[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-en-on-reading-in-the-age-of-new-media":3,"translation-en-on-reading-in-the-age-of-new-media":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},560,"30. 12. 2015","2015-12-30T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fo-cteni-ve-veku-novych-medii","2026-08-14T12:50:05","2026-08-14T10:50:05","o-cteni-ve-veku-novych-medii","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fo-cteni-ve-veku-novych-medii\u002F",{"rendered":17},"O čtení (ve věku nových médií)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(1)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V našem jednadvacátém století najdeme hned několik způsobů, které ve srovnání s Textem mnohem lépe a rychleji zprostředkovávají informace. Chudák Text, jak jen může konkurovat televizním pořadům ve full HD obrazu, videohrám či interaktivním webovým stránkám, jež představují supermédium, neboť dokáží pojmout text, obraz, video, zvuk, ba dokonce i samotné videohry. Máme-li být objektivní, je zřejmé, že text sám o sobě je dost archaickou záležitostí. Až příliš rychlé a nekritické osvojení si nových technologíí (médií) ale paradoxně způsobilo, že práce s textem, tedy čtení, je potřeba nikoli méně, ale možná více než kdy dříve.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pro odůvodnění takového tvrzení je ale třeba vědět, co vlastně čtení je. Jako první si jistě představíme namáhavý mechanický pohyb očí, smyslového orgánu — jež je poprávu chápán a obdivován jako zázrak evoluce —, kterým sledujeme řádky textu, následně rozpoznáváme změť znaků, ukládáme si jejich zvuk do krátkodobé paměti, a nakonec si formujeme mentální obraz přečteného, což nám napomáhá v dlouhodobém zapamatování. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Čtení ale lze pojmout obecněji, nemusí mít (zdánlivě) nic společného s jazykem. Často si vážíme, když blízká osoba dokáže rozpoznat, jak se zrovna cítíme, aniž bychom museli explicitně zmínit naše pocity. Ona osoba v takovém případě \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čte\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> emoce nebo je taktéž schopna \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">číst \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">naše myšlenky. Nejen, že si všimne subtilních grimas v našem obličeji, ale hlavně dokáže dekódovat jejich význam. A to je, pokud se zamyslíme, až magická schopnost, jelikož naše tváře neodkrývají nic uchopitelného kromě změn ve svalech obličeje nebo tónu hlasu. U dekódování těchto non-verbálních znaků ale už nehovoříme o čtení v pasivním slova smyslu, ale o aktivní činnosti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interpretace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Podobně při čtení textu si nevystačíme pouze se sledováním řádků slov. Z těchto lingvistických znaků nejdříve musíme v mysli poslepovat vyšší celky, prozkoumat, jaký mají mezi sebou vztah, jak na sebe navazují. K tomu nevyhnutelně potřebujeme vědět, co tyto vyšší celky znamenají. K vytvoření koherentního mentálního obrazu textu je nutné „vypreparovat“ jeho význam, tedy text interpretovat. I proto je čtení namáhavou aktivitou vyžadující míru dovednosti, tréninku, znalosti, dobrou paměť a v neposlední řadě schopnost se soustředit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Na druhé straně sledování televizoru či videa na YouTube od nás žádají poněkud méně, konzumace jejich obsahu je přívětivější, více nám promine nepozornost. Čím to? Vilém Flusser argumentuje, že obrazy přijímáme a pak je analyzujeme, text je ale nutné nejdříve přijmout, aby ho vůbec bylo možné analyzovat. Čtení písmen vyžaduje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">větší námahu než čtení [obrazů], je nepohodlnější. Proto znemožňuje nekritické přijímání informací. Sledování řádků je kritickou gymnastikou myšlení (Flusser, 79).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obrazy, statické i pohyblivé, se nám do vědomí dostávají v celku, zatímco čtení textu je jako postupné namotávání nitě na klubko. Anebo si čtení můžeme představit jako práci hrnčířky, jež během stálého otáčení hrnčířského kruhu svými prsty postupně tvaruje výsledný výrobek. Stejně tak čtenář málokdy končí s knihou po prvním kole čtení. Průměrná kniha o průměrné délce volá po tom, aby se k ní čtenář po nějaké době vrátil, prozkoumal zákoutí, která mu při prvním dotyku s textem unikla, doplnil si dílky mentálního obrazu, jež po prvním čtení zůstal nevyplněný, nezformovaný, nedokončený. Čtení přirozeně obsahuje jak analýzu, tak i syntézu, čímž čtenář v sobě ztělesňuje vědecké i umělecké vnímání světa. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Bylo by velmi pošetilé si myslet, že bychom dokázali hned napoprvé odkrýt veškerá zákoutí textu, který pro nás autor přichystal. Je pravděpodobné, že autor textu bude vzdělanější a sofistikovanější než čtenář a čtení jeho myšlenek bude vyžadovat soustředění a pozornost k nepatrným detailům. I když tyto podmínky nepsané smlouvy dialogu mezi autorem a čtenářem splníme, nemusíme se dočkat kladného výsledku a nezbude nám nic jiného, než text číst znovu a znovu, dokud pomyslná keramická nádoba nebude jasná, pevná a celá. Jeden z největších estétů prózy 20. století, Vladimir Nabokov, ve své známé eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Good Readers and Good Writers\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> definuje, že dobrý čtenář by měl kromě jiného mít: dobrou paměť, představivost, umělecké cítění a také přitakává Flusserovi, když píše, že: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">„Nemáme žádný fyzický orgán (jako máme oko v případě malby), který pojme celý obraz [textu] a dokáže se těšit ze všech jeho podrobností. Ale po druhém, třetím, nebo čtvrtém čtení se v určitém smyslu stavíme ke knize stejným způsobem, jako se stavíme k malbě.“ \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pro Nabokova čtenář není pasivním konzumentem knihy, ale kolegou, s nímž sdílí talent pro představivost a umělecké cítění. Vždyť čtenář musí krok za krokem opět vztyčit pilíře imaginárního světa, jehož původ najdeme v mysli autora. Na čtenáři je, aby oživil budovy, rozsáhlé louky, šum lesů a barvy zvuků, musí si umět představit šaty hlavních postav, jejich tváře, oči, parfém a šarm. Prostřednictvím tichých a mrtvých znaků na stránce knihy resuscitujeme pouhými myšlenkami celý svět — kompetence náležící původně jen Bohům většiny světových náboženství (pokud jsme byli podle starozákonní knihy Genesis stvořeni Bohem k jeho obrazu, je psaní a čtení textu fiktivního světa božskou aktivitou, případně nelze Boha chápat jako prvního a posledního velkého umělce, literáta, poetu, jehož kreativní síla zatím nebyl pokořena?).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jistě, velkolepost světa se liší podle dané knihy a záleží i na zvoleném žánru textu. Krásná literatura vyobrazuje konkrétní svět, kdežto esej v nás vzbudí spíše obrazy abstraktní, mířené na naše intelektuální já, kde mlhavost abstrakcí je nutno překódovat, konkretizovat, vizualizovat. Pochopení textu eseje mi v leččems připomíná proces ne nepodobný vnímání avant-gardní poezie: surrealistická či symbolická škola básnictví nám předkládá sérii obrazů a je na čtenáři, aby z těchto disparátních tahů štětce složil celistvou strukturu; esejista zas sestavuje logicky uspořádanou linii argumentů a myšlenek, takže struktura je už přítomna, avšak málokdy je prezentována jako lehce zobrazitelný obsah. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Toto rozdělení není samozřejmě univerzálně platné. Krásná literatura sice „od antiky až po román devatenáctého století věrně kopíruje rétorické předpisy zaměřené na průkaznou živost (enargeia) a jasnost (safenéia) představy, kterou mysl odvíjí z nabídnutého popisu“ (Císar a Koťátko, 71), ale (velká) krásná literatura by se nikterak nelišila od žánru popisné žurnalistiky, pokud by nedokázala přejít přes všednost, každodennost, a nereprezentovala by to, co není možné popsat, co se vymyká rozumovému pojmosloví, to čemu filosofie a literární kritika říká \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the Sublime\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Navíc autoři jako Samuel Beckett měli za svůj kreativní program tvorbu děl, kde obraznost textu bude umrtvena, tvary a pevnost objektů rozmělněny ve světě bez ošklivosti nebo krásy nebo horečnosti, „budou neživé (almost lifeless)“. Beckett redukuje vizuální prvky na minimum a co zbývá, je scenérie jakoby ve světě po konci světa. (Císař, 76) Beckettova próza je proto velice těžká na čtení a tím pádem také na interpretaci. Text tu neslouží  jako zprostředkovávající médium, neboť čtenář velice těžko dokáže nahlédnout za gramatiku a tvar jednotlivých vět, jež s potem na spáncích čte, čeká, až se dostaví obrazy, ony však nepřicházejí. Jeho texty se proto stávají autonomními objekty: text pro text, gramatika pro gramatiku, zvuky pro zvuky, umění pro umění.  \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">A na druhé straně žánr eseje může a často využívá tradičních literárních figur a konkretizace mentálních obrazů. To je taktéž obsah knihy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">amerického kognitivního vědce a lingvisty Stevena Pinkera, který ve svém novodobé příručce stylistiky čerpá ze současného poznání kognitivních věd a argumentuje, že jedním z předpokladů dobrého stylu psaní (non-fiction) prózy, je limitovat abstraktní vyjadřování na nutné minimum a naopak využívat podstatná jména konkrétní z důvodu, že čtenář si dokáže lépe vizualizovat a pamatovat, o čem text vypovídá.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nezapomínejme, že v textu máme přístup nejen k neživým objektům a faktům, ale také k historickému vědomí světa. Byl to text, který poprvé osvobodil člověka od nekonečné přítomnosti a dovolil předávat znalosti a zkušenosti dalším generacím, jež nemusely procházet životem zcela od počátku, ale mohly stavět na tom, co si prožily jejich předci. Text a konkrétněji literatura v podání mistrů a mistryň jako Shakespeare, Dante, Chaucer, Cervantes, Austen, Eliot (George i T. S.), Dickens, Proust, Joyce, Kafka dokáží mysl přenášet na časoprostorové přímce do oblastí nám reálně zapovězených: každá velká literatura je myšlenkovým experimentem, virtuální realitou, kde se optikou voyerského omnipotentního oka (v hantýrce online videoher „spectatora“), nebo avatara jedné z postav, vžíváme do rolí jiných postav, čímž tím trénujeme schopnosti empatie (KIDD, D. C. a E. Castano). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Vzpomeňme si třeba na hlavní postavu z jedné z Dickensových knih, Pipa, jenž se za velmi zamotaných podmínek stal vlastníkem nemalého jmění a mladým džentlemanem s nadějnými vyhlídkami. Dickens pro nás připravil morální dilema, kdy na jedné straně přejeme Pipovi nový život, avšak musíme odsoudit jeho chování, když se zjevně stydí za svého starého kamaráda, dobráka a nevlastního otce, kováře Joea. Dickens se ptá: jak byste reagovali vy? Přestože se jedná o fikci, virtuální svět, klade před nás reálnou otázku, jejíž zodpovězení (pro vnímavější) může mít zásadní vliv na reálným život.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Literární kritik Harold Bloom píše, že čteme z mnoha důvodů; mezi těmi nejfrekventovanějšími se skrývá maxima „hranic jednoho lidského života“, kdy ať už čteme cokoli, vždy na nás každým odbitím hodin dopadá tíha času a toho, že během jednoho krátkého života nelze „poznat dostatečně mnoho lidí dostatečně dobře; že se potřebujeme poznat lépe, což vyžaduje znalosti nejen sebe sama a ostatních, ale také toho, jak se věci mají“ (Bloom). Pro Blooma je čtení literatury v první řadě „obtížnou zábavou“, aktivitou, kdy se ponořujeme do díla, abychom se nechali omámit géniem autora, jehož konstrukce fiktivního světa a navození silných a autentických emocí nás dokáží vytrhnout z normálnosti, kterou jsme obklopeni. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jenomže emoce a intelekt máme každý nastavený trochu jinak, a pokud je dílo až příliš vzdálené naší všednosti, nastavá problém, že okouzlení se transformuje na frustraci, někdy dokonce i na agresi vůči přílišnému intelektualismu. Výška laťky symbolizující nastavení těchto parametrů je ale vedle genetických předpokladů ovlivněna taktéž kulturou. Ta nabízí dvě možnosti: buďto půjde cestou obtížné zábavy, možná působící paternalisticky, neboť bude vzdělávat a chtít po nás překonávání vlastních limitů; nebo se bude jednat o zábavu lehce stravitelnou, předžvýkanou, vytvořenou tak, aby nám dopřála rychlou a levnou dávku dopingu, modré pilulky vydávané za červenou, jež nás má aspoň na chvíli odpojit od Matrixu verze 9-17.24.365, avšak jedinou její funkcí je, abychom zapomněli, že v Matrixu vůbec jsme.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(2)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obávám se, že nová média jsou vlastně podvod. Na první pohled se zdá, že pouze využívají starých médií (text, fotografie) a přidávají k ním díky existujícím technologiím dříve netušené možnosti. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tak například již starý dobrý Text v sobě obsahoval zárodečnou formu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypertextu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">: apoštolové Nového zákona se hojně \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">odkazují\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> na pasáže Zákona starého (v počátcích křesťanství by Starý zákon byl vždy na předních pozicích vyhledávače Google), neboť dva celky textu spojuje obsahová i logická podobnost, čehož využívali noví prorokové, jež \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linkovali\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> své kázání se starozákonním kontextem, čímž dokazovali, že toto (sebenaplňující se) proroctví je grandiózní náplní božského plánu. Ale teprve v jednadvacátém století mohou existovat osobní proroctví, řízena a kázána nikoli v sermonech, ale v kontextuálních reklamách Google AdWords a jim podobných. Máme tak pocit, že celý digitální svět je nám podřízen. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nejedná se ale o největší klam nových médií; ten hledejme v jejich apropriaci Textu, což není aktem rozšíření jeho stávajících možností, ale destrukcí základních vlastností: \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mentální obraznosti a nutnosti interpretace\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Jako příklad, kde tato anihilace nastala, uvedu webové stránky a populární YouTube videa, ale jelikož se jedná o globální fenomén adikce na Rychlosti (Speed), pomyslné drobky nás v podstatě zavedenou do všech koutů dnešní společnosti.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Řekl jsem, že čtení lze chápat i obecněji; v takovém případě i sledování videa a brouzdání na Webu chápu jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čtení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">videa a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čtení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interaktivních webových stránek, neboť teoretický model toho, jak probíhá komunikace mezi člověkem a obsahem zprostředkovaným daným médiem (jež nemusí nutně obsahovat text), se skládá z několika kroků: navázání komunikace, přenos obsahu, přijmutí obsahu, dekódování obsahu a následná interpretace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nová média bohužel mají ve své DNA zakódováno, aby se co nejvíce vyhýbala tomu být čtena, ve smyslu býti interpretována. Nevychází to z jejich inherentní technologické limitace, ale socio-kulturní volby, kterou jsme zvolili. Proč zrovna socio-kulturní? Teoretici zabývající se filosofií či sociologií technologií poznamenávají, že technologie neexistuje mimo společnosti, ale je její integrální součástí. Jinak řečeno, vývoj technologie není nějakým nevyhnutelným, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">determinovaným\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> procesem; naopak je formována tím, kdo a za jakým účelem ji vytváří. Tvůrcemi jsou jednotliví lidé. Ti jsou samozřejmě opět součástí širšího socio-kulturního kontextu. Nakonec lidé jsou zpětně ovlivňováni technologií.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Když ze své kanceláře ve švýcarském vědeckém centru Tim Berners-Lee spustil první webovou stránku, obsahovala pouze text, zbarvený převážně do černé barvy, ale některá slova a fráze byla zvýrazněna modře. To byly první \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> hyper-textového projektu, kterým WorldWideWeb byl a přeze všechny nevýhody oproti konkurenčním řešením (např. Xanadu) stále je.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Postupem času se z jednoho malého projektu pro sdílení informací mezi vědci stala platforma, obsahující už nejen hyper-text, ale také multimediální prvky (fotografie, video, zvuk), odtud také plyne mezi lajky nepříliš používané slovo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypermédia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> = hypertext + multimédia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Webová stránka se z kontejneru na text přeměnila na digitální umělecké plátno, jelikož kdekoli figurují multimédia a text, naskytá se poptávka po tom, aby tyto prvky byly vhodně uspořádány. Web se s příchodem fotografií, videí a zvuk stal prostorem, které bylo třeba \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. A tím nemyslím vybrat vhodné barvy; design je \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">myšlení\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, jež syntetizuje, dává dohromady, různorodé prvky tak, aby vytvářely jednotný, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dobrý\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi> \u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">tvar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Grafický design toto myšlení aplikuje na vizuální komunikaci. nelze jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem říci, co přesně grafický design je; jako operativní definici ale věřím, že v základu se jedná o vizuální komunikaci (odtud „grafický“), tedy grafický design je třeba „vidět“ pro to, aby mohla komunikace nastavat. Co rozhodně nelze říci je, jak tato komunikace má konkrétně vypadat, pouze věřím, že komunikace má být úspěšná. Jakým způsobem ale grafický designér úspěšnou komunikaci navodí, to závisí na jeho rozhodnutí. Cest k úspěšné komunikaci je mnoho: cesta může být kostrbatá a klikatá, nebo naopak uhlazená, a tudíž lehce stravitelná. Na povrchnu snad paradoxně je třeba za úspěšnou komunikaci považovat i komunikaci neúspěšnou. Jak je to možné? Pokud cílem designéra je navodit pocit strachu, zmatení, agrese, odmítnutí a skutečně prostřednictvím jeho díla čtenář-divák zamýšleným způsobem reaguje, komunikace z pohledu designéra proběhla úspěšně.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Této \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">úspěšné-neúspěšné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> komunikace se ale běžně nedočkáme. Pouze ve výjimečných případech, jako umělecký akt či rádoby avant-gardní marketingová kampaň, se webová stránka zcela vědomě snaží o zmatení, nepochopení či zamítnutí komunikace. Designér má se čtenářem-divákem nevyslovenou dohodu, že jeho dílo musí být pouze takové, aby \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">úspěšná-úspěšná\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> komunikace převažovala. Proč tomu tak je?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Žijeme v dlouhodobé a nevědomé závislosti na stále se zvyšující Rychlosti. Chceme-li zůstat relevantní, jsme nuceni (s naším souhlasem) kopírovat křivku produktivity vyžadovanou společností. Čím více relevantní a viditelná naše pozice je, tím více exponenciální zakulacení křivky pociťujeme. Je pravdou, že nás přímo nikdo pod krkem nedrží, abychom na této jízdě participovali; avšak, teoretická svoboda je banálním výrokem na papíře, jestliže neexistují prostředky na její realizaci. Mnohokrát jsem slyšel od strážců svobody zcela extrémní věty jako: „každý může bydlet mimo město, dokonce mimo civilizaci, kde požadavky na podřízení se Rychlost neexistují“. Tyto představy jsou formou extrémismu, ti, jež je vyslovují, ale simultánně plně věří ve svobodu, značně redukovaný význam svobody.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jdeme s dobou, jdeme se společností. Abychom neztratili své postavení, nebo už jako pouhé gesto rezignace, jsme konstantně připojeni: vstaneme, podíváme se na obrazovku; při přemisťování, sledujeme obrazovku; když pracujeme, je to s obrazovkou; když jdeme spát, usínáme s obrazovkou. Kdysi to byla výsada geeků a majetných, dnes je to nutnost pro všechny. Chcete proti tomu něco dělat? Přesuňte se do lesa! To bychom slyšeli od extrémistů prosazujících tzv. svobodu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nechceme, ale musíme. Takto zní definice závislosti, když jde do tuhého. Momentálně jsme ale stále ve fázi, kdy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">chceme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, neboť \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">není čas \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">si uvědomit, že nechceme.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Naši pra-pra-předkové žili v neustálé přítomnosti, protože jim chybělo historické vědomí. To změnila tehdy nová technologie Textu. Nyní žijeme v neustálé přítomnosti, protože nám Text chybí.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je zajímavé, že technika meditace, apropriována ze Zenového buddhismu, je na Západě propagována jako pomůcka, jak začít žít tady a teď. Nám ale nechybí dovednost se zaměřit na přítomnost, naopak nám zcela odumřela schopnost soustředění se na vše mimo přítomnost. Data nám skrze smysly proudí ze všech stran, než stačíme zpracovat jednu dávku, už čeká další: First In First Out, First In, First Out, life will wait.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Náš mozek ale na množství těchto dat není navržen; on totiž bohužel nebyl navržen vůbec. A málokdo z nás je Johnny Von Neumann. Bohužel podruhé. Někde se to muselo projevit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Může být současná epidemie poruchy pozornosti, tzv. Attention Deficit Hyperactivity Disorder, a různých druhů dyslexií odpovědí mozku, že přestal stíhat, že, pokud tedy jeho majitel chce, změní svůj mód tak, aby zvládal zpracovávat velké množství vstupních dat na úkor kvality zpracování? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(3)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud se člověk nedokáže soustředit po delší dobu, začne svět přetvářet kolem sebe tak, aby obsahoval jen takové věci, na které jeho mysl ještě stačí — stejně jako šikovný řemeslník se nebude věnovat aktivně teoretické fyzice, člověk s petivteřinovou pozorností bude mít problém napsat delší román. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pracovní hypotézou může být, že kulturní (kreativní) artefakty, tedy to, kde člověk má přímou kontrolu nad tvorbou, budou méně a méně náročně na kognitivní zpracování, budou přizpůsobeny na těkavou a krátkou pozornost, nebudou sestaveny z obsahu, jež vyžaduje soustředění a čas. Jinak řečeno, funkce Textu a interpretace bude redukována a uvidíme proliferaci médií pro přenos informací umožňujích nekritické přijmutí a zpracování: fotografie a videa.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(4)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mnoho tvůrců webových stránek slyšelo, že návštěvníci obsah \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">nečtou, ale skenují\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, čekají, až se jim na obrazovce objeví něco, co zaujme jejich pozornost, pokud v daném čase nic takového nenastane, stránku opustí. Momentální limit tohoto času je kolem pěti vteřin. Tvůrci webových stránek, vědomi si potřeby hned zaujmout, rozhodně tak nešáhnou po textových informací. Proto dnes vidíme na každé stránce přes celou stránku fotografie a videa. Je pravdou, že se říká, že obraz dokáže říct tisíc slov, ale důvodem pro tento postup tvorby webových stránek není nutně potřeba něco říci, často není ani co, ale jednoduše se vtěsnat do oněch šibeničních pěti vteřin.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Připomíná mi to situaci, kdy se novinář v jednom z rozhovorů dotázal Noama Chomského, proč si myslí, že není pozván do známých pořadů hlavního proudu vysílání. Jeho odpovědí bylo, že tyto pořady mají chytře zvolený požadavek na stručnost hostů, což je ideální metoda na to, aby mnoho hlasů bylo z pořadu ignorováno, vyloučeno, případně, aby se sami před díváky zdiskreditovali. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Je totiž obtížné předložit argumenty čerpající z informací, které diváci nebo posluchači nikdy neslyšeli. Málokdo se pozastaví nad tím, když někdo pronese, že Spojené státy jsou kolébkou demokracie. Pokud ale někdo v přímém přenosu vysloví, že Spojené státy jsou teroristickým státem a hrozbou světa, nebudou vědět, o čem se mluví a budou zcela přirozeně požadovat vysvětlení. Zde se ale projeví genialita požadavku na stručnost: host nemůže vyslovit kontroverzní větu, aniž by přitom nevyzněl, jako že právě spadl z Neptunu. Je to forma cenzury, často autocenzury. Ten, kdo chce mluvit, vysvětlovat, přinést něco nového je odsouzen do ústranní, undergroundu. Proto Chomsky, jako jeden z nejvlivnějších intelektuálů dvacátého století, za celou svou kariéru vystoupil v mainstreamové americké televizi pouze několikrát.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kolik myšlenek je umlčeno jen proto, že na ně není čas? O kolik nerealizovaných nápadů jsem přišli, protože jejich složitost by si našla minimum příznivců?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Současné postupy tvorby webových stránek kladou důraz na \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">uživatelské zážitky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Ty nejsou nový \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">buzzword\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> jen v digitální prostředí, ale prostupují metodiku tvorbu i mnoha jiných odvětví.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Osobně jsem přímo u jádra tohoto User Experience odvětví a více a více si uvědomuji, že původně ctihodná myšlenka se velice rychle dokáže změnit na nebezpečnou praktiku. Je faktickou pravdou, že v současné době již u mnoha technologií nepřemýšlíme, jak daná věc funguje, ale spíše nás zajímá, jak může obohatit náš život, jaký má pro nás význam, v neposlední řadě si všímáme jejich estetických kvalit. User Experience mělo od počátku za cíl na tyto otázky vhodně reagovat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obohacovat a ukájet významovou a estetickou složku našich životů měli od nepaměti na svých bedrech vypravěči, poetové, umělci a nesmíme zapomenout na náboženské postavy. Ačkoli v lidské historii najdeme období přející těmto povoláním, většinu času se potáceli v dobrovolné nebo nucené chudobě. Málokterému umělci se podařilo prosadit takovým způsobem, že zaujmul svým dílem většinu společnosti. Ze statistického pohledu se jednalo o vzácné výjimky přístupné jen pár jedincům. Stručně řečeno, „dělat umění“ je náročnou a nejistou aktivitou. Zcela racionální člověk si nevybírá povolání, jestliže jeho cílem je bezpečné živobytí a stálý finanční zdroj.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jak si ale vysvětlíme, že největší světové nadnárodní podniky investují nemalé peníze do onoho uměleckého, leč v korporátní sféře ohnutého elementu, jímž chtějí obohatit své výrobky? Anebo jinak, jakým receptem disponují, že dokáží umění dělat masově na běžícím pásu?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Moderní marketingové a User Experience metody znají řešení: nashromážděná reálná data o potenciálních zákaznících jsou prohnána prizmatem statistických algoritmů i kvalitativních vyhodnoceních za účelem tvorby několika zprůměrovaných archetypů, na jejichž základu se tvoří nový produkt. Táži se, je hrozivější, že životy a touhy statisíců lze vyjádřit čtyřmi archetypy, nebo že někdo přistoupil na to, že tento způsob obohatí životy jednotlivců, a tím i společnosti jako celku? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ještě nedávno jsme věřili, že jednotlivec je unikátní lidskou bytostí. Ve skutečnosti tento fakt je ultimátním nepřítelem každého průmyslového odvětví: vytvářet personalizované produkty pro miliardu lidí je příliš drahé, takže se zdá být mnohem levnější investovat do chytré marketingové kampaně, jež tuto miliardu přesvědčí, že chtějí jedno a to samé. Jakmile se toto jednou přihodí, komodifikaci kultury začne v celé společnosti snižovat entropii, až nakonec veškeré rozdíly překročí horizont černé díry, odkud není návratu a neuspořádanost, čas, i bytí zamrzají.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tento rozklad je akcelerován tím, že větší konformita je doprovázena vyšším zjednodušováním. Kdo je ochotný přenést se přes ekonomický diktát statusu quo a zavést opravdu něco nového? Historie ukazuje, že nejvlivnější projekty byly vždy závislé na dotacích od štědré matky — Státu. I kdyby se našel kapitál, bude někdo naslouchat? Originálním věcem rozumíme špatně, vyžadují interpretaci, reflexi, internalizaci, převod do Texu a zasazení do struktury předešlého poznání. Na to pět vteřin ale nestačí.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(5)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obraz z výše uvedených důvodů dominuje naší kultuře. YouTube, Instagram, Tumblr a Vine jsou hlavními dodavately vizuálního obsahu. Problémem není \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">to, že nás ve velkém zavalují obsahově triviálními objekty, zdá se mi, hlavní nebezpečí nacházíme v samotné \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">obraznosti obrazů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Co je nutné, abychom si utvořili mentální obraz obrazu? Stačí pouze mít funkční oční orgán a příslušné části mozku zodpovědné za zpracování elektrických signálů ze sítnice. To jsou ale činnosti na vědomí zcela nezávislé, tudíž neprocházejí filtry intelektu. Jinak řečeno, není nutné nic dělat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obraz se jeví sám od sebe, celý jeho obsah je okamžitě přístupný, a pokud není doplněn literárním nádechem (metaforou, ironií, atd.), jediné, interpretace se stává z jednoduchého vyjmenování toho, co na obrazu je. Přímost obraznosti obrazů se vybízí nazvat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pornografickou\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> vlastností obraznosti obrazů.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Redukujeme-li množství Textu ve společnosti, ošizujeme se o schopnost představovat si na základě lineárního kódu Textu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ano, konstruované mentální obrazy z Textu jsou nedokonalé, v mnoha ohledech spíše metaforické či abstraktní. Ona nedokonalost ale přispívá k rozšiřování intelektu, neboť si vytváříme vlastní nové obrazy, vizuální spojení, subjektivní nehotové objekty, které aplikujeme na nové poznatky, jež zabalíme do zmíněných nehotových objektů, spojení, obrazů z naší produkce, a tak můžeme přijít s originálními myšlenkami.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud ale toto obrazotvorství odstraníme z intelektuálního procesu a nahradíme jej předpřipravenými, vyrenderovanými objekty na filmovém plátně či obrazovce, nic nového si nevytváříme, pouze přijímáme objekty tak, jak jsou. Dalo by se říci, že jsme odkázáni na kreativitu a schopnost grafických umělců, jež tyto objekty (animované postavy, scény) navrhují. Jinak řečeno, svou obrazotvorbu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">outsourcujeme \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">do rukou (hlavy) někoho jiného. To je nebezpečné z několika důvodů: degraduje to naší mysl a také to našemu vědomí vnucuje obsah, který nemůžeme přijmout kriticky: u čtení textů si sami diktujeme, jak si autorovy myšlenky vyobrazíme. Zbývá nám tak jediný způsob, jak se bránit nakažlivým cizorodým obrazům — zavřít oči.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">HAROLD BLOOM. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">How to read and why\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1. paperback ed. London: Fourth Estate, 2001. ISBN 9781841150390.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">CÍSAŘ, Karel a Petr KOŤÁTKO. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Beckett: filosofie a literatura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2010, 252 s. ISBN 978-80-7007-336-0.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">FLUSSER, Vilém. 2013. Alfanumerická společnost. In: BABÁK, Petr. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. V Praze: tranzit.cz, s. 73-81. ISBN 978-80-87259-22-1.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">KIDD, D. C. a E. CASTANO. Reading Literary Fiction Improves Theory of Mind. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2013, 342(6156), s. 377-380. DOI: 10.1126\u002Fscience.1239918. ISSN 0036-8075. Dostupné také z: http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1239918\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">PINKER, Steven. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style: The Thinking Person’s Guide to Writing in the 21st Century\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2015. Penguin. ISBN 9781846145506.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(1) V našem jednadvacátém století najdeme hned několik způsobů, které ve srovnání s Textem mnohem lépe a rychleji zprostředkovávají informace. Chudák Text, jak jen může konkurovat televizním pořadům ve full HD obrazu, videohrám či interaktivním webovým stránkám, jež představují supermédium, neboť dokáží pojmout text, obraz, video, zvuk, ba dokonce i samotné videohry. Máme-li být objektivní, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-560","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=560",[62],{"count":63,"href":64},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},989,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560\u002Frevisions\u002F989",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=560",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=560",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=560",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"On Reading (in the Age of New Media)","on-reading-in-the-age-of-new-media","Why reading, as interpretation and the building of mental images, matters more than ever when new media, speed and the image push the Text aside.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Sobre la lectura (en la era de los nuevos medios)","sobre-la-lectura-en-la-era-de-los-nuevos-medios","Por qué la lectura, como interpretación y creación de imágenes mentales, importa hoy más que nunca, cuando los nuevos medios, la velocidad y la imagen desplazan al Texto.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"De la lecture (à l’ère des nouveaux médias)","de-la-lecture-a-l-ere-des-nouveaux-medias","Pourquoi la lecture, en tant qu’interprétation et création d’images mentales, compte aujourd’hui plus que jamais, alors que les nouveaux médias, la vitesse et l’image évincent le Texte.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(1)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">In our twenty-first century we can find several ways that convey information far better and faster than the Text. Poor Text, how can it possibly compete with television programmes in full HD, with video games or with interactive web pages, which are a supermedium, for they can hold text, image, video, sound, indeed even video games themselves? If we are to be objective, it is clear that text in itself is a rather archaic affair. Yet the all too quick and uncritical adoption of new technologies (media) has paradoxically meant that working with text, that is reading, is needed not less, but perhaps more than ever before.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">To justify such a claim, however, we need to know what reading actually is. The first thing we will surely imagine is the strenuous mechanical movement of the eyes, the sense organ — rightly understood and admired as a miracle of evolution — with which we follow the lines of a text, then recognise the jumble of signs, store their sound in short-term memory and finally form a mental image of what we have read, which helps us remember it in the long term. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">But reading can be understood more generally; it need not have (seemingly) anything to do with language. We often appreciate it when someone close to us can recognise how we are feeling at the moment without our having to mention our feelings explicitly. In such a case that person \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">reads\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> emotions, or is likewise able to \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">read \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">our thoughts. Not only do they notice the subtle grimaces on our face, above all they can decode their meaning. And that is, if we think about it, an almost magical ability, since our faces reveal nothing tangible apart from changes in the facial muscles or the tone of voice. When decoding these non-verbal signs, however, we no longer speak of reading in the passive sense of the word, but of the active work of \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interpretation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Similarly, when reading a text, merely following the lines of words is not enough. From these linguistic signs we must first piece together larger units in our mind, examine how they relate to one another and how they connect. For that we inevitably need to know what these larger units mean. To create a coherent mental image of a text, its meaning has to be “dissected out”, that is, the text has to be interpreted. That too is why reading is a strenuous activity requiring a degree of skill, training, knowledge, a good memory and, last but not least, the ability to concentrate.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">On the other hand, watching television or a video on YouTube asks rather less of us; consuming their content is friendlier, it forgives our inattention more readily. Why is that? Vilém Flusser argues that we receive images and then analyse them, whereas a text must first be received for it to be analysed at all. Reading letters requires:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">more effort than reading [images]; it is less comfortable. That is why it makes the uncritical reception of information impossible. Following lines is a critical gymnastics of thinking (Flusser, 79).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Images, still and moving, enter our consciousness as a whole, whereas reading a text is like gradually winding thread onto a ball. Or we can imagine reading as the work of a potter who, while the potter’s wheel keeps turning, gradually shapes the final piece with her fingers. In the same way, a reader rarely finishes with a book after the first round of reading. An average book of average length calls for the reader to return to it after a while, to explore the corners that escaped them at their first touch with the text, to fill in the pieces of the mental image that remained unfilled, unformed, unfinished after the first reading. Reading naturally contains both analysis and synthesis, whereby the reader embodies both the scientific and the artistic perception of the world. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">It would be very foolish to think that we could uncover all the corners of the text the author has prepared for us at the very first attempt. The author of a text is likely to be more educated and more sophisticated than the reader, and reading their thoughts will require concentration and attention to minute details. Even if we fulfil these conditions of the unwritten contract of the dialogue between author and reader, we may not be rewarded with a positive result, and we will have no choice but to read the text again and again until the imaginary ceramic vessel is clear, solid and whole. One of the greatest aesthetes of twentieth-century prose, Vladimir Nabokov, in his well-known essay \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Good Readers and Good Writers\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> defines that a good reader should have, among other things, a good memory, imagination and an artistic sense, and he also agrees with Flusser when he writes: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">“We have no physical organ (as we have in regard to the eye when a painting is concerned) that can take in the whole picture [of a text] and then enjoy its details. But at a second, a third, a fourth reading we do, in a sense, behave towards a book as we do towards a painting.” \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">For Nabokov the reader is not a passive consumer of the book but a colleague with whom he shares a talent for imagination and an artistic sense. After all, the reader must, step by step, raise again the pillars of an imaginary world whose origin lies in the author’s mind. It is up to the reader to bring to life the buildings, the vast meadows, the murmur of the forests and the colours of sounds; they must be able to imagine the main characters’ clothes, their faces, eyes, perfume and charm. Through the silent, dead signs on the page of a book we resuscitate a whole world by mere thought — a competence originally belonging only to the gods of most of the world’s religions (if, according to the Old Testament book of Genesis, we were created by God in his image, then writing and reading the text of a fictional world is a divine activity; or else, can God not be understood as the first and last great artist, man of letters, poet, whose creative power has not yet been surpassed?).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Of course, the grandeur of the world differs from book to book and also depends on the chosen genre of the text. Fiction depicts a concrete world, whereas an essay rather awakens abstract images in us, aimed at our intellectual self, where the haziness of abstractions has to be recoded, made concrete, visualised. Understanding the text of an essay reminds me in many respects of a process not unlike the perception of avant-garde poetry: the surrealist or symbolist school of poetry presents us with a series of images, and it is up to the reader to assemble a coherent structure from these disparate brushstrokes; the essayist, in turn, puts together a logically ordered line of arguments and ideas, so the structure is already present, yet it is rarely presented as easily depictable content. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">This division is, of course, not universally valid. Fiction may “from antiquity to the nineteenth-century novel faithfully follow the rhetorical precepts aimed at the evident vividness (enargeia) and clarity (safeneia) of the image that the mind unfolds from the description offered” (Císař and Koťátko, 71), but (great) fiction would in no way differ from the genre of descriptive journalism if it could not move beyond the mundane, the everyday, and did not represent what cannot be described, what escapes rational conceptual vocabulary, what philosophy and literary criticism call \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the Sublime\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Moreover, authors such as Samuel Beckett had as their creative programme the making of works in which the imagery of the text would be deadened, the shapes and solidity of objects dissolved in a world without ugliness or beauty or fever; they “will be lifeless (almost lifeless)”. Beckett reduces the visual elements to a minimum, and what remains is a scenery as if from a world after the end of the world. (Císař, 76) Beckett’s prose is therefore very hard to read and hence also to interpret. The text does not serve here  as a mediating medium, for the reader can only with great difficulty see beyond the grammar and the shape of the individual sentences, which they read with sweat on their temples, waiting for the images to arrive; but the images do not come. His texts therefore become autonomous objects: text for text’s sake, grammar for grammar’s sake, sounds for sounds’ sake, art for art’s sake.  \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">And on the other hand, the genre of the essay can, and often does, make use of traditional literary figures and of making mental images concrete. This is also the content of the book \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">by the American cognitive scientist and linguist Steven Pinker, who in his modern-day style manual draws on the current findings of the cognitive sciences and argues that one of the preconditions of a good style of (non-fiction) prose is to limit abstract expression to the necessary minimum and instead to use concrete nouns, because the reader is then better able to visualise and remember what the text is about.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Let us not forget that in a text we have access not only to inanimate objects and facts, but also to the historical consciousness of the world. It was the text that first freed humans from an endless present and allowed knowledge and experience to be passed on to further generations, who did not have to go through life entirely from the beginning but could build on what their ancestors had lived through. Text, and more specifically literature in the hands of masters such as Shakespeare, Dante, Chaucer, Cervantes, Austen, Eliot (both George and T. S.), Dickens, Proust, Joyce and Kafka, can carry the mind along the line of space-time into regions that are in reality forbidden to us: every great literature is a thought experiment, a virtual reality in which, through the lens of a voyeuristic omnipotent eye (in online gaming jargon, the “spectator”) or through the avatar of one of the characters, we put ourselves in the roles of other characters, and thereby train our capacity for empathy (KIDD, D. C. and E. Castano). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Let us recall, for instance, the main character of one of Dickens’s books, Pip, who under very tangled circumstances became the owner of a considerable fortune and a young gentleman with great expectations. Dickens has prepared a moral dilemma for us: on the one hand we wish Pip his new life, yet we must condemn his behaviour when he is plainly ashamed of his old friend, the good-hearted blacksmith Joe, his stepfather. Dickens asks: how would you react? Although it is fiction, a virtual world, it puts before us a real question whose answer (for the more perceptive) can have a fundamental influence on real life.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The literary critic Harold Bloom writes that we read for many reasons; among the most frequent lies the maxim of “the limits of a single human life”: whatever we read, with every stroke of the clock the weight of time falls on us, and the knowledge that in one short life we cannot “know enough people well enough; that we need to know ourselves better, which requires knowledge not only of oneself and of others, but also of the way things are” (Bloom). For Bloom, reading literature is first and foremost a “difficult pleasure”, an activity in which we immerse ourselves in a work in order to let ourselves be intoxicated by the genius of the author, whose construction of a fictional world and evocation of strong and authentic emotions can tear us out of the normality that surrounds us. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The trouble is that each of us has emotions and intellect set up a little differently, and if a work is too remote from our everyday life, there is a danger that enchantment turns into frustration, sometimes even into aggression against excessive intellectualism. The height of the bar symbolising the setting of these parameters is, however, influenced not only by genetic predispositions but also by culture. Culture offers two options: either it will take the path of difficult pleasure, perhaps seeming paternalistic, for it will educate us and ask us to overcome our own limits; or it will be entertainment that is easy to digest, pre-chewed, made to give us a quick and cheap dose of doping, a blue pill passed off as the red one, meant to disconnect us at least for a while from the Matrix version 9-17.24.365, though its only function is to make us forget that we are in the Matrix at all.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(2)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">I am afraid that new media are in fact a fraud. At first sight it seems that they merely make use of old media (text, photography) and, thanks to existing technologies, add previously unimagined possibilities to them. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">For example, the good old Text already contained an embryonic form of \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypertext\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">: the apostles of the New Testament frequently \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">refer\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> to passages of the Old (in the early days of Christianity the Old Testament would always have been among the top results of a Google search), for the two bodies of text are linked by a similarity of content and of logic, which the new prophets made use of: they \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linked\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> their preaching to the Old Testament context, and thereby proved that this (self-fulfilling) prophecy was the grandiose fulfilment of a divine plan. But only in the twenty-first century can personal prophecies exist, directed and preached not in sermons but in the contextual advertisements of Google AdWords and the like. And so we have the feeling that the whole digital world is subordinate to us. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Yet this is not the greatest deception of new media; that we should look for in their appropriation of the Text, which is not an act of extending its existing possibilities but the destruction of its basic qualities: \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mental imagery and the necessity of interpretation\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. As examples of where this annihilation has taken place, I will name web pages and popular YouTube videos, but since this is a global phenomenon of addiction to Speed, the proverbial breadcrumbs would essentially lead us into every corner of today’s society.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">I said that reading can also be understood more generally; in that case I also understand watching a video and browsing the Web as \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">reading \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a video and \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">reading \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interactive web pages, for the theoretical model of how communication takes place between a human being and the content mediated by a given medium (which need not necessarily contain text) consists of several steps: establishing communication, transmitting the content, receiving the content, decoding the content and its subsequent interpretation.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">New media, unfortunately, have it encoded in their DNA to avoid as far as possible being read, in the sense of being interpreted. This does not stem from any inherent technological limitation of theirs, but from a socio-cultural choice we have made. Why socio-cultural, of all things? Theorists working in the philosophy or sociology of technology point out that technology does not exist outside society but is an integral part of it. In other words, the development of technology is not some inevitable, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">determined\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> process; on the contrary, it is shaped by who creates it and for what purpose. The creators are individual people. They are, of course, in turn part of a wider socio-cultural context. And finally, people are in turn influenced by technology.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">When Tim Berners-Lee launched the first web page from his office at a Swiss research centre, it contained only text, coloured mostly black, but some words and phrases were highlighted in blue. Those were the first \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">links\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> of the hypertext project that the WorldWideWeb was and, despite all its disadvantages compared with competing solutions (e.g. Xanadu), still is.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Over time, a small project for sharing information among scientists became a platform containing not only hypertext but also multimedia elements (photographs, video, sound), which is also where the word \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypermedia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, rarely used among laypeople, comes from: hypertext + multimedia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The web page turned from a container for text into a digital artistic canvas, since wherever multimedia and text appear, there arises a demand for these elements to be suitably arranged. With the arrival of photographs, videos and sound, the Web became a space that needed to be \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designed\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. And by that I do not mean choosing suitable colours; design is \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">thinking\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> that synthesises, brings together, diverse elements so that they create a unified, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">good\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi> \u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">form\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Graphic design applies this thinking to visual communication. It is not possible to say unambiguously and exhaustively what exactly graphic design is; as an operative definition, though, I believe that at its basis it is visual communication (hence “graphic”), that is, graphic design has to be “seen” for communication to take place. What certainly cannot be said is what this communication should concretely look like; I only believe that the communication should be successful. How the graphic designer brings about successful communication, however, depends on his decision. There are many paths to successful communication: the path can be rough and winding, or on the contrary smooth and therefore easy to digest. On the surface, perhaps paradoxically, even unsuccessful communication has to be regarded as successful. How is that possible? If the designer’s aim is to evoke a feeling of fear, confusion, aggression, rejection, and the reader-viewer really does react to his work in the intended way, the communication has, from the designer’s point of view, been successful.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">This \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">successful-unsuccessful\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> communication, however, is not something we usually encounter. Only in exceptional cases, such as an artistic act or a would-be avant-garde marketing campaign, does a web page quite deliberately aim at confusion, misunderstanding or the rejection of communication. The designer has an unspoken agreement with the reader-viewer that his work must only be such that \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">successful-successful\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> communication prevails. Why is that so?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">We live in a long-standing and unconscious dependence on an ever-increasing Speed. If we want to stay relevant, we are forced (with our consent) to follow the productivity curve demanded by society. The more relevant and visible our position, the more we feel the exponential bend of the curve. It is true that nobody is literally holding us by the throat to make us take part in this ride; and yet theoretical freedom is a banal statement on paper if the means to realise it do not exist. Many times I have heard quite extreme sentences from the guardians of freedom, such as: “anyone can live outside the city, even outside civilisation, where the demands to submit to Speed do not exist”. These notions are a form of extremism; those who utter them, however, simultaneously believe fully in freedom, a considerably reduced meaning of freedom.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">We go with the times, we go with society. So as not to lose our standing, or merely as a gesture of resignation, we are constantly connected: we get up and look at a screen; when moving around, we watch a screen; when we work, it is with a screen; when we go to bed, we fall asleep with a screen. Once it was the privilege of geeks and the well-off; today it is a necessity for everyone. Do you want to do something about it? Move to the forest! That is what we would hear from the extremists promoting so-called freedom.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">We do not want to, but we must. That is the definition of addiction when push comes to shove. At the moment, however, we are still in the phase when we \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">want to\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, for \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">there is no time \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">to realise that we do not.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Our great-great-ancestors lived in a perpetual present because they lacked historical consciousness. That was changed by the then new technology of the Text. Now we live in a perpetual present because we lack the Text.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">It is interesting that the technique of meditation, appropriated from Zen Buddhism, is promoted in the West as an aid to start living here and now. But what we lack is not the skill of focusing on the present; on the contrary, our ability to concentrate on anything outside the present has died off entirely. Data flow into us through our senses from all sides; before we manage to process one batch, the next is already waiting: First In First Out, First In, First Out, life will wait.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Our brain, however, is not designed for this amount of data; unfortunately, it was not designed at all. And few of us are Johnny von Neumann. Unfortunately, for the second time. It had to show somewhere.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Could the current epidemic of attention disorder, the so-called Attention Deficit Hyperactivity Disorder, and of various kinds of dyslexia be the brain’s answer that it can no longer keep up, that, if its owner so wishes, it will change its mode so as to manage processing a large amount of input data at the expense of the quality of processing? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(3)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">If a person cannot concentrate for a longer time, they begin to reshape the world around them so that it contains only those things their mind can still cope with — just as a skilled craftsman will not actively pursue theoretical physics, a person with a five-second attention span will have trouble writing a longer novel. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">A working hypothesis might be that cultural (creative) artefacts, that is, the things over whose creation people have direct control, will be less and less demanding to process cognitively; they will be adapted to a flighty and short attention span, and will not be built from content that requires concentration and time. In other words, the function of the Text and of interpretation will be reduced, and we will see a proliferation of media for transmitting information that allow uncritical reception and processing: photographs and videos.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(4)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Many makers of web pages have heard that visitors \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">do not read content but scan it\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">; they wait for something to appear on the screen that catches their attention, and if nothing like that happens within a given time, they leave the page. The current limit of that time is around five seconds. Makers of web pages, aware of the need to catch attention at once, will certainly not reach for textual information. That is why today we see full-page photographs and videos on every page. It is true that they say a picture is worth a thousand words, but the reason for this way of making web pages is not necessarily the need to say something, often there is not even anything to say, but simply to squeeze into those gallows five seconds.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">It reminds me of the situation when a journalist in one interview asked Noam Chomsky why he thought he was not invited to the well-known mainstream broadcast programmes. His answer was that these programmes have a cleverly chosen requirement of concision from their guests, which is an ideal method for many voices to be ignored, excluded from the programme, or for them to discredit themselves in front of the viewers. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> For it is difficult to present arguments drawing on information that viewers or listeners have never heard. Hardly anyone stops to think when someone declares that the United States is the cradle of democracy. But if someone says on live broadcast that the United States is a terrorist state and a threat to the world, people will not know what is being talked about and will quite naturally demand an explanation. And here the genius of the requirement of concision shows itself: the guest cannot utter a controversial sentence without sounding as if he had just fallen from Neptune. It is a form of censorship, often self-censorship. Whoever wants to speak, to explain, to bring something new, is condemned to the sidelines, to the underground. That is why Chomsky, one of the most influential intellectuals of the twentieth century, has appeared on mainstream American television only a few times in his whole career.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">How many ideas are silenced only because there is no time for them? How many unrealised ideas have we lost because their complexity would have found only a minimum of supporters?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Current practices of making web pages put the emphasis on \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">user experiences\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. These are not a new \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">buzzword\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> only in the digital environment; they permeate the methodology of making things in many other fields as well.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">I am personally right at the core of this User Experience field, and more and more I realise that an originally honourable idea can very quickly turn into a dangerous practice. It is a plain fact that today, with many technologies, we no longer think about how a given thing works but are rather interested in how it can enrich our life and what meaning it has for us, and last but not least we notice their aesthetic qualities. From the beginning, User Experience aimed to respond suitably to these questions.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Enriching and satisfying the meaningful and aesthetic part of our lives has since time immemorial rested on the shoulders of storytellers, poets, artists and, we must not forget, religious figures. Although in human history we find periods favourable to these callings, most of the time they staggered along in voluntary or forced poverty. Few artists managed to make their way in such a manner that their work captivated most of society. From a statistical point of view these were rare exceptions open to only a few individuals. In short, “making art” is a demanding and uncertain activity. A wholly rational person does not choose this calling if their aim is a secure livelihood and a steady source of income.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">How, then, do we explain that the world’s largest multinational corporations invest considerable money in that artistic element, albeit one bent in the corporate sphere, with which they want to enrich their products? Or, put differently, what recipe do they have that lets them make art en masse on a conveyor belt?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Modern marketing and User Experience methods know the solution: accumulated real data about potential customers are run through the prism of statistical algorithms as well as qualitative evaluations in order to create several averaged archetypes, on whose basis a new product is made. I ask: is it more frightening that the lives and desires of hundreds of thousands can be expressed by four archetypes, or that someone has accepted that this way will enrich the lives of individuals, and thereby of society as a whole? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Not long ago we believed that the individual is a unique human being. In reality this fact is the ultimate enemy of every industry: making personalised products for a billion people is too expensive, so it seems much cheaper to invest in a clever marketing campaign that will convince this billion that they want one and the same thing. Once this happens, the commodification of culture begins to lower the entropy of the whole society, until in the end all differences cross the horizon of a black hole, from which there is no return, and where disorder, time and being freeze.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">This decay is accelerated by the fact that greater conformity is accompanied by greater simplification. Who is willing to get past the economic dictate of the status quo and introduce something truly new? History shows that the most influential projects have always depended on subsidies from a generous mother — the State. And even if the capital were found, would anyone listen? We understand original things badly; they require interpretation, reflection, internalisation, translation into Text and placement within the structure of earlier knowledge. Five seconds are not enough for that.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(5)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">For the reasons given above, the image dominates our culture. YouTube, Instagram, Tumblr and Vine are the main suppliers of visual content. The problem is not \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">only \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">that they bury us wholesale in objects of trivial content; it seems to me that the main danger lies in the very \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">imagery of images\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">What is needed for us to form a mental image of an image? It is enough to have a functioning eye and the relevant parts of the brain responsible for processing the electrical signals from the retina. But these are processes entirely independent of consciousness, and so they do not pass through the filters of the intellect. In other words, there is no need to do anything.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The image appears by itself, its whole content is immediately accessible, and unless it is supplemented with a literary touch (metaphor, irony, etc.), the only interpretation consists of a simple enumeration of what is in the image. The directness of the imagery of images invites us to call it the \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pornographic\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> quality of the imagery of images.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">If we reduce the amount of Text in society, we cheat ourselves of the ability to imagine on the basis of the linear code of the Text.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Yes, the mental images constructed from a Text are imperfect, in many respects rather metaphorical or abstract. But that very imperfection contributes to expanding the intellect, for we create our own new images, visual connections, subjective unfinished objects, which we apply to new knowledge, which we in turn wrap in those unfinished objects, connections and images of our own making, and so we can come up with original ideas.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">If, however, we remove this image-making from the intellectual process and replace it with prepared, pre-rendered objects on the cinema or computer screen, we create nothing new; we merely receive objects as they are. One could say that we depend on the creativity and skill of the graphic artists who design these objects (animated characters, scenes). In other words, we \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">outsource \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">our image-making into the hands (the head) of someone else. That is dangerous for several reasons: it degrades our mind, and it also forces on our consciousness content that we cannot receive critically: when reading texts, we ourselves dictate how we will picture the author’s thoughts. And so we are left with only one way to defend ourselves against contagious foreign images — to close our eyes.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">HAROLD BLOOM. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">How to read and why\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1. paperback ed. London: Fourth Estate, 2001. ISBN 9781841150390.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">CÍSAŘ, Karel and Petr KOŤÁTKO. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Beckett: filosofie a literatura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1st ed. Praha: Filosofia, 2010, 252 p. ISBN 978-80-7007-336-0.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">FLUSSER, Vilém. 2013. Alfanumerická společnost. In: BABÁK, Petr. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Praha: tranzit.cz, p. 73-81. ISBN 978-80-87259-22-1.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">KIDD, D. C. and E. CASTANO. Reading Literary Fiction Improves Theory of Mind. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2013, 342(6156), p. 377-380. DOI: 10.1126\u002Fscience.1239918. ISSN 0036-8075. Also available at: http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1239918\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">PINKER, Steven. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style: The Thinking Person’s Guide to Writing in the 21st Century\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2015. Penguin. ISBN 9781846145506.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905667435]