[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-en-notes-on-julian-dibbell-and-a-rape-in-cyberspace":3,"translation-en-notes-on-julian-dibbell-and-a-rape-in-cyberspace":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},547,"28. 08. 2016","2016-08-28T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fpoznamky-k-julian-dibbell-a-znasilneni-v-kyberprostoru","2025-07-05T13:55:31","2025-07-05T11:55:31","poznamky-k-julian-dibbell-a-znasilneni-v-kyberprostoru","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fpoznamky-k-julian-dibbell-a-znasilneni-v-kyberprostoru\u002F",{"rendered":17},"Poznámky k: Julian Dibbell a znásilnění v kyberprostoru",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Ke článku Juliana Dibbella jsem se musel vrátit hned několikrát, než jsem se rozhodl si jej celý přečíst. Má odtažitost nejspíš pramenila z odporu, který jsem pociťoval při čtení prvních odstavců textu: “tohle, že má být zásadní dílo na téma kyberkultury, nových médií a obecně digitálního univerza?”. Byly to totiž květnatý jazyk a na první pohled přehnaná literární dikce textu, které mě odrazovaly. Vždyť i velká literatura se dá psát čistým a přímočarým jazykem, čest vám, pane Kafka. Před několika dny jsem si ale řekl, dobrá, musím si text přečíst, určitě to bude u státních zkoušek, kdo ví. Navíc téma textu se zdá být dostatečně kontroverzní, a proto důležité. Zvláště dnes, kdy se do našich domovů nekontrolovaně plíží virtuální realita, která propojuje naše staré, analogové smysly s více než vzrušující sadou nových počitků, které nabízí digitální svět.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Článek ale nepojednává o hyper-realistických VR simulacích z roku 2016, mezi které patří třeba současný systém Oculus nebo HoloLens od Microsoftu, nýbrž o online komunitě LambaMOO, která vznikla kolem roku 1991. Článek byl sice publikován v roce 1993, ale i po dvou letech byla LambaMOO stále online komunitou, kde celá komunikace a interakce mezi hráči “běžela” v textovém režimu. Paměťníkům se tak může vybavit několik tzv. interaktivních fikcí, které okupovaly místo prvních počítačových her ze žánru Her na hrdiny, případně si vzpomenou na offline vzor Dračí doupě. LamdaMOO i zmíněné příklady mají společné to, že samotná hra se vytváří při interpretaci slov a vět, které si pak hráč převádí podle vlastní představivosti do virtuálního světa, který není až tak v počítači nebo na papíře, ale spíše, troufám si tvrdit, v myslích hráčů. To je ale bod, ke kterému se ještě vrátím. Přízvisko “MOO” v názvu online komunity znamená, že hráči této textové online virtuální reality mohli obsah hry rozšiřovat pomocí objektově orientovaného programování (odtud OO, object-oriented; M v názvu odkazuje k MUD, Multi-User Dungeon), což v praxi znamenalo, že hráči vytvářeli vlastní chatovací místnosti, kterým vtiskli atmosféru tím, že podrobně popsali, co se v místnosti nachází; a také vytvářeli předměty s různorodými vlastnostmi. Vzpomeňme si na první díl trilogie Matrix, kde u konce filmu Neo získává schopnosti, jež mu dovolují manipulovat, respektive přeprogramovat realitu, čímž se de facto stává polobohem. Ve schopnosti přeprogramovávat (virtuální) reality tkví moc. A tu se rozhodl zneužít jeden z hráčů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hráč s přezdívkou Mr. Bungle vstoupil ve světě LamdaMOO do jedné z mistností, která se hemžila hráči. Pro svůj čin si vybral a napsal podprogram voodoo panenky, pomocí které ovládl postavy několika ostatních hráčů. Zničehonic tito hráči pod svým jménem začali psát a popisovat obscénní sexuální akty. Mr. Bungle sám tyto akty komentoval a za každou větou přidal svůj smích. Jedna z vět zněla:\u003Cbr \u002F>\n“Jako kdyby proti své vůli si Moondreamer zapíchla do zadku nůž na steaky, což jí způsobilo nesmírné potěšení. V dálce slyšíte Mr. Bungleho jak se ďábelsky směje.”\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je zřejmé, že se jedná o hloupou a infantilní větu, jenže pro objektivní posouzení tohoto činu se člověk musí vžít do situaci, kdy něco takového se zobrazilo najednou desítkám lidí, se kterými jste strávili ve světě LamdaMOO stovky a stovky hodin. Přijde mi, že převedením do dnešního kontextu sociálních sítích by se našla vhodná analogie na Facebooku; jak bychom se cítili, kdyby nám podobné věci někdo napsal na “zeď”?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jistě, naše reakce by byly odlišné a do velké míry ovlivněné jednak tím, jak moc do Facebooku investujeme svůj čas a sociální kapitál, a také, koho na Facebooku máme v přátelích. Faktem je, že jedna uživatelka, na kterou byl tento útok mířen, se svěřila, že utrpěla post-traumatický šok a slzy jí tekly po tvářích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vedle postihnutých tímto činem i další uživatelé, kteří byli při útoku přítomní, okamžitě požadovali, aby byl Mr. Bungle potrestán, neboť něco takového (nejen) v komunitě LamdaMOO hráčů bylo nepřípustné. V chatovací místnosti se spustila dlouhá diskuze, jak přesně má být tento trest vykonán. Sama postižená uživatelka následujícího dne navrhla, aby Mr. Bungle byl “toaded”. V angličtině “toad” znamená bídák i ropucha, a právě ropucha, respektive čistě rituální metamorfóza v ropuchu, a nakonec smazání uživatelského účtu je to, co debatující navrhli, že si Mr. Bungle zaslouží.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ačkoli se rozhodnutí zdálo na začátku jako jednohlasné, postupně debata odhalila několik problémů. Prvním problémem bylo, že několik týdnů před incidentem si Wizardi řekli, že už nebudou zasahovat do společenského dění komunity, budou pouze technickými administrátory, kteří budou vykonávat vůli “lidu”. To ale znamenalo, že se komunita hráčů musela rychle transformovat v něco, co by připomínalo společnost tak, jak ji známe v reálném světě “tam venku”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A proto druhý problém byl politický. Někteří z uživatelů tvrdili, že jsou jednoznačně pro trest, ale jelikož neexistují žádné zákony, kterými by se komunita oficiálně řídila, není možné se k žádnému zákona dožadovat, a tím pádem ani žádného trestu. Další tvrdili, že je nutné účet Mr. Bungla okamžitě smazat, takže by administrátoři (těm se říkalo Wizardi), kteří mají jako jediní moc smazat účet, měli jednat. A pak tu byli tzv. techno-libertariáni, jak je autor článku nazval, kteří tvrdili, že není prakticky možné se vyhnout tomu, aby se na serveru objevili lidé, kteří touží dělat potíže. Navrhovali tak, aby řešení bylo technické rázu: například zavedením nového příkazu, který by od zvoleného uživatele filtroval a nezobrazoval text.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jelikož autor článku byl “fyzicky” přítomen v chatovací místnosti, kde tato diskuze probíhala, mohl podrobněji popsat, co se v ní odehrálo. Pro mě osobně byla tato evoluce od bezvládí k volání po nějakém politické, ba dokonce i právním systému urychelnou historickou exkurzí k tomu, jak se vyvíjely myšlenky o ideálním uspořádání komunity lidí. Jinak řečeno, nad vládou a právem člověk ohrnuje nos, dokud se mu něco nestane, poté se jich zas dovolává jako teenager rodičů, když to v jednom zapadlém klubu přežene s alkoholem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Odbočil jsem ale od hlavního tématu, kterým bylo znásilnění. V reálném světě si odsouzený za znásilnění odsedí pár let ve vězení. Bylo možné požadovat, aby se Mr. Bungle dočkal stejného osudu, měl jít na několik let do reálného vězení? Pokud ne, musíme být konzistentní a říct, že ten incident nebyl skutečné znásilnění, ale něco jiného. Vždyť se to vše přeci odehrálo ve virtuálním prostoru, a to ještě v roce 1993, kdy virtuální prostor většinou tvořily bílé písmo na černém pozadí. Jak si ale vysvětlíme, že čin ve virtuálním světě měl skutečné následky, konkrétně post-traumatický stres, ve světě reálném? Může někdo znásilnit slovy? Pokud je mi známo, tak aktivita jménem “sexting” často vede k vyvrcholení na druhé, pozitivnější straně sexuálního spektra. A zde jsou také použity pouze slova a představivost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na druhou stranu by někdo mohl namítat, že uživatelka jednoduše mohla z celé konverzace odejít, a to okamžitě, jelikož jí k tomu stačilo na svém počítači zavřít černé okno, ve kterém se celá textová virtuální realita odehrávala. Otázkou je, zda bychom tímto krokem nedali Mr. Bunglemu a jemu podobným signál, že jeho chování je v pořádku, že mu nic nehrozí za to, když tyto obscénnosti bude šířit ve světě. V tom virtuálním. Pokud by se vše odehrálo ve světě reálném, ať už v parku či na pracovišti, Bunglemu by rychle jeho smích přešel. On by ale v reálném světě nic takového neudělal. Abych byl přesný, oni. Protože se zjistilo, že za účtem Mr. Bungle se skrývalo několik univerzitní studentů z New Yorku, kteří se údajně předháněli v tom, kdo vymyslí horší a podlejší představy sexuálních aktů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Celý incident si po pečlivém zvážení vzal na svá bedra jeden z Wizardů, který Bungleho účet smazal. Tiše, bez zbytečného rozruchu. Ostatní se o tom prvně dozvěděli tak, že použili jeden z dostupných příkazů @who jméno_uzivatele, který vrátil údaj o tom, kde se příslušný uživatel nachází. Příkaz v případě Bungleho vracel, že uživatelské jméno nelze v databázi najít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podle mého názoru to byl přesně ten trest, který si Mr. Bungle zasloužil. Třebaže si myslím, že jeho chování bylo nevhodné, nedokážu si představit, že bych souhlasil s tím, aby si odseděl několik let. Ne kvůli tomu, že by znásilnění nemělo být potrestáno, ale proto, že se nejednalo znásilnění, kterému všichni rozumíme a máme pro něj dobrou definici.\u003Cbr \u002F>\nSlova nejsou neškodná, proto po světě existují v mnoha zemích zákony postihující tzv. “hate speech”, rasismus, hlášení se k nacistickému Německu či, jako například v České republice, popírání holocaustu a kriminálních činů spáchaných představitely komunistického režimu. Osobně se stavím k těmto zákonům rozpačitě. Ne že bych snad tyto činy jakkoli podporoval, ale stojím v tomto případě na straně lidí jako Salman Rushdie či Noam Chomsky, kteří prohlašují, a teď parafrázuji, že zlo nikdy nevymizí, ať se budeme snažit sebevíc, proto je lepší mít toto zlo před nosem, vidět na něj, mít na něj posvíceno, spíše než ho nechat růst potají v temnotě. Lidé se vždy bojí více toho, co není vidět. Zároveň z odsouzených děláme svým způsobem trpitele, kteří jsou pak vzory a vzpruhou pro jejich přívržence, neboť tím v jejich očích validujeme jejich názor, že svět se proti nim a jejich pravdě spiknul a nenechá je ani jejich myšlenky veřejně vyslovit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je snad možnéstejný argument použí i v online světě? Řekl bych, že ano, a dokonce i o něco efektivněji, protože zavřít jedno okno operačního systému je jednodušší, než se zbavit agresivního člověka na ulici.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Současné právo ale nesouhlasí a výše zmíněné slovní akty zakazuje a trestá. Dobrá, to je ale reálný, fyzický svět, jehož mechanismy a pravidla nelze jednoduše a jedna ku jedné přenášet online. V kruzích odborníků i laiků se celé infrastruktuře Internetu, od digitálního kódu, přes kabely, až po webové stránky, říká Nové médium. A to nikoli z nedostatku lingvistické invence, ale právě proto, že toto Nové médium představuje zcela něco revolučního: systém či svět, kde mnoho z našeho fyzického světa neplatí. Nové médium nezná fyzikální zákony.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Člověk v něm může lítat, být motýlem, muži nezapomínají na narozeniny svých partnerek, a ty zas pro změnu přitahuje nahý muž v ponožkách. Představivost nezná mezí. To není otřepaná fráze, nýbrž teoretický poznatek toho, že Nové médium, teoreticky umožňuje\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>vše, co si lidská mysl představí. Jen si to musí dokázat představit. Teoreticky, pro upozornění.\u003Cbr \u002F>\nNové médium, ostatně jako technologie jako taková, totiž není vně společnosti, ale je její nedílnou součástí. Proto je prakticky do velké míry na lidech, jaký vztah k technologii budou mít. Je zcela představitelné, že za pár let se demokraticky rozhodneme, že pro tohle Nové médium bude platit maximum zákonů z fyzického světa, pokud to technologie dovolí. Zde ale vidím kontradikci. Nové médium je nové, dokud má dostatek radikálně odlišných vlastností. Čím více budeme chtít na něj aplikovat zvyklosti fyzického světa, tím více budeme o toto Nové médium přicházet. Pro podporu této myšlenky lze zmínit i čistě technický argument, který byl mnohokrát využit: implementovat všechna omezení fyzického světa do světa digitálního, tedy do světa novomediálního, je technicky velmi obtížně proveditelné, většinou za cenu enormní redukce celé podstaty tohoto novomediálního světa a možností, které nabízí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nepsaná pravidla komunity LamdaMOO byla jasná: všichni jsme tu rozumní lidé, takže se nebudeme navzájem urážet, ani si jinak být na obtíž. Jenže nepsaná pravidla fungují pouze do té doby, dokud je všichni zúčastnění dodržují. Jakmile je někdo jednou významně poruší, začnou ostatní vyžadovat, aby se oficiálně kodifikovala, neboť pouze tak je lze vymáhat. Nepsaná pravidla ale mají svůj půvab v tom, že jsou právě nepsaná, což možná zní jako uvažování v kruhu, ale nechtěl jsem říct nic jiného než to, že pokud máme něco napsat, co má mít smysl a logickou konzistenci, vyžaduje to podrobnou analýzu a v případě práva i jasných požadavků toho, co se vlastně po právu chce.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Obávám se, že žádné právo, které za něco stojí, v té době nemohlo jasně určit, jak s Mr. Bunglem naložit. Právo samozřejmě reaguje na společenské změny a nové technologie. Jenže to je proces, který vyžaduje čas. Setkáme-li se s radikálně novou situací, jakou je například sexuální obtěžování v textové virtuální realitě, můžeme se stát, že nikdo jednoznačnou odpověď neposkytne, protože žádná taková jednoznačná odpověď není.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Ke článku Juliana Dibbella jsem se musel vrátit hned několikrát, než jsem se rozhodl si jej celý přečíst. Má odtažitost nejspíš pramenila z odporu, který jsem pociťoval při čtení prvních odstavců textu: “tohle, že má být zásadní dílo na téma kyberkultury, nových médií a obecně digitálního univerza?”. Byly to totiž květnatý jazyk a na první […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-547","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F547",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=547",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F547\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},867,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F547\u002Frevisions\u002F867",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=547",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=547",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=547",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Notes on: Julian Dibbell and a Rape in Cyberspace","notes-on-julian-dibbell-and-a-rape-in-cyberspace","Notes on Julian Dibbell’s account of the Mr. Bungle affair in LambdaMOO: can words rape, how should a virtual community punish, and should physical-world law apply online?",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Notas sobre: Julian Dibbell y una violación en el ciberespacio","notas-sobre-julian-dibbell-y-una-violacion-en-el-ciberespacio","Notas sobre el caso de Mr. Bungle en LambdaMOO según Julian Dibbell: ¿se puede violar con palabras?, ¿cómo castiga una comunidad virtual y debe regir online la ley del mundo físico?",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Notes sur : Julian Dibbell et un viol dans le cyberespace","notes-sur-julian-dibbell-et-un-viol-dans-le-cyberespace","Notes sur l’affaire Mr. Bungle dans LambdaMOO racontée par Julian Dibbell : peut-on violer avec des mots, comment une communauté virtuelle punit-elle, et la loi du monde physique vaut-elle en ligne ?","\u003Cp>I had to come back to Julian Dibbell’s article several times before I decided to read it all the way through. My reluctance probably stemmed from the aversion I felt while reading the first paragraphs of the text: “this is supposed to be a key work on cyberculture, new media and the digital universe in general?”. What put me off was the flowery language and the, at first sight, overblown literary diction of the text. After all, even great literature can be written in clean and straightforward language, hats off to you, Mr Kafka. A few days ago, though, I said to myself, all right, I have to read the text, it is bound to come up at the final state exams, who knows. Besides, the topic of the text seems controversial enough, and therefore important. Especially today, when virtual reality is creeping unchecked into our homes, connecting our old, analogue senses with the more than exciting set of new sensations that the digital world offers.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The article, however, is not about the hyper-realistic VR simulations of 2016, such as the current Oculus system or Microsoft’s HoloLens, but rather about the online community LambdaMOO, which came into being around 1991. The article was published in 1993, but even two years on LambdaMOO was still an online community where all communication and interaction between players “ran” in text mode. Old-timers may thus recall a number of so-called interactive fictions, which held the place of the first computer games of the role-playing genre, or they may remember their offline model, the Czech tabletop game Dračí doupě. What LambdaMOO and the examples mentioned have in common is that the game itself is created in the interpretation of words and sentences, which the player then translates, according to his own imagination, into a virtual world that is not so much in the computer or on paper, but rather, I dare to claim, in the minds of the players. That, however, is a point I will come back to. The suffix “MOO” in the name of the online community means that the players of this text-based online virtual reality could extend the content of the game by means of object-oriented programming (hence OO, object-oriented; the M in the name refers to MUD, Multi-User Dungeon), which in practice meant that players created their own chat rooms, to which they gave an atmosphere by describing in detail what was in the room; and they also created objects with diverse properties. Let us recall the first part of the Matrix trilogy, where towards the end of the film Neo gains abilities that allow him to manipulate, or rather reprogram, reality, whereby he de facto becomes a demigod. In the ability to reprogram (virtual) realities lies power. And one of the players decided to abuse it.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A player with the nickname Mr. Bungle entered, in the world of LambdaMOO, one of the rooms that was teeming with players. For his deed he chose and wrote a voodoo doll subprogram, with which he took control of the characters of several other players. Out of nowhere, these players began to write and describe obscene sexual acts under their own names. Mr. Bungle himself commented on these acts and added his laughter after every sentence. One of the sentences read:\u003Cbr \u002F>\n“As if against her will, Moondreamer jabs a steak knife up her ass, causing immense joy. In the distance you hear Mr. Bungle laughing evilly.”\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It is obvious that this is a stupid and infantile sentence, but to judge this act objectively one has to put oneself in the situation where something like this suddenly appeared in front of dozens of people with whom you had spent hundreds and hundreds of hours in the world of LambdaMOO. It seems to me that, transposed into today’s context of social networks, a fitting analogy could be found on Facebook; how would we feel if somebody wrote similar things on our “wall”?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Of course, our reactions would differ and would be to a great extent influenced both by how much of our time and social capital we invest in Facebook and by whom we have as friends on Facebook. The fact is that one user at whom this attack was aimed confided that she suffered post-traumatic shock and that tears ran down her cheeks.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Besides those affected by this act, other users who were present during the attack also immediately demanded that Mr. Bungle be punished, for something like this was unacceptable (not only) in the community of LambdaMOO players. A long discussion started in the chat room about how exactly this punishment should be carried out. The next day the affected user herself proposed that Mr. Bungle be “toaded”. In English “toad” means both a wretch and a toad, and it was precisely a toad, or rather a purely ritual metamorphosis into a toad, and finally the deletion of the user account, that the debaters proposed Mr. Bungle deserved.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Although the decision at first seemed unanimous, the debate gradually revealed several problems. The first problem was that a few weeks before the incident the Wizards had decided that they would no longer intervene in the social life of the community; they would be merely technical administrators carrying out the will of the “people”. But that meant that the community of players had to transform itself quickly into something resembling a society as we know it in the real world “out there”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>And so the second problem was political. Some of the users claimed that they were clearly in favour of punishment, but since there were no laws by which the community was officially governed, it was not possible to appeal to any law, and consequently not to any punishment either. Others claimed that Mr. Bungle’s account had to be deleted immediately, so the administrators (they were called Wizards), who alone had the power to delete an account, should act. And then there were the so-called techno-libertarians, as the author of the article called them, who argued that it is practically impossible to prevent people who want to cause trouble from showing up on the server. They therefore proposed that the solution be of a technical nature: for example, introducing a new command that would filter out and not display the text from a chosen user.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Since the author of the article was “physically” present in the chat room where this discussion took place, he was able to describe in more detail what went on in it. For me personally, this evolution from anarchy to the call for some kind of political, indeed even legal, system was an accelerated historical excursion into how ideas about the ideal arrangement of a community of people developed. In other words, people turn up their noses at government and law until something happens to them; then they call on them again like a teenager calling his parents after overdoing it with alcohol in some out-of-the-way club.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>But I have strayed from the main topic, which was rape. In the real world, a person convicted of rape serves a few years in prison. Was it possible to demand that Mr. Bungle meet the same fate, that he should go to a real prison for several years? If not, we must be consistent and say that the incident was not real rape, but something else. After all, it all took place in virtual space, and in 1993 to boot, when virtual space mostly consisted of white letters on a black background. But how do we explain that an act in the virtual world had real consequences, namely post-traumatic stress, in the real world? Can someone rape with words? As far as I know, the activity called “sexting” often leads to climax on the other, more positive side of the sexual spectrum. And there, too, only words and imagination are used.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>On the other hand, someone might object that the user could simply have left the whole conversation, and immediately at that, since all she had to do was close the black window on her computer in which the whole text-based virtual reality was taking place. The question is whether by this step we would not be giving Mr. Bungle and those like him a signal that his behaviour is fine, that nothing threatens him if he spreads these obscenities in the world. In the virtual one. If it had all happened in the real world, whether in a park or at a workplace, Bungle would quickly have stopped laughing. But in the real world he would not have done anything of the sort. To be precise, they. Because it turned out that behind the Mr. Bungle account were several university students from New York, who were allegedly competing over who could come up with worse and nastier images of sexual acts.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>After careful consideration, one of the Wizards took the whole incident upon his own shoulders and deleted Bungle’s account. Quietly, without any unnecessary fuss. The others first learned about it when they used one of the available commands, @who username, which returned information about where the user in question was. In Bungle’s case the command returned that the username could not be found in the database.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In my opinion, that was exactly the punishment Mr. Bungle deserved. Although I think his behaviour was inappropriate, I cannot imagine agreeing that he should serve several years. Not because rape should not be punished, but because this was not rape as we all understand it and have a good definition for.\u003Cbr \u002F>\nWords are not harmless, which is why in many countries around the world there are laws penalising so-called “hate speech”, racism, professing allegiance to Nazi Germany or, as for example in the Czech Republic, denial of the Holocaust and of the crimes committed by representatives of the communist regime. Personally, I have mixed feelings about these laws. Not that I would in any way support these acts, but in this case I stand on the side of people like Salman Rushdie or Noam Chomsky, who declare, and I am paraphrasing now, that evil will never disappear, however hard we try, so it is better to have this evil right under our noses, to see it, to have a light shone on it, rather than to let it grow secretly in the dark. People are always more afraid of what cannot be seen. At the same time, we in a way turn the convicted into martyrs, who then become role models and a boost for their followers, for in their eyes we thereby validate their view that the world has conspired against them and their truth and will not even let them voice their ideas publicly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Can the same argument perhaps be used in the online world as well? I would say yes, and even somewhat more effectively, because closing one window of an operating system is easier than getting rid of an aggressive person in the street.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Current law, however, disagrees, and prohibits and punishes the verbal acts mentioned above. Fine, but that is the real, physical world, whose mechanisms and rules cannot simply be carried over online one to one. In circles of experts and laypeople alike, the whole infrastructure of the Internet, from digital code through cables to websites, is called the New Medium. And that is not for lack of linguistic invention, but precisely because this New Medium represents something entirely revolutionary: a system or a world where much of our physical world does not apply. The New Medium knows no laws of physics.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In it, a person can fly, be a butterfly, men do not forget their partners’ birthdays, and the partners, for a change, are attracted by a naked man in socks. Imagination knows no bounds. That is not a worn-out phrase, but rather a theoretical insight that the New Medium theoretically makes possible\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>everything the human mind can imagine. It just has to be able to imagine it. Theoretically, mind you.\u003Cbr \u002F>\nFor the New Medium, like technology as such, is not outside society, but is an inseparable part of it. That is why, in practice, it is to a great extent up to people what relationship they will have to technology. It is entirely conceivable that in a few years we will decide democratically that the maximum of the laws of the physical world shall apply to this New Medium, if technology allows it. Here, however, I see a contradiction. The New Medium is new as long as it has enough radically different properties. The more we want to apply the customs of the physical world to it, the more of this New Medium we will lose. In support of this idea one can also mention a purely technical argument, which has been used many times: implementing all the constraints of the physical world in the digital world, that is, in the world of new media, is technically very difficult to achieve, mostly at the cost of an enormous reduction of the whole essence of this new-media world and of the possibilities it offers.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The unwritten rules of the LambdaMOO community were clear: we are all reasonable people here, so we will not insult each other or otherwise make a nuisance of ourselves. But unwritten rules work only as long as everyone involved observes them. As soon as someone breaks them significantly, the others begin to demand that they be officially codified, for only then can they be enforced. Yet the charm of unwritten rules lies precisely in their being unwritten, which perhaps sounds like circular reasoning, but I did not want to say anything other than that if we are to write something down that should make sense and have logical consistency, it requires a detailed analysis and, in the case of law, clear requirements as to what is actually wanted of the law.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I fear that no law worth anything could at that time have clearly determined what to do with Mr. Bungle. Law, of course, responds to social changes and new technologies. But that is a process that takes time. If we encounter a radically new situation, such as sexual harassment in a text-based virtual reality, it may happen that nobody provides an unambiguous answer, because there is no such unambiguous answer.\u003C\u002Fp>",1790905671880]