[{"data":1,"prerenderedAt":181},["ShallowReactive",2],{"post-en-the-car-as-an-interface-of-reality":3,"translation-en-the-car-as-an-interface-of-reality":180},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":34,"_links":43,"_embedded":85,"tagsResolved":164,"translations":167},556,"04. 02. 2019","2019-02-04T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fauto-jako-interface-reality","2025-10-16T10:01:40","2025-10-16T08:01:40","auto-jako-interface-reality","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauto-jako-interface-reality\u002F",{"rendered":17},"Auto jako interface reality",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cem>(následující text je needitovanou verzí článku, který vyšel v časopise CARL)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Většina z nás se po skončení ranních rituálů připojuje k síti miliónů dalších lidí, kteří cestují do své cílové destinace různými dopravními prostředky. Přes veškerou snahu dobře míněných osvětových kampaní a ekologického aktivismu jsou to stále automobily, které na dopravních tepnách měst patří mezi nejvíce všudypřítomné technologické výtvory člověka. Zatímco pro profesionální řidiče taxi služeb, kamionů nebo autobusů je řízení zdrojem obživy, běžní řidiči osobních automobilů mají více svobody zvolit si alternativní a k životnímu prostředí šetrnější možnosti přepravy. Přesto tak nečiní. Bylo by jednoduché je nařknout z nezájmu, lenosti nebo přílišné pohodlnosti. Je ale skutečně řízení automobilu pohodlnější než jet do práce metrem nebo tramvají? A neskrývá se za neutichajícím nutkáním řídit automobil něco mnohem zajímavějšího, co odkrývá podrobnosti o intimním vztahu člověka a technologie?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Podíváme-li se očima začátečníka „pod kapotu“ toho, jakým způsobem se řídí automobil, zjistíme, že to není aktivita, kterou by dobrovolně podstupoval člověk, který je líný a příliš pohodlný. Již před nasednutím musí řidič zkontrolovat vnější stav vozidla a přesvědčit se, že nevykazuje zjevné známky nějakého problému. Po nasednutí do vozidla a ponoření se do mixu vůní materiálů v interiéru zkontroluje řidič zrcátka a dnes si běžně doprostřed palubní desky vozidla připevní chytré zařízení s GPS funkcemi. Po nastartování motoru pomocí přesné koordinace nohou, rukou a očí řidič zaparkované auto uvede na vozovku bez toho, aniž by ohrozil sebe a další účastníky provozu. To je teprve začátek. Po celou cestu musí řidič sledovat přímo i periferně dění kolem vozidla a interpretovat význam a kontext znaků na dopravních značkách, které definují konvenční pravidla silničního provozu. Během zařazování rychlosti, sešlapávání plynu a brzdy vypočítává řidič v hlavě pohyb jednotlivých objektů na vozovce a předpovídá možné problémy, kterým se bude třeba vyhnout. To vše tak říkajíc za pochodu, kdy se mezitím baví se spolujezdcem nebo aspoň poslouchá nový díl svého oblíbeného podcastu. Nakonec všem autoškolou povinným není nutné zmiňovat, že jedna z nejtěžších věcí na řízení automobilu, parkování, vždy čeká jako hořkosladká tečka na konci jízdy.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tato stručná genealogie toho, jak se dostat automobilem z bodu A do bodu B, poukazuje na dvě věci. Zaprvé řízení má daleko od pohodlnosti, neboť se jedná o fyzicky i mentálně náročnou činnost vyžadující neustálou pozornost a prostorovou inteligenci. Zadruhé se výše zmíněný popis vůbec nepodobá tomu, jak zkušený řidič prožívá svou jízdu autem. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jedná se o popis, který má mnohem blíže tomu, jaký vztah k řízení a automobilu mají začínající řidiči a řidičky, kteří právě navštěvují autoškolu. Automobil se jim jeví jako rigidní hmota na čtyřech kolech, která je příliš komplikovaná, aby jí porozuměli. Všechna ta dopravní pravidla a značení, která jsou nedílnou součástí znalosti řízení, jsou samostatné věty, které si studenti autoškoly musí memorovat nazpaměť. Vše je oddělené a nesourodé. Začínající řidiči jsou schopni obsluhovat automobil pouze následováním explicitních pokynů, které zní jednoduše, ale ve skutečnosti jsou těžko proveditelné. Rozkol mezi teorií a praxí nemůže být větší. Automobil je pro začátečníka cizorodý objekt, který se vzpírá podrobení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tento negativní a strachem naplněný vztah k automobilu se však s přibývající zkušeností začne proměňovat. Naučené postupy je řidič najednou schopný v praxi aplikovat mnohem plynuleji. Méně a méně si všímá, jakou nohou šlape na plyn nebo kde přesně drží volat a více se soustředí na to, co se děje na ulicích. Je schopný se bez výčitek svědomí soustředit na slova spolujezdce, neboť ví, že řízení automobilu má pod kontrolou. Automobil jako takový přestává být překážkou a vytrácí se ze zorného pole řidiče. Místo pevného objektu se automobil mění na transparentní médium, které zprostředkovává řidiči vztah s vnějším světem. Jak by řekl Mark Weiser\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, teoretik konceptu všudypřítomné komputace, ty nejzásadnější technologické výtvory lidstva jsou ty, které se vytrácejí a unikají našemu aktivnímu vědomí, protože „se vplétají do tkaniva všedního života, dokud od něj nejsou k nerozeznání“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zkušený řidič, jakožto „uživatel automobilu“, se tak zásadně neliší od zkušeného hráče počítačových her nebo dlouhodobého uživatele chytrého zařízení typu iPhone. Volant, podobně jako myš a klávesnice nebo dotyková obrazovka slouží uživatelům technologie jako styčný bod, kde se potkává člověk a technologie. Ve slovníku počítačové vědy a designu nejen interaktivních technologií se tomuto speciálnímu místu tradičně říká \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Úspěšnost designu interface poznáme tak, že nezaclání v činnostech, které jsou hlavními cíli uživatelů: řidič se chce dostat do práce, počítačový hráč chce zastřelit co nejvíce virtuálních nepřátel, a nakonec uživatel chytrého telefonu se nechce kochat krásně navrženým tlačítkem, ale chce si v aplikaci pouze objednat něco k jídlu. Jinak řečeno, dobře navržený interface ve většině případů, snad s výjimkou uměleckých a spekulativních počinů, by neměl na sebe upozorňovat a měl by co nejlépe zamaskovat technickou složitost, které se schovává „pod kapotou“ ať už počítače, chytrého telefonu nebo právě automobilu. Interface by měl jako každé dobré médium \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">zprostředkovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> nepřerušovaný proud určitého uživatelského zážitku, který se pro danou technologii očekává, a podporovat tak z psychologického výzkumu známý stav \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">flow\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, ve kterém jsou lidé kompletně ponořeni do probíhající  situace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Přestože povahou interface je zakrývat sebe sama, neznamená to, že by byl interface zcela pasivní a nevinný. Interface \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">transformuje\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> prožívání reality určitým způsobem, protože na základě rozhodnutí designérů poskytuje vždy jen určitý výsek reality, a to prostřednictvím tzv. afordancí, neboli funkcí a možností, kterými technologie oznamuje, co s ní lze dělat. Uživatel tak například může s volantem otáčet nebo na něm mačkat tlačítka, která ovládají určité funkce automobilu. Během řízení je to především volant, ale i řadící páka, které jsou pomyslnými dveřmi do reality „za okny“ automobilu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Čím intimnější vztah si častým použitím k technologii vybudujeme, tím pravděpodobněji se technologie stává i části nás samotných. Doslova \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">extenzí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> našich kognitivních dovedností, kdy ovlivňuje naši mysl a paměť. Vzpomeňme si na známý výzkum londýnských taxikářů\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, u kterých se zjistilo, že ve srovnání s běžnou populací mají zvětšenou část mozku nazvanou hipokampus, která je zodpovědná za paměť. Zvětšený hipokampus a lepší prostorovou paměť podle výzkumu taxikáři měli jednoduše díky tomu, že k tomu být dobrým taxikářem v Londýně je třeba se vyznat v enormní změti ulic této anglické metropole. Méně sofistikovaný výzkum toho, jak řízení automobilu člověka ovlivňuje, si ale může vyzkoušet každý sám. Stačí si vzpomenout na to, kolikrát jsme byli u toho, kdy jinak mírný a ukázněný člověk se v roli řidiče automobilu proměnil k nepoznání a byl schopný na adresu druhého řidiče ze sebe dostat celou plejádu nadávek, třebaže na ulici by nikdy něco takového někomu do očí neřekl. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Automobil podobně jako ostatní technologie rozšiřuje naše biologické schopnosti a do určité míry mění i naši osobnost. To přispívá k tomu, že řízení automobilu transformuje naše vnímání reality. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V současné době v oboru kognitivní vědy existuje hned několik odborníků, kteří myšlenku technologie jako extenze člověka a jeho mysli neberou pouze jako metaforu, nýbrž jako popis skutečnosti. Výzkum s lidmi trpícími Alzheimerovou chorobou například ukazuje, jak je okolní prostředí, post-it papírky nebo i mobilní aplikace Evernote umělou náhražkou nefunkční paměti. Pro tyto pacienty je technologie tak zásadní pro každodenní fungování a tvoří neoddělitelnou součást jejich života, že úmyslné rozbití telefonu se může rovnat ublížení na zdraví. Andy Clark, filozof mysli a hlavní představitel teorie rozšíření mysli, tvrdí, že i za běžných podmínek bychom měli technologie chápat jako nedílnou součást našeho myšlení. Proto jsme my Clarka my všichni \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">přirozenými kyborgy\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy organismy, jejichž biologický vývoj byl od prapočátků ovlivněn technologií.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Z tohoto pohledu řidiči automobilů, kteří odmítají přesedlat na jiný dopravní prostředek, tak nemusí být konzervativci s nedostatkem zájmu o životní prostředí. Automobil pro ně není pouhým neutrálním prostředkem, jak se přemisťovat po městě, ale interfacem nebo médiem způsobu vnímání reality, životního stylu, ale také součástí jejich \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mysli\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. A kdo by si dobrovolně nechal amputovat takto důležitou část sebe sama? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(následující text je needitovanou verzí článku, který vyšel v časopise CARL) Většina z nás se po skončení ranních rituálů připojuje k síti miliónů dalších lidí, kteří cestují do své cílové destinace různými dopravními prostředky. Přes veškerou snahu dobře míněných osvětových kampaní a ekologického aktivismu jsou to stále automobily, které na dopravních tepnách měst patří mezi […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33],29,15,[35,14,36,37,38,39,40,41,42],"post-556","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-interface","tag-postphenomenology",{"self":44,"collection":50,"about":53,"author":56,"replies":60,"version-history":63,"predecessor-version":67,"wp:attachment":71,"wp:term":74,"curies":81},[45],{"href":46,"targetHints":47},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F556",{"allow":48},[49],"GET",[51],{"href":52},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[54],{"href":55},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[57],{"embeddable":58,"href":59},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[61],{"embeddable":58,"href":62},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=556",[64],{"count":65,"href":66},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F556\u002Frevisions",[68],{"id":69,"href":70},921,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F556\u002Frevisions\u002F921",[72],{"href":73},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=556",[75,78],{"taxonomy":76,"embeddable":58,"href":77},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=556",{"taxonomy":79,"embeddable":58,"href":80},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=556",[82],{"name":83,"href":84,"templated":58},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":86,"wp:term":103},[87],{"id":23,"name":88,"url":89,"description":26,"link":90,"slug":88,"avatar_urls":91,"_links":95},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":92,"48":93,"96":94},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":96,"collection":100},[97],{"href":59,"targetHints":98},{"allow":99},[49],[101],{"href":102},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[104,125],[105],{"id":30,"link":106,"name":107,"slug":107,"taxonomy":76,"_links":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":109,"collection":114,"about":117,"wp:post_type":120,"curies":123},[110],{"href":111,"targetHints":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":113},[49],[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[121],{"href":122},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[124],{"name":83,"href":84,"templated":58},[126,146],{"id":32,"link":127,"name":128,"slug":128,"taxonomy":79,"_links":129},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Finterface\u002F","interface",{"self":130,"collection":135,"about":138,"wp:post_type":141,"curies":144},[131],{"href":132,"targetHints":133},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F29",{"allow":134},[49],[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[142],{"href":143},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=29",[145],{"name":83,"href":84,"templated":58},{"id":33,"link":147,"name":148,"slug":148,"taxonomy":79,"_links":149},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpostphenomenology\u002F","postphenomenology",{"self":150,"collection":155,"about":157,"wp:post_type":159,"curies":162},[151],{"href":152,"targetHints":153},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F15",{"allow":154},[49],[156],{"href":137},[158],{"href":140},[160],{"href":161},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=15",[163],{"name":83,"href":84,"templated":58},[165,166],{"id":32,"name":128,"slug":128,"taxonomy":79,"link":127},{"id":33,"name":148,"slug":148,"taxonomy":79,"link":147},{"en":168,"es":172,"fr":176},{"title":169,"slug":170,"description":171},"The Car as an Interface of Reality","the-car-as-an-interface-of-reality","Why drivers will not give up their cars: the car as an interface that transforms how we perceive reality and becomes an extension of our minds.",{"title":173,"slug":174,"description":175},"El coche como interfaz de la realidad","el-coche-como-interfaz-de-la-realidad","Por qué los conductores no renuncian al coche: el automóvil como interfaz que transforma nuestra percepción de la realidad y se convierte en extensión de la mente.",{"title":177,"slug":178,"description":179},"La voiture comme interface de la réalité","la-voiture-comme-interface-de-la-realite","Pourquoi les conducteurs ne renoncent pas à la voiture : l’automobile comme interface qui transforme notre perception de la réalité et devient une extension de l’esprit.","\u003Cp>\u003Cem>(the following text is an unedited version of an article published in CARL magazine)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Once our morning rituals are over, most of us join a network of millions of other people travelling to their destinations by various means of transport. Despite all the efforts of well-meaning awareness campaigns and environmental activism, it is still cars that rank among the most ubiquitous technological creations of humankind on the city’s traffic arteries. While for professional drivers of taxis, lorries or buses driving is a source of livelihood, ordinary drivers of passenger cars have more freedom to choose alternative and more environmentally friendly modes of transport. And yet they do not. It would be easy to accuse them of indifference, laziness or excessive love of comfort. But is driving a car really more comfortable than going to work by metro or tram? And is there not something much more interesting hidden behind the unceasing urge to drive a car, something that reveals details about the intimate relationship between human beings and technology?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">If we look “under the bonnet” of how a car is driven through the eyes of a beginner, we find that it is not an activity that a lazy, overly comfort-loving person would undertake voluntarily. Even before getting in, the driver has to check the outward condition of the vehicle and make sure it shows no obvious signs of a problem. After getting into the vehicle and sinking into the mix of smells of the interior materials, the driver checks the mirrors and nowadays commonly fixes a smart device with GPS functions to the middle of the dashboard. After starting the engine, with precise coordination of feet, hands and eyes, the driver brings the parked car onto the road without endangering themselves or other road users. That is only the beginning. Throughout the journey the driver has to watch, directly and peripherally, what is happening around the vehicle and interpret the meaning and context of the signs on the road signs that define the conventional rules of road traffic. While changing gears and pressing the accelerator and the brake, the driver calculates in their head the movement of the individual objects on the road and predicts possible problems that will need to be avoided. All of this on the go, so to speak, while chatting with a passenger or at least listening to the new episode of a favourite podcast. Finally, to all those who have been through driving school, there is no need to mention that one of the hardest things about driving a car, parking, always awaits as a bittersweet full stop at the end of the journey.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">This brief genealogy of how to get from point A to point B by car points to two things. Firstly, driving is far from comfortable, for it is a physically and mentally demanding activity that requires constant attention and spatial intelligence. Secondly, the description above bears no resemblance at all to how an experienced driver experiences a car journey. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It is a description that is much closer to the relationship to driving and to the car that novice drivers, men and women, have when they are just attending driving school. The car appears to them as a rigid mass on four wheels, too complicated for them to understand. All those traffic rules and signs, which are an integral part of knowing how to drive, are separate sentences that driving school students have to memorise by heart. Everything is separate and disparate. Beginning drivers are able to operate the car only by following explicit instructions that sound simple but are in fact hard to carry out. The rift between theory and practice could not be greater. For the beginner, the car is an alien object that resists being subdued.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">This negative, fear-filled relationship to the car, however, begins to change with growing experience. The driver is suddenly able to apply the learned procedures in practice much more smoothly. They notice less and less which foot they press the accelerator with or where exactly they hold the steering wheel, and concentrate more on what is happening in the streets. They are able to concentrate on the passenger’s words without a guilty conscience, for they know that they have the driving of the car under control. The car as such ceases to be an obstacle and disappears from the driver’s field of view. Instead of a solid object, the car turns into a transparent medium that mediates the driver’s relationship with the outside world. As Mark Weiser\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, the theorist of ubiquitous computing, would say, the most profound technological creations of humankind are those that disappear and escape our active awareness, because they “weave themselves into the fabric of everyday life until they are indistinguishable from it”.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The experienced driver, as a “car user”, is thus not fundamentally different from an experienced player of computer games or a long-term user of a smart device such as the iPhone. The steering wheel, like the mouse and keyboard or the touchscreen, serves the users of technology as a point of contact where human and technology meet. In the vocabulary of computer science and of design, not only of interactive technologies, this special place has traditionally been called the \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. We recognise the success of an interface design by the fact that it does not get in the way of the activities that are the users’ main goals: the driver wants to get to work, the computer gamer wants to shoot as many virtual enemies as possible, and finally the smartphone user does not want to admire a beautifully designed button, but simply wants to order something to eat in the app. In other words, a well-designed interface in most cases, perhaps with the exception of artistic and speculative works, should not draw attention to itself and should mask as well as possible the technical complexity hidden “under the bonnet”, be it of a computer, a smartphone or, indeed, a car. Like every good medium, the interface should \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mediate\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> an uninterrupted stream of the particular user experience expected of the given technology, and so support the state known from psychological research as \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">flow\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, in which people are completely immersed in the situation at hand.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Although it is the nature of an interface to conceal itself, this does not mean that the interface is entirely passive and innocent. The interface \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">transforms\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> the experience of reality in a certain way, because, on the basis of the designers’ decisions, it always provides only a certain slice of reality, by means of so-called affordances, that is, the functions and possibilities through which a technology announces what can be done with it. The user can, for example, turn the steering wheel or press buttons on it that control certain functions of the car. While driving, it is above all the steering wheel, but also the gear lever, that are the figurative doors into the reality “outside the windows” of the car.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The more intimate the relationship we build with a technology through frequent use, the more likely the technology is to become part of ourselves as well. Literally an \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">extension\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> of our cognitive skills, as it influences our mind and memory. Let us recall the well-known research on London taxi drivers\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, who were found to have, compared with the general population, an enlarged part of the brain called the hippocampus, which is responsible for memory. According to the research, the taxi drivers had an enlarged hippocampus and better spatial memory simply because, to be a good taxi driver in London, one has to find one’s way around the enormous tangle of streets of this English metropolis. A less sophisticated study of how driving a car affects a person, however, anyone can try out for themselves. It is enough to recall how many times we have witnessed an otherwise mild and well-behaved person change beyond recognition in the role of a car driver and manage to hurl a whole parade of insults at another driver, although on the street they would never say anything of the kind to anyone’s face. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The car, like other technologies, extends our biological abilities and to a certain extent changes our personality too. This contributes to the fact that driving a car transforms our perception of reality. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">At present there are several experts in cognitive science who take the idea of technology as an extension of the human being and of the human mind not merely as a metaphor, but rather as a description of reality. Research with people suffering from Alzheimer’s disease, for example, shows how the surrounding environment, post-it notes or even the mobile app Evernote are an artificial substitute for a memory that no longer works. For these patients technology is so essential to everyday functioning and forms such an inseparable part of their lives that deliberately breaking their phone can amount to bodily harm. Andy Clark, a philosopher of mind and the leading proponent of the extended mind theory, argues that even under ordinary conditions we should understand technologies as an integral part of our thinking. That is why, according to Clark, we are all \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">natural-born cyborgs\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, that is, organisms whose biological development has been influenced by technology from the very beginning.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">From this point of view, car drivers who refuse to switch to another means of transport need not be conservatives lacking interest in the environment. For them the car is not a mere neutral means of getting around the city, but an interface or medium of a way of perceiving reality, of a lifestyle, and also part of their \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mind\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. And who would voluntarily have such an important part of themselves amputated? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905669369]