[{"data":1,"prerenderedAt":243},["ShallowReactive",2],{"post-en-programming-galileo-and-the-telescope-as-a-revolutionary-medium-a-postphenomenological-view":3,"translation-en-programming-galileo-and-the-telescope-as-a-revolutionary-medium-a-postphenomenological-view":242},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":37,"_links":49,"_embedded":91,"tagsResolved":224,"translations":229},538,"04. 10. 2020","2020-10-04T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fprogramovani-galileo-a-dalekohled-jako-revolucni-medium-postfenomenologicky-pohled","2026-08-14T15:08:33","2026-08-14T13:08:33","programovani-galileo-a-dalekohled-jako-revolucni-medium-postfenomenologicky-pohled","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fprogramovani-galileo-a-dalekohled-jako-revolucni-medium-postfenomenologicky-pohled\u002F",{"rendered":17},"Programování, Galileo a dalekohled jako revoluční médium: postfenomenologický pohled",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Když už se člověk rozhodne pro tak ekonomicky neracionální krok studovat filozofii, měl by za každou cenu si zvolit téma, které ho bude svou hloubkou a krásou motivovat a intelektuálně stimulovat. Neboť intelektuální zadostiučinění je jediné rozumné vysvětlení toho, proč každý den číst hromadu článků a knihu a potom se odebrat psát tisíce slov s mizivými vyhlídkami, že budou mít takový dopad na společnost, který si začínající filozof představuje, ale nikdy na veřejnosti dostatečně nepřizná. Studovat filozofii a jiné humanitní obory je jako mít do konce svého života domácí úkoly. A kdo má rád domácí úkoly?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Já ne. Proto jsem zvažoval dlouho, jaká filozofická témata mě baví natolik, že jim obětuji nejproduktivnější roky svého života a pocit mít domácí úkol každý den. Uvědomil jsem si, že nejbližší vztah mám k technologiím, a to z velmi konkrétního úhlu pohledu. Začalo mě zajímat, a tento zájem trvá do dnešního dne, jak technologie ovlivňují naše myšlení na úrovni jednotlivce a jak technologie mění kulturu na úrovni společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnoho let předtím, než jsem začal chápat, o čem je kognitivní věda a slyšel poprvé slovo „fenomenologie“, jsem si uvědomoval sílu technologií a její moc ovlivňovat mé myšlení. Nejspíše kolem dvanáctého roku, když jsem se začal učit programovat na svém výkonném počítači Intel Celeron 300 Mhz se 32 MB operační paměti, jsem poprvé pochopil, že programování je podobné přirozenému jazyku. Akorát na rozdíl od přirozeného jazyku se mnou programovací jazyk dokáže komunikovat. Je tak trochu živý, protože mu napíšu nějaké příkazy a programovací jazyk mi odpoví zpátky. Tato „interaktivní smyčka“, kterou se programovací jazyk vyznačuje, byl hlavní důvod, proč jsem se učil programovat rychleji než cizí jazyky. Zatím pro cizí jazyk jsem potřeboval mít po ruce nějakého člověka ochotného se mi věnovat, počítač byl doma vždycky se mnou a kdykoli ochotný se mnou vést interaktivní rozhovor. V dnešní době už to tak neplatí, neboť existuje tucet webových stránek a mobilních aplikací typu Duolingo, které kombinují sílu interaktivní smyčky programovacích jazyků a přirozeného jazyka.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Faktem je, že díky učení se programovat jsem nahlédl do komputačního vesmíru daleko dříve, než jsem věděl něco o matematických derivacích nebo lingvistickém ablativu. Cykly a podmínky, proměnné a konstanty, funkce a objekty. To vše patřilo do gramatiky, kterou jsem se naučil díky programování. Nebyla to gramatika pouze pro komunikaci s počítačem, ale jak rád tvrdím, byla to i \u003Cem>gramatika pro myšlení\u003C\u002Fem>. A to nikoli pouze v nějakém přeneseném významu. V matematice jsem intuitivně pochopil, co jsou to funkce. Ve filozofii mi připadaly Platónovy transcendentální formy (či ideje) přirozené, podobně akcidenty jsoucen nebo monády. Vždycky jsem tyto nové a ezoterické koncepty z filozofie zpětně mapoval na mou znalost programování, konkrétně na objektově-orientované programování. Neboť to mě naučilo abstrahovat reálně existující věci na „entity“ či „objekty“, které mají nějaké vlastnosti (atributy) a chování (funkce či metody). A v neposlední řadě jsem si díky programování s objekty osvojil docela abstraktní a filozofické rozdělení mezi aktuálně existujícím a potenciálně existujícím. Objektově orientované programování totiž většinou vyžaduje po programátorech, aby nejdříve definovali jakési šablony entit s jejich potenciálními vlastnostmi a chováním a pak tyto šablony entit proměnili na reálně existující objekty, které se za běhu programu dynamicky mění a reaguji na to, co dělá uživatel. I když jsem netušil, kde abstraktní, nemateriální, přesto existující Platónovy ideje pobývají jako předlohy všeho reálného, zcela přirozeně jsem je analogicky připodobňoval šablonám objektům („třídám“) v objektově orientovaném programování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Od doby mých prvních hrátek s programováním uběhla dlouhá doba. Zatímco tehdy programování bylo záležitostí pro většinu společnosti obskurní a neatraktivní, dnes je tomu jinak. Počítačová kultura a její symboly a metafory se staly veřejným sedimentem našich životů. Naše prarodiče se přihlašují na Twitter, studenti humanitních věd diskutují o algoritmické sociální spravedlnosti a u piva v hospodě se lidé hádají o to, jak moc algoritmy na sociální síti Facebook pomohly v roce 2016 zvolení Donalda Trumpa prezidentem nebo jakou roli sehrály v referendu o Brexitu. Dochází k \u003Cem>transkódování\u003C\u002Fem> mezi slovníkem a kulturou počítače a kulturou člověka. A to do takové míry, že dnes kultura člověka zahrnuje počítač jako jeden ze základních pilířů našich současných životů. Vedle toho, že lidé vědí obecně více o počítačích a programování než před dvaceti lety, pronikla kultura a logika počítače do našich myslí hlouběji než pouze na úrovni znalosti faktů a konceptů? Jak moc nás počítačová kultura naučila myslet a vnímat algoritmicky? A je to legitimní otázka pro filozofii, anebo jsem se rozhodl zkoumat ve filozofii něco, co do ní nepatří?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Myslím, že na tuto otázku dobře odpovídá Edmund Husserl ve své poslední a nedokončené knize \u003Cem>Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie\u003C\u002Fem>. Husserl zde poprvé zavádí pojem \u003Cem>Přirozeného světa\u003C\u002Fem>. Je to pojem, který poukazuje na to, že nejzákladnějším módem našich životů je svět, který vnímáme prostřednictvím našich smyslů, pomocí kterých se nám svět jeví určitým percepčním a smyslovým způsobem. Není to svět vědy, není to svět matematiky, je to svět tělesných proporcí a lidských smyslů. Jakkoli skromně tento pojem zní, má nezanedbatelné důsledky například pro zkoumání vědy a toho, jak věda funguje. Husserl totiž knihu \u003Cem>Krize\u003C\u002Fem> psal ve velké míře jako kritiku tehdejší vědy a jejího fungování. Podle Husserla věda byla příliš odtržena od normálního, (p)řirozeného světa, což mělo za následek dvě věci. V první řadě věda a filosofie snažící se napodobit vědu svým odtržením od přirozeného světa přestaly poskytovat odpovědi na běžné problémy lidí. Za druhé věda svou orientací na matematizaci a kvantifikovatelnost světa zapomněla, že vědecké chápání světa je pouze jeden z mnoha způsobů, jak se orientovat ve světě. A to proto, že věda je nedávný výtvor lidské civilizace, společně s matematikou, geometrií a abstrahováním světa od reálně existujících k idealizovaným objektům, kdežto žitá existence Přirozeného světa jsou fundamentálnější. Pro Husserla to také znamená, že intelektuální nástroje, které věda používá – logika a matematika – musí logicky být výsledkem lidské činnosti, která nebyla tak abstraktní, ale byla zakotvena v praktickém, každodenním světě smyslů, percepce a interakce s materiálním objekty kolem nás. Věda následuje přirozený svět. A zatímco Přirozený svět se dokáže bez vědy obejít (přibližně 300 000 let lidstvo bez vědy přežívalo), věda nemůže bez Přirozeného světa existovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tuto propast vědy a Přirozeného světa podle Husserla započal Galileo svou matematizací světa, specificky pomocí metody geometrizace světa, kterou použil ve svých objevech kráterů a hor na měsíčním povrchu, satelitů Jupitera a fáze Venuše. Husserl tvrdí, že Galileo by tyto objevy ale nemohl nikdy provést, pokud by se nenarodil do společnosti a kultury, kde byly matematika a geometrizace světa myšlenkami známými a sedimentovanými v myšlení tehdejších lidí. Pokud s Husserlem souhlasíme, že za Galileovými objevy stála právě matematizace světa (a připomeňme si, že to byl Galileo, který pronesl, že příroda je velká kniha psána jazykem matematiky), musíme viníka separace vědy a Přirozeného světa hledat hlouběji v evropské historii, a to rovnou v antickém Řecku u prvních filozofů. Řecká filozofie nedodala evropskému vědomí pouze určitá dogmata, seznam odborných slov, myšlenky o světě a intelektuální rámce, ale především objevila něco nevídaného: uvažování o světě v abstraktní podobě, uvažování o věcech, které nevidíme a na které si nelze sáhnout, protože se nenachází po ruce v naší přítomnosti. Pokud matematika je intelektuálním nástroje par excellence pro abstrahování a objektivizaci světa, pak řecká filozofie jako první dala popud evropskému intelektu přesahovat v myšlení žitý svět přítomnosti a smyslů tady a teď a uvažovat o abstraktních objektech a možných světech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Husserlův argument ohledně Galileo je následující: věda počínaje Galileem zapomněla na své každodenní, materiální a ne-matematické kořeny v Přirozeném světě, a tím začalo docházet k dominanci abstraktního uvažování a „čisté“ matematiky ve zkoumání světa, kde fyzika je pro Husserla prototypickým zástupcem takové vědy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Husserl se snaží historickou a archeologickou metodou dohledat počátky toho, jak matematika a geometrická metoda zkoumání světa vznikla a dochází k tomu, že geometrie a matematika mají své počátky v antickém Egyptě a Babylonu, kdy tamní zeměměřiči potřebovali upřesnit metody měření, aby lépe rozvrhli plány urbánního prostoru a jednotlivých budov. Ryze empirické měření zeměměřičů postupně podle Husserla začalo odkrývat určité fixní a stabilní tvary, které postupem času na základě touhy po filozofickém (teoretickém) vědění a zobecňování empiricky nalezených zákonitostí se více a více idealizovalo a abstrahovalo do intersubjektivně vnímatelných a přijímaných zákonitostí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podle Husserlovy definice tedy dnešní čistě abstraktní povaha matematiky je výsledkem tisíciletého procesu „obrušování“ velice surového materiálu, kterým byl svět vnímaný prostřednictvím lidských smyslů a tělesných procesů: délka, výška, hloubka, zaoblení a další dnes obecné koncepty našeho myšlení byly postupně objevovány a formalizovány na základě toho, že lidé smysly vnímali svět kolem sebe a tyto koncepty také vztahovali ke svému tělu: urbánní prostor, budovy, výška a tíha věcí se nevyhnutelně odvíjela od běžných tělesných proporcí člověka. Může být pro člověka něco těžkého anebo vzdáleného, pokud člověka nemá tělo?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Protože Husserl i prostřednictvím širokého použití svého konceptu Přirozeného světa privilegoval přirozený, před-vědecký svět, mnoho jeho interpretů redukovalo jeho chápání vztahu Přirozeného světa a vědy tak, že Husserl je anti-vědecký, neboť se zajímá pouze o před-vědecké, subjektivní a tělesně-smyslové vnímání reality, které je v očích logicko-pozitivistických teoretiků a komentátorů Husserla jednoznačně druhořadé ve srovnání s tzv. objektivní a racionální metodou matematiky a geometrie, případně ve srovnání s fyzikou jako prototypickým příkladem objektivní vědy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zde souhlasím s post-pozitivistickým a specificky post-fenomenologickým interpretem Husserla, americkým filozofem Donem Ihdem, který ve svém článku \u003Cem>Husserl’s Galileo Needed a Telescope!\u003C\u002Fem> z roku 2010 si všímá, že Husserl sice privileguje Přirozený svět jako nejvíce fundamentální pro člověka, avšak studium praxe současné vědy považuje též za důležité. Jinými slovy vztah Přirozeného světa a vědy můžeme nazvat podle Ihdeho jako \u003Cem>Husserlovskou hermeneutiku\u003C\u002Fem>: Přirozený svět poskytuje historický percepčně-tělesně-materiální sediment myšlení a praxe lidské existence, který se z před-vědeckého světa postupně metodou abstrakce stává vědeckým světem. Avšak vědecký svět zas potřebuje Přirozený svět, aby mohl existovat a aby byl naplněn nějakým fundamentálním významem toho, proč vůbec dává smysl zkoumat svět teoreticky a abstraktně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve zmíněném článku amerického filozofa se dočteme, že Ihde zcela s Husserlem souhlasí, že vědecký svět nevznikl \u003Cem>ex nihilo\u003C\u002Fem>, ale je evolučním produkce dlouhých procesů Přirozeného světa. Na druhou stranu ale Ihde kritizuje, že Husserlova jakási genealogie či historie vývoje geometrie a matematiky zcela ignoruje důležitou věc, která je u Husserla implicitně, ale nikdy ne explicitně. Tou věcí je role \u003Cem>materiality\u003C\u002Fem> instrumentů a technologií, které podle Ihdeho nejen v případě antickým zeměměřičů a geometrů, ale zcela jednoznačně u italského génia Galilea hrají zásadní roli v epistemických procesech vědeckého poznávání světa. Jinak řečeno, nebýt technologie dalekohledu (a broušení čoček), tak Galileo by nejspíše nikdy nebyl schopný čistě pomocí znalosti matematiky a geometrie přijít na své objevy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abychom ukázali, jakou roli dalekohled a jeho materialita hrály ve vědeckých objevech Galilea, potřebuje zkoumat vědu nikoli jako abstraktní, zcela čistě myšlenkovou aktivitu člověka, ale musíme rekonstruovat, jak \u003Cem>reálně\u003C\u002Fem> Galileo pracoval, jak \u003Cem>reálně\u003C\u002Fem> užíval technologie dalekohledu a jak \u003Cem>reálně\u003C\u002Fem> změny v percepci a myšlení vyvolané použitím dalekohledu vedly k postulování jeho teorií. Pro Ihdeho takový způsob zkoumání technologií a její materiality je jedním z pilířů jeho nového způsobu fenomenologické analýzy technologií, která na rozdíl od Husserla i Heideggera staví technologie do středu své pozornosti a jako hlavní objektu zájmu. Protože důraz na technologie se liší od tzv. „klasické fenomenologie“, přichází Ihde s novým názvem pro typ své fenomenologické analýzy, který nazývá \u003Cem>post-fenomenologie\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde začíná svou post-fenomenologickou analýzu Galilea a dalekohledu krátkou historiografickou průpravou. V roce 1597 totiž Galileo ještě svými argumenty bránil Ptolemaiův geocentrický model kosmologie. O dvanáct let později v roce 1609 ale od svého Jesuitského přítele se doslechl o zvětšovacích čočkách brusiče a vynálezce Hans Lippersheye. Galileo jakožto vyučený brusič čoček začal vyrábět vlastní čočky, které byly 8–30krát výkonnější než původní čočky Lippersheye. Chvilku trvalo, než Galileo otočil svůj dalekohled směrem k nebesům. Jakmile tak učinil, velice záhy přišel s novými objevy. Mezi nimi byly i krátery a hory na měsíci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak poznamenává Derek De Solla Price v článku o interakci filozofie vědy a historie technologií \u003Cem>Notes Towards a Philosophy of the Science\u002FTechnology Interaction\u003C\u002Fem> z roku 1984, první noc, kdy Galileo namířil dalekohled na měsíc byl nejspíše zklamaný. Viděl pouze stíny, které se tvářily jako krátery a hory. Teprve další noci strávené sledováním měsíce si Galileo uvědomil, že to, co vidí, nejsou pouze iluze kráterů a hory, ale reálné zvrásnění povrch měsíce. Jak je možné, že Galileo napoprvé ony krátery neviděl, přestože dalekohled ukazoval, pro naše účely, identický obraz?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde má pro toto vysvětlení. Ve své možná nejdůležitější knize \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem> (1990), která položila pevné základy postfenomenologie, tento americký filozof techniky a fenomenolog rozděluje vnímání (percepci) na dvě kategorie, \u003Cem>mikropercepci\u003C\u002Fem> a \u003Cem>makropercepci\u003C\u002Fem>:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cem>Mikropercepce\u003C\u002Fem>: Jedná se o vnímání z vnějšího světa přicházejících smyslových dat na úrovni jednotlivce.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cem>Makropercepce\u003C\u002Fem>: Ihde, podobně jako Husserl, tvrdí, že mikropercepce není nikdy „čistá“, ale i něco tak fundamentálního jakožto vnímání smyslových dat je ovlivněno nejen kognitivními schopnostmi člověka, nýbrž také aktuálním i širším sociokulturním kontextem, ve kterém se člověk pobývá, ze kterého vychází, jímž je od útlého dětství ovlivněn.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Vrátíme-li se ke zkoumání měsíce Galilea, musíme si připomenout, že Galileův Přirozený svět a makropercepce společnosti, ve které žil, byla ovlivněna učením Aristotela, jež deklarovalo, že všechna nebeská tělesa, včetně měsíce, jsou perfektní sféry, které se pohybují kolem Země pohybem následujícím perfektní kružnice. Měsíční „fleky“, které jsou pouhým okem vidět, si lidé před Galileem vysvětlovaly různým způsobem, nejvíce se prosadila teorie, že se jedná o zdánlivé nedokonalosti způsobené absorbováním světla přicházejícího ze Země.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Galileův „psychologický priming“ mu tedy diktoval, že krátery a zvrásnění na povrchu měsíce neexistují, jsou to pouze iluze, protože měsíc \u003Cem>musí být dokonale hladké nebeské těleso\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V krátkém pamfletu \u003Cem>Sidereus Nuncius\u003C\u002Fem> publikovaném roku 1610 píše Galileo postupně o procesu objevení nedokonalostí měsíce. Například popisuje, že krátery „mají temnou část na straně otočené ke slunci, kdežto na druhé straně od slunce jsou okraje ozářené jako zářící [horské] hřebeny“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2020\u002F10\u002Fgalileo-mesic.webp\" alt=\"Galileovy lavírované kresby Měsíce z roku 1610: několik fází se stínovaným terminátorem, na němž jsou patrné hory a krátery. Zdroj: Wikimedia Commons\" width=\"1200\" height=\"1664\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Galileovy kresby měsíčního povrchu z Sidereus Nuncius (1610)\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fcommons.wikimedia.org\u002Fwiki\u002FFile:Galileo%27s_sketches_of_the_moon.png\" rel=\"noopener nofollow\">Galileo Galilei, Wikimedia Commons (volné dílo)\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Ruční kresby měsíce vytvořené Galileem, pamflet Sidereus Nuncius, 1610.\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Jakmile Galileo i \u003Cem>s pomocí kalkulací \u003C\u002Fem>ověřil, že na měsíci jsou krátery a pohoří, došlo v jeho vnímání, v jeho \u003Cem>Gestaltu\u003C\u002Fem> k ne-spojitému skoku. Podobně jako Wittgensteinův obraz kachny-králíka nebo známé Neckerovy kostka, jakmile objevíme nový způsob náhledu na stejná senzorická data, nemůžeme ne-vidět to, co jsme doposud neviděli. Pochopitelně z historicko-politického důvodu trvalo ještě dlouho, než Galileův objev podporující argumentaci Koperníkovského modelu heliocentrismu se prosadil a mohl začít sedimentovat v makropercepci celé (vzdělané, evropské) společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co to podle Ihdeho a jím založené postfenomenologické analýzy technologií znamená pro Husserla? Že se Husserl zásadně mýlil v tom, co umožnilo Galileovi vykonat jeho objevy. Pro Husserla to byla sedimentace geometrického myšlení, abstrakce a matematizace. Pro Ihdeho je mnohem důležitější materialita dalekohledu jakožto \u003Cem>technologie\u003C\u002Fem> a \u003Cem>média\u003C\u002Fem>, které zprostředkovává nový vztah mezi lidskou percepcí a světem. Dalekohled transformuje zrak člověka tím, že rozšiřuje naše přirozené schopnosti zvětšením\u002Fpřiblížením objektů způsobem, který biologické vybavení člověku neumožňuje. Galileův dalekohled změnil na mikropercepční úrovni jeho vidění světa. To pak postupně sedimentovalo v makropercepci společnosti, a tak se postupně (jakoby postupným \u003Cem>downloadem do mysli ostatních\u003C\u002Fem>) začala měnit mikropercepce ostatních lidí. A náhodou tato technologicky mediovaná mikropercepce vedla ke změnám postavení člověka ve vesmíru, vztahu člověka k církvi a k samotnému Bohu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podle Ihdeho nenajdeme u Husserla téměř žádnou analýzu toho, jak materialita technologií a různých nástrojů mediuje a transformuje naše fenomenologické vědomí. Ihde si to vysvětluje tím, že Husserl sám byl uvězněn do sedimentace svého vzdělání, které spočívalo v rigorózním studiu matematiky, tedy té vůbec nejabstraktnější vědě ze všech. Pro Husserla věda byla činností mysli, nikoli záležitostí fyzické námahy nebo interakce s vědeckými nástroji a technologiemi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paradoxně tak to byl sám Husserl, který ve své Krizi v analýze Galilea zapomněl na Přirozený svět a zcela ignoroval, že možná nejdůležitějším milníkem Galileovy vědecké revoluce nebyla tisíciletá sedimentace abstraktní matematiky v Galileově Přirozeném světě (a Ihdeho makropercepci), nýbrž relativně nový vynález dalekohledu a interakce jeho materiálních vlastností s percepčně-tělesnými podmínkami člověka, které poprvé v historii zprostředkovávaly svět novým, dosud \u003Cem>neviděným\u003C\u002Fem> způsobem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zdroje\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DESOLLA PRICE, Derek J., 1984. Notes Towards a Philosophy of the Science\u002FTechnology Interaction. In: Rachel LAUDAN, ed. \u003Cem>The Nature of Technological Knowledge. Are Models of Scientific Change Relevant?\u003C\u002Fem> [online]. Dordrecht: Springer Netherlands, s. 105–114 [vid. 2020-09-28]. ISBN 978-90-481-8394-4. Dostupné z: doi:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002F978-94-015-7699-4_6\">10.1007\u002F978-94-015-7699-4_6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GALILEI, Galileo a Albert VAN HELDEN, 2015. \u003Cem>Sidereus nuncius or, The sidereal messenger\u003C\u002Fem>. Second edition. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-32009-0.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HUSSERL, Edmund a David CARR, 1984. \u003Cem>The crisis of European sciences and transcendental phenomenology: an introduction to phenomenological philosophy\u003C\u002Fem>. 6th pr. Evanston, Ill: Northwestern Univ. Press. Studies in phenomenology & existential philosophy. ISBN 978-0-8101-0458-7.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem>. Bloomington: Indiana University Press. The Indiana series in the philosophy of technology. ISBN 978-0-253-32900-4.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 2011. Husserl’s Galileo Needed a Telescope! \u003Cem>Philosophy & Technology\u003C\u002Fem> [online]. 24(1), 69–82 [vid. 2020-10-04]. ISSN 2210-5433, 2210-5441. Dostupné z: doi:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002Fs13347-010-0004-5\">10.1007\u002Fs13347-010-0004-5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Když už se člověk rozhodne pro tak ekonomicky neracionální krok studovat filozofii, měl by za každou cenu si zvolit téma, které ho bude svou hloubkou a krásou motivovat a intelektuálně stimulovat. Neboť intelektuální zadostiučinění je jediné rozumné vysvětlení toho, proč každý den číst hromadu článků a knihu a potom se odebrat psát tisíce slov s […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35,36],6,9,8,15,10,[38,14,39,40,41,42,43,44,45,46,47,48],"post-538","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed","tag-phenomenology","tag-philosophy","tag-postphenomenology","tag-technology",{"self":50,"collection":56,"about":59,"author":62,"replies":66,"version-history":69,"predecessor-version":73,"wp:attachment":77,"wp:term":80,"curies":87},[51],{"href":52,"targetHints":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F538",{"allow":54},[55],"GET",[57],{"href":58},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[60],{"href":61},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[63],{"embeddable":64,"href":65},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[67],{"embeddable":64,"href":68},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=538",[70],{"count":71,"href":72},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F538\u002Frevisions",[74],{"id":75,"href":76},907,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F538\u002Frevisions\u002F907",[78],{"href":79},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=538",[81,84],{"taxonomy":82,"embeddable":64,"href":83},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=538",{"taxonomy":85,"embeddable":64,"href":86},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=538",[88],{"name":89,"href":90,"templated":64},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":92,"wp:term":109},[93],{"id":23,"name":94,"url":95,"description":26,"link":96,"slug":94,"avatar_urls":97,"_links":101},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":98,"48":99,"96":100},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":102,"collection":106},[103],{"href":65,"targetHints":104},{"allow":105},[55],[107],{"href":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[110,131],[111],{"id":30,"link":112,"name":113,"slug":113,"taxonomy":82,"_links":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":115,"collection":120,"about":123,"wp:post_type":126,"curies":129},[116],{"href":117,"targetHints":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":119},[55],[121],{"href":122},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[124],{"href":125},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[127],{"href":128},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[130],{"name":89,"href":90,"templated":64},[132,152,170,188,206],{"id":32,"link":133,"name":134,"slug":134,"taxonomy":85,"_links":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":136,"collection":141,"about":144,"wp:post_type":147,"curies":150},[137],{"href":138,"targetHints":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":140},[55],[142],{"href":143},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[145],{"href":146},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[148],{"href":149},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[151],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":33,"link":153,"name":154,"slug":154,"taxonomy":85,"_links":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphenomenology\u002F","phenomenology",{"self":156,"collection":161,"about":163,"wp:post_type":165,"curies":168},[157],{"href":158,"targetHints":159},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F9",{"allow":160},[55],[162],{"href":143},[164],{"href":146},[166],{"href":167},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=9",[169],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":34,"link":171,"name":172,"slug":172,"taxonomy":85,"_links":173},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":174,"collection":179,"about":181,"wp:post_type":183,"curies":186},[175],{"href":176,"targetHints":177},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":178},[55],[180],{"href":143},[182],{"href":146},[184],{"href":185},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[187],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":35,"link":189,"name":190,"slug":190,"taxonomy":85,"_links":191},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpostphenomenology\u002F","postphenomenology",{"self":192,"collection":197,"about":199,"wp:post_type":201,"curies":204},[193],{"href":194,"targetHints":195},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F15",{"allow":196},[55],[198],{"href":143},[200],{"href":146},[202],{"href":203},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=15",[205],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":36,"link":207,"name":208,"slug":208,"taxonomy":85,"_links":209},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ftechnology\u002F","technology",{"self":210,"collection":215,"about":217,"wp:post_type":219,"curies":222},[211],{"href":212,"targetHints":213},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F10",{"allow":214},[55],[216],{"href":143},[218],{"href":146},[220],{"href":221},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=10",[223],{"name":89,"href":90,"templated":64},[225,226,227,228],{"id":33,"name":154,"slug":154,"taxonomy":85,"link":153},{"id":34,"name":172,"slug":172,"taxonomy":85,"link":171},{"id":35,"name":190,"slug":190,"taxonomy":85,"link":189},{"id":36,"name":208,"slug":208,"taxonomy":85,"link":207},{"en":230,"es":234,"fr":238},{"title":231,"slug":232,"description":233},"Programming, Galileo and the Telescope as a Revolutionary Medium: A Postphenomenological View","programming-galileo-and-the-telescope-as-a-revolutionary-medium-a-postphenomenological-view","Husserl traced Galileo’s discoveries to the mathematisation of the world; Don Ihde’s postphenomenology argues that the telescope itself mattered more.",{"title":235,"slug":236,"description":237},"Programación, Galileo y el telescopio como medio revolucionario: una mirada posfenomenológica","programacion-galileo-y-el-telescopio-como-medio-revolucionario-una-mirada-posfenomenologica","Husserl atribuyó los descubrimientos de Galileo a la matematización del mundo; la posfenomenología de Don Ihde sostiene que el telescopio fue más decisivo.",{"title":239,"slug":240,"description":241},"Programmation, Galilée et le télescope comme médium révolutionnaire : un regard postphénoménologique","programmation-galilee-et-le-telescope-comme-medium-revolutionnaire-un-regard-postphenomenologique","Husserl attribuait les découvertes de Galilée à la mathématisation du monde ; la postphénoménologie de Don Ihde soutient que le télescope fut plus décisif.","\u003Cp>Once a person has decided on a step as economically irrational as studying philosophy, they should at all costs choose a topic that will motivate and intellectually stimulate them with its depth and beauty. For intellectual satisfaction is the only reasonable explanation of why anyone would read a pile of articles and a book every day and then go off to write thousands of words with slim prospects that they will have the kind of impact on society that the budding philosopher imagines but never sufficiently admits in public. Studying philosophy and other humanities is like having homework for the rest of your life. And who likes homework?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I don’t. That is why I spent a long time considering which philosophical topics I enjoy enough to sacrifice to them the most productive years of my life and to put up with the feeling of having homework every day. I realised that my closest relationship is with technology, and from a very particular angle. I became interested, and this interest lasts to this day, in how technologies affect our thinking at the level of the individual and how technologies change culture at the level of society.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Many years before I began to understand what cognitive science is about and heard the word “phenomenology” for the first time, I was aware of the strength of technology and its power to influence my thinking. Probably around the age of twelve, when I started learning to program on my powerful Intel Celeron 300 MHz computer with 32 MB of RAM, I understood for the first time that programming is similar to natural language. Except that, unlike natural language, a programming language can communicate with me. It is a little bit alive, because I write some commands to it and the programming language answers me back. This “interactive loop”, which characterises a programming language, was the main reason why I learned to program faster than I learned foreign languages. Whereas for a foreign language I needed to have someone at hand willing to give me their time, the computer was always with me at home and ready at any moment to hold an interactive conversation with me. Nowadays this no longer holds, for there are dozens of websites and mobile apps like Duolingo that combine the power of the interactive loop of programming languages with natural language.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The fact is that thanks to learning to program I glimpsed the computational universe much earlier than I knew anything about mathematical derivatives or the linguistic ablative. Loops and conditions, variables and constants, functions and objects. All of this belonged to a grammar I learned thanks to programming. It was not a grammar only for communicating with a computer; as I like to claim, it was also a \u003Cem>grammar for thinking\u003C\u002Fem>. And not only in some figurative sense. In mathematics I intuitively understood what functions are. In philosophy, Plato’s transcendental forms (or ideas) seemed natural to me, and so did the accidents of beings, or monads. I always mapped these new and esoteric concepts from philosophy back onto my knowledge of programming, specifically onto object-oriented programming. For it taught me to abstract really existing things into “entities” or “objects” that have certain properties (attributes) and behaviour (functions or methods). And last but not least, thanks to programming with objects I acquired the rather abstract and philosophical distinction between the actually existing and the potentially existing. For object-oriented programming usually requires programmers first to define templates of entities, as it were, with their potential properties and behaviour, and then to turn these entity templates into really existing objects that change dynamically while the program runs and respond to what the user does. Even though I had no idea where Plato’s abstract, immaterial, yet existing ideas dwell as the patterns of everything real, I quite naturally likened them by analogy to the object templates (“classes”) of object-oriented programming.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A long time has passed since my first dabbling with programming. Whereas back then programming was, for most of society, an obscure and unattractive matter, today things are different. Computer culture and its symbols and metaphors have become a public sediment of our lives. Our grandparents sign up for Twitter, humanities students debate algorithmic social justice, and over a beer in the pub people argue about how much the algorithms of the social network Facebook helped elect Donald Trump president in 2016 or what role they played in the Brexit referendum. A \u003Cem>transcoding\u003C\u002Fem> is taking place between the vocabulary and culture of the computer and the culture of humans. And to such an extent that today human culture includes the computer as one of the basic pillars of our present lives. Besides the fact that people generally know more about computers and programming than twenty years ago, has the culture and logic of the computer penetrated our minds more deeply than merely at the level of knowing facts and concepts? How much has computer culture taught us to think and perceive algorithmically? And is this a legitimate question for philosophy, or have I decided to study in philosophy something that does not belong there?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I think Edmund Husserl answers this question well in his last, unfinished book, \u003Cem>The Crisis of European Sciences and Transcendental Phenomenology\u003C\u002Fem>. Here Husserl introduces for the first time the concept of the \u003Cem>Lifeworld\u003C\u002Fem>. It is a concept that points to the fact that the most basic mode of our lives is the world we perceive through our senses, by means of which the world appears to us in a certain perceptual and sensory way. It is not the world of science, it is not the world of mathematics; it is the world of bodily proportions and human senses. However modest this concept sounds, it has non-negligible consequences, for example for the study of science and of how science works. For Husserl wrote the \u003Cem>Crisis\u003C\u002Fem> to a large extent as a critique of the science of his day and of how it worked. According to Husserl, science had become too detached from the normal (L)ifeworld, which had two consequences. First, science, and the philosophy trying to imitate science, by detaching themselves from the lifeworld ceased to provide answers to people’s ordinary problems. Second, science, with its orientation towards the mathematisation and quantifiability of the world, forgot that the scientific understanding of the world is only one of many ways of finding one’s bearings in the world. And this is because science is a recent creation of human civilisation, together with mathematics, geometry and the abstraction of the world from really existing to idealised objects, whereas the lived existence of the Lifeworld is more fundamental. For Husserl this also means that the intellectual tools that science uses – logic and mathematics – must logically be the result of a human activity that was not so abstract but was anchored in the practical, everyday world of the senses, of perception and of interaction with the material objects around us. Science follows the lifeworld. And while the Lifeworld can get by without science (humanity survived for roughly 300,000 years without science), science cannot exist without the Lifeworld.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>According to Husserl, this gulf between science and the Lifeworld was opened by Galileo with his mathematisation of the world, specifically with the method of geometrising the world that he used in his discoveries of the craters and mountains on the lunar surface, the satellites of Jupiter and the phases of Venus. Husserl claims, however, that Galileo could never have made these discoveries had he not been born into a society and culture in which mathematics and the geometrisation of the world were ideas known and sedimented in the thinking of the people of the time. If we agree with Husserl that it was precisely the mathematisation of the world that lay behind Galileo’s discoveries (and let us recall that it was Galileo who declared that nature is a great book written in the language of mathematics), we must look for the culprit of the separation of science and the Lifeworld deeper in European history, indeed right in ancient Greece, among the first philosophers. Greek philosophy did not give European consciousness merely certain dogmas, a list of technical words, ideas about the world and intellectual frameworks; above all it discovered something unprecedented: thinking about the world in abstract form, thinking about things we do not see and cannot touch, because they are not at hand in our presence. If mathematics is the intellectual tool par excellence for abstracting and objectifying the world, then Greek philosophy was the first to prompt the European intellect to go beyond, in thought, the lived world of presence and of the senses here and now, and to reason about abstract objects and possible worlds.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Husserl’s argument concerning Galileo is as follows: science, beginning with Galileo, forgot its everyday, material and non-mathematical roots in the Lifeworld, and so began the dominance of abstract reasoning and “pure” mathematics in the study of the world, with physics being, for Husserl, the prototypical representative of such a science.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Husserl tries, by a historical and archaeological method, to trace how mathematics and the geometric method of studying the world came about, and he concludes that geometry and mathematics have their beginnings in ancient Egypt and Babylon, where the land surveyors needed to refine their methods of measurement in order to lay out plans of urban space and of individual buildings better. According to Husserl, the purely empirical measuring of the surveyors gradually began to uncover certain fixed and stable shapes, which over time, driven by the desire for philosophical (theoretical) knowledge and for generalising empirically found regularities, were more and more idealised and abstracted into intersubjectively perceivable and accepted laws.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>According to Husserl’s account, then, the purely abstract nature of today’s mathematics is the result of a millennia-long process of “grinding down” a very raw material, which was the world perceived through human senses and bodily processes: length, height, depth, roundness and other concepts that are general in our thinking today were gradually discovered and formalised because people perceived the world around them with their senses and also related these concepts to their bodies: urban space, buildings, the height and weight of things inevitably derived from the ordinary bodily proportions of the human being. Can anything be heavy or distant for a person if the person has no body?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Because Husserl, not least through the wide use of his concept of the Lifeworld, privileged the natural, pre-scientific world, many of his interpreters reduced his understanding of the relationship between the Lifeworld and science to the view that Husserl is anti-scientific, for he is interested only in the pre-scientific, subjective and bodily-sensory perception of reality, which in the eyes of logical-positivist theorists and commentators on Husserl is clearly secondary compared with the so-called objective and rational method of mathematics and geometry, or compared with physics as the prototypical example of an objective science.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Here I agree with a post-positivist and specifically post-phenomenological interpreter of Husserl, the American philosopher Don Ihde, who in his 2010 article \u003Cem>Husserl’s Galileo Needed a Telescope!\u003C\u002Fem> notes that although Husserl privileges the Lifeworld as the most fundamental for human beings, he also considers the study of the practice of contemporary science important. In other words, following Ihde, we can call the relationship between the Lifeworld and science a \u003Cem>Husserlian hermeneutics\u003C\u002Fem>: the Lifeworld provides the historical perceptual-bodily-material sediment of the thinking and practice of human existence, which, through the method of abstraction, gradually turns from a pre-scientific world into a scientific one. Yet the scientific world in turn needs the Lifeworld in order to exist and to be filled with some fundamental meaning of why it makes sense at all to study the world theoretically and abstractly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In the American philosopher’s article we read that Ihde fully agrees with Husserl that the scientific world did not arise \u003Cem>ex nihilo\u003C\u002Fem> but is the evolutionary product of long processes of the Lifeworld. On the other hand, Ihde criticises Husserl’s genealogy, as it were, or history of the development of geometry and mathematics for completely ignoring an important thing that is present in Husserl implicitly but never explicitly. That thing is the role of the \u003Cem>materiality\u003C\u002Fem> of instruments and technologies, which according to Ihde play a crucial role in the epistemic processes of the scientific knowing of the world, not only in the case of the ancient land surveyors and geometers but quite unambiguously in the case of the Italian genius Galileo. In other words, had it not been for the technology of the telescope (and lens grinding), Galileo would most likely never have been able to arrive at his discoveries purely by means of his knowledge of mathematics and geometry.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To show what role the telescope and its materiality played in Galileo’s scientific discoveries, we need to study science not as an abstract, purely mental human activity; we must reconstruct how Galileo \u003Cem>really\u003C\u002Fem> worked, how he \u003Cem>really\u003C\u002Fem> used the technology of the telescope, and how the changes in perception and thinking brought about by using the telescope \u003Cem>really\u003C\u002Fem> led to the postulation of his theories. For Ihde, such a way of studying technologies and their materiality is one of the pillars of his new way of phenomenological analysis of technologies, which, unlike Husserl and Heidegger, places technologies at the centre of its attention as its main object of interest. Because this emphasis on technologies differs from so-called “classical phenomenology”, Ihde comes up with a new name for his type of phenomenological analysis, which he calls \u003Cem>post-phenomenology\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde begins his post-phenomenological analysis of Galileo and the telescope with a short historiographical preparation. In 1597 Galileo was still defending Ptolemy’s geocentric model of cosmology with his arguments. Twelve years later, however, in 1609, he heard from a Jesuit friend about the magnifying lenses of the lens grinder and inventor Hans Lippershey. Galileo, a trained lens grinder himself, began making his own lenses, which were 8–30 times more powerful than Lippershey’s original ones. It took a while before Galileo turned his telescope towards the heavens. Once he did, he very soon came up with new discoveries. Among them were the craters and mountains on the moon.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>As Derek De Solla Price notes in his 1984 article on the interaction of the philosophy of science and the history of technology, \u003Cem>Notes Towards a Philosophy of the Science\u002FTechnology Interaction\u003C\u002Fem>, the first night Galileo pointed the telescope at the moon he was most likely disappointed. He saw only shadows that looked like craters and mountains. Only during further nights spent observing the moon did Galileo realise that what he saw were not merely illusions of craters and mountains, but the real ruggedness of the moon’s surface. How is it possible that Galileo did not see those craters the first time, even though the telescope showed, for our purposes, an identical image?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde has an explanation for this. In what is perhaps his most important book, \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem> (1990), which laid firm foundations for postphenomenology, this American philosopher of technology and phenomenologist divides perception into two categories, \u003Cem>microperception\u003C\u002Fem> and \u003Cem>macroperception\u003C\u002Fem>:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cem>Microperception\u003C\u002Fem>: This is the perception, at the level of the individual, of sensory data coming from the outside world.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cem>Macroperception\u003C\u002Fem>: Ihde, like Husserl, claims that microperception is never “pure”; even something as fundamental as the perception of sensory data is influenced not only by a person’s cognitive abilities, but also by the immediate as well as the wider sociocultural context in which the person dwells, from which they come and by which they have been influenced since early childhood.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>If we return to Galileo’s study of the moon, we must remember that Galileo’s Lifeworld and the macroperception of the society in which he lived were influenced by the teaching of Aristotle, which declared that all celestial bodies, including the moon, are perfect spheres that move around the Earth in a motion following perfect circles. The lunar “spots” that are visible to the naked eye were explained by people before Galileo in various ways; the theory that prevailed most was that they were apparent imperfections caused by the absorption of light coming from the Earth.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Galileo’s “psychological priming” thus dictated to him that craters and wrinkles on the surface of the moon do not exist, that they are only illusions, because the moon \u003Cem>must be a perfectly smooth celestial body\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In the short pamphlet \u003Cem>Sidereus Nuncius\u003C\u002Fem>, published in 1610, Galileo writes step by step about the process of discovering the moon’s imperfections. For example, he describes how the craters “have their dark part on the side facing the sun, while on the side away from the sun their edges are lit up like shining [mountain] ridges”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2020\u002F10\u002Fgalileo-mesic.webp\" alt=\"Galileo’s wash drawings of the Moon from 1610: several phases with a shaded terminator on which mountains and craters can be seen. Source: Wikimedia Commons\" width=\"1200\" height=\"1664\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Galileo’s drawings of the lunar surface from Sidereus Nuncius (1610)\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Source: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fcommons.wikimedia.org\u002Fwiki\u002FFile:Galileo%27s_sketches_of_the_moon.png\" rel=\"noopener nofollow\">Galileo Galilei, Wikimedia Commons (public domain)\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Hand drawings of the moon made by Galileo, the Sidereus Nuncius pamphlet, 1610.\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Once Galileo had confirmed \u003Cem>by means of calculations \u003C\u002Fem>as well that there are craters and mountain ranges on the moon, a discontinuous leap occurred in his perception, in his \u003Cem>Gestalt\u003C\u002Fem>. As with Wittgenstein’s duck-rabbit picture or the well-known Necker cube, once we discover a new way of looking at the same sensory data, we cannot un-see what we had not seen until then. Understandably, for historical and political reasons it took a long time yet before Galileo’s discovery, which supported the argument for the Copernican model of heliocentrism, gained acceptance and could begin to sediment in the macroperception of the whole (educated, European) society.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>What, according to Ihde and the postphenomenological analysis of technologies he founded, does this mean for Husserl? That Husserl was fundamentally mistaken about what enabled Galileo to make his discoveries. For Husserl it was the sedimentation of geometric thinking, abstraction and mathematisation. For Ihde, far more important is the materiality of the telescope as a \u003Cem>technology\u003C\u002Fem> and a \u003Cem>medium\u003C\u002Fem> that mediates a new relationship between human perception and the world. The telescope transforms human sight by extending our natural abilities, magnifying\u002Fbringing objects closer in a way that our biological equipment does not allow. Galileo’s telescope changed his seeing of the world at the microperceptual level. This then gradually sedimented in the macroperception of society, and so, gradually (as if by a gradual \u003Cem>download into the minds of others\u003C\u002Fem>), the microperception of other people began to change. And as it happened, this technologically mediated microperception led to changes in humanity’s position in the universe, in humanity’s relationship to the Church and to God himself.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>According to Ihde, we find in Husserl almost no analysis of how the materiality of technologies and various instruments mediates and transforms our phenomenological consciousness. Ihde explains this by saying that Husserl himself was imprisoned in the sedimentation of his own education, which consisted of the rigorous study of mathematics, the most abstract science of all. For Husserl, science was an activity of the mind, not a matter of physical effort or of interaction with scientific instruments and technologies.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paradoxically, then, it was Husserl himself who, in his analysis of Galileo in the Crisis, forgot the Lifeworld and completely ignored that perhaps the most important milestone of Galileo’s scientific revolution was not the millennia-long sedimentation of abstract mathematics in Galileo’s Lifeworld (and in Ihde’s macroperception), but rather the relatively new invention of the telescope and the interaction of its material properties with the perceptual-bodily conditions of the human being, which for the first time in history mediated the world in a new, hitherto \u003Cem>unseen\u003C\u002Fem> way.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>References\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DESOLLA PRICE, Derek J., 1984. Notes Towards a Philosophy of the Science\u002FTechnology Interaction. In: Rachel LAUDAN, ed. \u003Cem>The Nature of Technological Knowledge. Are Models of Scientific Change Relevant?\u003C\u002Fem> [online]. Dordrecht: Springer Netherlands, p. 105–114 [cited 2020-09-28]. ISBN 978-90-481-8394-4. Available at: doi:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002F978-94-015-7699-4_6\">10.1007\u002F978-94-015-7699-4_6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GALILEI, Galileo and Albert VAN HELDEN, 2015. \u003Cem>Sidereus nuncius or, The sidereal messenger\u003C\u002Fem>. Second edition. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-32009-0.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HUSSERL, Edmund and David CARR, 1984. \u003Cem>The crisis of European sciences and transcendental phenomenology: an introduction to phenomenological philosophy\u003C\u002Fem>. 6th pr. Evanston, Ill: Northwestern Univ. Press. Studies in phenomenology & existential philosophy. ISBN 978-0-8101-0458-7.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem>. Bloomington: Indiana University Press. The Indiana series in the philosophy of technology. ISBN 978-0-253-32900-4.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 2011. Husserl’s Galileo Needed a Telescope! \u003Cem>Philosophy & Technology\u003C\u002Fem> [online]. 24(1), 69–82 [cited 2020-10-04]. ISSN 2210-5433, 2210-5441. Available at: doi:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002Fs13347-010-0004-5\">10.1007\u002Fs13347-010-0004-5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>",1790905668743]