[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-en-a-brief-history-of-the-web-douglas-engelbart-and-nls-part-2":3,"translation-en-a-brief-history-of-the-web-douglas-engelbart-and-nls-part-2":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},586,"05. 12. 2015","2015-12-05T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast","2026-08-14T12:42:04","2026-08-14T10:42:04","strucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F",{"rendered":17},"Stručná historie Webu: Douglas Engelbart a NLS (2. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Při zmínce jména Douglas Engelbart si mohou někteří představit tvůrce počítačové myši\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-0\" href=\"#post-586-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Byl to skutečně Engelbart, který potřeboval pro svůj projekt NLS (oNLine System) vhodné vstupní zařízení. Po sérii analýz všech dostupných zařízení Engelbart načrtl zcela nové. Na základě těchto skečů vytvořil jeho kolega Bill English hardwarový design zařízení, jež jednomyslně při pohledu na vyčnívající kabel ze zadní části nazvali myší.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-1\" href=\"#post-586-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Engelbartovy zásluhy ale zasahují mnohem dále, a pokud bychom zůstali pouze u myši, degradovali bychom jeho příspěvek. Akademici upozorňují\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-2\" href=\"#post-586-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, že i když z dnešního pohledu je Engelbart v širší komunitě studentů a historiků nových médií znám jako „tvůrce myši“, můžeme ho stejně dobře považovat za vynálezce definujících vlastností počítačového interface dneška, metafory oken v grafickém uživatelském interface a textového procesoru\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-3\" href=\"#post-586-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Dále Engelbart:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„[… ] pomohl se založením sítě Internet; podnikl výzkum v tom, jak počítač může podpořit pracovní spolupráci; jako první předvedl videokonferenci a textové-grafické obrazovky; vytvořil editor pro strukturované programování a v 60. letech použil vzdálené volání procedur; a nezávisle vynalezl hyperlink v době, kdy na stejné myšlence pracoval Ted Nelson.“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-4\" href=\"#post-586-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Hlavním filosofickým programem Engelbarta byla touha najít způsob, jak vyřešit komplexní otázky lidské společnosti. Komplexními otázkami myslel problémy, se kterými se potýkají profesionální obory vědců, právníků a designérů, jejichž řešení vyžaduje kromě sofistikovaných metod i intuici, pokus-omyl a „cit pro situaci“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-5\" href=\"#post-586-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Z pohledu naší analýzy ze sekce o designu snad můžeme říci, že Engelbart se ve skutečnosti pokoušel najít prostředek či nástroj pro řešení \u003Cem>wicked problémů.\u003C\u002Fem> Jako vystudovaný inženýr přemýšlel, jak by mohl lidstvu prospět. Inspirován Bushovým článkem z roku 1945\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-6\" href=\"#post-586-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, Engelbart věřil, že mnoho problémů je způsobeno nevhodnou distribucí znalostí. Svůj zrak tak upřel na technologii, jelikož ji považoval za hlavní nástroj, jak „rozšířit lidský intelekt“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-7\" href=\"#post-586-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Francouzský sociolog technologie a historik počátků hypertextu, Thierry Bardini, poznamenává, že, jako mnoho intelektuálů té doby, Engelbart byl ovlivněn teoriemi lingvistické relativity\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-8\" href=\"#post-586-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, a tím se domníval, že „technologické systémy jsou nejen formovány lidmi, ale samy také lidské myšlení tvarují“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-9\" href=\"#post-586-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Engelbartovým úkolem bylo navrhnout řešení, které bude nejen rozšířením lidského intelektu, ale i oním suplementem lidské paměti, po kterém dříve volal Bush.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 1957 získává pozici na Stanfordském výzkumném institutu (SRI), kde se o dva roky později stává ředitelem Výzkumného centra pro rozšíření\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-10\" href=\"#post-586-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> (ARC). Právě zde vzniká design a vývoj revolučního NLS systému; při vývoji jednotlivých komponent tohoto systému vyvíjí Engelbartův tým tak zásadní technologie jako \u003Cem>bitmapovou obrazovku\u003C\u002Fem>, již zmiňovanou počítačovou myš, hypertext, nástroje pro spolupráci týmu (tzv. groupware včetně podpory telekonference a sdílení obrazovky) a prekurzor grafického uživatelského interface.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-11\" href=\"#post-586-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Engelbartovo místo ve Stanfordském institutu je významné i z toho důvodu, že právě mezi jeho laboratoří a laboratoří Leonarda Kleinrocka v UCLA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-12\" href=\"#post-586-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> vznikly v roce 1969 počáteční dva uzly tehdy nové sítě ARPANET, předchůdce Internetu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hlavní Engelbartův projekt — NLS — vznikl v přesvědčení, že obrazovky počítačů by mohly sloužit i pro zobrazení textu. Ty až do pozdních padesátých let byly výlučně používány pro vojenské účely, konkrétně pro obranný radarový systém SAGE\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-13\" href=\"#post-586-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. V době, kdy NLS vznikal, Internet ani ARPANET neexistovaly, proto „online“ v šedesátých letech neznamenalo „býti na síti“, ale možnost se systémem operovat interaktivně.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-14\" href=\"#post-586-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Toho bylo dosaženo využitím počítačů SDS 940, které uživatelům nabízely „sdílení času“, tedy schopnost počítače obsluhovat interaktivně několik uživatelů najednou. Každá stránka NLS byla strukturována do odstavců textů o dané délce. Na každý odstavec bylo možné individuálně směřovat pomocí „identifikačních odkazů“. NLS obsahovalo tři možné způsoby, jak na odstavce odkazovat: podle relativní pozice v textu; podle unikátního (absolutního) identifikátoru, který byl generován pro každý odstavec; nakonec podle libovolných textových řetězců, jež se nejvíce podobají „tagům“ využívaných na sociálních sítích. Systém NLS dále integroval funkce emailu a deníkových záznamů. Moduly emailu i deníku využívaly možnost propojovat jednotlivé konverzace a myšlenky se zmíněnými odkazy, čímž naplňovaly hlavní Engelbartův filosofický program: navrhnout projekt, který by umožnil lepší spolupráci mezi lidmi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2015\u002F12\u002Fnls-english.jpg\" alt=\"Inženýr Bill English sedí u konzole systému NLS se dvěma obrazovkami, klávesnicí, akordovou klávesnicí a prototypem počítačové myši. Zdroj: The New York Times\" width=\"800\" height=\"628\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Inženýr Bill English předvádí systém NLS\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fstatic01.nyt.com\u002Fimages\u002F2020\u002F08\u002F02\u002Fobituaries\u002F02English-obit1\u002Fmerlin_175064223_d65d496f-ad90-40fe-bdb3-fb8df215ffc1-jumbo.jpg\" rel=\"noopener nofollow\">WEBER, CHM Fellow Douglas C. Engelbart (The New York Times)\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Stručná historie Webu\u003C\u002Fstrong> — pětidílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">1. část: Nikola Tesla, H. G. Wells a Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>2. část: Douglas Engelbart a NLS\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3. část: Xanadu Teda Nelsona\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4. část: Počátky HTML, Aspen Movie Map a HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F\">5. část: Od vzniku Webu až do roku 2007\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-0\">Ano, byl to Engelbart, kdo skutečně s kolegou Billem Englishem vytvořili prototyp počítačové myši, jak ji známe do dnešních dnů. Stanfordský institut, ve kterém Engelbart pracoval, ale nepovažoval myš za dostatečně atraktivní produkt, a tak prodal licenční práva tehdy ne zcela známé společnosti Apple \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-1\">MAISEL, Doug Engelbart: Father of the Mouse \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-2\">WARDRIP-FRUIN a Nick MONTFORT, The NewMediaReader, s. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-3\">Tamtéž, s. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-4\">Tamtéž, s. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-5\">ENGELBART, Augmenting Human Intellect: A Conceptual Framework, s. 95 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-6\">Biography of Douglas Engelbart \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-7\">Rozšíření lidského intelektu je Engelbartův hlavní program, který se později zhmotňuje v podobě NLS systému. Anglická verze této fráze je obsažena v samotném názvu článku Augmenting Human Intellect: A Conceptual Framework. \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-8\">Tzv. Sapir-Whorfova hypotéza tvrdí, že lidé interpretují svět odlišně závisle na prostředcích, které jim jazyk poskytuje pro vnímání světa. \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-9\">BARDINI a FRIEDEWALD, Chronicle of the Death of a Laboratory: Douglas Engelbart and the Failure of the Knowledge Workshop, s. 193 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-10\">Augmentation Research Center \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-11\">Biography of Douglas Engelbart \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-12\">University of California, Los Angeles \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-13\">FRIEDEWALD, Der Computer als Werkzeug und Medium: die geistigen und technischen Wurzeln des Personal Computers, s. 95 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-14\">MÜLLER-PROVE, Vision and Reality of Hypertext and Graphical User Interfaces, s. 7 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Při zmínce jména Douglas Engelbart si mohou někteří představit tvůrce počítačové myši[1]. Byl to skutečně Engelbart, který potřeboval pro svůj projekt NLS (oNLine System) vhodné vstupní zařízení. Po sérii analýz všech dostupných zařízení Engelbart načrtl zcela nové. Na základě těchto skečů vytvořil jeho kolega Bill English hardwarový design zařízení, jež jednomyslně při pohledu na vyčnívající […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-586","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F586",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=586",[62],{"count":63,"href":64},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F586\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},983,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F586\u002Frevisions\u002F983",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=586",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=586",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=586",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"A Brief History of the Web: Douglas Engelbart and NLS (Part 2)","a-brief-history-of-the-web-douglas-engelbart-and-nls-part-2","Douglas Engelbart is remembered for the mouse, but his NLS system at SRI also brought hypertext, groupware and the forerunner of the graphical interface, all to augment the human intellect.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Breve historia de la Web: Douglas Engelbart y NLS (parte 2)","breve-historia-de-la-web-douglas-engelbart-y-nls-parte-2","A Douglas Engelbart se le recuerda por el ratón, pero su sistema NLS en el SRI trajo también el hipertexto, el groupware y el precursor de la interfaz gráfica, todo para ampliar el intelecto humano.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"Brève histoire du Web : Douglas Engelbart et NLS (2e partie)","breve-histoire-du-web-douglas-engelbart-et-nls-2e-partie","On se souvient de Douglas Engelbart pour la souris, mais son système NLS au SRI a aussi apporté l’hypertexte, le groupware et l’ancêtre de l’interface graphique, pour augmenter l’intellect humain.","\u003Cp>At the mention of the name Douglas Engelbart, some may picture the creator of the computer mouse\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-0\" href=\"#post-586-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. It was indeed Engelbart who needed a suitable input device for his project NLS (oNLine System). After a series of analyses of all the available devices, Engelbart sketched an entirely new one. On the basis of these sketches his colleague Bill English created the hardware design of the device, which, looking at the cable sticking out of its back, they unanimously named a mouse.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-1\" href=\"#post-586-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Engelbart’s merits, however, reach much further, and if we stopped at the mouse alone, we would belittle his contribution. Scholars point out\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-2\" href=\"#post-586-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> that although from today’s perspective Engelbart is known in the wider community of students and historians of new media as “the creator of the mouse”, we can just as well regard him as the inventor of the defining features of today’s computer interface, of the window metaphor in the graphical user interface and of the word processor\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-3\" href=\"#post-586-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Furthermore, Engelbart:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“[… ] helped to found the Internet; undertook research into how the computer can support cooperative work; was the first to demonstrate videoconferencing and text-and-graphics displays; created an editor for structured programming and used remote procedure calls in the 1960s; and independently invented the hyperlink at a time when Ted Nelson was working on the same idea.”\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-4\" href=\"#post-586-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Engelbart’s main philosophical programme was the desire to find a way to solve the complex questions of human society. By complex questions he meant the problems faced by the professional fields of scientists, lawyers and designers, whose solution requires, besides sophisticated methods, intuition, trial and error and a “feel for the situation”\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-5\" href=\"#post-586-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. From the perspective of our analysis in the section on design, we can perhaps say that Engelbart was in fact trying to find a means or tool for solving \u003Cem>wicked problems.\u003C\u002Fem> As a trained engineer, he thought about how he could benefit humanity. Inspired by Bush’s article of 1945\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-6\" href=\"#post-586-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, Engelbart believed that many problems are caused by an unsuitable distribution of knowledge. He therefore turned his gaze to technology, since he regarded it as the main tool for “augmenting the human intellect”\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-7\" href=\"#post-586-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. The French sociologist of technology and historian of the beginnings of hypertext, Thierry Bardini, remarks that, like many intellectuals of the time, Engelbart was influenced by theories of linguistic relativity\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-8\" href=\"#post-586-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, and so believed that “technological systems are not only shaped by people, but themselves also shape human thinking”\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-9\" href=\"#post-586-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Engelbart’s task was to design a solution that would be not only an augmentation of the human intellect, but also that supplement to human memory which Bush had called for earlier.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In 1957 he takes up a position at the Stanford Research Institute (SRI), where two years later he becomes director of the Augmentation Research Center\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-10\" href=\"#post-586-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> (ARC). It is here that the design and development of the revolutionary NLS system take place; in developing the individual components of this system, Engelbart’s team develops such fundamental technologies as the \u003Cem>bitmap display\u003C\u002Fem>, the already mentioned computer mouse, hypertext, tools for team collaboration (so-called groupware, including support for teleconferencing and screen sharing) and a precursor of the graphical user interface.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-11\" href=\"#post-586-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Engelbart’s place at the Stanford institute is significant also because it was between his laboratory and the laboratory of Leonard Kleinrock at UCLA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-12\" href=\"#post-586-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> that the first two nodes of the then new ARPANET network, the predecessor of the Internet, were established in 1969.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbart’s main project — NLS — arose from the conviction that computer screens could also be used to display text. Until the late fifties they had been used exclusively for military purposes, specifically for the SAGE defence radar system\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-13\" href=\"#post-586-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. At the time NLS was being created, neither the Internet nor ARPANET existed, so “online” in the sixties did not mean “being on the network”, but the possibility of operating the system interactively.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-14\" href=\"#post-586-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> This was achieved by using SDS 940 computers, which offered users “time-sharing”, that is, the computer’s ability to serve several users interactively at once. Every NLS page was structured into paragraphs of text of a given length. Each paragraph could be pointed to individually by means of “identifying links”. NLS contained three possible ways of referring to paragraphs: by relative position in the text; by a unique (absolute) identifier generated for each paragraph; and finally by arbitrary text strings, which most resemble the “tags” used on social networks. The NLS system further integrated the functions of email and journal entries. Both the email and the journal modules made use of the possibility of linking individual conversations and thoughts with the links mentioned, thereby fulfilling Engelbart’s main philosophical programme: to design a project that would enable better collaboration between people.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2015\u002F12\u002Fnls-english.jpg\" alt=\"The engineer Bill English sits at the console of the NLS system with two screens, a keyboard, a chord keyset and a prototype of the computer mouse. Source: The New York Times\" width=\"800\" height=\"628\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>The engineer Bill English demonstrating the NLS system\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Source: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fstatic01.nyt.com\u002Fimages\u002F2020\u002F08\u002F02\u002Fobituaries\u002F02English-obit1\u002Fmerlin_175064223_d65d496f-ad90-40fe-bdb3-fb8df215ffc1-jumbo.jpg\" rel=\"noopener nofollow\">WEBER, CHM Fellow Douglas C. Engelbart (The New York Times)\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>A Brief History of the Web\u003C\u002Fstrong> — a five-part series:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">Part 1: Nikola Tesla, H. G. Wells and Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Part 2: Douglas Engelbart and NLS\u003C\u002Fstrong> — you are reading it\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">Part 3: Ted Nelson’s Xanadu\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">Part 4: The beginnings of HTML, Aspen Movie Map and HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F\">Part 5: From the birth of the Web to 2007\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-0\">Yes, it was Engelbart who, with his colleague Bill English, actually created the prototype of the computer mouse as we know it to this day. The Stanford institute where Engelbart worked, however, did not consider the mouse an attractive enough product, and so it sold the licence rights to the then not very well-known company Apple \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-1\">MAISEL, Doug Engelbart: Father of the Mouse \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-2\">WARDRIP-FRUIN and Nick MONTFORT, The NewMediaReader, p. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-3\">Ibid., p. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-4\">Ibid., p. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-5\">ENGELBART, Augmenting Human Intellect: A Conceptual Framework, p. 95 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-6\">Biography of Douglas Engelbart \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-7\">The augmentation of the human intellect is Engelbart’s main programme, which later materialises in the form of the NLS system. The English version of this phrase appears in the very title of the paper Augmenting Human Intellect: A Conceptual Framework. \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-8\">The so-called Sapir–Whorf hypothesis claims that people interpret the world differently depending on the means their language gives them for perceiving the world. \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-9\">BARDINI and FRIEDEWALD, Chronicle of the Death of a Laboratory: Douglas Engelbart and the Failure of the Knowledge Workshop, p. 193 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-10\">Augmentation Research Center \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-11\">Biography of Douglas Engelbart \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-12\">University of California, Los Angeles \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-13\">FRIEDEWALD, Der Computer als Werkzeug und Medium: die geistigen und technischen Wurzeln des Personal Computers, p. 95 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-14\">MÜLLER-PROVE, Vision and Reality of Hypertext and Graphical User Interfaces, p. 7 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905673098]