[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-en-notes-on-the-essay-arthur-danto-the-artworld":3,"translation-en-notes-on-the-essay-arthur-danto-the-artworld":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},546,"06. 03. 2016","2016-03-06T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fpoznamky-k-eseji-arthur-danto-svet-umeni","2025-11-04T13:52:39","2025-11-04T12:52:39","poznamky-k-eseji-arthur-danto-svet-umeni","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fpoznamky-k-eseji-arthur-danto-svet-umeni\u002F",{"rendered":17},"Poznámky k eseji Arthur Danto — Svět umění",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Filosof umění Arthur Danto byl významným a literárně plodným filosofem a kritikem. Pro jeho dílo jsou význačné především dvě fráze: „svět umění“ a „konec umění“. Zde se budu věnovat poznámkám k jeho eseji Svět umění (v původní anglické verzi jako Artworld), která vyšla v roce 1961.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Autor na začátku eseje komentuje \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mimésis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy první rigorózní pokus o teorii umění, jejíž kořeny datujeme zpětně až do antického Řecka k Platónovi a Aristotelovi. Mimetická teorie umění hodnotí umělecké dílo na základě toho, jak věrně reprezentuje či zobrazuje realitu.  Z tohoto hlediska není složité pochopit, proč Platón byl vehementním odpůrcem určitých žánrů umění: Platónova říše Forem nebo Idejí obsahovala neměnné a dokonalé recepty pro fyzické i abstraktní objekty, jejichž charakteristickou vlastností bylo, že představovaly pravdu. Ta byla nejušlechtilejším cílem filosofie. Umělec ale pro Platóna nebyl někým, kdo by se zajímal o pravdu, jelikož druhy umění jako poezie, malba nebo divadlo, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">napodobovaly nikoli dokonalé Ideje, ale pomíjivé, dočasné a degradující objekty reálné světa. Ba co více jejich díla byla často dvojnásobnou imitací, protože zobrazovala objekty již jednou vytvořené člověkem-řemeslníkem a na co člověk sáhne, to má zákonitě k dokonalosti daleko! Tedy aspoň v očích Platóna.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pro mnoho dalších teoretiků ale mimetická teorie umění představovala velice lákavý způsob hodnocení uměleckých děl. Poskytuje totiž jednoduchou možnost, jak rozlišovat dobrá a špatná umělecká díla: čím více se dílo blíží své reálné předloze, tím více naplňuje funkci umění a tím více se jedná o hodnotnější dílo. Tato teorie byla populární v období renesance a udržela si dominantní postavení až do nedávné doby. Její nedostatky, jak píše Danto, vyšly brzy najevo po vynalezení fotografie. Z mimetické teorie umění by totiž vyplývalo, že jakákoli fotografie by byla inherentně hodnotnější než díla z jiného uměleckého žánru, ať už by se jednalo o rodinné fotografie z dovolené nebo selfie s našpulenou pusou. Mimetická teorie finálně zapadla s příchodem abstrakního umění, kde imitaci reálného světa vůbec nenalezáme. O nic lépe by si mimetická teorie neporadila se známým Duchampovým pisoárem a krabicemi Brillo Andyho Warhola. Tyto dvě díla z dvacátého století slouží Dantovi jako příklady toho, jak i současnější teorie kladoucí důraz na estetické kvality nebo formální prvky, mohou mít problémy identifikovat dadaistický pisoár a pop-artovou krabici jako umělecká díla. Danto se tak ptá, co z těchto a ostatních objektů dělá umělecká díla, zvláště když:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">[…] v dnešní době si člověk vůbec nemusí všimnout, že se pohybuje na půdě umění bez \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">toho, že by mu to teorie sdělila.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv id=\"attachment_945\" style=\"width: 699px\" class=\"wp-caption alignnone\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" aria-describedby=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-image-945 size-full\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2016\u002F03\u002Fandy-warhol-brillo-boxes-display-image.jpeg\" alt=\"Lepenkové Brillo krabice Andyho Warhola. Je to umění? A proč?\" width=\"689\" height=\"522\" \u002F>\u003Cp id=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-caption-text\">Lepenkové Brillo krabice Andyho Warhola. Je to umění? A proč?\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dantovou radikální tezí je, že „uměleckost“ uměleckých děl nemáme hledat v objektech samotných, ale mimo ně, v prostředí, ve kterém existují, ve \u003Cem>světě umění\u003C\u002Fem> a uměleckých teorií, neboť to jsou právě ony, které umožňují umělecká díla. Jinak řečeno, umělecká díla vznikají tehdy, když existuje teorie, která je dokáže interpretovat, teorie \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">umožňuje \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">umění:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„Vidět něco jako umění vyžaduje cosi, co oko nemůže odhalit – atmosféru umělecké teorie, znalost dějin umění: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">svět umění.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Přestože umělecká díla jsou určitými objekty, podle Danta nemůžeme říci, že umělecká díla jsou \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">těmito objekty. To se nám snaží naznačit i ve výše citované větě: umělecké dílo se skládá z nějaké hmatatelné, materiální části, ale také je tvořeno svou nemateriální částí, která je právě definována prostřednictvím vztahů ke světu umění skládajícího se z teorií, děl, teoretiků, kurátorů, muzeí, atd. Všechny potenciální umělecká díla si tak můžeme představit tak, že existují v abstraktní síti, kde díla jsou propojena s teoriemi, které zároveň jsou dále propojeny s předchozími, již existujícími uměleckými díly. Kandidátní umělecká díla vyčkávají, až se tato \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">struktura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> zformuje do vhodné podoby, která vrhne, prostřednictvím umělecké teorie, na ně světlo, a tím je pasuje na umělecká díla.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud se vrátíme k pisoáru Duchampa nebo Warholovým skulpturám z lepenkových krabic Brillo, můžeme zodpovědět otázku, co z těchto obyčejných objektů dělá umění. Po fyzické stránce mohou skutečně být od svých negalerijních kopií k nerozeznání, přesto nejsou identické. Kde se liší je právě ona nemateriální část, která obsahuje výsledek interakce daného objektu s celým uměleckým světem. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aby teorie dokázala intepretovat nová díla, potřebuje, aby byla průběžně obnovována a rozšiřována. Tento požadavek je zajištěn pokaždé, když umělecký svět přijme pod svá křídla dílo, jež obsahuje nové, dosavadními umělci doposud neužité vlastnosti. Danto o těchto „vlastnostech“ hovoří poněkud techničtěji, když užívá termínu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">predikátu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, se kterým se hojně setkáme v lingvistice nebo logice. Predikát v lingvistice je obecně přísudkem věty. Danto má na mysli konkrétní predikát realizovaný jmenným přísudkem se sponou. Jsou to věty, kde podstatné jméno následují specifická slovesa jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">být \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">či \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">stát se\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, doplněné o přídavné jméno. Tak například věta \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">umělecké dílo U je expresivní\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. „Je expresivní“ je jmenný přísudek, který přisuzuje podstatnému jménu „umělecké dílo U“ vlastnost „expresivní“. Co tedy přináší nová umělecká díla jsou právě nové predikáty, jež může teorie využít pro popis a interpretaci. Nové predikáty jsou přídavkem k existujícícm interpretačním nástrojům. Vztah umělecké dílo—teorie není jednosměrný, ale lze jej popsat jako obousměrnou, vzájemnou interakci.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Strukturalistická lingvistika tvrdí, že význam slov je dán tím, že v jazyce existují jiná slova, která se od prvního slova liší, a tato diference dává vzniknout významu individuálních slov. Jinak řečeno, na jazyk lze pohlížet jako na systém, strukturu (odtud strukturalismus), kde jednotlivé elementy spolu interagují, jelikož každý element přispívá, neboli participuje na významu elementů ostatních.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ačkoli nejsem zběhlý ve strukturalistické kritice umění, myslím, že nebudu zcela mimo, když prohlásím, že Dantova teorie v podstatě hlásí totéž: umění je struktura složená z mnoha elementů, mezi které řadíme samotná díla, teorie, instituce, aj., a jejich \u003Cem>interakce\u003C\u002Fem> (s mnoha zpětnovazebními mechanismy) a \u003Cem>evoluce\u003C\u002Fem> (v případě, kdy se do struktury přidají nová díla, nové intepretační predikáty) tvoří ekosystém nazvaný Svět umění, ve kterém jednotlivé elementy se podílí  na významu ostatních elementů za pomoci synonymie, antonymie, metonymie a jiných vztahů známých z lingvistiky. Příkladem jsou v malířství abstraktní puristé, jejichž:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„plátna mohou existovat coby umění jen proto, že existují ‚nepuristické‘ malby.“\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Z toho všeho mi logicky vyplývá toto: umělci a celé umění jednoznačně těží z výborných teoretiků. Jelikož umění patří mezi nejvyšší a nejkomplexnější lidské aktivity, měli bychom se postarat o to, abychom měli do budoucna dostatek vysoce vzdělaných, erudovaných, inteligentních a kreativních teoretiků. V opačném případě se může stát, pokud se to již neděje, že umění přijme pod svá křídla cokoli, „anything goes“ bude standardem, podle kterého se budou (ne)hodnotit nová, kandidátní umělecká díla. Arthur Danto si toho byl vědom. Jeho \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The End of Art\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> je filosofickým vyrovnáním se s tímto problémem.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Filosof umění Arthur Danto byl významným a literárně plodným filosofem a kritikem. Pro jeho dílo jsou význačné především dvě fráze: „svět umění“ a „konec umění“. Zde se budu věnovat poznámkám k jeho eseji Svět umění (v původní anglické verzi jako Artworld), která vyšla v roce 1961. Autor na začátku eseje komentuje mimésis, tedy první rigorózní […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-546","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F546",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=546",[62],{"count":30,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F546\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},947,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F546\u002Frevisions\u002F947",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=546",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=546",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=546",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Notes on the Essay: Arthur Danto — The Artworld","notes-on-the-essay-arthur-danto-the-artworld","Notes on Arthur Danto’s essay The Artworld: why mimesis fails, how theory makes Warhol’s Brillo boxes art, and the artworld read as a structure in the structuralist sense.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Notas sobre el ensayo: Arthur Danto — El mundo del arte","notas-sobre-el-ensayo-arthur-danto-el-mundo-del-arte","Notas sobre el ensayo El mundo del arte de Arthur Danto: por qué falla la mímesis, cómo la teoría convierte en arte las cajas Brillo de Warhol y el arte como estructura.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Notes sur l’essai : Arthur Danto — Le monde de l’art","notes-sur-l-essai-arthur-danto-le-monde-de-l-art","Notes sur l’essai Le monde de l’art d’Arthur Danto : pourquoi la mimèsis échoue, comment la théorie fait des boîtes Brillo de Warhol de l’art, et l’art en tant que structure.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The philosopher of art Arthur Danto was a significant and prolific philosopher and critic. Two phrases above all are characteristic of his work: “the artworld” and “the end of art”. Here I will set down notes on his essay The Artworld (in Czech translation Svět umění), which was published in 1961.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">At the beginning of the essay the author comments on \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mimesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, that is, the first rigorous attempt at a theory of art, whose roots we trace back as far as ancient Greece, to Plato and Aristotle. The mimetic theory of art judges a work of art by how faithfully it represents or depicts reality.  From this point of view it is not hard to understand why Plato was a vehement opponent of certain genres of art: Plato’s realm of Forms or Ideas contained unchanging and perfect recipes for physical as well as abstract objects, whose characteristic property was that they represented truth. Truth was the noblest aim of philosophy. For Plato, however, the artist was not someone interested in truth, since kinds of art such as poetry, painting or theatre \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">merely \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">imitated not the perfect Ideas but the fleeting, temporary and degrading objects of the real world. Indeed, what is more, their works were often a double imitation, because they depicted objects already made once by a human craftsman, and whatever man lays a hand on is bound to be far from perfection! At least in Plato’s eyes.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">For many later theorists, though, the mimetic theory of art represented a very attractive way of judging works of art. For it offers a simple way of distinguishing good works of art from bad ones: the closer a work comes to its real model, the more it fulfils the function of art and the more valuable a work it is. This theory was popular in the Renaissance and kept its dominant position until fairly recently. Its shortcomings, as Danto writes, soon came to light after the invention of photography. For it would follow from the mimetic theory of art that any photograph would be inherently more valuable than works from any other artistic genre, whether family holiday snaps or duck-face selfies. The mimetic theory finally went under with the arrival of abstract art, in which we find no imitation of the real world at all. Nor would the mimetic theory have fared any better with Duchamp’s famous urinal and Andy Warhol’s Brillo boxes. These two works of the twentieth century serve Danto as examples of how even more recent theories that emphasise aesthetic qualities or formal elements may have trouble identifying a Dadaist urinal and a pop-art box as works of art. Danto thus asks what makes these and other objects works of art, especially when:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">[…] these days one might not even be aware that one is on artistic terrain without \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">a theory to tell one so.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv id=\"attachment_945\" style=\"width: 699px\" class=\"wp-caption alignnone\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" aria-describedby=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-image-945 size-full\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2016\u002F03\u002Fandy-warhol-brillo-boxes-display-image.jpeg\" alt=\"Andy Warhol’s cardboard Brillo boxes. Is it art? And why?\" width=\"689\" height=\"522\" \u002F>\u003Cp id=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-caption-text\">Andy Warhol’s cardboard Brillo boxes. Is it art? And why?\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Danto’s radical thesis is that we should look for the “artness” of works of art not in the objects themselves but outside them, in the environment in which they exist, in the \u003Cem>artworld\u003C\u002Fem> and in the theories of art, for it is precisely these that make works of art possible. In other words, works of art come into being when there is a theory capable of interpreting them; theory \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">makes \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">art possible:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“To see something as art requires something the eye cannot descry – an atmosphere of artistic theory, a knowledge of the history of art: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">an artworld.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">”\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Although works of art are certain objects, according to Danto we cannot say that works of art are \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">merely \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">these objects. That is what he is trying to suggest in the sentence quoted above: a work of art consists of some tangible, material part, but it is also formed by its immaterial part, which is defined precisely through its relations to the artworld, made up of theories, works, theorists, curators, museums, etc. We can thus imagine all potential works of art as existing in an abstract network, where works are connected with theories, which in turn are further connected with earlier, already existing works of art. Candidate works of art wait until this \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">structure\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> takes a suitable shape, one that, by way of a theory of art, casts light on them and thereby dubs them works of art.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">If we return to Duchamp’s urinal or Warhol’s sculptures made of cardboard Brillo boxes, we can answer the question of what makes these ordinary objects art. Physically they may indeed be indistinguishable from their non-gallery copies, yet they are not identical. Where they differ is precisely that immaterial part, which contains the result of the interaction of the given object with the whole artworld. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">For a theory to be able to interpret new works, it needs to be continually renewed and extended. This requirement is met every time the artworld takes under its wing a work that contains new properties, not yet used by earlier artists. Danto speaks of these “properties” somewhat more technically when he uses the term \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">predicate\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, which we frequently encounter in linguistics or logic. In linguistics, the predicate is in general the part of the sentence that says something about its subject. Danto has in mind a particular predicate, realised as a nominal predicate with a copula. These are sentences in which the noun is followed by specific verbs such as \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">to be \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">or \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">to become\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, completed by an adjective. Take, for example, the sentence \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">artwork A is expressive\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. “Is expressive” is a nominal predicate that ascribes the property “expressive” to the noun “artwork A”. What new works of art bring, then, are precisely new predicates, which theory can use for description and interpretation. New predicates are an addition to the existing interpretive tools. The relation work of art—theory is not one-way; it can be described as a two-way, mutual interaction.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Structuralist linguistics claims that the meaning of words is given by the fact that there are other words in the language that differ from the first word, and this difference gives rise to the meaning of individual words. In other words, language can be regarded as a system, a structure (hence structuralism), in which the individual elements interact with one another, since each element contributes to, or rather participates in, the meaning of the other elements.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Although I am not well versed in structuralist art criticism, I think I will not be entirely off the mark if I declare that Danto’s theory essentially says the same thing: art is a structure made up of many elements, among which we count the works themselves, theories, institutions, etc., and their \u003Cem>interaction\u003C\u002Fem> (with many feedback mechanisms) and \u003Cem>evolution\u003C\u002Fem> (when new works, new interpretive predicates are added to the structure) form an ecosystem called the Artworld, in which the individual elements take part in the meaning of the other elements by means of synonymy, antonymy, metonymy and other relations known from linguistics. An example in painting are the abstract purists, whose:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“canvases can exist as art only because there exist ‘impurist’ paintings.”\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">From all this, the following logically follows for me: artists and art as a whole clearly benefit from excellent theorists. Since art is among the highest and most complex human activities, we should make sure that in the future we have enough highly educated, erudite, intelligent and creative theorists. Otherwise it may happen, if it is not happening already, that art will take anything under its wing; “anything goes” will be the standard by which new, candidate works of art will be (not) judged. Arthur Danto was aware of this. His \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The End of Art\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> is a philosophical coming to terms with this problem.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905672583]