[{"data":1,"prerenderedAt":135},["ShallowReactive",2],{"post-en-the-influence-of-education-on-the-transition-to-timocracy-in-plato-s-republic":3,"translation-en-the-influence-of-education-on-the-transition-to-timocracy-in-plato-s-republic":134},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"status":12,"type":13,"link":14,"title":15,"content":17,"excerpt":20,"author":22,"featured_media":23,"comment_status":24,"ping_status":24,"sticky":19,"template":25,"format":26,"meta":27,"categories":28,"tags":30,"class_list":31,"_links":38,"_embedded":79,"tagsResolved":120,"translations":121},972,"09. 08. 2026","2026-08-08T22:03:54",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=972","2026-08-09T00:03:54","vliv-vzdelani-na-prechod-k-timokracii-v-platonove-ustave","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fvliv-vzdelani-na-prechod-k-timokracii-v-platonove-ustave\u002F",{"rendered":16},"Vliv vzdělání na přechod k timokracii v Platónově Ústavě",{"rendered":18,"protected":19},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pod vlivem čtení II., III., VII a VIII. knihy budeme v této stručné stati uvažovat o vzdělání jako systematické výchově chlapců, která se dělí na ranou poetickou a músickou výchovu, vyspělejší na číslech založenou nauku, která učí duši směřovat zrakem k jsoucnům nahoru,  a nakonec pro nejtalentovanější chlapce v obci potenciálně nebezpečnou dialektiku. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vzdělávání chlapců patří mezi základní stavební kameny zřízení obce. To platí i pro aristokracii jakožto nejlepší ze všech ústav obce. Kauzální vzorec, ze kterého vycházíme, je zhruba následující. Celý dialog v VIII. knize Ústavy navazuje na dříve definovanou tripartitní strukturu duše (437b–441c) a popisuje, jak úpadek ctnosti u mužů a následná degenerace obce má za vinu omezení moci rozumové části duše (λογιστικόν) a nahrazení její dominance jednou z nižších částí duše, tedy vznětlivostí (θυμός) nebo žádostivostí (ἐπιθυμητικόν). Jak známo, podle toho, jaké části duše u daných členů obce jsou aktivnější, zavádí Sokrates taxonomii deficitních zřízení obcí; z ideální aristokracie se rodí timokracie, z té oligarchie, následuje demokracie a nakonec tyranie. Jak poukazuje (THEIN, 2014) popisuje, že vztah mezi lidskou povahou (rozložením vlivu částí duše) a uspořádáním obce není pouze korespondencí, nýbrž vztah je kauzální a jednosměrný: „povaha vládců přímo určuje povahu příslušného zřízení obce“ (THEIN, 2014, s. 240; 544d-e).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Naším cílem není zde podrobný popis příčin a vývoje úpadků z jedné ústavy do druhé. Pro zdůraznění kauzální role vzdělání poukážeme ale na dvě věci: zaprvé, a jaké vzdělání je nutné pro vývoj a udržení aristokracie; a za druhé, co se nejen ve vzdělávání musí změnit, aby došlo k první degeneraci směrem k timokracii.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V sedmé knize najdeme jakési vyvrcholení systematizace vzdělávacího programu pro mladé může, kteří mají být vychováni jako strážci, a poté i filosofy-vládci. Již z podobenství o jeskyni vidíme, že počátkem cesty filozofa je obrat ze stínu směrem ke světlu a poznání Ideje Dobra. Úkolem vzdělání není vkládat „zrak do slepých očí“, nýbrž otočení celého těla a duše od přízemních a proměnlivých věcí směrem nahoru k „věcem pravdy“, neměnným Idejím, a především Ideji Dobra (518b–519a). Taková cesta otočení zraku duše vyžaduje několik stupňů vzdělání. Na začátku je třeba studovat gymnastiku a umění músické, které rozvíjejí „harmonii“ a „souladnost“ (521d–522b). Poté Sokrates doporučuje několik matematicky založených disciplín (nauka o čísle, měřičství, geometrie, hvězdářství, astronomii, harmonii), které pozvedají zrak duše směrem nahoru (pod podmínkou, že astronomie se pěstuje vhodně, neboť může podle Sokrata naopak obracet zrak duše směrem dolů, k materii). Pouze ti, kteří vytrvají, uspějí v předchozích předmětech a dosáhnout věku třiceti let, mohou přejít k nejvyšší ze všech umění, tedy k dialektice. (537d) \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ta táhne duševní zrak z barbarského bahna vzhůru, i tím, že využívá znalosti předchozích oborů (533d). Sokrates varuje, že dialektické umění mohou chlapci zneužívat jako hračku; oddávat se planému vyvracení důkazů a kritice všeho, co slyší. Příliš mladí a nestabilní chlapci by štěkali „jako stěňata“, po všech chňapali. Proto se dialektiku musí učit chlapci ve věku, kdy jsou stálí, mají již nějaké vědění, a nesklouznou kvůli svému neustálému vyvracení všeho, co slyší, v jakémsi relativismu, v němž původní otcovy zásady a zákony od zákonodárců přestane ctít. (VII, 538c–539d).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Po pěti letech systematického tréninku dialektiky, která je považována za vrchol „naukové soustavy“ (534e), je takto vybavený filozof ten, kdo:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„[…] při každé věci postihuje důvodný smysl její jsoucnosti […] A o tom, kdo to nedovede, řekneš, že nemá o té věci rozumového vědění, právě proto, že \u003C\u002Fspan>\u003Cb>není schopen ujasniti sobě i jinému ten smysl\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> […] (534b–c, zvýraznění autora)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sokrates zmiňuje několik dalších charakterových vlastnostní, které vládnoucí filosof musí splňovat. Mezi nimi například patří to, že filosof-vládce má být neochotný vládnout. Ujme se vlády pouze proto, že si uvědomuje, že nikdo lepší se v obci nenachází. Případně chce zabránit „realizaci horších forem vlády“ (THEIN, 2014, s. 204).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nutno dodat, že celý dosud neexistující vzdělávací systém, která má připravovat budoucí strážce-filosofy-vládce, obsahuje mnoho škrtů a cenzury, aby vyučované obsah jednotlivých oborů nekazily chlapce již od útlého věku. Například v III. knize najdeme hned několik příkazů, jak mají být bohové v poezii líčení; co přesně má poezie v chlapcích posilovat, naopak jaké pasáže a témata jsou zakázaná: chlapci nesmějí slyšet mýty, které líčí bohy jako zlé; poezie má posilovat odvahu, naopak přehnaný patos žalozpěvů je zakázán. Strážci se dále nesměj skrze poezii vžívat do rolí, které by mohly pokazit jejich charakter: otroci, ženy, opilci apod. (386a–392c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">K čemu všemu taková přísná forma vzdělání má vést? Jak už bylo zmíněno, nejen v VIII. knize Ústavy sledujeme kauzální vztah mezi obsahem a struktura (tripartitní) duše jednotlivých osob a style ústavy, podle které je daná obec řízena. Pokud tedy existuje kauzální vztah \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Duše => Ústava\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> obce, můžeme dodat, že je to právě vzdělání, které formuje duši, a tudíž kauzální vztah by mohl vypadat následovně: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vzdělání => Duše => Ústava\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Filosofové coby nejlepší ze všech strážců, neboť podstoupili vzdělání dialektiky, díky které jejich duše dokáže nahlížet Jsoucna a především Ideu Dobra, budou nedobrovolnými, leč benevolentními správci obce. Taková obec pak pokračuje ve své existenci a prospívá, je-li: „udržována řádná výchova a vzdělávání, působí, že v obci vznikají zdatní jedinci, a dobří jedinci zase, nabývajíce takového vychování, stávají se ještě lepšími než dřívější jak v ostatních věcech, tak i co do plození, právě tak jako tomu jest i u ostatních živočichů“ (VI, 424a–c). Správci jsou v obci pověřeni výukou mladých chlapců. Pokud dobře a vhodně vzdělaní správci budou vyučovat budoucí generaci, a vše ostatní zůstává v pořádku, Sokrates očekává, že budoucí generace budou vytříbenější než ty předchozí. Takový „eugenický efekt“ na lidské zdroje obce má zaručit, že přehršel skvělých, ctnostných a rozumovou složkou duše ovládaných mužů zaručí stabilitu aristokratického zřízení obce. Sokrates však varuje, že jakákoli změna struktury vzdělání může změnit struktury ústavy obce a její zákony, protože se správcové obce musí vyvarovat jakýchkoli novot ve výuce gymnastiky a músického umění, aby se nekazila: „neboť nikde se nehýbe zákony músickými, aby se zároveň nehýbalo největšími zákony politickými, jak praví Damón, a já mu věřím“ (VI, 424c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud všechno funguje, jak nabádá Sokrates, a správci vhodným způsobem aplikují vzdělávací postupy na výuku nových generací, zdá se, že tyto dva elementy se cyklicky podporují, a není důvod se obávat úpadku. Avšak, Sokrates  na počátku VIII. knihy si vypůjčuje hlas Múz, jejichž prostřednictvím vysvětluje příčinu prvního úpadku aristokracie a počátek přesunu k timokracii. Múzy tvrdí, že, vše, co vzniklo, je dříve nebo později odkázáno ke zkáze. Konkrétně v případě správců dokonalé obce za to může nevhodný způsob potomků. Múzy tvrdí, že existuje matematicky složitě vypočitatelné geometrické číslo, pomocí kterého lze předpovědět, kdy se mají správcům rodit děti (VIII, 546a–547a). Budou se tak rodit méně talentovaní potomci, u kterých se stává dominantnější , kteří navíc budou zanedbávat vzdělání nejdříve múzického umění, poté i gymnastického. To bude produkovat nestejnost a nepravidelnost, jež povede rozbroji a počátku proměny směrem k timokratické ústavě. Timokratická ústava se vyznačuje potlačením vlivu rozumové části duše, a místo ní nastupuje vliv vznětlivé (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">θυμός\u003C\u002Fspan>\u003Cb>) \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">části duše, především vlastnosti „řevnění a ctižádosti“ (548c). Zatímco otec timokratického muže je stále ovládán rozumovou stránkou duše, jeho pasivita směrem k finančním dlužníkům rodiny a neochota se zapojovat do veřejného života obce vede k tomu, že matka i služebnictvo si před synem na otce stěžují, osočuje otce z nedostatku mužnosti a schopnosti jednat. To vše se projevuje v posunu duši timokratického syna, který si začíná před dobrem a rozumem vážit cti a peněz. Taková timokratická duše upozaďuje důležitost tradičního aristokratického vzdělání. Sice stále je milovníkem músického umění a rétoriky, ale timokratický muž již nemá dostatečně rozvinutý talent, aby sám byl aktivním v músice nebo dobrým řečníkem. Jeho vztah k aristokratickému vzdělání je pouhým stínem; snad rozumí jejich důležitosti, ale už na něm neparticipuje, ani nemůže. Naopak je milovníkem vlády, tělesného cvičení a válečných činů. (VIII, 549a)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aristokratická společnost předpokládala, že její správci budou mít aktivní dovednost se oddávat rigoróznímu výcviku nejen pro dobro individuálních duší správců-filosofů, nýbrž lze předpokládat, že dialektická výuka a její pěstování mělo vliv na vědění širší společnosti obce. Jak bylo řečeno výše, rozumové vědění správců-filosofů předpokládá, že jsou schopni sobě i jinému smysl jsoucen vysvětlit. Dialektická metoda, ne nepodobná sokratickým dialogům samotným, je očišťující prvek, především orálně založené společnosti, kdy veškerá komunikace a veřejný transfer informací je předáván aktivní formou mluvené komunikace. Ti, kteří praktikovali dialektiku v aristokratické obci nejen očišťovali rozum svůj, nýbrž je pravděpodobné, že celá obec těžila z toho, že myšlenky většiny v obci mohli být potenciálně testovány a očišťovány. Pokud dialektika byla vyvrcholením výchovných metod, jak duši obracet od stínu smyslových počitků nahoru směrem k jsoucnům a předně ideji Dobra, ztráta jejího vlivu v timokratické společnosti musí vést k tomu, že společnost se zajímá postupně více o přízemní, smyslové věci. Neboť méně a méně lidí v timokratické společnosti jsou schopni a ochotni sejít zpět do pomyslné jeskyně a vystavit se sociální ostrakizaci a fyzickému nebezpečí jen kvůli poznání, které jejich duše vlastní, ale nikdo není připraven poslouchat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Na základě prozkoumání několika vybraných pasáží v Platónově dialogu Ústava můžeme říct, že spouštěcím mechanismem úpadku ideálního zřízení obce není nedostatek vzdělání, ani inherentní nastavení lidské duše. Příčinou se zdá být mechanismus, který překračuje samotnou obec: zvláštní geometrické číslo, které podle všeho determinuje vhodný čas pro plození dětí. Ironickým faktem se také zdá být, že Sokrates v dialogu toto číslo zná. Pokud tomu tak je, znamená to, že lidstvo není odsouzené ke kontinuální degradaci ústavy obcí. Otevřenou otázkou však je, jak doslovně je možné pasáž o geometrickém číslu chápat. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PLATÓN, 2025. Ústava. Sedmé, opravené vydání. Praha: OIKOYMENH. Platónovy dialogy. ISBN\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">978-80-7298-645-3.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">THEIN, Karel, 2014. Filosof, přirozenost a výchova v Ústavě. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Obec a duše: k Platónově praktické filosofii\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Praha: Filosofia, s. 119–250. ISBN 978-80-7007-426-8\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":21,"protected":19},"\u003Cp>Pod vlivem čtení II., III., VII a VIII. knihy budeme v této stručné stati uvažovat o vzdělání jako systematické výchově chlapců, která se dělí na ranou poetickou a músickou výchovu, vyspělejší na číslech založenou nauku, která učí duši směřovat zrakem k jsoucnům nahoru,  a nakonec pro nejtalentovanější chlapce v obci potenciálně nebezpečnou dialektiku.  Vzdělávání chlapců […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"open","","standard",{"footnotes":25},[29],4,[],[32,13,33,34,35,36,37],"post-972","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article",{"self":39,"collection":45,"about":48,"author":51,"replies":55,"version-history":58,"predecessor-version":61,"wp:attachment":65,"wp:term":68,"curies":75},[40],{"href":41,"targetHints":42},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972",{"allow":43},[44],"GET",[46],{"href":47},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[52],{"embeddable":53,"href":54},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[56],{"embeddable":53,"href":57},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=972",[59],{"count":22,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972\u002Frevisions",[62],{"id":63,"href":64},973,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972\u002Frevisions\u002F973",[66],{"href":67},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=972",[69,72],{"taxonomy":70,"embeddable":53,"href":71},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=972",{"taxonomy":73,"embeddable":53,"href":74},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=972",[76],{"name":77,"href":78,"templated":53},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":80,"wp:term":97},[81],{"id":22,"name":82,"url":83,"description":25,"link":84,"slug":82,"avatar_urls":85,"_links":89},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":86,"48":87,"96":88},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":90,"collection":94},[91],{"href":54,"targetHints":92},{"allow":93},[44],[95],{"href":96},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[98,119],[99],{"id":29,"link":100,"name":101,"slug":101,"taxonomy":70,"_links":102},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":103,"collection":108,"about":111,"wp:post_type":114,"curies":117},[104],{"href":105,"targetHints":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":107},[44],[109],{"href":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[118],{"name":77,"href":78,"templated":53},[],[],{"en":122,"es":126,"fr":130},{"title":123,"slug":124,"description":125},"The Influence of Education on the Transition to Timocracy in Plato’s Republic","the-influence-of-education-on-the-transition-to-timocracy-in-plato-s-republic","A short essay on how education shapes the soul and thereby the constitution in Plato’s Republic, and on what has to change for aristocracy to decline into timocracy.",{"title":127,"slug":128,"description":129},"La influencia de la educación en el paso a la timocracia en la República de Platón","la-influencia-de-la-educacion-en-el-paso-a-la-timocracia-en-la-republica-de-platon","Un breve ensayo sobre cómo la educación forma el alma y, con ella, la constitución en la República de Platón, y sobre qué debe cambiar para que la aristocracia decaiga en timocracia.",{"title":131,"slug":132,"description":133},"L’influence de l’éducation sur le passage à la timocratie dans la République de Platon","l-influence-de-l-education-sur-le-passage-a-la-timocratie-dans-la-republique-de-platon","Un bref essai sur la manière dont l’éducation forme l’âme et, avec elle, la constitution dans la République de Platon, et sur ce qui doit changer pour que l’aristocratie déchoie en timocratie.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Prompted by a reading of Books II, III, VII and VIII, in this brief essay we will consider education as the systematic upbringing of boys, which divides into early poetic and musical education, a more advanced study based on numbers, which teaches the soul to turn its sight upwards to beings, and finally, for the most talented boys in the city, the potentially dangerous dialectic. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The education of boys is one of the basic building blocks of the constitution of the city. This holds for aristocracy too, as the best of all the constitutions of the city. The causal pattern from which we start is roughly the following. The whole dialogue in Book VIII of the Republic follows on from the previously defined tripartite structure of the soul (437b–441c) and describes how the decline of virtue in men and the subsequent degeneration of the city are caused by the curtailing of the power of the rational part of the soul (λογιστικόν) and the replacement of its dominance by one of the lower parts of the soul, that is, by spirit (θυμός) or by appetite (ἐπιθυμητικόν). As is well known, Socrates introduces a taxonomy of deficient constitutions of cities according to which parts of the soul are more active in the given members of the city; from the ideal aristocracy is born timocracy, from that oligarchy, then follows democracy and finally tyranny. As is pointed out in (THEIN, 2014), the relationship between human nature (the distribution of influence among the parts of the soul) and the order of the city is not a mere correspondence; rather, the relationship is causal and one-directional: “the nature of the rulers directly determines the nature of the corresponding constitution of the city” (THEIN, 2014, p. 240; 544d-e).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Our aim here is not a detailed description of the causes and the course of the declines from one constitution to another. To highlight the causal role of education, however, we will point to two things: first, what kind of education is necessary for the development and preservation of aristocracy; and second, what must change, and not only in education, for the first degeneration towards timocracy to take place.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">In the seventh book we find a kind of culmination of the systematisation of the educational programme for young men who are to be brought up as guardians, and then as philosopher-rulers. Already from the allegory of the cave we see that the beginning of the philosopher’s path is a turn from the shadow towards the light and the knowledge of the Idea of the Good. The task of education is not to put “sight into blind eyes”, but rather to turn the whole body and soul away from lowly and changeable things upwards to the “things of truth”, the unchanging Ideas, and above all the Idea of the Good (518b–519a). Such a path of turning the sight of the soul requires several stages of education. At the beginning, one must study gymnastics and the art of music, which develop “harmony” and “concord” (521d–522b). Then Socrates recommends several mathematically based disciplines (the study of number, mensuration, geometry, the study of the stars, astronomy, harmonics), which raise the sight of the soul upwards (on condition that astronomy is cultivated properly, for according to Socrates it can, on the contrary, turn the sight of the soul downwards, towards matter). Only those who persevere, succeed in the preceding subjects and reach the age of thirty may move on to the highest of all the arts, that is, to dialectic. (537d) \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dialectic draws the sight of the soul upwards out of the barbaric mire, also by making use of the knowledge of the preceding fields (533d). Socrates warns that boys may misuse the dialectical art as a toy, indulging in idle refutation of proofs and in criticism of everything they hear. Boys who are too young and unsteady would bark “like puppies” and snap at everything. That is why boys must learn dialectic at an age when they are steady, already have some knowledge, and will not, through their constant refutation of everything they hear, slide into a kind of relativism in which they cease to honour their fathers’ original principles and the laws of the lawgivers. (VII, 538c–539d).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">After five years of systematic training in dialectic, which is regarded as the summit of the “system of studies” (534e), the philosopher so equipped is the one who:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“[…] in each thing grasps the reasoned sense of its being […] And of him who cannot do this, you will say that he has no rational knowledge of that thing, precisely because \u003C\u002Fspan>\u003Cb>he is not able to make that sense clear to himself and to another\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> […]” (534b–c, emphasis mine)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Socrates mentions several further traits of character that the ruling philosopher must meet. Among them, for example, is that the philosopher-ruler is to be unwilling to rule. He takes up rule only because he realises that there is no one better in the city. Or he wants to prevent “the realisation of worse forms of rule” (THEIN, 2014, p. 204).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It must be added that the whole as yet non-existent educational system, which is to prepare the future guardians-philosophers-rulers, contains many cuts and much censorship, so that the content taught in the individual fields does not corrupt the boys from an early age. In Book III, for example, we find a whole series of commands on how the gods are to be portrayed in poetry; what exactly poetry is to strengthen in the boys and, conversely, which passages and themes are forbidden: the boys must not hear myths that portray the gods as evil; poetry is to strengthen courage, whereas the excessive pathos of laments is forbidden. Furthermore, through poetry the guardians must not put themselves into roles that could spoil their character: slaves, women, drunkards and the like. (386a–392c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">What is such a strict form of education supposed to lead to? As has already been mentioned, not only in Book VIII of the Republic do we follow the causal relationship between the content and the (tripartite) structure of the soul of individual persons and the style of the constitution by which the given city is governed. If, then, there is a causal relationship \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Soul => Constitution\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> of the city, we can add that it is precisely education that forms the soul, and therefore the causal relationship could look as follows: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Education => Soul => Constitution\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Philosophers, as the best of all the guardians, for they have undergone the education in dialectic thanks to which their soul is able to behold Beings and above all the Idea of the Good, will be unwilling yet benevolent stewards of the city. Such a city then continues in its existence and prospers if: “proper upbringing and education is maintained, it brings it about that capable individuals arise in the city, and good individuals in turn, acquiring such upbringing, become even better than those before them, both in other things and as regards begetting, just as is the case with the other living creatures” (VI, 424a–c). The stewards in the city are entrusted with teaching the young boys. If well and properly educated stewards teach the future generation, and everything else remains in order, Socrates expects future generations to be more refined than the previous ones. Such a “eugenic effect” on the human resources of the city is meant to ensure that an abundance of excellent, virtuous men, governed by the rational component of the soul, will guarantee the stability of the aristocratic constitution of the city. Socrates warns, however, that any change in the structure of education can change the structures of the constitution of the city and its laws, which is why the stewards of the city must avoid any innovations in the teaching of gymnastics and the art of music, so that it is not corrupted: “for nowhere are the laws of music disturbed without the greatest political laws being disturbed at the same time, as Damon says, and I believe him” (VI, 424c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">If everything works as Socrates urges, and the stewards apply the educational practices in a suitable way to the teaching of new generations, it seems that these two elements support each other cyclically, and there is no reason to fear decline. Yet at the beginning of Book VIII Socrates borrows the voice of the Muses, through whom he explains the cause of the first decline of aristocracy and the beginning of the shift to timocracy. The Muses claim that everything that has come into being is sooner or later destined for destruction. Specifically, in the case of the stewards of the perfect city, the blame lies with an improper begetting of offspring. The Muses claim that there exists a geometrical number, calculable by complex mathematics, with which one can predict when children should be born to the stewards (VIII, 546a–547a). Thus less talented offspring will be born, in whom another part of the soul becomes more dominant, and who, moreover, will neglect education, first in the art of music, then in gymnastics too. This will produce inequality and irregularity, which will lead to discord and to the beginning of the transformation towards the timocratic constitution. The timocratic constitution is marked by the suppression of the influence of the rational part of the soul, and in its place comes the influence of the spirited (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">θυμός\u003C\u002Fspan>\u003Cb>) \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">part of the soul, above all the qualities of “contentiousness and ambition” (548c). While the father of the timocratic man is still governed by the rational side of the soul, his passivity towards the family’s financial debtors and his unwillingness to take part in the public life of the city lead the mother and the servants to complain about the father in front of the son, accusing the father of a lack of manliness and of the ability to act. All this shows in a shift in the soul of the timocratic son, who begins to value honour and money above the good and reason. Such a timocratic soul pushes the importance of traditional aristocratic education into the background. He is still a lover of the art of music and of rhetoric, but the timocratic man no longer has a sufficiently developed talent to be active in music himself or to be a good speaker. His relationship to aristocratic education is a mere shadow; perhaps he understands its importance, but he no longer participates in it, nor can he. On the contrary, he is a lover of rule, of bodily exercise and of deeds of war. (VIII, 549a)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aristocratic society assumed that its stewards would have the active skill to devote themselves to rigorous training, not only for the good of the individual souls of the steward-philosophers; rather, we may assume that dialectical teaching and its cultivation had an influence on the knowledge of the wider society of the city. As was said above, the rational knowledge of the steward-philosophers presupposes that they are able to explain the sense of beings to themselves and to another. The dialectical method, not unlike the Socratic dialogues themselves, is a purifying element, above all of an orally based society, in which all communication and the public transfer of information is passed on through the active form of spoken communication. Those who practised dialectic in the aristocratic city not only purified their own reason; it is also likely that the whole city benefited from the fact that the thoughts of the majority in the city could potentially be tested and purified. If dialectic was the culmination of the educational methods for turning the soul from the shadow of sense impressions upwards towards beings and above all the Idea of the Good, the loss of its influence in timocratic society must lead to society gradually taking more interest in lowly, sensory things. For fewer and fewer people in timocratic society are able and willing to go back down into the imaginary cave and expose themselves to social ostracism and physical danger only for the sake of a knowledge that their soul possesses but that no one is prepared to listen to.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">On the basis of an examination of several selected passages of Plato’s dialogue the Republic, we can say that the triggering mechanism of the decline of the ideal constitution of the city is neither a lack of education nor an inherent disposition of the human soul. The cause seems to be a mechanism that goes beyond the city itself: a peculiar geometrical number which, by all appearances, determines the right time for begetting children. An ironic fact also seems to be that Socrates in the dialogue knows this number. If that is so, it means that humankind is not condemned to a continual degradation of the constitutions of cities. The open question, however, is how literally the passage on the geometrical number can be understood. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PLATÓN, 2025. Ústava. Seventh, revised edition. Praha: OIKOYMENH. Platónovy dialogy. ISBN\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">978-80-7298-645-3.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">THEIN, Karel, 2014. Filosof, přirozenost a výchova v Ústavě. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Obec a duše: k Platónově praktické filosofii\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Praha: Filosofia, pp. 119–250. ISBN 978-80-7007-426-8\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905667540]