[{"data":1,"prerenderedAt":264},["ShallowReactive",2],{"post-en-arrival-a-review-and-a-linguistic-commentary":3,"translation-en-arrival-a-review-and-a-linguistic-commentary":263},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":37,"_links":50,"_embedded":92,"tagsResolved":244,"translations":250},552,"30. 11. 2016","2016-11-30T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Farrival-recenze-a-lingvisticky-komentar","2025-11-02T19:50:22","2025-11-02T18:50:22","arrival-recenze-a-lingvisticky-komentar","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Farrival-recenze-a-lingvisticky-komentar\u002F",{"rendered":17},"Arrival \u002F Příchozí: recenze a lingvistický komentář",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp class=\"p1\">Začátek filmového příběhu působí nevinně. Sledujeme talentovanou lingvistku Louise Banksovou, která v úvodních scénách prožije rodinnou tragédii — smrt své dcery. Střih. Film se přesouvá do současnosti: doktorka Banksová, s unaveným výrazem, přichází učit do rozlehlé univerzitní auly. Místnost je však poloprázdná a většina studentů chybí. Aby toho nebylo málo, těm několika přítomným začnou zvonit telefony, tablety a jiné přístroje. Něco se děje. Jedna studentka požádá doktorku, aby zapnula zprávy v televizi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na planetě se rozmístilo přesně dvanáct vesmírných lodí ve tvaru vajíčka. Jejich podoba je tajemná — materiál připomíná opracovaný kámen, takže lodě působí jako obrovské levitující oblázky. Střih.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Doktorka Banksová sedí u pracovního stolu ve svém domě u jezera, když ji navštíví nečekaný host s ostrými rysy — plukovník Weber. Z přenosného zařízení jí přehraje zvuk, který vágně připomíná psa otřepávajícího si mokrý kožich. Jde o nahrávku komunikace s nově příchozími. Není možné, aby z jednoho zvuku dokázala rozklíčovat celý jazyk. K tomu je nutné se s mimozemšťany setkat osobně, vstoupit s nimi do interakce. Plukovník nechápe, proč by nahrávky nestačily, a odmítá sdělit více. Nakonec se však Banksová připojí k jednomu z mnoha týmů, které se po celém světě snaží objasnit, co se děje. Odvezou ji k jedné z lodí, poblíž níž vzniklo provizorní vojenské stanoviště, kde má pracovat. Pomáhat jí bude druhá hlavní postava filmu — teoretický fyzik Ian Donnelly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na rozdíl od staršího snímku \u003Ci>Kontakt\u003C\u002Fi>, kde mimozemšťané komunikaci usnadnili tím, že se zjevili v podobě otce hlavní hrdinky, přistupuje \u003Ci>Arrival\u003C\u002Fi> (\u003Ci>Příchozí\u003C\u002Fi>) k jazyku jinak: staví děj na procesu odkrývání lingvistických problémů. A těch je několik. Heptapodi (jak jsou mimozemšťané podle svých chapadel ve filmu nazýváni) používají psanou formu jazyka, která nemá žádnou vazbu na jeho mluvenou podobu. Z tohoto důvodu nebylo možné analyzovat jazyk pouze podle zvukových záznamů. Zvuková složka má pro Heptapody druhotnou roli; klíčová je grafická forma, zcela odlišná od všeho, co dosavadní lingvistika zná. Právě osvojení psané formy jejich jazyka se stává ústředním tématem filmu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cfigure class=\"wp-caption alignnone\" style=\"width: 1497px;\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"size-large\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" alt=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" width=\"1497\" height=\"787\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003Cfigcaption class=\"wp-caption-text\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">odkaz na zdroj\u003C\u002Fa>\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp class=\"p1\">Grafická podoba jazyka Heptapodů připomíná kaligrafii zen-buddhistických mnichů. Základem všech symbolů je kruh — \u003Ci>ensō\u003C\u002Fi> — který je v zenové tradici spjat se spiritualitou i procesem přibližování se k osvícení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Autor povídky Ted Chiang nazývá tuto psanou verzi \u003Ci>Heptapod B\u003C\u002Fi> a odděluje ji od orálního \u003Ci>Heptapodu A\u003C\u002Fi> — analogicky jako mykénské písmo \u003Ci>Linear A\u003C\u002Fi> a \u003Ci>Linear B\u003C\u002Fi>. Symboly Heptapodu B nemají zvukové vyjádření; nejsou tvořeny fonémy ani slabikami, ale představují ideogramy — znaky, které přímo vyjadřují informace a koncepty. Jde tedy o \u003Cspan class=\"s1\">\u003Cb>semasiografii\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fspan>, jejíž příklady známe i ze světa lidí: matematické zápisy, hudební notaci, dopravní značky či vizuální ikony počítačových programů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Grafický jazyk Heptapod B je výjimečný. Pro jednotlivé symboly, jak jsem už naznačil, neexistuje zvukové vyjádření. Kde v latince každé písmeno koresponduje s nějakým fonémem (zvukem orální formy jazyka), v Heptapodu B tento vztah neexistuje a symboly místo tradičních lingvistických prvků — jako právě fonémy, morfémy či slabiky — vyjadřují informaci či myšlenku. Jedná se tak o ideogramy, či obecněji, jak je autor sám popisuje v povídce, o \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">semasiografy\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy znaky, který reprezentují informace a koncepty přímo. Dalším reálným příkladem semasiografie jsou matematické zápisy, hudební notace, dopravní značení nebo třeba vizuální ikony textového editoru, který momentálně používám.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Semasiografické symboly lidstvo zná a denně se na ně spoléhá, když jedeme do práce nebo když pracujeme, v tom také Heptapod B není až tak zajímavý. Jeho výjimečnost, a obecně unikátnost Heptapodů jako vesmírné rasy, je fakt, že v jednom symbolu se ukrývá hned několik významů, které jsou najednou vyjádřeny jedním symbolem a že tento symbol \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nemá začátek ani konec\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, nelze je číst jako klasický text propojených vět, kde každá věta navazuje postupně na další a mezi sebou udržují logické vztahy. Heptapod B tuto \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">lineárnost\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> neobsahuje, a proto může doktorka Banksová v jedné filmové scéně ve svém památném heuréka momentu vyhrknout, že Heptapod B je „nelineární systém ortografie”. Nechápajícím přihlížejícím filmovým postavám Banksová vysvětluje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">He [myslí se jeden z Heptapodů] starts at two opposite points and completes the sentence by joining them into a kind of loop. But to do this means he has to have the whole thing in his head before he begins. Every detail. The spacing has to be right or else you wind up with fragments; a mess. (beat) It’s more impressive than that. He wrote the mirror image of it. It’s reversed, so we can read it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">COLONEL WEBER\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">So? They’re good at writing?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">That’s a result of the way they \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">think\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It’s like they know everything they’re going to say before they say it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Předchozí konverzace nám odkrývá zásadní poznatek. Heptapodi jsou nějakým způsobem osvobozeni od lineární přímky času, což jim umožňuje jejich mysl různě v čase posouvat. Čas není pro ně jednosměrná silnice, ale spíše rozsáhlý metaprostor bez hranic, který vnímají zcela najednou a libovolně mohou „zoomovat” do jeho zvolených částí. Jazyk Heptapod B tak reflektuje unikátní kognitivní vlastnosti Heptapodů. Jak je něco takového reálného a co má vůbec jazyk společného s myšlením?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Příběh hlavní myšlenku, že jazyk ovlivňuje myšlení, čerpá ze známé kontroverzní lingvistické teorie, tzv. Whorf-Sapirovy hypotézy (WSH), která byla formulována výzkumníkem Sapirem v roce 1929 a následně rozpracována jeho studentem Whorfem (Sapir-Whorf Hypothesis, Oxford English Dictionary). Jádro hypotézy říká, že jazyk (a především jeho gramatika) ovlivňuje, jak rodilý mluvčí jazyka strukturují svět kolem sebe. Původní Whorfovy myšlenky mohou být shrnuty tak, že\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Myšlení je zcela zřejmě závislé na jazyku\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gramatika (nikoli slovní zásoba) jazyka definuje vztah mezi myšlením a jazykem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sapir již v roce 1928 ve svém článku \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Status of Linguistics as a Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> píše: „Je faktem, že ‘reálný svět’ je do velké míry postaven na jazykových zvycích dané skupiny. Žádné dva jazyky nejsou dostatečně podobné, abychom o nich řekli, že reprezentují stejnou sociální realitu.” Výše zmíněné lze interpretovat, že přestože překlad mezi jazyky je možný, protože slova jsou nahraditelná, nikdy nedosáhneme výsledku, který by během procesu neztrácel něco z původního originálu. Neboť podle této hypotézy je to právě gramatika, která mnohem hlouběji ovlivňuje myšlení. Gramatika je ale pro Whorfa i Sapira zcela produktem vývoje kultury dané skupiny lidí, čímž se jejich názory liší od novějších lingvistických teorií, na kterém pracoval např. Noam Chomsky, jehož koncept Universální gramatiky naopak tvrdí, že gramatika \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">je \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">sdílena mezi kulturami, a to na té nejnižší, biologické úrovni mozku. Pro Chomskyho a jeho přívržence jde v jazyku v první řadě o gramatiku (syntax), která ve velmi abstraktní podobě je jednoduchým komputačním mechanismem, který se v mozku vyvinul procesem darwinovské evoluce. I když je WSH interpretována různě, na základě vlivu Worfa získala WSH formu, ze které lze usoudit její základní stavební kameny. Worf, inspirován Jungovou Gestaltpsychologií, rozlišuje dva druhy myšlení:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">izoláty zkušenosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">izoláty významu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Izoláty zkušenosti jsou procesem segmentování reality, nikoli procesem myšlení; jedná se o proces nelingvistický, který je společný všem lidem a\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> je nezávislý na jazyce\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Lee, 1996, pp. 96–122; Whorf, 1939, pp. 163–64). Jinak řečeno, pokud leží na stole kladivo, podle Whorfa neplatí, že by gramatika jazyka ovlivnila myšlení dvou různých mluvčích tak, že by před sebou nespatřili stejný stůj a na něm ležet stejné kladivo. Na druhé straně izoláty významu “jsou koncepty v mysli mluvčího (myšlenky)”, které uchopují izoláty zkušenosti (a tedy externí fyzický svět) určitým, kulturně specifickým způsobem, aby mluvčí izolátům zkušenosti přidělil nějaké významy.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ačkoli Ted Chiang v jednom z rozhovorů říká, že před napsáním své povídky byl ponořen pár let v odborné lingvistické literatuře, rozhodně nelze autorovi upřít uměleckou volnost, s jakou WSH zapracoval do svého příběhu. Myšlenka, že by lingvistický relativismus měl takovou moc, že by dokázal ovlivňovat rovnou fyzický svět, totiž samozřejmě v práci Whorfa, ani Sapira nenajdeme. Ba co více, Whorf viz výše říká, že gramatika nemá vliv na externí fyzický svět (izoláty zkušenosti).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To, že Chiang nezůstal věrný lingvistické teorie, mě až tak netrápí. Mnohem více jsem přemýšlel nad tím, jakým způsobem v příběhu vysvětluje cestování časem, kterým jsou Heptapodi obdařeni. Pokud se nemýlím a něco jsem nepřehlédl, celá zápletka — jak povídky, tak filmu — je vysvětlena a stojí na výše uvedené krátké citaci ze scénáře: Dr. Louise Banksová zde tvrdí, a teď parafrázuji, že psaní symbolů je velmi složité a že ještě před začátkem psaní musí mluvčí dopředu vědět každý podrobný detail toho, co přesně chce říct (nakreslit). Upřímně jsem čekal o něco sofistikovanější vysvětlení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Je jasné, že něco takového člověk zvládne velmi těžko. I tak výborné lingvistce, jakou je Dr. Banksová, bude trvat několik let, než si plynule osvojí Heptapod B. Přesto netuším, proč rychlost, s jakou Heptapodi kreslí své symboly, má přesvědčit čtenáře\u002Fdiváka, že takový jazyk ovlivňuje nejen vnímání fyzického světa, ale porušuje nám známé fyzikální zákony. Není vyloučené, že lidstvo tyto zákony může v budoucnu objevit. Ale to není argument, který je použit ve filmu, kde skutečně jde pouze a právě o to, jak složitý a odlišný jazyk Heptapod B je.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mnohem ochotněji bych připustil, že Heptapod B je pro mimozemské rodilé mluvčí hračkou prostě proto, že jejich kognitivní schopnosti a jakýsi inteligenční kvocient zásadně přesahují i ty nejtalentovanější z lidského plémě. Vždyť si vzpomeňme, že o Johnu von Neumannovi, který vlastnil jednu z nejrychlejších myslí všech dob, se také říkalo, že je „z jiného světa“, že je „patří k novému lidskému druhu“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Byl jsem ale skutečně tak zklamaný z povídky i filmu, protože nedokážu zkousnout výše uvedené spekulování nad aspekty vědeckých teorií? Ale ne. Nechť je důkazem právě tento text. Ihned po skončení filmu a otřepání se z výborného audiovizuálního zážitku (co se soundtracku týče, je pravdou, že ani Arrival se nevyhnul již poměrně kýčovitému zvukovému efektu, který má dramatizovat určité scény, a který se objevuje snad v každém druhém traileru nových, převážně akčně laděných filmů) jsem se rozhodl, že budu chtít na film reagovat v psané podobě, abych si v klidu mohl sednout a promyslet mechaniku příběhu. Ten totiž patří k jedním z nejinspirativnějších a nejoriginálnějších, které jsem v poslední době viděl. Arrival za to samozřejmě vděčí původní povídce, jejíž autor se tímto dostal ze scifi undergroundu do filmového mainstreamu. A to je dobře.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>P. S.: Ještě jeden spoiler alert, ona úvodní scéna vlastně tak úplně úvodní není.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zdroje\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Lee, P. (1996). The Whorf Theory Complex: A Critical Reconstruction. Philadelphia: John Benjamins B.V.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1939). Gestalt Technique of Stem Composition in Shawnee.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1940). Linguistics as an Exact Science.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Začátek filmového příběhu působí nevinně. Sledujeme talentovanou lingvistku Louise Banksovou, která v úvodních scénách prožije rodinnou tragédii — smrt své dcery. Střih. Film se přesouvá do současnosti: doktorka Banksová, s unaveným výrazem, přichází učit do rozlehlé univerzitní auly. Místnost je však poloprázdná a většina studentů chybí. Aby toho nebylo málo, těm několika přítomným začnou zvonit […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],2,[32,33,34,35,36],23,33,8,24,25,[38,14,39,40,41,42,43,44,45,46,47,48,49],"post-552","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","category-news","tag-film","tag-linguistics","tag-philosophy","tag-recenze","tag-review",{"self":51,"collection":57,"about":60,"author":63,"replies":67,"version-history":70,"predecessor-version":74,"wp:attachment":78,"wp:term":81,"curies":88},[52],{"href":53,"targetHints":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552",{"allow":55},[56],"GET",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[61],{"href":62},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[64],{"embeddable":65,"href":66},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[68],{"embeddable":65,"href":69},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=552",[71],{"count":72,"href":73},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552\u002Frevisions",[75],{"id":76,"href":77},927,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552\u002Frevisions\u002F927",[79],{"href":80},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=552",[82,85],{"taxonomy":83,"embeddable":65,"href":84},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=552",{"taxonomy":86,"embeddable":65,"href":87},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=552",[89],{"name":90,"href":91,"templated":65},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":93,"wp:term":110},[94],{"id":23,"name":95,"url":96,"description":26,"link":97,"slug":95,"avatar_urls":98,"_links":102},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":99,"48":100,"96":101},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":103,"collection":107},[104],{"href":66,"targetHints":105},{"allow":106},[56],[108],{"href":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[111,151],[112,133],{"id":113,"link":114,"name":115,"slug":115,"taxonomy":83,"_links":116},4,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":117,"collection":122,"about":125,"wp:post_type":128,"curies":131},[118],{"href":119,"targetHints":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":121},[56],[123],{"href":124},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[126],{"href":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[129],{"href":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[132],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":30,"link":134,"name":135,"slug":135,"taxonomy":83,"_links":136},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Fnews\u002F","news",{"self":137,"collection":142,"about":144,"wp:post_type":146,"curies":149},[138],{"href":139,"targetHints":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F2",{"allow":141},[56],[143],{"href":124},[145],{"href":127},[147],{"href":148},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=2",[150],{"name":90,"href":91,"templated":65},[152,172,190,208,226],{"id":32,"link":153,"name":154,"slug":154,"taxonomy":86,"_links":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffilm\u002F","film",{"self":156,"collection":161,"about":164,"wp:post_type":167,"curies":170},[157],{"href":158,"targetHints":159},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F23",{"allow":160},[56],[162],{"href":163},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[165],{"href":166},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[168],{"href":169},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=23",[171],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":33,"link":173,"name":174,"slug":174,"taxonomy":86,"_links":175},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Flinguistics\u002F","linguistics",{"self":176,"collection":181,"about":183,"wp:post_type":185,"curies":188},[177],{"href":178,"targetHints":179},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F33",{"allow":180},[56],[182],{"href":163},[184],{"href":166},[186],{"href":187},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=33",[189],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":34,"link":191,"name":192,"slug":192,"taxonomy":86,"_links":193},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":194,"collection":199,"about":201,"wp:post_type":203,"curies":206},[195],{"href":196,"targetHints":197},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":198},[56],[200],{"href":163},[202],{"href":166},[204],{"href":205},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[207],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":35,"link":209,"name":210,"slug":210,"taxonomy":86,"_links":211},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Frecenze\u002F","recenze",{"self":212,"collection":217,"about":219,"wp:post_type":221,"curies":224},[213],{"href":214,"targetHints":215},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F24",{"allow":216},[56],[218],{"href":163},[220],{"href":166},[222],{"href":223},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=24",[225],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":36,"link":227,"name":228,"slug":228,"taxonomy":86,"_links":229},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Freview\u002F","review",{"self":230,"collection":235,"about":237,"wp:post_type":239,"curies":242},[231],{"href":232,"targetHints":233},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F25",{"allow":234},[56],[236],{"href":163},[238],{"href":166},[240],{"href":241},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=25",[243],{"name":90,"href":91,"templated":65},[245,246,247,248,249],{"id":32,"name":154,"slug":154,"taxonomy":86,"link":153},{"id":33,"name":174,"slug":174,"taxonomy":86,"link":173},{"id":34,"name":192,"slug":192,"taxonomy":86,"link":191},{"id":35,"name":210,"slug":210,"taxonomy":86,"link":209},{"id":36,"name":228,"slug":228,"taxonomy":86,"link":227},{"en":251,"es":255,"fr":259},{"title":252,"slug":253,"description":254},"Arrival: A Review and a Linguistic Commentary","arrival-a-review-and-a-linguistic-commentary","A review of Arrival and of the Ted Chiang story behind it: how the Heptapods’ written language works, and what the Sapir–Whorf hypothesis can and cannot explain.",{"title":256,"slug":257,"description":258},"Arrival \u002F La llegada: reseña y comentario lingüístico","arrival-la-llegada-resena-y-comentario-linguistico","Reseña de Arrival y del relato de Ted Chiang en que se basa: cómo funciona la lengua escrita de los heptápodos y qué puede y qué no puede explicar la hipótesis de Sapir-Whorf.",{"title":260,"slug":261,"description":262},"Arrival \u002F Premier Contact : critique et commentaire linguistique","arrival-premier-contact-critique-et-commentaire-linguistique","Critique d’Arrival et de la nouvelle de Ted Chiang dont il est tiré : comment fonctionne la langue écrite des heptapodes, et ce que l’hypothèse de Sapir-Whorf peut ou ne peut pas expliquer.","\u003Cp class=\"p1\">The beginning of the film’s story seems innocent. We follow a talented linguist, Louise Banks, who in the opening scenes lives through a family tragedy — the death of her daughter. Cut. The film moves to the present: Dr Banks, with a tired look on her face, arrives to teach in a vast university lecture hall. The room, however, is half empty and most of the students are missing. As if that were not enough, the phones, tablets and other devices of the few who are present start ringing. Something is happening. One student asks the doctor to switch on the news on the television.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Exactly twelve egg-shaped spaceships have positioned themselves around the planet. Their appearance is mysterious — the material resembles worked stone, so the ships look like enormous levitating pebbles. Cut.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Dr Banks is sitting at the desk in her house by the lake when she is visited by an unexpected guest with sharp features — Colonel Weber. On a portable device he plays her a sound that vaguely resembles a dog shaking off its wet coat. It is a recording of communication with the newcomers. It is not possible for her to decipher a whole language from a single sound. For that, one has to meet the aliens in person, to enter into interaction with them. The colonel does not understand why the recordings should not be enough, and refuses to say more. In the end, however, Banks joins one of the many teams around the world trying to figure out what is going on. She is taken to one of the ships, near which a makeshift military camp has been set up, where she is to work. She will be helped by the second main character of the film — the theoretical physicist Ian Donnelly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Unlike the older film \u003Ci>Contact\u003C\u002Fi>, where the aliens made communication easier by appearing in the form of the heroine’s father, \u003Ci>Arrival\u003C\u002Fi> (Czech title \u003Ci>Příchozí\u003C\u002Fi>) approaches language differently: it builds the plot on the process of uncovering linguistic problems. And there are several of them. The Heptapods (as the aliens are called in the film after their tentacles) use a written form of language that has no connection to its spoken form. For this reason it was not possible to analyse the language from the sound recordings alone. The sound component plays a secondary role for the Heptapods; the key is the graphic form, completely different from anything linguistics has known so far. It is mastering the written form of their language that becomes the central theme of the film.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cfigure class=\"wp-caption alignnone\" style=\"width: 1497px;\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"size-large\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" alt=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" width=\"1497\" height=\"787\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003Cfigcaption class=\"wp-caption-text\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">link to the source\u003C\u002Fa>\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp class=\"p1\">The graphic form of the Heptapods’ language resembles the calligraphy of Zen Buddhist monks. The basis of all the symbols is a circle — \u003Ci>ensō\u003C\u002Fi> — which in the Zen tradition is connected with spirituality and with the process of drawing closer to enlightenment.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Ted Chiang, the author of the short story, calls this written version \u003Ci>Heptapod B\u003C\u002Fi> and separates it from the oral \u003Ci>Heptapod A\u003C\u002Fi> — by analogy with the Mycenaean scripts \u003Ci>Linear A\u003C\u002Fi> and \u003Ci>Linear B\u003C\u002Fi>. The symbols of Heptapod B have no sound expression; they are not made of phonemes or syllables but are ideograms — signs that express information and concepts directly. It is thus a case of \u003Cspan class=\"s1\">\u003Cb>semasiography\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fspan>, examples of which we also know from the human world: mathematical notation, musical notation, road signs or the visual icons of computer programs.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The graphic language Heptapod B is exceptional. For the individual symbols, as I have already suggested, there is no sound expression. Whereas in the Latin alphabet each letter corresponds to some phoneme (a sound of the oral form of the language), in Heptapod B this relation does not exist, and instead of the traditional linguistic elements — such as phonemes, morphemes or syllables — the symbols express information or a thought. They are thus ideograms or, more generally, as the author himself describes them in the story, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">semasiograms\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, that is, signs that represent information and concepts directly. Other real examples of semasiography are mathematical notation, musical notation, road signs or, say, the visual icons of the text editor I am using at the moment.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Humankind knows semasiographic symbols and relies on them every day, when we travel to work or when we work, and in this respect Heptapod B is not all that interesting. Its exceptionality, and the uniqueness of the Heptapods as a space-faring race in general, lies in the fact that a single symbol hides several meanings at once, all expressed simultaneously by that one symbol, and that this symbol \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">has no beginning and no end\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">; it cannot be read like a classic text of connected sentences, where each sentence follows on from the next one by one and they keep logical relations among themselves. Heptapod B does not contain this \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">linearity\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, and that is why Dr Banks, in one scene of the film, can blurt out in her memorable eureka moment that Heptapod B is “a non-linear system of orthography”. To the uncomprehending characters watching her, Banks explains:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">He [meaning one of the Heptapods] starts at two opposite points and completes the sentence by joining them into a kind of loop. But to do this means he has to have the whole thing in his head before he begins. Every detail. The spacing has to be right or else you wind up with fragments; a mess. (beat) It’s more impressive than that. He wrote the mirror image of it. It’s reversed, so we can read it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">COLONEL WEBER\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">So? They’re good at writing?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">That’s a result of the way they \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">think\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It’s like they know everything they’re going to say before they say it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The preceding conversation reveals a crucial insight to us. The Heptapods are in some way freed from the linear line of time, which allows them to move their minds about in time in various ways. Time for them is not a one-way road but rather a vast metaspace without borders, which they perceive all at once and into whose chosen parts they can “zoom” at will. The language Heptapod B thus reflects the unique cognitive properties of the Heptapods. How realistic is something like this, and what does language have to do with thinking at all?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The story draws its main idea, that language influences thinking, from a well-known and controversial linguistic theory, the so-called Whorf–Sapir hypothesis (WSH), which was formulated by the researcher Sapir in 1929 and subsequently elaborated by his student Whorf (Sapir-Whorf Hypothesis, Oxford English Dictionary). The core of the hypothesis says that language (and above all its grammar) influences how the native speakers of a language structure the world around them. Whorf’s original ideas can be summarised as follows:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Thinking is quite clearly dependent on language\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The grammar (not the vocabulary) of a language defines the relation between thinking and language\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">As early as 1928, in his article \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Status of Linguistics as a Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Sapir writes: “The fact of the matter is that the ‘real world’ is to a large extent built up on the language habits of the group. No two languages are ever sufficiently similar to be considered as representing the same social reality.” The above can be interpreted to mean that although translation between languages is possible, because words are replaceable, we will never achieve a result that does not lose something of the original in the process. For according to this hypothesis it is precisely grammar that influences thinking much more deeply. For both Whorf and Sapir, however, grammar is entirely a product of the cultural development of a given group of people, and in this their views differ from more recent linguistic theories, such as the one Noam Chomsky worked on, whose concept of Universal Grammar claims, on the contrary, that grammar \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">is \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">shared across cultures, and at the lowest, biological level of the brain. For Chomsky and his followers, language is first and foremost about grammar (syntax), which in a very abstract form is a simple computational mechanism that developed in the brain through the process of Darwinian evolution. Although the WSH is interpreted in various ways, thanks to Whorf’s influence it acquired a form from which its basic building blocks can be inferred. Whorf, inspired by Jung’s Gestalt psychology, distinguishes two kinds of thinking:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">isolates of experience\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">isolates of meaning\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Isolates of experience are a process of segmenting reality, not a process of thinking; it is a non-linguistic process that is common to all people and\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> is independent of language\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Lee, 1996, pp. 96–122; Whorf, 1939, pp. 163–64). In other words, if there is a hammer lying on a table, then according to Whorf it is not the case that the grammar of a language would influence the thinking of two different speakers so that they would not see in front of them the same table with the same hammer lying on it. On the other hand, isolates of meaning “are concepts in the speaker’s mind (thoughts)” that grasp the isolates of experience (and thus the external physical world) in a certain, culturally specific way, so that the speaker can assign some meanings to the isolates of experience.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Although Ted Chiang says in one interview that before writing his story he spent a couple of years immersed in the scholarly linguistic literature, one certainly cannot deny the author the artistic licence with which he worked the WSH into his story. The idea that linguistic relativism could be so powerful as to influence the physical world directly is, of course, nowhere to be found in the work of Whorf or of Sapir. What is more, Whorf, as we saw above, says that grammar has no influence on the external physical world (the isolates of experience).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">That Chiang did not stay faithful to the linguistic theory does not trouble me that much. I thought much more about the way the story explains the time travel the Heptapods are endowed with. If I am not mistaken and have not overlooked something, the whole plot — of both the story and the film — is explained by and rests on the short quotation from the screenplay given above: Dr Louise Banks claims there, and now I am paraphrasing, that writing the symbols is very complicated and that before the writing even begins, the speaker has to know in advance every fine detail of exactly what they want to say (draw). Honestly, I expected a somewhat more sophisticated explanation.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It is clear that a human being can manage something like this only with great difficulty. Even such an excellent linguist as Dr Banks will need several years before she masters Heptapod B fluently. Still, I have no idea why the speed with which the Heptapods draw their symbols should convince the reader\u002Fviewer that such a language not only influences the perception of the physical world but breaks the physical laws known to us. It is not out of the question that humankind may discover such laws in the future. But that is not the argument used in the film, where it really is solely and precisely about how complicated and different the language Heptapod B is.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">I would much more willingly accept that Heptapod B is child’s play for its alien native speakers simply because their cognitive abilities and some kind of intelligence quotient fundamentally exceed even the most talented members of the human race. After all, let us remember that John von Neumann, who possessed one of the fastest minds of all time, was also said to be “from another world”, to “belong to a new human species”.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">But was I really so disappointed by the story and the film because I cannot swallow the speculation about aspects of scientific theories described above? Not at all. Let this very text be the proof. Immediately after the film ended and I had shaken off the excellent audiovisual experience (as far as the soundtrack is concerned, it is true that even Arrival did not avoid the by now rather kitschy sound effect meant to dramatise certain scenes, which appears in practically every other trailer for new, mostly action-oriented films), I decided that I wanted to respond to the film in writing, so that I could sit down in peace and think through the mechanics of the story. For it is one of the most inspiring and original ones I have seen recently. Arrival owes this, of course, to the original short story, whose author has thereby made his way from the sci-fi underground into the film mainstream. And that is a good thing.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>P.S.: One more spoiler alert: that opening scene is not, in fact, entirely the opening.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">References\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Lee, P. (1996). The Whorf Theory Complex: A Critical Reconstruction. Philadelphia: John Benjamins B.V.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1939). Gestalt Technique of Stem Composition in Shawnee.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1940). Linguistics as an Exact Science.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905668173]