[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-en-a-speculative-genealogy-of-visual-thinking-in-the-information-society":3,"translation-en-a-speculative-genealogy-of-visual-thinking-in-the-information-society":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},574,"07. 06. 2017","2017-06-07T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fspekulativni-genealogie-vizualniho-mysleni-v-informacni-spolecnosti","2025-07-05T13:14:27","2025-07-05T11:14:27","spekulativni-genealogie-vizualniho-mysleni-v-informacni-spolecnosti","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fspekulativni-genealogie-vizualniho-mysleni-v-informacni-spolecnosti\u002F",{"rendered":17},"Spekulativní genealogie vizuálního myšlení v informační společnosti",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Sophomore Tina Roh experiences the virtual world that she helps\" class=\"alignnone size-full wp-image-1003\" height=\"1785\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 2520px) 100vw, 2520px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg 2520w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-300x213.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-768x544.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-1024x725.jpg 1024w\" width=\"2520\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Credit: Linda A. Cicero \u002F Stanford News Service\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Klíčová slova: McLuhan, Flusser, kognitivní schopnosti, Gutenbergova galaxie, virtuální realita, vizuální myšlení\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Motivací pro následující esej byla otázka položená během semináře Informační politiky. Při dotazu, jak bude vypadat informační společnost za několik let, jsem vyslovil tezi, že společnosti bude dominovat virtuální realita a s tím spojený nový druh myšlení. V průběhu semestru jsem na tuto otázku jednu kratší práci již napsal. Tento text je rozvedení spekulace nad touto otázkou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"text\" id=\"text\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Text\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Jedna z podkapitol, které se informační politika věnuje, je informační společnost. Ve svém jádru se tento ne příliš stabilní koncept snaží ve skutečnosti o artikulaci něčeho intuitivně zřejmého, tedy že technologie je nezanedbatelný prvek lidského života. Člověk a technologie se vzájemně ovlivňují. Je to druh vztahu, pro jehož popis si rád vypůjčuji terminologii zavedenou oborem kybernetiky, jmenovitě pojmy “zpětné vazby” nebo “zpětné smyčky”, které mi slouží jako vizuální pomůcka k pochopení veskrze abstraktního symbiotického vztahu mezi člověkem a technologií. Abstrakce je nutností, přestože (nebo možná právě proto) každý z nás si dokáže představit hmatatelné příklady i osobní příhody toho, jak je jeho život moderní technologií ovlivňován.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Intuitivní uchopení problému není špatně, ale jako se nespokojíme s vysoce komprimovaným obrázkem ve formátu jpg, tak i v tomto případě při bližším zkoumání něco chybí. Tím chybějícím, jež musí doplňovat naší intuici, je existující a rozsáhlá literatura zabývající se konceptem informační společnosti. Ta nabízí mnoho témat a debat zkoumajících, zdali vliv informací v současné moderní společnosti je něčím výrazně novým, nebo hrály svou úlohu již od nepaměti, případně jak technologie mění od základů struktury našeho myšlení a představu, co znamená být člověkem, jak vidíme v trans- a post-humanistických přístupech k tradičním problémům humanitních věd.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Analýza informační společnosti nevynechává otázky, které se týkající probíhajících změn pracovního trhu a příležitostí. Zkoumání změn pracovního trhu jako odpovědi na nové technologie se vyskytuje v mnoha dílech teoretiků informační společnosti a osobně tuto část analýzy informační společnosti považuji za zajímavou styčnou plochu, kde se setkávají ekonomická, sociologická, a dokonce i kognitivně-psychologická témata.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ať už si totiž přejeme nebo ne, současný ekonomický systém většiny západní společnosti, kombinující prvky volného trhu a státní regulace, je založen na schopnosti neustále inovovat a ti, kteří toho jsou schopni, získávají finanční ohodnocení a s tím související sociální status. Řekl bych, že mnoho analýz teoretiků informační společnosti v tomto bodě končí. Já se chci ale ptát dále. Máme-li definované soubory hodnot, které jsou ve společensko-ekonomickém systému akcentovány, jací lidé naplňují požadavky na tvůrce těchto hodnot, jinak řečeno, co konkrétně tito lidé umí, znají, a jak se liší jejich kognitivní aparát, že jsou schopni v daném kontextu vyčnívat nad ostatními?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Volba kognice jako vlivného faktoru je opodstatněná, neboť čím dál tím více se ukazuje, že kognitivní schopnosti, inteligence a kreativita jsou důležité faktory ekonomického úspěchu jedinců, komerčních firem, a nakonec i celé společnosti, jestliže společnost vnímáme jako součet jedinců, kteří v ní participují. Termíny jako “creative industries”, “creative economy” nebo “kognitivní kapitalismus”, jež popisují schopnosti oceňované trhem, na teoretické rovině jednoznačně staví na konceptu informační společnosti, neboť ve všech případech podle nich tyto typy současných ekonomik nejen že umocňují důležitost informací, ale zároveň specifikují, že především generování nových a užitečných informací (což je zhruba definice kreativity) je pomyslným hnacím motorem ekonomického růstu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co se ale přesně s příchodem informačních technologií změnilo, že najednou inteligence a kreativita mají takovou hodnotu? Jelikož tyto vlastnosti byly více méně vždy přítomny v lidech, včetně jejich nerovnoměrné distribuce, co přesně je na informačních technologiích a společnosti na nich postavené jiné, že zmíněné vlastnosti jsou tak oceňované? Anebo se lze ptát obecněji: co přesně technologie v určitém revolučním období obsahuje, jak je tvořena, že dala vzniknout poptávce po určitých dovednostech a schopnostech? A byly tyto schopnosti vždy přítomny, třebaže jen latentně čekaly na svůj pravý čas, nebo emergence technologie dala vzniknout skutečně novému „vědomí člověka“, jak popisuje Marshall McLuhan ve své knize Gutenberg Galaxy komentující vliv médií na člověka?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan v knize píše, že teorie kulturních změn se musí opírat o znalosti toho, jak technologické změny mění poměr využívání a důležitosti jednotlivých lidských smyslových orgánů. McLuhan se své teze chopí a analyzuje období evropské civilizace před a po zavedení Gutenbergova tiskařského lisu. Zatímco před jeho uvedením byla společnost predominantně zaměřená na tu část reality, kterou lze vnímat a přenášet orálně, sluchově a hmatově, tiskařský lis a rozmach čteného slova přivedly společnost do nového, vizuálního módu vnímání světa. McLuhan může tak tvrdit, neboť tištěné slovo jako médium přenosu informací bylo nutné vidět. McLuhanův argument je samozřejmě komplexnější, zvláště jeho popis toho, jak lidské vědomí předtiskové období společnosti bylo zahaleno do jednotného, holistického celku, který byl s příchodem tisku a tištěného slova rozparcován do částí, neboť tištěné slovo, kniha a čtení pro sebe jsou velmi individualistické aktivity, jež podle McLuhana vedly (mimo jiné) k vzrůstu individualismu a nacionalismu (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>157-158) a také poptávce po více mechanickému a kvantitativnímu myšlení a uchopení logiky a dialektiky (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>159). McLuhana teze, kterou není jednoduché identifikovat, jelikož se “rozplývá” ve fragmentech napříč jeho celou knihou, tkví v ukázání, že technologie a technologické revoluce jsou jednou z nejdůležitějších příčin průmyslových revolucí, které navíc způsobují netriviální kognitivní změny v lidském vědomí a zvýšené sensibilitě, nebo naopak znecitlivění některých z pěti lidských smyslových orgánů. Předtisková doba byla pro McLuhana dobou využívající orální přenos informací a sluchový orgán, kdežto knihtisk nás přetvořil na „gutenbergovského člověka“, jehož předchozí zkušenost mnohosti smyslů je homogenizována a redukována na jeden jediný, jakýsi diktát vizuálního vnímání a myšlení (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>125). Protilékem proti tomuto pro McLuhana negativnímu trendu byla, v době před internetem, elektrifikace, jež z individualistické společnosti měla nově dostupnou mediální interkonektivitou znovu udělat společnost “globální vesnicí”, neboť “elektrický věk není mechanický, ale organický a chová málo sympatií vůči hodnotám dosažených prostřednictvím typografie, ‘mechanického způsobu psaní’ […]” (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:11pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">135).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Přestože je třeba opatrnost před přílišným zjednodušujícím pohledem na McLuhanovu asociaci revoluce tisku a čtení jako primárně spojených s vizuální kognicí, i po detailnějším prozkoumání knihy mi McLuhanovy teze přijde problematická. Přeskočím-li skutečně triviální tvrzení, že náš zrak musí fungovat, abychom viděli text, který máme číst, narazím na to, že člověk musí dále vykázat znalost jazyka, včetně schopnosti tuto znalost použít pro dekódování lingvistických znaků, jejích významů i pochopení širšího pragmatického kontextu. To jsou pro čtení násobně důležitější úkony než vizuální percepce materiálu, na kterém jsou natištěné nějaké znaky. Tak totiž text vnímá negramotný člověk, který se jako “čtenář” znatelně liší od člověka gramotného. Gramotnost a schopnost manipulace s lingvistickým obsahem jsou primární dovednosti člověka-čtenáře. Jako extrémní, i když validní protipříklad k McLuhanovy lze zmínit osoby, které pro čtení nemohou využívat svůj zrak, tak jak je to v případě zrakově postižených, ale gramotných ve čtení braillova písma. McLuhan přikládá knihtisku, text, “Typografickému nebo Gutenbergovu” člověku nové a přelomové vlastnosti, jež transformovaly evropskou společnost. Skutečně by ale tyto vlastnosti nabyl negramotný člověk, který by vizuálně očima pouze přejížděl řádek po řádku text, jenž by pro něj byl jen shlukem nesrozumitelných a obsahově vyprázdněných znaků?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Takto gramotnost a text určitě revoluci nezpůsobily, čímž lpění na vizualitě čtení jako hlavního prostředku zpracování lingvistických znaků se najednou jeví jako velké nedorozumění. Jakoby McLuhan správně identifikoval symptomy gramotné, gutenbergovské společnosti, tedy onu výše zmíněnou mechanizaci a kvantifikaci myšlení (a tím i vývoj logického myšlení), ale prohodil příčiny. Vizualita a vizuální percepce jsou i do dnešní doby tak obtížně algoritmizovatelné právě proto, že na našich běžných, makroskopických úrovních nevidíme svět v diskrétních jednotkách, ale jako holistický celek. Že svět kolem nás není na makroskopické úrovni diskrétní, ale holistický, byl také problém postavený před matematiku a fyziku 17. a 18. století. Vyřešen byl částečně karteziánskou analytickou geometrií, a konečně až s příchodem diferenciálního a integrálního počtu. Přibližně od druhé poloviny 20. století se ten samý problém uchopení vizuální percepce vyskytl v nově vzniklém oboru Umělé inteligence a později i kognitivní vědě. Výzkumníci těchto oborů se dodnes snaží naprogramovat stroj schopný vnímat vizuální prostor minimálně na takové úrovni, na jaké to zvládne člověk. Holismus vizuálna ale před vědce klade problém, na co se přesně při zpracování vstupních dat má software zaměřit, což implikuje určitou formu definování cílů a schopnosti porozumět významu toho, co se zpracovává. Teprve nedávno pokroky v počítačovém vidění využívající nové komputační metody strojového učení a neuronových sítí dosáhly znatelného pokroku “jen” v identifikaci objektů v prostoru. Skutečnému porozumění vizuální scény to ale nestačí. Počítačové vidění zde naráží na dominantní paradigma kognitivní vědy hlásající, že vizuální percepce a porozumění jejího obsahu stačí symbolická manipulace dat. Na limity tohoto přístupu odpovídá nové hnutí “embodiment cognition”, které pro realistickou tvorbu umělé inteligence rovnající se svými schopnosti člověku, bere v potaz myšlenku, že pro vnímání a porozumění je nutné zahrnout “tělesnost”, neboť jak se zdá, vědomí člověka je na tělesnosti závislé více, než se myslelo. Význam věcí kolem nás je vytvářen také tím, že jsme schopni si v hlavě představit, jinak řečeno simulovat, jaké by to bylo určité věci zažít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jestliže McLuhan prohodil příčiny, co je po vynálezu tiskového lisu ta druhá a dle mého správnější příčina mechanizace a kvantifikace myšlení? Odpovědí je linearita. Konkrétně linearita a diskrétnost textu. Zatímco jazyk je pro negramotného člověka automatická a přirozená činnost, gramotný člověk dokáže jazyk problematizovat, neboť si je lépe vědom pravidel konstrukce jazyka, a tak má mnohem lepší předpoklad být schopen reflexe nad tím, jak jazyk formuje myšlení. Psaná forma jazyka k tomu napomáhá tím, že je možné v čase produkci jazyka zmrazit a podívat se na něj z ptačí perspektivy. Stejně tak psaní uživateli jazyka napomáhá s disciplínou konstrukce myšlenek, protože vyžaduje myslet sekvenčně, krok za krokem. Na kognitivní úrovni jednotlivce se tak skutečně dostáváme k závěru, že rozšíření gramotnosti a práce s psaným jazykem přispívá k mechanizaci myšlení, což jsou předpoklady i pro racionální myšlení jako takové, které se minimálně na Západě od osvícenství opírá o sekvenční, kauzální vyvozování logických závěrů. Na kognitivní úrovni lze s McLuhanem souhlasit. Rozšíření čtení psaného textu ukázňuje, mechanizuje mysl.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abychom ale na základě kognitivních strategií v myšlení mohli hovořit o celospolečenské revoluci, je nutné pochopit, jak se potenciálně užitečná technologie masověji rozšíří, aby vůbec měla tak dalekosáhlý účinek. K tomu poslouží biologická metafora přirozeného výběru. Zatímco všichni lidé se rodí s vrozenou schopností používat jazyk orálně, literární gramotnost je produktem kultury. Tak jako náhodné genetické mutace se v prostředí zachovávají a rozšiřují v závislosti na tom, jakou evoluční výhodu organismu poskytují, tak i kulturou vyvolané vzorce chování se mohou masivněji ve společnosti rozšířit jen tehdy, pokud lidem poskytují nějakou výhodu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>“Na počátku dějin a v průběhu jejich podstatě delšího údobí zůstávala abeceda výsadou elity.” (FLUSSER, 71), píše Vilém Flusser v eseji Alfanumerická společnost mapující působení verbálních a matematických znaků ve společnosti. Gramotnost se před vynálezem tiskového lisu mohla jen velmi těžce rozšířit, protože ruční výroba knihy byla nákladná. Knihy byly luxusní zboží a jako volnočasovou zábavu si jejich pořízení mohla dovolit jen hrstka z celkové populace. Univerzitní systém knihy samozřejmě používal, ale veřejné školství se rozšířilo až v období osvícenství, takže vzdělání bylo opět určené pro úzké spektrum společnosti a většinou bylo organizované kolem praktických povolání nebo filosoficko-teologické výchovy. Většina lidí nepřemýšlela nad tím, jakou roli by knihy a gramotnost měly v jejich životech hrát.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Knihtisk povědomí o důležitosti gramotnosti a vliv textu změnil. Demokratizace přístupu ke knihám znamenala, že více lidí si na základě vlastní zkušenosti dokázalo představit, k čemu knihy a gramotnost jsou nebo mohou být. To pokračovalo jako spirála. Stoupající gramotnost znamenala vyšší poptávku po různých žánrech. Kultivace soukromého a kritičtějšího čtení způsobila, že lidé začali rozeznávat rozdíly mezi autory jednotlivých knih. Prestiž schopnosti psát stoupala nepřímo úměrně prestiži čtení. Jinak řečeno, čím méně prestižní a více demokratické čtení bylo, tím více stoupala prestiž těch, kteří texty produkovali. Postupně vznikl koncept autorství. I proto, že lidé byli dostatečně zdatnými čtenáři, aby rozeznali schopnosti jednotlivých autorů. Společnost přešla nikoli na vizuální mód myšlení, jak tvrdí McLuhan, ale na mód verbální.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Historie nabízí i další precedens, kdy technologický vývoj znatelně začal privilegovat určitý mód myšlení. Podobně si totiž můžeme připomenout počátek uvedení digitálního počítače na začátku druhé poloviny 20. století, kdy počítače byly velké, drahé a nedostupné. Používaly se pro specializované vědecké výpočty. Málokdo přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby uměl programovat, a jaké výhody by mu to přineslo. Bylo nemyslitelné, aby širší veřejnost dokázala porovnat, zdali jeden program je robustněji napsán než druhý, případně zdali je jeden programátor lepší než druhý. To se změnilo po uvedení osobních počítačů a rozšíření internetu. Tyto technologické novinky zapůsobily stejně jako příchod knihtisku: demokratizovaly přístup k informačním technologiím, začlenily počítače hluboko do jádra společnosti, a tím také vytvořily základ proto, aby vyrostla nová poptávka po informačních odbornících, lidech, kteří dokáží myslet a komunikovat nikoli už jen v lingvistických kódech, jejichž hodnota, jak argumentuje Flusser ve své eseji, paradoxně klesá, ale v kódech matematických a algoritmických. Na rozdíl od gramotnosti a knihtisku není možné hovořit o tom, že by počítačová technologie byla před svým masovým rozšířením dostupná jen bohaté vrstvě, protože i lidé, kteří oplývali finančnímu prostředky, tedy lidé například ze sektoru byznysu, netušili, co si o těchto technologiích myslet. Známé jsou citace předních manažerů a vlastníků společnosti, mezi kterými lze najít takové památné ukázky jako prohlášení prezidenta IBM z roku 1943, že celosvětově existuje trh maximálně pro pět počítačů, případně pozdější citace z roku 1977, rok po uvedení prvního osobního počítače Apple, kdy Ken Olsen, spolumajitel tehdy významné počítačové společnosti Digital Equipment Corporation, vyslovil, že nevidí důvod, proč by někdo chtěl mít doma počítač (i když je možné, že cloudové řešení skutečně učiní vlastnění fyzického počítače zbytečným).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Argumentace a posteriori není vůči těmto jinak významným odborníkům příliš férová, protože jak praví známé přísloví, po bitvě je každý generál. Já zde nezmiňuji tyto historické ukázky nepřesných odhadů pro zesměšnění, nýbrž jako hodnotné záznamy o tom, že když i přední odborníci své doby nedokázali předpovědět dopad informačních technologií pár let dopředu, jaká je pravděpodobnost, že toho byl schopný “běžný” občan?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Analogicky ke knihtisku byl pro informační technologie zásadní nejen samotný technologický pokrok, ale také širší adaptace veřejností, která z této technologie učinila nezbytnou páteřní infrastrukturu moderní společnosti, a to do takové míry, že si dnes bez ní těžko dokážeme představit funkční život. Symbiotický vztah počítače a člověka ale vyžadoval nové přístupy k tvorbě informační technologie, což vyústilo ve vzniku nového oboru human-computer interaction (HCI), který začal seriózně studovat psychologické, kognitivní a později i sociální aspekty informačních technologií. Postupně se informační technologie proměnily z ryze ezoterického zájmu několika odborníků a samouků na nové, masové médium, u kterého sociokulturní aspekty jsou stejně důležité jako ty technické. Čím více informační technologie prorůstají společností, tím více je požadován nový “jazyk” přizpůsobený práci s touto technologií.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lingvistický kód je již neadekvátní, neboť se nejedná o dostatečně přesný a formalizovaný jazyk, který by vyhovoval práci s počítačem. Nový kód pro práci s počítačem vychází z predikátové a výrokové logiky. Spíše, než s konkrétními objekty, je třeba vždycky pracovat s abstrakcemi a zobecněním. Jak popisuje Flusser, dochází k matematizaci společnosti a to nejen proto, aby bylo možné s počítačem pracovat. Obor HCI určitým způsobem se snaží být opoziční silou vůči tomuto trendu, snaží se navrhovat prostředníka, interface, mezi člověkem a strojem, aby nebylo nutné se matematizaci poddat. Avšak práce s počítačem je jen malý kus této další revoluce. Ukazuje se, že matematizace světa funguje velmi dobře, zvláště pokud máme dostatečně výkonné systémy, které jsou schopné poskytovat do nedávna nemožné výpočetní výkony a datové kapacity. Algoritmy nejsou jen prostředkem, jak lidé komunikují s binární logikou stroje, jsou novým pohledem na svět: o softwaru a algoritmech hovoří kognitivní věda, když mluví o tom, jak funguje mozek; matematika a teoretická fyzika užívá fraktálů a jednotky bitu pro popsání toho, jak funguje svět. Počítačová kultura představuje metaforu dominující v této éře naší představivosti stejně jako kdysi mechanické hodinky v době Newtona nebo čtyři přírodní elementy v době antické.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je třeba upozornit na to, že matematizace nutně nevytlačuje kreativitu. Pouze jí diktuje, s jakým uměleckým materiálem může kreativec pracovat. Omezení ale byla součástí kreativity odjakživa: sochař si volil postavu a materiál, malíř si volil velikost rámů, hudební skladatel volil tóninu, tanečník emoci nebo příběh, básník se zas vědomě a cíleně omezoval, když si místo nekonečného množství způsobů, jak poskládat báseň, volil pevně definovaný žánr sonetu. Lze spekulovat, že kreativita bez omezení není možná.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Proto matematizace kreativity a kreativní algoritmizace nejsou protimluvy, nýbrž reálné popisy toho, co nyní pohání ekonomický vývoj. Vznikají nová pracovní místa a nové obory, které požadují schopnost algoritmizovat řešení ke složitým problémům. Pro tyto obory není přirozený jazyk nutností. Naopak, jeho nepřesnosti jej činí neadekvátním nástrojem. Od verbálního myšlení se dostáváme k formálnímu, algoritmickému, matematickému myšlení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tak jako před vynálezem knihtisku existovali lidé, kteří byli výjimečně nadáni pro čtení a psaní a obecně verbální dovednosti, a jejichž talent se mohl výrazněji projevit až tehdy, když nová technologická revoluce požadavek po tomto talentu masově rozšířila, tak i matematická dovednost a formální uvažování byly přítomny ve společnosti, avšak až s příchodem digitálních počítačů a jejich rozšířením do všech koutů společnosti se tyto dovedností staly vysoce vyhledávanými.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Výše zmíněné technologické revoluce mají leccos společného. Jejich působení na existující společenský řád je mimořádné, a to i z toho důvodu, jak se má analýza, která přitakala McLuhanovy, snažila ukázat, že společenské přijetí a proliferace technologie vyžaduje, aby technologie na sebe nabalila společenské hodnoty tak, aby byla společensky užitečná a širší společností uchopitelná. U knihtisku dialog s “uživatelem” nebyl tak potřeba jako u digitálního počítače, který vyžaduje prostředníka v podobě uživatelského rozhraní, které zprostředkovává vztah mezi lidskou kulturou a kulturou stroje.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vzrůstající role designéra uživatelského rozhraní není náhodná. Technologičtí giganti si dobře uvědomují, že výkon, cloudové řešení nebo vyspělé algoritmy jsou sice nutnou, ale nikoli dostatečnou podmínkou jakéhokoli produktu, jež aspoň v minimální rovině má být používán lidmi. Designéři jsou stavěni do role, ve které se pohybují na pomezí precizního technologického řádu a chaosu lidského světa. Jejich práce se posunula od povrchní fetišizace estetického vzhledu ke komunikaci. Jsou tlumočníky technologie. Jejich designovým materiálem je celé ekologie informačních technologií a lidské emoce. Donedávna designéři pracovali především ve dvourozměrném prostředí bitmapové obrazovky. Na obzoru se ale o slovo hlásí technologie, která pro mě osobně, jako pozorovatele zpovzdálí, představuje možnou třetí revoluci gutenbergovského formátu. Dle mého by mohla dokončit načatou triádu autority určité kognitivní dovednosti. Viděli jsme vládnutí verbálních schopností, dnes stále formálně-matematických. Co je tou potenciální třetí revolucí? Domnívám se, že virtuální realita.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Trvalo několik dekád, než se naskytly příznivé podmínky pro komerční uvedení skutečně imerzivní virtuální reality, která netrpí neduhy v podobě nízkého rozlišení, nepohodlného hardware (či spíše wearable) nebo nedostatku vyspělého a smysluplného softwaru. Nyní velcí hráči na poli technologií berou virtuální realitu seriózně. Microsoft i další firmy představují konceptuální a velmi sofistikované aplikace pro virtuální realitu, které jsou mířeny na studenty, obor medicíny, ale také architekty, umělce a designéry. Poslední zmiňovaní stojí za povšimnutí a historické srovnání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Knihtisk pro verbálně nadané jedince znamenal urychlení šíření díla od autora ke čtenáři; digitální počítač umožnil matematicky talentovaným jedincům rychleji docházet k výpočtům a řešením složitých, bez digitálních počítačů prakticky nespočitatelných úloh. Co však znamená virtuální realita? A komu tato nová technologie umožní rychleji zprostředkovat své myšlenky?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Virtuální realita je v první řadě médiem vizuálním a prostorovým (a to i přesto, že zapojení dalších smyslů, například vhodného zvukového doprovodu jistě zesiluje realistický pocit z užití VR). Tvorba pro VR tak předpokládá talent pro vizualizaci ve třech rozměrech. Tento talent je tradičně rozložen mezi takové obory jako architektura, produktový design, strojírenství či teoretická fyzika, která také vyžaduje kromě matematického vzdělání schopnosti vizualizace. McLuhan použil pojmy “vizuální myšlení” a “vizuální věk” pro období ovlivněné vývojem knihtisku. Myslím si, že se unáhlil. Virtuální realita je do třetice technologií, která mění, jaký dominantní styl myšlení ve společnosti bude vládnout. A právě ona je vhodným kandidátem na započetí nového věku vizuálního myšlení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Otázkou je, zda vizuální myšlení je skutečně tak odlišná dovednost, že je platné hovořit o případném historickém období, kdy tato dovednost samostatně dominuje. Jedna z možných odpovědí zní kladně a zároveň propojuje všechny tři zmíněné technologické revoluce a s nimi spojené důrazy na odlišné kognitivní schopnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se totiž na vědu a praxi testování kognitivních schopností pomocí IQ testu, ten nejpoužívanější z nich, Wechslerův test inteligence pro dospělé (WAIS), se dělí na verbální a non-verbální složku, kde verbální se zhruba dělí na další dvě části: jedna testující jazykové dovednosti a ta druhá dovednosti aritmetické. Neverbální složka, často také pojmenovaná jako vizuálně-prostorová testuje schopnost manipulace s třírozměrnými objekty v mysli a s tím spojené úkony.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hlavní poznání, které nám rozvržení IQ testu přináší, je fakt, že ze statistického hlediska je užitečné oddělovat verbální, matematické a vizuálně-prostorové dovednosti, neboť nejsou identické a nelze jednou dovedností uspokojivě nahradit druhou bez ztráty cenných informací o dovednostech testovaného subjektu. Neznamená to, že tyto dovednosti jsou na sobě nezávislé nebo že spolu nekorelují. Opak je pravdou, neboť člověk, který vykazuje nadprůměrný talent v jedné doméně, s vyšší pravděpodobností nezaostává i v těch ostatních. Ale rozdíly, respektive poměr rozdělení talentu v těchto třech hlavních kognitivních doménách mezi jednotlivci existují. A proto lze říct, že manifestace lidských potenciálů je závislá na sociotechnických podmínkách dané společnosti. Čím více je ekonomika a kultura ovlivňována jedním dominantních stylem myšlení, tím více se projevuje pro takový styl myšlení nerovnost distribuce nadání mezi lidmi. Za předpokladu, že talent pro vizuální myšlení je ve společnosti rozložen minimálně stejně jako třeba skóre na IQ testu, tedy normálním rozložením (dle Gaussovy křivky), je možné, že po éře literátů, matematiků a programátorů přichází v době virtuální reality nadvláda umělců, architektů a všech, kteří myslí vizuálně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na základě předchozích dvou technologických revolucí si dovolím pro vizuální myšlení a virtuální realitu predikci. Pokud se virtuální realita stane běžnou součástí každodenních životů lidí, familiárnost s VR bude dostatečnou ekonomickou motivací, aby se pro VR vytvářely stále detailnější a reálnější HW i SW. Společenská závislost na VR se bude zvyšovat, a tím i prestiž odborníků, kteří se těší talentům, které jim dovolí vytvářet nejen specializované aplikace pro VR, nýbrž komplexní světy, do kterých čím dál tím více budou lidé “outsourcovat” svůj soukromý i společenský život. Z ryze utilitárního a edukačního užití VR se postupně stane životní styl. Estetické a zkušenostní hodnoty se budou dostávat do popředí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Virtuální realita je oproti té reálné odlišná v mnoha svých atributech, ale jeden z nich vyčnívá: virtuální realita je jediné místo na světě, snad kromě středu černých děr, kde fyzikální zákony mohou, ale nemusí platit. Ten, který vytváří imerzivní, hyperrealistickou virtuální realitu, je omezen v rozhodnutí o tom, jaký virtuální svět to bude, jen svou (vizuální) představivostí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud ale VR bude k nerozeznání od reálného světa, znamená to, že přestanou existovat morální, etické, souhrnně filosofické otázky, které jsou nedílnou součástí našich lidských životů? Virtuální realita může sloužit jako velký myšlenkový experiment, kde nevyřešené filosofické otázky budou testovány, a je možné, že jiné fyzikální zákony, jiné formy toho, co znamená být člověkem, vhrnou na staré problémy nové světlo generující problémy a otázky nové. Pak se mi ale zdá, že se bez filosofie neobejdeme. Bude ale na těchto nových filosofických otázkách pracovat člověk, nebo nová, virtuální realitu nahrazující technologie, náš poslední vynález, který vyvrcholí ve čtvrtou technologickou revoluci měnící dominantní styl myšlení doby. Doby, ve které se může stát, že slovní spojení “lidský styl myšlení” bude buď archaismus, nebo rovnou oxymóron.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zaver\" id=\"zaver\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.dmh1ppmwv0f0\">Závěr\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Tato esej mapuje pole myšlenek, které se přímo či nepřímo zabývají chápáním technologických revolucí nejen jako sociálních a technologických milníků, ale také revolucí určitého druhu myšlení. Toto myšlení po dostatečném zavedení technologie do širší společnosti pomocí funkce zpětné vazby se začíná privilegovat, čímž jsou zvýhodňováni lidé, kteří mají kognitivní kapacitu a talent tuto poptávku uspokojit. Jako příkladné technologie, jejichž vliv byl v eseji zkoumán, jsem zvolil knihtisk, digitální informační technologie a virtuální realitu, které chronologicky privilegovaly nejdříve verbální, poté matematicko-formální a v poslední řadě vizuální myšlení. Za předpokladu, že distribuce talentu pro vizuální myšlení sleduje Gaussovu křivku, můžeme očekávat, že po vzoru literátů, matematiků a programátorů vznikne nová kognitivní elita, která pro svou práci používá vizuální myšlení. Poptávku po tomto talentu bude stimulovat vzrůstající vliv virtuální reality, jež považuji za silně vizuálně-prostorové médium.\u003C\u002Fp>\n\u003Chr style=\"page-break-before:always;display:none\">\n\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.5b8penyz8wgn\">Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">FLUSSER, Vilém, 2013. Alfanumerická společnost. BOSÁK, Petr a Robert JANSA. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"text-decoration:italic;font-size:12pt\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">. V Praze: Tranzit.cz, s. 73-81. ISBN 9788087259221.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, Marshall, 1980. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;text-decoration:italic\">The Gutenberg galaxy: the making of tyopographic man\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal;font-size:12pt\">. [1st American ed.]. Toronto: University of Toronto Press. ISBN 9780802060419.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Credit: Linda A. Cicero \u002F Stanford News Service Klíčová slova: McLuhan, Flusser, kognitivní schopnosti, Gutenbergova galaxie, virtuální realita, vizuální myšlení Úvod Motivací pro následující esej byla otázka položená během semináře Informační politiky. Při dotazu, jak bude vypadat informační společnost za několik let, jsem vyslovil tezi, že společnosti bude dominovat virtuální realita a s tím spojený […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-574","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F574",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=574",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F574\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},827,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F574\u002Frevisions\u002F827",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=574",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=574",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=574",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"A Speculative Genealogy of Visual Thinking in the Information Society","a-speculative-genealogy-of-visual-thinking-in-the-information-society","Building on McLuhan and Flusser, the essay asks whether, after the eras of verbal and mathematical thinking, virtual reality will bring an age of visual thinking.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Genealogía especulativa del pensamiento visual en la sociedad de la información","genealogia-especulativa-del-pensamiento-visual-en-la-sociedad-de-la-informacion","A partir de McLuhan y Flusser, el ensayo se pregunta si, tras las eras del pensamiento verbal y matemático, la realidad virtual traerá una era del pensamiento visual.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Généalogie spéculative de la pensée visuelle dans la société de l’information","genealogie-speculative-de-la-pensee-visuelle-dans-la-societe-de-l-information","En partant de McLuhan et de Flusser, l’essai se demande si, après les ères de la pensée verbale et mathématique, la réalité virtuelle ouvrira une ère de la pensée visuelle.","\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Sophomore Tina Roh experiences the virtual world that she helps\" class=\"alignnone size-full wp-image-1003\" height=\"1785\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 2520px) 100vw, 2520px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg 2520w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-300x213.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-768x544.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-1024x725.jpg 1024w\" width=\"2520\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Credit: Linda A. Cicero \u002F Stanford News Service\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Keywords: McLuhan, Flusser, cognitive abilities, Gutenberg galaxy, virtual reality, visual thinking\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>The motivation for the following essay was a question raised during the Information Policy seminar. Asked what the information society would look like in a few years’ time, I put forward the thesis that society would be dominated by virtual reality and by a new kind of thinking that comes with it. During the semester I had already written one shorter paper on this question. This text expands my speculation on it.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"text\" id=\"text\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Text\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>One of the subtopics that information policy deals with is the information society. At its core, this not very stable concept is in fact trying to articulate something intuitively obvious, namely that technology is a non-negligible element of human life. Humans and technology influence each other. It is a kind of relationship for whose description I like to borrow the terminology introduced by the field of cybernetics, namely the notions of “feedback” or “feedback loops”, which serve me as a visual aid for grasping the thoroughly abstract symbiotic relationship between humans and technology. Abstraction is a necessity, even though (or perhaps precisely because) each of us can imagine tangible examples and personal anecdotes of how our lives are influenced by modern technology.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>An intuitive grasp of the problem is not wrong, but just as we are not satisfied with a highly compressed jpg image, here too something is missing on closer inspection. What is missing, and what must supplement our intuition, is the existing and extensive literature dealing with the concept of the information society. It offers many topics and debates examining whether the influence of information in today’s modern society is something markedly new or whether it has played its role since time immemorial, or how technology changes, from the ground up, the structures of our thinking and our idea of what it means to be human, as we see in trans- and post-humanist approaches to the traditional problems of the humanities.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The analysis of the information society does not leave out questions concerning the ongoing changes in the labour market and in opportunities. The examination of changes in the labour market as a response to new technologies appears in many works of information society theorists, and personally I consider this part of the analysis of the information society an interesting meeting ground where economic, sociological and even cognitive-psychological topics come together.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>For whether we like it or not, the current economic system of most of Western society, combining elements of the free market and state regulation, is based on the ability to innovate constantly, and those who are capable of it gain financial reward and the social status that goes with it. I would say that many analyses by information society theorists end at this point. But I want to ask further. If we have defined sets of values that are emphasised in the socio-economic system, what kind of people meet the requirements for creating these values; in other words, what specifically can these people do, what do they know, and how does their cognitive apparatus differ, that they are able to stand out above others in the given context?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The choice of cognition as an influential factor is justified, for it is becoming ever more evident that cognitive abilities, intelligence and creativity are important factors in the economic success of individuals, of commercial firms and ultimately of society as a whole, if we regard society as the sum of the individuals who participate in it. Terms such as “creative industries”, “creative economy” or “cognitive capitalism”, which describe the abilities valued by the market, clearly build on the concept of the information society at the theoretical level, for in all cases, according to them, these types of contemporary economy not only amplify the importance of information but also specify that it is above all the generation of new and useful information (which is roughly the definition of creativity) that is the proverbial engine of economic growth.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>But what exactly changed with the arrival of information technologies that intelligence and creativity suddenly have such value? Since these qualities have more or less always been present in people, including their uneven distribution, what exactly is different about information technologies and the society built on them that these qualities are so highly valued? Or we can ask more generally: what exactly does a technology contain in a certain revolutionary period, how is it constituted, that it gave rise to a demand for certain skills and abilities? And were these abilities always present, albeit only latently waiting for their proper time, or did the emergence of technology give rise to a genuinely new “human consciousness”, as Marshall McLuhan describes it in his book Gutenberg Galaxy, which comments on the influence of media on humans?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In the book McLuhan writes that a theory of cultural change must rest on knowledge of how technological changes alter the ratio in which the individual human sense organs are used and the importance they have. McLuhan takes up his thesis and analyses the period of European civilisation before and after the introduction of Gutenberg’s printing press. Whereas before its introduction society was predominantly oriented towards the part of reality that can be perceived and transmitted orally, aurally and through touch, the printing press and the expansion of the read word brought society into a new, visual mode of perceiving the world. McLuhan can claim this because the printed word, as a medium for transmitting information, had to be seen. McLuhan’s argument is of course more complex, especially his description of how the human consciousness of the pre-print period of society was wrapped in a unified, holistic whole, which with the arrival of print and the printed word was carved up into parts, for the printed word, the book and reading are very individualistic activities which, according to McLuhan, led (among other things) to the rise of individualism and nationalism (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>157-158) and also to a demand for more mechanical and quantitative thinking and for a grasp of logic and dialectics (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>159). McLuhan’s thesis, which is not easy to identify since it “dissolves” in fragments across his whole book, lies in showing that technology and technological revolutions are among the most important causes of industrial revolutions, which moreover bring about non-trivial cognitive changes in human consciousness and a heightened sensitivity, or conversely a desensitisation, of some of the five human sense organs. For McLuhan the pre-print era was an era that relied on the oral transmission of information and on the organ of hearing, whereas the printing press transformed us into “Gutenberg man”, whose previous experience of a multiplicity of senses is homogenised and reduced to a single one, a kind of dictate of visual perception and thinking (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>125). The antidote to this trend, a negative one for McLuhan, was, in the era before the internet, electrification, which with its newly available media interconnectivity was to turn the individualistic society once again into a “global village”, for “the electric age is not mechanical but organic, and has little sympathy with the values achieved through typography, ‘that mechanical way of writing’ […]” (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:11pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">135).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Although one has to be wary of an overly simplifying view of McLuhan’s association of the revolution of print and reading as primarily linked to visual cognition, even after a more detailed examination of the book McLuhan’s thesis seems problematic to me. If I skip the truly trivial claim that our sight must work for us to see the text we are to read, I come up against the fact that a person must further demonstrate a knowledge of language, including the ability to use this knowledge to decode linguistic signs and their meanings and to understand the wider pragmatic context. For reading, these are many times more important operations than the visual perception of the material on which some signs are printed. For that is how an illiterate person perceives a text, and as a “reader” such a person differs markedly from a literate one. Literacy and the ability to manipulate linguistic content are the primary skills of the human reader. As an extreme, though valid, counterexample to McLuhan we can mention people who cannot use their sight for reading, as is the case with the visually impaired who are literate in Braille. McLuhan attributes to the printing press, to text, to “Typographic or Gutenberg” man new and groundbreaking qualities that transformed European society. But would these qualities really be acquired by an illiterate person who merely ran their eyes line by line over a text that was for them just a cluster of incomprehensible signs emptied of content?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Literacy and text certainly did not cause a revolution in this way, and so the insistence on the visuality of reading as the main means of processing linguistic signs suddenly appears to be a great misunderstanding. It is as if McLuhan correctly identified the symptoms of the literate, Gutenbergian society, that is, the above-mentioned mechanisation and quantification of thinking (and with it the development of logical thinking), but swapped the causes. Visuality and visual perception are so difficult to algorithmise even today precisely because at our ordinary, macroscopic levels we do not see the world in discrete units but as a holistic whole. That the world around us is not discrete at the macroscopic level but holistic was also a problem put before the mathematics and physics of the 17th and 18th centuries. It was solved partly by Cartesian analytic geometry, and finally only with the arrival of differential and integral calculus. From roughly the second half of the 20th century, the same problem of grasping visual perception appeared in the newly emerged field of Artificial Intelligence and later in cognitive science. Researchers in these fields are still trying to program a machine capable of perceiving visual space at least at the level a human can manage. The holism of the visual, however, confronts scientists with the problem of what exactly the software should focus on when processing input data, which implies a certain form of defining goals and an ability to understand the meaning of what is being processed. Only recently have advances in computer vision using new computational methods of machine learning and neural networks achieved noticeable progress, “only” in identifying objects in space. That is not enough for a real understanding of a visual scene, however. Here computer vision runs into the dominant paradigm of cognitive science, which proclaims that symbolic manipulation of data suffices for visual perception and for understanding its content. The new movement of “embodied cognition” responds to the limits of this approach: for a realistic creation of artificial intelligence equal in its abilities to a human, it takes into account the idea that perception and understanding require the inclusion of “embodiment”, for, as it seems, human consciousness depends on embodiment more than was thought. The meaning of the things around us is also created by our being able to imagine in our heads, in other words to simulate, what it would be like to experience certain things.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If McLuhan swapped the causes, what is the other and, in my view, more correct cause of the mechanisation and quantification of thinking after the invention of the printing press? The answer is linearity. Specifically, the linearity and discreteness of text. Whereas for an illiterate person language is an automatic and natural activity, a literate person can problematise language, for they are more aware of the rules by which language is constructed and so are much better placed to reflect on how language shapes thought. The written form of language helps with this by making it possible to freeze the production of language in time and look at it from a bird’s-eye view. Likewise, writing helps the user of a language with the discipline of constructing thoughts, because it requires thinking sequentially, step by step. At the cognitive level of the individual, we thus really do arrive at the conclusion that the spread of literacy and of work with written language contributes to the mechanisation of thinking, and these are also the prerequisites of rational thinking as such, which, at least in the West since the Enlightenment, rests on the sequential, causal derivation of logical conclusions. At the cognitive level, one can agree with McLuhan. The spread of reading written text disciplines and mechanises the mind.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>But to be able to speak of a society-wide revolution on the basis of cognitive strategies in thinking, we need to understand how a potentially useful technology spreads on a mass scale so as to have such a far-reaching effect at all. The biological metaphor of natural selection will serve us here. Whereas all people are born with an innate ability to use language orally, literacy is a product of culture. Just as random genetic mutations are preserved and spread in an environment depending on the evolutionary advantage they give the organism, so culturally induced patterns of behaviour can spread more massively in society only if they give people some advantage.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>“At the beginning of history and during a substantially longer period of it, the alphabet remained the privilege of an elite.” (FLUSSER, 71), writes Vilém Flusser in the essay Alfanumerická společnost, which maps how verbal and mathematical signs work in society. Before the invention of the printing press, literacy could spread only with great difficulty, because producing books by hand was costly. Books were luxury goods, and only a handful of the total population could afford to acquire them as leisure entertainment. The university system of course used books, but public schooling spread only in the Enlightenment, so education was again intended for a narrow segment of society and was mostly organised around practical trades or a philosophical and theological training. Most people did not think about what role books and literacy should play in their lives.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The printing press changed awareness of the importance of literacy and the influence of text. The democratisation of access to books meant that more people could imagine, on the basis of their own experience, what books and literacy are or could be for. This continued as a spiral. Rising literacy meant a higher demand for various genres. The cultivation of private and more critical reading caused people to begin to recognise the differences between the authors of individual books. The prestige of the ability to write rose in inverse proportion to the prestige of reading. In other words, the less prestigious and the more democratic reading became, the more the prestige of those who produced texts rose. Gradually the concept of authorship emerged. Partly also because people were proficient enough readers to recognise the abilities of individual authors. Society switched not to a visual mode of thinking, as McLuhan claims, but to a verbal one.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>History offers yet another precedent in which technological development noticeably began to privilege a certain mode of thinking. In a similar way we can recall the introduction of the digital computer at the start of the second half of the 20th century, when computers were large, expensive and inaccessible. They were used for specialised scientific calculations. Few people thought about what it would be like if they could program, and what advantages it would bring them. It was unthinkable that the wider public could compare whether one program was more robustly written than another, or whether one programmer was better than another. This changed after the introduction of personal computers and the spread of the internet. These technological novelties had the same effect as the arrival of the printing press: they democratised access to information technologies, embedded computers deep in the core of society, and thereby also laid the foundation for a new demand to grow for information specialists, people who can think and communicate no longer only in linguistic codes, whose value, as Flusser argues in his essay, paradoxically declines, but in mathematical and algorithmic codes. Unlike literacy and the printing press, one cannot say that computer technology, before its mass spread, was accessible only to a wealthy stratum, because even people who had financial means in abundance, for example people from the business sector, had no idea what to make of these technologies. Well known are the quotes of leading managers and company owners, among which one can find such memorable specimens as the statement by the president of IBM in 1943 that there is a world market for at most five computers, or a later quote from 1977, a year after the introduction of the first Apple personal computer, when Ken Olsen, co-owner of Digital Equipment Corporation, an important computer company at the time, declared that he saw no reason why anyone would want a computer at home (although it is possible that cloud solutions really will make owning a physical computer unnecessary).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Arguing a posteriori is not very fair to these otherwise eminent experts, because, as the well-known saying goes, hindsight is twenty-twenty. I do not mention these historical examples of inaccurate estimates here to ridicule anyone, but rather as valuable records showing that if even the leading experts of their time could not predict the impact of information technologies a few years ahead, what is the likelihood that an “ordinary” citizen could?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>By analogy with the printing press, what was crucial for information technologies was not only the technological progress itself but also its wider adoption by the public, which made this technology the indispensable backbone infrastructure of modern society, and to such an extent that today we can hardly imagine a functioning life without it. The symbiotic relationship of computer and human, however, required new approaches to creating information technology, which resulted in the emergence of a new field, human-computer interaction (HCI), which began seriously studying the psychological, cognitive and later also social aspects of information technologies. Gradually, information technologies changed from a purely esoteric interest of a few experts and autodidacts into a new mass medium in which sociocultural aspects are as important as the technical ones. The more information technologies grow into society, the more a new “language” adapted to working with this technology is required.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The linguistic code is no longer adequate, for it is not a sufficiently precise and formalised language to suit work with a computer. The new code for working with a computer is based on predicate and propositional logic. Rather than with concrete objects, one always has to work with abstractions and generalisations. As Flusser describes, society is undergoing mathematisation, and not only so that it is possible to work with a computer. The field of HCI in a certain way tries to be a counterforce to this trend; it tries to design an intermediary, an interface, between human and machine, so that it is not necessary to submit to mathematisation. Yet working with a computer is only a small piece of this further revolution. It turns out that the mathematisation of the world works very well, especially if we have sufficiently powerful systems capable of providing computing power and data capacities that were impossible until recently. Algorithms are not just a means by which people communicate with the binary logic of the machine; they are a new view of the world: cognitive science speaks of software and algorithms when it speaks of how the brain works; mathematics and theoretical physics use fractals and the unit of the bit to describe how the world works. Computer culture is the metaphor that dominates our imagination in this era, just as the mechanical watch once did in Newton’s time or the four natural elements in antiquity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It should be pointed out that mathematisation does not necessarily push out creativity. It only dictates what artistic material a creative person can work with. But constraints have always been part of creativity: the sculptor chose a figure and a material, the painter chose the size of the frame, the composer chose a key, the dancer an emotion or a story, and the poet in turn consciously and deliberately limited himself when, instead of an infinite number of ways to put a poem together, he chose the firmly defined genre of the sonnet. One can speculate that creativity without constraints is not possible.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>That is why the mathematisation of creativity and creative algorithmisation are not contradictions in terms, but real descriptions of what now drives economic development. New jobs and new fields are emerging that require the ability to algorithmise solutions to complex problems. For these fields natural language is not a necessity. On the contrary, its imprecision makes it an inadequate tool. From verbal thinking we arrive at formal, algorithmic, mathematical thinking.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Just as before the invention of the printing press there were people exceptionally gifted for reading and writing and for verbal skills in general, whose talent could show itself more markedly only when a new technological revolution spread the demand for this talent on a mass scale, so too mathematical skill and formal reasoning were present in society, but only with the arrival of digital computers and their spread into every corner of society did these skills become highly sought after.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The technological revolutions mentioned above have a good deal in common. Their effect on the existing social order is extraordinary, partly also because, as my analysis, which agreed with McLuhan, tried to show, the social acceptance and proliferation of a technology requires the technology to gather social values around itself so that it is socially useful and graspable by wider society. With the printing press, a dialogue with the “user” was not as necessary as with the digital computer, which requires an intermediary in the form of a user interface that mediates the relationship between human culture and the culture of the machine.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The growing role of the user interface designer is no accident. The tech giants are well aware that performance, cloud solutions or advanced algorithms are a necessary but not a sufficient condition for any product that is to be used by people, at least at a minimal level. Designers are put in a role in which they move on the border between the precise technological order and the chaos of the human world. Their work has shifted from a superficial fetishisation of aesthetic appearance to communication. They are interpreters of technology. Their design material is the whole ecology of information technologies and human emotions. Until recently, designers worked mainly in the two-dimensional environment of the bitmap screen. But on the horizon a technology is making itself heard which, for me personally, as an observer from afar, represents a possible third revolution of Gutenbergian scale. In my view it could complete the triad, already begun, of the authority of a particular cognitive skill. We have seen the rule of verbal abilities, and today still that of formal-mathematical ones. What is that potential third revolution? I believe it is virtual reality.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It took several decades before favourable conditions arose for the commercial launch of a truly immersive virtual reality that does not suffer from ailments such as low resolution, uncomfortable hardware (or rather wearables) or a lack of advanced and meaningful software. Now the big players in technology are taking virtual reality seriously. Microsoft and other companies are presenting conceptual and very sophisticated applications for virtual reality aimed at students and the medical field, but also at architects, artists and designers. The last of these deserve attention and a historical comparison.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>For verbally gifted individuals, the printing press meant a faster spread of a work from author to reader; the digital computer enabled mathematically talented individuals to arrive more quickly at calculations and solutions of complex problems that were practically incalculable without digital computers. But what does virtual reality mean? And whom will this new technology enable to convey their ideas more quickly?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Virtual reality is first and foremost a visual and spatial medium (even though engaging other senses, for example with a suitable sound accompaniment, certainly heightens the realistic feeling of using VR). Creating for VR thus presupposes a talent for visualisation in three dimensions. This talent is traditionally spread across such fields as architecture, product design, mechanical engineering or theoretical physics, which besides a mathematical education also requires an ability to visualise. McLuhan used the terms “visual thinking” and “visual age” for the period influenced by the development of the printing press. I think he was too hasty. Virtual reality is, for the third time, a technology that changes which dominant style of thinking will rule in society. And it is precisely virtual reality that is a suitable candidate for starting a new age of visual thinking.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The question is whether visual thinking is really so distinct a skill that it is valid to speak of a possible historical period in which this skill dominates on its own. One possible answer is affirmative and at the same time connects all three technological revolutions mentioned, together with the emphases on different cognitive abilities associated with them.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>For if we look at the science and practice of testing cognitive abilities by means of IQ tests, the most widely used of them, the Wechsler Adult Intelligence Scale (WAIS), is divided into a verbal and a non-verbal component, where the verbal one is roughly divided into two further parts: one testing language skills and the other arithmetic skills. The non-verbal component, often also called visual-spatial, tests the ability to manipulate three-dimensional objects in the mind and the operations associated with it.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The main insight the layout of the IQ test gives us is the fact that from a statistical point of view it is useful to separate verbal, mathematical and visual-spatial skills, for they are not identical, and one skill cannot satisfactorily replace another without losing valuable information about the skills of the tested subject. This does not mean that these skills are independent of one another or that they do not correlate. The opposite is true, for a person who shows above-average talent in one domain is more likely not to lag behind in the others either. But differences, or rather the ratio in which talent is distributed across these three main cognitive domains, do exist between individuals. And therefore one can say that the manifestation of human potentials depends on the sociotechnical conditions of a given society. The more the economy and culture are influenced by one dominant style of thinking, the more the unequal distribution among people of talent for that style of thinking shows. Assuming that talent for visual thinking is distributed in society at least in the same way as, say, IQ test scores, that is, normally (following the Gaussian curve), it is possible that after the era of men of letters, mathematicians and programmers, the age of virtual reality will bring the dominance of artists, architects and all those who think visually.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>On the basis of the two previous technological revolutions, I will venture a prediction for visual thinking and virtual reality. If virtual reality becomes an ordinary part of people’s everyday lives, familiarity with VR will be sufficient economic motivation for ever more detailed and realistic HW and SW to be created for VR. Society’s dependence on VR will increase, and with it the prestige of experts endowed with talents that allow them to create not only specialised applications for VR but complex worlds into which people will increasingly “outsource” their private and social lives. From a purely utilitarian and educational use, VR will gradually become a lifestyle. Aesthetic and experiential values will come to the fore.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Virtual reality differs from the real one in many of its attributes, but one of them stands out: virtual reality is the only place in the world, except perhaps the centre of black holes, where the laws of physics may, but need not, apply. Whoever creates an immersive, hyperrealistic virtual reality is limited in deciding what kind of virtual world it will be only by their (visual) imagination.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>But if VR becomes indistinguishable from the real world, does that mean that the moral, ethical, in sum philosophical questions that are an integral part of our human lives will cease to exist? Virtual reality can serve as a great thought experiment in which unresolved philosophical questions will be tested, and it is possible that different laws of physics, different forms of what it means to be human, will cast new light on old problems, generating new problems and questions. Then, however, it seems to me that we will not manage without philosophy. But will it be a human who works on these new philosophical questions, or a new technology replacing virtual reality, our last invention, which will culminate in a fourth technological revolution changing the dominant style of thinking of the age? An age in which it may happen that the phrase “human style of thinking” will be either an archaism or an outright oxymoron.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zaver\" id=\"zaver\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.dmh1ppmwv0f0\">Conclusion\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>This essay maps a field of ideas that deal, directly or indirectly, with understanding technological revolutions not only as social and technological milestones, but also as revolutions of a certain kind of thinking. Once the technology has been sufficiently introduced into wider society, this thinking begins, through the function of feedback, to be privileged, which favours people who have the cognitive capacity and the talent to satisfy this demand. As exemplary technologies whose influence the essay examined, I chose the printing press, digital information technologies and virtual reality, which chronologically privileged first verbal, then mathematical-formal and finally visual thinking. Assuming that the distribution of talent for visual thinking follows the Gaussian curve, we can expect that, following the example of men of letters, mathematicians and programmers, a new cognitive elite will emerge that uses visual thinking in its work. The demand for this talent will be stimulated by the growing influence of virtual reality, which I consider a strongly visual-spatial medium.\u003C\u002Fp>\n\u003Chr style=\"page-break-before:always;display:none\">\n\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.5b8penyz8wgn\">References\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">FLUSSER, Vilém, 2013. Alfanumerická společnost. BOSÁK, Petr and Robert JANSA. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"text-decoration:italic;font-size:12pt\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">. Prague: Tranzit.cz, p. 73-81. ISBN 9788087259221.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, Marshall, 1980. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;text-decoration:italic\">The Gutenberg galaxy: the making of tyopographic man\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal;font-size:12pt\">. [1st American ed.]. Toronto: University of Toronto Press. ISBN 9780802060419.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905671175]