[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-en-a-brief-history-of-the-web-from-the-birth-of-the-web-to-2007-part-5":3,"translation-en-a-brief-history-of-the-web-from-the-birth-of-the-web-to-2007-part-5":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},525,"22. 12. 2015","2015-12-22T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast","2026-08-14T12:24:00","2026-08-14T10:24:00","strucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F",{"rendered":17},"Stručná historie Webu:  Od vzniku Webu až do roku 2007 (5. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Potom, co Tim Berners-Lee úspěšně vystudoval na Oxfordu, se přestěhoval do výzkumného střediska CERN ve Švýcarsku, kde mu byla nabídnuta pozice softwarového inženýra. Předtím, než se v CERNu rozhodl vyřešit jednou pro vždy problémy se sdílením informací, pracoval na několika minoritních projektech. Berners-Lee byl například povolán, aby vytvořil uživatelsky přívětivější ovládání systému pro řízení vakua\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-0\" href=\"#post-525-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Místo toho, aby na obrazovce — o 24 řádcích s limitem 64 znaků na každém z nich — zobrazil najednou celý ovládací interface systému, rozhodl se vytvořit něco, co bychom nazvali „menu“: na hlavní obrazovce ponechal jen zobrazení hlavních modulů systému a teprve po kliknutí na vybranou část se operátor dostal na „podstránku“, kde byly dostupné relevantní komponenty.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zatímco výše zmíněný projekt neobsahoval žádné prvky hypertextu (snad až na možnost kliknutím zobrazit jinou část dokumentu), první projekt implementující model hypertextu byl ENQUIRE z roku 1980. ENQUIRE umožňoval „informace strukturovat jakýmkoli arbitrárním způsobem. Nemusely být zobrazovány ve stromové struktuře ani v sadě tabulek.“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-1\" href=\"#post-525-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. ENQUIRE nabízel obousměrné odkazy, což je funkcionalita, která například v dnešní podobě platformy Webu chybí: stránka, na kterou je odkazováno, neví, že je na ni odkazováno. Dle Tima Berners-Leeho\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-2\" href=\"#post-525-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> hlavním limitujícím faktorem tohoto projektu byla nemožnost odkazovat na externí zdroje; ENQUIRE podporoval odkazy mezi soubory i mezi částmi jednoho souboru. To vše ale v rámci jednoho souborového systému. Pokud chtěl Berners-Lee vytvořit skutečně globální informační systém, musel dostat ještě jednu šanci; tou šancí byl World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jaké z dosud vyjmenovaných projektů ovlivnily Berners-Leeho při návrhu a implementaci komponent Webu? Nepřímo jej ovlivnil Ted Nelson se svými Literary Machines; návrh NLS Douglase Engelbarta pak považuje k Webu nejblíže\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-3\" href=\"#post-525-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Dozvídáme se, že hypertext byl okolo roku 1989 již obecně známou technologií; SGML pak bylo přímo v CERNu hojně využíváno pro tvorbu struktury interních dokumentů\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-4\" href=\"#post-525-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Zdá se, že Berners-Lee měl, i díky otestování a zpětné vazbě k projektu ENQUIRE, mnoho potřebného k tomu, aby začal pracovat na dnes nejpoužívanější službě sítě Internet — službě World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Projekt „World Wide Web“, vytvořený v roce 1990, zahrnoval značkovací jazyk HTML, hypertextový protokol HTTP, mechanismus adresování dokumentů URI a prohlížeč. První webový prohlížeč, navržený Berners-Leem, se jmenoval „WorldWideWeb“ a nabízel unikátní funkci: oproti dnešním prohlížečům byl koncipován jako prohlížeč a editor zároveň; uživatelé tak pomocí tohoto grafického WYSIWYG\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-5\" href=\"#post-525-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> nástroje mohli přímo během prohlížení stránky editovat\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-6\" href=\"#post-525-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Podrobnější analýzu platformy Webu provádíme v sekci Web jako technologická platforma.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\" name=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vývoj prvních webových prohlížečů\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>První webový prohlížeč — WorldWideWeb — byl navržený pro systém NeXT, který svým výkonem převyšoval výpočetní sílu strojů v běžných domácnostech. V roce 1991 pak vychází první (v celkovém pořadí druhý) multiplatformní prohlížeč Line Mode Browser, jehož autorkou je Nicola Pellow. Nabídl pouze textový interface, a tudíž veškeré ovládání (přechod na jinou stránku) bylo nutné provést zadáním příslušného příkazu. Ve stejném roce vychází prohlížeč Erwise vyvinutý finským univerzitním týmem. Erwise bývá obvykle označován jako první prohlížeč s grafickým interface\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-7\" href=\"#post-525-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, nicméně, jak jsme mohli vidět, není tomu tak, neboť první grafický prohlížeč byl onen první prohlížeč vyvinutý Bernersem-Lee. Tato mystifikace spočívá nejspíše v tom, že Erwise skutečně drží určité prvenství: jednalo se o první prohlížeč pro okenní systém X-Window System (X11). Konkurenčním prohlížečem pro X11 byla Viola WWW. Pei-Yuan Wei, autor Violy WWW, se inspiroval projektem HyperCard od Apple. Jako Erwise také nabízela podporu více fontů, zvýraznění odkazů, tlačítka pro přechod vzad a vpřed, včetně tlačítka pro přechod na domovskou stránku. Jednotlivé stránky mohl uživatel „klonovat“ do nových oken. Viola také nabízela podporu zaznamenávání navštívených stránek a možnost stránku přidat do záložek.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-8\" href=\"#post-525-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Viola integrovala průlomovou podporu skriptování, vkládání apletů do těla stránky, vlastní verzi stylopisů a podporu HTML 3.0 standardu.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-9\" href=\"#post-525-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Viola je příklad, kdy software obsahující na papíře delší seznam funkcionalit není zárukou toho, že bude v konkurenci s méně vyspělými produkty úspěšný. Neboť jsou to především uživatelé, kteří o úspěšnosti rozhodují; z historie designových hnutí jsme se dozvěděli, že použitelnost, uživatelská přívětivost, atraktivita i strmější křivka učení jsou faktory pro uživatele často důležitější. Legendární prohlížeč Mosaic, vytvořený Marcem Andreessenem a Ericem Binou v NCSA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-10\" href=\"#post-525-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, je nejen považován za prohlížeč, který zpřístupnil Web masám, ale i prohlížeč, který přiblížil platformu Webu ke grafickému designu a DTP\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-11\" href=\"#post-525-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Mosaic totiž jako první prohlížeč umožnil zobrazování obrázků přímo v dokumentu stránky. Všechny předcházející prohlížeče se vypořádávaly s obrázky tak, že je zobrazovaly v samostatných oknech; a to většinou potom, co uživatel kliknul na odkaz pro jeho zobrazení. Integrací obrázků přímo do dokumentu, včetně zalomení textu kolem něj, se Web, slovy Tima Berners-Leeho\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-12\" href=\"#post-525-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, rázem stal atraktivnějším a svůdnějším místem. Pokud bychom zasadili Mosaic do kontextu oboru web designu, nabízí se možnost argumentovat, že Mosaic stojí u geneze web designu. Kombinace obrázků, prvotních stylopisů, možnosti používat různé typy písem a v neposlední řadě formátování textu je totiž již doménou zmíněných tradičních designových oborů, jež známe ze světa tiskovin. Mosaic dal prostor tvůrcům webových stránek, aby ryzí utilitárnost pozvedli na estetický zážitek vyvolaný vhodným poskládáním dostupných mediálních elementů. K tomu připočtěme, že Mosaic byl portován z původního unixového kódu na populární platformy Mac a PC. Berners-Lee píše, že „[…] Mosaic byl nejjednodušším krokem pro začátečníka, jak se dostat na Web, a tím pádem kritickým prvkem pro explozi Webu“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-13\" href=\"#post-525-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Po neshodách v NCSA Marc Andreessen se spolupracovníky zakládá Netscape Communications Corporation a přichází v roce 1994 na trh s novým (taktéž legendárním) prohlížečem Netscape Navigator. Na trhu ale nemá jednoznačný monopol, jelikož několik společností, mezi nimi Microsoft, si licencují zdrojový kód Mosaicu, na jehož základě Microsoft vydává vlastní prohlížeč Internet Explorer\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-14\" href=\"#post-525-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, jenž byl ve verzi 1.0 dodáván v samostatně prodávaném balíku Microsoft Plus! pro Windows 95. Netscape a Internet Explorer se stávají dominantními prohlížeči na trhu a snaží se upoutat pozornost uživatelů. Zatímco Microsoft mohl dodávat svůj prohlížeč zdarma v rámci svého operačního systému, který nabýval na popularitě, Netscape takové možnosti neměl, a tak se spoléhal na inovace ve vývoji technologických možností svého prohlížeče. Byl to právě Netscape, který pro platformu Webu zavedl takové funkce jako rámce (frames), cookies a především skriptovací jazyk JavaScript. Odpověď Microsoftu na JavaScript byla v roce 1996 vlastní implementace nazvaná JScript.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-15\" href=\"#post-525-footnote-15\">[16]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Konfrontace mezi těmito prohlížeči sílila a toto období se taktéž vhodně nazývá „válkami prohlížečů“. Udržení konkurenceschopnosti a vlivu na trhu podnítilo vývojáře k dalším inovacím. Vynořily se nové technologie a funkcionality: vylepšení možností kaskádových stylů, koncept dynamického HTML či technologie XMLHttpRequest, kterou vytvořila společnost Microsoft pro Internet Explorer 5 a kterou pod souhrnným označením AJAX teprve v roce 2005 popularizoval ve vlivném článku Jesse James Garrett z konzultační společnosti Adaptive Path\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-16\" href=\"#post-525-footnote-16\">[17]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> a prakticky např. v aplikacích společnosti Google. Následné války prohlížečů probíhaly i potom, co vliv Netscape upadl a jeho kód se stal open source základem pro prohlížeč Mozilla: objevily se nové prohlížeče Opera, Safari či později Chrome; Internet Explorer, se svou dominancí na trhu a neochotou implementovat chování dle standardů, se stal postrachem a noční můrou web designérů, ale i vývojářů, kteří pod nátlakem od designérů i nadřízených byli nuceni implementovat návrh webové stránky pro prohlížeče disparátních a idiosynkratických funkcionalit a typů chování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Stejně jako v případě GML, kdy různé a od sebe se lišící implementace vyžadovaly sjednocení a standardizaci, jež vyústila v SGML, tak i u webových technologií začali výrobci prohlížečů a weboví vývojáři chápat, že určitá míra centralizace a dohody je nutná, pokud „Web měl dosáhnout svého plného potenciálu“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-17\" href=\"#post-525-footnote-17\">[18]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. K těmto účelům již roku 1994 Tim Berners-Lee založil konsorcium W3C. To dodnes podporuje dialog mezi jednotlivými výrobci prohlížečů a navrhuje svá doporučení pro implementaci nových technologií. V historii se ale ukázalo, že ne vždy byla práce W3C v souladu s očekáváním a požadavky výrobců prohlížečů i samotných tvůrců webových stránek.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\" name=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Standardizace, boj o XHTML, W3C, WHATWG\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Zcela prvním standardem bylo HTML tak, jak jej navrhl Tim Berners-Lee. V roce 1993, tedy rok před vznikem W3C, Berners-Lee předkládá dokument popisující všechny HTML tagy a jejich funkce organizaci Internet Engineering Task Force (IETF)\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-18\" href=\"#post-525-footnote-18\">[19]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Po dlouhých a plodných debatách na elektronické konferenci (mailing listu) www-talk Dave Raggett navrhuje vylepšení původního HTML, které nese název HTML+\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-19\" href=\"#post-525-footnote-19\">[20]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Tato verze ovšem nebyla nikdy implementována a místo toho byla rovnou nahrazena HTML ve verzi 2.0. Následovala verze HTML 3.2, jež standardizovala použití tabulek, apletů a obtékání textu kolem obrázků; poskytovala také zpětnou kompatibilitu s verzí HTML 2.0.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-20\" href=\"#post-525-footnote-20\">[21]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> W3C specifikace HTML 4 byla hotova v roce 1997. Proces, kterým standardizace, respektive doporučení, byly tvořeny, komentuje Mark Pilgrim následovně:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„HTML vždy bylo konverzací mezi tvůrci prohlížečů, tvůrci [webových stránek], šprty zabývajícími se standardy a ostatními lidmi, kdo se ukázali a rádi diskutovali o hranatých závorkách. Většina z úspěšných verzí HTML byly ‚retro specifikace‘ dohánějící svět a zároveň se jej snažily postrčit správným směrem“. \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-21\" href=\"#post-525-footnote-21\">[22]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Pilgrim pokračuje:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Kdokoli, kdo říká, že HTML by mělo zůstat ‚čisté‘ (nejspíše tím, že by ignorovalo tvůrce prohlížečů nebo tvůrce [webových stránek] nebo obě možnosti), je jednoduše neinformován. HTML nikdy nebylo čisté a všechny pokusy o purifikaci byly neobyčejným selháním, kterému se vyrovnají pouze pokusy o jeho nahrazení“. \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-22\" href=\"#post-525-footnote-22\">[23]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Dodejme, že u všech dosud zmíněných verzí HTML vždy byla prokázána snaha o zachování zpětné kompatibility. Při uvedení nové verze se tvůrci webových stránek nemuseli obávat využít nových funkcionalit, aniž by již existující stránky přestaly zcela fungovat. Od těchto charakteristických konvencí průběhu tvorby doporučení se W3C odvrací roku 1997, kdy publikuje doporučení pro HTML 4.0 a zároveň oznamuje, že další verzi HTML nechystá; místo toho se začíná věnovat na XML založeným standardům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>W3C se tímto krokem transformuje z deskriptivní organizace na orgán snažící se o preskripci toho, jak by HTML a zároveň i webové stránky měly vypadat. Cílem tohoto posunu je právě ona intervence, před kterou varuje Mark Pilgrim: očista HTML. Je pravdou, že HTML je podmnožinou SGML, čímž dědí i několik záporných stránek: HTML má pevně danou sadu značek, není možné je rozšiřovat o vlastní moduly a neposkytuje potřebné vlastnosti, které by dovolovaly jednoduché strojové zpracování. W3C se rozhodlo zasáhnout a přetvořit HTML na podmnožinu XML. V lednu roku 2000 W3C zveřejňuje XHTML 1.0. Ze specifikace je zřejmé, že tato verze nepřináší nic nového; formuluje, jak HTML 4.0 zapisovat v „XML syntaxi“, požadující uzavírání tagů, malá písmena a psaní atributů HTML tagů v uvozovkách. Tato verze XHTML specifikuje tzv. Appendix C, který obsahuje postup, jak webové stránky psát v nové XHTML syntaxi se zachováním kompatibility. Další projekt W3C z roku 1999 — Extended Forms (později také XForms) — se již kompatibility vzdává, neboť „cíle pro příští generaci formulářů jsou nekompatibilní se zachováním zpětné kompatibility s prohlížeči navrženými pro předchozí verze HTML“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-23\" href=\"#post-525-footnote-23\">[24]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Konečně v květnu roku 2001 vychází verze XHTML 1.1, jež vedle minoritních novinek vyžaduje, aby každá XHTML 1.1 webová stránka byla posílána serverem ve specifické MIME\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-24\" href=\"#post-525-footnote-24\">[25]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> hlavičce application\u002Fxhtml+xml. Jinak řečeno, pokud tvůrce webových stránek chtěl vytvářet skutečné XHTML 1.1 projekty, bylo nutné, aby dodržel onu direktivu zasílat obsah s danou hlavičkou. Otázkou je: skutečně toho tvůrci webových stránek využívali?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnoho tvůrců webových stránek si po vydání XHTML předsevzalo, že jediný „správný“ způsob, jak tvořit pro platformu Webu, je využívat syntax XHTML. Tato metoda byla chápána jako dogma. Faktem je, že majorita webových stránek napsaných v XHTML nikdy XHTML dokumentem nebyla. Zmínili jsme, že dle specifikace musel každý XHTML dokument obsahovat příslušnou MIME hlavičku, aby byl interpretován jako XML. Problémem bylo, že dominantní prohlížeč té doby — Internet Explorer — nedokázal dokumenty s hlavičkou application\u002Fxhtml+xml řádně zobrazit. K tomu je třeba zmínit, že prohlížeče, které byly připravené pro zacházení s XHTML, také dokument nezobrazovaly, a to tehdy, pokud se v jejich zápisu vyskytla jediná chyba — toto však bylo chování vyžadované specifikací a považováno za „výhodu“ XHTML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud měla platforma Webu naplnit osud, který ji přiřknuli první průkopníci typu Douglase Engelbarta — tedy platforma umožňující komunikaci a spolupráci mezi lidmi, sdílení informací, tvorbu virtuálních komunit — bylo nutné do života webových stránek zapojit i uživatele, nikoli jako pasivní konzumenty, ale jako aktivní aktéry participující na obsahu. Dle XHTML specifikace by i tento obsah přidaný uživateli musel být XHTML validní; každý vložený komentář, každé vložené médium by muselo projít důkladnou kontrolou před svým zobrazením, jelikož případná nevalidita by způsobila, že by se všem uživatelům zobrazila chybová zpráva parseru XHTML kódu. I když je zřejmé, že většina stránek obsahovala mechanismy kontrolující vstupní data od uživatelů, málokdo si mohl dovolit nezobrazovat celou stránku kvůli neukončenému tagu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve výsledku jsme se tak setkali se stavem, kdy mnoho webových stránek pyšně zobrazovalo lákavé ikonky informující o XHTML 1.0 (1.1) validitě dané stránky, přesto při nedostupnosti hlavičky application\u002Fxhtml+xml byl jejich obsah prohlížeči interpretován jako klasický text\u002Fhtml obsah, jinak řečeno, jako HTML 4.0 (4.01). Avizovaná verze XHTML 2.0 se navíc měla od HTML zcela odloučit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 2004 na jedné z konferencí W3C několik členů v čele se společnostmi Mozilla Foundation a Opera Software vyjádřilo nespokojenost s vedením: oproti ostatním členům podporovalo zachování zpětné kompatibility a především tvoření nových specifikací a nových funkcionalit nikoli preskriptivně, ale na základě toho, co je skutečně pro vývojáře webových prohlížečů a tvůrce webových stránek relevantní v „reálném světě“ platformy Webu. Nesouhlas vedl k založení skupiny Web Hypertext Application Technology Working Group (WHATWG), zastřešovaná tvůrci webových prohlížečů (mimo společnost Microsoft). Skupina začala pracovat na několika důležitých projektech: poprvé jasně definovala, jak prohlížeče mají zpracovávat HTML a jak mají nakládat s chybným zápisem; zasloužila se také o vytvoření specifikace HTML5\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-25\" href=\"#post-525-footnote-25\">[26]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. V roce 2006 Tim Berners-Lee oznámil, že W3C a WHATWG budou na dalších projektech spolupracovat. V roce 2009 byla práce XHTML 2 ukončena a zrušena.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"web-20\" name=\"web-20\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Web 2.0\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Absence zpětné kompatibility a příliš krutá daň i za jeden neuzavřený tag v kódu nebyly vlastnostmi XHTML, které by odpovídaly tomu, jakým směrem se Web kolem roku 2004 vyvíjel. Nové či znovuobjevené technologie přetvářely Web na multimediální prostor, jehož grafický interface poskytoval „bohaté uživatelské zážitky“. Vedle bohatší interakce webové projekty začaly více zapojovat uživatele do svých procesů — i díky projektům společnosti Google (Google Mail, Google Maps) a dalším jako Flickr, Amazon, Ebay, Wikipedie se Web ze statického hypertextového projektu stává dynamickým a sociálním prostorem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tyto změny a tendence shrnul v roce 2004 Tim O’Reilly pod pojmem Web 2.0 (samotný termín použila poprvé už v roce 1999 Darcy DiNucci), pojem, který od té doby nepřestal být kontroverzní. Termín může na první pohled implikovat, že vznikla zcela nová verze platformy Webu, ale není tomu tak. O’Reilly se snažil zachytit právě ony změny, ke kterým Web postupně dospěl. Ve svém hojně citovaném článku What is Web 2.0\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-26\" href=\"#post-525-footnote-26\">[27]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> O’Reilly píše, že Webem 2.0 chápe: zvýšenou participaci uživatelů na tvorbě webového obsahu, vznik wiki projektů, znovuobjevení souboru technologií, které jsou souhrnně označovány jako AJAX\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-27\" href=\"#post-525-footnote-27\">[28]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> a které umožňují asynchronní komunikaci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V prostředí, kdy na trhu prohlížečů existoval monopol společnosti Microsoft a kde slovo „mobilní web“ vyvolávalo negativní vzpomínky na zážitky s užíváním technologie WAP, mohli tvůrci webových stránek pokládat navrhování pro Web za činnost velmi podobnou grafickému designu v tištěném médiu: „malířské plátno“ uvnitř prohlížeče mělo pevně dané rozměry zadané jednotkami pixelů, hardware a software uživatelů zobrazující webové stránky se v rámci jednoho operačního systému příliš nelišil; pokud ano, weboví tvůrci se stále mohli spoléhat na to, že uživatel bude mít myš, klávesnici, monitor o uhlopříčce 15” nebo 17” a k webovým stránkám bude přistupovat ze statického kontextu pohodlí svého domova.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Není těžké pochopit, proč tento stav platformy Webu sváděl webové tvůrce k myšlence, že „správný designový přístup“ pro Web je navrhování webových stránek tak, že se vždy zobrazují stejně. Weboví designéři se většinou rekrutovali buďto z řad inženýrsky smýšlejících tvůrců, případně z řad designérů přicházejících z offline světa tisku. V obou případech je přítomna konzistence vlastností, která je od těchto povolání očekávána. Bralo se jako samozřejmost, že webová stránka se musí zobrazovat na všech konfiguracích stejně. Objevovali se (a dokonce stále i dnes ještě objevují) profesionálové a designové firmy, jejichž hlavním mottem je právě tato „pixel-perfect“ preciznost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Problémy tohoto přístupu se začaly objevovat ve chvíli, kdy Microsoft ztratil majoritní postavení na trhu prohlížečů. Nové prohlížeče rychle doháněly popularitu Internet Exploreru, což nutilo tvůrce přestat optimalizovat stránky pro jednu konkrétní konfiguraci a začít smýšlet obecněji a abstraktněji. John Allsopp\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-28\" href=\"#post-525-footnote-28\">[29]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> již v roce 2000 psal o tom, že je třeba přijmout Web za to, čím skutečně je: digitálním, interaktivním, tedy novým médiem. Navrhoval, že flexibilita a adaptibilita nejsou vlastnosti, se kterými by tvůrci webových stránek měli bojovat; naopak, Allsopp správně píše, že jsou jeho výhodou. Zažité praktiky se ale těžko obměňují, a tak se tento manifest z roku 2000 nesetkal s pochopením. To se ale mění v roce 2007.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Apple v roce 2007 uvádí revoluční mobilní zařízení — iPhone —, které poprvé nabízí uživatelům zážitek z Webu, který se přibližuje tomu při používání stolního počítače. Zařízení to není dokonalé, ale obsahuje v sobě prohlížeč Safari, jenž implementuje většinu důležitých a moderních specifikací. Apple zároveň poprvé představuje zařízení, u kterého je dotykové ovládání uživateli přijmuto jako skutečná alternativa ke klávesnici a počítačové myši. Web se díky iPhonu stává mobilním.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnohé další firmy více či méně úspěšně navazují na iPhone svými produkty. Podnikatelé i weboví tvůrci si uvědomují, že mobilní uživatelé se stávají čím dál tím více relevantnějším segmentem. První reakcí webových tvůrců jsou tzv. „mobilní verze stránek“. Jedná se o samostatné verze, které jsou dostupné pod speciální subdoménou. Podle tradičního názvu této subdomény — např. mobile.domena.cz — se těmto verzím také přezdívá „m dot“ stránky. Vzhled těchto stránek byl formován na základě rozměrů konkrétních zařízení; ve většině případů na základě rozměrů obrazovky zařízení iPhone.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>S přibývajícími zařízeními, velikostmi obrazovek, technickými možnostmi ale i tyto mobilní verze stránek přestaly být vhodným řešením. Bylo třeba vytvářet stránky, jež byly skutečně flexibilní, vhodně zobrazitelné na co možná největším počtu zařízení. Weboví tvůrci tak nezbytně museli zahodit svá přesvědčení o tom, že webová stránka musí vypadat na každé obrazovce stejně. Naopak, nyní bylo vyžadováno, aby webová stránka byla tvořena tak, aby se přizpůsobovala technologickým a fyzickým limitům zařízení: bylo nesmyslné po uživatelích chtít, aby na svých chytrých mobilních zařízeních ovládali interface webové stránky stejně jako na svých stolních počítačích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>S řešením přichází v roce 2010 Ethan Marcotte\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-29\" href=\"#post-525-footnote-29\">[30]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, když zavádí do praxe web designu pojem responzivní web design. Stejně jako v případě AJAXu, i Marcotte nevynalezl nové technologie, pouze vhodně kombinuje technologie již existující. Těmi jsou CSS media queries, relativní jednotky, flexibilní rozměry obrázků a jiných médií. Weboví designéři získávají metodiku, jak na mnoha zařízeních zobrazovat ten samý obsah.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 2011\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-30\" href=\"#post-525-footnote-30\">[31]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Luke Wroblewski argumentuje, aby tvůrci webových stránek přestali pokládat mobilní zařízení za sekundární a nutné zlo; tvrdí, že navrhování pro mobilní zařízení může pomoci determinovat nejen vzhled, ale i obsah projektů. Jinak řečeno, Wroblewski věří, že přirozené limity mobilních zařízení nutí webové tvůrce navrhovat takový interface a připravovat takový obsah, jež jsou skutečně pro uživatele relevantní. Tímto vzniká mobile first přístup k tvorbě webových stránek jako filosofie, pomocí které limitů mobilních zařízení je využíváno proto, aby weboví tvůrci rozhodli, co je na jejich projektech skutečně důležité a relevantní. Na druhou stranu, čím výkonnější a technicky zdatnější zařízení uživatel pro přístup na webové stránky používá, tím více dodatečného obsahu je mu možno zpřístupnit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Snahou aplikovat a přenášet zažité úkony a schémata z tradičního média tisku na platformu Webu bylo nejen nepochopení toho, co Web jako nové médium znamená a nabízí, ale také rozhodnutí limitující škálu možností, ze kterých webový designér vybírá. Pokud weboví tvůrci nemají opakovat stejnou chybu i u mobilních zařízení, je třeba mít na mysli, že mobilní zařízení představují nejen novou formu interface, ale také odlišný \u003Cem>kontext momentálního použití\u003C\u002Fem>. I to jsou tedy otázky, se kterými se současný web design musí vypořádat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Stručná historie Webu\u003C\u002Fstrong> — pětidílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">1. část: Nikola Tesla, H. G. Wells a Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F\">2. část: Douglas Engelbart a NLS\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3. část: Xanadu Teda Nelsona\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4. část: Počátky HTML, Aspen Movie Map a HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>5. část: Od vzniku Webu až do roku 2007\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-0\">GILLIES a CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, s. 158 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-1\">Tamtéž, s. 170 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-2\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-3\">Tamtéž \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-4\">GILLIES a CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, s. 160 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-5\">Zkratka anglické fráze What You See Is What You Get \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-6\">V prohlížečích nicméně nacházíme moduly, které umožňují „živé“ editování obsahu stránky. Zmiňme např. modul Firebug či Chrome Developer Tools. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-7\">V době psaní této práce anglická Wikipedia cituje několik zdrojů, které píší o Erwise jako prvním prohlížeči s grafickým interface. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-8\">BERNERS-LEE, An updated quick look at ViolaWWW \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-9\">The Viola World Wide Web Application: 9.1 Features Highlight \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-10\">National Center for Supercomputing Applications, University of Illinois (US) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-11\">Desktop Publishing \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-12\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-13\">Tamtéž \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-14\">Microsoft and Spyglass kiss and make up \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-15\">JavaScript: How Did We Get Here? \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-15\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-16\">JAMES GARRETT, Ajax: A New Approach to Web Applications \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-16\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-17\">„Vést Web ke svému plnému potenciálu“ je oficiální motto konsorcia W3C \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-17\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-18\">BERNERS-LEE a CONNOLLY, Hypertext Markup Language (HTML): A Representation of Textual Information and MetaInformation for Retrieval and Interchange \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-18\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-19\">RAGGETT, HTML+ (Hypertext markup format) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-19\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-20\">PILGRIM, HTML5: up and running, s. 6 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-20\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-21\">Tamtéž, s. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-21\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-22\">Tamtéž, s. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-22\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-23\">XHTML™ Extended Forms Requirements \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-23\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-24\">Multipurpose Internet Mail Extensions — konkrétně hlavička content-type indikuje typ obsahu \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-24\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-25\">HTML, Living Standard: 12.2 Parsing HTML documents \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-25\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-26\">O’REILLY, What Is Web 2.0: Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-26\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-27\">Asynchronous JavaScript and XML \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-27\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-28\">ALLSOPP, A Dao of Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-28\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-29\">MARCOTTE, Responsive Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-29\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-30\">V roce 2011 Wroblewski vydává knihu Mobile first, první zmínku o mobile first ale nacházíme v jeho webovém článku z roku 2009 viz http:\u002F\u002Fwww.lukew.com\u002Fff\u002Fentry.asp?933 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-30\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Potom, co Tim Berners-Lee úspěšně vystudoval na Oxfordu, se přestěhoval do výzkumného střediska CERN ve Švýcarsku, kde mu byla nabídnuta pozice softwarového inženýra. Předtím, než se v CERNu rozhodl vyřešit jednou pro vždy problémy se sdílením informací, pracoval na několika minoritních projektech. Berners-Lee byl například povolán, aby vytvořil uživatelsky přívětivější ovládání systému pro řízení vakua[1]. […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-525","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F525",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=525",[62],{"count":63,"href":64},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F525\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},809,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F525\u002Frevisions\u002F809",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=525",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=525",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=525",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"A Brief History of the Web: From the Birth of the Web to 2007 (Part 5)","a-brief-history-of-the-web-from-the-birth-of-the-web-to-2007-part-5","The final part of the series: from ENQUIRE and the first browsers through the browser wars, XHTML and WHATWG to Web 2.0, the iPhone and responsive design.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Breve historia de la Web: del nacimiento de la Web a 2007 (parte 5)","breve-historia-de-la-web-del-nacimiento-de-la-web-a-2007-parte-5","La última parte de la serie: de ENQUIRE y los primeros navegadores, pasando por la guerra de navegadores, XHTML y WHATWG, a la Web 2.0, el iPhone y el diseño responsive.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"Brève histoire du Web : de la naissance du Web à 2007 (5e partie)","breve-histoire-du-web-de-la-naissance-du-web-a-2007-5e-partie","Du WorldWideWeb de Berners-Lee à la guerre des navigateurs, du combat autour de XHTML au Web 2.0, puis à l’iPhone, au responsive web design et au mobile first.","\u003Cp>After Tim Berners-Lee successfully graduated from Oxford, he moved to the CERN research centre in Switzerland, where he was offered a position as a software engineer. Before he decided at CERN to solve the problems of information sharing once and for all, he worked on several minor projects. Berners-Lee was, for example, called upon to create more user-friendly controls for a vacuum control system\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-0\" href=\"#post-525-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Instead of displaying the entire control interface of the system at once on a screen of 24 lines — with a limit of 64 characters on each of them — he decided to create something we would call a “menu”: on the main screen he left only a display of the main modules of the system, and only after clicking on a selected part did the operator get to a “subpage” where the relevant components were available.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>While the project mentioned above contained no elements of hypertext (except perhaps the possibility of displaying another part of the document by clicking), the first project implementing the hypertext model was ENQUIRE from 1980. ENQUIRE made it possible “to structure information in any arbitrary way. It did not have to be displayed in a tree structure or in a set of tables”\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-1\" href=\"#post-525-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. ENQUIRE offered bidirectional links, a functionality that is missing, for instance, from today’s form of the Web platform: a page that is linked to does not know that it is being linked to. According to Tim Berners-Lee\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-2\" href=\"#post-525-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, the main limiting factor of this project was the impossibility of linking to external resources; ENQUIRE supported links between files as well as between parts of a single file. But all of that within a single file system. If Berners-Lee wanted to create a truly global information system, he had to get one more chance; that chance was the World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Which of the projects listed so far influenced Berners-Lee in the design and implementation of the components of the Web? He was indirectly influenced by Ted Nelson and his Literary Machines; he considers Douglas Engelbart’s NLS design to be the closest to the Web\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-3\" href=\"#post-525-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. We learn that around 1989 hypertext was already a generally known technology; SGML, in turn, was used extensively at CERN itself to structure internal documents\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-4\" href=\"#post-525-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. It seems that Berners-Lee, thanks also to the testing of and feedback on the ENQUIRE project, had much of what he needed to start working on what is today the most widely used service of the Internet — the World Wide Web service.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The “World Wide Web” project, created in 1990, comprised the HTML markup language, the HTTP hypertext protocol, the URI mechanism for addressing documents, and a browser. The first web browser, designed by Berners-Lee, was called “WorldWideWeb” and offered a unique feature: unlike today’s browsers, it was conceived as a browser and an editor at the same time; using this graphical WYSIWYG\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-5\" href=\"#post-525-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> tool, users could thus edit pages directly while browsing them\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-6\" href=\"#post-525-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. We carry out a more detailed analysis of the Web platform in the section The Web as a Technological Platform.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\" name=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>The development of the first web browsers\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>The first web browser — WorldWideWeb — was designed for the NeXT system, whose performance exceeded the computing power of the machines found in ordinary households. Then, in 1991, came the first multiplatform browser (the second overall), the Line Mode Browser, written by Nicola Pellow. It offered only a text interface, and therefore all control (moving to another page) had to be done by entering the appropriate command. In the same year, the Erwise browser, developed by a Finnish university team, was released. Erwise is usually described as the first browser with a graphical interface\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-7\" href=\"#post-525-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>; however, as we have seen, this is not the case, for the first graphical browser was that very first browser developed by Berners-Lee. This mystification most likely stems from the fact that Erwise does hold a certain primacy: it was the first browser for the X Window System (X11). A competing browser for X11 was Viola WWW. Pei-Yuan Wei, the author of Viola WWW, drew inspiration from Apple’s HyperCard project. Like Erwise, it also offered support for multiple fonts, highlighting of links, and back and forward buttons, including a button for going to the home page. The user could “clone” individual pages into new windows. Viola also offered support for recording visited pages and the option of bookmarking a page.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-8\" href=\"#post-525-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Viola integrated groundbreaking support for scripting, embedding applets in the body of a page, its own version of style sheets and support for the HTML 3.0 standard.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-9\" href=\"#post-525-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Viola is an example of how software with a longer list of features on paper is no guarantee of success in competition with less advanced products. For it is above all users who decide on success; from the history of design movements we have learned that usability, user-friendliness, attractiveness and even a steeper learning curve are often more important factors for users. The legendary Mosaic browser, created by Marc Andreessen and Eric Bina at NCSA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-10\" href=\"#post-525-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, is considered not only the browser that made the Web accessible to the masses, but also the browser that brought the Web platform closer to graphic design and DTP\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-11\" href=\"#post-525-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Mosaic was, after all, the first browser that made it possible to display images directly in the document of a page. All the previous browsers dealt with images by displaying them in separate windows; and mostly only after the user had clicked on a link to display them. With images integrated directly into the document, including text wrapping around them, the Web, in the words of Tim Berners-Lee\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-12\" href=\"#post-525-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, suddenly became a more attractive and seductive place. If we were to place Mosaic in the context of the field of web design, one could argue that Mosaic stands at the genesis of web design. The combination of images, early style sheets, the possibility of using different typefaces and, last but not least, text formatting is, after all, already the domain of the traditional design disciplines mentioned, which we know from the world of print. Mosaic gave the creators of web pages room to raise pure utility to an aesthetic experience evoked by a fitting arrangement of the available media elements. Add to this that Mosaic was ported from the original Unix code to the popular Mac and PC platforms. Berners-Lee writes that “[…] Mosaic was the simplest step for a beginner to get onto the Web, and therefore a critical element in the explosion of the Web”\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-13\" href=\"#post-525-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>After disagreements at NCSA, Marc Andreessen and his colleagues founded the Netscape Communications Corporation and in 1994 came onto the market with a new (likewise legendary) browser, Netscape Navigator. It did not, however, hold an outright monopoly on the market, since several companies, Microsoft among them, licensed the source code of Mosaic, on the basis of which Microsoft released its own browser, Internet Explorer\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-14\" href=\"#post-525-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, which in version 1.0 was shipped in the separately sold Microsoft Plus! package for Windows 95. Netscape and Internet Explorer became the dominant browsers on the market and competed for the attention of users. While Microsoft could ship its browser for free as part of its operating system, which was growing in popularity, Netscape had no such option, and so it relied on innovation in developing the technological capabilities of its browser. It was Netscape that introduced to the Web platform such features as frames, cookies and above all the JavaScript scripting language. Microsoft’s answer to JavaScript came in 1996 with its own implementation called JScript.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-15\" href=\"#post-525-footnote-15\">[16]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The confrontation between these browsers intensified, and this period is also aptly called the “browser wars”. Staying competitive and keeping influence on the market spurred developers to further innovation. New technologies and features emerged: improved capabilities of Cascading Style Sheets, the concept of dynamic HTML, or the XMLHttpRequest technology, which Microsoft created for Internet Explorer 5 and which was popularised under the umbrella term AJAX only in 2005, in an influential article by Jesse James Garrett of the consultancy Adaptive Path\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-16\" href=\"#post-525-footnote-16\">[17]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, and in practice, for example, in Google’s applications. Further browser wars went on even after the influence of Netscape declined and its code became the open-source basis of the Mozilla browser: new browsers appeared, Opera, Safari and later Chrome; Internet Explorer, with its dominance of the market and its unwillingness to implement behaviour according to the standards, became the terror and nightmare of web designers, but also of developers who, under pressure from designers and superiors alike, were forced to implement the design of a web page for browsers of disparate and idiosyncratic features and behaviours.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Just as in the case of GML, where various mutually differing implementations required unification and standardisation, which resulted in SGML, browser makers and web developers also began to understand that a certain degree of centralisation and agreement was necessary if “the Web was to reach its full potential”\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-17\" href=\"#post-525-footnote-17\">[18]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. For these purposes, Tim Berners-Lee founded the W3C consortium as early as 1994. To this day it supports dialogue between individual browser makers and proposes its recommendations for implementing new technologies. History has shown, however, that the work of the W3C was not always in line with the expectations and requirements of browser makers and of the creators of web pages themselves.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\" name=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Standardisation, the fight over XHTML, W3C, WHATWG\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>The very first standard was HTML as Tim Berners-Lee designed it. In 1993, that is, a year before the W3C came into being, Berners-Lee submitted a document describing all HTML tags and their functions to the Internet Engineering Task Force (IETF)\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-18\" href=\"#post-525-footnote-18\">[19]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. After long and fruitful debates on the www-talk electronic discussion list (mailing list), Dave Raggett proposed an improvement of the original HTML called HTML+\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-19\" href=\"#post-525-footnote-19\">[20]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. This version, however, was never implemented and was instead replaced straight away by HTML version 2.0. It was followed by HTML 3.2, which standardised the use of tables, applets and text flowing around images; it also provided backward compatibility with HTML 2.0.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-20\" href=\"#post-525-footnote-20\">[21]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> The W3C specification of HTML 4 was finished in 1997. Mark Pilgrim comments on the process by which standards, or rather recommendations, were created as follows:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“HTML has always been a conversation between browser makers, authors [of web pages], standards wonks, and other people who just showed up and liked to talk about angle brackets. Most of the successful versions of HTML have been ‘retro-specs,’ catching up to the world while simultaneously trying to nudge it in the right direction.” \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-21\" href=\"#post-525-footnote-21\">[22]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Pilgrim continues:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“Anyone who tells you that HTML should be kept ‘pure’ (presumably by ignoring browser makers, or ignoring authors [of web pages], or both) is simply misinformed. HTML has never been pure, and all attempts to purify it have been spectacular failures, matched only by the attempts to replace it.” \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-22\" href=\"#post-525-footnote-22\">[23]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Let us add that all the versions of HTML mentioned so far always showed an effort to preserve backward compatibility. When a new version was introduced, the creators of web pages could use the new features without fearing that existing pages would stop working altogether. The W3C turned away from these characteristic conventions of how recommendations were made in 1997, when it published the recommendation for HTML 4.0 and at the same time announced that it was not preparing another version of HTML; instead, it began to devote itself to XML-based standards.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>With this step, the W3C transformed itself from a descriptive organisation into a body attempting to prescribe what HTML, and web pages along with it, should look like. The aim of this shift was precisely the intervention Mark Pilgrim warns against: the purification of HTML. It is true that HTML is a subset of SGML, through which it also inherits several drawbacks: HTML has a fixed set of tags, it cannot be extended with custom modules, and it does not provide the properties that would allow easy machine processing. The W3C decided to intervene and remake HTML into a subset of XML. In January 2000, the W3C published XHTML 1.0. It is clear from the specification that this version brings nothing new; it formulates how to write HTML 4.0 in “XML syntax”, which requires closing tags, lowercase letters and writing the attributes of HTML tags in quotation marks. This version of XHTML specifies the so-called Appendix C, which contains a procedure for writing web pages in the new XHTML syntax while preserving compatibility. Another W3C project from 1999 — Extended Forms (later also XForms) — already gives up on compatibility, for “the goals for the next generation of forms are incompatible with preserving backward compatibility with browsers designed for earlier versions of HTML”\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-23\" href=\"#post-525-footnote-23\">[24]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Finally, in May 2001, XHTML 1.1 was released, which, besides minor novelties, required that every XHTML 1.1 web page be sent by the server with the specific MIME\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-24\" href=\"#post-525-footnote-24\">[25]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> header application\u002Fxhtml+xml. In other words, if the creator of web pages wanted to build genuine XHTML 1.1 projects, they had to follow that directive and send the content with the given header. The question is: did the creators of web pages actually make use of it?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>After the release of XHTML, many creators of web pages resolved that the only “correct” way to create for the Web platform was to use XHTML syntax. This method was understood as dogma. The fact is that the majority of web pages written in XHTML were never XHTML documents. We have mentioned that, according to the specification, every XHTML document had to contain the appropriate MIME header in order to be interpreted as XML. The problem was that the dominant browser of the time — Internet Explorer — could not properly display documents with the application\u002Fxhtml+xml header. It should be added that the browsers that were ready to handle XHTML did not display the document either, namely whenever there was a single error in its markup — this, however, was the behaviour required by the specification and was considered an “advantage” of XHTML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If the Web platform was to fulfil the destiny assigned to it by early pioneers such as Douglas Engelbart — that is, a platform enabling communication and collaboration between people, the sharing of information and the creation of virtual communities — it was necessary to bring users into the life of web pages, not as passive consumers but as active agents participating in the content. According to the XHTML specification, even this content added by users would have to be valid XHTML; every posted comment, every embedded medium would have to pass a thorough check before being displayed, since any invalidity would cause all users to be shown an error message from the parser of the XHTML code. Although it is clear that most pages contained mechanisms for checking the input data from users, few could afford not to display a whole page because of an unclosed tag.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In the end, we thus found ourselves in a situation where many web pages proudly displayed enticing badges announcing the XHTML 1.0 (1.1) validity of the page, yet without the application\u002Fxhtml+xml header their content was interpreted by browsers as ordinary text\u002Fhtml content, in other words as HTML 4.0 (4.01). Moreover, the announced XHTML 2.0 was supposed to break away from HTML completely.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In 2004, at one of the W3C conferences, several members led by the Mozilla Foundation and Opera Software expressed their dissatisfaction with the leadership: unlike the other members, they supported preserving backward compatibility and, above all, creating new specifications and new features not prescriptively, but on the basis of what is actually relevant for the developers of web browsers and the creators of web pages in the “real world” of the Web platform. The disagreement led to the founding of the Web Hypertext Application Technology Working Group (WHATWG), backed by the makers of web browsers (except Microsoft). The group began working on several important projects: for the first time, it clearly defined how browsers should process HTML and how they should deal with erroneous markup; it was also responsible for the creation of the HTML5 specification\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-25\" href=\"#post-525-footnote-25\">[26]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. In 2006, Tim Berners-Lee announced that the W3C and WHATWG would cooperate on further projects. In 2009, work on XHTML 2 was ended and cancelled.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"web-20\" name=\"web-20\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Web 2.0\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>The absence of backward compatibility and the far too harsh penalty for even a single unclosed tag in the code were not properties of XHTML that matched the direction in which the Web was developing around 2004. New or rediscovered technologies were transforming the Web into a multimedia space whose graphical interface provided “rich user experiences”. Besides richer interaction, web projects began to involve users more in their processes — thanks also to Google’s projects (Google Mail, Google Maps) and others such as Flickr, Amazon, eBay and Wikipedia, the Web turned from a static hypertext project into a dynamic and social space.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>These changes and tendencies were summed up in 2004 by Tim O’Reilly under the term Web 2.0 (the term itself had been used for the first time by Darcy DiNucci as early as 1999), a term that has not ceased to be controversial ever since. At first glance, the term may imply that an entirely new version of the Web platform had come into being, but that is not the case. O’Reilly was trying to capture precisely the changes the Web had gradually arrived at. In his much-cited article What is Web 2.0\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-26\" href=\"#post-525-footnote-26\">[27]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> O’Reilly writes that by Web 2.0 he understands: the increased participation of users in the creation of web content, the emergence of wiki projects, and the rediscovery of a set of technologies collectively referred to as AJAX\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-27\" href=\"#post-525-footnote-27\">[28]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, which enable asynchronous communication.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In an environment where Microsoft held a monopoly on the browser market and where the words “mobile web” evoked bad memories of experiences with WAP technology, the creators of web pages could regard designing for the Web as an activity very similar to graphic design in the print medium: the “painter’s canvas” inside the browser had fixed dimensions specified in pixels, and the users’ hardware and software displaying web pages did not differ much within one operating system; and if they did, web creators could still rely on the user having a mouse, a keyboard and a 15” or 17” monitor, and accessing web pages from the static context of the comfort of their home.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It is not hard to understand why this state of the Web platform tempted web creators into thinking that the “right design approach” for the Web was to design web pages so that they always display the same way. Web designers were mostly recruited either from the ranks of engineering-minded creators or from the ranks of designers coming from the offline world of print. In both cases, there is the consistency of properties that is expected of these professions. It was taken for granted that a web page must display the same way on all configurations. There appeared (and indeed still appear today) professionals and design firms whose main motto is precisely this “pixel-perfect” precision.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The problems of this approach began to appear at the moment when Microsoft lost its majority position on the browser market. New browsers were quickly catching up with the popularity of Internet Explorer, which forced creators to stop optimising pages for one specific configuration and to start thinking more generally and more abstractly. As early as 2000, John Allsopp\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-28\" href=\"#post-525-footnote-28\">[29]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> wrote that we need to accept the Web for what it really is: a digital, interactive, and thus new medium. He suggested that flexibility and adaptability are not properties that the creators of web pages should fight against; on the contrary, as Allsopp rightly writes, they are its advantage. But established practices are hard to change, and so this manifesto from 2000 was not met with understanding. That changed in 2007, however.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In 2007, Apple introduced a revolutionary mobile device — the iPhone — which for the first time offered users an experience of the Web that came close to that of using a desktop computer. The device was not perfect, but it contained the Safari browser, which implemented most of the important and modern specifications. At the same time, Apple introduced, for the first time, a device whose touch control was accepted by users as a real alternative to the keyboard and the computer mouse. Thanks to the iPhone, the Web became mobile.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Many other companies followed up on the iPhone with their own products, more or less successfully. Entrepreneurs and web creators alike realised that mobile users were becoming an ever more relevant segment. The first reaction of web creators was the so-called “mobile versions of websites”. These were separate versions available under a special subdomain. After the traditional name of this subdomain — e.g. mobile.domena.cz — these versions were also nicknamed “m dot” sites. The look of these sites was shaped by the dimensions of specific devices; in most cases, by the screen dimensions of the iPhone.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>With the growing number of devices, screen sizes and technical capabilities, however, even these mobile versions of websites ceased to be a suitable solution. It was necessary to create pages that were truly flexible and that could be displayed well on as many devices as possible. Web creators thus had no choice but to abandon their conviction that a web page must look the same on every screen. On the contrary, it was now required that a web page be built so that it adapts to the technological and physical limits of the device: it made no sense to ask users to operate the interface of a web page on their smart mobile devices in the same way as on their desktop computers.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The solution came in 2010 from Ethan Marcotte\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-29\" href=\"#post-525-footnote-29\">[30]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, when he introduced the term responsive web design into the practice of web design. As in the case of AJAX, Marcotte did not invent new technologies; he merely combined already existing ones in a fitting way. These are CSS media queries, relative units, and flexible dimensions of images and other media. Web designers gained a methodology for displaying the same content on many devices.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In 2011\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-30\" href=\"#post-525-footnote-30\">[31]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Luke Wroblewski argued that the creators of web pages should stop regarding mobile devices as secondary and as a necessary evil; he claims that designing for mobile devices can help determine not only the look but also the content of projects. In other words, Wroblewski believes that the natural limits of mobile devices force web creators to design the kind of interface and prepare the kind of content that are truly relevant to users. This gave rise to the mobile first approach to creating web pages as a philosophy in which the limits of mobile devices are used so that web creators can decide what is really important and relevant in their projects. On the other hand, the more powerful and technically capable the device a user uses to access web pages, the more additional content can be made available to them.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Trying to apply and transfer established practices and schemes from the traditional medium of print to the Web platform was not only a failure to understand what the Web as a new medium means and offers, but also a decision that limited the range of possibilities from which the web designer chooses. If web creators are not to repeat the same mistake with mobile devices, they need to keep in mind that mobile devices represent not only a new form of interface, but also a different \u003Cem>context of momentary use\u003C\u002Fem>. These, too, are questions that contemporary web design has to deal with.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>A Brief History of the Web\u003C\u002Fstrong> — a five-part series:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">Part 1: Nikola Tesla, H. G. Wells and Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F\">Part 2: Douglas Engelbart and NLS\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">Part 3: Ted Nelson’s Xanadu\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">Part 4: The Beginnings of HTML, Aspen Movie Map and HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Part 5: From the Birth of the Web to 2007\u003C\u002Fstrong> — you are reading it now\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-0\">GILLIES and CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, p. 158 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-1\">Ibid., p. 170 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-2\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-3\">Ibid. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-4\">GILLIES and CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, p. 160 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-5\">An abbreviation of the English phrase What You See Is What You Get \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-6\">In browsers, however, we do find modules that allow “live” editing of the content of a page. Let us mention, e.g., the Firebug module or Chrome Developer Tools. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-7\">At the time of writing this work, the English Wikipedia cites several sources that describe Erwise as the first browser with a graphical interface. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-8\">BERNERS-LEE, An updated quick look at ViolaWWW \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-9\">The Viola World Wide Web Application: 9.1 Features Highlight \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-10\">National Center for Supercomputing Applications, University of Illinois (US) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-11\">Desktop Publishing \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-12\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-13\">Ibid. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-14\">Microsoft and Spyglass kiss and make up \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-15\">JavaScript: How Did We Get Here? \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-15\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-16\">JAMES GARRETT, Ajax: A New Approach to Web Applications \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-16\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-17\">“Leading the Web to its full potential” is the official motto of the W3C consortium \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-17\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-18\">BERNERS-LEE and CONNOLLY, Hypertext Markup Language (HTML): A Representation of Textual Information and MetaInformation for Retrieval and Interchange \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-18\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-19\">RAGGETT, HTML+ (Hypertext markup format) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-19\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-20\">PILGRIM, HTML5: up and running, p. 6 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-20\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-21\">Ibid., p. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-21\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-22\">Ibid., p. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-22\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-23\">XHTML™ Extended Forms Requirements \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-23\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-24\">Multipurpose Internet Mail Extensions — specifically, the content-type header indicates the type of content \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-24\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-25\">HTML, Living Standard: 12.2 Parsing HTML documents \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-25\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-26\">O’REILLY, What Is Web 2.0: Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-26\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-27\">Asynchronous JavaScript and XML \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-27\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-28\">ALLSOPP, A Dao of Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-28\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-29\">MARCOTTE, Responsive Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-29\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-30\">In 2011 Wroblewski published the book Mobile first, but the first mention of mobile first is found in his web article from 2009, see http:\u002F\u002Fwww.lukew.com\u002Fff\u002Fentry.asp?933 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-30\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905673024]