[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-en-viktor-takac-silent-servant-a-text-for-the-catalogue":3,"translation-en-viktor-takac-silent-servant-a-text-for-the-catalogue":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},530,"10. 03. 2020","2020-03-10T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fviktor-takac-silent-servant-txt-do-katalogu","2025-07-05T12:33:27","2025-07-05T10:33:27","viktor-takac-silent-servant-txt-do-katalogu","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fviktor-takac-silent-servant-txt-do-katalogu\u002F",{"rendered":17},"Viktor Takáč – Silent servant (txt do katalogu)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zřejmě nejchytřejší člověk minulého století, John von Neumann, se nechal údajně slyšet, že neustále akcelerující vývoj technologie povede k singularitě, po které nebude pro lidstvo možné, aby pokračovalo obvyklým způsobem. Von Neumann, o němž si většina spolupracovníků z oborů fyziky a matematiky myslela, že sám představuje nový, vývojově vyšší druh inteligence, nebyl jediný, kdo se domníval, že vývoj technologie akceleruje exponenciální intenzitou, která musí vyústit v zásadní transcendentální zlom v dějinách lidstva: technologie obdařené umělou inteligencí dokáží své kognitivní procesy samy vylepšovat, a tím nepředstavitelně přesáhnout lidské možnosti. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Po von Neumannovi na stejné téma navázali brilantní Ray Kurzweil nebo Nick Bostrom. Nejenže akceptovali pravděpodobnost singularity v nedaleké budoucnosti, ale zároveň i její důsledky. Úspěšné vytvoření obecné umělé inteligence bude znamenat, že inteligence a vědomí nejsou nic ezoterického, ale podléhají přírodním zákonům a je možné je matematicky simulovat, jak tvrdí komputační teorie mysli.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud člověk dokáže vytvořit umělé vědomí, jaká je šance, že žádná jiná životní forma toho nebyla schopna? Nejedná se o formu antropocentrického šovinismu považovat se za jediné v celém vesmíru, kdo dokázal simulovat vědomí? Nebude racionálnější připustit, že žijeme v jedné z nesčetných vrstev Baudrillardových simulaker,  či možnost, že jsme bytosti simulované v počítačové hře nějakého dítěte super-inteligentních bytostí? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Naopak dnes již je jasné, že nejzajímavější na exponenciálním vývoji technologií je to, že \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">není \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">výjimečný. Technologická evoluce je jeden z mnoha evolučních procesů, které vykazují exponenciální nárůst informační komplexity po každé nové verzi výsledných produktů (biologických nebo technologických). Evoluční proces a darwinovský selekční mechanismus stojí za rozvojem veškeré přírody i tzv. druhé přírody technologických a jiných kulturních artefaktů. Proč jsme v současnosti svědky zdánlivého nebo reálného nárůstu informační komplexity produktů souvisejících s naší evolucí? Při relativně stabilním společenském, ekonomickém a životním prostředí biologická i techno-kulturní evoluce funguje tak, že krok za krokem vylepšují předchozí řešení. Tato vylepšení jsou reakce na změny v prostředí, které činí předchozí řešení opět zastaralými a nutí k novému přizpůsobování současným podmínkám. Nikdy přesně nevíme, kam nás tato vylepšení zavedou. Biologie údajně nemá žádný konkrétní telos. Respektive biologové odmítají, že by biologická evoluce měla nějaký směr, neboť to pro ně příliš „zavání“ teologií. Ale je \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">skutečně\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> pravda, že nedokážeme vypozorovat v lidské evoluci když ne finální destinaci, tak aspoň směr exponenciálního vývoje?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Český teoretik designu a architektury Jan Michl, působící v Norsku, ve své vynikající eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Vidět design jako redesign\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> tvrdí, že v oboru designu jde spíše o přetváření než vytváření, protože designér nikdy nezačíná od nuly (ex nihilo), nýbrž vždycky staví na předchozích řešení svých kolegů a kolegyň. Designér modifikuje existující věci tak, aby se lépe přizpůsobily společenským, kulturním a ekonomickým požadavkům své doby. Jakmile ale nová, redesignovaná věc vstoupí do světa lidí, přestává být pasivní. Jak by řekla Jane Bennettová, Bruno Latour nebo harvardský evoluční antropolog Joe Henrich, materialita věcí projevuje svou „sílu“ a aktivně nás formuje na mnoha úrovních. Například nově redesignované věci představují nové selekční tlaky ve společnosti a ekonomice, což zpětnovazebním mechanismem stimuluje nejen nutnost dalšího redesignu, ale také redesignu člověka samotného. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">O tom, že technologie (re)designuje člověka, není sporu. Důsledkem používání prvních známých technologií – rozdělávání ohně a přípravy potravy – se dávným předkům homo sapiens zřejmě zmenšilo trávicí ústrojí (opečené maso bylo lépe stravitelné a nevyžadovalo tak dlouhé střevo). Nová přebytková energie získaná zpracováním masa vedla k tomu, že evoluční zdroje byly využity ke zvětšení mozku a k rozvoji kognitivních schopností. Sociální věda často ignoruje fakt, že kultura a technologie vytvářejí nové evoluční tlaky, jimž se organismus (člověk) musí přizpůsobovat. Biologická evoluce nepochází z pravěké minulosti, nýbrž je to proces operující na lidském genofondu neustále, každý den. Nepochopení, nebo přímo odmítání tohoto faktu připomíná kreacionistické uvažování ortodoxních náboženských komunit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Současný kognitivní kapitalismus a jeho doprovodná technokultura vytvářejí specifické selekční tlaky, upřednostňující inteligenci a formální znalosti. Moderní svět přestává vyžadovat mechanickou a manuální práci, naopak privileguje afluentní městské typy lidí, bílé límečky, kterým je vlastní práce se symboly, abstrakcí či s řízením toku informací a zprostředkování služeb. Co bylo ve středověku křesťanskou Evropou považováno za nečisté a nemorální (vydělávat peníze penězi), se nyní bere jako nepsaný standard. Podle historika Yuri Slezkina jsme se v posledních dvou stoletích víceméně všichni stali merkuriány: místo hrubé síly rukou, tradice a pevného vedení státu, jež v řecké mytologii symbolizuje bůh Apollón, jsme byli nuceni se přizpůsobit důrazu na flexibilitu intelektu, důvtipu a globálního světa – v něm se mnozí cítí jako poutníci bez domova, jejichž patronem je Hermes, později známý jako Merkur.  \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Marx měl pochopitelně pravdu. Technologicko-ekonomická mašinerie světa zásadně ovlivňuje společnost. Jenže současní sociální vědci jsou dietními marxisty, kteří vidí tyto vlivy pouze na úrovni sociálních vztahů. Biologii či kognitivní procesy vysvětlují prostřednictvím sociálního konstruktivismu a opomíjejí fakt, že každá sociální konstrukce má biologickou komponentu. Podobně jako náhražky cukru v populární černé vodě nepřináší nic zdravého, radikální sociální konstruktivismus nám dokáže málo říct o tom, jak technokultura ovlivňuje naši biologii a intelekt. A už vůbec nemá co říct k tomu, jak se exponenciální nárůst schopností umělé inteligence může vymknout z třesoucích se rukou lidského druhu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Kognitivní kapitalismus a jeho enormní pobídky pro tvorbu umělé inteligence jsou zakotveny v konceptualizaci intelektu jakožto procesu, který dokáže ze surových nesourodých dat pomocí rozpoznávání vzorů (pattern recognition) vypreparovat hodnotné informace. Ty sice lze za nemalé finanční odměny přeprodávat třetím stranám, ale podobně jako u člověka pattern recognition a informace jsou hodnotnější proto, že pomáhají v rozhodování o budoucnosti. Přestože kognitivní věda právem diskutuje zásadní roli těla a vnějších objektů v kognitivních procesech, základem kognitivního kapitalismu i intelektu, ať už umělého nebo lidského, je schopnost \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">abstrahovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Původní kořeny schopnosti abstrakce lze vystopovat nejspíše v jedné z nejranějších „kognitivních technologií“ (jedná se o technologie explicitně ovlivňující myšlení člověka), a to v přirozeném jazyku. Slova nejsou pouze nálepky fenomenálních objektů. Tvoří kategorie a hierarchie smyslových i čistě intelektuálních dat naší mysli, díky kterým dokážeme mluvit o stromech, černých dírách nebo orgasmech, aniž bychom museli mít na mysli jeden konkrétní příklad. Kategorie a hierarchie jakožto příklady použití abstrakce jsou fundamentální části inteligence, nikoli pouze výdobytkem patriarchátu nebo kapitalismu 18. století. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Výzkum umělé inteligence nám poskytuje experimentální pískoviště, kde taková tvrzení lze dokázat nebo vyvrátit: pokud bychom vytvořili umělou inteligenci bez nutné schopnosti abstrahování a vytváření kategorií a hierarchií, nejedná se o základní stavební kameny intelektu. Je tomu však přesně naopak. Abstrakce kauzality, tedy schopnost kategorizovat a zobecnit příčiny věcí, které se dějí ve fyzickém světě,  je dnes tím největším oříškem, který se výzkumníci a výzkumnice v oboru umělé inteligence snaží vyřešit a bez kterého není možné vytvořit obecnou umělou inteligenci.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zlobivé dítě mediální teorie, Marshall McLuhan, pronesl v knize \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jak rozumět médiím\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, že technologie jsou extenzemi našich těl a psychických procesů. Finálním stádiem podle něj bude extenze vědomí, příchod obecné umělé inteligence, což je abstrakce par excellence. McLuhan se puntičkářsky zajímal o to, jak reálně technologie rozšiřují lidské schopnosti a jaký to má dopad na celý „sociální a psychický komplex“ našich životů. McLuhan by o umělé inteligenci uvažoval tak, že bude intimně integrována do biologického substrátu lidské inteligence a vzájemně budou tvořit symbiotický systém druhého řádu. To je stále radikální myšlenka, neboť naše kolektivní imaginace si představuje umělou inteligenci jako humanoidní entitu. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obecné umělé inteligenci se ale bude hodit tělo, třebaže jej pro svou existenci nepotřebuje. Tělo bude hypostází (jednou z možných fyzických forem), díky níž získá kvalitativní prožitek o tom, jaké je to být vtělenou bytostí ve fyzickém světě se všemi vyplývajícími výhodami i bolestmi. Snad tak bude mít umělá inteligence nějaký vztah k fyzickému světu a lidem v něm. Pak vtělení do fyzického těla dává smysl, jak to ostatně prezentuje umělec Viktor Takáč ve své instalaci Silent Servant v prostorách galerie Nevan Contempo. Na prvopočátku bude nutné, aby se umělá inteligence po malých krůčcích učila základní lidské dovednosti, které si postupně internalizuje do svých digitálních struktur. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Podobně učení u dětí popsal sovětský psycholog Lev Vygotsky: mnoho dovedností, které jsou pro nás v dospělosti automatické, jsme se v dětství naučili díky tomu, že se vnější stimul zautomatizoval a stal vnitřním kognitivním procesem. Děti se nejprve učí počítat na prstech (v Japonsku se již od útlého věku cvičí na abakusu). Tento vnější proces si děti po určité době osvojí a jsou schopny počítat bez pomůcek. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Hledíme pořád dokola na němou ženu, reprezentující umělou inteligenci, která si postupně osvojí potřebné dovednosti imitací pohybů člověka, ale zároveň pozorujeme bod zvratu, kdy člověk začne napodobovat pohyby umělé inteligence, aby se sám naučil něco nového. Někteří si v tomto okamžiku mohou vzpomenout na památný zápas mezi AlphaGo od Google a Lee Sedolem ve hře go, kdy Alpha zahrála množství unikátních tahů, které od té doby kompletně změnily lidské chápání hry. Student se stal mistrem, otrok pánem. Singularita a fázový přechod, kdy umělá inteligence odhodí metaforické prsty k počítání a vystačí si s vlastní inteligencí.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Opuštěný prostor softwarového studia, do kterého nás instalace Silent Servant zve, působí jako testament singularity. Tvůrce není nikde k zastižení, pouze projekce počátečních plodů jeho práce na nás září ze všech stran. Kde jsou ti, kdo ve studiu pracovali? Nevíme, zda jsme uvnitř simulace, nebo mimo ni. Zda jsme stále ještě subjektem, nebo již pouze objektem. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Viktor Takáč možná všechny přelstil, když svůdným vizuálem instalace navádí k přesvědčení, že tichým služebníkem je tu umělá inteligence. Člověk se od ostatních zástupců zvířecí říše často odděluje proto, že jako jediný mluví skutečným komplexním jazykem. Ve srovnání s kognitivní kapacitou umělé inteligence to ale bude právě on, kdo se v bodě singularity stane oním němým sluhou.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>Tuto esej jsem napsal k výstavě Silent servant umělce Viktora Takáče a vyšla v katalogu s portfoliem jeho prací a výstav.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Zřejmě nejchytřejší člověk minulého století, John von Neumann, se nechal údajně slyšet, že neustále akcelerující vývoj technologie povede k singularitě, po které nebude pro lidstvo možné, aby pokračovalo obvyklým způsobem. Von Neumann, o němž si většina spolupracovníků z oborů fyziky a matematiky myslela, že sám představuje nový, vývojově vyšší druh inteligence, nebyl jediný, kdo se […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-530","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F530",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=530",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F530\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},785,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F530\u002Frevisions\u002F785",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=530",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=530",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=530",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Viktor Takáč – Silent servant (a text for the catalogue)","viktor-takac-silent-servant-a-text-for-the-catalogue","A catalogue essay for Viktor Takáč’s installation Silent Servant: the singularity, technology as redesign of the human, abstraction and who ends up the silent servant.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Viktor Takáč – Silent servant (texto para el catálogo)","viktor-takac-silent-servant-texto-para-el-catalogo","Ensayo para el catálogo de la instalación Silent Servant de Viktor Takáč: la singularidad, la técnica como rediseño del ser humano, la abstracción y quién acaba siendo el sirviente mudo.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Viktor Takáč – Silent servant (texte pour le catalogue)","viktor-takac-silent-servant-texte-pour-le-catalogue","Essai pour le catalogue de l’installation Silent Servant de Viktor Takáč : la singularité, la technique comme redesign de l’homme, l’abstraction et qui finit par être le serviteur muet.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Probably the cleverest person of the last century, John von Neumann, is said to have remarked that the ever-accelerating development of technology would lead to a singularity, after which it would no longer be possible for humanity to carry on in the usual way. Von Neumann, of whom most of his colleagues in physics and mathematics thought that he himself represented a new, evolutionarily higher kind of intelligence, was not the only one who believed that the development of technology was accelerating with an exponential intensity that must culminate in a fundamental transcendental break in human history: technologies endowed with artificial intelligence will be able to improve their own cognitive processes and thereby surpass human capabilities unimaginably. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">After von Neumann, the brilliant Ray Kurzweil and Nick Bostrom took up the same theme. Not only did they accept the probability of a singularity in the not-too-distant future, but also its consequences. The successful creation of artificial general intelligence will mean that intelligence and consciousness are nothing esoteric, but are subject to the laws of nature and can be simulated mathematically, as the computational theory of mind claims.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">If humans can create artificial consciousness, what is the chance that no other life form has been capable of it? Is it not a form of anthropocentric chauvinism to consider ourselves the only ones in the whole universe who have managed to simulate consciousness? Would it not be more rational to admit that we live in one of the countless layers of Baudrillard’s simulacra,  or the possibility that we are beings simulated in a computer game played by the child of some super-intelligent beings? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">On the contrary, it is already clear today that the most interesting thing about the exponential development of technologies is that it is \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">not \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">exceptional. Technological evolution is one of many evolutionary processes that show an exponential growth of informational complexity with every new version of the resulting products (biological or technological). The evolutionary process and the Darwinian selection mechanism lie behind the development of the whole of nature as well as of the so-called second nature of technological and other cultural artefacts. Why are we currently witnessing an apparent or real growth in the informational complexity of the products connected with our evolution? In a relatively stable social, economic and natural environment, biological and techno-cultural evolution alike work by improving previous solutions step by step. These improvements are reactions to changes in the environment, which make previous solutions obsolete once again and compel new adaptation to current conditions. We never know exactly where these improvements will lead us. Biology supposedly has no particular telos. Or rather, biologists deny that biological evolution has any direction, because to them that “smacks” too much of theology. But is it \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">really\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> true that we cannot discern in human evolution, if not a final destination, then at least the direction of its exponential development?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Czech design and architecture theorist Jan Michl, who works in Norway, argues in his excellent essay \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">On Seeing Design as Redesign\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> that design is about re-shaping rather than creating, because a designer never starts from zero (ex nihilo) but always builds on the previous solutions of his or her colleagues. The designer modifies existing things so that they adapt better to the social, cultural and economic demands of their time. But as soon as the new, redesigned thing enters the human world, it ceases to be passive. As Jane Bennett, Bruno Latour or the Harvard evolutionary anthropologist Joe Henrich would say, the materiality of things exerts its “power” and actively shapes us on many levels. Newly redesigned things, for example, represent new selection pressures in society and the economy, which, through a feedback mechanism, stimulates not only the need for further redesign but also the redesign of the human being itself. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">That technology (re)designs the human being is beyond dispute. As a consequence of using the first known technologies – making fire and preparing food – the digestive tract of the distant ancestors of homo sapiens apparently shrank (roasted meat was easier to digest and did not require such a long gut). The new surplus energy gained by processing meat meant that evolutionary resources were used to enlarge the brain and develop cognitive abilities. Social science often ignores the fact that culture and technology create new evolutionary pressures to which the organism (the human being) must adapt. Biological evolution is not something from the prehistoric past; it is a process operating on the human gene pool constantly, every day. Failing to understand this fact, or rejecting it outright, resembles the creationist thinking of orthodox religious communities.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Contemporary cognitive capitalism and its accompanying technoculture create specific selection pressures that favour intelligence and formal knowledge. The modern world is ceasing to require mechanical and manual labour; on the contrary, it privileges affluent urban types of people, white collars, whose natural element is working with symbols, with abstraction, or with managing the flow of information and providing services. What medieval Christian Europe considered impure and immoral (making money with money) is now taken as an unwritten standard. According to the historian Yuri Slezkine, in the last two centuries we have more or less all become Mercurians: instead of the brute strength of the hands, tradition and firm state leadership, symbolised in Greek mythology by the god Apollo, we have been forced to adapt to an emphasis on flexibility of intellect, on wit and on a global world – one in which many feel like homeless wanderers whose patron is Hermes, later known as Mercury.  \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Marx was, of course, right. The technological and economic machinery of the world fundamentally affects society. But contemporary social scientists are diet Marxists who see these influences only at the level of social relations. They explain biology or cognitive processes by means of social constructivism and overlook the fact that every social construction has a biological component. Just as the sugar substitutes in the popular black fizzy drink bring nothing healthy, radical social constructivism can tell us little about how technoculture affects our biology and intellect. And it has nothing whatsoever to say about how the exponential growth in the capabilities of artificial intelligence may slip out of the trembling hands of the human species.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Cognitive capitalism and its enormous incentives for creating artificial intelligence are anchored in a conceptualisation of intellect as a process that can extract valuable information from raw, heterogeneous data by means of pattern recognition. This information can indeed be resold to third parties for no small financial reward, but, just as with humans, pattern recognition and information are more valuable because they help in making decisions about the future. Although cognitive science rightly discusses the crucial role of the body and of external objects in cognitive processes, the foundation of cognitive capitalism and of intellect, whether artificial or human, is the ability to \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">abstract\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The original roots of the capacity for abstraction can most likely be traced to one of the earliest “cognitive technologies” (technologies that explicitly influence human thinking), namely natural language. Words are not merely labels for phenomenal objects. They form categories and hierarchies of the sensory and purely intellectual data of our mind, thanks to which we can talk about trees, black holes or orgasms without having to have one particular example in mind. Categories and hierarchies, as examples of the use of abstraction, are fundamental parts of intelligence, not merely an achievement of patriarchy or of eighteenth-century capitalism. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Artificial intelligence research gives us an experimental sandbox in which such claims can be proved or refuted: if we were to create an artificial intelligence without the necessary ability to abstract and to form categories and hierarchies, then these would not be the basic building blocks of intellect. But it is exactly the other way round. The abstraction of causality, that is, the ability to categorise and generalise the causes of things that happen in the physical world,  is today the hardest nut that researchers in artificial intelligence are trying to crack, and without it, it is not possible to create artificial general intelligence.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The naughty child of media theory, Marshall McLuhan, declared in his book \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Understanding Media\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> that technologies are extensions of our bodies and psychic processes. The final stage, according to him, will be the extension of consciousness, the arrival of artificial general intelligence, which is abstraction par excellence. McLuhan was meticulously interested in how technologies really extend human capabilities and what impact this has on the whole “social and psychic complex” of our lives. McLuhan would have thought of artificial intelligence as being intimately integrated into the biological substrate of human intelligence, the two together forming a symbiotic second-order system. This is still a radical idea, for our collective imagination pictures artificial intelligence as a humanoid entity. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Artificial general intelligence will, however, find a body useful, even though it does not need one in order to exist. The body will be a hypostasis (one of its possible physical forms) through which it will gain a qualitative experience of what it is like to be an embodied being in the physical world, with all the resulting advantages and pains. Perhaps that way artificial intelligence will have some relationship to the physical world and to the people in it. Then embodiment in a physical body makes sense, as, after all, the artist Viktor Takáč presents it in his installation Silent Servant at the Nevan Contempo gallery. In the very beginning, the artificial intelligence will have to learn basic human skills in small steps and gradually internalise them into its digital structures. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Soviet psychologist Lev Vygotsky described learning in children in a similar way: many skills that are automatic for us as adults we learned in childhood because an external stimulus became automated and turned into an internal cognitive process. Children first learn to count on their fingers (in Japan they practise on the abacus from an early age). After a while children master this external process and are able to count without aids. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Over and over again we look at a mute woman representing artificial intelligence, who gradually acquires the necessary skills by imitating human movements, but at the same time we observe the turning point at which the human begins to imitate the movements of the artificial intelligence in order to learn something new. At this moment some may recall the memorable match between Google’s AlphaGo and Lee Sedol in the game of go, when Alpha played a number of unique moves that have since completely changed the human understanding of the game. The student became the master, the slave the lord. The singularity and phase transition, when artificial intelligence throws away its metaphorical counting fingers and makes do with its own intelligence.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The abandoned space of a software studio, into which the installation Silent Servant invites us, feels like a testament of the singularity. The creator is nowhere to be found; only projections of the first fruits of his work shine at us from all sides. Where are those who worked in the studio? We do not know whether we are inside the simulation or outside it. Whether we are still a subject, or already merely an object. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Viktor Takáč may have outwitted everyone when, with the seductive visuals of the installation, he leads us to believe that the silent servant here is the artificial intelligence. Humans often set themselves apart from the other members of the animal kingdom because they alone speak a truly complex language. Yet compared with the cognitive capacity of artificial intelligence, it will be precisely the human who, at the point of singularity, becomes that mute servant.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>I wrote this essay for the exhibition Silent servant by the artist Viktor Takáč, and it was published in the catalogue together with a portfolio of his works and exhibitions.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>",1790905669167]