[{"data":1,"prerenderedAt":201},["ShallowReactive",2],{"post-en-the-student-conference-postphenomenology-mind-and-media-a-summary-part-i":3,"translation-en-the-student-conference-postphenomenology-mind-and-media-a-summary-part-i":200},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":35,"_links":45,"_embedded":87,"tagsResolved":184,"translations":187},518,"07. 03. 2021","2021-03-07T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fstudentska-konference-postfenomenologie-mysl-a-media-shrnuti-cast-i","2025-10-14T12:25:51","2025-10-14T10:25:51","studentska-konference-postfenomenologie-mysl-a-media-shrnuti-cast-i","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fstudentska-konference-postfenomenologie-mysl-a-media-shrnuti-cast-i\u002F",{"rendered":17},"Studentská konference Postfenomenologie, mysl a média — shrnutí (část I.)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Na konci roku 2020 se dne 19. 11. konala při katedře filozofie na Fakultě filozofické, Západočeské univerzity v Plzni, první studentská konference zaměřená na téma \u003C\u002Fspan>\u003Cstrong>postfenomenologie\u003C\u002Fstrong>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pokud je mi známo, byla to vůbec první konference v českém prostředí, která se zaměřovala na reflektování myšlenek, které v posledních dekádách se vynořily v této u nás zatím nepříliš známé fenomenologicky inspirované analýze technologií. Organizaci a tematické definování konference jsem měl na svědomí já společně se svými kolegyněmi z plzeňské katedry filozofie a finanční podporu pro jsem obdržel od Západočeské univerzity, které jsem vděčný za veškerou finanční i administrativní podporu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Myšlenka konference byla jednoduchá. Přibližně do roku 1979 můžeme datovat vydání přelomové knihy s názvem \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Technics and Praxis: A Philosophy of Technology\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, kterou napsal americký filozof Don Ihde. Na americké půdě se jednalo o první anglicky psanou publikaci věnovanou filozofii techniky. K dalším prvenstvím lze Ihdehu přičíst i to, že založil novou, fenomenologicky ovlivněnou analýzu technologií, kterou nazval \u003C\u002Fspan>\u003Cb>postfenomenologie\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. V čem se postfenomenologie liší od existující filozofie techniky a jakou roli v ní hraje klasická fenomenologie Edmunda Husserla, Martina Heideggera, Maurice Merleau-Pontyho a dalších? Odpovědět na tyto a další otázky bylo právě snahou naší studentské konference, se všemi výhodami a omezeními, které pochopitelně vychází ze studentských konferencí. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Již od počátku jsme ale pro účastníky konference deklarovali, že postfenomenologii chápeme jako filozofickou analýzu technologií, jejíž hlavním zájmem je nikoli technický artefakt jako takový, nýbrž \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mediační efekty\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> technologií na naší mysl (intencionalitu), náš vztah ke světu, druhým lidem i k nám samotným. Postfenomenologie dále proklamuje, že narozdíl od „filozofie z křesla“ si klade za cíl teoretizovat na základě empirických poznatků o reálných technických artefaktech. Proto se často postfenomenologii hovoří v literatuře nejen jako o „philosophy \u003C\u002Fspan>\u003Cb>of \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">technology“, ale také „philosophy \u003C\u002Fspan>\u003Cb>from\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> technology“. Empirická fenomenologie techniky aspoň ve článcích jejích zastánců zní dobře. Pokud se ale podíváme na postfenomenologii kriticky, ideálně se znalostmi klasické fenomenologie, filozofie mysli nebo současné mediální teorie, jak z toho postfenomenologie vyjde? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To jsem si chtěl jako organizátor ověřit, a proto jsem pozval jako keynote speakery tři, dle mého názoru, přední české filozofy v příslušných disciplínách. V otázkách filozofie mysli přijal pozvání Dr. Michal Polák z katedry filozofie ZČU, kritický pohled klasické fenomenologie nám představil Dr. Martin Ritter a pohled mediální teorie nám prezentoval Dr. Martin Charvát. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Protože se jednalo o studentskou konferenci, po keynote přednáškách následovaly prezentace studentských příspěvků. Vedle mého příspěvku \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Postfenomenologie Dona Ihdeho jako kritika „metafyziky“ techniky a materiality u Martina Heideggera\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> jsme mohli vidět a slyšet následující studenty a studentky a jejich přednášky: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Jakub Fiala – Ztraceno v překladu: kdy(ž) nám sebeměření nastavuje křivé zrcadlo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Bc. Karolína Hrichová a Bc. Veronika Hanáková – Když se smrt dostaví\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Radovan Bartošek – Technologie a svoboda v době plošných protiepidemických opatření \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PhDr. Pavel Farkas – Design a uživatelský prožitek (UX) z města \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V tom příspěvku se zaměřím na mé shrnutí a komentář první keynote přednášky. Počítám, že v nejbližší době zde sepíšu postupné shrnutí všech ostatních. Musím poznamenat, že se jedná o mé shrnutí a interpretaci, což neznamená, že sami prezentující musí nutně souhlasit s tím, co zde sepíšu. Máme-li formality za sebou, pojďme se podívat na jednotlivé příspěvky.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"mgr-michal-polak-phd--postfenomenologie-4e-a-neurocentrismus\" name=\"mgr-michal-polak-phd--postfenomenologie-4e-a-neurocentrismus\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Michal Polák, Ph.D. – Postfenomenologie, 4E a Neurocentrismus\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cdiv class=\"video\">\n\u003Cp>\u003Ciframe src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube-nocookie.com\u002Fembed\u002FzcpBxC7vOLU\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"description\">Prosím o to, abyste video dále nesdíleli. Mám právo sdílet video pouze na místech relevantních pro konferenci.\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Kolega z plzeňské katedry filozofie, Dr. Michal Polák, patří mezi přední filozofy mysli v České republice. Ve spolupráci s Dr. Tomášem Marvanem publikovali několik zásadních článků v předních zahraničních akademických časopisech na téma neurálních korelátů mysli. A přestože intelektuálních background Dr. Poláka se nachází v naturalistické a analytické filozofii mysli,  pokládal jsem za více než užitečné slyšet o (post)fenomenologii techniky komentář hlasu, který patří na pomyslnou druhou stranu rozdělení analytické\u002Fkontinentální filozofie, jakkoli mám vůči této dichotomii výhrady.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Úvod\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Hlavním tématem přednášky Dr. Poláka bylo uchopení postfenomenologie jako přístupu, který nějakým způsobem se vymezuje vůči klasické a nutno říct, že dominatní pozici v analytické filozofii mysli, kde mysl je interpretována jako komputační zařízení, které algoritmicky nebo statisticky dělá operace nad mentálními reprezentacemi, které slouží jako symbolické jednotky a „data“ těchto komputačních operací. Pokud postfenomenologie tvrdí, že technické artefakty představují tak zásadní objekty, že \u003C\u002Fspan>\u003Cb>konstiuují \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">naše mentální struktury a \u003C\u002Fspan>\u003Cb>intencionalitu\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, znamená to pro Dr. Poláka, že logicky tam, kde je intencionalita, musí být i nějaká mentální reprezentace. Proto analytická filozofie mysli má co říct o postfenomenologii, protože postfenomenologie vychází z fenomenologie, kde ústředním bodem byl právě koncept \u003C\u002Fspan>\u003Cb>intencionality\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy vlastnost naší mysli se vždy upírat k nějakému objektu. V neposlední řadě se Dr. Polák také ptá, jak se přesně liší postfenomenologie od filozofie umělé inteligence či techniky nebo sociologie (technologií)?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Definice postfenomenologie\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dr. Polák začal svou přednášku citováním předních představitelů postfenomenologie a jejich definici toho, o co se obor snaží. Tak například podle (Rosenberg a Verbeek, 2015) se postfenomenologie zaměřuje „na různé způsoby, jak technologie pomáhají formovat vztah mezi lidmi a světem. [Postfenomenologové] nepřistupují k technologiím jako pouhé funkční nebo instrumentální objekty, nýbrž jako prostředníky [mediators] lidských zkušeností a činností“. Dále jsme se dozvěděli, že postfenomenologie „kombinuje filozofickou analýzu s empirickým zkoumáním. Místo aplikování filozofických teorií na zkoumání technologií se postfenomenologický přístup snaží uchopit existující technologie a technologický vývoj jako počáteční bod pro filozofickou analýzu. [Postfenomenologie] coby filozofie techniky [of technology] je v tomto smyslu tak \u003C\u002Fspan>\u003Cb>filozofií z techniky\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> [from technology].\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Proč je post-fenomenologie „post“?\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud hovoříme o čemkoli, co má předponu „post“, měli bychom vědět, vůči čemu se vymezuje, co přesně překračuje. Kompletní odpověď by vyžadovala podrobnou analýzu a srovnání toho, co je v první řadě fenomenologie, co je postfenomenologie, a pak nakonec sepsat nějaké srovnání. Na to nebyl během prezentace čas, ale dozvěděli jsme se, že postfenomenologie se narozdíl od klasické fenomenologie orientuje na \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mediaci\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Čeho? Zážitků a vztahu ke světu, vztahu k druhým lidem. Explicitně vidíme u zakladatele postfenomenologie, Dona Ihdeho, „triadičnost“ vztahu člověk-technologie-svět například v asi nejdůležitější knize postfenomenologie, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Technology and the Lifeworld: From Garden to Earth (1990)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Hned po Ihdem zřejmě druhý nejvlivnější současný postfenomenolog, Peter-Paul Verbeek tvrdí, že důležitým prvkem postfenomenologické analýzy technologií je fakt, že \u003C\u002Fspan>\u003Cb>postfenomenologie odmítá fixní subjekt a objekt, ale tvrdí, že subjekt a objekt se aktivně utváří a je konstituován během mediace\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Verbeek, 2005). Mělo by nás napadnout se zeptat, co přesně znamená tato konstituce a aktivní formování? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Částečnou odpověď Dr. Polák cituje prostřednictvím jiného citátu. Ihde (2003) na jednu stranu, zdá se, souhlasí se zakladatelem klasické fenomenologie, Edmundem Husserlem, že je vhodné \u003C\u002Fspan>\u003Cb>relativizovat\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> vztah objektu a subjektu a to tak, že pro Husserla (a Husserlovskou fenomenologii) neexistuje žádný vnitřní subjekt a vnější objekt, nýbrž jediné, co nacházíme, je inter-relační propojení mezi prožívajícím jícím člověkem a světem prožívaného environmentu. Navíc „pro Husserla je celá subjektivita intersubjektivitou“, jak dále píše Ihde. Což přináší problém, protože pro Husserla chybí místo pro jakékoli „třetí mezi“, které by tento inter-relační vztah prožívajícího a prožívaného mohlo zprostředkovat. Pochopitelně pro postfenomenology toto „třetí mezi“ je médium technologie. Don Ihde nabádá, že je potřeba zvolit nový slovník, který by umožnil hovořit o subjektivitě nikoli jako o „uzavřené krabici“, nýbrž jako něco, co je veskrze otevřené aktivního formování technologiemi a obecněji lidskými artefakty. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Intencionalita\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V přednášce Dr. Poláka hrála intencionalita důležitou roli. Standardní definice intencionality je, že se jedná o vlastnost lidské mysli se vždy vztahovat\u002Fzastupovat\u002Freferovat k nějakému objektu. V anglické literatuře se dočteme, že se této vlastnosti „být o něčem“ říká „Aboutness“. Všechny mentální akty mají tedy vlastnost „být o něčem“. Ať už myslíme na své milované, vnímáme bolest kolena nebo přemýšlíme v mysli o abstraktních věcech typu matematiky, vždycky naše myšlení má nějaký svůj obsah, o kterém přemýšlíme nebo vnímáme. Pro Dr. Poláka coby analytického filozofa mysli je intencionalita navíc inherentně o mentálních reprezentacích (má reprezentační povahu) a dále poznamenává, že mezi postfenomenologií a intencionalitou je konceptuální závislost. \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Zde si dovolím poznamenat, že bych ocenil o něco podrobnější analýzu toho, o jakou konceptuální závislost\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jistě, postfenomenologie (dále již PF) tvrdí, že média a technologie spolukonstiuují lidskou subjektivitu, a tím i mentální stavy. Pokud mentální stavy jsou inherentně intencionální, pak média a technologie musí mít nějaký vliv na konstituci samotné intencionality. Ale je to vliv pouze obsahový? Vlivem na obsah mentálních stavů myslím jednoduše to, že média a technologie dokáží generovat obsah mentálních stavů, které by jinak nebyly možné. To je nejspíše nekontroverzní tvrzení. Před 100 lety nikdo neměl a nemohl mít mentální stav, jehož intencionálním objektem byl chytrý telefon iPhone od firmy Apple. Pokud by tohle PF tvrdila, bylo by vše vyřešené a během 10 minut bychom mohli jít domů. Co však PF musí tvrdit, aby byla zajímavá (aspoň tedy pro mě), je něco jiného. PF musí tvrdit, že samotná \u003C\u002Fspan>\u003Cb>forma\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> nebo \u003C\u002Fspan>\u003Cb>struktura \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mentálních stavů musí být díky technologické mediaci. Pokud by tomu tak bylo, znamená to, že mentální stavy, a tím i mysl, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>musí být rozprostraněná i mimo\u003C\u002Fb> \u003Cb>mozek\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. O něco méně radikálním tvrzením by mohlo být, že média a technologie využívají struktury mozku nebo mysli, které jsou latentně přítomné, ale nepoužívané, nebo používané pro zcela jiné účely. Napadá mě zde příklad \u003C\u002Fspan>\u003Cb>neurální recyklace\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, kdy pozorujeme, že člověk, který se stane gramotným a naučí se číst a psát (gramotnost zde vidím jako technologii po vzoru McLuhana nebo amerických pragmatických filozofů), využívá části mozku, které u negramotných lidí (stále tací lidé na světě existují, takže můžeme vliv gramotnosti\u002Fnegramotnosti studovat) se využívají pro rozpoznávání obličejů. Jednalo by se o kauzalitu na \u003C\u002Fspan>\u003Cb>obsah nebo formu \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mentální stavů? Případně obojí?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>4E kognice (Embodied, Embedded, Extended, Enactive)\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Přibližně od vydání \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmitpress.mit.edu\u002Fbooks\u002Fembodied-mind\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Embodied Mind Cognitive Science and Human Experience\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (1991) od Varely, Roschové a Thompsona, \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmitpress.mit.edu\u002Fbooks\u002Fcognition-wild\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Cognition in the Wild\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (1995) od kognitivního antropologa Edwina Hutchinse a jednoho z nejznámější článků 4E kognice, \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fphilpapers.org\u002Frec\u002FCLATEM\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Extended Mind \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(1998) od Andyho Clarka a Davida Chalmerse se na akademické půdě začal brát seriózněji argument, že lidská kognice a mysl přesahuje hranice lidského mozku a rozprostírá se v těle, a dokonce i do okolního prostředí. Od dob vydání těchto publikací se ve světě leccos změnilo a díky každodennímu napojení na internet a závislostem na chytrých telefonech si nyní dokážeme lépe představit myšlenku, že externí objekty mohou být konstitutivní částí naší mysli. V letech, kdy zmíněné publikace vyšly, byly však značně kontroverzní, ale o to více revoluční. V dnešní době se na bedrech těchto myšlenek (a mnohých dalších, včetně kybernetiky, autopoietického dynamického modelování, ale i science fiction nebo prvotních textech o člověku jako kyborgu ze šedesátých let) zrodil akademický směr úzce i volně spolupracujících filozofů, kognitivních vědců, neurovědců, inženýrů a filozofujících designérů, který zkoumá seriózně myšlenku, že naše mysl a kognice jsou \u003C\u002Fspan>\u003Cb>vtělené\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>zanořené do prostředí\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>rozšířené\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> a \u003C\u002Fspan>\u003Cb>enaktivní\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.    \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dr. Polák je vůči 4E kognici kritický. Nikoli proto, že by výzkum nepřinesl zajímavé výsledky, ale proto, že coby zastánce neurocentrismu Dr. Polák nenachází v diskurzu 4E pádné argumenty, které by ho přesvědčily o tom, že mozek a nervová soustava nejsou nejvhodnějším místo pro zkoumání psychologických jevů. Neurocentrismem se myslí:  „[…] the propensity of scholars to embrace the brain and remainder of the central nervous system (CNS) as inherently the most appropriate level of analysis for conceptualizing and treating psychological phenomena, including mental disorders“ (Satel & Lilienfeld, 2013). Jeden z důležitých argumentů pro neurocentrismus a reprezentační rámec mysli je pro Dr. Poláka to, že toto paradigma má významné explanační benefity. Z mého hlediska to sice může být pravda, ale Newtonova vize vesmíru také měla velkou explanační sílu, přestože se ukázalo, že se jedná pouze o podmnožinu toho, jak modelovat přírodní procesy a strukturu vesmíru. Není možné, že 4E kognice by mohla být Einsteinovou relativitou v kognitivních vědách?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dle Dr. Poláka je hlavní tezí 4E kognice následující: „mozek je nutnou, ale ne dostačující podmínkou kognice\u002Fvědomých stavů“, a proto „neexistuje žádný minimální neurální fundament dostačující k vytvoření vizuální zkušenosti“ (citováno z Nöe a Thomspson, 2004, 17). Podobně jako Newtonova vize vesmíru nám výzkum neurálních reprezentací o sobě nedává odpověď, jak aktivace krotikálních map produkují vědomí vizuální percept. A proto, jak Dr. Polák komentuje 4E kognici, potřebujeme porozumění aktivitě lidského těla a okolí vnímajícího subjektu. V prezentaci nebyl dostatečný prostor definovat a vysvětlit východiska každého „éčka“ z 4E kognice, ale níže uvádím velmi stručné shrnutí, o čem Dr. Polák hovořil.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Vtělená kognice\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vtělenost kognice spočívá v tom, že mysl je konstitutivně závislá na senzomotorických procesech těla a zároveň vtělená kognice tím tvrdí, že mnoho (pokud ne všechny) kognitivních procesů se obejde bez mentálních reprezentací. Striktní „hard“ definice vtělené kognice by řekla, že bez tělo člověk nemůže myslet. O něco více „soft“ definice by řekla, že některé netriviální kognitivní procesy jsou konstitutivně závislé na lidském těle. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Situovaná kognice (Zanořená, embedded kognice)\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zanořená\u002Fsituovaná kognice upozorňuje na důležitost kontextuálních aspektů prostředí a jeho konstitutivního vliv na kognitivní procesy. Jak se zmiňuje i Dr. Polák, v kontextu tohoto „éčka“ hovoříme o strukturární prorostlosti a dynamickém spárování (coupling) mozku, těla a okolního prostředí. (Pouw, 2014) píše, že „[…] kognitivní aktivita není něco, co se jednoduše děje interně, ale zahrnuje \u003C\u002Fspan>\u003Cb>kontinuální transakci mezi současnými stavy mozku, těla a prostředí\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“\u003C\u002Fspan>\u003Cb>. \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jako jeden z protiargumentů role prostředí pro mentální stavy zmiňuje Dr. Polák přímou stimulaci mozku, která dokáže vyvolat percepty i bez vnímání prostředí. Zde je otázkou, jak moc determinističtí chtějí zastánci Situované\u002Fzanořené kognice být. Pokud tvrdí, že pouze prostředí dokáže vyvolat daný percept, máme zde problém; pokud by tvrdili, že přímá stimulace i vnější prostředí mohou vyvolat daný percept, šlo by snad i možnost paralelní existence mozku i prostředí. V neposlední řadě by mě ale zajímalo, zda přímou stimulací můžeme vyvolat percept, který daný člověk nikdy předtím nevnímal. Co když přímá stimulace mozku funguje pro vyvolání daného perceptu pouze proto, že mozek daného člověka byl již dříve vystaven kulturním a společenským vlivům?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Rozšířená kognice\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mé nejoblíběnější a také nejkontroverznější „éčko“ z 4E kognice. Rozšířená kognice tvrdí, že prostředí, ale \u003C\u002Fspan>\u003Cb>také používání technických artefaktů typu chytrého telefonu\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> není pouze metaforicky součásti naší mysli, respektive nemá jen kauzální vliv na interní mentální procesy mozku. Hypotéza rozšířené mysli tvrdí něco dramatičtějšího, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>iPhone je doslova součástí naší mysli\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> a mentální procesy jsou rozšířené (extendovány) do externího objektů kolem nás. Jeden z hlavních propagátorů rozšířené mysli je Andy Clark. V literatuře se diskutuje nejen základní teze toho, zda mentální procesy je smysluplné analyzovat mimo mozek, ale také Clarkovy vlastní definice typů externalismu. Například Clark již v první článku The Extended Mind (1998) tvrdí s Chalmersem, že pokud externí procesy tak, že pokud by probíhaly interně v mozku, neměli bychom problém je označit za kognitivní, tak bychom, pokud nemáme lepší argumenty, měli a priori dané procesy chápat jako kognitivní. Tak zhruba zní Clarkova zamotaná definice jeho známého \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Principu parity\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, jež vychází z funkcionalistického pojetí mysli.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Závěr\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Během celé přednášky bylo vidět i slyšet, že Dr. Polák vidí jakékoli formy externalismu mysli, případně pokusy integrovat technické artefakty do vysvětlení fungování mysli, jako užitečné, ale na základě existujících argumentů nevidí důvod, proč se vzdávat neurocentrismu a reprezentačního paradigmatu mysli. Za mě je to férové zhodnocení od analytického filozofa mysli. A souhlasím s ním, že i uvnitř 4E paradigmatu se od počátku ozývají hlasy, že 4E výzkum je možné integrovat do existujícího paradigmatu neurocentrismu. Pochopitelně klasicky vzdělaní fenomenologové se mají vůči neurocentrismu mnoho výhrad a vidí zaměření na mozek jako pokud ne vysloveně špatnou, tak neadekvátní úroveň analýzy lidského vnímání a kognitivních procesů. I z toho důvodu bylo užitečné, že nám pozvání na konferenci přijal Mgr. Martin Ritter, Ph.D., jeden z předních českých (klasických) fenomenologů a jeden z několika akademických filozofů, kteří berou média a technologie ve svém myšlení vážně.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Na konci roku 2020 se dne 19. 11. konala při katedře filozofie na Fakultě filozofické, Západočeské univerzity v Plzni, první studentská konference zaměřená na téma postfenomenologie. Pokud je mi známo, byla to vůbec první konference v českém prostředí, která se zaměřovala na reflektování myšlenek, které v posledních dekádách se vynořily v této u nás zatím […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34],6,8,15,[36,14,37,38,39,40,41,42,43,44],"post-518","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed","tag-philosophy","tag-postphenomenology",{"self":46,"collection":52,"about":55,"author":58,"replies":62,"version-history":65,"predecessor-version":69,"wp:attachment":73,"wp:term":76,"curies":83},[47],{"href":48,"targetHints":49},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F518",{"allow":50},[51],"GET",[53],{"href":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[56],{"href":57},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[59],{"embeddable":60,"href":61},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[63],{"embeddable":60,"href":64},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=518",[66],{"count":67,"href":68},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F518\u002Frevisions",[70],{"id":71,"href":72},908,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F518\u002Frevisions\u002F908",[74],{"href":75},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=518",[77,80],{"taxonomy":78,"embeddable":60,"href":79},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=518",{"taxonomy":81,"embeddable":60,"href":82},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=518",[84],{"name":85,"href":86,"templated":60},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":88,"wp:term":105},[89],{"id":23,"name":90,"url":91,"description":26,"link":92,"slug":90,"avatar_urls":93,"_links":97},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":94,"48":95,"96":96},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":98,"collection":102},[99],{"href":61,"targetHints":100},{"allow":101},[51],[103],{"href":104},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[106,127],[107],{"id":30,"link":108,"name":109,"slug":109,"taxonomy":78,"_links":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":111,"collection":116,"about":119,"wp:post_type":122,"curies":125},[112],{"href":113,"targetHints":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":115},[51],[117],{"href":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[120],{"href":121},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[123],{"href":124},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[126],{"name":85,"href":86,"templated":60},[128,148,166],{"id":32,"link":129,"name":130,"slug":130,"taxonomy":81,"_links":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":132,"collection":137,"about":140,"wp:post_type":143,"curies":146},[133],{"href":134,"targetHints":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":136},[51],[138],{"href":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[141],{"href":142},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[144],{"href":145},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[147],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":33,"link":149,"name":150,"slug":150,"taxonomy":81,"_links":151},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":152,"collection":157,"about":159,"wp:post_type":161,"curies":164},[153],{"href":154,"targetHints":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":156},[51],[158],{"href":139},[160],{"href":142},[162],{"href":163},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[165],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":34,"link":167,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"_links":169},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpostphenomenology\u002F","postphenomenology",{"self":170,"collection":175,"about":177,"wp:post_type":179,"curies":182},[171],{"href":172,"targetHints":173},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F15",{"allow":174},[51],[176],{"href":139},[178],{"href":142},[180],{"href":181},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=15",[183],{"name":85,"href":86,"templated":60},[185,186],{"id":33,"name":150,"slug":150,"taxonomy":81,"link":149},{"id":34,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"link":167},{"en":188,"es":192,"fr":196},{"title":189,"slug":190,"description":191},"The Student Conference Postphenomenology, Mind and Media — a Summary (Part I)","the-student-conference-postphenomenology-mind-and-media-a-summary-part-i","A summary of and commentary on Michal Polák’s keynote at the first Czech student conference on postphenomenology: intentionality, 4E cognition and neurocentrism.",{"title":193,"slug":194,"description":195},"La conferencia estudiantil Posfenomenología, mente y medios — resumen (parte I)","la-conferencia-estudiantil-posfenomenologia-mente-y-medios-resumen-parte-i","Resumen y comentario de la ponencia de Michal Polák en la primera conferencia estudiantil checa sobre posfenomenología: intencionalidad, cognición 4E y neurocentrismo.",{"title":197,"slug":198,"description":199},"La conférence étudiante Postphénoménologie, esprit et médias — compte rendu (1re partie)","la-conference-etudiante-postphenomenologie-esprit-et-medias-compte-rendu-1re-partie","Compte rendu et commentaire de l’exposé de Michal Polák à la première conférence étudiante tchèque sur la postphénoménologie : intentionnalité, cognition 4E et neurocentrisme.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">At the end of 2020, on 19 November, the Department of Philosophy at the Faculty of Arts of the University of West Bohemia in Pilsen hosted the first student conference devoted to the topic of \u003C\u002Fspan>\u003Cstrong>postphenomenology\u003C\u002Fstrong>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. As far as I know, it was the very first conference in the Czech context to focus on reflecting on the ideas that have emerged over recent decades in this phenomenologically inspired analysis of technologies, which is still not very well known here. I was responsible for organising the conference and defining its themes together with my colleagues from the Pilsen department of philosophy, and I received financial support for it from the University of West Bohemia, to which I am grateful for all its financial and administrative support.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The idea of the conference was simple. The publication of a groundbreaking book entitled \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Technics and Praxis: A Philosophy of Technology\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, written by the American philosopher Don Ihde, can be dated to around 1979. In the United States it was the first English-language publication devoted to the philosophy of technology. Among Ihde’s other firsts, we can also credit him with founding a new, phenomenologically influenced analysis of technologies, which he called \u003C\u002Fspan>\u003Cb>postphenomenology\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. How does postphenomenology differ from the existing philosophy of technology, and what role does the classical phenomenology of Edmund Husserl, Martin Heidegger, Maurice Merleau-Ponty and others play in it? Answering these and other questions was precisely the aim of our student conference, with all the advantages and limitations that naturally come with student conferences. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">From the very beginning, however, we declared to the participants that we understand postphenomenology as a philosophical analysis of technologies whose main interest is not the technical artefact as such, but rather the \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mediating effects\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> of technologies on our mind (intentionality), on our relationship to the world, to other people and to ourselves. Postphenomenology further proclaims that, unlike “armchair philosophy”, it aims to theorise on the basis of empirical knowledge about real technical artefacts. That is why the literature often speaks of postphenomenology not only as “philosophy \u003C\u002Fspan>\u003Cb>of \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">technology” but also as “philosophy \u003C\u002Fspan>\u003Cb>from\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> technology”. An empirical phenomenology of technology sounds good, at least in the articles of its proponents. But if we look at postphenomenology critically, ideally with a knowledge of classical phenomenology, philosophy of mind or contemporary media theory, how does postphenomenology fare? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">As the organiser, I wanted to put this to the test, and so I invited as keynote speakers three philosophers who are, in my opinion, leading Czech figures in the respective disciplines. On questions of philosophy of mind, Dr Michal Polák from the Department of Philosophy at the University of West Bohemia accepted the invitation; the critical perspective of classical phenomenology was presented to us by Dr Martin Ritter, and the perspective of media theory by Dr Martin Charvát. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Since this was a student conference, the keynote lectures were followed by presentations of student papers. Besides my own paper, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Don Ihde’s Postphenomenology as a Critique of Martin Heidegger’s “Metaphysics” of Technology and Materiality\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, we could see and hear the following students and their talks: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Jakub Fiala – Lost in Translation: When Self-Measurement Holds Up a Distorting Mirror to Us\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Bc. Karolína Hrichová and Bc. Veronika Hanáková – When Death Arrives\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Radovan Bartošek – Technology and Freedom in a Time of Blanket Anti-Epidemic Measures \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PhDr. Pavel Farkas – Design and User Experience (UX) of the City \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">In this post I will focus on my summary of, and commentary on, the first keynote lecture. I expect to write up summaries of all the others here, one by one, in the near future. I must note that this is my own summary and interpretation, which does not mean that the presenters themselves necessarily agree with what I write here. With the formalities behind us, let us look at the individual talks.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"mgr-michal-polak-phd--postfenomenologie-4e-a-neurocentrismus\" name=\"mgr-michal-polak-phd--postfenomenologie-4e-a-neurocentrismus\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Michal Polák, Ph.D. – Postphenomenology, 4E and Neurocentrism\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cdiv class=\"video\">\n\u003Cp>\u003Ciframe src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube-nocookie.com\u002Fembed\u002FzcpBxC7vOLU\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"description\">Please do not share the video any further. I only have the right to share it in places relevant to the conference.\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">A colleague from the Pilsen department of philosophy, Dr Michal Polák, is among the leading philosophers of mind in the Czech Republic. Together with Dr Tomáš Marvan he has published several important articles on the neural correlates of the mind in leading international academic journals. And although Dr Polák’s intellectual background lies in naturalistic and analytic philosophy of mind, I considered it more than useful to hear a commentary on the (post)phenomenology of technology from a voice that belongs to the other side of the notional analytic\u002Fcontinental divide in philosophy, however many reservations I may have about this dichotomy.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Introduction\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The main topic of Dr Polák’s lecture was to grasp postphenomenology as an approach that in some way defines itself against the classical and, it must be said, dominant position in analytic philosophy of mind, in which the mind is interpreted as a computational device that performs operations, algorithmically or statistically, on mental representations, which serve as the symbolic units and the “data” of these computational operations. If postphenomenology claims that technical artefacts are such fundamental objects that they \u003C\u002Fspan>\u003Cb>constitute \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">our mental structures and \u003C\u002Fspan>\u003Cb>intentionality\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, then for Dr Polák this means that, logically, wherever there is intentionality there must also be some mental representation. That is why analytic philosophy of mind has something to say about postphenomenology: postphenomenology derives from phenomenology, whose central point was precisely the concept of \u003C\u002Fspan>\u003Cb>intentionality\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, that is, the property of our mind of always being directed at some object. Last but not least, Dr Polák also asks: how exactly does postphenomenology differ from the philosophy of artificial intelligence or of technology, or from the sociology (of technologies)?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Defining postphenomenology\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dr Polák began his lecture by quoting leading representatives of postphenomenology and their definition of what the field is trying to do. According to (Rosenberg and Verbeek, 2015), for example, postphenomenology focuses “on the various ways in which technologies help to shape the relationship between human beings and the world. [Postphenomenologists] do not approach technologies as mere functional or instrumental objects, but rather as intermediaries [mediators] of human experiences and activities”. We further learned that postphenomenology “combines philosophical analysis with empirical investigation. Rather than applying philosophical theories to the study of technologies, the postphenomenological approach seeks to take existing technologies and technological developments as the starting point for philosophical analysis. [Postphenomenology] as a philosophy of technology is in this sense also a \u003C\u002Fspan>\u003Cb>philosophy from technology\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.”\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Why is post-phenomenology “post”?\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whenever we talk about anything with the prefix “post”, we should know what it defines itself against, what exactly it goes beyond. A complete answer would require a detailed analysis of what phenomenology is in the first place and what postphenomenology is, and finally a comparison of the two. There was no time for that during the presentation, but we learned that postphenomenology, unlike classical phenomenology, is oriented towards \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mediation\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Of what? Of experiences and of our relationship to the world and to other people. In the founder of postphenomenology, Don Ihde, we see the “triadic” character of the human–technology–world relation explicitly, for instance in what is probably the most important book of postphenomenology, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Technology and the Lifeworld: From Garden to Earth (1990)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Peter-Paul Verbeek, probably the second most influential contemporary postphenomenologist after Ihde, claims that an important element of the postphenomenological analysis of technologies is the fact that \u003C\u002Fspan>\u003Cb>postphenomenology rejects a fixed subject and object, and claims instead that subject and object are actively shaped and constituted in the course of mediation\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Verbeek, 2005). It should occur to us to ask: what exactly do this constitution and this active shaping mean? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dr Polák offers a partial answer by way of another quotation. On the one hand, Ihde (2003) seems to agree with the founder of classical phenomenology, Edmund Husserl, that it is appropriate to \u003C\u002Fspan>\u003Cb>relativise\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> the relation of object and subject, in the sense that for Husserl (and Husserlian phenomenology) there is no inner subject and outer object; rather, all we find is an inter-relational connection between the experiencing human being and the world of the experienced environment. Moreover, “for Husserl, all subjectivity is intersubjectivity”, as Ihde goes on to write. This brings a problem, because in Husserl there is no room for any “third between” that could mediate this inter-relational relationship between the one who experiences and what is experienced. Naturally, for postphenomenologists this “third between” is the medium of technology. Don Ihde urges that we need a new vocabulary that would allow us to speak of subjectivity not as a “closed box”, but as something thoroughly open to active shaping by technologies and, more generally, by human artefacts. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Intentionality\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Intentionality played an important role in Dr Polák’s lecture. The standard definition of intentionality is that it is the property of the human mind of always relating to\u002Frepresenting\u002Freferring to some object. In the English-language literature we read that this property of “being about something” is called “Aboutness”. All mental acts thus have the property of “being about something”. Whether we think of our loved ones, feel pain in our knee or think about abstract things such as mathematics, our thinking always has some content of its own that we think about or perceive. For Dr Polák, as an analytic philosopher of mind, intentionality is moreover inherently about mental representations (it is representational in nature), and he further notes that there is a conceptual dependence between postphenomenology and intentionality. \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Here I would venture to note that I would have appreciated a somewhat more detailed analysis of what kind of conceptual dependence this is\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Certainly, postphenomenology (henceforth PP) claims that media and technologies co-constitute human subjectivity, and thereby mental states too. If mental states are inherently intentional, then media and technologies must have some influence on the constitution of intentionality itself. But is this influence only an influence on content? By influence on the content of mental states I simply mean that media and technologies can generate contents of mental states that would otherwise not be possible. That is probably an uncontroversial claim. A hundred years ago nobody had, or could have had, a mental state whose intentional object was an Apple iPhone. If this were what PP claimed, everything would be settled and we could all go home within ten minutes. What PP must claim in order to be interesting (at least for me), however, is something else. PP must claim that the very \u003C\u002Fspan>\u003Cb>form\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> or \u003C\u002Fspan>\u003Cb>structure \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">of mental states is owed to technological mediation. If that were the case, it would mean that mental states, and thereby the mind, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>must extend beyond\u003C\u002Fb> \u003Cb>the brain\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. A somewhat less radical claim could be that media and technologies make use of structures of the brain or mind that are latently present but unused, or used for entirely different purposes. An example that comes to mind here is \u003C\u002Fspan>\u003Cb>neural recycling\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, where we observe that a person who becomes literate and learns to read and write (I see literacy here as a technology, following McLuhan or the American pragmatist philosophers) uses parts of the brain which in illiterate people (such people still exist in the world, so we can study the influence of literacy and illiteracy) are used for recognising faces. Would this be causation acting on the \u003C\u002Fspan>\u003Cb>content or the form \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">of mental states? Or on both?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>4E cognition (Embodied, Embedded, Extended, Enactive)\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Roughly since the publication of \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmitpress.mit.edu\u002Fbooks\u002Fembodied-mind\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Embodied Mind Cognitive Science and Human Experience\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (1991) by Varela, Rosch and Thompson, \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmitpress.mit.edu\u002Fbooks\u002Fcognition-wild\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Cognition in the Wild\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (1995) by the cognitive anthropologist Edwin Hutchins, and one of the best-known articles of 4E cognition, \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fphilpapers.org\u002Frec\u002FCLATEM\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Extended Mind \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(1998) by Andy Clark and David Chalmers, academia began to take more seriously the argument that human cognition and the mind exceed the boundaries of the human brain and extend into the body, and even into the surrounding environment. A good deal has changed in the world since these publications came out, and thanks to our everyday connection to the internet and our dependence on smartphones we can now more easily imagine the idea that external objects can be a constitutive part of our mind. In the years when these publications appeared, however, they were highly controversial, and all the more revolutionary for it. Today, on the shoulders of these ideas (and many others, including cybernetics and autopoietic dynamic modelling, but also science fiction and the early texts on the human as a cyborg from the sixties), an academic movement has emerged of closely and loosely collaborating philosophers, cognitive scientists, neuroscientists, engineers and philosophising designers, which seriously explores the idea that our mind and cognition are \u003C\u002Fspan>\u003Cb>embodied\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>embedded in the environment\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>extended\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> and \u003C\u002Fspan>\u003Cb>enactive\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.    \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dr Polák is critical of 4E cognition. Not because the research has not produced interesting results, but because, as a proponent of neurocentrism, Dr Polák does not find in the 4E discourse any compelling arguments that would convince him that the brain and the nervous system are not the most appropriate place for studying psychological phenomena. By neurocentrism is meant: “[…] the propensity of scholars to embrace the brain and remainder of the central nervous system (CNS) as inherently the most appropriate level of analysis for conceptualizing and treating psychological phenomena, including mental disorders” (Satel & Lilienfeld, 2013). For Dr Polák, one of the important arguments for neurocentrism and the representational framework of the mind is that this paradigm has significant explanatory benefits. From my point of view that may well be true, but Newton’s vision of the universe also had great explanatory power, even though it turned out to be only a subset of the ways of modelling natural processes and the structure of the universe. Isn’t it possible that 4E cognition could be the Einsteinian relativity of the cognitive sciences?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">According to Dr Polák, the main thesis of 4E cognition is the following: “the brain is a necessary but not a sufficient condition for cognition\u002Fconscious states”, and therefore “there is no minimal neural substrate sufficient to produce visual experience” (quoted from Noë and Thompson, 2004, 17). Like Newton’s vision of the universe, research on neural representations does not by itself give us an answer as to how the activation of cortical maps produces a conscious visual percept. And therefore, as Dr Polák comments on 4E cognition, we need an understanding of the activity of the human body and of the surroundings of the perceiving subject. There was not enough room in the presentation to define and explain the starting points of each “E” of 4E cognition, but below I give a very brief summary of what Dr Polák talked about.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Embodied cognition\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The embodiment of cognition consists in the mind being constitutively dependent on the sensorimotor processes of the body, and at the same time embodied cognition thereby claims that many (if not all) cognitive processes can do without mental representations. A strict, “hard” definition of embodied cognition would say that without a body a human being cannot think. A somewhat “softer” definition would say that some non-trivial cognitive processes are constitutively dependent on the human body. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Situated cognition (embedded cognition)\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Embedded\u002Fsituated cognition draws attention to the importance of the contextual aspects of the environment and their constitutive influence on cognitive processes. As Dr Polák also mentions, in the context of this “E” we speak of the structural interweaving and dynamic linking (coupling) of the brain, the body and the surrounding environment. (Pouw, 2014) writes that “[…] cognitive activity is not something that simply happens internally, but involves a \u003C\u002Fspan>\u003Cb>continuous transaction between the current states of brain, body and environment\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">”\u003C\u002Fspan>\u003Cb>. \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">As one of the counter-arguments to the role of the environment in mental states, Dr Polák mentions direct stimulation of the brain, which can evoke percepts even without any perception of the environment. The question here is how deterministic the proponents of situated\u002Fembedded cognition want to be. If they claim that only the environment can evoke a given percept, we have a problem; if they claimed that both direct stimulation and the external environment can evoke a given percept, brain and environment could perhaps be allowed to exist side by side. Last but not least, though, I would be interested to know whether direct stimulation can evoke a percept that the person has never perceived before. What if direct stimulation of the brain works for evoking a given percept only because that person’s brain has previously been exposed to cultural and social influences?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Extended cognition\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">My favourite and also the most controversial “E” of 4E cognition. Extended cognition claims that the environment, but \u003C\u002Fspan>\u003Cb>also the use of technical artefacts such as the smartphone\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, is not merely metaphorically part of our mind, or rather does not merely have a causal influence on the internal mental processes of the brain. The extended mind hypothesis claims something more dramatic: \u003C\u002Fspan>\u003Cb>the iPhone is literally part of our mind\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, and mental processes are extended into the external objects around us. One of the main advocates of the extended mind is Andy Clark. The literature discusses not only the basic thesis of whether it makes sense to analyse mental processes outside the brain, but also Clark’s own definitions of the types of externalism. For instance, already in the first article, The Extended Mind (1998), Clark and Chalmers claim that if external processes function in such a way that, were they to take place internally in the brain, we would have no problem calling them cognitive, then, unless we have better arguments, we should a priori regard these processes as cognitive. That, roughly, is Clark’s convoluted definition of his well-known \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Parity Principle\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, which derives from a functionalist conception of the mind.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Conclusion\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Throughout the lecture one could see and hear that Dr Polák regards any form of externalism about the mind, or any attempt to integrate technical artefacts into the explanation of how the mind works, as useful, but on the basis of the existing arguments he sees no reason to give up neurocentrism and the representational paradigm of the mind. For me, that is a fair assessment from an analytic philosopher of mind. And I agree with him that even within the 4E paradigm there have been voices from the very beginning saying that 4E research can be integrated into the existing paradigm of neurocentrism. Classically trained phenomenologists, of course, have many reservations about neurocentrism and see the focus on the brain as, if not downright wrong, then an inadequate level of analysis of human perception and cognitive processes. For that reason too, it was useful that Mgr. Martin Ritter, Ph.D., one of the leading Czech (classical) phenomenologists and one of the few academic philosophers who take media and technologies seriously in their thinking, accepted our invitation to the conference.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905668729]