[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-en-i-wrote-the-afterword-to-ales-cermak-s-book-the-twin-ship-tao":3,"translation-en-i-wrote-the-afterword-to-ales-cermak-s-book-the-twin-ship-tao":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},528,"20. 12. 2019","2019-12-20T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fnapsal-jsem-doslov-ke-knize-the-twin-ship-tao-alese-cermaka","2025-07-05T12:33:58","2025-07-05T10:33:58","napsal-jsem-doslov-ke-knize-the-twin-ship-tao-alese-cermaka","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fnapsal-jsem-doslov-ke-knize-the-twin-ship-tao-alese-cermaka\u002F",{"rendered":17},"Napsal jsem doslov ke knize The Twin Ship Tao Aleše Čermáka",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"\" class=\"alignnone size-full wp-image-1312\" height=\"800\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 800px) 100vw, 800px\" src=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg 800w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-300x300.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-150x150.jpg 150w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-768x768.jpg 768w\" width=\"800\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Před nějakou dobou jsem v prostorách DUP39 byl navštívit divadelní performance Superpozice. Napsal ji a režíroval Aleš Čermák, toho času doktorand na FaVU v Brně. Celá věc na mě udělala velký dojem. Především vizualita syrové a strohé scénografie, kterou jsem chápal jako hlavní médium komunikace mezi performance a diváky. Slova v performance sice zazněla, ale nebyly součástí koherentního lineárního příběhu. Naopak na mě zapůsobily primárně jako spouštěče mentálních asociací v hlavách diváků. Kdo očekával narativ, ten byl z performance zklamán.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Já naopak odcházel příjemně zmaten. Doma jsem hned zasedl ke stolu a napsal na síť Facebook krátkou reflexi. Zanedlouho mě sám Aleš oslovil. Reflexe ho zaujala a po krátké výměně názorů mě poprosil, jestli bych neměl zájem se podílet na jeho připravované publikaci. Ta měla obsahovat scénář Superpozice a doslov. Právě o napsání doslovu mě Aleš poprosil. Nemohl jsem odmítnout. Navíc jsem si říkal, že napsání doslovu, a tedy i kvazi recenze a reflexe, mi pomůže udělat si více jasno, proč na mě Superpozice tak zapůsobila.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A doslov jsem tedy napsal. Aleš Čermák chtěl jak scénář performance, tak můj doslov přeložit i do angličtiny. O překlad se postaral Vít Bohal, za což mu velmi děkuji. Odvedl skvělou práci a sám bych lépe vlastní text nepřeložil. S Alešem jsme pak knihu oficiálně představili v Brně v prostoru \u003Cem>Praha v Brně \u003C\u002Fem>viz akce na \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fgoout.net\u002Fcs\u002Fjine-akce\u002Fvideogram-ales-cermak\u002Fdrkye\u002F+otfno\u002F\">GoOut\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>O čem, že jsem v doslovu psal? Každé umělecké dílo a umělec řeší problém, jak komunikovat to, co doposud nebylo vyřčeno. Čím originálnější dílo, tím tato komunikace je těžší, neboť se nelze odvolávat na běžný diskurz a zavedenou terminologii. Nezbývá pak, než opustit hranice lineárního a koherentního příběhu a místo toho se pustit do poetického a mytologizujícího vyjádření myšlenek. Hranice mezi profetickým hlásáním starozákonních proroků a blábolením na úrovni slovního salátu jsou poté velmi úzké. Alešovi se daří zůstat na rozhraní těchto dvou protipólů. Je to na divákovi nebo čtenáři, aby svým intelektem a emocemi vytvořil lineární narativ tam, kde žádný není, a uchopil profetické hlásání o sterilním, jakoby post-apokalyptickém světě, ve kterém rezonují citáty současných velkých myslitelů spekulativní a posthumanistické filozofie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve svém doslovu jsem se zaměřil na slovo, které se ve scénáři objevuje několikrát: povrch. Superpozice nás nabádá, abychom se podívali pod fenomenologický povrch věcí a nahlédli na bublající změť síťových vztahů, ve kterém se svět v primordiálním stavu nachází. Vše je propojeno: biologie, kultura, materiálno a imateriálno, genderové role, člověk a technologie. Povrch je pouhé pozlátko. Nebo jak by řekl mediální teoretik Marshall McLuhan, je to šťavnatý steak, který odvádí naší pozornost od důležitějších věcí. Od čeho? Od forem a struktur, včetně jejich vznikání. Nahlédneme-li pod povrch, zjistíme, že ona propojenost světa je sice komplexní a přesahující intelekt každého z nás, avšak nabízí potenciální zdroj nejdůležitějších změn, kterých se můžeme v 21. a dalších století dočkat. Donna Harawayová se svou sociální realitou a literární fikcí v Manifestu kyborgů byla podle mě příliš povrchní. A to nikoli v hanlivém slova smyslu, nýbrž v tom, že nešla svým konceptem a propojenosti světa dostatečně do hloubky. Zůstala, jak to často sociální vědci dělají, u sociálna. To je však pouze jedna z mnoha vrstev naší reality. A pro mě osobně jedna z těch povrchnější, tedy těch na povrchu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gender, technologie či média jsou o dost hlouběji, což je dělá zajímavější. Otázkou je, jak přesně těmto hlubinám reality porozumíme a jakým směrem se naše intervence budou ubírat. Jsme blíže utopickým zítřkům? Nebo naopak se mílovými kroky blížíme apokalypse biblických proporcí? Ve svém článku Cyborgs and space autoři Kline a Clynes tvrdili, že je na čase, abychom vzali biologickou evoluci do svých rukou. Tento článek z roku 1960, který mimochodem poprvé představil slovo \u003Cem>Kyborg\u003C\u002Fem> vzniklé spojením Kybernetické organismus, propagoval usměrňování lidské evoluce za účelem cestování a přežití v mimozemských prostředí na jiných planetách. Tento imperativ je ale zcela univerzální. Díky propojenosti světa je budoucnost fundamentálně otevřená, stejně tak jako to, co znamená být člověkem. Proč máme všichni pocit, že to musí dopadnou špatně? Je lidstvo jako zvířecí druh příliš hloupé na to, aby vládlo své biologii? Proč jsme vůbec tak arogantní, že máme pocit, že to dokážeme, když ani nejsme schopni si ve společnosti urovnat vztahy mezi mužem a ženou? Vztah muže a ženy a plody, které tento vztah přináší, jsou počátkem lidstva. Pokud rychle nevyřešíme, jak spolu vzájemně žít v moderní společnosti, může to být i jeho konec.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To jsou myšlenky, které ve mně vyvolala Superpozice, a to jsou myšlenky, které jsem rozvedl v doslovu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Knihu si můžete například \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fbookstore.artmap.cz\u002Fcs\u002F6193-the-twin-ship-tao?search_query=superpozice&fast_search=fs\">koupit v knihkupectví ArtMap\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nakonec na hřbetu knihy je lehce upravený úryvek z doslovu:\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"product-detail-main\">\n\u003Csection class=\"product-detail-tab product-detail-tab-description js-product-detail-tab\">\n\u003Cdiv class=\"product-detail-tab-content\">\n\u003Cdiv class=\"rte\">\n\u003Cp>\u003Cem>Svět je v superpozici. Svět, který je rozsáhlou sítí vzájemně propojených materiálních i nemateriálních věcí. Většinu dne vidíme, vnímáme a interagujeme jen s povrchem, který je malým oknem do této sítě. Ovšem právě to, co je pod povrchem, má na naše životy největší vliv. Skrývají se tam všechny kulturní axiomy, jež nezpochybňujeme, a na nich je vše také postaveno. Superpozice říká, abychom se pod povrch podívali a začali si s těmi nitkami hrát. Pokud je totiž vše propojeno – genderové role, biologie s kulturou, člověk a technologie –, i malé zatahání za nitku může vyvolat dalekosáhlé změny. Především pro ty, kdo se nebojí na rozhraní kultury, biologie a technologie pohybovat pod povrchem, je velká část toho, co znamená být člověkem, otevřená a dostupná *up for grabs*\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fsection>\n\u003C\u002Fdiv>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Před nějakou dobou jsem v prostorách DUP39 byl navštívit divadelní performance Superpozice. Napsal ji a režíroval Aleš Čermák, toho času doktorand na FaVU v Brně. Celá věc na mě udělala velký dojem. Především vizualita syrové a strohé scénografie, kterou jsem chápal jako hlavní médium komunikace mezi performance a diváky. Slova v performance sice zazněla, ale […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-528","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F528",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=528",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F528\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},786,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F528\u002Frevisions\u002F786",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=528",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=528",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=528",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"I Wrote the Afterword to Aleš Čermák’s Book The Twin Ship Tao","i-wrote-the-afterword-to-ales-cermak-s-book-the-twin-ship-tao","How I came to write the afterword to Aleš Čermák’s book The Twin Ship Tao, and what it says about the surface of things, interconnectedness and what it means to be human.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Escribí el epílogo del libro The Twin Ship Tao de Aleš Čermák","escribi-el-epilogo-del-libro-the-twin-ship-tao-de-ales-cermak","Cómo llegué a escribir el epílogo del libro The Twin Ship Tao de Aleš Čermák y qué digo en él sobre la superficie de las cosas, la interconexión del mundo y lo que significa ser humano.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"J’ai écrit la postface du livre The Twin Ship Tao d’Aleš Čermák","j-ai-ecrit-la-postface-du-livre-the-twin-ship-tao-d-ales-cermak","Comment j’en suis venu à écrire la postface du livre The Twin Ship Tao d’Aleš Čermák, et ce qu’elle dit de la surface des choses, de l’interconnexion du monde et de ce que signifie être humain.","\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"\" class=\"alignnone size-full wp-image-1312\" height=\"800\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 800px) 100vw, 800px\" src=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg 800w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-300x300.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-150x150.jpg 150w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-768x768.jpg 768w\" width=\"800\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Some time ago I went to see the theatre performance Superpozice at DUP39. It was written and directed by Aleš Čermák, at the time a doctoral student at the Faculty of Fine Arts (FaVU) in Brno. The whole thing made a big impression on me. Above all the visuals of the raw, austere set design, which I understood as the main medium of communication between the performance and the audience. Words were spoken in the performance, but they were not part of a coherent linear story. Instead, they struck me primarily as triggers of mental associations in the minds of the audience. Anyone who expected a narrative left the performance disappointed.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I, on the other hand, left pleasantly confused. As soon as I got home I sat down at my desk and wrote a short reflection on Facebook. Before long Aleš himself got in touch. The reflection had caught his interest, and after a short exchange of views he asked me whether I would be interested in contributing to a publication he was preparing. It was to contain the script of Superpozice and an afterword. It was the afterword that Aleš asked me to write. I could not say no. Besides, I thought that writing an afterword, and so a quasi-review and reflection, would help me get clearer about why Superpozice had struck me so much.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>And so I wrote the afterword. Aleš Čermák wanted both the script of the performance and my afterword to be translated into English as well. The translation was taken care of by Vít Bohal, for which I am very grateful to him. He did a great job, and I could not have translated my own text better myself. Aleš and I then officially presented the book in Brno, at the venue \u003Cem>Praha v Brně \u003C\u002Fem>– see the event on \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fgoout.net\u002Fcs\u002Fjine-akce\u002Fvideogram-ales-cermak\u002Fdrkye\u002F+otfno\u002F\">GoOut\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>So what did I write about in the afterword? Every work of art and every artist faces the problem of how to communicate what has not yet been said. The more original the work, the harder this communication is, for one cannot fall back on ordinary discourse and established terminology. There is nothing left, then, but to leave the confines of a linear and coherent story and to venture instead into a poetic and mythologising expression of ideas. The line between the prophetic proclamations of the Old Testament prophets and babbling at the level of word salad then becomes very thin. Aleš manages to stay on the boundary between these two opposite poles. It is up to the viewer or reader to use their intellect and emotions to create a linear narrative where there is none, and to grasp the prophetic proclamation about a sterile, seemingly post-apocalyptic world in which quotations from today’s great thinkers of speculative and posthumanist philosophy resonate.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In my afterword I focused on a word that appears several times in the script: surface. Superpozice urges us to look beneath the phenomenological surface of things and to glimpse the bubbling tangle of networked relations in which the world, in its primordial state, finds itself. Everything is connected: biology, culture, the material and the immaterial, gender roles, humans and technology. The surface is mere tinsel. Or, as the media theorist Marshall McLuhan would say, it is a juicy steak that distracts our attention from more important things. From what? From forms and structures, including how they come into being. If we look beneath the surface, we find that this interconnectedness of the world, though complex and beyond the intellect of any one of us, offers a potential source of the most important changes we may live to see in the 21st century and the centuries after. Donna Haraway, with her social reality and literary fiction in A Cyborg Manifesto, was in my view too superficial. And not in the pejorative sense, but in the sense that with her concept she did not go deep enough into the interconnectedness of the world. She stayed, as social scientists often do, with the social. That, however, is only one of many layers of our reality. And for me personally one of the more superficial ones, that is, the ones on the surface.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gender, technology or media lie a good deal deeper, which makes them more interesting. The question is how exactly we will come to understand these depths of reality and in which direction our interventions will go. Are we closer to a utopian tomorrow? Or, on the contrary, are we approaching an apocalypse of biblical proportions in giant strides? In their article Cyborgs and space, the authors Kline and Clynes argued that it was time for us to take biological evolution into our own hands. This 1960 article, which incidentally introduced the word \u003Cem>Cyborg\u003C\u002Fem> for the first time, formed by joining cybernetic and organism, advocated steering human evolution for the purpose of travelling and surviving in extraterrestrial environments on other planets. This imperative, however, is entirely universal. Thanks to the interconnectedness of the world, the future is fundamentally open, and so is what it means to be human. Why do we all feel that it must end badly? Is humanity as an animal species too stupid to govern its own biology? Why are we so arrogant as to feel that we can manage it at all, when we are not even able to sort out the relations between men and women in society? The relationship between man and woman, and the fruits this relationship bears, are the beginning of humankind. If we do not quickly work out how to live together in modern society, it may also be its end.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>These are the thoughts that Superpozice stirred in me, and these are the thoughts I developed in the afterword.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>You can, for example, \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fbookstore.artmap.cz\u002Fcs\u002F6193-the-twin-ship-tao?search_query=superpozice&fast_search=fs\">buy the book at the ArtMap bookshop\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Finally, on the back of the book there is a slightly edited excerpt from the afterword:\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"product-detail-main\">\n\u003Csection class=\"product-detail-tab product-detail-tab-description js-product-detail-tab\">\n\u003Cdiv class=\"product-detail-tab-content\">\n\u003Cdiv class=\"rte\">\n\u003Cp>\u003Cem>The world is in superposition. A world that is a vast network of interconnected material and immaterial things. For most of the day we see, perceive and interact only with the surface, which is a small window onto this network. Yet it is precisely what lies beneath the surface that has the greatest influence on our lives. All the cultural axioms we do not question are hidden there, and everything is built on them. Superpozice tells us to look beneath the surface and start playing with those threads. For if everything is connected – gender roles, biology and culture, humans and technology –, even a small tug on a thread can bring about far-reaching changes. Above all for those who are not afraid to move beneath the surface at the boundary of culture, biology and technology, a large part of what it means to be human is open and available, *up for grabs*\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fsection>\n\u003C\u002Fdiv>",1790905669301]