[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-en-a-norwegian-wind-brought-design-and-sustainability-to-umprum-a-look-back-at-the-lecture-part-1":3,"translation-en-a-norwegian-wind-brought-design-and-sustainability-to-umprum-a-look-back-at-the-lecture-part-1":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},548,"06. 11. 2015","2015-11-06T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fnorsky-vitr-prival-na-umprum-design-a-udrzitelnost-pohled-za-prednaskou-1-cast","2025-07-05T12:41:44","2025-07-05T10:41:44","norsky-vitr-prival-na-umprum-design-a-udrzitelnost-pohled-za-prednaskou-1-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fnorsky-vitr-prival-na-umprum-design-a-udrzitelnost-pohled-za-prednaskou-1-cast\u002F",{"rendered":17},"Norský vítr přivál na UMPRUM design a udržitelnost: pohled za přednáškou (1. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pryč jsou časy, kdy design znamenal pozlátko na hotovém výrobku. Praxe konečně dohání teorii a uznává, že design je fundamentální lidskou činností, jak přetvářet svět kolem nás. Narozdíl od chladné techniky se ale v první řadě zajímá o lidský prvek a širší kontext, ve kterém bude výsledný produkt využíván. Použitím slova kontext můžeme mít na mysli okamžitý prostor a čas, ve kterých se momentálně nacházíme. Je zřejmé, že tento tzv. momentální kontext je pouze špička ledovce. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ať už držíme pevně ve své dlani nejnovější technologickou senzaci nebo využíváme služeb městské hromadné dopravy, vždy si s sebou přinášíme vlastní tělo a předchozí životní zkušenosti. Tato nezbytná „bagáž“ nás tak zákonitě bude ovlivňovat v tom, jak reagujeme na výsledky designové činnosti, kterou pro nás úpěnlivě vytvořili páni designéři či paní designérky. Místo našeho narození, počet hodin strávených za školními lavicemi, zaměstnání, naše koníčky, ale i celá společnost, ve které žijeme, ovlivňuje, jakým způsobem reagujeme na svět kolem sebe — tyto vlivy tak nazvěme \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">širším, socio-kulturním kontextem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. No a tyto vlivy jsou samozřejmě tak různorodé, jako je život sám. Není tedy divu, že designéři, kteří si chtějí být jisti, že jejich tvorba nebude pouze arbitrárním výplodem intuice, ale produktem pečlivé analýzy, jež předchází kreativní část, mohou být na rozpacích a ptát se: jakým způsobem pojmout všechny aspekty kontextu, aby naše tvorba byla relevantní? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Přestože věda potvrdila, že designérské řemeslo se neobejde bez velké dávky empatie (kterou jsou praktikující tohoto oboru nadáni), je mimo rozsáhlý seznam lidských dovedností pouze na základě intuitivního vzhledu náhlednout pod pokličku \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sítě\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> vzájemných vztahů, významů a hodnot, jež tvoří lidskou existenci. Je třeba nových, nebo aspoň staronových metod, které by spletitou síť života lidí-uživatelů dokázaly aspoň trochu přiblížit: je třeba \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systémového myšlení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">kontextuálního přístupu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">To je jedno z hlavních hesel přednášky, která se odehrála 13. října na půdě UMPRUM. Z Norska přijali pozvání českého sdružení CZECHDESIGN akademici prof. Casper Boks, prof. Tore Gulden a Andre Liem. Jejich témata byla následující: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Kultura designu a inovací (Liem), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Vizualizace komplexních systémů — GIGA-mapping (Gulden), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Udržitelní designéři, firmy a uživatelé (Boks).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kultura designu a inovací (Liem)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Zdroj: Jan Hromádko\" class=\"size-full wp-image-427\" height=\"1282\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1920px) 100vw, 1920px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg 1920w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-300x200.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-1024x684.jpg 1024w\" width=\"1920\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: Jan Hromádko\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Andre Liem načal přednášku dvěma koncepty, které nastínily, jak kompexní je problém kontextu pro designérskou činnost. Nejednalo se o nic jiného než pochopení toho, jak funguje kultura a jaké potenciální nástroje se v univerzu vědeckých metod nachází, jež by pomohly designérům pochopit kontext, pro který navrhují. Těmito koncepty byly \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Akulturace \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kontextuální přístup k designu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>Akulturace\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Liem akulturaci názorně ukázal na příkladu, jak se za posledních třicet let změnil design hifi elektroniky. Zatímco asijské značky ještě nedávno vyznávaly zcela utilitární, funkční designový jazyk, v posledních dekádách se jejich rukopis výrazně změnil. Samotná faktická změna není překvapivá, jelikož tvarosloví produktů se neustále vyvíjí; mnohem zajímavější však je, co změnu ovlivnilo. A zde nám vstupuje teorie akulturace, jakožto koncept ze sociálních věd, který odkrývá proces, na základě kterých jedinec nebo skupina si osvojuje prvky dominantní kultury, případně kultury, do které přichází jako imigrant.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Na chvíli odbočme a připomeňme si (stručně), co že je to vlastně kultura:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kultura je soubor hodnot, norem, pravidel a vzorů daného společenství, jenž se \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">projevuje u členů této společenské jednotky naučenou tendencí v konkrétních situacích \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">myslet\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">prožívat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">jednat \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">chovat \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">se podle zaběhnutých \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">algoritmů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Pomocí kulturních \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">vzorců se lidé vypořádávají s realitou, kultura zajišťuje kontinuitu ve vývoji společenství, \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">identifikaci jedince se společenstvím, a tím je zabezpečena integrita sociálního \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systému (Nový a kol., 1996, s. 11–12).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zvýraznění v uvedené citaci jsou mé; pro design je určitě významné vědět, že onen socio-kulturní kontext, o kterém byla řeč v úvodu, skutečně ovlivňuje přesně ty lidské atributy, které jsou pro designéra zásadní, pokud chce praktikovat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, tedy design zaměřený nikoli na technické požadavky, ale lidské potřeby a cíle.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V uvedené citaci také vyznačuji “algoritmus”, jelikož se obávám, že v citované práci je algoritmus použit jako metafora, spíše než technický termín z informatiky. Víme, že jednou z vlastností algoritmu je determinovanost. Je skutečně pravda, že lidské jednání a prožívání(!) je možné zaškatulkovat do algoritmu? Jistěže ne; zatím.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zpět k akulturaci. Dále zazněly čtyři strategie, ke kterým se imigranti mohou uchýlit při styku s novou kulturou. Hojně citovaný teoretik John W. Berry (Berry, 2001) popisuje, že imigranti: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">se mohou \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">integrovat \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a stát se součástí multikulturní společnost, ačkoli si imigranti zachovávají prvky své původní kultury\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">O \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">asimilaci \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">mluvíme tehdy, když se imigranti zcela vzdávají své původní kultury a přijímají dominantní kultury nového prostředí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ke strategii \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">separace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> se nověpříchozí uchylují, pokud si zachovávají svou kultury a vyhýbají se dominantní kultuře\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Ci>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Marginalizací\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> pak myslíme strategii, kdy imigrant „nemá zájem o zachování svého původního charakteru a zároveň se neúčastní interakcí s jinými kulturami, tedy i s kulturou dominantní“ (Matysová, 2012, s. 25)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jelikož akulturace předpokládá, že se jedná o proces, na kterém se podílí minimálně dvě strany (dominantní a minoritní skupina), Berry definuje i strategie, které musí dominantní skupina zaujímat, aby imigranti měli v první řadě možnost si vybrat, jak se do nové kultury zapojí. Zrcadlově tak Berry používá pojmy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">multikulturalismus\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">melting pot\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">segregace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">exkluze\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> podle toho, jak otevřená či uzavřená je dominantní společnost směrem k migrantům. Pro vizualizaci vztahů mezi strategiemi přikládám následující obrázek:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Zdroj: Berry, 2001, s. 618.\" class=\"size-full wp-image-428\" height=\"587\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1137px) 100vw, 1137px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png 1137w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-300x155.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1024x529.png 1024w\" width=\"1137\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: Berry, 2001, s. 618.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mohli bychom se ptát, jak se \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">akulturace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> liší od prosté asimilace nebo změny kultury. Již samotná anglická předpona —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ac\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, alternativa k latinské —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ad\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, napovídá, že tento koncept se zajímá především o průběh, kdy se dvě či více kultur setkávají, vzájemně ovlivňují a postupně upravují své chování. Sociálněvědní disciplíny zabývající se akulturací tak poskytují teoretický rámec, který by měl osvětlit dynamické změny probíhající právě při migraci. Co z toho ale vyplývá pro design?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud chápeme design jako kreativní disciplínu, která formuje v určitém kontextu nový (lidský) význam pro jinak sémanticky neutrální technologii, hned nás napadne, že akulturace je potenciálně užitečný nástroj v globalizovaném světě, kde mnoho kultur je v každém okamžiku ve vzájemném střetávání. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nehledě na to, že migrace je jedním z nejtěžších okamžiků, které se v životě jedince či skupiny naskytnou; a to nejen kvůli bariérám v komunikaci. Zde design může zaskočit politiku a odstranit stereotypy díky své schopnosti empatické komunikace. Ptejme se: můžeme \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> sociální procesy tak, abychom jim dodali na lidskosti tam, kde strach a xenofobie si lebedí?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Akulturace a Geert Hofstede\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Dále na přednášce byl probírán nizozemský sociální psycholog Geert Hofstede. V 80. letech Hofstede pracoval pro mezinárodního giganta IBM jako výzkumník managementu. S notnou dávkou štěstí se k němu dostaly data přibližně 100 000 zaměstnanců lokálních poboček IBM z více než 50 zemí. Tyto data pocházela z dotazníků, ve kterých se IBM zajímalo, jaké hodnoty si zaměstnanci asociují se svým pracovním místem. Zatímco data na úrovni jednotlivců se ukázala jako matoucí, Hosftede rozpoznal, že pokud na data bude nahlížet na úrovni států, lze rozpoznat profily jednotlivých kultur a jak se staví k těmto otázkám:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">závislost na nadřízených\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">potřeba jasně daných pravidel a předpovídatelného prostředí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">rovnováha mezi cílemi jednotlivců a závislosti na podniku\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> rovnováha mezi potřebami jednotlivců (kariéra, peníze) a sociálních skupin (spolupráce, společně prostředí pro život)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ve své knize Culture’s consequences z roku 1980 Hofstede aplikováním faktorové analýzy IBM dat, ale i následných výzkumů, specifikoval čtyři rozměry, které souvisejí s postoji a hodnotami kultur (Willerton, s. 102):\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli>\u003Cb>Maskulinita\u002Ffeminita\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — kultury můžeme rozdělit podle vlastností, jichž si nejvíc cení. \u003C\u002Fspan>Některé preferují mužské atributy, jako je výkonová orientace, nezávislost a soutěživost, jiné kladou důraz na ženské kvality, například spolupráci. Konkrétně pro Japonsko jsou velmi důležité mužské vlastnosti, naopak Švédsko a Dánsko si cení ženských kvalit. Spojené království patři k maskulinně orientovaným zemím.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"2\">\n\u003Cli>\u003Cb>Mocenské uspořádání\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — tento rozměr poukazuje na upřednostňováni hierarchických nebo \u003C\u002Fspan>naopak rovnoprávných vztahů. Středoamerické a jihoamerické země (např. Venezuela) kladou důraz na dodržování hierarchie, zato Dánsko a Izrael patří k rovnostářským zemím. Velká Británie se řadí spíše k rovnostářským zemím.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"3\">\n\u003Cli>\u003Cb>Zamezování nejistotě\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — tento rozměr se týká postojů vůči nejistotě a rizikům. Řecko, \u003C\u002Fspan>Portugalsko a Japonsko mají silnou tendenci upřednostňovat jistotu, takže rizikové chování nebývá schvalované, zatímco Dánsko nemá problém „snášet“ nejistotu.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"4\">\n\u003Cli>\u003Cb>Individualismu\u002Fkolektivismus\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — v tomto případě přicházejí ke slovu osobní rozhodnutí, \u003C\u002Fspan>například sňatek. V individualistických kulturách je činí jedinec sám za sebe, zatímco v kolektivistických kulturách má větší váhu rozhodnutí širší sociální skupiny, jakou je i rodina. Jihoamerické a mnoho asijských zemí (Pákistán, Tchaj-wan, Thajsko) patří k ryze kolektivistickým kulturám, naopak Velká Británie a Spojené státy americké jsou jednoznačně individualistické.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">K těmto rozměrům Hofstede po dalším nashromáždění a analýze dat navrhl pátý, který původně nazval \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">konfuciánským pracovním dynamismem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> (WU) a později v roce 2001 (WU) přejmenoval na \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dlouhodobou orientaci\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Jedná se v podstatě o popis pracovní morálky a lidských vlastností, které se buď upínají k cílům ve vzdálenější budoucnosti, nebo ke krátkodobým ziskům.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">* * *\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Akulturace a teorie kultury nám definují a odkrývají mechanismy, které nám pomáhají uchopit něco tak složitého jako lidské bytí a soužití s okolním prostředím. Znalost pojmosloví nám poskytuje jazykový aparát, kterým můžeme nad problémem uvažovat. Designér ale potřebuje více. I když je teorie nedílnou součástí každé seriózní praxe, účelem těchto bodů přednášky nás určitě bylo navnadit na aplikovatelné metody, jež současná designérská praxe začíná konečně v masivním měřítku využívat. Ať už za tím stojí čirý zájem o to, jak zlepšit životy lidí, nebo jakési oportunistické naskočení na vlnu momentálně populárního pojmu, to je vedlejší. Důležité je, že zde máme přístup(y) k designu umožňující získat relevantní data o lidech a jejich životech, jež jsou cílovou skupinou designérova příštího projektu. Andre Liem do Prahy přivezl slajdy, kde nám představil jednu z voleb pro přístup k designu, který je nezbytný pro současný globalizovaný, multikulturní svět a komplexní vztahy mezi člověkem, technologií a přírodou: druhou část své přednášky věnoval Kontextuálnímu designu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Kontextuální design\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je zajímavé připomenout, že jak kontextuální design, tak například i participační design vznikly zcela původně jako přístupy aplikované pro návrh informačních systémů. Dokážu si vřele představit 70. či 80. léta, kdy technokraté a matematicky smýšlející programátoři vládli sektoru IT; retrospektivně se může zdá nesmyslné, že by právě tito lidé měli navrhovat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">uživatelsky přívětivé\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> systémy (jako kuriozitu mohu dodat, že zrovna nedávno jsem slyšel vysokoškoláka z ČVUT si libovat v tom, že pracuje jako programátor, protože to nevyžaduje komunikaci s lidma). Faktem je, že před nástupem největší globální sítě světa — Internetu — byly počítače a přidružené IT systémy drahou a sofistikovanou zábavou; pouštět k nim designéry se zdálo být nebezpečnou ideou. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Není náhoda, že participační design, jakožto spolupráce tvůrců a uživatelů na finální verzi produktu, vznikl na území skandinávských zemí, které mají tradičně kladný vztah k designu. Skandinávci si tak dobře navržených informačních technologií užívali o „něco“ dříve než my ostatní. Participační design je ale jednou z možností, jak implementovat do designérské činnosti tzv. human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">neboli na člověka zaměřený design.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tou další je kontextuální design. Jedná se o strukturovaný designový proces zaměřený na člověka, který si vypůjčuje metody ze sociálních věd: antropologie, sociologie i psychologie. Hlavní filosofií kontextuálního designu je předpoklad, že \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">design existuje v kontextu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, který bude designérovi jen málokdy přístupný vyčerpávajícím způsobem. Kontextuální design poskytuje designérovi metody, jež ho nutí přemýšlet o designovém problému jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systému\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> navzájem propojených viditelných i skrytých relací. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kromě dnes již ústálených designových nástrojů v podobě \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FPersona_(user_experience)\">person \u003C\u002Fa>a \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FScenario_(computing)\">scénářů \u003C\u002Fa>se kontextuální design vydává směrem tzv. modelů. Pokud já osobně slyším slovo „model“ ve spojení s designem, napadne mě Don Norman a jeho popis mentálních a konceptuálních modelů: představa, jak funguje určitá věc, bude u designéra a uživatele značně odlišná; proto Norman říká, že čím více se uživatelský mentální model bude blížit konceptuálnímu, tím více bude uživatel schopný naplno využít potenciál navrhovaného produktu nebo služby.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mentální modely jsou původně teoretický koncept z kognitivní psychologie, rozhodně neposkytují metody, jak zajistit, aby se mentální model uživatele a designéra co nejvíce shodoval. Zde ale přichází na řadu kontextuální design a jeho \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pracovní modely\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, jež se vizualizací snaží:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">zachytit \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interakce uživatele\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> během jeho činnosti, \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">vytvořit tzv. flow model, kde jsou tyto interakce vyznačeny\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">kulturní model, kde jsou naznačeny omezení vyplývající z kultury či politiky dané firmy (státu)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sekvenční model, který analyzuje jednotlivé kroky uživatelovy činnosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">fyzický model, který nakonec také zahrnuje kontext fyzického prostředí, ve kterém interakce budou probíhat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"pasted image 0 (1)\" class=\"wp-image-429 size-full\" height=\"1000\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 831px) 100vw, 831px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png 831w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1-249x300.png 249w\" width=\"831\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: https:\u002F\u002Fwww.interaction-design.org\u002Fliterature\u002Fbook\u002Fthe-encyclopedia-of-human-computer-interaction-2nd-ed\u002Fcontextual-design\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Konkrétní analýzu těchto pracovních modelů si ale nechám na příště, jelikož se svou funkcí dotýkají toho, co si pro posluchače v útrobách UMPRUM připravil druhý přednášející. V druhé části článku budu mluvit o nově vznikající technice vizualizace složitých vztahů mezi kontextem a uživatelem — GIGA-mappingu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Pryč jsou časy, kdy design znamenal pozlátko na hotovém výrobku. Praxe konečně dohání teorii a uznává, že design je fundamentální lidskou činností, jak přetvářet svět kolem nás. Narozdíl od chladné techniky se ale v první řadě zajímá o lidský prvek a širší kontext, ve kterém bude výsledný produkt využíván. Použitím slova kontext můžeme mít na […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-548","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F548",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=548",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F548\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},799,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F548\u002Frevisions\u002F799",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=548",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=548",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=548",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"A Norwegian Wind Brought Design and Sustainability to UMPRUM: A Look Back at the Lecture (Part 1)","a-norwegian-wind-brought-design-and-sustainability-to-umprum-a-look-back-at-the-lecture-part-1","Notes from a lecture by Norwegian design academics at UMPRUM: acculturation, Hofstede’s cultural dimensions and contextual design as ways of understanding context.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Un viento noruego trajo a la UMPRUM diseño y sostenibilidad: una mirada a la conferencia (parte 1)","un-viento-noruego-trajo-a-la-umprum-diseno-y-sostenibilidad-una-mirada-a-la-conferencia-parte-1","Notas de una conferencia de académicos noruegos del diseño en la UMPRUM: la aculturación, las dimensiones culturales de Hofstede y el diseño contextual.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Un vent norvégien a apporté le design et la durabilité à l’UMPRUM : retour sur la conférence (1re partie)","un-vent-norvegien-a-apporte-le-design-et-la-durabilite-a-l-umprum-retour-sur-la-conference-1re-partie","Notes d’une conférence donnée à l’UMPRUM par des universitaires norvégiens du design : l’acculturation, les dimensions culturelles de Hofstede et le design contextuel.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Gone are the days when design meant tinsel on a finished product. Practice is finally catching up with theory and acknowledging that design is a fundamental human activity, a way of reshaping the world around us. Unlike cold technology, however, it is interested first and foremost in the human element and in the wider context in which the resulting product will be used. By the word context we may mean the immediate space and time in which we currently find ourselves. Clearly, this so-called momentary context is only the tip of the iceberg. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Whether we are holding the latest technological sensation firmly in our palm or using public transport, we always bring along our own body and our previous life experience. This necessary “baggage” will inevitably influence how we react to the results of the design work that the gentlemen and lady designers have so painstakingly created for us. The place we were born, the number of hours spent at school desks, our job, our hobbies, but also the whole society in which we live, all influence the way we react to the world around us — so let us call these influences the \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">wider, socio-cultural context\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. And these influences are, of course, as varied as life itself. No wonder, then, that designers who want to be sure that their work will not be merely an arbitrary product of intuition, but the product of a careful analysis that precedes the creative part, may be at a loss and ask: how do we take in all the aspects of context so that our work is relevant? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Although science has confirmed that the craft of design cannot do without a large dose of empathy (with which practitioners of the field are gifted), it lies beyond the extensive list of human skills to peek under the lid of the \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">web\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> of mutual relationships, meanings and values that make up human existence on the basis of intuitive insight alone. New methods are needed, or at least old-new ones, that could bring the tangled web of the lives of people-users at least a little closer: what is needed is \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systems thinking \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">and \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a contextual approach\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">That is one of the main watchwords of the lecture that took place on 13 October at UMPRUM. From Norway, the academics Prof. Casper Boks, Prof. Tore Gulden and Andre Liem accepted an invitation from the Czech association CZECHDESIGN. Their topics were as follows: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— The culture of design and innovation (Liem), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Visualising complex systems — GIGA-mapping (Gulden), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Sustainable designers, companies and users (Boks).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The culture of design and innovation (Liem)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Source: Jan Hromádko\" class=\"size-full wp-image-427\" height=\"1282\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1920px) 100vw, 1920px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg 1920w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-300x200.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-1024x684.jpg 1024w\" width=\"1920\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Source: Jan Hromádko\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Andre Liem began his lecture with two concepts that outlined how complex the problem of context is for design work. It was nothing other than understanding how culture works and what potential tools can be found in the universe of scientific methods that would help designers understand the context they are designing for. These concepts were \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Acculturation \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">and \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the Contextual approach to design\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>Acculturation\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Liem illustrated acculturation with the example of how the design of hi-fi electronics has changed over the last thirty years. Whereas until recently Asian brands professed an entirely utilitarian, functional design language, in recent decades their handwriting has changed markedly. The change as such is not surprising, since the formal vocabulary of products is constantly evolving; much more interesting, however, is what influenced the change. And this is where the theory of acculturation comes in, as a concept from the social sciences that uncovers the process by which an individual or a group adopts elements of the dominant culture, or of the culture they enter as immigrants.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Let us digress for a moment and remind ourselves (briefly) what culture actually is:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Culture is a set of values, norms, rules and patterns of a given community, which \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">manifests itself in the members of this social unit as a learned tendency, in concrete situations, to \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">think\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">experience\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">act \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">and \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">behave \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">according to established \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">algorithms\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. By means of cultural \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">patterns people cope with reality; culture ensures continuity in the development of the community \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">and the identification of the individual with the community, and thereby the integrity of the social \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">system is secured (Nový et al., 1996, pp. 11–12).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The emphases in the quotation above are mine; for design it is certainly significant to know that the socio-cultural context mentioned in the introduction really does influence precisely those human attributes that are essential for designers if they want to practise \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, that is, design focused not on technical requirements but on human needs and goals.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">In the quotation I also highlight “algorithm”, because I suspect that in the cited work the algorithm is used as a metaphor rather than as a technical term from computer science. We know that one of the properties of an algorithm is determinacy. Is it really true that human action and experience(!) can be pigeonholed into an algorithm? Of course not; not yet.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Back to acculturation. Next we heard about four strategies that immigrants can resort to when they come into contact with a new culture. The widely cited theorist John W. Berry (Berry, 2001) describes that immigrants: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">can \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">integrate \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">and become part of a multicultural society, while still preserving elements of their original culture\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">We speak of \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">assimilation \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">when immigrants give up their original culture entirely and adopt the dominant culture of the new environment\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Newcomers resort to the strategy of \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">separation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> if they preserve their own culture and avoid the dominant culture\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Ci>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Marginalisation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> then means a strategy in which the immigrant “has no interest in preserving their original character and at the same time does not take part in interactions with other cultures, including the dominant one” (Matysová, 2012, p. 25)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Since acculturation presupposes a process in which at least two parties take part (a dominant and a minority group), Berry also defines the strategies that the dominant group must adopt so that immigrants have the possibility of choosing how they will join the new culture in the first place. As a mirror image, Berry uses the terms \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">multiculturalism\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">melting pot\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">segregation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">exclusion\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, depending on how open or closed the dominant society is towards migrants. To visualise the relationships between the strategies, I attach the following picture:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Source: Berry, 2001, p. 618.\" class=\"size-full wp-image-428\" height=\"587\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1137px) 100vw, 1137px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png 1137w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-300x155.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1024x529.png 1024w\" width=\"1137\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Source: Berry, 2001, p. 618.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">We might ask how \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">acculturation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> differs from simple assimilation or cultural change. The English prefix —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ac\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, an alternative to the Latin —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ad\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, already suggests that this concept is concerned above all with the course of events in which two or more cultures meet, influence each other and gradually adjust their behaviour. The social science disciplines dealing with acculturation thus provide a theoretical framework that should shed light on the dynamic changes that take place precisely during migration. But what follows from this for design?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">If we understand design as a creative discipline that, in a certain context, forms a new (human) meaning for an otherwise semantically neutral technology, it immediately occurs to us that acculturation is a potentially useful tool in a globalised world, where many cultures are clashing with one another at every moment. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Not to mention that migration is one of the hardest moments that can come about in the life of an individual or a group; and not only because of barriers in communication. Here design can step in for politics and remove stereotypes thanks to its capacity for empathetic communication. Let us ask: can we \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">design\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> social processes so as to give them more humanity where fear and xenophobia are making themselves comfortable?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Acculturation and Geert Hofstede\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The lecture went on to discuss the Dutch social psychologist Geert Hofstede. In the 1980s Hofstede worked for the international giant IBM as a management researcher. With a good dose of luck, data on roughly 100,000 employees of local IBM branches in more than 50 countries came into his hands. These data came from questionnaires in which IBM wanted to know which values employees associated with their workplace. While the data at the level of individuals turned out to be confusing, Hofstede recognised that if he looked at the data at the level of countries, he could discern the profiles of individual cultures and how they approach these questions:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dependence on superiors\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the need for clearly set rules and a predictable environment\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the balance between the goals of individuals and dependence on the company\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> the balance between the needs of individuals (career, money) and of social groups (cooperation, a shared living environment)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">In his 1980 book Culture’s consequences, Hofstede, by applying factor analysis to the IBM data, but also to subsequent research, specified four dimensions related to the attitudes and values of cultures (Willerton, p. 102):\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli>\u003Cb>Masculinity\u002Ffemininity\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — cultures can be divided according to the qualities they value most. \u003C\u002Fspan>Some prefer masculine attributes, such as performance orientation, independence and competitiveness, others place emphasis on feminine qualities, for example cooperation. Japan in particular considers masculine qualities very important, whereas Sweden and Denmark value feminine qualities. The United Kingdom belongs among the masculine-oriented countries.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"2\">\n\u003Cli>\u003Cb>Power distance\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — this dimension points to a preference for hierarchical or, \u003C\u002Fspan>on the contrary, egalitarian relationships. Central and South American countries (e.g. Venezuela) place emphasis on respecting hierarchy, whereas Denmark and Israel belong among the egalitarian countries. Great Britain ranks rather among the egalitarian countries.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"3\">\n\u003Cli>\u003Cb>Uncertainty avoidance\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — this dimension concerns attitudes towards uncertainty and risk. Greece, \u003C\u002Fspan>Portugal and Japan have a strong tendency to prefer certainty, so risky behaviour tends not to be approved of, while Denmark has no problem “tolerating” uncertainty.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"4\">\n\u003Cli>\u003Cb>Individualism\u002Fcollectivism\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — here personal decisions come into play, \u003C\u002Fspan>marriage for example. In individualist cultures the individual makes them for themselves, whereas in collectivist cultures the decision of the wider social group, such as the family, carries more weight. South American and many Asian countries (Pakistan, Taiwan, Thailand) belong among the thoroughly collectivist cultures, whereas Great Britain and the United States of America are unambiguously individualist.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">After further collecting and analysing data, Hofstede proposed a fifth dimension in addition to these, which he originally called \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Confucian work dynamism\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> (WU) and later, in 2001 (WU), renamed \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">long-term orientation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. It is essentially a description of work ethic and of human qualities that are oriented either towards goals in the more distant future or towards short-term gains.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">* * *\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Acculturation and theories of culture define and uncover for us mechanisms that help us grasp something as complex as human existence and coexistence with the surrounding environment. Knowing the terminology gives us a linguistic apparatus with which we can think about the problem. But a designer needs more. Even though theory is an integral part of any serious practice, the purpose of these points of the lecture was surely to whet our appetite for applicable methods that contemporary design practice is finally beginning to use on a massive scale. Whether this is driven by a pure interest in how to improve people’s lives, or by a sort of opportunistic jumping on the bandwagon of a currently popular term, is beside the point. What matters is that we have here approach(es) to design that make it possible to obtain relevant data about the people, and their lives, who are the target group of a designer’s next project. Andre Liem brought slides to Prague in which he introduced one of the options for an approach to design that is indispensable for today’s globalised, multicultural world and for the complex relationships between humans, technology and nature: he devoted the second part of his lecture to Contextual design.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Contextual design\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">It is interesting to recall that both contextual design and, for instance, participatory design originally arose as approaches applied to the design of information systems. I can vividly imagine the 1970s or 1980s, when technocrats and mathematically minded programmers ruled the IT sector; in retrospect it may seem absurd that precisely these people should design \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">user-friendly\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> systems (as a curiosity I can add that just recently I heard a university student from the Czech Technical University relishing the fact that he works as a programmer because it does not require communicating with people). The fact is that before the arrival of the world’s largest global network — the Internet — computers and the associated IT systems were an expensive and sophisticated pastime; letting designers near them seemed a dangerous idea. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">It is no coincidence that participatory design, as a collaboration between creators and users on the final version of a product, arose in the Scandinavian countries, which traditionally have a positive relationship to design. Scandinavians thus enjoyed well-designed information technologies “somewhat” earlier than the rest of us. Participatory design, however, is just one of the ways to implement so-called human-centered design into design work\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">in other words, design centred on the human being.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Another is contextual design. It is a structured, human-centred design process that borrows methods from the social sciences: anthropology, sociology and psychology. The main philosophy of contextual design is the assumption that \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">design exists in a context\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> that will only rarely be accessible to the designer in an exhaustive way. Contextual design provides the designer with methods that force them to think about a design problem as a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">system\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> of interconnected visible and hidden relations. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Besides the by now well-established design tools in the form of \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FPersona_(user_experience)\">personas \u003C\u002Fa>and \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FScenario_(computing)\">scenarios \u003C\u002Fa>contextual design sets off in the direction of so-called models. When I personally hear the word “model” in connection with design, Don Norman and his description of mental and conceptual models come to mind: the idea of how a certain thing works will differ considerably between designer and user; that is why Norman says that the closer the user’s mental model comes to the conceptual one, the better the user will be able to make full use of the potential of the product or service being designed.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mental models are originally a theoretical concept from cognitive psychology; they certainly do not provide methods for ensuring that the mental models of user and designer match as closely as possible. This is where contextual design comes in, with its \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">work models\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, which, through visualisation, try:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">to capture \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the user’s interactions\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> during their activity, \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">to create a so-called flow model, in which these interactions are marked\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a cultural model, in which the constraints arising from the culture or policy of the given company (or state) are indicated\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a sequence model, which analyses the individual steps of the user’s activity\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a physical model, which finally also includes the context of the physical environment in which the interactions will take place\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"pasted image 0 (1)\" class=\"wp-image-429 size-full\" height=\"1000\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 831px) 100vw, 831px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png 831w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1-249x300.png 249w\" width=\"831\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Source: https:\u002F\u002Fwww.interaction-design.org\u002Fliterature\u002Fbook\u002Fthe-encyclopedia-of-human-computer-interaction-2nd-ed\u002Fcontextual-design\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">I will leave a concrete analysis of these work models for next time, however, since in their function they touch on what the second speaker had prepared for the audience within the walls of UMPRUM. In the second part of the article I will talk about a newly emerging technique for visualising the complex relationships between context and user — GIGA-mapping.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905673358]