[{"data":1,"prerenderedAt":137},["ShallowReactive",2],{"post-en-boorse-christopher-what-is-health-and-what-is-disease":3,"translation-en-boorse-christopher-what-is-health-and-what-is-disease":136},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":32,"_links":39,"_embedded":81,"tagsResolved":122,"translations":123},955,"25. 02. 2026","2026-02-25T09:17:48",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=955","2026-08-14T13:00:24","2026-08-14T11:00:24","boorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F",{"rendered":17},"Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Na svých letních horských výletech často s přáteli řešíme témata jako gender, duševní poruchy, hraničářky, bizarní existenci masové psychogenní epidemie (neboli masové hysterie) apod. Nejsem ale lékař ani psychiatr a bylo mi vytýkáno, že proto nemám spekulovat naprázdno bez odborných znalostí. Vzal jsem si námitku k srdci a začal zkoumat, kdo a jak definuje duševní poruchy a rozhodování o tom, kdo je zdravý a kdo nemocný. Minulý semestr jsem pak absolvoval na Ústavu filosofie a religionistiky při FF UK kurz věnující se právě filosofie psychiatrie a předchozími dvěma články o Foucaultovi a Szaszovi jsem zahájil sérii, v níž se věnuji filozofii medicíny a psychiatrie na základě toho, co jsem se naučil.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Foucault tvrdil, že duševní poruchy jsou nálepky, které dává vedoucí garnitura prostřednictvím psychiatrie lidem, kteří se jeví nepohodlným a nebezpečným elementem, který narušuje pořádek ve společnosti. Foucault nepopírá, že existují duševní poruchy. Ale kvůli úzkému vztahu, který je mezi soudnictvím a psychiatrií se psychiatrie stává příliš mocnou interpretací života a duševního fungování jedince. Je to právě na základě psychiatrického vyšetření a doporučení, kdy se soud rozhoduje, zda obviněný člověk půjde „pouze“ sedět, protože vykonal čin v plném vědomí a příčetnosti (byl zdravý, jen morálně zkažený), nebo se půjde léčit do psychiatrické nemocnice, protože ve chvíli vykonání činu nebyl duševně zdraví. Foucault poukazuje na to, že psychiatři se řídí současným společenskovědním rámcem toho, co společnost považuje za duševní poruchu a nemoc, a co je pouze morální selhání a vada na charakteru odsouzeného. Psychiatři se stali odborníky, kteří mají za úkol soudům vysvětlit, proč daná osoba vykonala ten či ten zločin. Slovy Foucaulta jsou psychiatři vykonavateli duševní hygieny společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz byl psychiatr napsal mnoho textů, ve kterých argumentoval, že duševní poruchy neexistují. To, co nazýváme duševní poruchou, lze podle Szasze ve skutečnosti rozdělit do dvou kategorií. V prvním případě mají tzv. duševní poruchy příčinu v poškození mozku, a pokud tomu tak je, tak se nejedná ve striktním slova smyslu o duševní poruchy, ale o fyziologické zranění či léze na mozku. V druhém případě všechny ostatní duševní poruchy pro Szase jsou „problémy žití“, tedy neschopnost se vyrovnat s komplexitou každodenního života.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Oba autoři patří do tzv. antipsychiatrického hnutí, které se objevilo v 60. letech 20. století. Antipsychiatrické hnutí nezpochybňuje celou psychiatrii, ale nabízí kritický pohled na: „psychiatrickou každodennost, na automatismy v běžném provozu psychiatrických léčeben, na bezmyšlenkovité a zjednodušující ‚nálepkování‘ diagnostických kategorií na duševně nemocné jedince […] V psychiatrické diagnostice jsou hranice neostré a diagnostický závěr může být arbitrární, závisí nejen na erudici lékaře, ale také na hist.-spol. chápání abnormálních jevů nebo prostě takových projevů, které společnost označí za psychopatologické.“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-0\" href=\"#post-955-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Szasz a především Foucault se domnívali, že psychiatři nehledají léze na těle či na mozku, ale pro svou interpretaci chování jedince musí vycházet z toho, co se považuje za „normální“. A toto „normální“ je nevyhnutelně definované nikoli uvnitř psychiatrie samotné, ale v širším společensko-vědním kontextu, neboli to, co filozofie označuje za „rámec“ či paradigma a Foucault označil konkrétně za \u003Cem>epistémé\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-1\" href=\"#post-955-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem>, tedy stav vědění a poznání společnosti, které je historicky podmíněné danou kulturní a historickou epochou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě definice a argumentační boje o to, co se považuje ve společnosti za normální, souvisí i s tím, co obor medicíny považuje za nemoc (disease, disorder) a co za zdravý stav (health).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Filozofie a medicína\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Filosofická analýza konceptů v medicíně může být odsuzována, že nemá kontakt s realitou praktikování medicíny, kdy doktoři nemají čas na filozofování, neboť musí řešit naléhavé případy a musí jednat tady a teď. Mým názorem je, že medicína jako každý obor musí mít jasná pravidla, co spadá pod její kompetence a působnost. Filozofická nepřesnost se nemusí projevit v každodenním fungování oboru. Člověk se zlomenou nohou nebo zástavou srdce je intuitivně pacientem, který potřebuje pomoc doktorů. Nepřesnosti a neukotvenost se projevují v hraničních případech: co třeba obřízka nebo zvětšení prsou? Ženská obřízka je mezinárodně považována za zvěrstvo proti lidskosti. Proč tomu tak není u obřízky mužské? Jsme mezinárodně misandričtí, nebo je to historicko-kulturní náhoda, že mužskou obřízku považuje svět za běžný zákrok medicíny? Jak je možné, že ten stejný zákrok může být považován na rozdílných místech planety tak odlišně? A pokud se to děje u jednoho zákroku, není pravděpodobné, že další zákroky, které považujeme za běžné, normální, se nám mohou v budoucnosti jevit jako zvěrstvo?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se na psychiatrii, homosexualita byla donedávna považována za duševní poruchu. Co se muselo stát, aby to, co bylo léčené v psychiatrických nemocnicích, je dnes považována za normální variaci lidské sexuality? Nehodnotím zde moralitu homosexuality; zajímá mě vývoj toho, co a jak vedlo ke změně vědeckého paradigmatu v psychiatrii, že lidské chování \u003Cstrong>CH1\u003C\u002Fstrong> je v určité historické fázi považováno za nemoc, a v jiné fázi historie je to samé chování \u003Cstrong>CH1\u003C\u002Fstrong> považováno za normální a zdravý projev chování a jednání člověka. V historii psychiatrie máme ještě v 19. století v USA například \u003Cstrong>drapetomanii\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-2\" href=\"#post-955-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fstrong>. Pojem zavedl americký lékař Samuel A. Cartwright, který se snažil v roce 1851 vysvětlit, proč zotročení lidé utíkají z otroctví. Touto rádoby diagnózou tento americký lékař interpretoval normální touhu po svobodném životě jako duševní patologii. Dnes je drapetomania učebnicový příklad toho, jak může být věda zneužita k legitimizaci rasismu a otroctví. Ale problém zůstává: pokud nemáme definici toho, co je zdraví a co nemoc, nemůžeme jednoznačně říct, že něco je nemoc a něco normální projev zdravého jednání a fungování těla.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jedním z hlavních filozofických příspěvků do diskuse, co je zdraví a co nemoc, jak v medicíne, tak v psychiatrii, se řadí článek \u003Cem>Zdraví jako teoretický koncept\u003C\u002Fem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-3\" href=\"#post-955-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> z roku 1977, který napsal filozof medicíny Christopher Boorse.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdraví jako teoretický koncept\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse svým článkem reagoval na nepříznivou situaci v psychiatrické literatuře, v níž začaly převládat myšlenky antipsychiatrického hnutí. Pokud má psychiatrie léčit duševní nemoci, ale zároveň neexistuje dostatečně rigorózní definice toho, co nemoc a zdraví vůbec jsou, staví to obor a jeho praktikanty před problém. Ten sice bude nejdříve u marginálních případů, ale později může filosofická nevyjasněnost základních pojmů a konceptů pohltit celý obor. Jak tedy medicína definuje zdraví (a tím pádem nemoc)? Boorse se na otázku rozhodl odpovědět tak, že nejdříve zkoumal, co se v literatuře medicíny obecně píše. Podle literatury nemoc a zdraví mohou být definovány několika způsoby: na základě hodnot; tím, co lékaři léčí; statistickou normalitou; bolestí a utrpením; postižením a omezením schopností; homeostází a nakonec z pohledu biologické adaptace a funkce tělesných a duševních procesů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(1) Hodnota\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lidé si váží zdraví a preferují ho před nemocí. To nám ale pro definici zdraví nepomůže, protože existuje mnoho nežádoucích tělesných stavů, které nepovažuje medicíny za nemoc: malá výška, nedostatečná síla, vytrvalost, pomalost reflexů, nedostatečná tělesná krása apod. Nemůžeme tedy definovat zdraví na základě toho, co je žádoucí nebo nežádoucí. Naopak některé nemoci mohou být žádoucí. Kravské neštovice zachraňují životy během epidemie pravých neštovic; krátkozrakost některým mužům zachránila životy, protože nemuseli nastoupit do vojenské služby; získaná neplodnost může být pro rodiče s mnoha dětmi vysvobozením.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(2) Léčba lékaři\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Někdy se v literatuře podle Boorse věci zjednodušují tím, že zdraví a nemoci se definují prostě tím, že cokoliv doktoři léčí, se považuje za nemoc. To ale nemůže být ani dostatečná, ani nezbytná definice nemoci. Například obřízka, kosmetické zákroky, dobrovolné potraty apod. jsou zákroky, které provádějí doktoři, ale nikdo o těchto zákrocích nehovoří jako o nemocech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(3) Statistická normalita\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V literatuře se také interpretuje normalita statisticky. Na základě vybraného populačního vzorku je možné zjistit klinicky relevantní hodnoty proměnných, které měříme, a jejich normální variaci v rámci dané populace. Normální hodnoty jsou pak takové, pokud zapadají do normální variace měřené populace. Jinak řečeno, čistě na základě statistické interpretace je normální a indikace zdraví to, co je v populaci běžné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento přístup má několik problémů. Tak například co není v populaci běžné není vždycky abnormální. Krevní skupina typu nula nebo výskyt zrzavých vlasů jsou méně běžné než jejich alternativy, avšak nikdo nechce tvrdit, že lidé s těmito vlastnostmi jsou nenormální a nemocní. Naopak zdánlivě normální věci mohou být nemocemi. Pokud ve společnosti skoro všichni kouří nebo žijí v prašném prostředí a mají plicní potíže, považujeme běžně takové lidi za nemocné, přestože jejich problémy a závislosti jsou statisticky v myšlené populaci běžné. Dalším příkladem je ateroskleróza, která je velmi časté onemocnění tepen.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Statisticky běžný výskyt nemůže být dostačujícím ani nezbytným k tomu definovat, co je normální a zdravé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(4) Bolest, utrpení, nepohodlí\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dalším možným způsobem definovat nemoc je to, co nám způsobuje bolest a nepohodlí. Mnoho přirozených lidských tělesných procesů doprovází bolest – porod, menstruace, růst zubů – aniž bychom tyto procesy považovali za nemoc. Naopak známe mnoho nemocí, které nedoprovází subjektivní zkušenost bolesti a utrpení. Například tumorózní léze je nemoc, která se může delší dobu projevovat bez přítomnosti bolesti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(5) Postižení \u002F omezení schopností\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nemoc obvykle s sebou přináší indispozici a omezení schopností. Ne všechny indispozice a omezení našich schopností jsou však nemoci. Porod nebo horečka jsou omezujícími tělesnými stavy, ale patří mezi přirozené a normální tělesné procesy; jejichž absence v očekávané chvíli by naopak mohla být patologickým jevem a nemocí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(6) Homeostáza\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Literatura dále zmiňuje proces homeostáze. Homeostáza (homeostasis) je udržování stálosti vnitřního prostředí organismu (např. stálá teplota, pH, koncentrace iontů apod.). Je nezbytná pro normální činnost organismu.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-4\" href=\"#post-955-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Homeostáza není vhodným ukazatelem zdraví, protože mnoho přirozených procesů těla je přímo navrženo tak, aby homeostázu narušovaly: růst, těhotenství, pohyb, vnímání. Tyto procesy vedou k tomu, že narušují stálost vnitřního prostředí; právě proto, že je homeostáza narušována na denní pořádku, jsme jako organismus flexibilní a schopni se adaptovat na změny okolního prostředí. Zatímco nemoci narušují homeostázu, nemůže být narušení homeostáze bráno automaticky za projev nemoci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(7) Adaptace\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z pohledu biologie jsou vlastnosti a dovednosti organismu adaptacemi na jeho prostředí. Několik autorů z filosofie medicíny začalo užívat právě koncept biologické zdatnosti (biological fitness) pro definici toho, co je zdraví. Klasický darwinovský pohled na biologickou zdatnost se opírá o úspěch v genetické reprodukci. Boorse kritizuje, že takto úzce definovaná adaptace a zdatnost nemohou být dobrými indikátory zdraví: málokdy platí, že čím více dětí člověk má, tím více je „zdravý“. Chtělo by se nám říct, že kvůli náročnosti rodičovství je opak pravdou. V některém typu prostředí se zdá být pro přežití užitečnější strategie mít dětí méně. Pokud je prostředí nehostinné a život drahý na čas i peníze, lidé si volí mít méně dětí a omezené zdroje investují do menšího počtu dětí. Na druhou stranu pokud si člověk v nehostinném prostředí dokáže dovolit mít více dětí, které přežijí a mají dostatek zdrojů k životu, je to silným indikátorem dobré adaptace. Některé dovednosti a tělesné dispozice jsou vhodné jen v určitém prostředí. Známý příklad představuje srpkovitá anémie (sickle cell disease). Srpkovitá anémie a malárie jsou geneticky a evolučně propojeny. Lidé s vlastností srpkovitých buněk (přenašeči – HbAS) jsou přirozeně chráněni proti těžkým formám malárie, což poskytuje výhodu přežití v malarických oblastech, například v zemích západní Afriky. Z opačného hlediska existují dovednosti, jako jsou matematické nebo jazykové schopnosti,, které poskytují adaptační výhodu a vedou v dnešním prostředí moderní západní společnosti k pravděpodobnější reprodukční zdatnosti, avšak jejich průměrnou nebo podprůměrnou schopnost nepovažujeme za nemoc (do určité úrovně). Myopia v nějakém prostředí daleko od civilizace, kde neexistují brýle nebo kontaktní čočky, je závažným problémem pro přežití, kdežto kdekoliv v Evropě se nejedná o problém; ba dokonce z různých důvodů může být myopia brána jako reprodukční výhoda pro svou asociaci s image intelektuála a chytrého člověka.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Faktem tedy je, že výhodnost dané adaptace nejen pro reprodukční zdatnost musíme porovnat vzhledem ke konkrétnímu prostředí. Což pro biology není nic nového; adaptace se vyvíjejí vždycky relativně k danému prostředí, ve kterém organismus žije. Čím déle organismus v prostředí žije a prostředí je stabilní, tím více se projevuje asociace mezi prostředím a tělesnými projevy jedince coby výhodnými adaptacemi pro dané prostředí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud je adaptace výsledkem přírody, která hraje roli designéra tělesných a duševních procesů, lze považovat stav, kdy tělo nebo mysl neplní přírodou navrženou funkci za nemoc? A pokud tělo i mysl fungují dle designu přírody, lze to považovat za zdraví? Na to se bude\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Funkcionální definice zdraví\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse je zastáncem toho, že zdraví (a nemoc) můžeme objektivně definovat a hodnotit nezávisle na subjektivních soudech. Věří, že objektivní definici nemoci a zdraví musí vycházet z kombinace 1) biologické funkce tělesných a duševních procesů, která jsou výsledkem evoluční adaptace organismu, 2) a statistickou typičnost (normalitu) jejich fungování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Boorse se opírá o vizi zdraví, které se objevuje již ve starověku u otce evropské medicíny – Galéna: t\u003Cstrong>o, co je normální, je přirozené\u003C\u002Fstrong>. Zdraví je normální stav člověka a nemoc je něco nepřirozeného a nenormálního. Podstatou a přirozeností člověka coby biologického organismu je zdraví a normální funkce těla. Vše, co narušuje normální fungování těla, je považováno z tohoto pohledu za nemoc.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Funkce buněk, trávicího systému, srdce, i chování člověka jsou nějaké projevy, které formovala evoluce za účelem přežití a reprodukce. Boorse a další představitelé funkčního pohledu na zdraví a nemoc vidí funkce těla jako naplňování cílů organismu a těmi nejvyššími cíli jsou právě \u003Cstrong>reprodukce\u003C\u002Fstrong> a \u003Cstrong>přežití\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tělesné fungování se ale mění v průběhu věků člověka. Například příliš mladý nebo příliš starý člověk je neplodný. To, že je dítě nebo stařec neplodný ve svému věku se nepovažuje za nemoc, protože tato „nefunkce“ se očekává. I proto musíme fungování těla chápat ve vztahu k věku. Dále kategorie pohlaví určuje, jaké tělesné funkce daný člověk může mít. Pro biologického muže je statisticky typické, že nemá dělohu a nemůže rodit. Tato nefunkce se pro mužské pohlaví se opět očekává. Vedle věku tedy musíme fungování těla hodnotit i podle biologického pohlaví. Boorse zmiňuje, že pro přesné určení statisticky typických hodnot tělesných funkcí je třeba brát v potaz etnický původ lidí. Ale myšlenku již nerozvádí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Normální fungování tělesných procesů nikdy nehodnotíme podle abstraktního obrazu člověka jako biologického druhu, ale upřesňuje podle věku, pohlaví, případně i zmíněné etnicity, které dohromady tvoří tzv. \u003Cstrong>referenční třídu\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Normální fungování tělesných procesů je tedy takový stav, kdy \u003Cstrong>tělesné části plní svou biologicky navrženou funkci přispívající k přežití a reprodukci na úrovni\u003C\u002Fstrong>, která je \u003Cstrong>pro danou referenční třídu statisticky typická nebo lepší\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Daná funkce těla nemusí probíhat po celý den. Systém trávení nefunguje celou dobu;; spíme pouze několik hodin denně apod. Proto je dobré do definice normálního fungování dodat, že tělesná část neplní svou funkci na statisticky typické úrovni celou dobu, ale je \u003Cstrong>připravena tuto funkci plnit\u003C\u002Fstrong> při statisticky typických situacích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co je pak z pohledu funkcionálního pohledu nemoc a zdraví?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Nemoc \u003C\u002Fstrong>je stav, kdy některé části těla neplní svou funkci přispívající k přežití a reprodukci na statisticky typické úrovni.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Zdraví\u003C\u002Fstrong> je pak absencí nemoci. Neboli stav, kdy všechny části těla plní svou funkci přispívající k přežití a reprodukci normálně – pro danou referenční třídu aspoň na statisticky typické úrovni nebo lépe.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Problémy Boorsovy definice\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse si je vědom, že jeho teorie ne vždycky funguje. Například, když se člověk narodí se srdcem umístěným vpravo (dextrokardie), je to současnou medicínou považováno za anomálii a vrozenou vadu. Z funkčního pohledu Boorse se však, zdá se, nejedná o nemoc ani poruchu. Srdce umístěné vpravo je stále schopné svou funkcí přispívat k přežití a reprodukci na statisticky typické úrovni.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnohem kontroverznější je otázka homosexuality. Z Boorsovy definice nemoci se zdá vyplývat, že tělesné procesy homosexuálního člověka znemožňují, aby části těla vykonávaly svou evolucí navrženou funkcí za účelem reprodukce aspoň na statisticky typické úrovni. Z praktického hlediska je u homosexuálů tato úroveň rovna nule. Můžeme ale Boorsovu definici sladit se současným postojem k homosexualitě? Nejspíš ano, pokud si připomeneme, že Boorsova definice počítá s tím, že tělesné procesy nemusí svou funkci vykonávat celou dobu, ale postačí, pokud tělesné procesy a části jsou potenciálně schopné naplňovat svou biologickou funkci navrženou za účelem přežití a reprodukce. Homosexuální lidé – pokud netrpí impotencí a jinými problémy – jsou teoreticky schopni reprodukce přirozenou cestou, akorát jejich psychologický software je naprogramovaný tak, že se této schopnosti vzdávají, protože ji nepreferují. Problematizace Boorsova funkcionálního pohledu na zdraví a nemoc ve vztahu k homosexualitě je v literatuře fascinující téma samo o sobě a nad rámec tohoto článku. Proto zde také skončím., ale doporučuji si něco k tématu pročíst, protože sám Boorse byl nešťastný z toho, že jeho práce může být chápána a potenciálně zneužita pro argumentování proti homosexualitě.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Definice pozitivního zdraví\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorsova teorie má důsledky i pro tzv. konceptualizaci pozitivního zdraví. Snad vedle estetické medicíny se současná medicína primárně nezaobírá pozitivním zdravím, kdy se snaží jít za nápravu do původního stavu a pomáhá vylepšit fungování těla, které je lepší než s čím se člověk narodil. Boorsova teorie jednoduše definuje, že pozitivní zdraví je jakákoli intervence, která vylepšuje fungování tělesných (i duševních) procesů a částí ve vztahu k přežití a reprodukci, které jsou statisticky nadprůměrné a lepší. To je opět téma, které by si zasloužilo vlastní článek a je nad rámec tohoto textu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Shrnutí\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse coby filosof medicíny reagoval svým článkem Health as a theoretical concept na vzrůstající vliv antipsychiatrického hnutí v medicíně a psychiatrii. S hnutím nesouhlasil, protože se domníval, že zdraví a duševní poruchy nejsou jen stavy těla a mysli, které jsou závislé na subjektivních soudech odborníků nebo společnosti. Aby obhájil objektivní definici a existenci zdraví, a tím i duševních poruch, zaměřuje se na uzší projekt: definici zdraví a nemoci (disease, disorder). Pokud se mu to povede, dokáže obhájit nejen existenci tělesných, ale i duševních poruch a nemocí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tvrdí, že to, co je normální, je přirozené. Pro obhajobu tohoto tvrzení si vypůjčuje terminologii z evoluční biologie a statistického pohledu na zdraví. Tělesné i duševní procesy jsou výsledkem evoluční historie člověka coby organismu: funkce těla a mysli jsou adaptacemi, jejichž hlavní funkcí v poslední instanci je přispívání k cílům evoluce a adaptace jako takové: přežití a reprodukce. Pokud tělesné a duševní procesy přispívají svou funkcí k přežití a reprodukci aspoň na statistické úrovni, která je typická pro člověka v jeho věku a jeho pohlaví, lze hovořit o tom, že plní svou funkci tak, jak je příroda „nadesignovala“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z toho vyplývá, že nemoc je stav, kdy tělesné nebo duševní procesy nepřispívají svou funkcí k přežití a reprodukci tak, jak by bylo statisticky typické pro danou věkovou a pohlavní třídu. Zdraví pak můžeme definovat jako stav těla a mysli, kde nemoc je absentující.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I když se Boorse snaží o objektivní a konceptuálně rigorózní definici, není bez svých problémů. Tradiční kritikou jeho pozice je fakt, že homosexualita se zdá být nemocí: tělesné a duševní procesy homosexuálních jedinců neplní funkci, která přispívá k přežití a \u003Cstrong>reprodukci\u003C\u002Fstrong> na statisticky typické úrovni pro danou věkovou a pohlavní skupinu. Problém s homosexualitou by šlo zachránit, pokud aplikujeme, co sám Boorse tvrdí: tělesné a duševní funkce nemusí být „v provozu“ neustále, ale je důležité, že existuje připravenost a schopnost těla a mysli tyto funkce vykonávat. Jinak řečeno, tělesné procesy o homosexuálních jedinců jsou teoreticky schopné vykonávat svou funkci. Homosexuálové však z různých důvodů a příčin, které nejsou ovlivnitelné pouhou vůlí, nemají zájem o to teoretické funkce svých tělesných procesů využít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Někdo by ale mohl namítnout, že tato neschopnost či absence touhy využívat tělesné procesy a části adaptované pro reprodukci, je formou duševní poruchy, protože tato absence touhy je statisticky atypická a nepřispívá pozitivně k reprodukci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je tomu tak? Boorse si je vědom, že jeho teorie může být zneužita pro tvrzení, že homosexualita je nemoc. Bylo by dobré se někdy podívat na to, jak se s tím Boorse vyrovnal.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Filosofie psychiatrie\u003C\u002Fstrong> — třídílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F\">Jsou duševní poruchy reálné? Thomas Szasz si myslí, že nikoli\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-0\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-1\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé \u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-2\">Odvozeno z řečtiny: \u003Cem>drapetēs\u003C\u002Fem> = uprchlý otrok, \u003Cem>mania\u003C\u002Fem> = šílenství \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-3\">https:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F186939 \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-4\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\">https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Úvod Na svých letních horských výletech často s přáteli řešíme témata jako gender, duševní poruchy, hraničářky, bizarní existenci masové psychogenní epidemie (neboli masové hysterie) apod. Nejsem ale lékař ani psychiatr a bylo mi vytýkáno, že proto nemám spekulovat naprázdno bez odborných znalostí. Vzal jsem si námitku k srdci a začal zkoumat, kdo a jak definuje […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"open","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[],[33,14,34,35,36,37,38],"post-955","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article",{"self":40,"collection":46,"about":49,"author":52,"replies":56,"version-history":59,"predecessor-version":63,"wp:attachment":67,"wp:term":70,"curies":77},[41],{"href":42,"targetHints":43},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F955",{"allow":44},[45],"GET",[47],{"href":48},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[50],{"href":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[53],{"embeddable":54,"href":55},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[57],{"embeddable":54,"href":58},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=955",[60],{"count":61,"href":62},5,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F955\u002Frevisions",[64],{"id":65,"href":66},960,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F955\u002Frevisions\u002F960",[68],{"href":69},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=955",[71,74],{"taxonomy":72,"embeddable":54,"href":73},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=955",{"taxonomy":75,"embeddable":54,"href":76},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=955",[78],{"name":79,"href":80,"templated":54},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":82,"wp:term":99},[83],{"id":23,"name":84,"url":85,"description":26,"link":86,"slug":84,"avatar_urls":87,"_links":91},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":88,"48":89,"96":90},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":92,"collection":96},[93],{"href":55,"targetHints":94},{"allow":95},[45],[97],{"href":98},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[100,121],[101],{"id":30,"link":102,"name":103,"slug":103,"taxonomy":72,"_links":104},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":105,"collection":110,"about":113,"wp:post_type":116,"curies":119},[106],{"href":107,"targetHints":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":109},[45],[111],{"href":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[114],{"href":115},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[117],{"href":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[120],{"name":79,"href":80,"templated":54},[],[],{"en":124,"es":128,"fr":132},{"title":125,"slug":126,"description":127},"Boorse, Christopher – What Is Health and What Is Disease?","boorse-christopher-what-is-health-and-what-is-disease","Christopher Boorse’s functional definition of health and disease as a reply to the antipsychiatry movement, and the problems it runs into, including homosexuality.",{"title":129,"slug":130,"description":131},"Boorse, Christopher – ¿Qué es la salud y qué es la enfermedad?","boorse-christopher-que-es-la-salud-y-que-es-la-enfermedad","La definición funcional de la salud y la enfermedad de Christopher Boorse como respuesta a la antipsiquiatría, y los problemas con los que tropieza, entre ellos la homosexualidad.",{"title":133,"slug":134,"description":135},"Boorse, Christopher – Qu’est-ce que la santé et qu’est-ce que la maladie ?","boorse-christopher-qu-est-ce-que-la-sante-et-qu-est-ce-que-la-maladie","La définition fonctionnelle de la santé et de la maladie de Christopher Boorse en réponse à l’antipsychiatrie, et les problèmes auxquels elle se heurte, dont l’homosexualité.","\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>On my summer mountain trips, my friends and I often discuss topics such as gender, mental disorders, borderliners, the bizarre existence of mass psychogenic illness (or mass hysteria) and so on. I am, however, neither a physician nor a psychiatrist, and I have been reproached that I should therefore not speculate idly without expert knowledge. I took the objection to heart and began to investigate who defines mental disorders, and how, and how it is decided who is healthy and who is ill. Last semester I then completed a course at the Institute of Philosophy and Religious Studies of the Faculty of Arts, Charles University, devoted precisely to the philosophy of psychiatry, and with the two previous articles on Foucault and Szasz I began a series in which I deal with the philosophy of medicine and psychiatry on the basis of what I have learned.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Foucault claimed that mental disorders are labels which the ruling establishment, by means of psychiatry, attaches to people who appear to be an inconvenient and dangerous element disturbing the order of society. Foucault does not deny that mental disorders exist. But because of the close relationship between the judiciary and psychiatry, psychiatry becomes an overly powerful interpretation of an individual’s life and mental functioning. It is precisely on the basis of a psychiatric examination and recommendation that a court decides whether the accused will “merely” go to prison, because they committed the act fully conscious and of sound mind (they were healthy, only morally corrupt), or will go to a psychiatric hospital for treatment, because at the moment of the act they were not mentally healthy. Foucault points out that psychiatrists follow the current social-scientific framework of what society considers a mental disorder and illness, and what is merely a moral failing and a flaw in the character of the convicted. Psychiatrists became experts whose task is to explain to the courts why a given person committed this or that crime. In Foucault’s words, psychiatrists are the executors of society’s mental hygiene.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz was a psychiatrist who wrote many texts in which he argued that mental disorders do not exist. According to Szasz, what we call a mental disorder can in fact be divided into two categories. In the first case, so-called mental disorders are caused by damage to the brain, and if that is so, they are not mental disorders in the strict sense of the word, but a physiological injury or lesion of the brain. In the second case, all the other mental disorders are, for Szasz, “problems in living”, that is, an inability to cope with the complexity of everyday life.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Both authors belong to the so-called antipsychiatry movement, which emerged in the 1960s. The antipsychiatry movement does not call the whole of psychiatry into question, but offers a critical view of: “psychiatric everyday life, the automatisms in the ordinary running of psychiatric hospitals, the thoughtless and simplifying ‘labelling’ of mentally ill individuals with diagnostic categories […] In psychiatric diagnosis the boundaries are blurred and the diagnostic conclusion may be arbitrary; it depends not only on the erudition of the physician, but also on the historical and social understanding of abnormal phenomena, or simply of such manifestations as society labels psychopathological.”\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-0\" href=\"#post-955-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Szasz and above all Foucault believed that psychiatrists do not look for lesions on the body or in the brain, but that in interpreting an individual’s behaviour they have to start from what is considered “normal”. And this “normal” is inevitably defined not within psychiatry itself, but in a wider social-scientific context, in what philosophy calls a “framework” or paradigm and what Foucault specifically called the \u003Cem>episteme\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-1\" href=\"#post-955-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem>, that is, the state of a society’s knowledge and understanding, which is historically conditioned by a given cultural and historical epoch.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It is precisely the definitions of, and the argumentative battles over, what society considers normal that are also bound up with what the field of medicine considers a disease (disease, disorder) and what it considers a healthy state (health).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Philosophy and medicine\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Philosophical analysis of concepts in medicine may be dismissed as having no contact with the reality of practising medicine, where doctors have no time to philosophise, because they must deal with urgent cases and must act here and now. My view is that medicine, like every field, must have clear rules about what falls within its competence and remit. Philosophical imprecision need not show in the everyday running of the field. A person with a broken leg or in cardiac arrest is intuitively a patient who needs doctors’ help. The imprecision and the lack of grounding show in borderline cases: what about circumcision, say, or breast enlargement? Female circumcision is internationally regarded as an atrocity against humanity. Why is this not the case with male circumcision? Are we internationally misandrous, or is it a historical and cultural accident that the world regards male circumcision as an ordinary medical procedure? How is it possible that the same procedure can be viewed so differently in different places on the planet? And if this happens with one procedure, is it not likely that other procedures we consider ordinary, normal, may come to look like atrocities to us in the future?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If we look at psychiatry, homosexuality was until recently considered a mental disorder. What had to happen for something that used to be treated in psychiatric hospitals to be regarded today as a normal variation of human sexuality? I am not assessing the morality of homosexuality here; I am interested in how the scientific paradigm in psychiatry developed, and what led to its change, such that a human behaviour \u003Cstrong>B1\u003C\u002Fstrong> is considered an illness in one historical phase, while in another phase of history the same behaviour \u003Cstrong>B1\u003C\u002Fstrong> is considered a normal and healthy expression of human behaviour and conduct. In the history of psychiatry we have, for example, \u003Cstrong>drapetomania\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-2\" href=\"#post-955-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fstrong>, as late as the 19th century in the USA. The term was introduced by the American physician Samuel A. Cartwright, who tried in 1851 to explain why enslaved people fled from slavery. With this would-be diagnosis, the American physician interpreted the normal desire for a free life as a mental pathology. Today drapetomania is a textbook example of how science can be abused to legitimise racism and slavery. But the problem remains: if we have no definition of what health is and what disease is, we cannot say unambiguously that one thing is a disease and another a normal expression of healthy behaviour and bodily functioning.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Among the main philosophical contributions to the debate about what health is and what disease is, in medicine as well as in psychiatry, is the article \u003Cem>Health as a Theoretical Concept\u003C\u002Fem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-3\" href=\"#post-955-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> from 1977, written by the philosopher of medicine Christopher Boorse.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Health as a theoretical concept\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>With his article, Boorse was responding to an unfavourable situation in the psychiatric literature, in which the ideas of the antipsychiatry movement had begun to prevail. If psychiatry is to treat mental illnesses, but at the same time there is no sufficiently rigorous definition of what illness and health actually are, this confronts the field and its practitioners with a problem. At first the problem will show only in marginal cases, but later the philosophical unclarity of the basic notions and concepts may swallow the entire field. So how does medicine define health (and, by extension, disease)? Boorse decided to answer the question by first examining what the medical literature says in general. According to the literature, disease and health can be defined in several ways: on the basis of values; by what doctors treat; by statistical normality; by pain and suffering; by disability and limitation of abilities; by homeostasis; and finally from the perspective of biological adaptation and the function of bodily and mental processes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(1) Value\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>People value health and prefer it to disease. That, however, does not help us define health, because there are many undesirable bodily states that medicine does not consider diseases: short stature, lack of strength or stamina, slow reflexes, a lack of physical beauty and so on. We therefore cannot define health on the basis of what is desirable or undesirable. Conversely, some diseases may be desirable. Cowpox saves lives during a smallpox epidemic; short-sightedness saved the lives of some men because they did not have to enter military service; acquired infertility may come as a deliverance to parents with many children.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(2) Treatment by doctors\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>According to Boorse, the literature sometimes simplifies things by defining health and disease simply like this: whatever doctors treat counts as a disease. But this can be neither a sufficient nor a necessary definition of disease. Circumcision, cosmetic procedures, elective abortions and the like, for example, are procedures performed by doctors, yet no one speaks of them as diseases.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(3) Statistical normality\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The literature also interprets normality statistically. On the basis of a selected population sample, it is possible to establish the clinically relevant values of the variables we measure and their normal variation within the given population. Values are then normal if they fall within the normal variation of the measured population. In other words, on a purely statistical interpretation, what is normal and indicates health is what is common in the population.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>This approach has several problems. For example, what is not common in the population is not always abnormal. Blood group O or red hair are less common than their alternatives, yet no one would want to claim that people with these traits are abnormal and ill. Conversely, seemingly normal things can be diseases. If almost everyone in a society smokes or lives in a dusty environment and has lung problems, we ordinarily consider such people ill, even though their problems and addictions are statistically common in the population in question. Another example is atherosclerosis, which is a very common disease of the arteries.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Statistical frequency can be neither sufficient nor necessary for defining what is normal and healthy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(4) Pain, suffering, discomfort\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Another possible way of defining disease is by what causes us pain and discomfort. Many natural human bodily processes are accompanied by pain – childbirth, menstruation, teething – without our considering these processes diseases. Conversely, we know of many diseases that are not accompanied by a subjective experience of pain and suffering. A tumorous lesion, for instance, is a disease that may manifest itself for a long time without any pain.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(5) Disability \u002F limitation of abilities\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Disease usually brings with it indisposition and a limitation of abilities. Not every indisposition and limitation of our abilities is a disease, however. Childbirth or fever are limiting bodily states, but they belong among the natural and normal bodily processes; their absence at the expected moment, on the contrary, could be a pathological phenomenon and a disease.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(6) Homeostasis\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The literature further mentions the process of homeostasis. Homeostasis is the maintenance of a constant internal environment of the organism (e.g. constant temperature, pH, ion concentration, etc.). It is necessary for the normal activity of the organism.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-4\" href=\"#post-955-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Homeostasis is not a suitable indicator of health, because many natural processes of the body are designed precisely to disrupt homeostasis: growth, pregnancy, movement, perception. These processes end up disrupting the constancy of the internal environment; it is precisely because homeostasis is disrupted as a matter of daily routine that we, as organisms, are flexible and able to adapt to changes in our surroundings. While diseases disrupt homeostasis, a disruption of homeostasis cannot automatically be taken as a sign of disease.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(7) Adaptation\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>From the point of view of biology, the traits and abilities of an organism are adaptations to its environment. Several authors in the philosophy of medicine began to use precisely the concept of biological fitness to define what health is. The classic Darwinian view of biological fitness rests on success in genetic reproduction. Boorse objects that adaptation and fitness defined this narrowly cannot be good indicators of health: it rarely holds that the more children a person has, the more “healthy” they are. Given how demanding parenthood is, we would be tempted to say that the opposite is true. In some kinds of environment, having fewer children seems to be the more useful strategy for survival. If the environment is inhospitable and life is costly in both time and money, people choose to have fewer children and invest their limited resources in a smaller number of them. On the other hand, if a person in an inhospitable environment can afford to have more children who survive and have enough resources to live on, that is a strong indicator of good adaptation. Some abilities and bodily dispositions are suitable only in a particular environment. A well-known example is sickle cell anaemia (sickle cell disease). Sickle cell anaemia and malaria are genetically and evolutionarily linked. People with sickle cell trait (carriers – HbAS) are naturally protected against severe forms of malaria, which gives them a survival advantage in malarial regions, for example in the countries of West Africa. From the opposite angle, there are abilities, such as mathematical or linguistic ones, which provide an adaptive advantage and, in today’s environment of modern Western society, lead to a higher likelihood of reproductive fitness, yet we do not consider an average or below-average level of them a disease (down to a certain level). Myopia in some environment far from civilisation, where glasses or contact lenses do not exist, is a serious problem for survival, whereas anywhere in Europe it is no problem at all; indeed, for various reasons myopia may even be taken as a reproductive advantage, thanks to its association with the image of an intellectual and a clever person.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The fact is, then, that we must judge how advantageous a given adaptation is, and not only for reproductive fitness, in relation to a specific environment. Which is nothing new for biologists; adaptations always evolve relative to the given environment in which the organism lives. The longer an organism lives in an environment, and the more stable that environment is, the more pronounced the association between the environment and the individual’s bodily traits as adaptations advantageous for that environment.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If adaptation is the result of nature, which plays the role of the designer of bodily and mental processes, can a state in which the body or the mind does not perform a function designed by nature be considered a disease? And if both body and mind function according to nature’s design, can that be considered health? That is what the next section turns to.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>A functional definition of health\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse holds that health (and disease) can be defined and assessed objectively, independently of subjective judgements. He believes that an objective definition of disease and health must be based on a combination of 1) the biological function of bodily and mental processes, which are the result of the organism’s evolutionary adaptation, 2) and the statistical typicality (normality) of their functioning.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Boorse draws on a vision of health that already appears in antiquity in the father of European medicine – Galen: \u003Cstrong>what is normal is natural\u003C\u002Fstrong>. Health is the normal state of a human being, and disease is something unnatural and abnormal. The essence and nature of the human being as a biological organism is health and the normal functioning of the body. From this point of view, everything that disrupts the normal functioning of the body is considered a disease.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The functions of cells, of the digestive system, of the heart, and even human behaviour are manifestations shaped by evolution for the purpose of survival and reproduction. Boorse and other proponents of the functional view of health and disease see the functions of the body as the fulfilment of the organism’s goals, and the highest of these goals are precisely \u003Cstrong>reproduction\u003C\u002Fstrong> and \u003Cstrong>survival\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bodily functioning, however, changes over the course of a person’s life. A person who is too young or too old, for example, is infertile. That a child or an old man is infertile at their age is not considered a disease, because this “non-function” is expected. That is also why we must understand the functioning of the body in relation to age. Further, the category of sex determines what bodily functions a given person can have. It is statistically typical for a biological male not to have a uterus and not to be able to give birth. This non-function is, again, expected of the male sex. Besides age, then, we must also assess the functioning of the body according to biological sex. Boorse mentions that to determine the statistically typical values of bodily functions precisely, people’s ethnic origin needs to be taken into account. But he does not develop the idea any further.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>We never assess the normal functioning of bodily processes against an abstract image of the human being as a biological species; we refine it according to age, sex and possibly also the ethnicity mentioned above, which together form the so-called \u003Cstrong>reference class\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The normal functioning of bodily processes is thus a state in which \u003Cstrong>the parts of the body perform their biologically designed function, which contributes to survival and reproduction, at a level\u003C\u002Fstrong> that is \u003Cstrong>statistically typical or better for the given reference class\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A given bodily function need not be performed all day long. The digestive system does not work all the time; we sleep only a few hours a day, and so on. It is therefore good to add to the definition of normal functioning that a part of the body does not perform its function at a statistically typical level all the time, but is \u003Cstrong>ready to perform this function\u003C\u002Fstrong> in statistically typical situations.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>What, then, are disease and health from the functional point of view?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Disease \u003C\u002Fstrong>is a state in which some parts of the body do not perform their function contributing to survival and reproduction at a statistically typical level.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Health\u003C\u002Fstrong> is then the absence of disease. Or rather, a state in which all parts of the body perform their function contributing to survival and reproduction normally – for the given reference class, at least at a statistically typical level or better.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Problems with Boorse’s definition\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse is aware that his theory does not always work. For instance, when a person is born with the heart positioned on the right (dextrocardia), current medicine considers it an anomaly and a congenital defect. From Boorse’s functional point of view, however, it seems to be neither a disease nor a disorder. A heart positioned on the right is still able, through its function, to contribute to survival and reproduction at a statistically typical level.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Far more controversial is the question of homosexuality. Boorse’s definition of disease seems to imply that the bodily processes of a homosexual person prevent parts of the body from performing their evolutionarily designed function for the purpose of reproduction at least at a statistically typical level. In practical terms, in homosexuals this level equals zero. But can we reconcile Boorse’s definition with the current attitude to homosexuality? Probably yes, if we recall that Boorse’s definition allows that bodily processes need not perform their function all the time; it is enough if bodily processes and parts are potentially able to fulfil their biological function designed for survival and reproduction. Homosexual people – unless they suffer from impotence or other problems – are theoretically capable of reproducing naturally, only their psychological software is programmed in such a way that they give up this capacity because they do not prefer it. Problematising Boorse’s functional view of health and disease in relation to homosexuality is a fascinating topic in the literature in its own right and beyond the scope of this article. So I will stop here, but I recommend reading up on the topic, because Boorse himself was unhappy that his work could be understood, and potentially abused, as an argument against homosexuality.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Defining positive health\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse’s theory also has consequences for the so-called conceptualisation of positive health. Apart, perhaps, from aesthetic medicine, contemporary medicine is not primarily concerned with positive health, in which it would try to go beyond restoring the original state and help improve the functioning of the body beyond what a person was born with. Boorse’s theory simply defines positive health as any intervention that improves the functioning of bodily (and mental) processes and parts in relation to survival and reproduction to a level that is statistically above average and better. That, again, is a topic that would deserve an article of its own and is beyond the scope of this text.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Summary\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>With his article Health as a theoretical concept, Boorse, as a philosopher of medicine, responded to the growing influence of the antipsychiatry movement in medicine and psychiatry. He disagreed with the movement, because he believed that health and mental disorders are not merely states of body and mind that depend on the subjective judgements of experts or of society. To defend an objective definition and the existence of health, and thereby of mental disorders, he focuses on a narrower project: a definition of health and disease (disease, disorder). If he succeeds, he can defend the existence not only of bodily but also of mental disorders and diseases.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He claims that what is normal is natural. To defend this claim, he borrows terminology from evolutionary biology and from the statistical view of health. Bodily and mental processes are the result of the evolutionary history of the human being as an organism: the functions of body and mind are adaptations whose main function, in the last instance, is to contribute to the goals of evolution and adaptation as such: survival and reproduction. If bodily and mental processes contribute through their function to survival and reproduction at least at the statistical level typical for a person of their age and sex, we can say that they perform their function the way nature “designed” them.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It follows that disease is a state in which bodily or mental processes do not contribute through their function to survival and reproduction as would be statistically typical for the given age and sex class. Health can then be defined as a state of body and mind in which disease is absent.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Although Boorse strives for an objective and conceptually rigorous definition, it is not without its problems. A traditional criticism of his position is the fact that homosexuality appears to be a disease: the bodily and mental processes of homosexual individuals do not perform the function that contributes to survival and \u003Cstrong>reproduction\u003C\u002Fstrong> at the statistically typical level for the given age and sex group. The theory could be rescued from the problem of homosexuality if we apply what Boorse himself claims: bodily and mental functions need not be “in operation” constantly; what matters is that the body and mind are ready and able to perform these functions. In other words, the bodily processes of homosexual individuals are theoretically capable of performing their function. For various reasons and causes that cannot be influenced by mere will, however, homosexuals have no interest in making use of these theoretical functions of their bodily processes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Someone might object, though, that this inability, or absence of desire, to use the bodily processes and parts adapted for reproduction is a form of mental disorder, because this absence of desire is statistically atypical and does not contribute positively to reproduction.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Is that so? Boorse is aware that his theory can be abused to claim that homosexuality is a disease. It would be worth looking some time at how Boorse came to terms with this.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Sources\u003C\u002Fh2>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Philosophy of psychiatry\u003C\u002Fstrong> — a three-part series:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault and the Concept of the “Dangerous Individual” in 19th-Century Psychiatry\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F\">Are Mental Disorders Real? Thomas Szasz Thinks They Are Not\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Boorse, Christopher – What Is Health and What Is Disease?\u003C\u002Fstrong> — you are reading it now\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-0\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-1\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé \u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-2\">Derived from Greek: \u003Cem>drapetēs\u003C\u002Fem> = runaway slave, \u003Cem>mania\u003C\u002Fem> = madness \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-3\">https:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F186939 \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-4\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\">https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905667501]