[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-en-the-world-of-media-and-the-interface":3,"translation-en-the-world-of-media-and-the-interface":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},577,"28. 02. 2018","2018-02-28T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fsvet-medii-a-interface","2025-07-05T13:37:26","2025-07-05T11:37:26","svet-medii-a-interface","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fsvet-medii-a-interface\u002F",{"rendered":17},"Svět médií a interface",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>(následující text je část mé diplomové práce)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mark Deuze ve své knize \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Media Life\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> používá termín “média” zaměnitelně s “informačními a komunikačními technologiemi”, kdy jeho definice pojímá “jakékoli systémy (symbolické nebo technologické), které umožňují, strukturují nebo umocňují mezilidskou komunikaci” (Deuze, 2015, s. 9). Tezí jeho knihy je silné tvrzení, že nežijeme vedle nebo pouze s technologiemi a médii, ale že \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">žijeme uvnitř médií\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Média jsou v dnešním Západním světě všudypřítomná a všeprostupující. Deuze nabádá, abychom akceptovali fakt, že naše společnost je plně mediatizovaná a začali chápat vztah člověka a technologií právě touto optikou. To ale znamená, že technologický a sociální determinismus nejsou vhodné nástroje, jak se na mediatizovanou společnost dívat, neboť implicitně předpokládají, že technologie stojí mimo společnosti a zcela determinuje její chod, jak to vidíme v případě technologického determinismu, respektive, že společnost má zcela pod kontrolou technologii a že nedochází ke zpětnému ovlivňování sociální sféry technologiemi, jak by tvrdil sociální a kulturní determinismus. Deuze poznamenává, že žádný ze zmíněných determinismů řádně neosvětluje skutečný vztah člověka a technologie, který se spíše než prvenstvím jednoho před druhým vyznačuje vzájemnou závislostí. Deuze s mnoha dalšími citovanými teoretiky se přiklání k neodlučnosti sociálního a technologického. Média jsou sociotechnickým tkanivem našich životů, které nelze odstranit a odolává všem shanám o svou likvidaci, jak komentuje Petříček, “jsme odsouzeni ke zprostředkovanosti” (Petříček, 2008, s. 13) Přijímání médií je usnadněno tím, že se nám postupně vytrácejí z našeho fenomenologického vnímání každodennosti. Stávají se pro nás neviditelnými a vždy po ruce, což je jeden z cílů přístupů všudypřítomné a ambientí výpočetní techniky, ale zároveň se tím prohlubuje naše nevědomost o tom, co s námi média dělají. Stávají se černou skříňkou, do které většina společnosti nevidí. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Uniká nám to, na co již upozorňoval Simondon se svým konceptem technicity: média jsou součástí rozsáhlé technologické infrastruktury další objektů a procesů, které nejsme s to vnímat. Podle čtení Flussera (Flusser, 2013) se vytváří nová nerovnost ve společnosti, která připomíná rozštěp mezi analfabetickou veřejností a intelektuální elitou ztělesněnou církví, která uměla číst dominantní kód tehdejší doby: abecedu. Především katolická církev a knežská gramotná elita se staly pro zbytek společnosti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">médiem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> mezi Bohem a pozemským životem. Kněží vykládali svět a jejich interpretace světa ovlivnila životy mnoha lidí. Po matematizaci společnosti započatou Galileem a rozvedenou Descartesem, pro které svět byl velká kniha psaná jazykem matematiky, se postupně dominantním kódem stává právě matematika. Ti, kteří jí ovládají, jsou novými vykladači světa, protože disponují modely pro predikci a vysvětlení toho, jak svět funguje. Přestože Flusser nekomentoval rozmach sítě sítí internet, mým názorem je, že jeho myšlenky v době všudypřítomné výpočetní techniky, mobilních aplikací a debaty o tom, že programování by se mělo stát novým typem povinné gramotnosti, jsou stále, ne-li více platné. Lidé, kteří umí matematizovat a algoritmizovat přirodní i sociální svět, jsou novými médii a vykladači světa, nahrává jim v tom změna paradigmat, kdy jsme se od teologie přesunuli k scientismu a materialismu. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nelze však očekávat, že celá společnost se bude skládat pouze z vědců, matematiků či programátorů, jak si představoval například jeden z moderních praotců dystopického románu Yevgeny Zamyatin ve svém díle My. Věda i matematika se naučily zpřístupňovat své výsledky veřejnosti pomocí popularizačních článků a knihu. Jakou formu popularizace lze nalézt ve Světě médií? Kognitivní semiotik Göran Sonesson poznamenává podobně jako Mark Deuze, že dnešní běžný život je hluboce mediovaný neviditelnými médii, které “se ztrácejí v přirozených uživatelských rozhraních [interface]” a “vytrácejí [se] coby infrastruktury každodenních interakcí” (Deuze, 2015, s. 169). Zatímco sociologické studie vidí novomediální technologii optikou sociálně-kulturního determinismu jako produkt nebo rozšíření sociálních vazeb (Gane, 2006, s. 33), sociolog Nicholas Gane se v duchu této diplomové práce ptá, zdali v dnešní síťové, informační společnosti a plně mediatizované společnosti založené na rychlosti a distribuovaných vztazích napříč časoprostorem plní sociologie svou úlohu, pokud se zaměřuje pouze na lidské vztahy. Stejnou otázku si klade fenomenologicky orientovaný filosof komunikace Vilém Flusser ve svém díle \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Do univerza technických obrazů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pro Flussera technické obrazy neodrážejí jako zrcadla nějakou již existující realitu, ale aktivně konstruují nové významy a realitu na “klamné povrchy”, která příjemcům navrhují způsob života. Tím se mění společenská struktura, kterou klasická sociologie vycházející od člověka nemůže podle Flussera vhodně postihnout, není platná pro společnost, v jejíž středu nestojí lidé, ale technické obrazy a vztahy mezi technických obrazem a člověkem, které se stávají “centrálním problémem každé budoucí kulturní kritiky a všechny ostatní problémy se musí uchopovat odtud” (Flusser, 2001, s. 51). Gane proto navrhuje, že by se sociologie pro porozumění dnešního Světa médií měla možná zaměřit na “[interface] mezi lidmi a technologiemi a […] na jeh[o] radikální transformativní sílu” (Gane, 2006, s. 32-33).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Shakespeare možná kdysi napsal, že celý svět je jeviště. Sociolog Erving Goffman souhlasil, když ve svém díle do češtiny přeloženém jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Všichni hrajeme divadlo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Goffman, 1999) koncipoval společnost prostřednictvím interagujících lidí-herců, kteří v zákulisí mohou mít různé persony, ale na veřejnost (jevišti) nastavují svou “fasádu” na základě toho, jaké signály chtějí v dané sociální situaci vysílat. Goffman píše, že fasáda je nutnou podmínkou započetní interakce, a jakmile jednou si pro dnaou sociální situaci člověk ustanoví fasádu, snaží se podstoupit takové akce, které jsou konzistentní s jeho fasádou; těm, které by jí ohrožovaly, se snaží vyhnout nebo jinak se vůči nim vymezit (Goffman, 2016). Fasáda se podle Goffmana “institucionalizuje do podoby abstraktního stereotypního očekávání, které vzbuzuje” (Goffman, 1999), což se analogicky podobá zažitým designovým vzorům, o kterých psal Christopher Alexander. Fasáda plní úkoly relevantní pro daný moment, zároveň ale postupně nabývá na významu a stabilitě a stává se “kolektivní reprezentací [a] plnoprávnou skutečností” (Goffman, 1999, s. 33). V době internetu věcí a všudypřítomné výpočetní techniky se podle teoretiků nových médií Boltera a Grusina ve svět transformuje spíše než na jeviště na jeden velký počítačový interface (Bolter a Grusin, 1999, s. 196). Koncept fasády je pro analýzu mezilidské komunikace stále v určité míře platný, avšak dvě nové změny se objevily \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">na scéně\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">: fasáda člověka je nyní mediována a ovlivňována technologií; za druhé se objevila nová fasáda v podobě \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> technologií. Staré paradigma může přežít, nové je však potřeba. Jak psal Gane a Flusser, pro novomediální svět naplněný technologií je nutné zkoumat a porozumět světu “na rozhraní”, na styčném bodu mezi sociálním a technologickým, studovat reflexivní a projektující povrch i hloubku technicity sociotechnického interface.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(následující text je část mé diplomové práce) Mark Deuze ve své knize Media Life používá termín “média” zaměnitelně s “informačními a komunikačními technologiemi”, kdy jeho definice pojímá “jakékoli systémy (symbolické nebo technologické), které umožňují, strukturují nebo umocňují mezilidskou komunikaci” (Deuze, 2015, s. 9). Tezí jeho knihy je silné tvrzení, že nežijeme vedle nebo pouze s […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-577","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F577",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=577",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F577\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},853,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F577\u002Frevisions\u002F853",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=577",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=577",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=577",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"The World of Media and the Interface","the-world-of-media-and-the-interface","An excerpt from my thesis on how we live inside media, drawing on Deuze, Flusser, Gane and Goffman, and on why the interface has become the new façade of society.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"El mundo de los medios y la interfaz","el-mundo-de-los-medios-y-la-interfaz","Un fragmento de mi tesis sobre cómo vivimos dentro de los medios, a partir de Deuze, Flusser, Gane y Goffman, y sobre por qué la interfaz se ha convertido en la nueva fachada de la sociedad.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Le monde des médias et l’interface","le-monde-des-medias-et-l-interface","Un extrait de mon mémoire sur le fait que nous vivons dans les médias, à partir de Deuze, Flusser, Gane et Goffman, et sur l’interface devenue la nouvelle façade de la société.","\u003Cp>(the following text is part of my master’s thesis)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">In his book \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Media Life\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Mark Deuze uses the term “media” interchangeably with “information and communication technologies”, his definition covering “any systems (symbolic or technological) that enable, structure or amplify human communication” (Deuze, 2015, p. 9). The thesis of his book is the strong claim that we do not live next to or merely with technologies and media, but that \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">we live inside media\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. In today’s Western world, media are ubiquitous and all-pervading. Deuze urges us to accept the fact that our society is fully mediatised and to begin understanding the relationship between people and technologies through precisely this lens. That, however, means that technological and social determinism are not suitable tools for looking at a mediatised society, for they implicitly assume either that technology stands outside society and entirely determines its course, as we see in the case of technological determinism, or rather that society has technology entirely under control and that technologies exert no influence back on the social sphere, as social and cultural determinism would claim. Deuze remarks that neither of these determinisms properly illuminates the actual relationship between people and technology, which is marked not so much by the primacy of one over the other as by mutual dependence. Deuze, along with many other theorists he cites, leans towards the inseparability of the social and the technological. Media are the sociotechnical fabric of our lives, which cannot be removed and which resists all efforts to liquidate it; as Petříček comments, “we are condemned to mediation” (Petříček, 2008, p. 13). Accepting media is made easier by the fact that they gradually fade from our phenomenological perception of everyday life. They become invisible to us and always at hand, which is one of the goals of the approaches of ubiquitous and ambient computing, but at the same time our ignorance of what media do to us deepens. They become a black box that most of society cannot see into. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">What escapes us is what Simondon already pointed out with his concept of technicity: media are part of a vast technological infrastructure of further objects and processes that we are unable to perceive. On a reading of Flusser (Flusser, 2013), a new inequality is arising in society, one reminiscent of the split between the illiterate public and the intellectual elite embodied by the church, which could read the dominant code of the time: the alphabet. Above all the Catholic church and the literate priestly elite became for the rest of society a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">medium\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> between God and earthly life. Priests interpreted the world, and their interpretation of the world influenced the lives of many people. After the mathematisation of society begun by Galileo and developed by Descartes, for whom the world was a great book written in the language of mathematics, mathematics itself gradually becomes the dominant code. Those who master it are the new interpreters of the world, because they possess models for predicting and explaining how the world works. Although Flusser did not comment on the rise of the network of networks, the internet, it is my opinion that in an age of ubiquitous computing, mobile applications and the debate about programming becoming a new kind of compulsory literacy, his ideas are still valid, if not more so. People who can mathematise and algorithmise the natural and the social world are the new media and interpreters of the world, and they are helped in this by the change of paradigms in which we have moved from theology to scientism and materialism. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">We cannot, however, expect the whole of society to consist only of scientists, mathematicians or programmers, as one of the modern forefathers of the dystopian novel, Yevgeny Zamyatin, imagined, for example, in his work My. Science and mathematics have learned to make their results accessible to the public through popularising articles and books. What form of popularisation can be found in the World of Media? The cognitive semiotician Göran Sonesson remarks, much like Mark Deuze, that ordinary life today is deeply mediated by invisible media, which “disappear into natural user interfaces” and “fade away as the infrastructures of everyday interactions” (Deuze, 2015, p. 169). Whereas sociological studies see new media technology through the lens of socio-cultural determinism as a product or extension of social ties (Gane, 2006, p. 33), the sociologist Nicholas Gane asks, in the spirit of this thesis, whether in today’s networked, information society, a fully mediatised society based on speed and on relationships distributed across space and time, sociology fulfils its task if it focuses only on human relationships. The same question is asked by the phenomenologically oriented philosopher of communication Vilém Flusser in his work \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Do univerza technických obrazů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. For Flusser, technical images do not reflect some already existing reality like mirrors, but actively construct new meanings and reality onto “deceptive surfaces”, which propose a way of life to their recipients. This changes the social structure, which classical sociology, starting from the human being, cannot according to Flusser adequately capture; it is not valid for a society at whose centre stand not people but technical images and the relations between the technical image and the human being, which become “the central problem of all future cultural criticism, and all other problems must be grasped from there” (Flusser, 2001, p. 51). Gane therefore suggests that, to understand today’s World of Media, sociology should perhaps focus on “the [interface] between humans and technologies and […] on [its] radically transformative power” (Gane, 2006, pp. 32–33).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Shakespeare may once have written that all the world’s a stage. The sociologist Erving Goffman agreed when, in his work translated into Czech as \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Všichni hrajeme divadlo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Goffman, 1999), he conceived of society through interacting people-actors, who may have various personas backstage but in public (on stage) set up their “front” according to the signals they want to send in a given social situation. Goffman writes that the front is a necessary condition for an interaction to begin, and that once a person has established a front for a given social situation, he tries to undertake such actions as are consistent with his front; those that would threaten it he tries to avoid or otherwise set himself against (Goffman, 2016). According to Goffman, the front “becomes institutionalised in terms of the abstract stereotyped expectations to which it gives rise” (Goffman, 1999), which is analogous to the established design patterns Christopher Alexander wrote about. The front fulfils tasks relevant to the given moment, but at the same time it gradually gains in meaning and stability and becomes “a collective representation [and] a fact in its own right” (Goffman, 1999, p. 33). In the age of the internet of things and ubiquitous computing, according to the new media theorists Bolter and Grusin, the world is transforming not so much into a stage as into one big computer interface (Bolter and Grusin, 1999, p. 196). The concept of the front is still valid to a certain extent for analysing interpersonal communication, yet two new changes have appeared \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">on the scene\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">: the human front is now mediated and influenced by technology; and secondly, a new front has appeared in the form of the \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> of technologies. The old paradigm may survive, but a new one is needed. As Gane and Flusser wrote, for a new media world filled with technology it is necessary to examine and understand the world “at the interface”, at the point of contact between the social and the technological, to study the reflexive and projecting surface as well as the depth of the technicity of the sociotechnical interface.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905670602]