[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-en-a-graduate-yet-an-idiot-a-commentary-on-mathematical-thinking-and-the-us-presidential-election":3,"translation-en-a-graduate-yet-an-idiot-a-commentary-on-mathematical-thinking-and-the-us-presidential-election":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},576,"15. 11. 2016","2016-11-15T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fvysokoskolak-presto-idiot-komentar-k-matematickemu-mysleni-a-prezidentskym-volbam-v-usa","2025-07-05T13:58:27","2025-07-05T11:58:27","vysokoskolak-presto-idiot-komentar-k-matematickemu-mysleni-a-prezidentskym-volbam-v-usa","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fvysokoskolak-presto-idiot-komentar-k-matematickemu-mysleni-a-prezidentskym-volbam-v-usa\u002F",{"rendered":17},"Vysokoškolák, přesto idiot: komentář k matematickému myšlení a prezidentským volbám v USA",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Poslední týdny před americkými prezidentskými volbami jsem asi jako většina veřejnosti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">věřil \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">průzkumům a statistických modelům, které předpovídaly, že Hillary Clintonová vyhraje. Víra bylo jediné, co mi zbývalo, z jednoho prostého důvodu: jsem matematicko-statistický ignorant, a to i přesto, že se chystám dokončit magisterský kurz na nejstarší české univerzitě, a tak by se mohlo očekávat, že jako člen akademické obce a pomyslné intelektuální třídy budu pro budoucí život řádně vybaven i těmito znalostmi. Bohužel tomu tak není. A neviním z toho nikoho jiného než sebe. O svém nedostatečném matematickém vzdělání jsem přemýšlel již několikrát a mnohem dříve, ale jsou to právě prezidentské volby v USA, respektive jejich výsledek, které mě nutí se zamyslet nad tím, co v dnešní době znamená být intelektuálem a pseudointelektuálem, vzdělancem a nevzdělancem\u003C\u002Fspan>\u003Cb>.\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Současný obor, který studuji, mi kromě jiného ukázal relevantní literaturu, ze které je pod rouškou velkých slov a dlouhých vět zjevné, jak technologie a technické myšlení dominuje současným světem. Přestože během každodenních činností si toho příliš nevšimneme, většina práce, vývoje a výzkumů, které mají největší prakticky dopad na společnost, jsou ve svém jádru výsledkem technického myšlení, či konkrétněji výsledkem založeným na teorii, jejíž nejpřesnější vyjádření má matematickou podobu. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">A to platí i pro současné humanitní vědy, které se neochotně připravují již delší dobu na to, že verbální schopnosti nebudou budoucím akademikům stačit: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">špatný výzkum v humanitních vědách nahrazuje dobrá statistická analýza, kdežto dobrý humanitní výzkum se bez algoritmizované analýzy jen tak neobejde\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Může se zdát, že například pro studium literatury není potřeba mít technicko-matematické vzdělání, ba naopak, lidé často studují literaturu právě proto, že toto vzdělání nemají a nechtějí mít. Tahle domněnka platí. Zisk titulu v tomto oboru nevyžaduje, aby student byl vybaven znalostmi programování, ale pokud se člověk chce vydat na profesionální kariéru literárního vědce, pak situace není tak samozřejmá. Naopak, v posledních letech se ukazuje, že využití sofistikovaných datových analýz přináší skutečně nové vědecké poznatky. Například nedávno jsme se mohli dočíst, že počítačová analýza stylu Shakespearových divadelních her připsala spoluautorství hry Jindřich VI odvěkému konkurentovi barda ze Stradfordu, Christopheru Marlowe, který byl již dlouhou dobu považován za jednoho z kandidátů v alternativních teorií autorství Shakespearova díla. Počítačová analýza sice vyvrátila, že by Marlowe byl samotný Shakespeare (či naopak, pokud chcete), ale uznané spoluautorství jednoho z nejzásadnějších děl tradičního Západního kánonu není bezvýznamné. A to jak pro Marlowa, tak i pro budoucí vztah humanitních věd a počítačových metod, kterému se v akademických kruzích říká, poněkud vágně, Digital Humanities. Tento vztah ale potvrzuje již řečené: výkon počítačů a chytrý software mění i doplňuje zavedené metody (nejen) v humanitních vědách, zároveň stále platí, že nové algoritmizované metody jsou úspěšné tehdy, když jsou doprovázeny kvalitním, co nejvíce objektivním a precizním klasickým výzkumem. Jedno bez druhého nejde. Aspoň do té doby než umělá inteligence bude vykazovat kreativní výsledky, jež budou srovnatelné s těmi lidskými. Zdali se tomu tak někdy stane, není jisté. Zatím počítače vědcům slouží jen jako kognitivní protéza, lidský prvek je stále v mnoha případech nepostradatelný.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Protože se na svět více (v sociálních a humanitních vědách) či méně (ve vědách tvrdých) díváme z pozice lidského pozorovatele, musíme počítat s tím, že sociální svět se nám bude vždy ukazovat prostřednictvím našich lidských chyb, kognitivních zkreslení, ideologií, předsudků a nedostatku znalostí. Často hovoříme o tom, že nevzdělaný člověk je více náchylný k názorům, které jsou založené na emocích, a vůbec ke sklonům k iracionálnímu uvažování. Jenže problém je i na druhé straně. Čím více je člověk vzdělaný, tím více jsou jeho život i kariéra zainvestované v konkrétní, nutno říci úzké části názorů na svět. Kde “nevzdělanec” pouze spekuluje se svými kupány u večerního piva a ráno jde do práce, která nemá s politikou nic společného, tam “vzdělanec” brání hodnoty, kterým věnuje celý svůj profesionální, často i soukromý život, protože musí. Jak by mohl podlamovat hodnoty, které mu zajišťují přísun financí a společenské prestiže, nehledě na to, že většina jeho sociálních kontaktů se skládá z lidí jako je on sám? Z toho pro mě vyplývá, že vzdělanec může paradoxně být mnohem náchylnější ke zkratkovitému a emocionálnímu uvažování, protože narozdíl od toho nevzdělance, který se maximálně ztrapní mezi přáteli u piva, tak vzdělanci se v případě, kdy vyjde najevo, že se celou dobu mýlil, bortí život. Mýlit se pro něj znamená existenciální ohrožení. Proto zastánci stalinismu, maoismu, behaviorismu a jiných veskrze nevědeckých teorií bránili tyto myšlenky do posledních minut, a to i potom, co bylo zřejmé, jaká zvěrstva na lidech a myslích napáchaly.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Takže jsou tu intelektuálové, u kterých lze zvláště očekávat dogmatické lpění na jejich názorech. Bohužel pro nás, studenty oficiální a věčné, jsou to právě oni, ke kterým až s příliš velkou důvěrou vzhlížíme jako k totemům pravého a nezkresleného poznání. Ale nemusí tomu tak být, pokud jsme schopni sami posoudit, jestli jejich myšlenky stojí za to, abychom jim věnovali čas. K tomu ale student potřebuje mít nějaké již existující znalosti, na základě kterých nové znalosti hodnotí. Znalosti obecně získáváme prostřednictvím vlastních zážitků, intuice, spirituálního prozření a v neposlední řadě, ano, hádáte správně, opět od již zmíněných intelektuálů. A třebaže se najdou tací, kteří dokáží v temném koutě svého pokoje, bez přísunu cizích myšlenek, odvodit matematické rovnice, pochopit Marxismus, napsat Shakespearovy sonety, nebo sestavit malý jaderný reaktor, většina z nás si vezme do ruky knihu a bude řádek po řádku vstřebávat předžvýkané myšlenky někoho jiného, jen aby je pak mohla reprodukovat za své, ať už s citací pod poznámkovou čarou, nebo bez ní. Zdá se, že pokud se chceme vyhnout nekritickému přijmání myšlenek jednoho intelektuála, musíme přijmou myšlenky intelektuála druhého! Je to začarovaný kruh, jemuž se jen tak nevyhneme. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Co můžeme udělat, je smířit se s tím, že většina znalostí, které známe, jsou prostě špatně, či přinejmenším, jak říkával můj vyučující na informatiku, nepravdami. Nová pravda se rodí na okrajích hlavního proudu současného poznání, nikdy v jejím středu, který převážně slouží jako kustod statusu quo, tedy obecně přijímaných pravd ve společnosti, ke kterým se intelekuálové obracejí jako ke “konsensu”, a lidé, kteří nemají ani páru o tom, co tyto dočasné pravdy vlastně znamenají (tzn. novináři, spisovatelé, političní komentátoři = verbální lidé bez matematicko-statistického vzdělání), jako k tomu, “co říkají odborníci”. Ale nezoufejme, stejným procesem dohmatávání pravdy prošlo mnoho lidí před námi, a přece dosáhli určitého nového poznání.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pravdy a objektivity v nejbližší době nedosáhneme — naše mozky k tomu rozhodně nebyly určeny a je trochu náhodou a zázrakem, že ta želatinová hmota, která dříve sloužila k lovení mamutů a sbírání lesních plodů, nyní dokáže spočítat, kdy byl počátek vesmíru — ale můžeme se k nim přiblížit pomalou a pečlivou činností střádání informací, třídění a porovnávání faktů, ke kterým postupně přidáváme vlastní myšlenky. Většinu času se budeme pohybovat ve stínech, ale občas na periferii našeho myšlení zachytíme světlo informací majících nějaký vztah k pravdě. Stejně jako v humanitních vědách, tato činnost bylo do nedávna relativně uspěšným postupem toho, co označujeme obecně za vzdělávání. Stejně jako v humanitních vědách, mnoho užitečných informací bylo možné vstřebat pouze verbální cestou. A ze stejného důvodu jako v humanitních vědách je tato cesta dnes nedostačující.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Po vyhlášení výsledků voleb a ohlášení jejich vítěze jsem se cítil podveden. Nikoli vítězným či poraženým kandidátem, ale sebou samým. Pod tlakem expertních posudků a interpretací výzkumů jsem se nechal přesvědčit, že kandidátka na prezidentský post, Hillary Clintonová, má více než 80% šanci v těchto volbách zvítězit. K mé obhajobě jsem nebyl jediný, kdo podlehl tomuto “konsensu” a zároveň jsem byl jeden z mnoha lidí, kteří neměli potřebné znalosti k tomu, aby si aspoň ověřili metody, kterými tento konsensus vlastně vznikl. Cítil jsem se \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">funkčně negramotným\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tahle myšlenka není až tak přetažená za vlasy. Text, jakožto médium myšlení, slouží více a více pouze k popularizaci, skutečné jádro vědění je zakódováno v matematické formě. To ostatně psal Vilém Flusser ve své eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Alfanumerická společnost\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, ve které popisuje, jak text a tradiční verbální gramotnost, dříve výhradou vzdělanců a knežstva, se díky demokratizaci vzdělání rozšířila; nyní ale alfanumerická společnost je řízena novým knežstvem, jež ovládá jazyk matematiky (a troufnu si dodat obecný jazyk algoritmizovaného myšlení a programování). Neznamená to, že intelektuálové včerejška jako je např. americký novinář Malcom Gladwell hned vymizí. Funkce popularizátorů vědeckých poznatků bude pro laickou veřejnost nabývat na důležitosti, protože více a více veřejnosti bude (pokud se současný trend nezmění) funkčně či zcela matematicky negramotná. Pro nové intelektuály, strážce vědění, pro matematicky smýšlející osoby bude Gladwell možná zbytečný, nebo dokonce kontraproduktivní, protože bude ve společnosti rozsévat spoustu nepravd a lží.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Znamená to, že každý, kdo se chce dnes považovat za vzdělaného člověka, musí nutně studovat matematiku? Je zcela očividné, že v praxi tomu tak být nemusí a není. Jestliže ale cílem intelektuála je pravda (jakkoli naivně tohle slovo v postmoderní společnosti zní), matematicko-statistické myšlení rozhodně je vhodným nástrojem, jak se k pravdě přiblížit. To ostatně chápe i epicentrum veškerého intelektuálství, tedy univerzity, když začaly přijímat matematiku do tradičně verbálních disciplín. Již jsem zmínil Digital Humanities, což je nejnovější příspěvěk zapojení matematiky do humanitních věd, podobné revoluce bylo možné zaznamenat v matematizaci ekonomie, sociologie a nedávno i historie a teologie, když akademik a historik Richard Carrier použil bayesovskou statistiku pro přehodnocení faktů ve studiích raného křesťanství a existence Ježíše Krista. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Matematizace myšlení ale není bez nebezpečných zákoutí. Snad až na matematiku samotnou, kde lze v rámci nějakého axiomatického systému jednoznačně prokázat, že daná exprese je pravdivá; nebo ve fyzice, kde teoretické poznatky s potřebnou technikou je možno ověřit experimentem, je všude jinde potřeba do rovnic přidat nějaké své hypotézy, a tím také veškerou tu lidskou bagáž v podobě ideologií a kognitivních zkreslení. Dostáváme se tak do opačného extrému: matematika “bez hodin sociologie, historie, kulturní antropologie, etnologie či filosofie” může sloužit nejen k ideologické propagandě, ale také k destruktivním politicko-ekonomickým agendám. V listopadových Literárních novinách uvádí Michal Rubáš ve svém sloupku\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> O ne-užitečnosti matematiky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> jeden z mnoha příkladů: V německé ekonomice se vypočítá, že “v následujících letech [bude] zapotřebí nahradit úbytek vymírající domácí pracovní síly pracovníky z ciziny a mezi obě proměnné napíší ‘rovná se’. […] Kdyby manažeři průmyslu vystudovali něco jiného než ekonomiku nebo matematiku, dozvěděli by se, že i když jsou mnohé objekty označitelné stejnými či podobnými znaky, nezískají tím vlastnosti znaků ani se sobě navzájem nezačnou více podobat”. (Literární noviny, 11\u002F2016, s. 2) Ano i královnu věd, matematiku, je možné naroubovat na ideologii, zvláště když abstrahování veškerých skutečných vlastností objektů rovnic tak náramně zjednodušuje výpočty, kde rodilého a vzdělaného Němce je možné vyměnit za člověka bez zanlosti tamního jazyka, kultury, společnosti, člověk bez zázemí a životní jistoty.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Co z toho všeho vyplývá? Verbální tlachání, bez logického uvažování a potřebných schopností získat a strojově interpretovat Velká data; tlachání, které se ve své argumentaci zaměřuje na emoce čtenáře, je stejně toxické jako puritánské matematické modely technických fachidiotů. Jeden má diplom z rétoriky a anglické literatury, druhý z algebraické topologie. Tyto protipóly se v amerických prezidentských volbách potkaly, a to za účelem jednomyslně dosadit do prezidentského křesla první ženu, demokratku, matku všech sociálních vojáků a hodnou babičku zlých vlků z Wall Street.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Funkčně negramotní ve statistice a matematice se jen mohli dívat na pěknou infografiku, která se tváří podobně svůdně jako dlouhá esej v New York Times plná citací literárních děl. Oba výstupy, redukující komplexní data o mnoha proměnných na stravitelný výstup pro matematicky negramotnou humanistickou většinu, fungují jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">meme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, který se (zne)užívá ve společnosti pro argumentaci, zastrašování politických oponentů a dezinformaci. Matematicky negramotná humanistická většina se nechala strhnout pro ně nicneříkajícími čísly. Novináři, političní “punditi”, komentátoři rozšiřovali a recyklovali tento meme, který pro ně byl černou skříňkou, epistemologickým fast foodem, protože jejich vzdělání (a často i inteligence) nic numerického nestráví. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Citím, že jsem byl jedním z nich. Ne proto, že bych vědomě šířil jejich ideologii, ale proto, že jsem nemohl přijít s matematicko-statistickými protiargumenty, které by vyjádřily můj nesouhlas s tím, jak mainstreamová média interpretují (americký) svět. Bez hlubšího porozumění, odkud se data berou a jak se s nimi zachází, se smrskla má role, pro některé jako role intelektuála, na elegantní citování výzkumů, které mě vedly k určitému přesvědčení. Vše špatně. Narazil jsem jako většina. Když padla veškeré iluze toho, že je možné outsourcovat své rozhodování na nekompetentní mediální ikony, co dál?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V první řadě je třeba zůstat při zemi a ze začátku říct, že je nereálné, aby každý \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">skutečný intelektuál informační doby\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> dennodenně stahoval nová data, která bude přes noc na svém počítači analyzovat, jen aby se vše příští den vše změnilo a mohl začít od začátku. Sofistikovanější algoritmy, přístupné veřejnosti, mohou určitě leccos zjednodušit, ale vedle takového řešení je můj návrh mnohem prozaičtější: skutečný intelektuál informační doby by měl být schopen vzít surovou kolekci dat a aplikovat na ni analýzu dle matematických metod, ale i hypotéz, jež \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sám\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> volí a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sám\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> dokáže své hypotézy aplikovat na statistický model. Jestli bude výsledná analýza mít něco společného s realitou, to už bude záležet na tom, jaké hypotézy člověk podle svého chápání světa preferuje. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Navrhuji tak, aby všichni, kdo se považují za intelektuály, analytiky, a jiné veřejné funkce mluvící k lidu, šli s kůží na trh: ukažte nám svá data, ze kterých vycházíte; popište nám metodologii a hypotézy, kterými data interpretujete; nakonec všechny tyto údaje přiložte ke svému článku nebo je zveřejněte na svém veřejném profilu typu GitHub. Argumentujte (s) daty. Slovo totiž není ideální nástroj na pojmutí dynamických komplexních systémů. Dost bylo verbální rétoriky alá New York Times. Každý vysokoškolák musí být schopný si data a popis metodologie stáhnout a prohnat vlastními programy. Je-li vysoká škola přípravou na život, numerická kompetence a obratnost s daty jsou novodobou latinou, je to lingua franca vzdělanců. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jestliže někdo touží po klidu a štěstí, ať má víru v druhé, přestože hrozí, že bude papouškovat předžvýkanou stravu. Takový člověk, třeba i vysokoškolák, bude levnou reklamou a užitečným idiotem všech ideologů. Chce-li ale být učedníkem pravdy, pak ať zkoumá v univerzu dat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>(Chyby, překlepy a dotazy pište na hello(at)jakubferenc.cz)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Poslední týdny před americkými prezidentskými volbami jsem asi jako většina veřejnosti věřil průzkumům a statistických modelům, které předpovídaly, že Hillary Clintonová vyhraje. Víra bylo jediné, co mi zbývalo, z jednoho prostého důvodu: jsem matematicko-statistický ignorant, a to i přesto, že se chystám dokončit magisterský kurz na nejstarší české univerzitě, a tak by se mohlo očekávat, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-576","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F576",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=576",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F576\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},873,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F576\u002Frevisions\u002F873",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=576",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=576",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=576",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"A Graduate, Yet an Idiot: A Commentary on Mathematical Thinking and the US Presidential Election","a-graduate-yet-an-idiot-a-commentary-on-mathematical-thinking-and-the-us-presidential-election","After the 2016 US election, a commentary on why verbal education is no longer enough and why the intellectual of the information age has to think in mathematics and data.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Universitario y, aun así, idiota: comentario sobre el pensamiento matemático y las elecciones presidenciales de EE. UU.","universitario-y-aun-asi-idiota-comentario-sobre-el-pensamiento-matematico-y-las-elecciones-presidenciales-de-ee-uu","Tras las elecciones de EE. UU. de 2016, un comentario sobre por qué la formación verbal ya no basta y por qué el intelectual de la era de la información debe pensar con matemáticas y datos.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Diplômé et pourtant idiot : commentaire sur la pensée mathématique et l’élection présidentielle américaine","diplome-et-pourtant-idiot-commentaire-sur-la-pensee-mathematique-et-l-election-presidentielle-americaine","Après l’élection américaine de 2016, pourquoi la formation verbale ne suffit plus et pourquoi l’intellectuel de l’ère de l’information doit penser avec les mathématiques et les données.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">In the last weeks before the American presidential election, like most of the public I suppose, I \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">believed \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the polls and statistical models that predicted Hillary Clinton would win. Belief was the only thing left to me, for one simple reason: I am a mathematical and statistical ignoramus, even though I am about to finish a master’s course at the oldest Czech university, and so one might expect that, as a member of the academic community and of the notional intellectual class, I would be properly equipped for my future life with this knowledge too. Unfortunately, that is not the case. And I blame no one but myself. I have thought about my inadequate mathematical education several times before, and much earlier, but it is precisely the US presidential election, or rather its result, that makes me reflect on what it means today to be an intellectual and a pseudo-intellectual, an educated and an uneducated person\u003C\u002Fspan>\u003Cb>.\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The field I am currently studying has, among other things, shown me relevant literature from which it is evident, under the veil of big words and long sentences, how technology and technical thinking dominate today’s world. Although we hardly notice it in our everyday activities, most of the work, development and research that has the greatest practical impact on society is at its core the result of technical thinking, or more specifically a result based on a theory whose most precise expression takes a mathematical form. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">And this applies to today’s humanities as well, which have for some time now been reluctantly preparing for the fact that verbal abilities will not be enough for future academics: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">bad research in the humanities is being replaced by good statistical analysis, whereas good research in the humanities can hardly do without algorithmic analysis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. It may seem that, for example, studying literature does not require a technical and mathematical education; quite the opposite, people often study literature precisely because they do not have such an education and do not want it. That assumption holds. Getting a degree in this field does not require the student to be equipped with programming skills, but if a person wants to embark on a professional career as a literary scholar, the situation is not so obvious. On the contrary, in recent years it has turned out that the use of sophisticated data analysis brings genuinely new scientific findings. For example, we could recently read that a computer analysis of the style of Shakespeare’s plays attributed co-authorship of the play Henry VI to the Bard of Stratford’s eternal rival, Christopher Marlowe, who had long been considered one of the candidates in alternative theories of the authorship of Shakespeare’s work. The computer analysis did refute the idea that Marlowe was Shakespeare himself (or the other way round, if you like), but a recognised co-authorship of one of the most essential works of the traditional Western canon is not insignificant. Both for Marlowe and for the future relationship between the humanities and computational methods, which in academic circles is called, somewhat vaguely, Digital Humanities. This relationship, however, confirms what has already been said: computing power and clever software are changing and supplementing established methods in the humanities (and not only there), while it still holds that the new algorithmic methods succeed when they are accompanied by high-quality, as objective and precise as possible, classical research. One does not work without the other. At least not until artificial intelligence produces creative results comparable to human ones. Whether that will ever happen is uncertain. For now, computers serve scientists only as a cognitive prosthesis; the human element is still indispensable in many cases.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Because we look at the world more (in the social sciences and the humanities) or less (in the hard sciences) from the position of a human observer, we must reckon with the fact that the social world will always appear to us through our human errors, cognitive biases, ideologies, prejudices and lack of knowledge. We often say that an uneducated person is more susceptible to opinions based on emotions, and to a tendency towards irrational reasoning in general. But there is a problem on the other side too. The more educated a person is, the more his life and career are invested in a particular, and it must be said narrow, part of the views of the world. Where the “uneducated” man merely speculates with his mates over an evening beer and in the morning goes to a job that has nothing to do with politics, the “educated” man defends values to which he devotes his whole professional and often private life too, because he has to. How could he undermine the values that secure him an income and social prestige, not to mention that most of his social contacts consist of people like himself? From this it follows, for me, that the educated man may paradoxically be much more prone to hasty and emotional reasoning, because unlike the uneducated man, who at most embarrasses himself among friends over a beer, the educated man’s life collapses if it turns out that he has been wrong all along. Being wrong means an existential threat to him. That is why the advocates of Stalinism, Maoism, behaviourism and other thoroughly unscientific theories defended these ideas to the very last minute, even after it was clear what atrocities they had committed on people and minds.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">So there are the intellectuals, from whom dogmatic clinging to their opinions can be especially expected. Unfortunately for us, students official and eternal, it is precisely they whom we look up to with all too much trust as totems of true and undistorted knowledge. But it need not be so, if we are able to judge for ourselves whether their ideas are worth our time. For that, however, a student needs some already existing knowledge on the basis of which to evaluate new knowledge. We generally acquire knowledge through our own experiences, intuition, spiritual revelation and, last but not least, yes, you guessed it, again from the intellectuals already mentioned. And although there are those who can, in a dark corner of their room, without a supply of other people’s ideas, derive mathematical equations, understand Marxism, write Shakespeare’s sonnets or build a small nuclear reactor, most of us will pick up a book and absorb, line by line, someone else’s pre-chewed ideas, only to be able to reproduce them as our own, with or without a citation in a footnote. It seems that if we want to avoid uncritically accepting the ideas of one intellectual, we must accept the ideas of another! It is a vicious circle that we will not easily escape. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">What we can do is come to terms with the fact that most of the knowledge we know is simply wrong or, at least, as my computer science teacher used to say, untrue. New truth is born at the margins of the mainstream of current knowledge, never at its centre, which mostly serves as the custodian of the status quo, that is, of the truths generally accepted in society, to which intellectuals turn as to the “consensus”, and people who have not the faintest idea what these temporary truths actually mean (i.e. journalists, writers, political commentators = verbal people without a mathematical and statistical education) as to “what the experts say”. But let us not despair: many people before us went through the same process of groping for the truth, and yet they reached some new knowledge.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">We will not attain truth and objectivity any time soon — our brains were certainly not made for it, and it is something of an accident and a miracle that the gelatinous mass that once served for hunting mammoths and gathering berries can now calculate when the universe began — but we can approach them through the slow and careful work of accumulating information, sorting and comparing facts, to which we gradually add our own thoughts. Most of the time we will move in shadows, but now and then, at the periphery of our thinking, we will catch the light of information that bears some relation to the truth. As in the humanities, this activity was until recently a relatively successful procedure for what we generally call education. As in the humanities, much useful information could only be absorbed by verbal means. And for the same reason as in the humanities, this path is insufficient today.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">After the election results were announced and the winner declared, I felt cheated. Not by the winning or the losing candidate, but by myself. Under the pressure of expert opinions and interpretations of research, I let myself be persuaded that the presidential candidate, Hillary Clinton, had a more than 80% chance of winning this election. In my defence, I was not the only one who succumbed to this “consensus”, and at the same time I was one of the many people who lacked the knowledge needed to at least verify the methods by which this consensus actually came about. I felt \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">functionally illiterate\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">This idea is not so far-fetched. Text, as a medium of thinking, serves more and more only for popularisation; the real core of knowledge is encoded in mathematical form. That, after all, is what Vilém Flusser wrote in his essay \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Alfanumerická společnost\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, in which he describes how text and traditional verbal literacy, once the preserve of the learned and the clergy, spread thanks to the democratisation of education; now, however, the alphanumeric society is governed by a new clergy that commands the language of mathematics (and, I dare add, the general language of algorithmic thinking and programming). This does not mean that the intellectuals of yesterday, such as the American journalist Malcolm Gladwell, will vanish at once. The function of popularisers of scientific knowledge will grow in importance for the lay public, because more and more of the public will (unless the current trend changes) be functionally or completely mathematically illiterate. For the new intellectuals, the guardians of knowledge, for mathematically minded people, Gladwell may be useless or even counterproductive, because he will be sowing plenty of untruths and lies in society.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Does this mean that everyone who wants to consider themselves an educated person today must necessarily study mathematics? It is quite obvious that in practice this need not and does not happen. But if the goal of an intellectual is truth (however naive this word sounds in a postmodern society), mathematical and statistical thinking is certainly a suitable tool for approaching the truth. This, after all, is understood even by the epicentre of all intellectualism, the universities, as they began to take mathematics into traditionally verbal disciplines. I have already mentioned Digital Humanities, the newest contribution of bringing mathematics into the humanities; similar revolutions could be observed in the mathematisation of economics, sociology and recently even history and theology, when the academic and historian Richard Carrier used Bayesian statistics to reassess the facts in studies of early Christianity and the existence of Jesus Christ. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The mathematisation of thinking, however, is not without its dangerous corners. Except perhaps for mathematics itself, where within some axiomatic system one can prove unambiguously that a given expression is true, or physics, where theoretical findings can be verified by experiment given the necessary technology, everywhere else one has to add some hypotheses of one’s own to the equations, and with them all that human baggage in the form of ideologies and cognitive biases. We thus arrive at the opposite extreme: mathematics “without lessons in sociology, history, cultural anthropology, ethnology or philosophy” can serve not only ideological propaganda but also destructive political and economic agendas. In the November issue of Literární noviny, Michal Rubáš gives in his column\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> O ne-užitečnosti matematiky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> one of many examples: in the German economy it is calculated that “in the coming years it [will be] necessary to replace the loss of the dying-out domestic workforce with workers from abroad, and between the two variables they write ‘equals’. […] Had the managers of industry studied something other than economics or mathematics, they would have learned that even if many objects can be denoted by the same or similar signs, they do not thereby acquire the properties of the signs, nor do they begin to resemble one another more”. (Literární noviny, 11\u002F2016, p. 2) Yes, even the queen of sciences, mathematics, can be grafted onto an ideology, especially when abstracting away all the real properties of the objects in the equations simplifies the calculations so splendidly, where a native and educated German can be exchanged for a person without knowledge of the local language, culture and society, a person without a background and without security in life.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">What follows from all this? Verbal blather, without logical reasoning and without the necessary skills to obtain and machine-interpret Big Data; blather that in its argumentation targets the reader’s emotions, is just as toxic as the puritanical mathematical models of technical fachidiots. One has a diploma in rhetoric and English literature, the other in algebraic topology. These opposite poles met in the American presidential election, with the aim of unanimously installing in the presidential chair the first woman, a Democrat, the mother of all social warriors and the kindly grandmother of the big bad wolves of Wall Street.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Those functionally illiterate in statistics and mathematics could only look at a nice infographic that appears as seductive as a long essay in the New York Times full of quotations from literary works. Both outputs, which reduce complex data with many variables to a digestible output for the mathematically illiterate humanist majority, work as a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">meme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> that is (mis)used in society for argumentation, for intimidating political opponents and for disinformation. The mathematically illiterate humanist majority let itself be carried away by numbers that meant nothing to it. Journalists, political “pundits” and commentators spread and recycled this meme, which for them was a black box, epistemological fast food, because their education (and often their intelligence too) cannot digest anything numerical. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">I feel that I was one of them. Not because I consciously spread their ideology, but because I could not come up with mathematical and statistical counterarguments that would express my disagreement with how the mainstream media interpret the (American) world. Without a deeper understanding of where the data come from and how they are handled, my role, for some the role of an intellectual, shrank to elegantly citing research that led me to a certain conviction. All wrong. I came a cropper like most people. When all the illusions that it is possible to outsource one’s decision-making to incompetent media icons have fallen, what next?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">First of all, we need to keep our feet on the ground and say from the start that it is unrealistic for every \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">true intellectual of the information age\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> to download new data every day and analyse it overnight on their computer, only for everything to change the next day so that they could start all over again. More sophisticated algorithms, accessible to the public, can certainly simplify a good deal, but alongside such a solution my proposal is much more prosaic: the true intellectual of the information age should be able to take a raw collection of data and apply an analysis to it according to mathematical methods, but also according to hypotheses that he chooses \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">himself\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, and he should be able \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">himself\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> to apply his hypotheses to a statistical model. Whether the resulting analysis has anything to do with reality will then depend on which hypotheses a person prefers according to his understanding of the world. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">I therefore propose that everyone who considers themselves an intellectual, an analyst or another public figure speaking to the people should put their skin in the game: show us the data you start from; describe to us the methodology and hypotheses with which you interpret the data; finally, attach all this information to your article or publish it on your public profile, GitHub or the like. Argue (with) data. For the word is not an ideal tool for grasping dynamic complex systems. Enough of verbal rhetoric à la New York Times. Every university student must be able to download the data and the description of the methodology and run them through their own programs. If university is a preparation for life, numerical competence and dexterity with data are the Latin of our time; they are the lingua franca of the educated. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">If someone longs for peace and happiness, let them have faith in others, even though they risk parroting pre-chewed food. Such a person, even a university graduate, will be cheap advertising and a useful idiot for all ideologues. But if they want to be a disciple of truth, let them search the universe of data.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>(Send errors, typos and questions to hello(at)jakubferenc.cz)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>",1790905671286]