[{"data":1,"prerenderedAt":224},["ShallowReactive",2],{"post-en-the-aesthetics-of-glitch-basinski-and-the-twin-towers":3,"translation-en-the-aesthetics-of-glitch-basinski-and-the-twin-towers":223},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":36,"_links":47,"_embedded":89,"tagsResolved":206,"translations":210},519,"17. 09. 2016","2016-09-17T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Festetika-glitche-basinski-a-dvojcata","2025-10-16T10:01:06","2025-10-16T08:01:06","estetika-glitche-basinski-a-dvojcata","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Festetika-glitche-basinski-a-dvojcata\u002F",{"rendered":17},"Estetika Glitche, Basinski a dvojčata",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Termín „Glitch“ v prostředí (nejen) počítačového softwaru představuje neočekávanou událost, kdy se běh systému odkloní od plánovaného chování. Zjednodušeně se tedy jedná o chybu, kterou je ale třeba specifikovat dále, protože v prostředí softwarového vývoje najdeme hned několik typů. Glitch jako softwarová chyba neodkazuje pouze k syntaktické, logické či sémantické chybě v kódu, ale častěji k chybě, kdy kód je v pořádku a externí faktor jako propustnost sítě, rychlost disku apod. je zdrojem nečekaného chodu programu (Fuller, s. 111).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Glitche se objeví v mnoha objektivně vnímatelných formách, v prostředí softwaru především v audiovizuální podobě, ale s vývojem interakčního designu je možné si představit Glitche u objektů, senzorů, které cílí i na další lidské smysly, například haptické senzory u moderních mobilních zařízeních.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Byly to ale Glitche audiovizuální, které ustanovily Glitch jako fenomén hodný podrobnému zkoumání, a proto termín “Glitch” lze rozšířit i o význam, který referuje k celé kultuře a hnutím, jež se teoreticky, kriticky a umělecky zabývají Glitchem jako objektem estetického zájmu. Ten se soustředí na jednu z hlavních vlastností Glitche, kterou je nahodilost výskytu a vzhledu. Princip náhody jakožto faktor, který je zakomponován do tvorby audiovizuálních děl, není samo o sobě nic nového a z dějepisu umění se dozvíme, že s náhodou si pohrávalo mnoho avant-gardních umělců první poloviny dvacátého století. Proces vzniku slova DADA, ze kterého se stalo označení celého uměleckého směru, je jen jedním z příkladů, jaký vliv měla náhoda v umění.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Náhoda a Glitch ale nebyly atraktivní pro umělce a teoretiky pouze na konceptuální úrovni. Estetika těchto audiovizuálních artefaktů zaujala natolik, že artefakty začaly být kopírovány a produkovány uměle. Byla-li na začátku náhoda dominantním aspektem Glitche, jak pak můžeme uchopit fakt, že Glitche začaly být “sbírány” jako vzácné suvenýry, jejichž vzhled byl postupně převeden do algoritmu, který z Glitche učinil sice nový, svébytný vizuální jazyk, avšak mechanizace jejich tvorby z nich odstranila to zajímavé, konceptuální jádro, tedy náhodu? Z nutnosti analyticky rozlišit způsob vzniku Glitche se zavedly názvy “pure glitch” a “glitch alike”, kde první označuje pravý glitch, který vznikl nečekaným problémem v technickém systému, kdežto “glitch alike” se používá pro řízenou pseudo-náhodu vytvořenou člověkem-umělcem za účelem estetického vyjádření.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv style=\"padding: 75% 0 0 0; position: relative;\">\u003Ciframe style=\"position: absolute; top: 0; left: 0; width: 100%; height: 100%;\" title=\"AURAE\" src=\"https:\u002F\u002Fplayer.vimeo.com\u002Fvideo\u002F52214011?badge=0&autopause=0&player_id=0&app_id=58479\" frameborder=\"0\">\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cscript src=\"https:\u002F\u002Fplayer.vimeo.com\u002Fapi\u002Fplayer.js\">\u003C\u002Fscript>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Sabrina Ratté — AURAE\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Teoretici Olga Goriunová a Alexei Shulgin tvrdí, že z pohledu teorie je Glitch jako fenomén zajímavý nejen kvůli zabudovanému konceptu náhody, ale také kvůli tomu, že ne-funkce systému nám odkrývá něco důležitého; konkrétně glitch v systému nic netušícímu uživateli-divákovi zpřístupňuje jinak neviditelné části systému, které jsou schovány za fungujícím uživatelským rozhraním (UI). A právě dle autorů tenhle voyerský pohled do útrob systému lze také chápat:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“[…] manifestaci skutečné softwarové estetiky. Počítače jako takové nemají jasně určenou estetiku, která se značí určitou autenticitou a plností.” (Fuller, s. 111)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Autoři dále ve svém textu argumentují, že stroj vždy čerpal převážně z utilitárních principů svého návrhu, což později vedlo k tomu, že tyto ryze na funkci zaměřené návrhy se staly samotnou estetikou objektu\u002Fsystému. Podle autorů Glitch nabízí takovému pojetí strojové estetiky protiváhu tím, že zavádí iracionální či spontánní prvky do jinak technicky dokonalého chodu systému. Autoři svou tezi v textu rozvíjejí, přesto dále staví na těchto zmíněných vlastnostech Glitche v kontextu návrhu softwarových systémů. Ačkoli Glitch považuji za zajímavý koncept v tom, že uživatelům odkrývá to, co mělo být skryto, a tak skutečně průměrnému uživateli poskytuje úvod do “epistemologie a ontologie stroje”, neboť v terminologii teoretiků Grusina a Boltera: immediované prvky jsou rázem hypermediované; v uvažování Goriunové a Shulgina vidím nekoherentnost, neboť pro mě autenticita znamená především přirozenost. Netuším, proč by zrovna ne-funkční, chybné, iracionální či člověku se podobající vlastnosti měly představovat “autentickou estetiku” softwarového systému. Naopak, antropomorfizaci strojů vidím jako to, čím jest, tedy pokládání, něčeho za to, co není, či poněkud obskurněji řečeno: za de-autentizaci. Nic to nemění na tom, že téma propojující UI, jeho čistě digitální estetiku a autenticitu je natolik zajímavé, že si zaslouží samostatnou esej.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Přes veškerou zjevnou dominanci vizuálna najdeme Glitch i v hudbě. Můj oblíbený příklad je proces vzniku čtyřdílného alba\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The Disintegration Loops\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>od skladatele Williama Basinskiho. Krátce před 9\u002F11 se Basinski rozhodl digitalizovat jeho staré audiokazety, na kterých byly nahrané hudební smyčky. Basinski nechal digitalizér několik hodin pracovat. Když se ale vrátil, zjistil, že pásky se zamotaly a během digitalizace z nich postupně odpadávala feritová vrstva, na které je samotné audio uložené. Vizionář Basinski ale proces nechal pokračovat. Výsledný záznam je několikahodinová ambientní smyčka, vyjadřující prostor, který je naplněn melancholií. Jakoby digitalizace zachytila nejen degradovaný analogový zvuk, ale i scénu, která se toho dne, 11. 9. 2001, stala, a na kterou Basinski dobře viděl ze svého apartmánu. Kolaps věží viděl a nahrál na video, ze kterého pak vytvořil jednotlivé fotografie, jež se ocitly na obalu cd. Dle mého zbytečně, vše podstatné z toho dne, zcela náhodně, ztělesňuje zglitchovaná audio stopa.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ciframe loading=\"lazy\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fembed\u002FmjnAE5go9dI\" width=\"560\" height=\"315\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003Cbr \u002F>\n\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Glitch v hudbě, William Basinski – The Disintegration Loops\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>FULLER, Matthew (ed.).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Software studies: a lexicon\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>. Cambridge, Mass.: MIT, c2008. Leonardo (MIT). ISBN 978-0-262-06274-9.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Termín „Glitch“ v prostředí (nejen) počítačového softwaru představuje neočekávanou událost, kdy se běh systému odkloní od plánovaného chování. Zjednodušeně se tedy jedná o chybu, kterou je ale třeba specifikovat dále, protože v prostředí softwarového vývoje najdeme hned několik typů. Glitch jako softwarová chyba neodkazuje pouze k syntaktické, logické či sémantické chybě v kódu, ale častěji […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35],6,26,27,28,[37,14,38,39,40,41,42,43,44,45,46],"post-519","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed","tag-glitch","tag-new-media","tag-nova-media",{"self":48,"collection":54,"about":57,"author":60,"replies":64,"version-history":67,"predecessor-version":71,"wp:attachment":75,"wp:term":78,"curies":85},[49],{"href":50,"targetHints":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F519",{"allow":52},[53],"GET",[55],{"href":56},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[61],{"embeddable":62,"href":63},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[65],{"embeddable":62,"href":66},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=519",[68],{"count":69,"href":70},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F519\u002Frevisions",[72],{"id":73,"href":74},920,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F519\u002Frevisions\u002F920",[76],{"href":77},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=519",[79,82],{"taxonomy":80,"embeddable":62,"href":81},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=519",{"taxonomy":83,"embeddable":62,"href":84},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=519",[86],{"name":87,"href":88,"templated":62},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":90,"wp:term":107},[91],{"id":23,"name":92,"url":93,"description":26,"link":94,"slug":92,"avatar_urls":95,"_links":99},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":96,"48":97,"96":98},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":100,"collection":104},[101],{"href":63,"targetHints":102},{"allow":103},[53],[105],{"href":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[108,129],[109],{"id":30,"link":110,"name":111,"slug":111,"taxonomy":80,"_links":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":113,"collection":118,"about":121,"wp:post_type":124,"curies":127},[114],{"href":115,"targetHints":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":117},[53],[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[122],{"href":123},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[125],{"href":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[128],{"name":87,"href":88,"templated":62},[130,150,168,187],{"id":32,"link":131,"name":132,"slug":132,"taxonomy":83,"_links":133},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":134,"collection":139,"about":142,"wp:post_type":145,"curies":148},[135],{"href":136,"targetHints":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":138},[53],[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[143],{"href":144},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[146],{"href":147},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[149],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":33,"link":151,"name":152,"slug":152,"taxonomy":83,"_links":153},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fglitch\u002F","glitch",{"self":154,"collection":159,"about":161,"wp:post_type":163,"curies":166},[155],{"href":156,"targetHints":157},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F26",{"allow":158},[53],[160],{"href":141},[162],{"href":144},[164],{"href":165},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=26",[167],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":34,"link":169,"name":170,"slug":171,"taxonomy":83,"_links":172},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fnew-media\u002F","new media","new-media",{"self":173,"collection":178,"about":180,"wp:post_type":182,"curies":185},[174],{"href":175,"targetHints":176},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F27",{"allow":177},[53],[179],{"href":141},[181],{"href":144},[183],{"href":184},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=27",[186],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":35,"link":188,"name":189,"slug":190,"taxonomy":83,"_links":191},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fnova-media\u002F","nová média","nova-media",{"self":192,"collection":197,"about":199,"wp:post_type":201,"curies":204},[193],{"href":194,"targetHints":195},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F28",{"allow":196},[53],[198],{"href":141},[200],{"href":144},[202],{"href":203},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=28",[205],{"name":87,"href":88,"templated":62},[207,208,209],{"id":33,"name":152,"slug":152,"taxonomy":83,"link":151},{"id":34,"name":170,"slug":171,"taxonomy":83,"link":169},{"id":35,"name":189,"slug":190,"taxonomy":83,"link":188},{"en":211,"es":215,"fr":219},{"title":212,"slug":213,"description":214},"The Aesthetics of Glitch, Basinski and the Twin Towers","the-aesthetics-of-glitch-basinski-and-the-twin-towers","What a glitch is, why randomness made it interesting to art and theory, and how William Basinski’s The Disintegration Loops captured the morning of 9\u002F11.",{"title":216,"slug":217,"description":218},"La estética del glitch, Basinski y las Torres Gemelas","la-estetica-del-glitch-basinski-y-las-torres-gemelas","Qué es un glitch, por qué el azar lo hizo interesante para el arte y la teoría, y cómo The Disintegration Loops de William Basinski captó la mañana del 11-S.",{"title":220,"slug":221,"description":222},"L’esthétique du glitch, Basinski et les tours jumelles","l-esthetique-du-glitch-basinski-et-les-tours-jumelles","Ce qu’est un glitch, pourquoi le hasard l’a rendu intéressant pour l’art et la théorie, et comment The Disintegration Loops de William Basinski a saisi le matin du 11 septembre.","\u003Cp>The term “glitch”, in the context of (not only) computer software, denotes an unexpected event in which the running of a system departs from its planned behaviour. Put simply, it is an error, but one that needs to be specified further, because in software development we find several types of them. A glitch as a software error does not refer only to a syntactic, logical or semantic error in the code, but more often to an error where the code is fine and an external factor, such as network throughput, disk speed and so on, is the source of the program’s unexpected behaviour (Fuller, p. 111).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Glitches appear in many objectively perceptible forms, in software mainly in audiovisual form, but with the development of interaction design it is possible to imagine glitches in objects and sensors that target other human senses as well, for example the haptic sensors in modern mobile devices.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Yet it was the audiovisual glitches that established the glitch as a phenomenon worthy of detailed study, and that is why the term “glitch” can be extended to a meaning that refers to the whole culture and the movements that deal theoretically, critically and artistically with the glitch as an object of aesthetic interest. This interest focuses on one of the main properties of the glitch, which is the randomness of its occurrence and appearance. The principle of chance as a factor built into the making of audiovisual works is nothing new in itself, and art history tells us that many avant-garde artists of the first half of the twentieth century played with chance. The way the word DADA came into being, the word that became the name of a whole artistic movement, is just one example of the influence chance had in art.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>But chance and the glitch were not attractive to artists and theorists only on a conceptual level. The aesthetics of these audiovisual artefacts was so captivating that the artefacts began to be copied and produced artificially. If chance was at the beginning the dominant aspect of the glitch, how can we then grasp the fact that glitches began to be “collected” like rare souvenirs, whose look was gradually translated into an algorithm that did turn the glitch into a new visual language of its own, yet the mechanisation of their making removed from them their interesting conceptual core, that is, chance? Out of the need to distinguish analytically how a glitch comes into being, the names “pure glitch” and “glitch alike” were introduced, where the first denotes a true glitch that arose from an unexpected problem in a technical system, whereas “glitch alike” is used for a controlled pseudo-randomness created by a human artist for the purpose of aesthetic expression.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv style=\"padding: 75% 0 0 0; position: relative;\">\u003Ciframe style=\"position: absolute; top: 0; left: 0; width: 100%; height: 100%;\" title=\"AURAE\" src=\"https:\u002F\u002Fplayer.vimeo.com\u002Fvideo\u002F52214011?badge=0&autopause=0&player_id=0&app_id=58479\" frameborder=\"0\">\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cscript src=\"https:\u002F\u002Fplayer.vimeo.com\u002Fapi\u002Fplayer.js\">\u003C\u002Fscript>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Sabrina Ratté — AURAE\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>The theorists Olga Goriunova and Alexei Shulgin argue that, from the point of view of theory, the glitch as a phenomenon is interesting not only because of its built-in concept of chance, but also because the non-functioning of a system reveals something important to us; specifically, a glitch in the system gives the unsuspecting user-viewer access to otherwise invisible parts of the system, which are hidden behind a working user interface (UI). And it is precisely this voyeuristic look into the bowels of the system that, according to the authors, can also be understood as:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“[…] a manifestation of a genuine software aesthetics. Computers as such do not have a clearly defined aesthetics marked by a certain authenticity and fullness.” (Fuller, p. 111)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>The authors go on to argue in their text that the machine has always drawn mainly on the utilitarian principles of its design, which later led to these purely function-oriented designs becoming the very aesthetics of the object\u002Fsystem. According to the authors, the glitch offers a counterweight to such a conception of machine aesthetics by introducing irrational or spontaneous elements into the otherwise technically perfect running of the system. The authors develop their thesis further in the text, yet they keep building on these properties of the glitch in the context of designing software systems. Although I consider the glitch an interesting concept in that it reveals to users what was meant to stay hidden, and so really does give the average user an introduction to the “epistemology and ontology of the machine”, for in the terminology of the theorists Grusin and Bolter: immediate elements are suddenly hypermediated; I see an incoherence in the reasoning of Goriunova and Shulgin, for to me authenticity means above all naturalness. I have no idea why it should be precisely the non-functional, faulty, irrational or human-like properties that represent the “authentic aesthetics” of a software system. On the contrary, I see the anthropomorphisation of machines as what it is, that is, taking something for what it is not, or, put somewhat more obscurely: as de-authentication. None of this changes the fact that the topic connecting the UI, its purely digital aesthetics and authenticity is so interesting that it deserves an essay of its own.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Despite all the obvious dominance of the visual, we find the glitch in music too. My favourite example is the making of the four-part album\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The Disintegration Loops\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>by the composer William Basinski. Shortly before 9\u002F11, Basinski decided to digitise his old audio cassettes, on which he had recorded musical loops. Basinski left the digitiser working for several hours. But when he came back, he found that the tapes had got tangled and that during the digitisation the ferrite layer, on which the audio itself is stored, had gradually been flaking off them. Basinski the visionary, however, let the process continue. The resulting recording is an ambient loop several hours long, expressing a space filled with melancholy. As if the digitisation had captured not only the degraded analogue sound, but also the scene that took place that day, 11 September 2001, and which Basinski could see clearly from his apartment. He saw the collapse of the towers and recorded it on video, from which he then made individual photographs that ended up on the CD cover. Needlessly, in my view: everything essential about that day is embodied, entirely by chance, in the glitched audio track.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ciframe loading=\"lazy\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fembed\u002FmjnAE5go9dI\" width=\"560\" height=\"315\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003Cbr \u002F>\n\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Glitch in music, William Basinski – The Disintegration Loops\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>FULLER, Matthew (ed.).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Software studies: a lexicon\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>. Cambridge, Mass.: MIT, c2008. Leonardo (MIT). ISBN 978-0-262-06274-9.\u003C\u002Fp>",1790905671866]