[{"data":1,"prerenderedAt":75},["ShallowReactive",2],{"post-en-post-cognitivist-hci-the-first-pioneers-of-hci-bush-licklider-sage-and-engelbart-part-3":3,"translation-en-post-cognitivist-hci-the-first-pioneers-of-hci-bush-licklider-sage-and-engelbart-part-3":74},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"lang":12,"wordCount":13,"status":14,"type":15,"link":9,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":23,"comment_status":24,"ping_status":24,"sticky":20,"template":22,"format":25,"meta":26,"categories":28,"tags":30,"tagsResolved":31,"translations":58},10740898,"05. 10. 2026","2026-10-05T04:00:00",{"rendered":9},"local:postkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast","2026-10-05T06:00:00","postkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast","cs",2092,"publish","post",{"rendered":17},"Postkognitivistické HCI: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart (3. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V této kapitole popisuji kořeny historického vztahu oboru HCI ke kognitivní vědě a psychologii a také myšlenky prvních průkopníků v HCI, kteří považovali svou práci za rozšiřování lidského intelektu. Dále se přesunu k hlubší analýze toho, jaké axiomatické předpoklady HCI pod vlivem paradigmatu kognitivismu přijalo a jakým způsobem se to projevilo na konceptualizaci člověka a lidské kognice. Dále analyzuji výběr důležitých kritických ohlasů na kognitivismus, po kterých bude následovat jádro této sekce, analýza postkognitivistických teorií HCI, mezi které řadím fenomenologii, postfenomenologii a teorie rozšířené a distribuované kognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Nekonvenční historie HCI: První průkopníci rozšířené kognice a teorie interface\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Vannevar Bush a rozšířená paměť\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Prvním průkopníkem je Vannevar Bush a jeho vlivný článek \u003Cem>As We May Think\u003C\u002Fem> z roku 1945. Bush zde představil hypotetické zařízení Memex (MEMory EXtended, rozšířená paměť), které by umožňovalo úpravu a rychlé nalezení libovolných informací uložených na mikrofilmech a propojených tzv. cestami (trails). Návrh propojit dokumenty nelineárními odkazy, které by simulovaly asociační myšlení lidského mozku, byl revoluční myšlenkou a inspiroval další výzkumníky. Bush je hojně citovaný v literatuře o historii hypertextu a počátcích webu a nepopiratelný dopad měl podle Jiřího Cejpka na obor Informační vědy\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Avšak v článku se také dočteme o prvotním náčrtu nového způsobu interakce nejen se samotným zařízením, ale i s informacemi. Bush navrhl vizuální interface, podobající se dnešnímu tabletu a stylusu jako vstupnímu zařízení, prostřednictvím kterého by člověk mohl pracovat a interagovat s rozsáhlou a pro lidskou mysl a paměť nepředstavitelnou databází znalostí. I proto Bush pojal svůj Memex jako rozšíření lidské kognice a „zvětšený a intimní doplněk paměti“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>J. C. R. Licklider a symbióza člověka s počítačem\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Na Bushe přímo navázal J. C. R. Licklider. Původně výzkumník psychoakustiky, Licklider zkoumal způsob, jakým mozek převádí mechanické vibrace vzduchu na elektrický signál, který interpretujeme jako zvuk. Výpočty jeho výzkumů se staly příliš náročné, a proto se rozhodl zaměřit na to, jak automatizovat rutinní kalkulace a opakující se úkony. Na svou otázku odpověděl v roce 1960 vydáním článku \u003Cem>Man-computer symbiosis\u003C\u002Fem>, ve kterém představil \u003Cem>další možné stádium interakce člověka s počítači\u003C\u002Fem>, jež podle inspirace ze živé přírody označil jako \u003Cem>symbiotický vztah\u003C\u002Fem>. Licklider předpokládal, že v blízké budoucnosti budou počítače znatelně převyšovat člověka v algoritmizovatelných úkonech. Proto by se jim měly takové úkony přenechat a role člověka by se přesunula k definování cílů, formulaci hypotéz a evaluaci výsledků. Přenechání určité části myšlení mělo také podle Licklidera zodpovědět otázky týkající se fungování lidské kognice. Ve srovnání s Bushem ale Licklider odmítá, že by počítače měly být pouze lidskou extenzí, tedy amplifikací toho, co již člověk zvládne, nýbrž by měly člověku poskytovat zcela nové schopnosti. Symbiózou Licklider zdůrazňuje soužití dvou \u003Cem>odlišných\u003C\u002Fem> organismů ve vzájemném a intimním partnerství. V tom vztahu člověk-počítač budou obě strany přispívat v činnosti stejnou měrou, takže bude \u003Cem>obtížné je analyzovat odděleně\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Odlišné organismy ale vyžadují ke komunikaci nějakého zprostředkovatele. Počítače totiž pracují v reálném čase na zcela jiné frekvenci. Tento rozdíl má za úkol zamaskovat a vyrovnávat \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. Taková funkce interface se ukázala nepostradatelná v americkém projektu radarového systému SAGE, na kterém se Licklider podílel na pozici odborníka na lidské faktory.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Interaktivní SAGE systém v kontextu výzkumu kognice\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Semi-Automatic Ground Environment, tedy SAGE, byl obranný systém amerického letectva v polovině padesátých let proti potenciálnímu útoku Sovětského svazu. Byla to první počítačová síť a asambláž všech amerických radarových stanic a prvních interaktivních obrazovek, na kterých se hrubá data z radarů zobrazovala v podobě teček jako vizuální informace o poloze nepřátelských letadel. Operátor takového displeje mohl pomocí světelného pera nařídit počítači, aby danou tečku sledoval. Lev Manovich poznamenává, že SAGE systém obsahoval všechny hlavní elementy moderního interface mezi člověkem a počítačem, neboť kromě zobrazování „reality“ a informací v reálném čase, byl displej prostředkem, který realitu přímo ovlivňoval\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Operátor systému SAGE seděl před obrazovkou, která byla oknem do masivně distribuovaného vojensko-technologického komplexu, ve kterém lidské komponenty „byly plně integrovány do mechanizovaného obvodu detekce, rozhodování a odpovědi“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paul Edwards\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> mapuje historický kontext doby, ve kterém Licklider psal o symbióze člověka a počítače. Systém SAGE byl jednou z mnoha snah americké armády a akademických intelektuálů v rámci diskurzu politické hegemonie USA v tzv. „uzavřeném světě“, ve kterém hlavní strategie „kontroly a omezení“ (containment) bude realizována v možné totální a centralizované obraně vůči nepříteli. Edwards argumentuje, že snaha o kontrolu integrace člověka a počítače pro vojenské účely poháněla výzkum umělé inteligence a psychologie\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Edwardsova analýza dále ukazuje, že kybernetické chápání člověka a stroje jakožto rovnocenných komponent v systému, vliv Shannonovy informační teorie komunikace a potřeby integrovat „lidské faktory“ do vojensko-technologických systémů vedly k výzkumu lidské mysli pod novým paradigmatem tzv. \u003Cem>kognitivismu\u003C\u002Fem>. Jak později v této práci ukáži, výzkum lidské kognice zavrhl behavioristický model stimulu a reakce a začal ji zkoumat na základě interních reprezentací a informačního zpracování symbolických informací, čímž se začalo pohlížet na myšlení člověka metaforou počítače.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Douglas Engelbart, rozšířený intelekt a interface\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>O Engelbartovi, dalším z prvních průkopníků HCI, se literatura obvykle zmiňuje, že byl designér první počítačové myši nebo tvůrce softwaru oN-Line System (NLS), který představil veřejnosti během svého působení při Stanford Research Institutu (SRI). NLS systém se zasloužil o mnoho prvotin: kromě použití počítačové myši jako vstupního zařízení obsahoval na bitmapovém displeji zobrazené grafické uživatelské rozhraní používající „okna“ pro multitasking a zobrazení více aplikací najednou. Byl to také první software navržený pro spolupráci několika uživatelů, který obsahoval technologii hypertextových odkazů, a mnoho dalších prvotin\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Přestože NLS systém si právem zaslouží pozornost historiků hypertextu a webu, patří až k pozdějšímu Engelbartovu snažení rozšířit lidský intelekt a umožnit lidem vyrovnat se s komplexitou problémů, které jsou součástí moderního života.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se totiž na článek \u003Cem>Augmenting Human Intellect: a Conceptual framework\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> z roku 1962 (vydaný dva roky po článku Licklidera), spatříme v něm veškerý teoretický základ, který se od té doby snažil Engelbart realizovat. Pro tuto práci je ze zmíněného článku nejvíce relevantní popis vlivu technologie a jazyka na lidskou kognici a funkci, kterou v rozšíření lidského intelektu bude hrát \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hned ze začátku článku Engelbart vysvětluje, že „rozšířením lidského intelektu“ popisuje zvýšení schopnosti člověka rychleji a lépe rozumět a řešit situace, které do té doby byly příliš komplexní. Podle Engelbarta nám pro rozšíření intelektu poskytuje naše kultura několik prostředků. Vedle učení a tréninku, určitých postupů, jak dosáhnout cíle, nám intelekt rozšiřují jazyk a (technologické) artefakty. Engelbart tyto čtyři elementy, dále doplněné o člověka, vidí jako části jednoho integrovaného systému, který nazývá podle počátečních písmen jednotlivých částí \u003Cem>H-LAM\u002FT\u003C\u002Fem>. Protože zmíněné části celku jsou propojené a vzájemně interagují, Engelbart píše, že změna jedné části může v jiné části vyvolat latentně přítomné vlastnosti a schopnosti, a tím zásadně změnit celý systém. Pro Engelbarta je místo velkého potenciálu rozšíření lidského intelektu právě ona část „artefaktů“, pro kterou příchod digitálního počítače a sítě Internet znamená potenciálně velký skok.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbart se nepokoušel spekulovat o tom, jestli samotná přirozená lidská inteligence může být navýšena, věřil ale, že symbiotický celek a pomyslný kyborg člověk-stroj neboli H-LAM\u002FT systém bude ve výsledku více než jen jeho části. Co se inteligence týče, Engelbart na jednu stranu jednoznačně situuje lidskou inteligenci do neuronů mozku, ale zároveň píše, že se jedná o nejnižší vrstvu celku, ve kterém každá vyšší vrstva poskytuje \u003Cem>větší abstrakci\u003C\u002Fem> a „fenomenologickou sofistikovanost“. Zároveň je to souhra a synergie těchto vrstev, kde v konečné analýze bychom měli hledat inteligenci. Jinak řečeno, inteligence je distribuována v komponentách H-LAM\u002FT systému, a je tak emergentní vlastností vyvstávající z interakcí jednotlivých komponent systému.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbartova představa H-LAM\u002FT systému zahrnovala člověka a technologický artefakt jako nejdůležitější části, jež mají vlastní, nekompatibilní procesy, čímž tvoří dvě oddělené domény. Aby mohly spolu interagovat a spolupracovat, což je Engelbartova podmínka fungování celého H-LAM\u002FT systému, je nutné zavést zprostředkovatele, který by jejich nekompatibilitu vyrovnával. Tímto zprostředkovatelem je v H-LAM\u002FT \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. Pojem „interface“ se v kontextu technologie používal již dříve pod názvem „man-machine interface“. Možná i proto, že v té době ještě neexistovala taková dominance grafického uživatelského rozhraní (GUI), jakou vidíme dnes, mohl se (či se dokonce musel) Engelbart na interface dívat mnohem abstraktněji a univerzálněji. Jak je z níže přiloženého diagramu převzatého z článku z roku 1962 zřejmé, Engelbart nechápal interface jako něco, co je součástí artefaktu jako takového, jak by nám dnešní myopické vidění ovlivněné „obrazovkou“ a vizualitou interface napovídalo, nýbrž jako hranici nebo mez, „napříč kterou si dvě domény vyměňují energii“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, nebo také něco mezi, prostředníkem nebo lépe médiem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\u003Cdiv class=\"image\">\u003Cfigure style=\"padding-top: 63.7%\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" src=\"\u002Fimages\u002Fpostkognitivisticke-hci\u002Fobrazek-1-engelbart-h-lam-t.png\" alt=\"Schéma Engelbartova H-LAM\u002FT systému\" width=\"2214\" height=\"1410\">\u003C\u002Ffigure>\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cem>Obrázek 1 Schéma Engelbartova H-LAM\u002FT systému\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co přesně interface zprostředkovává? Podle Engelbarta interface vytváří \u003Cem>vztah\u003C\u002Fem> a propojuje (couple) komponenty člověka a artefaktu, které mají speciální „matching“ (přizpůsobující se) procesy, které abstrahují svou vnitřní komplexitu. Interface je tak \u003Cem>vztahem těchto povrchových a abstrahujících vrstev\u003C\u002Fem>, jež však samy jsou výsledkem mnohem \u003Cem>hlubších\u003C\u002Fem> procesů. Engelbart na vysvětlenou uvádí příklad s prstem a klávesou klasického psacího stroje. Píše, že prst i klávesa psacího stroje jsou výslednými „matching“ procesy hlubších procesů: v člověku těch, které jsou zodpovědné za produkci daného textu, a v artefaktu těch, které otisknou inkoustem písmeno na papír.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tím, že Engelbart preferuje pojmenování „man-artifact interface“, distancuje se od myšlenky, že pouze počítač nebo jiné stroje jsou jedinými příklady, kdy interface hraje roli. Místo toho definuje interface univerzálně jako vztah mezi člověkem a artefaktem (například tužka, papír, počítač, elektrárna, urychlovač částic v CERNu).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jelikož existence lidských artefaktů sahá až do prehistorie, je otázkou, zdali skutečně náš vztah k artefaktům, zprostředkovaný interfacem, můžeme analyzovat až takto obecně. Engelbart možná proto podmiňuje svou definici tím, že mezi „komponentami“ člověka a artefaktu interface zprostředkovává vztah, který vede k vyšším, kompozitním procesům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co jsou ale kompozitní procesy? Jedná se o jakoukoli činnost, kterou lze vykonat pouze při úspěšné kooperaci obou komponent člověka a artefaktu. Co bychom měli považovat za kompozitní proces, a co ne, Engelbart nekomentuje, a tak bychom snad mohli aspoň vymezit nějaké hranice spektra, ve kterých jeho definice dává smysl. Na jedné straně spektra může být například obsluha urychlovače částic, kde se bez technologických artefaktů a interface neobejdeme, na druhé straně je třeba chůze po poli, kde se bez artefaktu (bot) obejdeme, i když to nebude příjemné. Vše ostatní považujme pro naše účely v šedé zóně a pod vlivem filosofické interpretace dané situace, což může překvapivě znamenat, že v určité situaci zcela jasně nekompozitní proces jako lidské myšlení může být problematizován: nejen při diagnóze s Alzheimerovou chorobou, ale i při spěchu do práce nám chytré mobilní zařízení může posloužit jako artefakt, bez kterého bychom daný úkon (zavolání správného čísla) nezvládli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zdali zmíněný příklad je správnou instancí rozšíření lidského intelektu, případně zda můžeme chytré mobilní zařízení považovat za součást našeho kognitivního systému, je otázka směřující k současné teoretické debatě v oborech kognitivní vědy a filosofie mysli, ze kterých tato práce bude v následujících sekcích čerpat. Konkrétně v sekci věnované postkognitivistickým teoriím HCI představím teorie, které mají větší potenciál vysvětlit, jakou roli hrají v kontextu současného výzkumu artefakty v naší kognici. A nejen artefakty. Již z Engelbartova grafu i samotného článku je jasné, že považoval lidskou kognici a svůj H-LAM\u002FT systém nikoli za to, co se v terminologii teorií systémů a kybernetiky\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> nazývá \u003Cem>uzavřený systém\u003C\u002Fem>, ale za systém \u003Cem>otevřený\u003C\u002Fem>, který přijímá informace ze svého kontextu. A tím kontextem je vnější svět, pod kterým si nepředstavujme pouze geografii přírody, ale také sociální a kulturní vlivy. Pro Engelbartův projekt byla sociokultura velmi důležitá, neboť právě ona generovala různé prostředky pro rozšíření našeho intelektu, mezi nimiž jazyk a artefakty na nás působí nejvíce.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Shrnutí prvních průkopníků HCI a počítačového interface\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Každý ze zmíněných průkopníků přispěl do tehdy ještě neexistujícího oboru HCI myšlenkami a vynálezy, které dnes považujeme za samozřejmost. Právem se o nich píše jako o průkopnících hypertextu, grafického uživatelského rozhraní, softwaru pro týmovou spolupráci apod. Mezi všemi těmi úspěchy ale může zůstat skryta hlavní motivace, proč se rozhodli věnovat interakci člověka s počítačem. Ze čtení původních článků dle mého názoru vyplývá, že všichni zmiňovaní viděli různá vstupní zařízení, grafické uživatelské rozhraní a technologii „pouze“ jako mezikroky na cestě \u003Cem>rozšířit lidskou kognici\u003C\u002Fem> a navýšit naši kapacitu práce s informacemi v době informačního zahlcení. To by nám mělo pomoci se následně vypořádat s narůstající každodenní komplexitou, ale i s dalekosáhlými vědeckými a společenskými otázkami, mezi které bychom dnes řadili klimatické, ekologické či humanitární problémy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Především Engelbart v kontextu HCI rozpracoval ideu rozšířeného lidského intelektu, kde biologická stránka člověka a jeho mozek je součástí kybernetického systému či organismu kyborga, ve kterém člověk interaguje s technologií a vnějším okolím. Pro tuto interakci a „výměnu energie“ je nezbytný interface, který zahlazuje rozdíly mezi biologickými a umělými komponentami. Interface se v tomto obraze stává kognitivním prostředníkem, který \u003Cem>nutně\u003C\u002Fem> musí redukovat a abstrahovat reálnou komplexitu světa nebo interních mechanismů technologie. Neboť právě tato redukce a zastření reality je zdánlivě paradoxně prerekvizitou k tomu, abychom získali rozšířené dovednosti, které by jinak bez redukce komplexity nebyly možné. To je myšlenka, která se v této práci ještě několikrát objeví.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fstrong> — moje diplomová práce (Univerzita Karlova, 2018) ve 20 částech:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast\u002F\">1. část: Předmluva a úvod\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">2. část: Současný informační svět jako problém pro HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Cstrong>3. část: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-historie-a-teorie-interakce-elektricke-symbolicke-a-textove-interakce-4-cast\u002F\">4. část: Stručná historie a teorie interakce: elektrické, symbolické a textové interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-graficke-interakce-kulturni-interface-a-vtelena-interakce-5-cast\u002F\">5. část: Grafické interakce, kulturní interface a vtělená interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-konvencni-historie-hci-a-paradigmaticke-vlny-6-cast\u002F\">6. část: Stručná konvenční historie HCI a paradigmatické vlny\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>7. část: Kognitivismus a kognice v HCI — vyjde 17. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>8. část: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman — vyjde 20. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>9. část: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl — vyjde 23. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>10. část: Martin Heidegger a analýza prostředků — vyjde 26. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>11. část: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti — vyjde 29. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>12. část: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie — vyjde 1. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>13. část: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie — vyjde 4. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>14. část: Rozšířená kognice — vyjde 7. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>15. část: Distribuovaná kognice — vyjde 10. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>16. část: Technologie v novomediální teorii a konvergence médií — vyjde 13. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>17. část: Svět médií — vyjde 16. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>18. část: Planetární komputace, The Stack a interface — vyjde 19. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>19. část: Interface jako sociotechnický vztah — vyjde 22. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>20. část: Závěr — vyjde 25. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Poznámky\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 poznámek\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6, s. 28–29.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [online]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [cit. 2018-05-05]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\" class=\"fn-url\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. s. 4-11, mé zvýraznění.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citováno v: MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517, s. 20.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>V článku \u003Cem>A lifetime pursuit\u003C\u002Fem> (Engelbart, 1986) popisuje Christina Engelbart celkem 24 funkcí, které systém NLS zavedl jako první. Kromě již zmíněných mezi nimi najdeme například publikace hypermédií, hypermediální email, verzování elektronických dokumentů, telekonference se sdílením obrazovky, na kontext citlivou nápovědu či fakt, že systém NLS ustanovil první „internet“.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>, s. 20–21.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Literatura\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">8 zdrojů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [online]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [cit. 2018-05-05]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Christina, 1986. A \u003Cem>Lifetime Pursuit: a brief history of Doug Engelbart's work by Christina Engelbart\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2018-05-06]. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. s. 4-11.\u003C\u002Fli>\u003Cli>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"",0,"closed","standard",{"description":27},"Bush, Licklider, systém SAGE a Engelbart chápali svou práci jako rozšiřování lidského intelektu. Engelbartův systém H-LAM\u002FT už vidí interface jako prostředníka, který redukuje komplexitu světa.",[29],4,[],[32,39,44,52],{"id":33,"name":34,"slug":35,"taxonomy":36,"names":37,"slugs":38},10685551,"HCI","hci","post_tag",{"en":34,"cs":34,"es":34,"fr":34},{"cs":35,"en":35,"es":35,"fr":35},{"id":40,"name":41,"slug":41,"taxonomy":36,"names":42,"slugs":43},10948720,"interface",{"en":41,"cs":41,"es":41,"fr":41},{"cs":41,"en":41,"es":41,"fr":41},{"id":45,"name":46,"slug":46,"taxonomy":36,"names":47,"slugs":50},10100143,"technology",{"en":46,"cs":48,"es":49,"fr":48},"technologie","tecnología",{"cs":48,"en":46,"es":51,"fr":48},"tecnologia",{"id":53,"name":54,"slug":55,"taxonomy":36,"names":56,"slugs":57},10688184,"UX","ux",{"en":54,"cs":54,"es":54,"fr":54},{"cs":55,"en":55,"es":55,"fr":55},{"en":59,"es":64,"fr":69},{"title":60,"slug":61,"wordCount":62,"description":63},"Post-cognitivist HCI: The First Pioneers of HCI: Bush, Licklider, SAGE and Engelbart (Part 3)","post-cognitivist-hci-the-first-pioneers-of-hci-bush-licklider-sage-and-engelbart-part-3",2720,"Bush, Licklider, the SAGE system and Engelbart saw their work as augmenting human intellect. Engelbart’s H-LAM\u002FT system already sees the interface as a mediator that reduces the complexity of the world.",{"title":65,"slug":66,"wordCount":67,"description":68},"HCI poscognitivista: los primeros pioneros de la HCI: Bush, Licklider, SAGE y Engelbart (parte 3)","hci-poscognitivista-los-primeros-pioneros-de-la-hci-bush-licklider-sage-y-engelbart-parte-3",2885,"Bush, Licklider, el sistema SAGE y Engelbart entendían su trabajo como un aumento del intelecto humano. El sistema H-LAM\u002FT de Engelbart ya ve la interfaz como un mediador que reduce la complejidad del mundo.",{"title":70,"slug":71,"wordCount":72,"description":73},"HCI postcognitiviste : les premiers pionniers de la HCI : Bush, Licklider, SAGE et Engelbart (3e partie)","hci-postcognitiviste-les-premiers-pionniers-de-la-hci-bush-licklider-sage-et-engelbart-3e-partie",2837,"Bush, Licklider, le système SAGE et Engelbart concevaient leur travail comme une augmentation de l’intellect humain. Le système H-LAM\u002FT d’Engelbart voit déjà l’interface comme un médiateur qui réduit la complexité du monde.","\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>In this chapter I describe the roots of the historical relation of the field of HCI to cognitive science and psychology, as well as the ideas of the first pioneers in HCI, who regarded their work as augmenting human intellect. I then move on to a deeper analysis of which axiomatic assumptions HCI adopted under the influence of the paradigm of cognitivism, and of how this showed in its conceptualisation of the human being and of human cognition. Next I analyse a selection of important critical responses to cognitivism, which will be followed by the core of this section, an analysis of post-cognitivist HCI theories, among which I count phenomenology, postphenomenology and the theories of extended and distributed cognition.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>An Unconventional History of HCI: The First Pioneers of Extended Cognition and of Interface Theory\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Vannevar Bush and Extended Memory\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>The first pioneer is Vannevar Bush, with his influential article \u003Cem>As We May Think\u003C\u002Fem> of 1945. In it Bush introduced a hypothetical device, the Memex (MEMory EXtended), which would make it possible to edit and quickly find any information stored on microfilm and linked by what are known as trails. The proposal to link documents by non-linear links that would simulate the associative thinking of the human brain was a revolutionary idea and inspired other researchers. Bush is widely cited in the literature on the history of hypertext and the beginnings of the web, and according to the Czech information scientist Jiří Cejpek he had an undeniable impact on the field of information science\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Yet in the article we also read about a first sketch of a new way of interacting not only with the device itself, but also with information. Bush proposed a visual interface, resembling today’s tablet with a stylus as its input device, through which a person could work and interact with a vast database of knowledge, unimaginable for the human mind and memory. That is also why Bush conceived his Memex as an extension of human cognition and “an enlarged intimate supplement to his memory”\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>J. C. R. Licklider and Man-Computer Symbiosis\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>J. C. R. Licklider built directly on Bush. Originally a researcher in psychoacoustics, Licklider studied the way in which the brain converts the mechanical vibrations of the air into an electrical signal that we interpret as sound. The calculations of his research became too demanding, and so he decided to focus on how to automate routine calculations and repetitive operations. He answered his question in 1960 by publishing the article \u003Cem>Man-computer symbiosis\u003C\u002Fem>, in which he presented \u003Cem>an expected development in cooperative interaction between men and electronic computers\u003C\u002Fem>, which, taking his inspiration from living nature, he called a \u003Cem>symbiotic relation\u003C\u002Fem>. Licklider assumed that in the near future computers would noticeably surpass humans in operations that can be reduced to algorithms. Such operations should therefore be left to them, and the role of the human would shift to defining goals, formulating hypotheses and evaluating results. According to Licklider, handing over a certain part of thinking was also meant to answer questions about how human cognition works. Compared with Bush, however, Licklider rejects the idea that computers should be merely a human extension, that is, an amplification of what humans can already do; they should rather give humans entirely new abilities. By symbiosis Licklider stresses the living together in intimate association of two \u003Cem>dissimilar\u003C\u002Fem> organisms. In this human–computer relation both sides will contribute to the activity in equal measure, so that it will be \u003Cem>difficult to separate them neatly in analysis\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Dissimilar organisms, however, need some kind of mediator in order to communicate. For computers work in real time at an entirely different frequency. The task of masking and balancing out this difference falls to the \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. Such a function of the interface proved indispensable in the American project of the SAGE radar system, in which Licklider took part as an expert on human factors.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>The Interactive SAGE System in the Context of Cognition Research\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>The Semi-Automatic Ground Environment, or SAGE, was the US Air Force’s defence system of the mid-1950s against a potential attack by the Soviet Union. It was the first computer network and an assemblage of all the American radar stations and of the first interactive screens, on which the raw data from the radars were displayed as dots, as visual information about the position of enemy aircraft. The operator of such a display could use a light pen to order the computer to track a given dot. Lev Manovich notes that the SAGE system contained all the main elements of the modern human-computer interface, since, besides displaying “reality” and information in real time, the display was the vehicle for directly affecting reality\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. The operator of the SAGE system sat in front of a screen that was a window into a massively distributed military-technological complex, in which the human components “were fully integrated into the mechanized circuit of detection, decision and response”\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paul Edwards\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> maps the historical context of the time in which Licklider wrote about man-computer symbiosis. The SAGE system was one of many efforts by the American military and by academic intellectuals within the discourse of the political hegemony of the USA in the “closed world”, in which the main strategy of containment would be realised in a possible total and centralised defence against the enemy. Edwards argues that the striving to control the integration of human and computer for military purposes drove research in artificial intelligence and psychology\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Edwards’s analysis further shows that the cybernetic understanding of human and machine as equal components in a system, the influence of Shannon’s information theory of communication and the need to integrate “human factors” into military-technological systems led to research into the human mind under the new paradigm of what is known as \u003Cem>cognitivism\u003C\u002Fem>. As I will show later in this thesis, research into human cognition rejected the behaviourist model of stimulus and response and began to study cognition on the basis of internal representations and the information processing of symbolic information, whereby human thinking came to be viewed through the metaphor of the computer.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Douglas Engelbart, Augmented Intellect and the Interface\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Of Engelbart, another of the first pioneers of HCI, the literature usually mentions that he was the designer of the first computer mouse or the creator of the oN-Line System (NLS) software, which he presented to the public during his time at the Stanford Research Institute (SRI). The NLS system was responsible for many firsts: besides using the computer mouse as an input device, it contained a graphical user interface, displayed on a bitmap display, that used “windows” for multitasking and for displaying several applications at once. It was also the first software designed for several users to work together, one that contained hypertext link technology, and it brought many other firsts\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Although the NLS system rightly deserves the attention of historians of hypertext and the web, it belongs only to a later stage of Engelbart’s endeavour to augment human intellect and to enable people to cope with the complexity of the problems that are part of modern life.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>For if we look at the article \u003Cem>Augmenting Human Intellect: a Conceptual framework\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> of 1962 (published two years after Licklider’s article), we see in it the whole theoretical foundation that Engelbart tried to realise from then on. For this thesis, what is most relevant in the article is the description of the influence of technology and language on human cognition, and of the function that the \u003Cem>interface\u003C\u002Fem> will play in augmenting human intellect.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Right at the beginning of the article, Engelbart explains that by “augmenting human intellect” he means increasing the capability of a man to comprehend and solve, more rapidly and better, situations that had previously been too complex. According to Engelbart, our culture gives us several means of augmenting the intellect. Besides learning and training, and certain methods of reaching a goal, our intellect is augmented by language and (technological) artefacts. Engelbart sees these four elements, completed by the human, as parts of a single integrated system, which he calls \u003Cem>H-LAM\u002FT\u003C\u002Fem> after the initial letters of its parts. Because these parts of the whole are interconnected and interact with one another, Engelbart writes that a change in one part can call forth latent properties and capabilities in another part, and thereby fundamentally change the whole system. For Engelbart, the place of great potential for augmenting human intellect is precisely that part, the “artifacts”, for which the arrival of the digital computer and the Internet means a potentially great leap.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbart did not attempt to speculate on whether natural human intelligence itself can be increased, but he believed that the symbiotic whole and notional human-machine cyborg, or H-LAM\u002FT system, would in the end be more than just its parts. As far as intelligence is concerned, Engelbart on the one hand unambiguously situates human intelligence in the neurons of the brain, but at the same time writes that this is the lowest layer of a whole in which each higher layer provides \u003Cem>greater abstraction\u003C\u002Fem> and “phenomenological sophistication”. At the same time, it is in the interplay and synergy of these layers that, in the final analysis, we should look for intelligence. In other words, intelligence is distributed across the components of the H-LAM\u002FT system, and is thus an emergent property arising from the interactions of the individual components of the system.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbart’s conception of the H-LAM\u002FT system included the human and the technological artefact as its most important parts, which have their own, incompatible processes and thereby form two separate domains. In order for them to interact and cooperate with each other, which is Engelbart’s condition for the whole H-LAM\u002FT system to function, it is necessary to introduce a mediator that would balance out their incompatibility. In H-LAM\u002FT this mediator is the \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. The term “interface” had already been used earlier in the context of technology, under the name “man-machine interface”. Perhaps also because at that time there was not yet such a dominance of the graphical user interface (GUI) as we see today, Engelbart could (or even had to) look at the interface much more abstractly and universally. As is evident from the diagram below, taken from the 1962 article, Engelbart did not understand the interface as something that is part of the artefact as such, as our present-day myopic vision, influenced by the “screen” and the visuality of the interface, would suggest, but rather as a boundary or limit “across which energy is exchanged between the two domains”\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, or as something in between, a mediator, or better, a medium.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\u003Cdiv class=\"image\">\u003Cfigure style=\"padding-top: 63.7%\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" src=\"\u002Fimages\u002Fpostkognitivisticke-hci\u002Fobrazek-1-engelbart-h-lam-t.png\" alt=\"Diagram of Engelbart’s H-LAM\u002FT system\" width=\"2214\" height=\"1410\">\u003C\u002Ffigure>\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cem>Figure 1 Diagram of Engelbart’s H-LAM\u002FT system\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>What exactly does the interface mediate? According to Engelbart, the interface creates a \u003Cem>relation\u003C\u002Fem> and couples the components of the human and of the artefact, which have special “matching” processes that abstract their inner complexity. The interface is thus \u003Cem>the relation of these surface and abstracting layers\u003C\u002Fem>, which, however, are themselves the result of much \u003Cem>deeper\u003C\u002Fem> processes. By way of explanation, Engelbart gives the example of a finger and the key of a classic typewriter. He writes that the finger and the typewriter key are the resulting “matching” processes of deeper processes: in the human, of those responsible for producing the text in question, and in the artefact, of those that print the letter in ink on the paper.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>By preferring the term “man-artifact interface”, Engelbart distances himself from the idea that computers or other machines are the only examples in which the interface plays a role. Instead, he defines the interface universally as the relation between the human and an artefact (for example a pencil, paper, a computer, a power station, the particle accelerator at CERN).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Since the existence of human artefacts reaches back into prehistory, it is open to question whether we really can analyse our relation to artefacts, mediated by the interface, in such general terms. Perhaps that is why Engelbart qualifies his definition by saying that, between the “components” of the human and the artefact, the interface mediates a relation that leads to higher, composite processes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>But what are composite processes? A composite process is any activity that can be carried out only with the successful cooperation of both components, the human and the artefact. Engelbart does not comment on what we should regard as a composite process and what not, and so we might perhaps at least mark out some bounds of the spectrum within which his definition makes sense. At one end of the spectrum there might be, for example, the operation of a particle accelerator, where we cannot do without technological artefacts and the interface; at the other end there is, say, walking across a field, where we can do without the artefact (shoes), even if it will not be pleasant. For our purposes let us regard everything else as lying in a grey area and as subject to the philosophical interpretation of the given situation, which may, surprisingly, mean that in a certain situation a quite clearly non-composite process such as human thinking can be problematised: not only with a diagnosis of Alzheimer’s disease, but also when we are rushing to work, a smart mobile device can serve us as an artefact without which we would not manage the task in question (calling the right number).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Whether this example is a proper instance of augmenting human intellect, or whether we can regard a smart mobile device as part of our cognitive system, is a question that points to the current theoretical debate in the fields of cognitive science and the philosophy of mind, on which this thesis will draw in the following sections. Specifically, in the section devoted to post-cognitivist HCI theories I will present theories that have greater potential to explain what role artefacts play in our cognition in the context of current research. And not only artefacts. Already from Engelbart’s diagram and from the article itself it is clear that he regarded human cognition and his H-LAM\u002FT system not as what in the terminology of systems theory and cybernetics\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> is called a \u003Cem>closed system\u003C\u002Fem>, but as an \u003Cem>open\u003C\u002Fem> system, which receives information from its context. And that context is the external world, by which we should understand not only the geography of nature, but also social and cultural influences. For Engelbart’s project socioculture was very important, for it was precisely socioculture that generated the various means of augmenting our intellect, among which language and artefacts affect us the most.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>A Summary of the First Pioneers of HCI and the Computer Interface\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Each of the pioneers mentioned gave the field of HCI, which did not yet exist at the time, ideas and inventions that we take for granted today. They are rightly written about as pioneers of hypertext, the graphical user interface, software for team collaboration and so on. Amid all these achievements, however, the main motivation that led them to devote themselves to the interaction of humans with computers may remain hidden. In my view, a reading of the original articles shows that all of them saw the various input devices, the graphical user interface and technology “merely” as intermediate steps on the way to \u003Cem>augmenting human cognition\u003C\u002Fem> and increasing our capacity to work with information in an age of information overload. This should then help us to deal with the growing complexity of everyday life, but also with far-reaching scientific and social questions, among which today we would count climate, ecological and humanitarian problems.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It was above all Engelbart who, in the context of HCI, worked out the idea of augmented human intellect, in which the biological side of the human being and the human brain are part of a cybernetic system or cyborg organism, in which the human interacts with technology and with the external environment. For this interaction and “exchange of energy”, the interface, which smooths over the differences between the biological and the artificial components, is indispensable. In this picture the interface becomes a cognitive mediator, which \u003Cem>necessarily\u003C\u002Fem> has to reduce and abstract the real complexity of the world or of the internal mechanisms of technology. For it is precisely this reduction and veiling of reality that is, seemingly paradoxically, the prerequisite for our gaining augmented skills that would otherwise, without the reduction of complexity, not be possible. This is an idea that will appear several more times in this thesis.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>Post-cognitivist HCI: Seeing the Interface as a Sociotechnical Relation\u003C\u002Fstrong> — my master’s thesis (Charles University, 2018) in 20 parts:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast\u002F\">Part 1: Preface and Introduction\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">Part 2: Today’s Information World as a Problem for HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Cstrong>Part 3: The First Pioneers of HCI: Bush, Licklider, SAGE and Engelbart\u003C\u002Fstrong> — you are reading it\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-historie-a-teorie-interakce-elektricke-symbolicke-a-textove-interakce-4-cast\u002F\">Part 4: A Brief History and Theory of Interaction: Electrical, Symbolic and Textual Interaction\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-graficke-interakce-kulturni-interface-a-vtelena-interakce-5-cast\u002F\">Part 5: Graphical Interaction, the Cultural Interface and Embodied Interaction\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-konvencni-historie-hci-a-paradigmaticke-vlny-6-cast\u002F\">Part 6: A Brief Conventional History of HCI and Its Paradigm Waves\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 7: Cognitivism and Cognition in HCI — out on 17 October 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 8: The Critique of Cognitivism: Norman, Dreyfus, Winograd and Flores, Suchman — out on 20 October 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 9: Post-cognitivist HCI Theories and Edmund Husserl — out on 23 October 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 10: Martin Heidegger and the Tool Analysis — out on 26 October 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 11: Sign, Hermeneutics and the Metaphysics of Presence — out on 29 October 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 12: Postphenomenology and Ihde’s Analysis of Human–Technology Relations — out on 1 November 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 13: Verbeek’s Cyborg and Immersion Relations, Key Concepts of Postphenomenology — out on 4 November 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 14: Extended Cognition — out on 7 November 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 15: Distributed Cognition — out on 10 November 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 16: Technology in New Media Theory and Media Convergence — out on 13 November 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 17: The World of Media — out on 16 November 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 18: Planetary-Scale Computation, The Stack and the Interface — out on 19 November 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 19: The Interface as a Sociotechnical Relation — out on 22 November 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>Part 20: Conclusion — out on 25 November 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Notes\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 notes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6, pp. 28–29.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [online]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [cited 2018-05-05]. Available at: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\" class=\"fn-url\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. pp. 4-11, my emphasis.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Available also at: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Cited in: MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Available also at: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517, p. 20.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>In the article \u003Cem>A lifetime pursuit\u003C\u002Fem> (Engelbart, 1986), Christina Engelbart describes a total of 24 features that the NLS system was the first to introduce. Besides those already mentioned, we find among them, for example, hypermedia publishing, hypermedia email, version control of electronic documents, teleconferencing with screen sharing, context-sensitive help, or the fact that the NLS system established the first “internet”.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Available also at: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Available also at: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>, pp. 20–21.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Back to text\" title=\"Back to text\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Literature\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">8 sources\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [online]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [cited 2018-05-05]. Available at: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Christina, 1986. A \u003Cem>Lifetime Pursuit: a brief history of Doug Engelbart's work by Christina Engelbart\u003C\u002Fem> [online]. [cited 2018-05-06]. Available at: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Available also at: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. pp. 4-11.\u003C\u002Fli>\u003Cli>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Available also at: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",1791974656575]