u002Fcommentisfree\u002F2021\u002Foct\u002F08\u002Ffacebook-tobacco-industry-research-harm-causes\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Známý sloupkař Jonathan Freedland se v britském Guardianu správně ptá\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, zda náhodou nejsme všichni digitální kuřáci 21. století a Facebook není hlavou tabákového průmyslu, který se snaží všem „nabulíkovat“, že konzumovat Facebook je zdravé a čím více, tím lépe. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Co na situaci s Instagramem říkají odborníci? Tak například WSJ cituje Angelu Guarda, ředitelku programu pro poruchu příjmu potravy při významné americké nemocnici Johnse Hopkinse, který působí i coby docentka psychiatrie na fakultě medicíny při Univerzitě Johnse Hopkinse. Ta tvrdí, že má zkušenosti s mnoha rodiči, kteří si stěžují, že se jejich děti se naučili ze sociálních sítí různé tipy o tom, jak omezit příjem potravy nebo vyvolat zvracení. Docentka Guarda odhaduje, že u přibližně poloviny pacientů může za tyto problémy Instagram a další sociální média.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cfigure class=\"wp-block-image size-large\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"wp-image-106\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fben-weber-wPp-Moaocfg-unsplash-1024x683.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fben-weber-wPp-Moaocfg-unsplash-1024x683.jpg 1024w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fben-weber-wPp-Moaocfg-unsplash-300x200.jpg 300w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fben-weber-wPp-Moaocfg-unsplash-768x512.jpg 768w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fben-weber-wPp-Moaocfg-unsplash-1536x1024.jpg 1536w, https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F\u002F2021\u002F10\u002Fben-weber-wPp-Moaocfg-unsplash-2048x1365.jpg 2048w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"683\" \u002F>\u003C\u002Ffigure>\n\u003Cp>(Zdroj fotografie: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Funsplash.com\u002F@benearlweber?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText\">Ben Weber\u003C\u002Fa> on \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Funsplash.com\u002Fphotos\u002Fwomen-takes-photo-inside-building-near-people-wPp-Moaocfg\">Unsplash\u003C\u002Fa>)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V současné době zřejmě nejznámějším americkým akademikem, který se věnuje vlivům sociálních médií na děti a dospělé, je sociální psycholog Jonathan Haidt. Doporučuji jeho knihu napsanou společně s Gregem Lukianoffem – Rozmazlování americké mysli (v originále The Coddling of the American Mind), v níž autoři se pokouší identifikovat současné dění v americké společnosti, především na amerických univerzitách, kde čím dál tím větší množství studentů a studentek vykazují psychické problémy, úzkostlivé stavy, vyžadují přísné trestání tzv. „mikroagresí“, vyžadují, aby vyučující předem upozorňovali na nepříjemný obsah v probírané knize nebo látce (tzv. trigger warnings) a v neposlední řadě si Haidt a Lukianoff všímají vzrůstající autocenzury učitelů.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Haidt efekty sociálních médií začal studovat kolem roku 2015 a je zastáncem teorie sociálního porovnávání coby jedné z hlavních přičin krize spojené s psychickými problémy dospívajících dívek. \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fquillette.com\u002F2021\u002F10\u002F04\u002Finstagram-and-the-teen-girl-mental-health\u002F\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Haidt v podcastu pro australský konzervativně laděný magazín Quillette tvrdí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, že Instagram drasticky zhoršuje běžné úzkostlivé problémy dospívajících dívek, které se týkají vzhledu, statusu uvnitř vrstevnické skupiny, stejně tak jako nepřímé šikanování, jež mezi dívkami neprobíhá fyzickou, ale slovní agresí pomocí šíření drbů a společenské ostrakizace. Haidt tvrdí, že ne všechny digitální média mají stejné negativní vlivy. Například si všímá, že dospívající chlapci tráví mnohem více času než dívky u počítačových her. Počítačové hry podle Haidta mají skutečně pozitivní dopady na vývoj kluků díky tomu, že upřednostňují komunikaci v reálném čase, nutnost naučit se disciplínu, schopnost spolupráce apod. Zatímco Instagram je o nepřímou komunikaci, kde dívky jsou nabádány k tomu, aby fotily své tělo a svůj život a pak čekají na „lajky“, které validují jejich vzhled a pozici v rámci vrstevnické sociální skupiny kamarádů, především ostatních dívek. Haidt zároveň potvrzuje dříve zmíněné studentky, kde prestiž a sociální postavení na Instagramu se skutečně čím dál tím více přelévá do prestiže v reálném životě.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> I když je podle Haidta nemožné plošně zakázat svým dětem přístup na sociální sítě, měli by se rodiče začít více informovat o vlivů sociálních médií na vývoj dětí, a také začít požadovat po svých politicích možnost ustanovit v zákoně navýšení minimálního věku pro používání aplikací typu Instagram. Haidt by ideálně stanovil limit na 16 a více let, ale věří, že realističtější volba je povolit dětem sociální média od 14 let.    \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mark Zuckerberg si Haidta dvakrát pozval do Facebooku, aby spolu probrali potenciální negativní vlivy sociálních aplikací. Zuckerberg se nechal podle WSJ slyšet, že současný výzkum týkající se vztahu psychického zdraví u dospívajících a užívání sociálních médií je stále neučitý a dostatečně jasně neukazuje na to, že sociální média jsou přímým viníkem ve vzrůstající krizi psychického zdraví dospívajících.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na jednu stranu měl Zuckerberg pravdu. Výzkum kolem roku 2019 nebyl jasný. Potížem však je, že věda pro jakékoli jasné závěry potřebuje velké množství dat, které však nebyly dostupné. A to z toho důvodu, že veškerá data o používání Facebooku nebo Instagramu vlastní právě Facebook a jako komerční subjekt není – zatím – povinen sdílet svá interní a proprietární data s výzkumníky a univerzitami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To se ale může lehce změnit. I díky investigativní práci novinářů z Wall Street Journal jsme se konečně poprvé dozvěděli, že Zuckerberg nejspíše lhala a Facebook měl již delší dobu množství dat a výzkumu, které odkryly reálné škodlivé efekty Instagramu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dalším krokem by mohla být určitá forma regulace a požadavek na transparenci dat i algoritmů aplikací typu Facebook a Instagramu. Pokud lidé a rodiče především se začnou dožadovat, aby novodobý tabákový průmysl, kterým se sociální média začínají svými škodlivými vlivy stávat, byl pod větším dohledem a byl ochotný sdílet interní data, budeme mít větší přehled o tom, co s námi možná nejdůležitější sociální technologie 21. století dělají. Nyní jsme odsouzeni věřit prodejci tabáku, že cigarety jsou pro nás nikoli nezdravé, ale dokonce blahodárné. Rodiče jsou běžně zhrození, když poprvé uvidí svou 14 letou dceru kouřit na rohu školy. Možná je čas na to, aby podobně kriticky reagovali na to, když si jejich dcera založí profil na Instagramu. Já se pokusím udělat maximum, aby má neteř neměla potřebu definovat hodnotu svého lidství prostřednictvím spoře oděných selfies a lajků na sociálních sítích. Pokud mě to dělá politickou konzervou, přijímám tuhle nálepku rád a dobrovolně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Zdroje\u003C\u002Fstrong>\u003Ca href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\">\u003Csup>[1]\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.americanpressinstitute.org\u002Fpublications\u002Freports\u002Fsurvey-research\u002Fdifferences-within-millennials\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.americanpressinstitute.org\u002Fpublications\u002Freports\u002Fsurvey-research\u002Fdifferences-within-millennials\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theguardian.com\u002Fcommentisfree\u002F2021\u002Foct\u002F08\u002Ffacebook-tobacco-industry-research-harm-causes\">https:\u002F\u002Fwww.theguardian.com\u002Fcommentisfree\u002F2021\u002Foct\u002F08\u002Ffacebook-tobacco-industry-research-harm-causes\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fquillette.com\u002F2021\u002F10\u002F04\u002Finstagram-and-the-teen-girl-mental-health\u002F\">https:\u002F\u002Fquillette.com\u002F2021\u002F10\u002F04\u002Finstagram-and-the-teen-girl-mental-health\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":24,"protected":22},"\u003Cp>Kdo by očekával, že zrovna na byznys zaměřený Wall Street Journal (WSJ) odkryje ve svém investigativním speciálu v září tohoto roku informace z interních dokumentů Facebooku o tom, jak americký gigant preferuje tučné výdělky na úkor psychického zdraví svých uživatelů, především dospívajících dívek. Ve výborné sérii článků nazvané „The Facebook Files“  se mimo jiné dočteme, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":28},[32],2,[34,35,36,37],14,12,13,10,[39,16,40,41,42,43,44,45,46,47,48,49],"post-543","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","category-news","tag-gender","tag-psychology","tag-society","tag-technology",{"self":51,"collection":57,"about":60,"author":63,"replies":67,"version-history":70,"predecessor-version":74,"wp:attachment":78,"wp:term":81,"curies":88},[52],{"href":53,"targetHints":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F543",{"allow":55},[56],"GET",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[61],{"href":62},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[64],{"embeddable":65,"href":66},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[68],{"embeddable":65,"href":69},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=543",[71],{"count":72,"href":73},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F543\u002Frevisions",[75],{"id":76,"href":77},776,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F543\u002Frevisions\u002F776",[79],{"href":80},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=543",[82,85],{"taxonomy":83,"embeddable":65,"href":84},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=543",{"taxonomy":86,"embeddable":65,"href":87},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=543",[89],{"name":90,"href":91,"templated":65},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":93,"wp:term":110},[94],{"id":25,"name":95,"url":96,"description":28,"link":97,"slug":95,"avatar_urls":98,"_links":102},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":99,"48":100,"96":101},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":103,"collection":107},[104],{"href":66,"targetHints":105},{"allow":106},[56],[108],{"href":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[111,151],[112,133],{"id":113,"link":114,"name":115,"slug":115,"taxonomy":83,"_links":116},4,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":117,"collection":122,"about":125,"wp:post_type":128,"curies":131},[118],{"href":119,"targetHints":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":121},[56],[123],{"href":124},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[126],{"href":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[129],{"href":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[132],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":32,"link":134,"name":135,"slug":135,"taxonomy":83,"_links":136},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Fnews\u002F","news",{"self":137,"collection":142,"about":144,"wp:post_type":146,"curies":149},[138],{"href":139,"targetHints":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F2",{"allow":141},[56],[143],{"href":124},[145],{"href":127},[147],{"href":148},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=2",[150],{"name":90,"href":91,"templated":65},[152,172,190,208],{"id":34,"link":153,"name":154,"slug":154,"taxonomy":86,"_links":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fgender\u002F","gender",{"self":156,"collection":161,"about":164,"wp:post_type":167,"curies":170},[157],{"href":158,"targetHints":159},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F14",{"allow":160},[56],[162],{"href":163},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[165],{"href":166},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[168],{"href":169},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=14",[171],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":35,"link":173,"name":174,"slug":174,"taxonomy":86,"_links":175},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychology\u002F","psychology",{"self":176,"collection":181,"about":183,"wp:post_type":185,"curies":188},[177],{"href":178,"targetHints":179},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F12",{"allow":180},[56],[182],{"href":163},[184],{"href":166},[186],{"href":187},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=12",[189],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":36,"link":191,"name":192,"slug":192,"taxonomy":86,"_links":193},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fsociety\u002F","society",{"self":194,"collection":199,"about":201,"wp:post_type":203,"curies":206},[195],{"href":196,"targetHints":197},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F13",{"allow":198},[56],[200],{"href":163},[202],{"href":166},[204],{"href":205},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=13",[207],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":37,"link":209,"name":210,"slug":210,"taxonomy":86,"_links":211},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ftechnology\u002F","technology",{"self":212,"collection":217,"about":219,"wp:post_type":221,"curies":224},[213],{"href":214,"targetHints":215},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F10",{"allow":216},[56],[218],{"href":163},[220],{"href":166},[222],{"href":223},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=10",[225],{"name":90,"href":91,"templated":65},[227,228,229,230],{"id":34,"name":154,"slug":154,"taxonomy":86,"link":153},{"id":35,"name":174,"slug":174,"taxonomy":86,"link":173},{"id":36,"name":192,"slug":192,"taxonomy":86,"link":191},{"id":37,"name":210,"slug":210,"taxonomy":86,"link":209},{"en":232,"es":236,"fr":240},{"title":233,"slug":234,"description":235},"How Facebook and Its Instagram Profit from the Mental (Ill) Health of Teenage Girls","how-facebook-and-its-instagram-profit-from-the-mental-ill-health-of-teenage-girls","Facebook’s internal research, revealed by the Wall Street Journal, shows that Instagram harms the mental health of teenage girls, and that the company knew it.",{"title":237,"slug":238,"description":239},"Cómo Facebook y su Instagram ganan dinero con la (mala) salud mental de las adolescentes","como-facebook-y-su-instagram-ganan-dinero-con-la-mala-salud-mental-de-las-adolescentes","Las investigaciones internas de Facebook, reveladas por el Wall Street Journal, muestran que Instagram daña la salud mental de las adolescentes y que la empresa lo sabía.",{"title":241,"slug":242,"description":243},"Comment Facebook et son Instagram gagnent de l’argent sur la (mauvaise) santé mentale des adolescentes","comment-facebook-et-son-instagram-gagnent-de-l-argent-sur-la-mauvaise-sante-mentale-des-adolescentes","Les recherches internes de Facebook, révélées par le Wall Street Journal, montrent qu’Instagram nuit à la santé mentale des adolescentes et que l’entreprise le savait.",["Reactive",245],{"id":246,"date":247,"date_gmt":248,"guid":249,"modified":251,"modified_gmt":252,"slug":253,"status":15,"type":16,"link":254,"title":255,"content":257,"excerpt":259,"author":25,"featured_media":26,"comment_status":27,"ping_status":27,"sticky":22,"template":28,"format":29,"meta":261,"categories":262,"tags":263,"class_list":265,"_links":268,"_embedded":300,"tagsResolved":360,"translations":361},569,"23. 05. 2018","2018-05-23T00:00:00",{"rendered":250},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fne-zuckerberg-nikdy-nedokaze-spravit-facebook","2025-11-02T19:50:46","2025-11-02T18:50:46","ne-zuckerberg-nikdy-nedokaze-spravit-facebook","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fne-zuckerberg-nikdy-nedokaze-spravit-facebook\u002F",{"rendered":256},"Ne, Zuckerberg nikdy nedokáže „spravit“ Facebook",{"rendered":258,"protected":22},"\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fapi.multimedia.europarl.europa.eu\u002Fdocuments\u002F20125\u002F69465757\u002F20180522_EP-071135A_DLL_010_RESIZED_M.jpg\" alt=\"Meeting with Mark Zuckerberg at the European Parliament\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Zdroj: https:\u002F\u002Fmultimedia.europarl.europa.eu\u002Ffr\u002Fmeeting-with-mark-zuckerberg-at-european-parliament_6501_pk\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>V posledních týdnech má ředitel nejvlivnější sociální sítě, Mark „Zuck“ Zuckerberg, napilno. Nejdříve vystoupil v americkém kongresu, nyní odcestoval do Bruselu, aby v Evropské parlamentu před zraky statisíců, možná miliónů svých uživatelů vysvětlil evropským činitelům problémy, se kterými se Facebook potýká. Konkrétně se opět hovořilo o tom, jak mohlo dojít k masivnímu úniku osobních informací uživatelů v rámci aféry Cambridge Analytica a jejich údajného politicky motivovaného zneužití ze strany některých ruských aktérů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Během 80 minutového výslechu jsme mohli slyšet kontroverzního britského politika Nigela Farage, který deklaroval, že bez platformy Facebooku by Brexit nebo zvolení Donalda Trumpa nebylo možné. Mě však zaujalo vystoupení belgického politika Guye Verhofstadta a jeho rétorické kvality. Představitel aliance liberálů a demokratů pro Evropu se Zuckerberga zeptal, zdali bude chtít, aby se na jeho dědictví pamatovalo „jako na jednoho ze tří internetových velikánů, společně se Stevem Jobsem a Billem Gatese, kteří obohatili náš svět a společnost“ nebo „jako na génia, jenž vytvořil digitální monstrum, které ničí naší demokracii a společnost?“ Verhofstadt dále Zuckerbergovi položil otázku, zdali bude schopný Facebook spravit. Nehledě na to, co si možná Zuckerberg přeje a politická garnitura nařizuje, mým názorem je, že při současné velikosti Facebook ani na čistě teoretické rovině nelze „spravit“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Svůj názor zakladám na poznatcích současného teoretického myšlení o technologii v postfenomenologickém proudu oboru filozofie techniky a teorie rozšíření kognice v oboru kognitivní vědy. Oba pohledy se velmi blízce zaobírají typy interakcí s technologií i tím, jakou povahu má obecně vztah člověka s technologií.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Standardní příběh pod vlivem Karla Jasperse i dalších donedávna vyprávěl, že technologie je neutrální instrument, zatímco člověk sám je oním prvkem, který technologii vdechne život a funkcionality. Technologie je tedy pasivním objektem a člověk aktivním aktérem. Tento pohled na technologii následuje, často nevědomě, historickou pozici, kterou jsme zdědili ze 17. století od francouzského filozofa René Descartese, jenž rád odděloval tělo od mysli i tzv. subjekt od objektu. Pod pláštíkem karteziánského myšlení člověk přichází do kontaktu s technologií tak, že obě strany této interakce mají předem pevně stanovené vlastnosti i cíle, zcela nezávislé na kontextuálních, kulturních nebo společenských faktorech dané situace, ve které interakce probíhá. Nebylo překvapením, že takový pohled na technologii existoval. V návaznosti na karteziánské učení byl člověk pod vlivem tzv. kognitivistického dogmatu sám viděn jako stroj, snad o něco pomalejší počítač, pro který tělo a percepce jsou užitečné jen jako vstupní data nebo výstup nějakého jednání. Susan Hurley takové vyobrazení člověka nazvala “sandwichové” paradigma mysli, neboť percepce jsou pouze vstupní data do mysli a jednání je výstupní akcí z mysli do světa, zatímco kognice je “strčena” doprostřed mezi nimi. Vše relevantní pro lidskou mysl i používání technologie se údajně odehrává v útrobách našich hlav, stačí jen následovat předem stanovený plán.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tuto karikaturu člověka a jeho vztahu k technologii samozřejmě napadlo hned několik teoretiček a teoretiků. Mezi nimi filozof John Searle se svým myšlenkovým experimentem Čínského pokoje nebo antropoložka Lucy Suchmanová, která ve své práci, ovlivněna fenomenologickou filozofií, zjistila zcela odlišný pohled na člověka. Místo toho, aby člověk jednal podle předem strukturovaných plánů, Suchmanová úspěšně ukázala na experimentu s komplikovanou fotokopírkou, že lidé jednají \u003Cem>ad hoc\u003C\u002Fem> v reálném čase na konkrétní situaci a využívají zdrojů, které mají po ruce, čímž pomohla nastartovat výzkumný program situované akce\u002Fkognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dvojice filozofů Andy Clark a David Chalmers v roce 1998 pak vydali průlomový článek \u003Cem>Extended Mind Thesis\u003C\u002Fem>, ve kterém poukázali na to, že místo metafory počítače bychom se měli dívat na člověka jako na přirozeného kyborga. Clark a Chalmers svou teorií rozšířené mysli\u002Fkognice tvrdí na příkladu člověka trpícího Alzheimerovou chorobou, že poznámkový blok nebo iPhone mohou netriviálně sloužit jako reálná náhražka naší paměti. Pokud artefakt vykonává funkci, kterou bychom jinak, pokud by se odehrávala v hlavě, označili za součást mysli, je tento artefakt reálně naší mysli součástí. Tímto principem „parity“ jednoduše říkají, že kromě dispozic fyzického těla je naše myšlení ovlivněno i artefakty a prostředím, neboť není důvod privilegovat pouze to, co je v útrobách našich hlav, jako jediné, co tvoří naší mysl.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Teorie rozšířené mysli patří společně s teoriemi vtělené, vnořené a situované kognice momentálně k z nejžhavějším tématům v současné kognitivní vědě. Idea, že by technologie mohla zásadně ovlivňovat, ba dokonce konstituovat naší mysli, ale není nová. Sovětský psycholog Lev Vygotsky, kybernetické teorie, Marshall McLuhan či počítačoví průkopníci Vannevar Bush či Douglas Engelbart všichni tvrdili, že technologie do určité míry má důležitý vliv na naše myšlení. Avšak nikdy nebyla tato vize člověka jako přirozeného kyborga tak veřejně přijmuta (i když kritika existuje) jako v současné kognitivní vědě.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z lehce jiného úhlu pohledu hovoří o našem vztahu k technologii nizozemský filozof techniky Peter-Paul Veerbek či fyzička a feministka Karen Baradová.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Veerbek navazuje na svého amerického mentora Dona Ihdeho radikálním ontologickým tvrzením, že člověk ani technologie nejsou entity, které by měly pevně stanovené vlastnosti. Je to právě až \u003Cem>interakce\u003C\u002Fem> mezi nimi, která nejdříve mění a poté vykrystalizuje konkrétní povahu člověka a technologických artefaktů. Veerbek navazuje na fenomenologii Martina Heideggera, který ve svém magnum opus \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem> psal, že technologie získává svůj význam \u003Cem>i funkce\u003C\u002Fem> ve vztahu k ostatní technologii, ale i ke konkrétní situaci, jakým způsobem je použita. Neznamená to, že by technologie byla zcela amorfní a kontextuálně kontruovaným objektem. Má samozřejmě i své fyzické vlastností, které dělají určité \u003Cem>afordance\u003C\u002Fem>, tedy poskytované možnosti použití, pravděpodobnější nežli jiné. Avšak zcela obyčejná PET láhev může mít kontejnerem na tekutinu, ale také květináčem a symbolem udržitelného zahradničení. Pokud láhev může takto metamorfózovat v závislosti na kontextu, co potom digitální platforma typu Facebooku?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Karen Baradová nabízí filozoficky o něco ambiciónější projekt, přesto velmi podobný práci Veerbeka. Baradová zavádí neologismus \u003Cem>intra-akce\u003C\u002Fem>, kterým poukazuje na přirozenou provázanost všech entit, nejen technologie a člověka, jejichž identita se vynořuje v průběhu intra-akce s dalšími entitami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Všechny stručně nastíněné teorie současné filozofie techniky a kognitivní vědy mají společné to, že člověka na kognitivní i ontologické úrovni vidí tak, že je součástí kybernetického, bio-technologického organismu. Takový popis není pouze metaforický, ale zcela reálný. Proto si Andy Clark může dovolit říct, \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.edge.org\u002Fconversation\u002Fnatural-born-cyborgs\">že jsme \u003Cem>přirozenými\u003C\u002Fem> kyborgy\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vraťme se po tomto teoretickém bloku zpět k aféře Facebooku. Slibovat odstranění problémů Facebooku a ujištění Amerického kongresu a Evropského parlamentu, že se již podobné excesy nebudou opakovat, je sisyfovská práce. Pokud by Facebook byla začínající sociální síť, která má několik stovek uživatelů, její sociální rozměr by byl minimální a Zuckerbergův optimismus, že lze toto „digitální monstrum“ zkrotit legislativně nebo inženýrsky, by byl realistický. Avšak problém Facebooku nejsou ruští hackeři, ale fakt, že je až příliš velký a oblíbený. Facebook redefinuje naše kognitivní i sociální vlastnosti, neboť se stal neoddělitelnou součástí našich životů. Myslím, že ještě nikdy jsme neměli srovnatelně rozšířenou technologii, kterou nejen používá většina planety, nýbrž ovlivňuje hned několik rovin současné společnosti. Elektřina, internet nebo Web se zdají být dalšími vhodnými kandidáty na tento post, ale jejich pravou silou bylo to, že nabídly kreativním inženýrům a designérům potenciální platformu pro vytvoření i něčeho dokonce vlivnějšího: outsourcingu naší socializace do digitálního Simulakra.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě enormní úspěch Zuckerbergovy sociální sítě znamená, že jako součást bio-technologické symbiózy s člověkem je Facebook vystaven novým a novým možnostem, jak může být využíván, ale i zneužíván. Tento problém se bude pouze násobit, pokud Facebook má ambice přidávat nové funkce opět radikálně měnící naši mysl a společnost. Ať už si myslí ti nejlepší inženýři ve Facebooku cokoli, nikdy nebudou schopni do svého produktu implementovat tak restriktivní protokoly, díky kterým by měli své monstrum pod kontrolou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Verhofstadt má pravdu v tom, že Facebook se omlouvá uživatelům od počátku. Problémy Facebooku již dávnou nejsou v technické oblasti, a tak tradiční inženýrské postupy pro řešení problémů selhávají. A i když by jistě neuškodilo, kdyby Facebook nabral více sociologů a filozofů, při své velikosti je příliš svázán se společností a společnost s ním. Problémem totiž není to, že by inženýři nevěděli lék na danou nemoc, ale fakt, že o nemoci do poslední chvíle nevědí, aby se mohli na ní připravit. Snad jedinou možností by bylo drasticky snížit funkcionality platformy. Případně veškeré funkcionality vypnout a postupně se uživatele opt-in formou ptát, aby si danou funkci zapnul. Ale to není pravděpodobný scénář byznys strategie této korporace.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Facebook zatím využili teroristé pro nábor a šíření propagandy, údajní ruští trolové a agentury za účelem dosazení Donalda Trumpa do Bílého domu a v neposlední řadě všichni developeři třetích stran si mohli uchovávat více informací o uživatelích, než by měli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Možná na poslední chvíli Facebook zachrání deus ex machina v podobě vševědoucí a vševidoucí Umělé inteligence. Do té doby jim nezbývá nic jiného než se zaťatými zuby čekat, jestli se neobjeví další skandál. Jelikož je to více než pravděpodobné, měl by mít „Zuck“ připravenou kravatu a vyžehlenou košili.\u003C\u002Fp>\n",{"rendered":260,"protected":22},"\u003Cp>Zdroj: https:\u002F\u002Fmultimedia.europarl.europa.eu\u002Ffr\u002Fmeeting-with-mark-zuckerberg-at-european-parliament_6501_pk V posledních týdnech má ředitel nejvlivnější sociální sítě, Mark „Zuck“ Zuckerberg, napilno. Nejdříve vystoupil v americkém kongresu, nyní odcestoval do Bruselu, aby v Evropské parlamentu před zraky statisíců, možná miliónů svých uživatelů vysvětlil evropským činitelům problémy, se kterými se Facebook potýká. Konkrétně se opět hovořilo o tom, jak mohlo dojít k masivnímu úniku […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":28},[32],[264],6,[266,16,40,41,42,43,44,45,267],"post-569","tag-fixed",{"self":269,"collection":274,"about":276,"author":278,"replies":280,"version-history":283,"predecessor-version":286,"wp:attachment":290,"wp:term":293,"curies":298},[270],{"href":271,"targetHints":272},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F569",{"allow":273},[56],[275],{"href":59},[277],{"href":62},[279],{"embeddable":65,"href":66},[281],{"embeddable":65,"href":282},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=569",[284],{"count":72,"href":285},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F569\u002Frevisions",[287],{"id":288,"href":289},814,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F569\u002Frevisions\u002F814",[291],{"href":292},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=569",[294,296],{"taxonomy":83,"embeddable":65,"href":295},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=569",{"taxonomy":86,"embeddable":65,"href":297},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=569",[299],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"author":301,"wp:term":311},[302],{"id":25,"name":95,"url":96,"description":28,"link":97,"slug":95,"avatar_urls":303,"_links":304},{"24":99,"48":100,"96":101},{"self":305,"collection":309},[306],{"href":66,"targetHints":307},{"allow":308},[56],[310],{"href":109},[312,341],[313,327],{"id":113,"link":114,"name":115,"slug":115,"taxonomy":83,"_links":314},{"self":315,"collection":319,"about":321,"wp:post_type":323,"curies":325},[316],{"href":119,"targetHints":317},{"allow":318},[56],[320],{"href":124},[322],{"href":127},[324],{"href":130},[326],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":32,"link":134,"name":135,"slug":135,"taxonomy":83,"_links":328},{"self":329,"collection":333,"about":335,"wp:post_type":337,"curies":339},[330],{"href":139,"targetHints":331},{"allow":332},[56],[334],{"href":124},[336],{"href":127},[338],{"href":148},[340],{"name":90,"href":91,"templated":65},[342],{"id":264,"link":343,"name":344,"slug":344,"taxonomy":86,"_links":345},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":346,"collection":351,"about":353,"wp:post_type":355,"curies":358},[347],{"href":348,"targetHints":349},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":350},[56],[352],{"href":163},[354],{"href":166},[356],{"href":357},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[359],{"name":90,"href":91,"templated":65},[],{"en":362,"es":366,"fr":370},{"title":363,"slug":364,"description":365},"No, Zuckerberg Will Never Be Able to “Fix” Facebook","no-zuckerberg-will-never-be-able-to-fix-facebook","Why Facebook, at its current size, cannot be “fixed” even in theory: an argument from postphenomenology and the extended mind theory.",{"title":367,"slug":368,"description":369},"No, Zuckerberg nunca podrá «arreglar» Facebook","no-zuckerberg-nunca-podra-arreglar-facebook","Por qué Facebook, con su tamaño actual, no puede «arreglarse» ni siquiera en teoría: un argumento desde la posfenomenología y la teoría de la mente extendida.",{"title":371,"slug":372,"description":373},"Non, Zuckerberg ne pourra jamais « réparer » Facebook","non-zuckerberg-ne-pourra-jamais-reparer-facebook","Pourquoi Facebook, à sa taille actuelle, ne peut être « réparé », même en théorie : un argument tiré de la postphénoménologie et de la théorie de l’esprit étendu.",["Reactive",375],{"id":376,"date":377,"date_gmt":378,"guid":379,"modified":381,"modified_gmt":382,"slug":383,"status":15,"type":16,"link":384,"title":385,"content":387,"excerpt":389,"author":25,"featured_media":26,"comment_status":27,"ping_status":27,"sticky":22,"template":28,"format":29,"meta":391,"categories":392,"tags":393,"class_list":394,"_links":396,"_embedded":428,"tagsResolved":484,"translations":485},584,"30. 04. 2018","2018-04-30T00:00:00",{"rendered":380},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fwalter-benjamin-prvni-freelancer-nasi-doby","2025-11-02T20:02:54","2025-11-02T19:02:54","walter-benjamin-prvni-freelancer-nasi-doby","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwalter-benjamin-prvni-freelancer-nasi-doby\u002F",{"rendered":386},"Walter Benjamin, první freelancer naší doby",{"rendered":388,"protected":22},"\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic01.nyt.com\u002Fimages\u002F2018\u002F04\u002F28\u002Funiversal\u002FBENJAMINESPANOL2704\u002FBENJAMINESPANOL2704-jumbo-v5.jpg?quality=75&auto=webp\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan class=\"caption-text\">(\u003C\u002Fspan>\u003Cspan class=\"caption-text\">Německý filozof a esejista, Walter Benjamin \u003C\u002Fspan>\u003Cem>\u003Cspan class=\"credit\">\u003Cspan class=\"visually-hidden\">Credit\u003C\u002Fspan>Agence France-Presse — Getty Images)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Proč Walter Benjamin, filozof z dvacátého století, podněcuje stále více publikací i ve století jednadvacátém? Nejen, že k jeho dílu neustále vychází nové editorské komentáře, ale každý rok také vychází knihy, které se přímo nebo nepřímo zaobírají jeho postavou a intelektuálním dědictvím. A to jak v oboru filozofie, tak především v literatuře.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jako by jeho německá sebevražedná mrtvola, pohřbena v roce 1940 na námořním hřbitově v Portbou (malé pohraniční město mezi Španělskem a Francií), vyzařovala frekvenci z budoucnosti, kde neexistují hranice mezi myšlením, kulturní kritikou a literární tvorbou.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Právě do Portbou se přestěhoval básník a vypravěč Álex Chico s cílem zrekonstruovat poslední momenty života německého filozofa (když se pokoušel utéct před nacistickou perzekucí a zjistil, že nebude možné přejít do Portugalska). Ale po četných návštěvách města si Chico uvědomil, že příběh, o kterém se nikdo doposud nezmínil, byl ten z Portbou, jehož důležitost se snížila pouze během posledních dvaceti let. A to kvůli odstranění hranic a nové lince vysokorychlostního vlaku.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Potom, co Chico obrátil svou pozornost na Benjaminův příběh ve vztahu k tomuto městu, vznikl nový, ve stylu eseje napsaný román s pulzem poezie. Román nazvaný \u003Cem>Un final para Benjamin Walter\u003C\u002Fem> (Finále pro Benjamina Waltera) ukazuje, proč je autor Einbahnstraße (Jednosměrné ulice) stále tak živý a mezi námi: Benjamin je výjimečný učitel a čtenář městského prostoru.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To je důvod, proč jiný básník, Američan Kenneth Goldsmith, si vybral jako model pro svůj ambiciózní konceptuální projekt Kapitál vyobrazující New York jako symbolické centrum dvacátého století, nedokončený Benjamínův projekt o Paříži jako kapitálu století devatenáctého. Benjaminův projekt Arkády je archeologií metropolitní minulosti, která je ve skutečnosti strojem pro čtení megalopole budoucnosti.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“Táhly židle. Slečna Ángela, zvaná Baldomero, požádal ji, aby je zvedly, ale ony táhly ty židle přes jeho zlatý hlas Angeluse Novuse”, čteme v Mandibula, novém románu spisovatelky Mónicy Ojedy. A pokračuje: “hlas spícího-anděla-historie, jenž diktuje minulost, třebaže jsou nevyhnutelně tlačeny přítomností — jako ty židle — směrem k příslibu budoucnosti dvaceti tří sukní, pěti úsměvů s hranatými závorkami, třech hodinek od Tory Burch, dvaceti a jednoho iPhonu, třinácti iPadů a jednoho růžence.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud mladá ekvádorská spisovatelka jako ikonoklastka proměňuje slavný fragment Tezí o filozofii historie (ve které Benjamin převádí obraz od Paula Kleeho v symbol pokroku), ve výčet ironických a divokých postmoderních objektů, tak jen částečně díky další benjaminovské ctnosti — nejistému světlu našeho jednadvacátého století. Myslím zde jeho nejednoznačnost. Nebo jinými slovy, jeho polysémie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dodnes se neshodneme na tom, co znamená Angelus Novus. Ani, co Benjamin rozuměl svou Aurou. Nejen, že jeho systém myšlení byl fragmentární a otevřený, ale jeho styl psaní byl tak literární, že je nemožné rozhodnout jeho slovy univokální význam (ne dva, ani tři). Jeho dílo není možné plně zachytit, a proto nepřestává svádět a podněcovat nové výklady.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V latinskoamerické literatuře, od argentinských spisovatelů Ricarda Piglia a Beatriz Sarlo, narozených ve čtyřicátých letech, po španělské autory Miguela Ángela Hernándeze Navarra nebo Césara Renduelese, kteří by mohli být jejich děti, můžeme zmapovat mezigenerační a transatlantickou posedlost autorem díla \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dětství v Berlíně kolem roku 1900\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pokud bychom brali v potaz celou mezinárodní literaturu zaobírající se Benjaminem, topografie naší mapy se stane nezměřitelnou.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Benjamin strávil část období mezi lety 1932 a 1933 na ostrově Ibiza. Jak nám říká další básník a expert na jeho dílo, Víncente Valeru, ve své výjimečné eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zkušenost a chudoba\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Benjamin zde byl znám jako “bídník”, neboť vykazoval známky vagabunda. Toto přirovnání zdůrazňuje, proč je Benjaminovo dílo poplatné pro naší epochu: společně s jeho strategiemi čtení prostoru a sémantické otevřenosti jeho literární prózy tu je i třetí důvod: prekarita.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Byl jeden z prvních freelancerů. Novinář, překladatel, podnikavý editor: autonomní pracovník, který čte a píše. Jeho nomádskou nejistotu znají mnozí z nás, jeho nečekaní současníci.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Csmall>\u003Cem>Přeložil jsem ze španělského originálu, který vyšel 29. 4. 2018 ve španělské edici New York Times. \u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003Csmall>\u003Cem>Odkaz na zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003C\u002Fp>\n",{"rendered":390,"protected":22},"\u003Cp>(Německý filozof a esejista, Walter Benjamin CreditAgence France-Presse — Getty Images) Proč Walter Benjamin, filozof z dvacátého století, podněcuje stále více publikací i ve století jednadvacátém? Nejen, že k jeho dílu neustále vychází nové editorské komentáře, ale každý rok také vychází knihy, které se přímo nebo nepřímo zaobírají jeho postavou a intelektuálním dědictvím. A to jak […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":28},[32],[264],[395,16,40,41,42,43,44,45,267],"post-584",{"self":397,"collection":402,"about":404,"author":406,"replies":408,"version-history":411,"predecessor-version":414,"wp:attachment":418,"wp:term":421,"curies":426},[398],{"href":399,"targetHints":400},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F584",{"allow":401},[56],[403],{"href":59},[405],{"href":62},[407],{"embeddable":65,"href":66},[409],{"embeddable":65,"href":410},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=584",[412],{"count":113,"href":413},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F584\u002Frevisions",[415],{"id":416,"href":417},943,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F584\u002Frevisions\u002F943",[419],{"href":420},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=584",[422,424],{"taxonomy":83,"embeddable":65,"href":423},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=584",{"taxonomy":86,"embeddable":65,"href":425},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=584",[427],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"author":429,"wp:term":439},[430],{"id":25,"name":95,"url":96,"description":28,"link":97,"slug":95,"avatar_urls":431,"_links":432},{"24":99,"48":100,"96":101},{"self":433,"collection":437},[434],{"href":66,"targetHints":435},{"allow":436},[56],[438],{"href":109},[440,469],[441,455],{"id":113,"link":114,"name":115,"slug":115,"taxonomy":83,"_links":442},{"self":443,"collection":447,"about":449,"wp:post_type":451,"curies":453},[444],{"href":119,"targetHints":445},{"allow":446},[56],[448],{"href":124},[450],{"href":127},[452],{"href":130},[454],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":32,"link":134,"name":135,"slug":135,"taxonomy":83,"_links":456},{"self":457,"collection":461,"about":463,"wp:post_type":465,"curies":467},[458],{"href":139,"targetHints":459},{"allow":460},[56],[462],{"href":124},[464],{"href":127},[466],{"href":148},[468],{"name":90,"href":91,"templated":65},[470],{"id":264,"link":343,"name":344,"slug":344,"taxonomy":86,"_links":471},{"self":472,"collection":476,"about":478,"wp:post_type":480,"curies":482},[473],{"href":348,"targetHints":474},{"allow":475},[56],[477],{"href":163},[479],{"href":166},[481],{"href":357},[483],{"name":90,"href":91,"templated":65},[],{"en":486,"es":490,"fr":494},{"title":487,"slug":488,"description":489},"Walter Benjamin, the First Freelancer of Our Time","walter-benjamin-the-first-freelancer-of-our-time","Why does Walter Benjamin keep inspiring new books in the 21st century? His reading of the city, the openness of his prose and the precarity of his life, translated from The New York Times.",{"title":491,"slug":492,"description":493},"Walter Benjamin, el primer freelance de nuestro tiempo","walter-benjamin-el-primer-freelance-de-nuestro-tiempo","¿Por qué Walter Benjamin sigue inspirando libros en el siglo XXI? Su lectura de la ciudad, la apertura de su prosa y la precariedad de su vida, según un texto de The New York Times.",{"title":495,"slug":496,"description":497},"Walter Benjamin, le premier freelance de notre temps","walter-benjamin-le-premier-freelance-de-notre-temps","Pourquoi Walter Benjamin inspire-t-il encore des livres au XXIe siècle ? Sa lecture de la ville, l’ouverture de sa prose et sa vie précaire, d’après un texte du New York Times.",["Reactive",499],{"id":500,"date":501,"date_gmt":502,"guid":503,"modified":505,"modified_gmt":506,"slug":507,"status":15,"type":16,"link":508,"title":509,"content":511,"excerpt":513,"author":25,"featured_media":26,"comment_status":27,"ping_status":27,"sticky":22,"template":28,"format":29,"meta":515,"categories":516,"tags":517,"class_list":518,"_links":520,"_embedded":552,"tagsResolved":608,"translations":609},534,"03. 04. 2017","2017-04-03T00:00:00",{"rendered":504},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fdonald-trump-informacni-politika-soucasne-administrace-usa","2025-11-02T19:51:38","2025-11-02T18:51:38","donald-trump-informacni-politika-soucasne-administrace-usa","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fdonald-trump-informacni-politika-soucasne-administrace-usa\u002F",{"rendered":510},"Donald Trump — Informační politika současné administrace USA",{"rendered":512,"protected":22},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jestliže dnes již bývalý prezident Barack Obama získal svůj post nejvlivnějšího muže planety díky bezprecedentnímu využití sociálních médií a guerrilla marketingu své osobnosti, Donald Trump během voleb i dnes zůstává v nových i starých médiích centrem kontroverze a nejednoho politicky nekorektního faux pas. Zatímco Obama byl za svůj akt v roce 2008 odměněn americkou asociací \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:italic\">Association of National Advertisers\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> jako marketér roku\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt1\" id=\"ftnt_ref1\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\">, Trump musel nejednou v médiích vysvětlovat skutečný význam některých svých Twitter příspěvků. Ať už jsou na povrchu tyto politické kampaně protiklady, mají minimálně dvě věci společné: nejen, že pochopily význam nových médií, ale zároveň v obou případech pomohly kandidátům volby vyhrát. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obamův mediální tým nicméně využíval nová média ze strategicky jiného důvodu. Obama od začátku měl velmi slibný a uvěřitelný příběh, který jen stačilo zviditelnit a vhodně prodat. Jako (poloviční) afroameričan dosáhl na většinu možných met amerického života, označovaných sourhně jako „americký sen“, čímž reprezentoval stanovisko či spíše naději mnoha lidí, že Amerika se již postupně dostala do post-rasové fáze, kde skutečně i lidé z minoritních komunit mohou dosáhnout svých cílů, jen pokud ze sebe vydají maximum (vidíme zde odvolávání se na neumírající čistokrevně americký a protestanský étos tvrdé práce). Jestli slogan „Hope“ k něčemu odkazoval, byla to naděje jednou provždy ukázat, že se Státy úspěšně vyléčily z historie oprese a rasismu. Krátce po svém zvolení Obama vyhrál Nobelovu cenu míru\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt2\" id=\"ftnt_ref2\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, která vyzdvihovala jeho snahu volit dialog a spolupráci namísto vojenského zásahu, čímž se znatelně lišil od svého předchůdce. Přesto tato udělená Nobelova cena bude patřit k těm nejkontroverznějším, neboť právě za Obamy se začalo hlasitěji mluvit o jiném informačně-technologickém prostředku vládnutí, tedy o bezpilotních letounech, neboli \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dronech, které v rámci „Obamovy dronové kampaně“\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt3\" id=\"ftnt_ref3\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, jak dnes již víme, zabily nejen stovky civilistů\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt4\" id=\"ftnt_ref4\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt5\" id=\"ftnt_ref5\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt6\" id=\"ftnt_ref6\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, ale někteří vlivní komentátoři politického dění, jako např. prof. Noam Chomsky, opakovaně deklarovali, že Obamova dronová kampaň je „nejrozsáhlejší globální teroristickou kampaní, kterou svět viděl“\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt7\" id=\"ftnt_ref7\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Nová i stará média za Obamova vládnutí také přinesla radikální zhoršení rasových vztahů, neboť umožnila pomocí video záznamů na smartphonech až příliš rychlé zhodnocení situace bez toho, aniž by se počkalo na oficiální a racionálnější verdikt soudu. Statistiky společnosti Gallup uvádí, že v období Obamova vládnutí se počet lidí, kteří „se velmi obávají [špatných] rasových vztahů“, přibližně zdvojnásobil\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt8\" id=\"ftnt_ref8\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. V neposlední řadě skvrnu na Nobelovce Obamovi přinesl skandál při odhalení odposlouchávání amerických občanů i světových lídrů, na které upozornila kauza Snowden.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">I výše nastíněná výchozí situace, do které Donald Trump přicházel jako kandidát na prezidenta, je důvodem, proč Trumpova volební kampaň a potenciální využití sociálních médií byla ve výsledku více „disruptivní“ než by se mohlo zdát. Jistě, Trump nepotřeboval nová média k tomu, aby ukázal americkému voliči, kdo že je, protože se již desítky let těší masové popularitě srovnatelné s pop hvězdami. Trump využil Twitter a Facebook jinak. Využil je paradoxně tak, jak jsme si je vždy přestavovali: jako alternativní kanály, rezistentní vůči cenzuře, které upevňují demokracii, svobodu slova a umožňují šířit i nepopulární názory. A šířit nepopulární názory, to Trump rozhodně dělal. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že Trump je ukázkou funkční demokracie: vyhrál, přestože jej oficiálně nepodpořily žádná velká tisková média, zatímco protikandidátku Clintonovou de facto všechny\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt9\" id=\"ftnt_ref9\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Tím, že Trump obešel všechna velká „legacy“ média a přesto vyhrál volby, by pro všechny teoretiky měl být fenomenální výsledek vhodný podrobnější analýze, zvláště když veškeré standardní výzkumy a predikce také selhaly, neboť ještě těsně před volebním večerem nedávaly Trumpovi skoro žádnou šanci; až na Natana Silvera a jeho FiveThirtyEight web, kteří jako jediní dávali Trumpovi šanci pohybující se okolo 29 %, kdežto např. New York Times mezi 1—15 %\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt10\" id=\"ftnt_ref10\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\">Kromě svého Twitter účtu měl Trump na poli nových médií ještě jednu zbraň, respektive hned několik zbraní: youtubery a ryze online zpravodajské servery. Přibližně od léta 2016 jsem začal podrobněji zkoumat, jací lidé a jaký online obsah motivuje potenciální voliče k volbě Donalda Trumpa. Skupina lidí, kteří se kolem Trumpa semknuli, si začala říkat alternativní pravice, zkráceně alt-right. Jsou to lidé, kteří v Trumpovi viděli a mnozí stále vidí symbol člověka, které se dokáže postavit globalistickým tendencím, které upozaďují Stát jako sjednocující jednotku, a naopak preferují méně či více radikální prvky nacionalismu. Jakkoli tuto vizi a víru v Donalda Trumpa hodnotíme, tato agenda byla centrem Trumpovi podpory, minimálně v online kruzích. Mezi nejvlivnější online média argumentující pro Trumpa bych zařadil následující weby a youtube osobnosti: Breitbart News, Infowars, Richard Spencer, Milo Yiannopoulos, Stefan Molyneux a mnoho dalších.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nejen, že tyto online kanály se co do počtu sledujících vyrovnají tištěným médiím, v jejich prospěch často také hrála nízká sebekázeň a nepřesnost tištěných médií, která se během voleb i po nich nejednou ukázala, když například v CNN během volebních kampaní ignorovali proslov Bernie Sanderse k tisícům fanouškům a místo toho v ten samý okamžik vysílali prázdné pódium kampaně Donalda Trumpa, kde se zatím stále čekalo na jeho příchod\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt11\" id=\"ftnt_ref11\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">; když vlivné New York Times editovaly (bez explicitní poznámky editora, jak je to standardně v oboru zvykem) již vydaný článek, tak aby zněl negativněji\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt12\" id=\"ftnt_ref12\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt13\" id=\"ftnt_ref13\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">; nebo když Washington Post vydal články o údajném ruském hackování elektrických stanic ve státě Vermont\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt14\" id=\"ftnt_ref14\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\">, což by byl mezinárodní skandál, možná hraničící s válečným činem, kdyby to vše ale byla pravda, a ne lež.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Počet a nezodpovědnost skandálů tradičních velikánů tištěného zpravodajství byly velké. I kvůli negativnímu biasu\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt15\" id=\"ftnt_ref15\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\"> si lidé pamatují ať už škobrtnutí, či rovnou cílené lži mnohem více než kvalitní a objektivní zpravodajství. V informačním věku mají informace kvantitativně vyšší moc než kdy dříve. To s sebou přináší i problémy: informační zahlcení. Více a více lidé outsourcují přemýšlení nad událostmi ke svým vybraným mediálním kanálům, jež logicky slouží jako filtr a „médium“ v pravém slova smyslu k „reálnému světu“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\">Pokud tyto filtry ztratí důvěru, lidé se mohou buď obrátit jinam — k alternativám, které jsou nativními online médii, nebo využívat čím dál více populární volby tzv. fact-checkerů, které konceptuálně představují jakási „meta-média“, neboť informují o tom, jako ostatní média informují.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nedůvěra médiím a boj s tzv. fake news jsou bodem, kde se v administraci prezidenta Trumpa potkává politika a informace. Příznivci Trumpa jsou minimálně stejně skeptičtí vůči tradičním médiím jako on sám. Díky silnému politickému mandátu, který Trump a Republikáni nyní mají v obou komorách, a tomu, že republikánští voliči vyjadřují silnou nevoli vůči médií\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt16\" id=\"ftnt_ref16\">[16]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, si Trump může dovolit při návrhu státního rozpočtu kompletně ukončit financování veřejných rozhlasových služeb jako Public broadcasting National Public Radio (NPR) nebo Public Broadcasting Service (PBS)\u003C\u002Fspan>\u003Csup style=\"font-weight:400\">\u003Ca href=\"#ftnt17\" id=\"ftnt_ref17\">[17]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\">Jeden úhel pohledu by takový krok označil za útok na informační svobodu, druhý, řekněme tržně orientovaný by naopak argumentoval, že po skandálních nepřesnostech a rozšíření fake news by Stát neměl řídit veřejné instituce a neměl by daňové poplatníky nutit za určitá média platit, a místo toho jim dát možnost volby. Spíše než autoritářský krok se jedná o rozpor v politicko-ekonomické ideologii. Libertariánský či konzervativní proud Trumpovy administrace tak ve skutečnosti nedělá nic jiného než implementuje svůj program, který vyhrál volby. V kontextu České republiky by takový krok byl skandální, avšak nezapomínejme, že kontext hraje roli a americký pohled na relativně malý Stát a konzervativní ekonomické programy je zcela někde jinde: historicky pár století, společensky a kulturně několik tisíc kilometrů.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\">Jako relativně nezávislý pozorovatel vidím ve zrušení veřejných mediálních institucí určitou návaznost na globálnější změny v tom, jak lidé konzumují informace. Můžeme očekávat, že klasická „stará“ média budou s námi věčně? Pokud se ukazuje, že je lidé využívají méně a méně, neměly by se co nejdříve transformovat tak, aby reagovali na to, co lidé chtějí, a to nemyslím teď z hlediska obsahu, ale formy, mediality samotné? Zruší-li se Státem posvěcené instituce, pro některé zde vznikne až příliš velká volnost trhu, příliš velký výběr, kde nebude možné rozeznat objektivní fakta od lží. Jakmile onen maják, ke kterému všichni vzhlíží, aby jim pomohl rozeznat pravdu od nepravdu, zanikne, vznikne poptávka po jeho náhradě. Informační zalhcení je enormní a lidé potřebují outsourcovat analýzu informací na někoho jiného. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\">Právě zde vidím zajímavý potenciál budoucího směřování informační svobody v USA: webové projekty věnující se fact-checkingu se nejen rozmnoží, ale zlepší svou kvalitu, jelikož právě kvalita zdrojů, analýzy a vysvětlení, včetně zjevné politické nezávislosti, budou hlavní ekonomická aktiva těchto projektů, která se mohou blížit standardnímu akademickému procesu recenzování. Stačí vhodná platforma. Pokud navíc bude otevřená, podobající se otevřenému akademickému recenzování, může prvotní destruktivní krok vést k něčemu novému, co mimo jiné zarputilí odpůrci Trumpovy administrace, tak či onak ve vztahu k informacím požadují: Open Access, přesnost, transparentnost a svobodu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400;text-decoration:normal\">Takové myšlení je na jednu stranu spekulativní, na druhou se ale snaží přesáhnout tradiční smýšlení, které reaguje na politické kroky pouze skrze to, co reflektuje a naplňuje můj momentální politický program a ideologii. Pokud bude rozpočen schválen a veřejné mediální instituce na základě toho postupně rozpuštěny, odpůrci Trumpovy administrace by mimo tradiční protestní pochody, které se bohužel v posledních dnech neobejdou bez násilí, měli tuto situaci chápat jako příležitost, jak využít nových médií k re-designování masové distribuce a příjmu informací specificky navržené pro 21. století. Pokud se nepletu, byla to vždy levice, která myslela futuristicky a utopisticky. A Trumpova éra dává těmto dvěma módům myšlení dostatek stimulace a materiálu.  \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Chr>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref1\" id=\"ftnt1\">[1]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Fadage.com\u002Farticle\u002Fmoy-2008\u002Fobama-wins-ad-age-s-marketer-year\u002F131810\u002F\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref2\" id=\"ftnt2\">[2]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Fwww.nobelprize.org\u002Fnobel_prizes\u002Fpeace\u002Flaureates\u002F2009\u002Fpress.html\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref3\" id=\"ftnt3\">[3]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> https:\u002F\u002Ftheintercept.com\u002Fdrone-papers\u002F\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref4\" id=\"ftnt4\">[4]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Fsecuritydata.newamerica.net\u002Fdrones\u002Fyemen-analysis.html\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref5\" id=\"ftnt5\">[5]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> https:\u002F\u002Fwww.thebureauinvestigates.com\u002Fstories\u002F2017-01-01\u002Fdrone-wars-the-full-data\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref6\" id=\"ftnt6\">[6]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Froomfordebate\u002F2016\u002F01\u002F12\u002Freflecting-on-obamas-presidency\u002Fobamas-embrace-of-drone-strikes-will-be-a-lasting-legacy\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref7\" id=\"ftnt7\">[7]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> Např.: http:\u002F\u002Fwww.realclearpolitics.com\u002Fvideo\u002F2015\u002F03\u002F19\u002Fnoam_chomsky_obamas_drone_assassination_program_is_the_most_extensive_global_terrorism_campaign_the_world_has_yet_seen.html\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref8\" id=\"ftnt8\">[8]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Fwww.gallup.com\u002Fpoll\u002F190574\u002Fworries-race-relations-reach-new-high.aspx\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref9\" id=\"ftnt9\">[9]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FNewspaper_endorsements_in_the_United_States_presidential_election,_2016\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref10\" id=\"ftnt10\">[10]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Ffivethirtyeight.com\u002Ffeatures\u002Fwhy-fivethirtyeight-gave-trump-a-better-chance-than-almost-anyone-else\u002F\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref11\" id=\"ftnt11\">[11]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Fwww.rawstory.com\u002F2016\u002F03\u002Famy-goodman-rips-cnn-for-airing-trumps-empty-stage-instead-of-sanders-speech\u002F\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref12\" id=\"ftnt12\">[12]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Fwww.rollingstone.com\u002Fpolitics\u002Fnews\u002Fhow-the-new-york-times-sandbagged-bernie-sanders-20160315?page=2\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref13\" id=\"ftnt13\">[13]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Fwww.salon.com\u002F2016\u002F03\u002F16\u002Fnew_york_times_busted_for_anti_bernie_bias_the_iconic_clinton_endorsing_newspaper_slyly_edits_article_to_smear_sanders\u002F\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref14\" id=\"ftnt14\">[14]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> https:\u002F\u002Ftheintercept.com\u002F2016\u002F12\u002F31\u002Frussia-hysteria-infects-washpost-again-false-story-about-hacking-u-s-electric-grid\u002F\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref15\" id=\"ftnt15\">[15]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FNegativity_bias\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref16\" id=\"ftnt16\">[16]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Fthehill.com\u002Fhomenews\u002Fmedia\u002F318514-trump-admin-seen-as-more-truthful-than-news-media-poll\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#ftnt_ref17\" id=\"ftnt17\">[17]\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:10pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\"> http:\u002F\u002Ffortune.com\u002F2017\u002F03\u002F16\u002Ftrump-budget-public-broadcasting\u002F\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n",{"rendered":514,"protected":22},"\u003Cp>Jestliže dnes již bývalý prezident Barack Obama získal svůj post nejvlivnějšího muže planety díky bezprecedentnímu využití sociálních médií a guerrilla marketingu své osobnosti, Donald Trump během voleb i dnes zůstává v nových i starých médiích centrem kontroverze a nejednoho politicky nekorektního faux pas. Zatímco Obama byl za svůj akt v roce 2008 odměněn americkou asociací […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":28},[32],[264],[519,16,40,41,42,43,44,45,267],"post-534",{"self":521,"collection":526,"about":528,"author":530,"replies":532,"version-history":535,"predecessor-version":538,"wp:attachment":542,"wp:term":545,"curies":550},[522],{"href":523,"targetHints":524},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F534",{"allow":525},[56],[527],{"href":59},[529],{"href":62},[531],{"embeddable":65,"href":66},[533],{"embeddable":65,"href":534},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=534",[536],{"count":25,"href":537},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F534\u002Frevisions",[539],{"id":540,"href":541},862,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F534\u002Frevisions\u002F862",[543],{"href":544},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=534",[546,548],{"taxonomy":83,"embeddable":65,"href":547},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=534",{"taxonomy":86,"embeddable":65,"href":549},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=534",[551],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"author":553,"wp:term":563},[554],{"id":25,"name":95,"url":96,"description":28,"link":97,"slug":95,"avatar_urls":555,"_links":556},{"24":99,"48":100,"96":101},{"self":557,"collection":561},[558],{"href":66,"targetHints":559},{"allow":560},[56],[562],{"href":109},[564,593],[565,579],{"id":113,"link":114,"name":115,"slug":115,"taxonomy":83,"_links":566},{"self":567,"collection":571,"about":573,"wp:post_type":575,"curies":577},[568],{"href":119,"targetHints":569},{"allow":570},[56],[572],{"href":124},[574],{"href":127},[576],{"href":130},[578],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":32,"link":134,"name":135,"slug":135,"taxonomy":83,"_links":580},{"self":581,"collection":585,"about":587,"wp:post_type":589,"curies":591},[582],{"href":139,"targetHints":583},{"allow":584},[56],[586],{"href":124},[588],{"href":127},[590],{"href":148},[592],{"name":90,"href":91,"templated":65},[594],{"id":264,"link":343,"name":344,"slug":344,"taxonomy":86,"_links":595},{"self":596,"collection":600,"about":602,"wp:post_type":604,"curies":606},[597],{"href":348,"targetHints":598},{"allow":599},[56],[601],{"href":163},[603],{"href":166},[605],{"href":357},[607],{"name":90,"href":91,"templated":65},[],{"en":610,"es":614,"fr":618},{"title":611,"slug":612,"description":613},"Donald Trump — the Information Policy of the Current US Administration","donald-trump-the-information-policy-of-the-current-us-administration","How Trump used new media to bypass the legacy press, why trust in the media fell, and what ending funding for public broadcasting could mean for fact-checking.",{"title":615,"slug":616,"description":617},"Donald Trump — la política de información de la actual administración de EE. UU.","donald-trump-la-politica-de-informacion-de-la-actual-administracion-de-ee-uu","Cómo Trump usó los nuevos medios para sortear a la prensa tradicional, por qué cayó la confianza en los medios y qué podría traer el fin de la financiación de la radiodifusión pública.",{"title":619,"slug":620,"description":621},"Donald Trump — la politique de l’information de l’actuelle administration américaine","donald-trump-la-politique-de-l-information-de-l-actuelle-administration-americaine","Comment Trump a contourné la presse traditionnelle grâce aux nouveaux médias, pourquoi la confiance dans les médias a chuté et ce qu’apporterait la fin du financement de l’audiovisuel public.",["Reactive",623],{"id":624,"date":625,"date_gmt":626,"guid":627,"modified":629,"modified_gmt":630,"slug":631,"status":15,"type":16,"link":632,"title":633,"content":635,"excerpt":637,"author":25,"featured_media":26,"comment_status":27,"ping_status":27,"sticky":22,"template":28,"format":29,"meta":639,"categories":640,"tags":641,"class_list":647,"_links":654,"_embedded":686,"tagsResolved":818,"translations":824},552,"30. 11. 2016","2016-11-30T00:00:00",{"rendered":628},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Farrival-recenze-a-lingvisticky-komentar","2025-11-02T19:50:22","2025-11-02T18:50:22","arrival-recenze-a-lingvisticky-komentar","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Farrival-recenze-a-lingvisticky-komentar\u002F",{"rendered":634},"Arrival \u002F Příchozí: recenze a lingvistický komentář",{"rendered":636,"protected":22},"\u003Cp class=\"p1\">Začátek filmového příběhu působí nevinně. Sledujeme talentovanou lingvistku Louise Banksovou, která v úvodních scénách prožije rodinnou tragédii — smrt své dcery. Střih. Film se přesouvá do současnosti: doktorka Banksová, s unaveným výrazem, přichází učit do rozlehlé univerzitní auly. Místnost je však poloprázdná a většina studentů chybí. Aby toho nebylo málo, těm několika přítomným začnou zvonit telefony, tablety a jiné přístroje. Něco se děje. Jedna studentka požádá doktorku, aby zapnula zprávy v televizi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na planetě se rozmístilo přesně dvanáct vesmírných lodí ve tvaru vajíčka. Jejich podoba je tajemná — materiál připomíná opracovaný kámen, takže lodě působí jako obrovské levitující oblázky. Střih.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Doktorka Banksová sedí u pracovního stolu ve svém domě u jezera, když ji navštíví nečekaný host s ostrými rysy — plukovník Weber. Z přenosného zařízení jí přehraje zvuk, který vágně připomíná psa otřepávajícího si mokrý kožich. Jde o nahrávku komunikace s nově příchozími. Není možné, aby z jednoho zvuku dokázala rozklíčovat celý jazyk. K tomu je nutné se s mimozemšťany setkat osobně, vstoupit s nimi do interakce. Plukovník nechápe, proč by nahrávky nestačily, a odmítá sdělit více. Nakonec se však Banksová připojí k jednomu z mnoha týmů, které se po celém světě snaží objasnit, co se děje. Odvezou ji k jedné z lodí, poblíž níž vzniklo provizorní vojenské stanoviště, kde má pracovat. Pomáhat jí bude druhá hlavní postava filmu — teoretický fyzik Ian Donnelly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na rozdíl od staršího snímku \u003Ci>Kontakt\u003C\u002Fi>, kde mimozemšťané komunikaci usnadnili tím, že se zjevili v podobě otce hlavní hrdinky, přistupuje \u003Ci>Arrival\u003C\u002Fi> (\u003Ci>Příchozí\u003C\u002Fi>) k jazyku jinak: staví děj na procesu odkrývání lingvistických problémů. A těch je několik. Heptapodi (jak jsou mimozemšťané podle svých chapadel ve filmu nazýváni) používají psanou formu jazyka, která nemá žádnou vazbu na jeho mluvenou podobu. Z tohoto důvodu nebylo možné analyzovat jazyk pouze podle zvukových záznamů. Zvuková složka má pro Heptapody druhotnou roli; klíčová je grafická forma, zcela odlišná od všeho, co dosavadní lingvistika zná. Právě osvojení psané formy jejich jazyka se stává ústředním tématem filmu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cfigure class=\"wp-caption alignnone\" style=\"width: 1497px;\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"size-large\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" alt=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" width=\"1497\" height=\"787\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003Cfigcaption class=\"wp-caption-text\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">odkaz na zdroj\u003C\u002Fa>\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp class=\"p1\">Grafická podoba jazyka Heptapodů připomíná kaligrafii zen-buddhistických mnichů. Základem všech symbolů je kruh — \u003Ci>ensō\u003C\u002Fi> — který je v zenové tradici spjat se spiritualitou i procesem přibližování se k osvícení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Autor povídky Ted Chiang nazývá tuto psanou verzi \u003Ci>Heptapod B\u003C\u002Fi> a odděluje ji od orálního \u003Ci>Heptapodu A\u003C\u002Fi> — analogicky jako mykénské písmo \u003Ci>Linear A\u003C\u002Fi> a \u003Ci>Linear B\u003C\u002Fi>. Symboly Heptapodu B nemají zvukové vyjádření; nejsou tvořeny fonémy ani slabikami, ale představují ideogramy — znaky, které přímo vyjadřují informace a koncepty. Jde tedy o \u003Cspan class=\"s1\">\u003Cb>semasiografii\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fspan>, jejíž příklady známe i ze světa lidí: matematické zápisy, hudební notaci, dopravní značky či vizuální ikony počítačových programů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Grafický jazyk Heptapod B je výjimečný. Pro jednotlivé symboly, jak jsem už naznačil, neexistuje zvukové vyjádření. Kde v latince každé písmeno koresponduje s nějakým fonémem (zvukem orální formy jazyka), v Heptapodu B tento vztah neexistuje a symboly místo tradičních lingvistických prvků — jako právě fonémy, morfémy či slabiky — vyjadřují informaci či myšlenku. Jedná se tak o ideogramy, či obecněji, jak je autor sám popisuje v povídce, o \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">semasiografy\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy znaky, který reprezentují informace a koncepty přímo. Dalším reálným příkladem semasiografie jsou matematické zápisy, hudební notace, dopravní značení nebo třeba vizuální ikony textového editoru, který momentálně používám.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Semasiografické symboly lidstvo zná a denně se na ně spoléhá, když jedeme do práce nebo když pracujeme, v tom také Heptapod B není až tak zajímavý. Jeho výjimečnost, a obecně unikátnost Heptapodů jako vesmírné rasy, je fakt, že v jednom symbolu se ukrývá hned několik významů, které jsou najednou vyjádřeny jedním symbolem a že tento symbol \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nemá začátek ani konec\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, nelze je číst jako klasický text propojených vět, kde každá věta navazuje postupně na další a mezi sebou udržují logické vztahy. Heptapod B tuto \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">lineárnost\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> neobsahuje, a proto může doktorka Banksová v jedné filmové scéně ve svém památném heuréka momentu vyhrknout, že Heptapod B je „nelineární systém ortografie”. Nechápajícím přihlížejícím filmovým postavám Banksová vysvětluje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">He [myslí se jeden z Heptapodů] starts at two opposite points and completes the sentence by joining them into a kind of loop. But to do this means he has to have the whole thing in his head before he begins. Every detail. The spacing has to be right or else you wind up with fragments; a mess. (beat) It’s more impressive than that. He wrote the mirror image of it. It’s reversed, so we can read it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">COLONEL WEBER\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">So? They’re good at writing?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">That’s a result of the way they \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">think\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It’s like they know everything they’re going to say before they say it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Předchozí konverzace nám odkrývá zásadní poznatek. Heptapodi jsou nějakým způsobem osvobozeni od lineární přímky času, což jim umožňuje jejich mysl různě v čase posouvat. Čas není pro ně jednosměrná silnice, ale spíše rozsáhlý metaprostor bez hranic, který vnímají zcela najednou a libovolně mohou „zoomovat” do jeho zvolených částí. Jazyk Heptapod B tak reflektuje unikátní kognitivní vlastnosti Heptapodů. Jak je něco takového reálného a co má vůbec jazyk společného s myšlením?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Příběh hlavní myšlenku, že jazyk ovlivňuje myšlení, čerpá ze známé kontroverzní lingvistické teorie, tzv. Whorf-Sapirovy hypotézy (WSH), která byla formulována výzkumníkem Sapirem v roce 1929 a následně rozpracována jeho studentem Whorfem (Sapir-Whorf Hypothesis, Oxford English Dictionary). Jádro hypotézy říká, že jazyk (a především jeho gramatika) ovlivňuje, jak rodilý mluvčí jazyka strukturují svět kolem sebe. Původní Whorfovy myšlenky mohou být shrnuty tak, že\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Myšlení je zcela zřejmě závislé na jazyku\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gramatika (nikoli slovní zásoba) jazyka definuje vztah mezi myšlením a jazykem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sapir již v roce 1928 ve svém článku \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Status of Linguistics as a Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> píše: „Je faktem, že ‘reálný svět’ je do velké míry postaven na jazykových zvycích dané skupiny. Žádné dva jazyky nejsou dostatečně podobné, abychom o nich řekli, že reprezentují stejnou sociální realitu.” Výše zmíněné lze interpretovat, že přestože překlad mezi jazyky je možný, protože slova jsou nahraditelná, nikdy nedosáhneme výsledku, který by během procesu neztrácel něco z původního originálu. Neboť podle této hypotézy je to právě gramatika, která mnohem hlouběji ovlivňuje myšlení. Gramatika je ale pro Whorfa i Sapira zcela produktem vývoje kultury dané skupiny lidí, čímž se jejich názory liší od novějších lingvistických teorií, na kterém pracoval např. Noam Chomsky, jehož koncept Universální gramatiky naopak tvrdí, že gramatika \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">je \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">sdílena mezi kulturami, a to na té nejnižší, biologické úrovni mozku. Pro Chomskyho a jeho přívržence jde v jazyku v první řadě o gramatiku (syntax), která ve velmi abstraktní podobě je jednoduchým komputačním mechanismem, který se v mozku vyvinul procesem darwinovské evoluce. I když je WSH interpretována různě, na základě vlivu Worfa získala WSH formu, ze které lze usoudit její základní stavební kameny. Worf, inspirován Jungovou Gestaltpsychologií, rozlišuje dva druhy myšlení:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">izoláty zkušenosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">izoláty významu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Izoláty zkušenosti jsou procesem segmentování reality, nikoli procesem myšlení; jedná se o proces nelingvistický, který je společný všem lidem a\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> je nezávislý na jazyce\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Lee, 1996, pp. 96–122; Whorf, 1939, pp. 163–64). Jinak řečeno, pokud leží na stole kladivo, podle Whorfa neplatí, že by gramatika jazyka ovlivnila myšlení dvou různých mluvčích tak, že by před sebou nespatřili stejný stůj a na něm ležet stejné kladivo. Na druhé straně izoláty významu “jsou koncepty v mysli mluvčího (myšlenky)”, které uchopují izoláty zkušenosti (a tedy externí fyzický svět) určitým, kulturně specifickým způsobem, aby mluvčí izolátům zkušenosti přidělil nějaké významy.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ačkoli Ted Chiang v jednom z rozhovorů říká, že před napsáním své povídky byl ponořen pár let v odborné lingvistické literatuře, rozhodně nelze autorovi upřít uměleckou volnost, s jakou WSH zapracoval do svého příběhu. Myšlenka, že by lingvistický relativismus měl takovou moc, že by dokázal ovlivňovat rovnou fyzický svět, totiž samozřejmě v práci Whorfa, ani Sapira nenajdeme. Ba co více, Whorf viz výše říká, že gramatika nemá vliv na externí fyzický svět (izoláty zkušenosti).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To, že Chiang nezůstal věrný lingvistické teorie, mě až tak netrápí. Mnohem více jsem přemýšlel nad tím, jakým způsobem v příběhu vysvětluje cestování časem, kterým jsou Heptapodi obdařeni. Pokud se nemýlím a něco jsem nepřehlédl, celá zápletka — jak povídky, tak filmu — je vysvětlena a stojí na výše uvedené krátké citaci ze scénáře: Dr. Louise Banksová zde tvrdí, a teď parafrázuji, že psaní symbolů je velmi složité a že ještě před začátkem psaní musí mluvčí dopředu vědět každý podrobný detail toho, co přesně chce říct (nakreslit). Upřímně jsem čekal o něco sofistikovanější vysvětlení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Je jasné, že něco takového člověk zvládne velmi těžko. I tak výborné lingvistce, jakou je Dr. Banksová, bude trvat několik let, než si plynule osvojí Heptapod B. Přesto netuším, proč rychlost, s jakou Heptapodi kreslí své symboly, má přesvědčit čtenáře\u002Fdiváka, že takový jazyk ovlivňuje nejen vnímání fyzického světa, ale porušuje nám známé fyzikální zákony. Není vyloučené, že lidstvo tyto zákony může v budoucnu objevit. Ale to není argument, který je použit ve filmu, kde skutečně jde pouze a právě o to, jak složitý a odlišný jazyk Heptapod B je.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mnohem ochotněji bych připustil, že Heptapod B je pro mimozemské rodilé mluvčí hračkou prostě proto, že jejich kognitivní schopnosti a jakýsi inteligenční kvocient zásadně přesahují i ty nejtalentovanější z lidského plémě. Vždyť si vzpomeňme, že o Johnu von Neumannovi, který vlastnil jednu z nejrychlejších myslí všech dob, se také říkalo, že je „z jiného světa“, že je „patří k novému lidskému druhu“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Byl jsem ale skutečně tak zklamaný z povídky i filmu, protože nedokážu zkousnout výše uvedené spekulování nad aspekty vědeckých teorií? Ale ne. Nechť je důkazem právě tento text. Ihned po skončení filmu a otřepání se z výborného audiovizuálního zážitku (co se soundtracku týče, je pravdou, že ani Arrival se nevyhnul již poměrně kýčovitému zvukovému efektu, který má dramatizovat určité scény, a který se objevuje snad v každém druhém traileru nových, převážně akčně laděných filmů) jsem se rozhodl, že budu chtít na film reagovat v psané podobě, abych si v klidu mohl sednout a promyslet mechaniku příběhu. Ten totiž patří k jedním z nejinspirativnějších a nejoriginálnějších, které jsem v poslední době viděl. Arrival za to samozřejmě vděčí původní povídce, jejíž autor se tímto dostal ze scifi undergroundu do filmového mainstreamu. A to je dobře.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>P. S.: Ještě jeden spoiler alert, ona úvodní scéna vlastně tak úplně úvodní není.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zdroje\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Lee, P. (1996). The Whorf Theory Complex: A Critical Reconstruction. Philadelphia: John Benjamins B.V.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1939). Gestalt Technique of Stem Composition in Shawnee.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1940). Linguistics as an Exact Science.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",{"rendered":638,"protected":22},"\u003Cp>Začátek filmového příběhu působí nevinně. Sledujeme talentovanou lingvistku Louise Banksovou, která v úvodních scénách prožije rodinnou tragédii — smrt své dcery. Střih. Film se přesouvá do současnosti: doktorka Banksová, s unaveným výrazem, přichází učit do rozlehlé univerzitní auly. Místnost je však poloprázdná a většina studentů chybí. Aby toho nebylo málo, těm několika přítomným začnou zvonit […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":28},[32],[642,643,644,645,646],23,33,8,24,25,[648,16,40,41,42,43,44,45,649,650,651,652,653],"post-552","tag-film","tag-linguistics","tag-philosophy","tag-recenze","tag-review",{"self":655,"collection":660,"about":662,"author":664,"replies":666,"version-history":669,"predecessor-version":672,"wp:attachment":676,"wp:term":679,"curies":684},[656],{"href":657,"targetHints":658},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552",{"allow":659},[56],[661],{"href":59},[663],{"href":62},[665],{"embeddable":65,"href":66},[667],{"embeddable":65,"href":668},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=552",[670],{"count":72,"href":671},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552\u002Frevisions",[673],{"id":674,"href":675},927,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552\u002Frevisions\u002F927",[677],{"href":678},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=552",[680,682],{"taxonomy":83,"embeddable":65,"href":681},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=552",{"taxonomy":86,"embeddable":65,"href":683},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=552",[685],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"author":687,"wp:term":697},[688],{"id":25,"name":95,"url":96,"description":28,"link":97,"slug":95,"avatar_urls":689,"_links":690},{"24":99,"48":100,"96":101},{"self":691,"collection":695},[692],{"href":66,"targetHints":693},{"allow":694},[56],[696],{"href":109},[698,727],[699,713],{"id":113,"link":114,"name":115,"slug":115,"taxonomy":83,"_links":700},{"self":701,"collection":705,"about":707,"wp:post_type":709,"curies":711},[702],{"href":119,"targetHints":703},{"allow":704},[56],[706],{"href":124},[708],{"href":127},[710],{"href":130},[712],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":32,"link":134,"name":135,"slug":135,"taxonomy":83,"_links":714},{"self":715,"collection":719,"about":721,"wp:post_type":723,"curies":725},[716],{"href":139,"targetHints":717},{"allow":718},[56],[720],{"href":124},[722],{"href":127},[724],{"href":148},[726],{"name":90,"href":91,"templated":65},[728,746,764,782,800],{"id":642,"link":729,"name":730,"slug":730,"taxonomy":86,"_links":731},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffilm\u002F","film",{"self":732,"collection":737,"about":739,"wp:post_type":741,"curies":744},[733],{"href":734,"targetHints":735},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F23",{"allow":736},[56],[738],{"href":163},[740],{"href":166},[742],{"href":743},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=23",[745],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":643,"link":747,"name":748,"slug":748,"taxonomy":86,"_links":749},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Flinguistics\u002F","linguistics",{"self":750,"collection":755,"about":757,"wp:post_type":759,"curies":762},[751],{"href":752,"targetHints":753},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F33",{"allow":754},[56],[756],{"href":163},[758],{"href":166},[760],{"href":761},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=33",[763],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":644,"link":765,"name":766,"slug":766,"taxonomy":86,"_links":767},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":768,"collection":773,"about":775,"wp:post_type":777,"curies":780},[769],{"href":770,"targetHints":771},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":772},[56],[774],{"href":163},[776],{"href":166},[778],{"href":779},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[781],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":645,"link":783,"name":784,"slug":784,"taxonomy":86,"_links":785},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Frecenze\u002F","recenze",{"self":786,"collection":791,"about":793,"wp:post_type":795,"curies":798},[787],{"href":788,"targetHints":789},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F24",{"allow":790},[56],[792],{"href":163},[794],{"href":166},[796],{"href":797},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=24",[799],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":646,"link":801,"name":802,"slug":802,"taxonomy":86,"_links":803},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Freview\u002F","review",{"self":804,"collection":809,"about":811,"wp:post_type":813,"curies":816},[805],{"href":806,"targetHints":807},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F25",{"allow":808},[56],[810],{"href":163},[812],{"href":166},[814],{"href":815},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=25",[817],{"name":90,"href":91,"templated":65},[819,820,821,822,823],{"id":642,"name":730,"slug":730,"taxonomy":86,"link":729},{"id":643,"name":748,"slug":748,"taxonomy":86,"link":747},{"id":644,"name":766,"slug":766,"taxonomy":86,"link":765},{"id":645,"name":784,"slug":784,"taxonomy":86,"link":783},{"id":646,"name":802,"slug":802,"taxonomy":86,"link":801},{"en":825,"es":829,"fr":833},{"title":826,"slug":827,"description":828},"Arrival: A Review and a Linguistic Commentary","arrival-a-review-and-a-linguistic-commentary","A review of Arrival and of the Ted Chiang story behind it: how the Heptapods’ written language works, and what the Sapir–Whorf hypothesis can and cannot explain.",{"title":830,"slug":831,"description":832},"Arrival \u002F La llegada: reseña y comentario lingüístico","arrival-la-llegada-resena-y-comentario-linguistico","Reseña de Arrival y del relato de Ted Chiang en que se basa: cómo funciona la lengua escrita de los heptápodos y qué puede y qué no puede explicar la hipótesis de Sapir-Whorf.",{"title":834,"slug":835,"description":836},"Arrival \u002F Premier Contact : critique et commentaire linguistique","arrival-premier-contact-critique-et-commentaire-linguistique","Critique d’Arrival et de la nouvelle de Ted Chiang dont il est tiré : comment fonctionne la langue écrite des heptapodes, et ce que l’hypothèse de Sapir-Whorf peut ou ne peut pas expliquer.",1790905662704]