[{"data":1,"prerenderedAt":223},["ShallowReactive",2],{"post-en-michel-foucault-and-the-concept-of-the-dangerous-individual-in-19th-century-psychiatry":3,"translation-en-michel-foucault-and-the-concept-of-the-dangerous-individual-in-19th-century-psychiatry":222},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":36,"_links":47,"_embedded":89,"tagsResolved":204,"translations":209},915,"15. 10. 2025","2025-10-15T06:55:04",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=915","2026-08-14T13:00:24","2026-08-14T11:00:24","michel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F",{"rendered":17},"Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp class=\"p1\">Během tohoto zimního semestru (2025\u002F2026) jsem začal navštěvovat na FF UK předmět \u003Ci>Philosophy of Psychiatry\u003C\u002Fi>. Mou motivací je získat hlubší náhled na filosofické problémy v oboru psychiatrie. Žijeme totiž v době, kdy se psychiatrie stala potřebným a tím vlivným oborem. Z okrajového oboru uvnitř medicíny vyrostla psychiatrie do podoby samostatného oboru, protože to doba žádala. Psychické problémy a obecné zaměření na mentální zdraví patří k životnímu stylu 21. století – ať už se nám to líbí, nebo ne. Můžeme debatovat o tom, jak a proč začala „psychiatrizace“ každodenního života a zda normalizace hovořit o svém mentálním zdraví v kavárně nebo při večeři je celkově „net benefit“ pro jednotlivce a společnost. Faktem zůstává, že psychiatrických problémů přibývá. A tím nemyslím „pouze“ ty, které vyžadují psychoterapii, ale i zdravotně závažné a debilitující případy depresí, hraniční poruchy osobnosti, schizofrenie, sexuálních deviací a dalších poruch, které často doprovází násilí a nebezpečí pro nemocné i jejich okolí. Může za to přetechnizovaná společnost, komplexita každodenních problémů, neustálý důraz na výkon v práci i v soukromém životě, nedostatek prostoru být sám sebou – autentickým Já? Nebo snad v nás dřímaly genetické predispozice, které se začaly spouštět spolu s příchodem hypermoderního světa, nebo globálně stresové situace, kterou jsme zažili například v posledních letech během COVID-19, jehož následkem se drasticky zvýšil počet psychiatricky nemocných?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Důležitost oborů přichází a odchází podle poptávky. Vzpomeňme si na právě covidové roky, kdy se obskurní specialisté v epidemiologii přes noc stali hvězdnými prorockými hlasy, jejichž slova jsme hltali stylem vskutku biblických rozměrů. Co epidemiolog řekl, to byla pravda. Možná přeháním, ale kdo si během prvních let covidu dovolil kritizovat epidemiology? Možná pár youtuberů a influencerů, ale většina chytrých, vzdělaných a racionálně smýšlejících lidí věděla, že je třeba následovat vědu, kamkoli nás zavede. Pouze zpětně – a po bitvě je každý generál – dokážeme říct, co jsme během covidu získali a co jsme ztratili, co se týče zdraví, ale i svobody.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Psychiatrie je v současné době epidemiologií lidské duše. Snaží se léčit nejen existující problémy, ale i snížit riziko výskytu potenciálních problémů, které se doposud u člověka neprojevily. Tím pádem se z psychiatrie stala preventivní hygiena, neboli mechanismus proti nebezpečným jedincům ve společnosti, které je nutné mít pod dohledem – a to nikoli proto, co udělali, ale proto, kým a čím jsou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Nebo to si aspoň myslí Michel Foucault ve svém článku „O konceptu nebezpečného jedince v psychiatrii 19. století“. Článek spadá do kategorie filosofické a sociologické kritiky psychiatrie a jejího vztahu k trestnímu právu. Snaží se poukázat na to, že se role psychiatrů a psychiatriček časem změnila z expertního znalectví v relativně jasných případech duševní poruchy na odborníky, jejichž hlavní náplní je interpretovat osobnost člověka a vydat prohlášení o příčetnosti, které závisí na tom, jak daný abnormální či deviantní čin zapadá do širšího rámce života jedince. Pokud zapadá a vyjadřuje nějakou racionální kontinuitu, může být člověk prohlášen za příčetného a tudíž vinného. Kdežto pokud se monstrózní čin vymyká běžným vzorcům chování jedince, jedná se o duševní problém a jedinec je prohlášen za nepříčetného a nevinného.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Článek začíná popisem soudního procesu, ve kterém je obžalovaný vyzván k tomu, aby se obhájil před soudcem a porotou. Obžalovaný ale mlčí. Mlčí tak dlouho, až to jeden z porotců nevydrží a vykřikne: „Panebože, tak se braň!“ Toto vylíčení jednoho procesu z roku 1975 poukazuje na důležitou roli, kterou hraje znalost charakteru a životního příběhu obžalovaného, neboť soudní proces musí obžalovaného do nějaké míry znát, jelikož motivace a intence skrývající se za provedeným trestným činem představují důležitá fakta, podle nichž se definuje míra viny a přísnost rozsudku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Významným mezníkem ve vztahu mezi psychiatrií a právem je práce italského kriminologa Raffaeleho Garofala z poloviny 19. století, který formuloval tzv. Garofalův princip. Podle něj se zločiny dělí na ty proti právu a na ty proti přirozenosti. Zatímco první označují technické přestupky zákona, druhé vycházejí z vrozených morálních nebo psychologických defektů člověka. Tím se do centra soudního řízení dostává samotná osobnost pachatele. Zatímco dříve trestní právo znalo jen čin a zákon, po Garofalovi do procesu vstupuje „kriminálník“ jako třetí prvek, s nímž se musí soud vypořádat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Zavedení kriminálníka coby elementu do soudního procesu bylo motivováno snahou učinit trestní právo racionálnějším, schopným brát v potaz motivaci a intence kriminálníka. To nebylo nic nového – již před 19. stoletím se povolávali psychiatři (či tehdejší forma psychiatrů) k různým případům, kde bylo potřeba identifikovat duševní poruchy. Šlo především o duševní slabost (\u003Ci>dementia, imbecillitas\u003C\u002Fi>) nebo dočasné šílenství a návaly zuřivosti (\u003Ci>furor\u003C\u002Fi>). Tyto stavy měly viditelné a poznatelné symptomy blouznění, záchvatů a deliria, a tak nebylo vždy nutné si vyžádat lékařskou expertízu – soudci to poznali sami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Byly to teprve monstrózní případy ze začátku 19. století, které vedly k tomu, povolat si psychiatra na konzultaci nikoli pro potvrzení zjevné zdravotní vady, ale jako interpreta motivací. Monstrozitou těchto případů byla surovost, nechutnost, ale především zdánlivá nevysvětlitelnost toho, proč se to stalo. Tak například případ penzionovaného důstojníka Metzgera, který žil o samotě. Začne se však starat o dítě své bytné a jednoho dne dítě bez motivu dvakrát udeří kladivem, ale nezabije ho. Byl to čin bez hněvu či zisku, zcela bez důvodu. Případ Henriette Cornier z Paříže roku 1827 líčí příběh služky, která si vypůjčí dítě na hlídání, sama na tom trvá, ale dítě zavraždí tím, že mu usekne hlavu a vyhodí ji z okna. Čin se stal kanonickým případem „vražedné monomanie“, tedy rádoby psychiatrického onemocnění, které nemá jiné symptomy než ten, že zničehonic spáchá člověk nějakou monstrozitu – nepochopitelně a bez motivu. V neposlední řadě případ ženy ze Sélestatu z roku 1817: během hladomoru zabije žena svou dceru tak, že jí odřeže nohu a uvaří si ji v polévce. Tento případ je důležitý pro argumentaci Foucaulta, protože ze zápisu soudního procesu je patrná spekulace nad tím, jakou roli hrála doba hladomoru. Ukázalo se, že právě proto, že byl hladomor, jednalo se o čin racionální, takže žena nebyla šílená a byla příčetná. Což znamená, že pokud by hladomor neprobíhal, nejspíš by byla prohlášena za nepříčetnou a nepotrestána plnou silou práva. Tento případ ženy ze Sélestatu poukazuje na nejasnou hranici mezi trestem a osvobozením, příčetností a nepříčetností.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Pro vysvětlení těchto zrůdných činů, které nemají vysvětlení, vyvinula psychiatrie právě homicidální monománii – tedy něco, co považuje Foucault za čistou fikci, neboť je to porucha, která nemá žádné zjevné symptomy a příznaky, pouze jeden: spáchání nevysvětlitelného a zrůdného trestného činu. Foucault poukazuje na to, že psychiatři tímto vynalezli paradoxní entitu: je to údajně porucha, která nemá žádné zjevné symptomy, nikdy se neprojevuje – pouze v momentu trestného činu –, přesto se psychiatři považovali za odborníky, kteří dokážou poznat neviditelné stopy této neviditelné nemoci, tedy jakési varovné znaky.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Pro Foucaulta je homicidální monomanie nejen fikcí, ale také ukázkou toho, že psychiatrie se stala formou společenského dohledu a kontroly. Pokud totiž kdokoli z nás se potenciálně může stát zrůdným vrahem a pokud psychiatrie nějakým způsobem dokáže jediná rozpoznat varovné znaky, má moc jakési „veřejné hygieny“ ve společnosti (s. 6).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Od strany 8 a dále se Foucault ptá, jak se podařilo psychiatrii dostat do středobodu trestního práva a vystupovat bok po boku se soudci coby expertní znalci určující příčetnost obžalovaného. Nebylo to revolucí shora, ale spíše evolucí zezdola. Soudní proces vyžadoval, aby byl identifikován motiv pachatele. Důvod pro trestný čin se stal důvodem pro udělení takového a takového trestu. Ale pokud soudce neznal důvod pro trestný čin, nemohl takový čin potrestat. Soudci tedy potřebovali znát motivy, aby mohli rozhodnout o trestu. Aby systém trestu fungoval, je potřeba znát nejen pachatele a čin, ale také motiv a psychologicky jasný vztah mezi aktem a autorem aktu. Doktoři začali být voláni k soudu coby experti nejen aby identifikovali jasné symptomy demence nebo návalů šílenosti, ale také jako \u003Cstrong>specialisté na motivaci\u003C\u002Fstrong> (s. 8). Trestný čin začal být posuzován nejen podle toho, co se spáchalo, ale také podle toho, jak je daný akt trestného činu možné pochopit v širším kontextu chování, charakteru a osobní psychologické historie jedince. Čím více lze čin racionálně vysvětlit v referenci na předchozí život člověka, tím více je vinen. Čím méně čin zapadá do kontextu života člověka, tím je více viděn jako arbitrární, náhodný a tím nepochopitelný, což zbavuje obžalovaného právní zodpovědnosti, neboť bude prohlášen za nepříčetného.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na stránkách 15–18 se dočítáme další hypotézu, jak se dostala psychiatrie do trestního práva. Má to co do činění se zavedením pojištění nikoli v trestním, ale v občanském zákoníku. Nové společenské prvky – například zaměstnání nebo masová veřejná doprava – vedly k tomu, že se firmy vystavovaly právní zodpovědnosti, když se něco zaměstnancům nebo pasažérům stane při práci pro ně nebo při používání jejich služeb. Když se například zaměstnanec zranil v práci, anebo srazil služebním autem nějakého chodce na ulici, dotyčné osoby byly odškodněny bez ohledu na to, zda firma prokázala, že udělala vše ve svých silách pro omezení pravděpodobnosti rizika.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">A právě uhlídání pravděpodobnosti rizika vedlo k tomu, že ve společnosti sedimentovala představa, že kriminálník nemusí vysvětlovat své motivy – je vinný proto, že předtím nějaký psychiatr determinoval, že má osobnostní nebo duševní poruchu a že je jeho přirozeností být deviantní.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Foucault tak ukazuje, že psychiatrie se do právního systému nedostala revolučně, ale postupnou transformací samotného soudního myšlení. Soudci potřebovali znát motivy, aby mohli rozhodnout o vině a trestu, a tak se z lékařů stali interpreti psychologických kauzalit. Od té chvíle se soud neptá pouze, co se stalo, ale také, proč se to stalo – a nakonec, kdo je ten, kdo čin spáchal. Zatímco dříve se trestal čin, nyní se začíná posuzovat osobnost. Psychiatrie tak posouvá právo od kategorie viny ke kategorii nebezpečnosti. Otázka tedy zní: je člověk souzen podle svého činu, nebo podle své identity?\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Filosofie psychiatrie\u003C\u002Fstrong> — třídílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F\">Jsou duševní poruchy reálné? Thomas Szasz si myslí, že nikoli\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F\">Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Během tohoto zimního semestru (2025\u002F2026) jsem začal navštěvovat na FF UK předmět Philosophy of Psychiatry. Mou motivací je získat hlubší náhled na filosofické problémy v oboru psychiatrie. Žijeme totiž v době, kdy se psychiatrie stala potřebným a tím vlivným oborem. Z okrajového oboru uvnitř medicíny vyrostla psychiatrie do podoby samostatného oboru, protože to doba žádala. […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"open","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35],22,8,21,12,[37,14,38,39,40,41,42,43,44,45,46],"post-915","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-foucault","tag-philosophy","tag-psychiatrie","tag-psychology",{"self":48,"collection":54,"about":57,"author":60,"replies":64,"version-history":67,"predecessor-version":71,"wp:attachment":75,"wp:term":78,"curies":85},[49],{"href":50,"targetHints":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F915",{"allow":52},[53],"GET",[55],{"href":56},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[61],{"embeddable":62,"href":63},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[65],{"embeddable":62,"href":66},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=915",[68],{"count":69,"href":70},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F915\u002Frevisions",[72],{"id":73,"href":74},918,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F915\u002Frevisions\u002F918",[76],{"href":77},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=915",[79,82],{"taxonomy":80,"embeddable":62,"href":81},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=915",{"taxonomy":83,"embeddable":62,"href":84},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=915",[86],{"name":87,"href":88,"templated":62},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":90,"wp:term":107},[91],{"id":23,"name":92,"url":93,"description":26,"link":94,"slug":92,"avatar_urls":95,"_links":99},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":96,"48":97,"96":98},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":100,"collection":104},[101],{"href":63,"targetHints":102},{"allow":103},[53],[105],{"href":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[108,129],[109],{"id":30,"link":110,"name":111,"slug":111,"taxonomy":80,"_links":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":113,"collection":118,"about":121,"wp:post_type":124,"curies":127},[114],{"href":115,"targetHints":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":117},[53],[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[122],{"href":123},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[125],{"href":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[128],{"name":87,"href":88,"templated":62},[130,150,168,186],{"id":32,"link":131,"name":132,"slug":132,"taxonomy":83,"_links":133},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffoucault\u002F","foucault",{"self":134,"collection":139,"about":142,"wp:post_type":145,"curies":148},[135],{"href":136,"targetHints":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F22",{"allow":138},[53],[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[143],{"href":144},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[146],{"href":147},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=22",[149],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":33,"link":151,"name":152,"slug":152,"taxonomy":83,"_links":153},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":154,"collection":159,"about":161,"wp:post_type":163,"curies":166},[155],{"href":156,"targetHints":157},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":158},[53],[160],{"href":141},[162],{"href":144},[164],{"href":165},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[167],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":34,"link":169,"name":170,"slug":170,"taxonomy":83,"_links":171},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychiatrie\u002F","psychiatrie",{"self":172,"collection":177,"about":179,"wp:post_type":181,"curies":184},[173],{"href":174,"targetHints":175},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F21",{"allow":176},[53],[178],{"href":141},[180],{"href":144},[182],{"href":183},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=21",[185],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":35,"link":187,"name":188,"slug":188,"taxonomy":83,"_links":189},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychology\u002F","psychology",{"self":190,"collection":195,"about":197,"wp:post_type":199,"curies":202},[191],{"href":192,"targetHints":193},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F12",{"allow":194},[53],[196],{"href":141},[198],{"href":144},[200],{"href":201},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=12",[203],{"name":87,"href":88,"templated":62},[205,206,207,208],{"id":32,"name":132,"slug":132,"taxonomy":83,"link":131},{"id":33,"name":152,"slug":152,"taxonomy":83,"link":151},{"id":34,"name":170,"slug":170,"taxonomy":83,"link":169},{"id":35,"name":188,"slug":188,"taxonomy":83,"link":187},{"en":210,"es":214,"fr":218},{"title":211,"slug":212,"description":213},"Michel Foucault and the Concept of the “Dangerous Individual” in 19th-Century Psychiatry","michel-foucault-and-the-concept-of-the-dangerous-individual-in-19th-century-psychiatry","A reading of Foucault’s essay on the “dangerous individual”: how psychiatry entered criminal law and moved it from the question of guilt to the question of dangerousness.",{"title":215,"slug":216,"description":217},"Michel Foucault y el concepto de «individuo peligroso» en la psiquiatría del siglo XIX","michel-foucault-y-el-concepto-de-individuo-peligroso-en-la-psiquiatria-del-siglo-xix","Lectura del ensayo de Foucault sobre el «individuo peligroso»: cómo la psiquiatría entró en el derecho penal y lo desplazó de la cuestión de la culpa a la de la peligrosidad.",{"title":219,"slug":220,"description":221},"Michel Foucault et la question du concept d’« individu dangereux » dans la psychiatrie du XIXe siècle","michel-foucault-et-la-question-du-concept-d-individu-dangereux-dans-la-psychiatrie-du-xixe-siecle","Une lecture de Foucault sur l’« individu dangereux » : comment la psychiatrie est entrée dans le droit pénal et l’a fait passer de la culpabilité à la dangerosité.","\u003Cp class=\"p1\">During this winter semester (2025\u002F2026) I started attending the course \u003Ci>Philosophy of Psychiatry\u003C\u002Fi> at the Faculty of Arts of Charles University. My motivation is to gain a deeper insight into the philosophical problems in the field of psychiatry. For we live at a time when psychiatry has become a needed and therefore influential field. From a marginal field within medicine, psychiatry has grown into an independent discipline, because the times demanded it. Psychological problems and a general focus on mental health are part of the lifestyle of the 21st century – whether we like it or not. We can debate how and why the “psychiatrisation” of everyday life began, and whether the normalisation of talking about one’s mental health in a café or over dinner is, on the whole, a “net benefit” for the individual and for society. The fact remains that psychiatric problems are on the rise. And by that I do not mean “only” those that call for psychotherapy, but also the medically serious and debilitating cases of depression, borderline personality disorder, schizophrenia, sexual deviations and other disorders, which are often accompanied by violence and danger for the sick and for those around them. Is it the fault of an over-technologised society, of the complexity of everyday problems, of the constant emphasis on performance at work and in private life, of the lack of room to be oneself – an authentic Self? Or were there perhaps genetic predispositions dormant in us that began to be triggered with the arrival of the hypermodern world, or by globally stressful situations such as the one we went through in recent years during COVID-19, in the wake of which the number of psychiatrically ill people rose drastically?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">The importance of fields comes and goes with demand. Let us recall those very covid years, when obscure specialists in epidemiology became overnight star prophetic voices whose words we devoured in a manner of truly biblical proportions. What an epidemiologist said was the truth. Perhaps I am exaggerating, but who, during the first years of covid, dared to criticise epidemiologists? Perhaps a few youtubers and influencers, but most clever, educated and rationally minded people knew that we had to follow the science, wherever it might lead us. Only in hindsight – and everyone is a general after the battle – can we say what we gained and what we lost during covid, as far as health is concerned, but also freedom.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Psychiatry today is the epidemiology of the human soul. It tries not only to treat existing problems but also to reduce the risk of potential problems that have not yet manifested themselves in a person. Psychiatry has thereby become a preventive hygiene, that is, a mechanism against dangerous individuals in society who must be kept under surveillance – and this not because of what they have done, but because of who and what they are.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Or at least that is what Michel Foucault thinks in his article “On the Concept of the Dangerous Individual in 19th-Century Psychiatry”. The article falls into the category of philosophical and sociological critique of psychiatry and of its relation to criminal law. It tries to show that the role of psychiatrists changed over time from expert testimony in relatively clear cases of mental disorder to that of specialists whose main task is to interpret a person’s personality and issue a statement on criminal responsibility, which depends on how the given abnormal or deviant act fits into the wider framework of the individual’s life. If it fits and expresses some rational continuity, the person can be declared responsible and therefore guilty. Whereas if the monstrous act departs from the individual’s usual patterns of behaviour, it is a mental problem and the individual is declared not responsible and innocent.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">The article opens with a description of a trial in which the accused is called upon to defend himself before the judge and the jury. But the accused remains silent. He stays silent for so long that one of the jurors cannot bear it and cries out: “For God’s sake, defend yourself!” This account of a single trial from 1975 points to the important role played by knowledge of the character and life story of the accused, for a trial must to some extent know the accused, since the motivations and intentions hidden behind the crime committed are important facts according to which the degree of guilt and the severity of the sentence are defined.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">A significant milestone in the relation between psychiatry and law is the work of the Italian criminologist Raffaele Garofalo from the mid-19th century, who formulated the so-called Garofalo principle. According to it, crimes are divided into those against law and those against nature. While the former denote technical violations of the law, the latter stem from a person’s innate moral or psychological defects. This brings the very personality of the offender into the centre of the court proceedings. Whereas criminal law used to know only the act and the law, after Garofalo the “criminal” enters the process as a third element that the court has to deal with.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Introducing the criminal as an element of the trial was motivated by the effort to make criminal law more rational, able to take into account the criminal’s motivation and intentions. This was nothing new – even before the 19th century, psychiatrists (or the form psychiatrists took at the time) were called in to various cases where mental disorders needed to be identified. These were above all mental weakness (\u003Ci>dementia, imbecillitas\u003C\u002Fi>) or temporary madness and fits of rage (\u003Ci>furor\u003C\u002Fi>). These states had visible and recognisable symptoms of raving, seizures and delirium, so it was not always necessary to request a medical expert opinion – the judges could recognise them themselves.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">It was only the monstrous cases of the early 19th century that led to calling in a psychiatrist for consultation, not to confirm an obvious medical defect, but as an interpreter of motivations. The monstrosity of these cases lay in their brutality, their repulsiveness, but above all in the apparent inexplicability of why it had happened. Take, for example, the case of the retired officer Metzger, who lived alone. He begins, however, to look after his landlady’s child, and one day, without any motive, he strikes the child twice with a hammer, but does not kill it. It was an act without anger or gain, entirely without reason. The case of Henriette Cornier of Paris in 1827 tells the story of a servant who borrows a child to look after, insisting on it herself, but murders the child by cutting off its head and throwing it out of the window. The act became the canonical case of “homicidal monomania”, that is, a would-be psychiatric illness that has no other symptom than the one that a person, out of the blue, commits some monstrosity – incomprehensibly and without motive. Last but not least, the case of a woman from Sélestat in 1817: during a famine, a woman kills her daughter by cutting off her leg and cooking it in a soup. This case is important for Foucault’s argument, because the record of the trial shows speculation about the role played by the time of famine. It turned out that precisely because there was a famine, the act was a rational one, so the woman was not mad and was responsible. Which means that had there been no famine, she would most likely have been declared not responsible and would not have been punished with the full force of the law. This case of the woman from Sélestat points to the blurred line between punishment and acquittal, responsibility and non-responsibility.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">To explain these monstrous acts that have no explanation, psychiatry developed precisely homicidal monomania – that is, something Foucault considers a pure fiction, for it is a disorder that has no obvious symptoms or signs, only one: the commission of an inexplicable and monstrous crime. Foucault points out that psychiatrists thereby invented a paradoxical entity: it is supposedly a disorder that has no obvious symptoms, never manifests itself – except at the moment of the crime –, and yet psychiatrists considered themselves experts able to recognise the invisible traces of this invisible illness, that is, some kind of warning signs.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">For Foucault, homicidal monomania is not only a fiction but also a demonstration that psychiatry has become a form of social surveillance and control. For if any one of us can potentially become a monstrous murderer, and if psychiatry alone can somehow recognise the warning signs, it holds the power of a kind of “public hygiene” in society (p. 6).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">From page 8 onwards, Foucault asks how psychiatry managed to get to the very centre of criminal law and to appear side by side with judges as the expert witnesses determining the criminal responsibility of the accused. It was not a revolution from above but rather an evolution from below. The trial required the motive of the offender to be identified. The reason for the crime became the reason for imposing such and such a punishment. But if the judge did not know the reason for the crime, he could not punish it. Judges therefore needed to know the motives in order to decide on the punishment. For the system of punishment to work, one needs to know not only the offender and the act, but also the motive and a psychologically clear relation between the act and the author of the act. Doctors began to be called to court as experts not only to identify clear symptoms of dementia or fits of madness, but also as \u003Cstrong>specialists in motivation\u003C\u002Fstrong> (p. 8). A crime began to be judged not only by what had been committed, but also by how the given criminal act can be understood in the wider context of the individual’s behaviour, character and personal psychological history. The more the act can be rationally explained with reference to the person’s previous life, the guiltier he is. The less the act fits into the context of the person’s life, the more it is seen as arbitrary and random, and therefore incomprehensible, which relieves the accused of legal responsibility, for he will be declared not responsible.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">On pages 15–18 we read a further hypothesis about how psychiatry made its way into criminal law. It has to do with the introduction of insurance, not in criminal law but in civil law. New social elements – for example employment or mass public transport – meant that companies exposed themselves to legal liability when something happened to employees or passengers while working for them or using their services. When, for example, an employee was injured at work, or knocked down a pedestrian in the street with a company car, the persons concerned were compensated regardless of whether the company proved that it had done everything in its power to limit the probability of risk.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">And it was precisely this keeping watch over the probability of risk that led to the idea settling in society that the criminal does not need to explain his motives – he is guilty because some psychiatrist had previously determined that he has a personality or mental disorder and that it is in his nature to be deviant.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Foucault thus shows that psychiatry did not enter the legal system by revolution, but through a gradual transformation of judicial thinking itself. Judges needed to know motives in order to decide on guilt and punishment, and so doctors became interpreters of psychological causalities. From that moment on, the court asks not only what happened, but also why it happened – and in the end, who it is that committed the act. Whereas the act used to be punished, now the personality begins to be judged. Psychiatry thus moves law from the category of guilt to the category of dangerousness. The question, then, is this: is a person judged by their act, or by their identity?\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Philosophy of Psychiatry\u003C\u002Fstrong> — a three-part series:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Michel Foucault and the Concept of the “Dangerous Individual” in 19th-Century Psychiatry\u003C\u002Fstrong> — you are reading it now\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F\">Are Mental Disorders Real? Thomas Szasz Thinks They Are Not\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F\">Boorse, Christopher – What Is Health and What Is Disease?\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>",1790905668556]