[{"data":1,"prerenderedAt":179},["ShallowReactive",2],{"post-en-no-zuckerberg-will-never-be-able-to-fix-facebook":3,"translation-en-no-zuckerberg-will-never-be-able-to-fix-facebook":178},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":42,"_embedded":84,"tagsResolved":164,"translations":165},569,"23. 05. 2018","2018-05-23T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fne-zuckerberg-nikdy-nedokaze-spravit-facebook","2025-11-02T19:50:46","2025-11-02T18:50:46","ne-zuckerberg-nikdy-nedokaze-spravit-facebook","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fne-zuckerberg-nikdy-nedokaze-spravit-facebook\u002F",{"rendered":17},"Ne, Zuckerberg nikdy nedokáže „spravit“ Facebook",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fapi.multimedia.europarl.europa.eu\u002Fdocuments\u002F20125\u002F69465757\u002F20180522_EP-071135A_DLL_010_RESIZED_M.jpg\" alt=\"Meeting with Mark Zuckerberg at the European Parliament\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Zdroj: https:\u002F\u002Fmultimedia.europarl.europa.eu\u002Ffr\u002Fmeeting-with-mark-zuckerberg-at-european-parliament_6501_pk\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>V posledních týdnech má ředitel nejvlivnější sociální sítě, Mark „Zuck“ Zuckerberg, napilno. Nejdříve vystoupil v americkém kongresu, nyní odcestoval do Bruselu, aby v Evropské parlamentu před zraky statisíců, možná miliónů svých uživatelů vysvětlil evropským činitelům problémy, se kterými se Facebook potýká. Konkrétně se opět hovořilo o tom, jak mohlo dojít k masivnímu úniku osobních informací uživatelů v rámci aféry Cambridge Analytica a jejich údajného politicky motivovaného zneužití ze strany některých ruských aktérů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Během 80 minutového výslechu jsme mohli slyšet kontroverzního britského politika Nigela Farage, který deklaroval, že bez platformy Facebooku by Brexit nebo zvolení Donalda Trumpa nebylo možné. Mě však zaujalo vystoupení belgického politika Guye Verhofstadta a jeho rétorické kvality. Představitel aliance liberálů a demokratů pro Evropu se Zuckerberga zeptal, zdali bude chtít, aby se na jeho dědictví pamatovalo „jako na jednoho ze tří internetových velikánů, společně se Stevem Jobsem a Billem Gatese, kteří obohatili náš svět a společnost“ nebo „jako na génia, jenž vytvořil digitální monstrum, které ničí naší demokracii a společnost?“ Verhofstadt dále Zuckerbergovi položil otázku, zdali bude schopný Facebook spravit. Nehledě na to, co si možná Zuckerberg přeje a politická garnitura nařizuje, mým názorem je, že při současné velikosti Facebook ani na čistě teoretické rovině nelze „spravit“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Svůj názor zakladám na poznatcích současného teoretického myšlení o technologii v postfenomenologickém proudu oboru filozofie techniky a teorie rozšíření kognice v oboru kognitivní vědy. Oba pohledy se velmi blízce zaobírají typy interakcí s technologií i tím, jakou povahu má obecně vztah člověka s technologií.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Standardní příběh pod vlivem Karla Jasperse i dalších donedávna vyprávěl, že technologie je neutrální instrument, zatímco člověk sám je oním prvkem, který technologii vdechne život a funkcionality. Technologie je tedy pasivním objektem a člověk aktivním aktérem. Tento pohled na technologii následuje, často nevědomě, historickou pozici, kterou jsme zdědili ze 17. století od francouzského filozofa René Descartese, jenž rád odděloval tělo od mysli i tzv. subjekt od objektu. Pod pláštíkem karteziánského myšlení člověk přichází do kontaktu s technologií tak, že obě strany této interakce mají předem pevně stanovené vlastnosti i cíle, zcela nezávislé na kontextuálních, kulturních nebo společenských faktorech dané situace, ve které interakce probíhá. Nebylo překvapením, že takový pohled na technologii existoval. V návaznosti na karteziánské učení byl člověk pod vlivem tzv. kognitivistického dogmatu sám viděn jako stroj, snad o něco pomalejší počítač, pro který tělo a percepce jsou užitečné jen jako vstupní data nebo výstup nějakého jednání. Susan Hurley takové vyobrazení člověka nazvala “sandwichové” paradigma mysli, neboť percepce jsou pouze vstupní data do mysli a jednání je výstupní akcí z mysli do světa, zatímco kognice je “strčena” doprostřed mezi nimi. Vše relevantní pro lidskou mysl i používání technologie se údajně odehrává v útrobách našich hlav, stačí jen následovat předem stanovený plán.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tuto karikaturu člověka a jeho vztahu k technologii samozřejmě napadlo hned několik teoretiček a teoretiků. Mezi nimi filozof John Searle se svým myšlenkovým experimentem Čínského pokoje nebo antropoložka Lucy Suchmanová, která ve své práci, ovlivněna fenomenologickou filozofií, zjistila zcela odlišný pohled na člověka. Místo toho, aby člověk jednal podle předem strukturovaných plánů, Suchmanová úspěšně ukázala na experimentu s komplikovanou fotokopírkou, že lidé jednají \u003Cem>ad hoc\u003C\u002Fem> v reálném čase na konkrétní situaci a využívají zdrojů, které mají po ruce, čímž pomohla nastartovat výzkumný program situované akce\u002Fkognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dvojice filozofů Andy Clark a David Chalmers v roce 1998 pak vydali průlomový článek \u003Cem>Extended Mind Thesis\u003C\u002Fem>, ve kterém poukázali na to, že místo metafory počítače bychom se měli dívat na člověka jako na přirozeného kyborga. Clark a Chalmers svou teorií rozšířené mysli\u002Fkognice tvrdí na příkladu člověka trpícího Alzheimerovou chorobou, že poznámkový blok nebo iPhone mohou netriviálně sloužit jako reálná náhražka naší paměti. Pokud artefakt vykonává funkci, kterou bychom jinak, pokud by se odehrávala v hlavě, označili za součást mysli, je tento artefakt reálně naší mysli součástí. Tímto principem „parity“ jednoduše říkají, že kromě dispozic fyzického těla je naše myšlení ovlivněno i artefakty a prostředím, neboť není důvod privilegovat pouze to, co je v útrobách našich hlav, jako jediné, co tvoří naší mysl.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Teorie rozšířené mysli patří společně s teoriemi vtělené, vnořené a situované kognice momentálně k z nejžhavějším tématům v současné kognitivní vědě. Idea, že by technologie mohla zásadně ovlivňovat, ba dokonce konstituovat naší mysli, ale není nová. Sovětský psycholog Lev Vygotsky, kybernetické teorie, Marshall McLuhan či počítačoví průkopníci Vannevar Bush či Douglas Engelbart všichni tvrdili, že technologie do určité míry má důležitý vliv na naše myšlení. Avšak nikdy nebyla tato vize člověka jako přirozeného kyborga tak veřejně přijmuta (i když kritika existuje) jako v současné kognitivní vědě.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z lehce jiného úhlu pohledu hovoří o našem vztahu k technologii nizozemský filozof techniky Peter-Paul Veerbek či fyzička a feministka Karen Baradová.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Veerbek navazuje na svého amerického mentora Dona Ihdeho radikálním ontologickým tvrzením, že člověk ani technologie nejsou entity, které by měly pevně stanovené vlastnosti. Je to právě až \u003Cem>interakce\u003C\u002Fem> mezi nimi, která nejdříve mění a poté vykrystalizuje konkrétní povahu člověka a technologických artefaktů. Veerbek navazuje na fenomenologii Martina Heideggera, který ve svém magnum opus \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem> psal, že technologie získává svůj význam \u003Cem>i funkce\u003C\u002Fem> ve vztahu k ostatní technologii, ale i ke konkrétní situaci, jakým způsobem je použita. Neznamená to, že by technologie byla zcela amorfní a kontextuálně kontruovaným objektem. Má samozřejmě i své fyzické vlastností, které dělají určité \u003Cem>afordance\u003C\u002Fem>, tedy poskytované možnosti použití, pravděpodobnější nežli jiné. Avšak zcela obyčejná PET láhev může mít kontejnerem na tekutinu, ale také květináčem a symbolem udržitelného zahradničení. Pokud láhev může takto metamorfózovat v závislosti na kontextu, co potom digitální platforma typu Facebooku?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Karen Baradová nabízí filozoficky o něco ambiciónější projekt, přesto velmi podobný práci Veerbeka. Baradová zavádí neologismus \u003Cem>intra-akce\u003C\u002Fem>, kterým poukazuje na přirozenou provázanost všech entit, nejen technologie a člověka, jejichž identita se vynořuje v průběhu intra-akce s dalšími entitami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Všechny stručně nastíněné teorie současné filozofie techniky a kognitivní vědy mají společné to, že člověka na kognitivní i ontologické úrovni vidí tak, že je součástí kybernetického, bio-technologického organismu. Takový popis není pouze metaforický, ale zcela reálný. Proto si Andy Clark může dovolit říct, \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.edge.org\u002Fconversation\u002Fnatural-born-cyborgs\">že jsme \u003Cem>přirozenými\u003C\u002Fem> kyborgy\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vraťme se po tomto teoretickém bloku zpět k aféře Facebooku. Slibovat odstranění problémů Facebooku a ujištění Amerického kongresu a Evropského parlamentu, že se již podobné excesy nebudou opakovat, je sisyfovská práce. Pokud by Facebook byla začínající sociální síť, která má několik stovek uživatelů, její sociální rozměr by byl minimální a Zuckerbergův optimismus, že lze toto „digitální monstrum“ zkrotit legislativně nebo inženýrsky, by byl realistický. Avšak problém Facebooku nejsou ruští hackeři, ale fakt, že je až příliš velký a oblíbený. Facebook redefinuje naše kognitivní i sociální vlastnosti, neboť se stal neoddělitelnou součástí našich životů. Myslím, že ještě nikdy jsme neměli srovnatelně rozšířenou technologii, kterou nejen používá většina planety, nýbrž ovlivňuje hned několik rovin současné společnosti. Elektřina, internet nebo Web se zdají být dalšími vhodnými kandidáty na tento post, ale jejich pravou silou bylo to, že nabídly kreativním inženýrům a designérům potenciální platformu pro vytvoření i něčeho dokonce vlivnějšího: outsourcingu naší socializace do digitálního Simulakra.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě enormní úspěch Zuckerbergovy sociální sítě znamená, že jako součást bio-technologické symbiózy s člověkem je Facebook vystaven novým a novým možnostem, jak může být využíván, ale i zneužíván. Tento problém se bude pouze násobit, pokud Facebook má ambice přidávat nové funkce opět radikálně měnící naši mysl a společnost. Ať už si myslí ti nejlepší inženýři ve Facebooku cokoli, nikdy nebudou schopni do svého produktu implementovat tak restriktivní protokoly, díky kterým by měli své monstrum pod kontrolou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Verhofstadt má pravdu v tom, že Facebook se omlouvá uživatelům od počátku. Problémy Facebooku již dávnou nejsou v technické oblasti, a tak tradiční inženýrské postupy pro řešení problémů selhávají. A i když by jistě neuškodilo, kdyby Facebook nabral více sociologů a filozofů, při své velikosti je příliš svázán se společností a společnost s ním. Problémem totiž není to, že by inženýři nevěděli lék na danou nemoc, ale fakt, že o nemoci do poslední chvíle nevědí, aby se mohli na ní připravit. Snad jedinou možností by bylo drasticky snížit funkcionality platformy. Případně veškeré funkcionality vypnout a postupně se uživatele opt-in formou ptát, aby si danou funkci zapnul. Ale to není pravděpodobný scénář byznys strategie této korporace.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Facebook zatím využili teroristé pro nábor a šíření propagandy, údajní ruští trolové a agentury za účelem dosazení Donalda Trumpa do Bílého domu a v neposlední řadě všichni developeři třetích stran si mohli uchovávat více informací o uživatelích, než by měli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Možná na poslední chvíli Facebook zachrání deus ex machina v podobě vševědoucí a vševidoucí Umělé inteligence. Do té doby jim nezbývá nic jiného než se zaťatými zuby čekat, jestli se neobjeví další skandál. Jelikož je to více než pravděpodobné, měl by mít „Zuck“ připravenou kravatu a vyžehlenou košili.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Zdroj: https:\u002F\u002Fmultimedia.europarl.europa.eu\u002Ffr\u002Fmeeting-with-mark-zuckerberg-at-european-parliament_6501_pk V posledních týdnech má ředitel nejvlivnější sociální sítě, Mark „Zuck“ Zuckerberg, napilno. Nejdříve vystoupil v americkém kongresu, nyní odcestoval do Bruselu, aby v Evropské parlamentu před zraky statisíců, možná miliónů svých uživatelů vysvětlil evropským činitelům problémy, se kterými se Facebook potýká. Konkrétně se opět hovořilo o tom, jak mohlo dojít k masivnímu úniku […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],2,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40,41],"post-569","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","category-news","tag-fixed",{"self":43,"collection":49,"about":52,"author":55,"replies":59,"version-history":62,"predecessor-version":66,"wp:attachment":70,"wp:term":73,"curies":80},[44],{"href":45,"targetHints":46},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F569",{"allow":47},[48],"GET",[50],{"href":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[53],{"href":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[56],{"embeddable":57,"href":58},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[60],{"embeddable":57,"href":61},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=569",[63],{"count":64,"href":65},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F569\u002Frevisions",[67],{"id":68,"href":69},814,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F569\u002Frevisions\u002F814",[71],{"href":72},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=569",[74,77],{"taxonomy":75,"embeddable":57,"href":76},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=569",{"taxonomy":78,"embeddable":57,"href":79},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=569",[81],{"name":82,"href":83,"templated":57},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":85,"wp:term":102},[86],{"id":23,"name":87,"url":88,"description":26,"link":89,"slug":87,"avatar_urls":90,"_links":94},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":91,"48":92,"96":93},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":95,"collection":99},[96],{"href":58,"targetHints":97},{"allow":98},[48],[100],{"href":101},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[103,143],[104,125],{"id":105,"link":106,"name":107,"slug":107,"taxonomy":75,"_links":108},4,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":109,"collection":114,"about":117,"wp:post_type":120,"curies":123},[110],{"href":111,"targetHints":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":113},[48],[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[121],{"href":122},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[124],{"name":82,"href":83,"templated":57},{"id":30,"link":126,"name":127,"slug":127,"taxonomy":75,"_links":128},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Fnews\u002F","news",{"self":129,"collection":134,"about":136,"wp:post_type":138,"curies":141},[130],{"href":131,"targetHints":132},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F2",{"allow":133},[48],[135],{"href":116},[137],{"href":119},[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=2",[142],{"name":82,"href":83,"templated":57},[144],{"id":32,"link":145,"name":146,"slug":146,"taxonomy":78,"_links":147},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":148,"collection":153,"about":156,"wp:post_type":159,"curies":162},[149],{"href":150,"targetHints":151},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":152},[48],[154],{"href":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[157],{"href":158},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[160],{"href":161},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[163],{"name":82,"href":83,"templated":57},[],{"en":166,"es":170,"fr":174},{"title":167,"slug":168,"description":169},"No, Zuckerberg Will Never Be Able to “Fix” Facebook","no-zuckerberg-will-never-be-able-to-fix-facebook","Why Facebook, at its current size, cannot be “fixed” even in theory: an argument from postphenomenology and the extended mind theory.",{"title":171,"slug":172,"description":173},"No, Zuckerberg nunca podrá «arreglar» Facebook","no-zuckerberg-nunca-podra-arreglar-facebook","Por qué Facebook, con su tamaño actual, no puede «arreglarse» ni siquiera en teoría: un argumento desde la posfenomenología y la teoría de la mente extendida.",{"title":175,"slug":176,"description":177},"Non, Zuckerberg ne pourra jamais « réparer » Facebook","non-zuckerberg-ne-pourra-jamais-reparer-facebook","Pourquoi Facebook, à sa taille actuelle, ne peut être « réparé », même en théorie : un argument tiré de la postphénoménologie et de la théorie de l’esprit étendu.","\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fapi.multimedia.europarl.europa.eu\u002Fdocuments\u002F20125\u002F69465757\u002F20180522_EP-071135A_DLL_010_RESIZED_M.jpg\" alt=\"Meeting with Mark Zuckerberg at the European Parliament\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Source: https:\u002F\u002Fmultimedia.europarl.europa.eu\u002Ffr\u002Fmeeting-with-mark-zuckerberg-at-european-parliament_6501_pk\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>In recent weeks the head of the most influential social network, Mark “Zuck” Zuckerberg, has had his hands full. First he appeared before the US Congress, and now he has travelled to Brussels to explain to European officials in the European Parliament, before the eyes of hundreds of thousands, perhaps millions of his users, the problems Facebook is struggling with. Specifically, the talk was once again about how the massive leak of users’ personal information in the Cambridge Analytica affair could have happened, and about its alleged politically motivated misuse by certain Russian actors.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>During the 80-minute hearing we could hear the controversial British politician Nigel Farage, who declared that without the Facebook platform Brexit or the election of Donald Trump would not have been possible. What caught my attention, however, was the speech of the Belgian politician Guy Verhofstadt and its rhetorical qualities. The leader of the Alliance of Liberals and Democrats for Europe asked Zuckerberg whether he wants his legacy to be remembered “as one of the three big internet giants, together with Steve Jobs and Bill Gates, who have enriched our world and our societies” or “as the genius who created a digital monster that is destroying our democracies and our societies?” Verhofstadt went on to ask Zuckerberg whether he would be able to fix Facebook. Regardless of what Zuckerberg may wish and what the political establishment orders, my view is that at its current size Facebook cannot be “fixed”, not even on a purely theoretical level.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I base my view on the findings of current theoretical thinking about technology in the postphenomenological current of the philosophy of technology and on the theory of extended cognition in cognitive science. Both perspectives deal very closely with the types of interaction with technology and with the nature of the relationship between human beings and technology in general.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The standard story, under the influence of Karl Jaspers and others, told until recently that technology is a neutral instrument, whereas the human being is the element that breathes life and functionality into technology. Technology is thus a passive object and the human an active agent. This view of technology follows, often unconsciously, a historical position we inherited from the 17th century from the French philosopher René Descartes, who liked to separate the body from the mind and the so-called subject from the object. Under the cloak of Cartesian thinking, a person comes into contact with technology in such a way that both sides of this interaction have firmly predetermined properties and goals, entirely independent of the contextual, cultural or social factors of the situation in which the interaction takes place. It was no surprise that such a view of technology existed. Following on from Cartesian teaching, the human being, under the influence of the so-called cognitivist dogma, was himself seen as a machine, perhaps a somewhat slower computer, for which the body and perception are useful only as input data or as the output of some action. Susan Hurley called this depiction of the human the “sandwich” paradigm of the mind, for perceptions are merely input data into the mind and action is an output from the mind into the world, while cognition is “stuck” in the middle between them. Everything relevant to the human mind and to the use of technology supposedly takes place in the depths of our heads; all we need to do is follow a predetermined plan.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>This caricature of the human being and of our relationship to technology was, of course, attacked by a number of theorists, women and men alike. Among them were the philosopher John Searle with his Chinese Room thought experiment, and the anthropologist Lucy Suchman, who in her work, influenced by phenomenological philosophy, arrived at an entirely different view of the human being. Instead of people acting according to pre-structured plans, Suchman successfully showed, in an experiment with a complicated photocopier, that people act \u003Cem>ad hoc\u003C\u002Fem> in real time in response to the concrete situation and make use of the resources they have at hand, thereby helping to launch the research programme of situated action\u002Fcognition.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In 1998 the pair of philosophers Andy Clark and David Chalmers then published the groundbreaking paper \u003Cem>Extended Mind Thesis\u003C\u002Fem>, in which they pointed out that instead of the computer metaphor we should look at the human being as a natural-born cyborg. With their theory of the extended mind\u002Fcognition, Clark and Chalmers argue, using the example of a person suffering from Alzheimer’s disease, that a notebook or an iPhone can non-trivially serve as a real substitute for our memory. If an artefact performs a function which, were it to take place in the head, we would otherwise call part of the mind, then this artefact really is part of our mind. With this principle of “parity” they simply say that besides the dispositions of the physical body, our thinking is also shaped by artefacts and the environment, for there is no reason to privilege only what is in the depths of our heads as the sole thing that makes up our mind.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The theory of the extended mind, together with the theories of embodied, embedded and situated cognition, is currently among the hottest topics in contemporary cognitive science. The idea that technology could fundamentally influence, indeed even constitute, our minds is not new, however. The Soviet psychologist Lev Vygotsky, cybernetic theories, Marshall McLuhan or the computer pioneers Vannevar Bush and Douglas Engelbart all claimed that technology, to a certain extent, has an important influence on our thinking. Yet never has this vision of the human as a natural-born cyborg been so publicly accepted (even though criticism exists) as in contemporary cognitive science.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>From a slightly different angle, the Dutch philosopher of technology Peter-Paul Verbeek and the physicist and feminist Karen Barad speak about our relationship to technology.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Verbeek follows on from his American mentor Don Ihde with the radical ontological claim that neither the human being nor technology are entities with firmly fixed properties. It is only the \u003Cem>interaction\u003C\u002Fem> between them that first changes and then crystallises the concrete nature of the human being and of technological artefacts. Verbeek builds on the phenomenology of Martin Heidegger, who wrote in his magnum opus \u003Cem>Being and Time\u003C\u002Fem> that technology acquires its meaning \u003Cem>and function\u003C\u002Fem> in relation to other technology, but also to the concrete situation and the way it is used. This does not mean that technology is an entirely amorphous and contextually constructed object. It of course also has its physical properties, which make certain \u003Cem>affordances\u003C\u002Fem>, that is, the possibilities of use it offers, more likely than others. Yet an entirely ordinary PET bottle can be a container for liquid, but also a flowerpot and a symbol of sustainable gardening. If a bottle can metamorphose like this depending on context, what then of a digital platform such as Facebook?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Karen Barad offers a philosophically somewhat more ambitious project, yet one very similar to Verbeek’s work. Barad introduces the neologism \u003Cem>intra-action\u003C\u002Fem>, by which she points to the natural entanglement of all entities, not only of technology and the human, whose identity emerges in the course of intra-action with other entities.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>What all these briefly sketched theories of contemporary philosophy of technology and cognitive science have in common is that they see the human being, on both the cognitive and the ontological level, as part of a cybernetic, bio-technological organism. Such a description is not merely metaphorical, but entirely real. That is why Andy Clark can afford to say \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.edge.org\u002Fconversation\u002Fnatural-born-cyborgs\">that we are \u003Cem>natural-born\u003C\u002Fem> cyborgs\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>After this theoretical block, let us return to the Facebook affair. Promising to remove Facebook’s problems and assuring the US Congress and the European Parliament that similar excesses will not happen again is a Sisyphean task. If Facebook were a fledgling social network with a few hundred users, its social dimension would be minimal and Zuckerberg’s optimism that this “digital monster” can be tamed by legislation or engineering would be realistic. But Facebook’s problem is not Russian hackers; it is the fact that it is simply too big and too popular. Facebook redefines our cognitive and social properties, for it has become an inseparable part of our lives. I think we have never before had a comparably widespread technology that is not only used by most of the planet, but rather influences several layers of contemporary society at once. Electricity, the internet or the Web seem to be other suitable candidates for this post, but their true power lay in offering creative engineers and designers a potential platform for creating something even more influential: the outsourcing of our socialisation into a digital Simulacrum.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It is precisely the enormous success of Zuckerberg’s social network that means that, as part of a bio-technological symbiosis with the human being, Facebook is exposed to ever new possibilities of how it can be used, but also misused. This problem will only multiply if Facebook has ambitions to add new features that once again radically change our minds and society. Whatever the best engineers at Facebook may think, they will never be able to implement in their product protocols restrictive enough to keep their monster under control.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Verhofstadt is right that Facebook has been apologising to its users from the very beginning. Facebook’s problems have long ceased to be in the technical domain, and so traditional engineering approaches to problem-solving fail. And although it would certainly do no harm if Facebook hired more sociologists and philosophers, at its size it is too tied to society, and society to it. The problem, after all, is not that the engineers do not know the cure for a given disease, but the fact that they do not know about the disease until the very last moment, so as to be able to prepare for it. Perhaps the only option would be to drastically reduce the platform’s functionality. Or to switch off all functionality and gradually ask users, in an opt-in form, to switch the given feature on. But that is not a likely scenario for this corporation’s business strategy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>So far Facebook has been used by terrorists for recruitment and spreading propaganda, by alleged Russian trolls and agencies for the purpose of installing Donald Trump in the White House, and last but not least all third-party developers could keep more information about users than they should have.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Perhaps at the last moment Facebook will be saved by a deus ex machina in the form of an all-knowing and all-seeing Artificial Intelligence. Until then they have no choice but to wait, with gritted teeth, to see whether another scandal turns up. Since that is more than likely, “Zuck” should have a tie ready and a shirt ironed.\u003C\u002Fp>",1790905668136]