[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-en-notes-from-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction":3,"translation-en-notes-from-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},592,"01. 03. 2015","2015-03-01T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fzapisky-z-lev-manovich-the-language-of-new-media-uvodni-cast","2025-07-05T12:38:41","2025-07-05T10:38:41","zapisky-z-lev-manovich-the-language-of-new-media-uvodni-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fzapisky-z-lev-manovich-the-language-of-new-media-uvodni-cast\u002F",{"rendered":17},"Zápisky z: Lev Manovich – The Language of New Media (Úvodní část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Lev Manovich popisuje jak nastoupil na matematickou střední školu, které měla rozšířený sylabus o programování, přestože se původně chtěl stát malířem. V dnešní době až komicky působí výuka programování, ve které první dva roky studenti neviděli nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo počítač a veškeré “programování” probíhalo na papíře. Doslova. Učitel známkoval takovéto programy stylem, kdy snižoval hodnocení za zapomenuté středníky a jiné provinění, na které nás dnes během milisekund upozorní náš oblibený editor či IDE. Po dvou letech, Manovich pokračuje, skutečně uviděli počítač na místě, pro které bylo standardně potřeba míti povolení. Nicméně při zadání programu se nic nestalo, neboť Manovich (a ostatní nejspíše také) viděli klávesnici poprvé v životě a tak místo “nuly” zadával(i) “O”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich se po své střední hlásil na architekturu na univerzitě v Moskvě. Aby mohl projít sítem přjímacích zkoušek, absolvoval dvouletý kurz kreslení. Námaha se vyplatila, jelikož za svůj výkres, Venera, obdržel nejlepší známku – áčko. Malovich popisuje, že jeho výkres byl mnohem náročnější než například hlava Sokrata, jelikož narozdíl od hlavy, Venera nemá dobře definované hrany. Objekt navíc musel být celý stínovaný, tedy původní pomocné čáry nesměly být vidět. Později se Malovich dozvídá, že počítačoví vědci v 1970s řešili problém, jak vykreslit na počítači dobře vystíněnovaný 3D objekt. První algoritmus, který toto zvládl byl vyvinut na univerzitě v Utahu ve stejné době, kdy Malovich začal své lekce kresby.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V New Yorkou Manovich začal pracovat pro firmu, která tvoří počítačové animace pro filmový průmysl. V 1980s se jedná o jednu z prvních firem svého druhu. Manovich se učí obsluhovat počítač a software programovaný v APL. Potrvá to ještě nějakou dobu, než designér bude moci navrhnovat pomocí softwaru komplexní 3D modely a kdy Internet bude umožňovat komukoli si stáhnout již hotové 3D objekty. Software, se kterým se musí Manovich potácet, umí modelovat výsledek pouze z primitivních geometrických objektů jako krychle, válce a sférické objekty. Software pracuje s vektory a dokáže ve vteřinách vytvořit a přepočítat perspektivu. Několik obrázků, které Manovich vytvořil, se objevily na newyorské výstavě počítačového umění, ale v té době o animace či počítačové umění stál či se zajímal málokdo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 1995 na nejprestižnějším festivalu počítačového umění Ars Electronica se vyřažuje kategorie počítačová grafika a nahrazuje ji “síťové umění”. Počítač není již jen produkčním nástrojem, ale slouží též k uchovávání, distribuci a přehrávání. World Wide Web krystalizuje tento fakt. Na úrovni jazyka se digitální umění zabydluje již kolem devadesátých let. Ve stejné době počítače hostují nové druhy médií: webové stránky, počítačové hry, hypermediální CD ROMy a interaktivní instalace, ve zkratce, “nová média”. V této době již není nutné trávit hodiny nad modelováním “primitivních” 3D objektů, ale o deset let později již je možné v menu nabídkách levných softwarových nástrojů vybrat mnoho předhotovených 3D modelů, včetně detailních lidských postav a obličejů. Takovýto software je navíc možné spustit na zcela běžných počítačích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich rekapituluje rok 1995. Po pádu Sovětského svazu zaniklo ono napětí, které živilo kreativitu a představivost na obou stranách železné opony. Též se vytratily dichotomie typu svoboda versus vězení, interaktivita vs. předurčení, konzumní společnost Západu vs. něco, co by umělci a myslitelé nazvali spiritualitou Východu. Na jejich místo se pevně usadila kultura konzumu a komerce, velké organizace nám pomocí reklam diktují, co a jak a kdy bude probíhat či probíhá v našich životech. Je to něčím, co by umělci a myslitelé označili termínem „globalizace“.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Lev Manovich popisuje jak nastoupil na matematickou střední školu, které měla rozšířený sylabus o programování, přestože se původně chtěl stát malířem. V dnešní době až komicky působí výuka programování, ve které první dva roky studenti neviděli nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo počítač a veškeré “programování” probíhalo na papíře. Doslova. Učitel známkoval takovéto programy stylem, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-592","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F592",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=592",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F592\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},793,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F592\u002Frevisions\u002F793",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=592",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=592",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=592",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Notes from: Lev Manovich – The Language of New Media (Introduction)","notes-from-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction","My notes on the personal introduction to Lev Manovich’s The Language of New Media: programming on paper in Moscow, early computer animation in New York and the turn of 1995.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Apuntes de: Lev Manovich – The Language of New Media (introducción)","apuntes-de-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduccion","Mis apuntes sobre la introducción personal de The Language of New Media de Lev Manovich: programar sobre papel en Moscú, la primera animación por ordenador en Nueva York y el giro de 1995.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Notes de lecture : Lev Manovich – The Language of New Media (introduction)","notes-de-lecture-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction","Mes notes sur l’introduction personnelle de The Language of New Media de Lev Manovich : programmer sur papier à Moscou, la première animation par ordinateur à New York et le tournant de 1995.","\u003Cp>Lev Manovich describes how he enrolled at a mathematical secondary school whose syllabus was extended with programming, even though he had originally wanted to become a painter. Today the teaching of programming seems almost comical: for the first two years the students saw nothing that even remotely resembled a computer, and all the “programming” took place on paper. Literally. The teacher marked such programs by lowering the grade for forgotten semicolons and other offences that today our favourite editor or IDE points out to us within milliseconds. After two years, Manovich goes on, they actually saw a computer, in a place that normally required a permit. Yet when the program was entered, nothing happened, because Manovich (and most likely the others too) was seeing a keyboard for the first time in his life, and so instead of a “zero” he typed (they typed) an “O”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>After his secondary school, Manovich applied to study architecture at a university in Moscow. To get through the sieve of the entrance exams, he took a two-year drawing course. The effort paid off, since for his drawing, Venus, he received the best grade – an A. Manovich describes how his drawing was much more demanding than, for example, a head of Socrates, because unlike the head, Venus has no well-defined edges. Moreover, the object had to be shaded entirely, that is, the original guide lines could not be visible. Later Manovich learns that in the 1970s computer scientists were tackling the problem of how to render a well-shaded 3D object on a computer. The first algorithm that managed this was developed at the University of Utah at the same time as Manovich began his drawing lessons.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In New York, Manovich started working for a company that creates computer animation for the film industry. In the 1980s it is one of the first companies of its kind. Manovich learns to operate the computer and software programmed in APL. It will be some time yet before a designer can create complex 3D models with software, and before the Internet allows anyone to download ready-made 3D objects. The software Manovich has to struggle with can only model the result from primitive geometric objects such as cubes, cylinders and spheres. The software works with vectors and can create and recalculate perspective in seconds. Several images Manovich created appeared at a New York exhibition of computer art, but at that time few people wanted or cared about animation or computer art.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In 1995, the most prestigious festival of computer art, Ars Electronica, drops the computer graphics category and replaces it with “net art”. The computer is no longer just a production tool; it also serves for storage, distribution and playback. The World Wide Web crystallises this fact. At the level of language, digital art settles in as early as around the nineties. At the same time computers host new kinds of media: websites, computer games, hypermedia CD-ROMs and interactive installations, in short, “new media”. By this time it is no longer necessary to spend hours modelling “primitive” 3D objects; ten years later it is already possible to choose many ready-made 3D models from the menus of cheap software tools, including detailed human figures and faces. Moreover, such software can run on entirely ordinary computers.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich recapitulates the year 1995. After the fall of the Soviet Union, the tension that had fed creativity and imagination on both sides of the Iron Curtain disappeared. Dichotomies such as freedom versus prison, interactivity vs. predetermination, the consumer society of the West vs. something artists and thinkers would call the spirituality of the East also faded away. In their place the culture of consumption and commerce settled firmly; large organisations dictate to us through advertising what, how and when will happen or is happening in our lives. It is something artists and thinkers would call by the term “globalisation”.\u003C\u002Fp>",1790905673954]