[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-en-notes-on-martin-heidegger-and-his-question-concerning-technology":3,"translation-en-notes-on-martin-heidegger-and-his-question-concerning-technology":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},595,"07. 06. 2016","2016-06-07T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fpoznamky-k-martin-heidegger-a-jeho-otazka-techniky","2025-10-06T23:08:50","2025-10-06T21:08:50","poznamky-k-martin-heidegger-a-jeho-otazka-techniky","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fpoznamky-k-martin-heidegger-a-jeho-otazka-techniky\u002F",{"rendered":17},"Poznámky k: Martin Heidegger a jeho Otázka techniky",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Napsal jsem novou verzi své reflexe, doporučuji přečíst \u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Freflexe-heideggerovy-otazky-techniky\">Reflexe Heideggerovy otázky techniky \u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cb>Prolog:\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> Esej Otázka techniky byla původně psaná pro publikum, u kterého autor nemohl počítat s filosofickým vzděláním. Heidegger text prezentoval v roce 1946 v rámci přednášky na půdě Bavorské akademie umění (Bayerische Akademie der Schönen Künste). Přestože byl text psán rok po konci druhé světové války, nenajdeme v něm o válce žádné přímé zmínky. Z filosofického, ale i čistě pragmatického hlediska mi to dává smysl. Technika, jak se v textu dozvídáme, je něco, co předchází i teoretické zkoumání přírody. Z tohoto důvodu je tak důležité se nenechat zlákat trendy a momentálním použitím slova “technika” i techniky samotné. Neznamená to, že by Heidegger zcela opomenul nebezpečí, které jde ruku v ruce s technikou. Jenže tak činí až na konci své eseje a má k tomu rigorózně připravenou argumentaci, která by byla platná před i po válce, právě proto, že nevyužívá tehdejšího, jakkoli strašného kontextu. Univerzálnost a snaha „jít k jádru slov a jejich významům“ je mimo jiné stěžejní téma celé eseje.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tuto archeologickou stezku po významech slov Heidegger podstupuje s předvědčením, že během staletí se původní vyznam slov vytratil, což nám činí problémy, když se snažíme dopátrat bytnosti věcí, v případě této eseje bytnosti techniky. I proto je esej plna etymologické analýzy, sahající až ke kořenům západní civilizace, k významům slov tak, jak byly používané v antickém Řecku.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zběhlí čtenáři a následovníci Heideggera si povšimnou, že tento text je v porovnání s ostatními díly tohoto filosofa nezvykle krátký a snad i méně hutný. To ale neznamená, že je text jednoduchý. Používání cizích slov a ke konci i básnický jazyk autora z této eseje činí dílo, jehož náročnost odpovídá cíli, který si autor vytyčil: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„tážeme-li se po technice, chtěli bychom si k ní zjednat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">svobodný vztah\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Vztah je svobodný, když se v něm náš pobyt (Dasein) otevírá bytnosti techniky“. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Těm, které náročnost eseje neodradí, nabízí Heidegger unikátní pohled na techniku. Po přečtení a pochopení si v Heideggerovi najdou inspiraci pro své chápání nejen techniky, ale i teorie designu, a dokonce i epistemologie.. O své interpretaci Heideggera napíšu ale příště. V tomto blog postu bych rád „pouze“ představil své poznámky. Poznámky k Otázce techniky Martina Heideggera.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg\" rel=\"attachment wp-att-822\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone size-full wp-image-822\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 850px) 100vw, 850px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg 850w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27-300x141.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27-768x361.jpg 768w\" alt=\"quote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27\" width=\"850\" height=\"400\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cb>Esej ve zkratce:\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Konvenční chápání rozděluje techniku na \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">prostředek k cíli\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">lidskou aktivitu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Tyto pohledy pojmenovává Heidegger jako pohled instrumentální a pohled antropologický. Co je ale instrumentálnost? Tato otázka vede autora k analýze \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">kauzality\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Tu analyzuje na pozadí Aristotelových čtyř příčin: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">příčina látková (causa materialis) — materiál, ze kterého je předmět vytvořen\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">příčina tvarová (causa formalis) — vlastní tvar předmětu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">příčina účinná (causa efficiens) — ten, kdo předmět zhotovil\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">příčina účelová (causa finalis) — za jakým účelem byl předmět zhotoven\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger postupuje ve zkoumání instrumentálnosti o jednu úroveň níže a zaměřuje se na to, co je to kauzalita. U té varuje, abychom kauzalitu nechápali jako příčinu, jako to, co něco způsobuje. Co totiž Římané nazývali \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causa (padat, dopadnout)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, bylo u Řeků \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy to, co něco jiného zaviňuje. Člověk, například řemeslník (nebo v Heideggerově příkladu stříbrník), který zhotovuje předmět jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causa efficiens\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, jak Heidegger zde zdůrazňuje, zaviňuje výsledný předmět nikoli děláním, ale \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">promýšlením\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> a spojováním těch ostatních třech způsobů zavinění. Pro promýšlení řekové používali slovo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">legein, logos\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, termín vycházející z \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">apophainesthai\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, což znamená vynášet najevo, vyjevovat, v angličtině pak „to reveal“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zaviňování nesmíme chápat v moderním, morálním smyslu, ale v původním smyslu Řeků, kdy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> znamená „být zodpovědný za“. Dále Heidegger přichází se zásadní interpretací \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">: zmíněné čtyři „příčiny“ (zde již skutečně v uvozovkách) zodpovídají za konečný předmět, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nechávají jej vstupovat do bytostné přítomnosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">vpouštějí ho sem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nechávají ho dokončit svůj příchod\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (s. 12). Heidegger píše:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„V čem se tedy ale odehrává souhra oněch čtyř způsobů dopouštění? Tyto čtyři způsoby nechávají to, co ještě není přítomno, přicházet do přítomnosti“. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Toto \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">dopuštění\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, které něco přiměje, aby se z ne-přítomnosti stalo přítomné, nazývá Platón v dialogu Symposion \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, respektive \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poskytnutí výskytu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (her-vor-bringen, v angličtině bringing-forth).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Máme dva druhy poskytnutí výskytu: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">physis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Poiesis je poskytování výskytu někým, něčím (např. řemeslníkem), přestože \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> neznamená pouze řemeslnou, básnickou nebo uměleckou činnost.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Physis na druhé straně je poskytování výskytu od přírody, samo od sebe. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jak se poskytování výskytu, v přírodě i v řemeslníkovi, děje? Zde podává Heidegger vyhýbavou odpověď. Zmiňuje veskrze synonymní slova a fráze: poskytování výskytu jako:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vcházení do zjevu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vynášení ze skrytosti do ne-skrytosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dochází k němu, pokud skryté přechází do ne-skrytého\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Toto přecházení \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">probleskuje\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> v tom, co nazýváme \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">odkrývání\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pro odkrývání mají Řekové slovo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aletheia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Římané veritas, Heidegger konstatuje, že my říkáme pravda, správnost představování. (s. 12) \u003C\u002Fspan>\u003Cb>V odkrývání se shromažďují čtyři způsoby dopuštění (\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">4 příčiny, neboť participují na odkrývání předmětu\u003C\u002Fspan>\u003Cb>). Technika jako instrument, jako prostředek, je jeden ze způsobů odkrývání\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Technika je oblast odkrývání. Oblast pravdy.\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger tímto dokončuje analýzu instrumentální povahy techniky a kauzality.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger dále nabízí analýzu samotného slova technika. To pochází z řeckého \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">technikon\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, což znamená to, co patří k \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">techné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Techné je nejen řemeslo, ale i umění a myšlenky. Techné patří k odkrývání, takže k poiesis, je poietické (nikoli physis), protože se neodkrývá samo od sebe, ale někým, něčím (např. člověkem). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Od dob Platóna bylo techné spojeno se slovem epistémé. Obě slova jsou jména pro poznání v nejširším smyslu, pro expertní znalost, pro poznání, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>které věci otevírá a odkrývá\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Ci>Proti tomuto určení oblasti bytnosti techniky lze namítnout, že sice snad platilo pro řecké myšlení a hodí se v příznivém případě na techniku rukodělnou, nehodí se však na moderní techniku strojovou (s. 15)\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger uznává, že dosavadní analýza mohla fungovat pro řemeslo, ale jak se to má s moderní technikou, která je založená na poznatcích z exaktních věd? Je využívání exaktních věd (teoretické, aplikované fyziky) tím, co odděluje moderní techniku od té z dob, kdy vrcholem techniky byly řemesla? Heidegger nesouhlasí, protože \u003C\u002Fspan>\u003Cb>technika umožnila moderní vědy\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, bez techniky by moderní vědy nemohly fungovat, ověřovat výsledky, atd. Což znamená, že technika je něco, co existuje před vědou.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V čem se moderní technika \u003C\u002Fspan>\u003Cb>liší, je fakt, že její odkrývání není poiesis, ale VYMÁHÁNÍ \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(s. 14), to požaduje od přírody, aby byla vymáhána, aby dodávala energii. Toto vymáhání na přírodě je forma \u003C\u002Fspan>\u003Cb>dobývání\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>vymáhání odkrývání\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan> \u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Celá příroda se stává \u003C\u002Fspan>\u003Cb>použitelným stavem (v angličtině standing-reserve)\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Bestand\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">je zasažena vymáhajícím odkrýváním.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Člověk se ale sám stává použitelným stavem (standing-reserve). Dělník, dřevorubec jsou součástí průmyslu, jsou na průmyslu závislí a průmysl je využívá jako použitelný stav pro výdělek. Že je toto nebezpečné, to zmíní Heidegger později.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vymáhání odkrývání činí samozřejmě člověk (má pozn.: Heidegger je silně antropocentrický?). Na druhou stranu je i na člověku něco vymáháno, a to právě jeho nutnost vymáhat odkrývání na přírodě. A co že člověka k tomu žene? Heidegger to pojmenovává \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Gestell (v angličtině En-framing)\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, ustanovující zjednávání. (má pozn.: slovo Gestell činí mnohým problémy; nejen, že Heidegger používá Gestell ve zcela novém smyslu, nedává si tu práci, aby tento nový [svůj] smysl řádně vysvětlil)\u003C\u002Fspan>\u003Cb>. \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger Gestell popisuje jako:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„onen vymáhavý nárok, který člověka soustřeďuje k tomu, aby to, co se odkrývá, zjednával jako použitelný stav zásob“ (s. 21)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V anglické verzi je „to, co se odkrývá“ přeloženo jako „self-revealing“, takže můžeme říci, že člověk využívá (vymáhá) moderní technikou to, co je odkrýváno jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">physis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(Autor poznamenává, že Gestell v němčině obvykle znamená podstavec, podvozek, stojan na knihy. Z anglického překladu Enframing také Gestell chápeme jako rámování, rámec, rám, strukturu)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell je součástí odkrývání, tedy bytnosti techniky, ale není nic technického (proto Heidegger může jako filosof seriózně zkoumat bytnost techniky bez toho, aby měl jakékoli technické vzdělání, tzn. nemusí být třeba inženýrem).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell člověka nabádá, aby odkrýval\u002Fvymáhal přírodu jako použitelnou zásobu. (má pozn.: To se ale děje jen tehdy, když tato zásoba je kvantifikovatelná, jinak řečeno, je možné tyto zásoby pojmout aparátem současné teoretické fyziky. Co není kalkulovatelné, nelze odkrývat, a tak vlastně [pro člověka] neexistuje. Heidegger o tom ještě bude mluvit, ale tento fyzikalismus, který jsme jako lidstvo nasadili na přírodu, nejspíše ruku v ruce přináší problémy a nebezpečí Gestellu — chápání a jednání s přírodou jako s něčím, co je tu pro nás, abychom to použili).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell, jak vyplývá z textu, není jeden a jediný způsob odkrývání, a tudíž člověk nemusí odkrývat to, co je v přírodě, jako použitelnou zásobu. V tom má člověk svobodu, která dle Heideggera spravuje to, co je prosvětlené, odkryté. Svoboda je v tomto blízká pravdě, neboť jak svoboda i pravda se dějí na (má interpretace) pomyslné hraně odkrývání: odkrývání osvětluje a zároveň odkrývá.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell je nebezpečí, protože nutí člověka odkrývat pouze to, co dokáže (má interpretace) \u003C\u002Fspan>\u003Cb>škatulkovat\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> do konceptů a matematických vzorců, bez ohledu na to, zda je to pravdivé či nikoli. Pokud chápeme techniku jako instrument, nevyhneme se kauzalitě. Pokud porozumíme kauzalitě (příčinám) jako způsobům, kterými přichází věci z ne-existence, ze skrytosti do existence, ne-skrytosti, porozumíme tomu, že bytností techniky je způsob, jakým odkrýváme svět.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger nabádá, že se můžeme tomuto nebezpečí vyvarovat, pokud začneme odkrývat přírodu tak, jak to dělali Řekové, odkrývat jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">techné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, jako instrumentálnost techniky a jako umění, jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pro Heideggera mělo umění v antickém Řecku jednotící prvek, když integrovalo všechy aspekty života do jednoho celku. Umění je pro Heideggera způsob odkrývání, který nám dokáže zprostředkovat pravdu bez toho, aniž by byla zatížena požadavkem po měřitelnosti, kvantifikovatelnosti, neboť těmito požadavky se umění zajímá obecně méně než technika jako Gestell, technika jako vymáhání přírody.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nezůstat u Gestellu, ale zkoumat a kriticky hodnotit náš vztah k samotné bytnosti odkrývání, ke světu. Neboť tázání, jak píše Heidegger, je zbožnost myšlení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Napsal jsem novou verzi své reflexe, doporučuji přečíst Reflexe Heideggerovy otázky techniky  Prolog: Esej Otázka techniky byla původně psaná pro publikum, u kterého autor nemohl počítat s filosofickým vzděláním. Heidegger text prezentoval v roce 1946 v rámci přednášky na půdě Bavorské akademie umění (Bayerische Akademie der Schönen Künste). Přestože byl text psán rok po konci […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-595","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F595",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=595",[62],{"count":63,"href":64},5,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F595\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},906,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F595\u002Frevisions\u002F906",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=595",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=595",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=595",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"Notes on: Martin Heidegger and His Question Concerning Technology","notes-on-martin-heidegger-and-his-question-concerning-technology","My notes on Heidegger’s essay The Question Concerning Technology: causality, bringing-forth, revealing, Gestell and the danger of modern technology.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Notas sobre: Martin Heidegger y su pregunta por la técnica","notas-sobre-martin-heidegger-y-su-pregunta-por-la-tecnica","Mis notas sobre el ensayo de Heidegger La pregunta por la técnica: causalidad, traer-ahí-delante, desocultar, Gestell y el peligro de la técnica moderna.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"Notes sur Martin Heidegger et sa question de la technique","notes-sur-martin-heidegger-et-sa-question-de-la-technique","Mes notes sur l’essai de Heidegger La question de la technique : causalité, pro-duction, dévoilement, Gestell et le danger de la technique moderne.","\u003Cp>I have written a new version of my reflection; I recommend reading \u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Freflexe-heideggerovy-otazky-techniky\">A Reflection on Heidegger’s Question Concerning Technology \u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cb>Prologue:\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> The essay The Question Concerning Technology was originally written for an audience whose philosophical education the author could not count on. Heidegger presented the text in 1946 as a lecture at the Bavarian Academy of Fine Arts (Bayerische Akademie der Schönen Künste). Although the text was written a year after the end of the Second World War, we find no direct mention of the war in it. From a philosophical, but also a purely pragmatic, point of view this makes sense to me. Technology, as we learn in the text, is something that precedes even the theoretical investigation of nature. That is why it is so important not to let oneself be seduced by trends and by the current use of the word “technology”, or of technology itself. This does not mean that Heidegger entirely overlooked the danger that goes hand in hand with technology. But he does so only at the end of his essay, and he has a rigorously prepared argument for it which would hold before as well as after the war, precisely because it does not draw on the context of the time, however terrible. Universality and the effort “to go to the core of words and their meanings” are, among other things, a central theme of the whole essay.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger undertakes this archaeological trail through the meanings of words in the conviction that over the centuries the original meaning of words has faded away, which causes us problems when we try to get to the essence of things, in the case of this essay the essence of technology. That is also why the essay is full of etymological analysis reaching back to the roots of Western civilisation, to the meanings of words as they were used in ancient Greece.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Seasoned readers and followers of Heidegger will notice that, compared with the philosopher’s other works, this text is unusually short and perhaps also less dense. That does not mean, however, that the text is simple. The use of foreign words and, towards the end, the author’s poetic language make this essay a work whose difficulty matches the goal the author set himself: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“if we question concerning technology, we would like to establish a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">free relationship\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> to it. The relationship is free when in it our existence (Dasein) opens itself to the essence of technology”. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To those not put off by the difficulty of the essay, Heidegger offers a unique view of technology. Having read and understood it, they will find in Heidegger inspiration for their understanding not only of technology but also of design theory, and even of epistemology. I will write about my interpretation of Heidegger next time, though. In this blog post I would “merely” like to present my notes. Notes on Martin Heidegger’s The Question Concerning Technology.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg\" rel=\"attachment wp-att-822\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone size-full wp-image-822\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 850px) 100vw, 850px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg 850w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27-300x141.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27-768x361.jpg 768w\" alt=\"Quote: the essence of technology is by no means anything technological, Martin Heidegger\" width=\"850\" height=\"400\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cb>The essay in brief:\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The conventional understanding divides technology into \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">a means to an end\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> and \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">a human activity\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Heidegger calls these views the instrumental view and the anthropological view. But what is instrumentality? This question leads the author to an analysis of \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causality\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, which he analyses against the background of Aristotle’s four causes: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">the material cause (causa materialis) — the material from which the object is made\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">the formal cause (causa formalis) — the object’s own form\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">the efficient cause (causa efficiens) — the one who made the object\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">the final cause (causa finalis) — the purpose for which the object was made\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">In his investigation of instrumentality Heidegger goes one level deeper and focuses on what causality is. Here he warns us not to understand causality as a cause, as that which brings something about. For what the Romans called \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causa (to fall, to befall)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> was for the Greeks \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, that is, that to which something else is indebted. A person, for example a craftsman (or, in Heidegger’s example, a silversmith), who makes an object as the \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causa efficiens\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> is, as Heidegger stresses here, responsible for the resulting object not by making it but by \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">considering carefully\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> and gathering together the other three ways of being responsible. For considering carefully the Greeks used the word \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">legein, logos\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, a term rooted in \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">apophainesthai\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, which means to bring forward into appearance, to make manifest, in English “to reveal”.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">We must not understand being responsible in the modern, moral sense, but in the original sense of the Greeks, in which \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> means “to be responsible for”. Heidegger then comes up with a crucial interpretation of \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">: the four “causes” mentioned (here now really in quotation marks) are responsible for the finished object, they \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">let it come forth into presencing\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">let it in\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">let it complete its arrival\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (p. 12). Heidegger writes:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“But in what, then, does the interplay of these four ways of occasioning take place? These four ways let what is not yet present arrive into presencing”. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">This \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">occasioning\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, which induces something to pass from non-presence into presence, is what Plato in the dialogue Symposium calls \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, or rather \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">bringing-forth\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (her-vor-bringen, in English bringing-forth).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">We have two kinds of bringing-forth: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">and \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">physis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Poiesis is bringing-forth by someone or something (e.g. by a craftsman), although \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> does not mean only craft, poetic or artistic activity.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Physis, on the other hand, is bringing-forth by nature, of itself. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">How does bringing-forth happen, in nature and in the craftsman? Here Heidegger gives an evasive answer. He mentions thoroughly synonymous words and phrases: bringing-forth as:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Coming into appearance\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Bringing out of concealment into unconcealment\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It comes to pass when what is concealed passes into what is unconcealed\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">This passing \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">flashes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> in what we call \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">revealing\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">For revealing the Greeks have the word \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aletheia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, the Romans veritas; Heidegger observes that we say truth, the correctness of representation. (p. 12) \u003C\u002Fspan>\u003Cb>In revealing the four ways of occasioning are gathered (\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">the 4 causes, for they take part in the revealing of the object\u003C\u002Fspan>\u003Cb>). Technology as an instrument, as a means, is one of the ways of revealing\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Technology is a realm of revealing. A realm of truth.\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">With this Heidegger completes his analysis of the instrumental nature of technology and of causality.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger goes on to offer an analysis of the word technology itself. It comes from the Greek \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">technikon\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, which means that which belongs to \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">techné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Techné is not only craft but also art and ideas. Techné belongs to revealing, and so to poiesis; it is poietic (not physis), because it is not revealed of itself but by someone or something (e.g. by a human being). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Since Plato’s time techné has been linked with the word epistémé. Both words are names for knowing in the widest sense, for expert knowledge, for knowing \u003C\u002Fspan>\u003Cb>that opens up and reveals things\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Ci>It may be objected to this determination of the realm of the essence of technology that, while it perhaps held for Greek thought and fits handicraft technology at best, it does not fit modern machine technology (p. 15)\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger acknowledges that the analysis so far may have worked for craft, but what about modern technology, which is based on the findings of the exact sciences? Is the use of the exact sciences (theoretical and applied physics) what separates modern technology from the technology of the times when crafts were the pinnacle of technology? Heidegger disagrees, because \u003C\u002Fspan>\u003Cb>technology made the modern sciences possible\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">; without technology the modern sciences could not function, verify their results, etc. Which means that technology is something that exists before science.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Where modern technology \u003C\u002Fspan>\u003Cb>differs is the fact that its revealing is not poiesis but CHALLENGING \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(p. 14), which demands of nature that it be challenged, that it supply energy. This challenging of nature is a form of \u003C\u002Fspan>\u003Cb>extraction\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>a challenging revealing\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan> \u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The whole of nature becomes \u003C\u002Fspan>\u003Cb>standing-reserve (in English standing-reserve)\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Bestand\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">it is struck by challenging revealing.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">But the human being itself becomes standing-reserve. The worker and the woodcutter are part of industry, they depend on industry, and industry uses them as standing-reserve for profit. That this is dangerous, Heidegger will mention later.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The challenging revealing is, of course, done by the human being (my note: is Heidegger strongly anthropocentric?). On the other hand, something is also demanded of the human being, namely his very need to challenge nature into revealing. And what is it that drives the human being to this? Heidegger names it \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Gestell (in English En-framing)\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, an enframing that sets upon and orders. (my note: the word Gestell causes many people trouble; not only does Heidegger use Gestell in an entirely new sense, he does not take the trouble to explain this new [his own] sense properly)\u003C\u002Fspan>\u003Cb>. \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger describes Gestell as:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“that challenging claim which gathers man so that he orders what reveals itself as standing-reserve” (p. 21)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">In the English version, “what reveals itself” is translated as “self-revealing”, so we can say that through modern technology the human being exploits (challenges) what is revealed as \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">physis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(The author notes that in German Gestell usually means a pedestal, a chassis, a bookstand. From the English translation, Enframing, we also understand Gestell as framing, a frame, a framework, a structure)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell is part of revealing, and so of the essence of technology, but it is nothing technological (which is why Heidegger, as a philosopher, can seriously investigate the essence of technology without having any technical education; that is, he does not need to be an engineer, for instance).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell urges the human being to reveal\u002Fchallenge nature as a usable reserve. (my note: But this happens only when this reserve is quantifiable, in other words, when these reserves can be grasped by the apparatus of contemporary theoretical physics. What is not calculable cannot be revealed, and so in effect does not exist [for the human being]. Heidegger will still talk about this, but this physicalism, which we as humanity have imposed on nature, most likely brings with it, hand in hand, the problems and dangers of Gestell — understanding and treating nature as something that is here for us to use).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell, as follows from the text, is not the one and only way of revealing, and so the human being need not reveal what is in nature as a usable reserve. In this the human being has a freedom which, according to Heidegger, governs what is lit up, revealed. Freedom is in this respect close to truth, for both freedom and truth happen on (my interpretation) the imaginary edge of revealing: revealing illuminates and at the same time reveals.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell is a danger because it forces the human being to reveal only what he can (my interpretation) \u003C\u002Fspan>\u003Cb>pigeonhole\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> into concepts and mathematical formulas, regardless of whether it is true or not. If we understand technology as an instrument, we cannot avoid causality. If we understand causality (causes) as the ways in which things come from non-existence, from concealment, into existence, into unconcealment, we will understand that the essence of technology is the way in which we reveal the world.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger urges that we can avoid this danger if we begin to reveal nature the way the Greeks did, to reveal as \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">techné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, as the instrumentality of technology and as art, as \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. For Heidegger, art in ancient Greece had a unifying element, in that it integrated all aspects of life into a single whole. Art is for Heidegger a way of revealing that can convey truth to us without it being burdened by the demand for measurability and quantifiability, for art is generally less concerned with these demands than technology as Gestell, technology as the challenging of nature.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Not to stop at Gestell, but to examine and critically assess our relationship to the very essence of revealing, to the world. For questioning, as Heidegger writes, is the piety of thought.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905671904]