[{"data":1,"prerenderedAt":1162},["ShallowReactive",2],{"latest-posts":3,"selected-articles":572},[4,53,176,272,367],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":7,"modified_gmt":7,"slug":10,"status":11,"type":12,"link":9,"title":13,"content":15,"excerpt":18,"author":20,"featured_media":20,"comment_status":21,"ping_status":21,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":23,"categories":24,"tags":26,"tagsResolved":27,"translations":40},10542940,"28. 09. 2026","2026-09-28T00:00:00",{"rendered":9},"local:kdyz-se-rekne-event-loop","kdyz-se-rekne-event-loop","publish","post",{"rendered":14},"Když se řekne Event Loop",{"rendered":16,"protected":17},"\u003Cp>Práce softwarového vývojáře vyžaduje, abychom se učili novým věcem a sledovali trendy v oboru. Ať už z důvodu zlepšení si pozice na pracovním trhu nebo jen pro zvýšení svých znalostí a produktivity. V posledních dvou letech se k tomu, co musíme sledovat, nejdříve objevily první náznaky umělé inteligence v podobě různých AI asistentů, co-pilotů a integrací ChatGPT, které umí nahradit běžné a rutinní procesy, ale i generovat řešení složitějších problémů. Dnes, v době psaní tohoto textu, dokážou přední jazykové modely na základě jednoho promptu v Claude Code Fable nebo ChatGPT Astra vygenerovat celý projekt, který lze deploynout, otestovat a spustit. Od softwaru, medicíny až po copywriting a překládání, nyní čelí v těchto oborech profesionálové a profesionálky vlnám propouštění. O této tzv. \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FTechnological_unemployment\">technologické nezaměstnanosti\u003C\u002Fa> se už nemluví pouze na akademické půdě. Začalo být tématem a každodenní realitou bílolímečkových oborů viz \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.technologyreview.com\u002F2024\u002F01\u002F27\u002F1087041\u002Ftechnological-unemployment-elon-musk-jobs-ai\u002F\">zde\u003C\u002Fa> nebo \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.ilo.org\u002Fresource\u002Farticle\u002Fminimizing-negative-effects-ai-induced-technological-unemployment\">zde\u003C\u002Fa>. Není to poprvé, ani naposled, kdy pokroky v technologiích mnoho zaměstnání a oborů dělá irelevantní, a naopak vytváří nové. V takových případech dochází k oddělování \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdictionary.cambridge.org\u002Fdictionary\u002Fenglish\u002Fseparate-the-wheat-from-the-chaff\">zrna od plev\u003C\u002Fa> a je legitimní se ptát, kdo zůstane v této AI-powered tržní ekonomice pro korporace užitečný?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Juniorní pozice se zdají být prvním a přirozeným terčem. Povrchní znalosti, nerozvinutá schopnost vidět technické problémy v širším kontextu technických, ale i byznysových požadavů. Tím AI přestává trpět, kdežto juniorní pozice jsou tímto známé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podívám-li se na svůj obor front-endu a back-endových serverových runtimů node\u002Fdeno\u002Fbun, hlubší znalost Event Loopu mi přijde, že je jedna z několika tzv. „hard skills“, které v prostředí Javascriptu oddělují juniorního kodéra od seniorního softwarového inženýra. Pochopením Event Loopu dokáže člověk odpovědět na několik důležitých otázek, například: jak je možné, že Javascript je single-threaded programovací jazyk, přesto v něm děláme několik věcí naráz pomocí asynchronních operací? O Event Loopu lze psát leccos. Mé ambice jsou skromné. Podívám se na Event Loop takovým způsobem, abych dokázal vysvětlit jednu z nejběžnějších otázek na pracovním pohovoru na pozici front-end vývojářem: v jakém pořadí se provedou následující operace a proč:\u003C\u002Fp>\n\u003Cpre>\u003Ccode class=\"language-js\">setTimeout(() => {\n  console.log('hey, from set timeout');\n}, 0);\n\nnew Promise((resolve) => resolve('ahoy from promise')).then((v) =>\n  console.log(v)\n);\n\nconsole.log('hello from console log');\n\u003C\u002Fcode>\u003C\u002Fpre>\n\u003Ch2>Technický úvod do problému\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Javascript je \u003Cstrong>single-threaded\u003C\u002Fstrong>. Pokud nepočítáme \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdeveloper.mozilla.org\u002Fen-US\u002Fdocs\u002FWeb\u002FAPI\u002FWeb_Workers_API\">Web Workers API\u003C\u002Fa>, znamená to, že Javascript umí zpracovávat v jeden okamžik pouze jedinou operaci. Javascript je navržen tak, že zpracovává operace sekvenčně metodou LIFO (Last-In, First Out), a dokud operace není dokončena, blokuje všechny následující operace. Za normálních okolností by například po kliknutí na tlačítko blokoval jeden pomalý GET request na vzdálené API veškerou uživatelskou interakci; celé uživatelské rozhraní prohlížeče by zamrzlo, dokud by se síťový požadavek (network request) nevyřídil. Když v devadesátých letech navrhl Brendan Eich Javascript, bylo tehdy v Javascriptu zpracování operací synchronní, s omezenými možnostmi zpracování událostí, které vyvolala uživatelská interakce s prohlížečem. Stálo by za historickou sondu, proč Eich takto Javascript navrhl. V současné době ale víme, že na Javascriptu založené webové stránky (tzn. celý web) se takto nechovají. Uživatel může interagovat s více částmi webové stránky najednou. Jak toho může single-threaded programovací jazyk dosáhnout?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Enter Javascript runtime\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Když se řekne Javascript, musíme si uvědomit, že se jedná o \u003Cstrong>kolekci knihoven a komponent\u003C\u002Fstrong>. Teprve jejich propojením získáme funkční celek – \u003Cstrong>runtime\u003C\u002Fstrong>, tedy prostředí, ve kterém běží naše aplikace. V současné době máme na výběr ze dvou hlavních typů runtime. Buď se jedná o runtime webového prohlížeče, nebo o runtime jedné z několika serverových implementací, například Node.js, Deno, či nejnovější Bun. Přestože runtime v prohlížečích a na serverech má společné prvky, najdeme v nich i důležité rozdíly. Ty vyplývají ze zaměření daného typu runtime. Webové prohlížeče se orientují na práci s DOM (\u003Ccode>window\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>document\u003C\u002Fcode>), uživatelské interakce (\u003Ccode>addEventListener\u003C\u002Fcode>), síťové operace pomocí \u003Ccode>fetch\u003C\u002Fcode> nebo \u003Ccode>XMLHttpRequest\u003C\u002Fcode>, lokální úložiště v prohlížeči (\u003Ccode>localStorage\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>sessionStorage\u003C\u002Fcode>) aj. Zatímco runtime Node.js nebo Bun se orientuje na prostředí serverových aplikací, práci se souborovým systémem, databázemi, nebo low-level operace nad operačním systémem. \u003Cstrong>Oba typy runtime ale implementují Event Loop\u003C\u002Fstrong>. Pro zjednodušení se dále budu zajímat pouze o runtime webových prohlížečů.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Runtime webových prohlížečů\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Javascriptový runtime webových prohlížečů se skládá z následujících částí:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>Javascript Engine\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>Web APIs\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Event Loop\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>Task queue a Microtask queue\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Event Loop je pouze jedna z komponent a přichází do hry pouze v případě zpracování asynchronního kódu. Pokud v našem Javascriptovém programu používáme pouze synchronní operace, Event Loop pak nebude nikdy využitý. Přesto Event Loop patří mezi hlavní charakteristiky Javascriptu a díky němu jsou současné moderní webové aplikace plné asynchronních funkcionalit. Pro pochopení Event Loopu a zpracování asynchronního kódu v Javascriptu vůbec, je dobré si připomenout, \u003Cstrong>jak se chová Javascript při plně synchronních operacích\u003C\u002Fstrong>. Na to je dobré pak pochopit fungování Javascript enginu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Javascript engine\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Pomyslným srdcem Javascriptu je engine. Hlavní funkce JavaScript enginu jsou parsování, interpretace a exekuce kódu. Parsingem kódu myslíme \u003Cstrong>převod zdrojového kódu JavaScriptu na tzv. abstraktní syntaktický strom (AST)\u003C\u002Fstrong>, což je struktura, kterou engine dokáže zpracovat. Interpretací myslíme to, že \u003Cstrong>většina moderních enginů nejdříve kód interpretuje a poté kompiluje do strojového kódu (just-in-time compilation – JIT)\u003C\u002Fstrong>. Exekucí kódu pak myslíme, že \u003Cstrong>po překladu do strojového kódu začne engine provádět instrukce a zajistí běh aplikace\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Příklady populárních JavaScriptových enginů:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>V8: Používá jej Google Chrome a Node.js. Je známý svou rychlostí a efektivitou.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>SpiderMonkey: První JavaScriptový engine, vyvinutý společností Netscape, dnes používán ve Firefoxu.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>JavaScriptCore (aka Nitro): Používá jej Safari a další produkty od Apple.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>Chakra: Používal jej Microsoft Edge (legacy), nyní je nahrazen enginem V8 v novém Edge (Chromium).\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>JavaScript engine dále poskytuje dvě paměťové struktury: \u003Cstrong>heap\u003C\u002Fstrong> a \u003Cstrong>call stack\u003C\u002Fstrong>. Jejich rozdíly a fungování by si opět zasloužily samostatný článek na téma Memory managementu v Javascriptu. Základní definici si přečtětě na Wikipedii nebo vypromptujte s Chat GPT.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co je pro pochopení Event Loopu důležité je, že \u003Cstrong>Javascript Engine jako takový neimplementuje zpracování asynchronního kódu\u003C\u002Fstrong>. Veškerou asynchronicitu Javascriptu je nutné implementovat jinde. Kde jinde? To má právě na starosti Javascript Runtime, který k Javascript enginu přidává Web APIs (jsme v browseru), Event loop a čekací fronty Task queue a Microtask queue. Fun fact: pokud by Javascript byl čistě synchronní programovací jazyk, vystačil by si pouze s heap a call stackem a nepotřeboval by Event Loop. Ale to předbíhám.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Heap\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Heap\u003C\u002Fstrong> co se týče pochopení Event Loopu není až tak důležitý. Heap je paměťová struktura, kde Javascript Engine ukládá komplexní datové typy (Object, Array, Function, Map, Set, WeakMap, WeakSet). Velikost heapu je dána velikostí paměti RAM. Narozdíl od call stacku není heap organizován sekvenčně, je to nelineární paměť. Do heapu se ukládají data, jejichž typ a velikost neznáme během kompilace a mohou se měnit během runtime (přiřazení jiných hodnot properties objektů, vznik nových properties, nových objektů apod.), takže heap je dynamická paměť. Heap je technicky vzato implementace běžného návrhového vzoru dynamické alokace paměti (dynamic memory allocation pattern), což znamená, že vyžaduje Garbage Collector, který čistí alokovanou paměť během runtime podle toho, zda nějaký kus programu vyžaduje (má reference v call stacku) na objekty alokované v heap. Pokud ne, Garbage Collector za normálních okolností pročistí heap a uvolní paměť. Garbage Collector ale není 100% přesný, tudíž i přes jeho existenci stále může dojít k únikům paměti (memory leaks).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Call Stack\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Na druhé straně je \u003Cstrong>call stack\u003C\u002Fstrong> jednodušší statická paměť a mnohem zajímavější pro vysvětlení Event Loopu, protože má co dočinění s pořadím toho, jak se v Javascriptu vykonává kód. Javascript engine pracuje s call stackem pouze synchronním způsobem krok za krokem. Po technické stránce je call stack implementací klasického \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FStack_(abstract_data_type)\">návrhového vzoru Zásobníku (Stacku)\u003C\u002Fa>, kdy poslední přidaný element do paměti je zpracováván jako první (Last In, First Out, LIFO). A co přesně je v call stacku uloženo a určuje pořadí \u003Cstrong>čeho\u003C\u002Fstrong> přesně? Pro zjednodušení je možné si představit Javascriptový program jako kolekce funkcí a proměnných a call stack zajišťuje, aby naše funkce byly volány a proměnné byly deklarovány ve správném pořadí a ve správný čas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zatímco komplexní datové typy (objekty, pole atd.) jsou uložené v heapu, v call stacku se ukládají pouze reference\u002Fpointery do heapu. Co je naopak v call stacku reálně uložené, jsou hodnoty primitivních datových typů (string, integer, boolean, atd.), ale celý \u003Cstrong>exekuční kontext\u003C\u002Fstrong> funkce, čímž se myslí vše,, „co je potřeba k volání funkce“. Opět by bylo vhodné se hlouběji ponořit do toho, co všechno exekuční kontext funkce znamená, ale pro zjednodušení exekuční kontext zahrnuje:\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Variable Environment (Prostředí proměnných)\u003C\u002Fstrong>: Záznam o proměnných a deklaracích funkcí specifických pro danou funkci.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Lexical Environment (Lexikální prostředí)\u003C\u002Fstrong>: Odkazy na nadřazený scope (lexikální prostředí) a proměnné definované pomocí let a const.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Vazba this\u003C\u002Fstrong>: Hodnota this v aktuální funkci.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Specifické detaily volání\u003C\u002Fstrong>: Argumenty předané funkci a mechanismus jejího návratu (tzn. místo v programu, kam se má program vrátit po dokončení funkce).\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>Když nechám Claude vygenerovat náhodný příklad pro ukázání, jak funguje call stack, mějme třeba následující kód:\u003C\u002Fp>\n\u003Cpre>\u003Ccode class=\"language-js\">function multiply(x, y) {\n  const result = x * y;\n  return result;\n}\n\nfunction calculate() {\n  const a = 10;\n  const b = 20;\n  const product = multiply(a, b);\n  console.log(product);\n}\n\ncalculate();\n\u003C\u002Fcode>\u003C\u002Fpre>\n\u003Cp>Co se v takto jednoduchém příkladu přesně děje? Situace je následující: do \u003Cstrong>call stacku\u003C\u002Fstrong> se nejdříve uloží funkce \u003Ccode>calculate()\u003C\u002Fcode>, respektive její celý exekuční kontext. Poté se do \u003Cstrong>call stacku\u003C\u002Fstrong> přidá exekuční context funkce \u003Ccode>multiply()\u003C\u002Fcode>. Jakmile funkce \u003Ccode>multiply()\u003C\u002Fcode> je zavolána a její výsledek přiřazen do proměnné \u003Ccode>product\u003C\u002Fcode>, funkce \u003Ccode>multiply()\u003C\u002Fcode> a jeji exekuční kontext jsou odebrány z call stacku. Pak se do call stacku uloží exekuční kontext \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode>. Po vypsání hodnoty „200“ do konzole prohlížeče se exekuční kontext \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode> z call stacku odebere. Nakonec se odebere i exekuční kontext funkce \u003Ccode>calculate()\u003C\u002Fcode>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Všimněme si, že v příkladu nejsou globální proměnné a že volání funkce calculate() samo o sobě není zdánlivě v žádné funkce, jejíž exekuční kontext by mohlo být přidán do call stacku. Jak se tedy globální proměnné a volání funkcí v globálním scope dostane do call stacku?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>Global Execution Context (EGC)\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>Vše, co je v globálním scope, lze chápat tak, že se volá uvnitř jedné hlavní funkce, jejíž exekuční kontext má speciální název i chování: \u003Cstrong>global execution context\u003C\u002Fstrong>. Upravme výše použitý příklad a přidáme do něj globální proměnné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cpre>\u003Ccode class=\"language-js\">var globalA = 'testGlobalA';\nconst globalB = 'testGlobalB';\n\nfunction multiply(x, y) {\n  const result = x * y;\n  return result;\n}\n\nfunction calculate() {\n  const a = 10;\n  const b = 20;\n  const product = multiply(a, b);\n  console.log(product);\n}\n\ncalculate();\n\u003C\u002Fcode>\u003C\u002Fpre>\n\u003Cp>Budeme-li brát, že globální kontext našich skriptů se bere jako jakási „main“ funkce, náš skript se bude chovat následovně: do call stacku se přidá globální exekuční kontext, do \u003Cstrong>prostředí proměnných\u003C\u002Fstrong> se přidá proměnná „globalA“, do \u003Cstrong>lexikální prostředí se přidá\u003C\u002Fstrong> proměnná „globalB“, vytvoří se \u003Cstrong>vazba this\u003C\u002Fstrong>, která bude v prostředí prohlížeče odkazovat na globální objekt \u003Cstrong>window\u003C\u002Fstrong>. Co se týče objektu \u003Cstrong>window\u003C\u002Fstrong>, je dobré připomenout, že zatímco \u003Cstrong>var global A\u003C\u002Fstrong> se přidá jako property do objektu \u003Cstrong>window\u003C\u002Fstrong>, proměnné definované pomocí \u003Cstrong>const\u003C\u002Fstrong> nebo \u003Cstrong>let\u003C\u002Fstrong> se přidají do globálního scope\u002Fglobálního lexikálního prostředí, ale nikoli do globálního objektu \u003Cstrong>window\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jakmile všechny funkce definované „uvnitř“ globálního exekučního kontextu jsou přidané do call stacku, zpracované, a odebraného z call stacku, zůstává v call stacku pouze globální exekuční kontext coby poslední funkce, a ta je nakonec také z call stacku odebrána, a call stack je prázdný.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Takto to aspoň funguje v principu, pokud veškerý kód, který Javascript engine zpracovává, je \u003Cstrong>synchronní\u003C\u002Fstrong>. Pokud v naší aplikaci (čti uvnitř globálního exekučního kontextu) máme nějaké funkce, které jsou zpracovávány asynchronně, situace je značně odlišná.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Řekli jsme, že \u003Cstrong>global execution context\u003C\u002Fstrong> (EGC) je jakousi prvotní „main“ funkcí a vstupním bodem aplikace. Zdá se, že musí běžet celou dobu, dokud není celý kód zpracován. Jak je to ale s asynchronními částmi kódu? Ty přece mohou spustit další funkce, které vracejí nové hodnoty a vytváří nové exekuční kontexty, takže globální exekuční kontext musí být v call stacku „nějak“ přítomen. A jak a kdy se volá asynchronní kód, když je call stack zaplněný částečně, nebo když je zcela prázdný? A pokud je call stack prázdný, jak je možné, aby se v Javascriptu něco spustilo, například, když uživatel klikne na tlačítko a spustí se callback event listeneru registrovaného pomocí addEventListener()? A co monitoruje asynchronní callbacky addEventListeneru, když Javascript engine je zcela synchronní, ba ani neobsahuje žádnou addEventListener funkci?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Asynchronie v Javascriptu aneb Web APIs, Task queues, Event loop\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Engine programovacího jazyka Javascript neobsahuje ani objekt \u003Ccode>console\u003C\u002Fcode> ani její metodu \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode>. Což může být překvapení. Faktem je, že pro programátory běžné funkcionality typu \u003Ccode>setTimeout\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>addEventListener\u003C\u002Fcode>, operace pro manipulaci \u003Ccode>DOM\u003C\u002Fcode>, asynchronní síťové requesty \u003Ccode>fetch\u003C\u002Fcode> nebo \u003Ccode>XMLHttpRequest\u003C\u002Fcode> jsou součástí nikoli Javascript enginu, ale další komponenty Javascript runtime: Web API.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Web API\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Jak přesně Javascript engine dokáže spolupracovat s Web API tak, aby Engine měl přístup k funkcím \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode> nebo \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode>, pokud nejsou přímo součástí engine? Javascript Engine (např. V8) má \u003Cstrong>interní registr nativních funkcí\u003C\u002Fstrong>, které jsou definovány v ECMAScript specifikaci (např. Math.random(), Array.prototype.map(), Date.now()). Podle toho Engine rozpozná, že \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode> není nativní funkcí, a proto si sáhne do globálního scope, respektive objektu \u003Ccode>window\u003C\u002Fcode>, a zkusí zavolat metodu \u003Ccode>window.setTimeout()\u003C\u002Fcode>. Javascript runtime totiž ještě před inicializací programu zajistí, že globální exekuční kontext (a tedy lexikální prostředí každé funkce, viz výše) obsahuje objekty, které jsou součástí Web API, např. document, navigator, performance, Intl, crypto, console.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Když jsem se ptal ChatGPT, aby mi vysvětlilo proces spuštění metody \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode>, napsalo mi chybně, že \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode> je součástí samotného Javascript enginu. Když jsem upozornil na to, že tomu tak není, ChatGPT se omluvilo a nabídlo mi přesnější odpověď. Zajímalo mě, proč udělalo chybu. Svedlo to na to, že údajně mezi vývojáři (a tedy i blogery) je rozšířený mentální model fungování Javascriptu, kdy \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode> je synchronní operace, tudíž je zpracována přímo na call stacku (což je pravda), a z toho vyplývá, že \u003Cstrong>pokud se něco zpracovává přímo na call stacku (a nepotřebuje callbacky, které se zpracovávají asynchronně mimo hlavní vlákno Javascriptu, a tedy ani Event loop), musí to být součástí Javascript enginu.\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To je chyba. Metoda \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode>neexistuje v Javascript enginu, ten o ní nic neví, kromě toho, že není nativní funkcí. Její konkrétní zpracování předává do Javascript runtime, kde prohlížeč (nebo nodejs) pak provede funkci pomocí nízkoúrovňového kódu v jazyce C++ pomocí C++ bindingů, což jsou vztahy mezi Javascript funkcí a C++ funkcí, která reálně vykonává to, co chceme po Javascript funkci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zhruba již víme, jak to funguje, když Javascript engine potřebuje volat ne-nativní funkcí z Web API. Jak je to ale s tou asynchronií a voláním \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>addEventListener()\u003C\u002Fcode> či \u003Ccode>fetch()\u003C\u002Fcode> ?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Callbacks, Task Queues obecně\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Jako single-threaded jazyk potřebuje Javascript engine delegovat vykonání asychronních operací mimo sebe. Javascript runtime obsahuje vedle Web API další komponenty, které asynchronní operace umožňují: Task queues a Event loop. Všechny asynchronní operace v Javascriptu jsou řešeny pomocí callbacků (a to i \u003Ccode>await\u002Fasync\u003C\u002Fcode>, které jsou sugar code využívající Promise-based asynchronicitu). Když Engine narazí na asynchronní operaci, předá její zpracování kompletně na Web API. Pokud se jedná o časovač jako \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode>, Web API čeká příslušný počet milisekund; pokud se jedná o network request jako \u003Ccode>fetch\u003C\u002Fcode>, opět je to na Web API, aby počkalo na příslušnou odpověď tohoto network requestu. Jakmile Web API dokončí zpracování samotné asynchronní operace, vezme programátorem definovaný \u003Cstrong>callback\u003C\u002Fstrong> a tuto callback funkci předá do speciální komponenty Javascript runtime, fronty nazvané \u003Cstrong>Task queue\u003C\u002Fstrong> anebo \u003Cstrong>Microtask\u003C\u002Fstrong> \u003Cstrong>queue\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Callbacky zůstávají ve frontách, dokud není call stack zcela prázdný, respektive, pokud v něm nezůstává pouze globální exekuční kontext (GEK). Jakmile je v call stacku pouze GEK, příchází na řadu další komponenta: Event Loop.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Task queue\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Task queue je starší z obou front a v jistém smyslu je stejně stará jako Javascript sám. Už první verze Javascriptu v Netscape Navigatoru uměly \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode> a reagovat na události vyvolané uživatelem, a obojí potřebovalo místo, kde callback počká, dokud engine nedokončí to, co právě dělá. Formálně ale Task queue (a Event loop vůbec) popsala až specifikace HTML5 organizace WHATWG, která sjednotila, jak se v tomto ohledu mají chovat všechny prohlížeče.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Důvod vzniku Task queue je ten, se kterým jsme začali: single-threaded engine nesmí na nic čekat. Web API proto řeší čekání mimo engine a do Task queue pak předá už jen hotový callback, který se zpracuje, až na něj přijde řada. Do Task queue (specifikace HTML jim říká \u003Cstrong>tasks\u003C\u002Fstrong>, v blozích se často setkáme i s označením \u003Cstrong>macrotasks\u003C\u002Fstrong>) patří:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>callbacky časovačů \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode> a \u003Ccode>setInterval()\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>callbacky událostí registrovaných pomocí \u003Ccode>addEventListener()\u003C\u002Fcode> (kliknutí, stisk klávesy, scroll…),\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>síťové události starších API, například \u003Ccode>onload\u003C\u002Fcode> u \u003Ccode>XMLHttpRequest\u003C\u002Fcode> nebo zprávy z \u003Ccode>WebSocket\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>zprávy mezi okny a workery posílané pomocí \u003Ccode>postMessage()\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>a vůbec samotné spuštění skriptu z tagu \u003Ccode><script>\u003C\u002Fcode> – i náš globální exekuční kontext tedy začíná svůj život jako task.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Za zmínku stojí dvě věci. Zaprvé, „Task queue“ v jednotném čísle je zjednodušení. Specifikace dovoluje prohlížeči mít front několik (např. zvlášť pro uživatelské interakce a zvlášť pro časovače) a vybírat mezi nimi, takže prohlížeč může dát přednost kliknutí před časovačem. V rámci jedné fronty ale platí metoda FIFO. Zadruhé, \u003Cstrong>Event loop vezme z Task queue vždy jen jeden task\u003C\u002Fstrong> a mezi dvěma tasky má prohlížeč příležitost překreslit stránku. I \u003Ccode>setTimeout(callback, 0)\u003C\u002Fcode> proto neznamená „hned“, ale „nejdříve v příštím kole Event loopu“. Při hluboce vnořeném volání časovačů navíc prohlížeče zvedají minimální prodlevu na 4 ms.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Microtask queue\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Microtask queue je o dost mladší. Pojem \u003Cstrong>microtask\u003C\u002Fstrong> se objevil kolem roku 2011, kdy inženýři z Mozilly a Chromia navrhovali náhradu za tzv. Mutation Events – starý mechanismus, kterým šlo sledovat změny v DOM. Mutation Events se spouštěly synchronně při každé jednotlivé změně DOM, což bylo pomalé a náchylné k chybám. Nové API \u003Ccode>MutationObserver\u003C\u002Fcode> mělo změny doručovat asynchronně a najednou v dávce, ale zároveň dříve, než prohlížeč stránku překreslí nebo zpracuje další událost. Task queue na to nestačila, protože mezi dvěma tasky už k překreslení nebo ke zpracování dalšího kliknutí dojít může. Proto vznikla nová fronta, jejíž callbacky se zpracují \u003Cstrong>hned, jakmile se call stack vyprázdní, ještě před dalším taskem\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Druhým a dnes nejznámějším využitím Microtask queue se staly \u003Cstrong>Promises\u003C\u002Fstrong>, standardizované v ECMAScript 2015 (ES6). Specifikace ECMAScriptu jim říká „jobs“, prohlížeč je ale řadí právě do Microtask queue. Promises tím dostaly důležitou garanci: callback v \u003Ccode>.then()\u003C\u002Fcode> se nikdy nezavolá synchronně, ale ani zbytečně pozdě – vždy hned po dokončení aktuálně běžícího kódu. Kolem roku 2019 pak prohlížeče přidaly funkci \u003Ccode>queueMicrotask()\u003C\u002Fcode>, pomocí které může microtask naplánovat přímo i programátor, bez obcházení přes Promise.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Do Microtask queue patří:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>callbacky Promise: \u003Ccode>.then()\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>.catch()\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>.finally()\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>pokračování async funkce za \u003Ccode>await\u003C\u002Fcode> (async\u002Fawait je postavené nad Promises),\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>callbacky předané do \u003Ccode>queueMicrotask()\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>callbacky \u003Ccode>MutationObserver\u003C\u002Fcode>.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>A ještě jedno důležité pravidlo: zatímco z Task queue bere Event loop vždy v daný okamžik právě jeden task, \u003Cstrong>Microtask queue vyprázdní vždy celou\u003C\u002Fstrong>, včetně microtasků, které přibyly během jejího zpracování. Pokud by nějaký microtask přidal další microtask, prohlížeč by se ke kliknutí ani k překreslení stránky už nedostal a stránka by zamrzla – stejně jako při nekonečném cyklu v synchronním kódu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Event Loop\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Mysteriózní Event loop se nyní ukáže jako něco relativně triviálního. Event loop není nic jiného než jedna komponenta v Javascript runtime, která neustále kontroluje, zda call stack je plný. Pokud je prázdný, je dalším úkolem Event loopu rozhodnout, zda vzít metodou FIFO první callback z Task queue nebo Microtask queue. Toť vše.\u003C\u002Fp>\n\u003Csvg id=\"el-anim\" xmlns=\"http:\u002F\u002Fwww.w3.org\u002F2000\u002Fsvg\" viewBox=\"0 0 480 764\" role=\"img\" aria-label=\"Animace: jak Event Loop zpracuje úvodní příklad\" aria-describedby=\"el-anim-desc\" style=\"display:block;width:100%;max-width:560px;height:auto;margin:2.5rem auto\">\n\u003Cdesc id=\"el-anim-desc\">Skript běží v globálním exekučním kontextu. setTimeout předá časovač Web API a jeho callback se po 0 ms zařadí do Task queue. Callback z .then() splněné Promise se zařadí do Microtask queue. console.log proběhne synchronně a do konzole vypíše „hello from console log“. Když se call stack vyprázdní, Event Loop nejdřív zpracuje Microtask queue a vypíše „ahoy from promise“, teprve potom vezme task z Task queue a vypíše „hey, from set timeout“.\u003C\u002Fdesc>\n\u003Cstyle>\n#el-anim{font-family:\"EB Garamond\",Georgia,serif}\n#el-anim .mono{font-family:ui-monospace,SFMono-Regular,Menlo,Consolas,monospace;font-size:11px;fill:#1a1a1a}\n#el-anim .code{font-size:12px}\n#el-anim .ui{font-family:system-ui,-apple-system,\"Segoe UI\",Roboto,sans-serif;font-size:11px;fill:#5f6368}\n#el-anim .panel{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0;stroke-width:1.5}\n#el-anim .label{font-size:16px;font-weight:600;fill:#1a1a1a}\n#el-anim .hint{font-size:12px;fill:#8a8a8a}\n#el-anim .cap text{font-size:15px;fill:#1a1a1a}\n#el-anim .frame rect{fill:#eeeeee;stroke:#8a8a8a;stroke-width:1.2}\n#el-anim .cb rect{fill:#e6f0e6;stroke:#006400;stroke-width:1.2}\n#el-anim .timer rect{fill:#fff6db;stroke:#b8860b;stroke-width:1.2}\n#el-anim .hl{fill:#fff1a8}\n#el-anim .rule{stroke:#e8eaed;stroke-width:1}\n#el-anim .anim{animation-duration:30s;animation-iteration-count:infinite;animation-timing-function:ease-in-out;animation-fill-mode:both}\n#el-anim .btn{cursor:pointer}\n#el-anim .btn:focus{outline:none}\n#el-anim .btn rect{fill:#ffffff;stroke:#c8c8c8;stroke-width:1.2}\n#el-anim .btn:hover rect,#el-anim .btn:focus-visible rect{fill:#eef6ee;stroke:#006400}\n#el-anim .btn text{font-size:14px;fill:#1a1a1a}\n#el-anim .btn .ico{fill:#1a1a1a}\n#el-anim .tok,#el-anim .hl,#el-anim .cap{opacity:0}\n#el-anim .out,#el-anim .cap-end{opacity:1}\n#el-anim .loop{color:#9a9a9a}\n#el-anim .spin{transform-box:fill-box;transform-origin:center;animation:elAnim-spin 3s linear infinite}\n#el-anim .caret{animation:elAnim-blink 1.1s steps(1) infinite}\n#el-anim .g-global{animation-name:elAnim-global}\n#el-anim .g-set{animation-name:elAnim-set}\n#el-anim .g-timer{animation-name:elAnim-timer}\n#el-anim .g-cb1{animation-name:elAnim-cb1}\n#el-anim .g-prom{animation-name:elAnim-prom}\n#el-anim .g-cb2{animation-name:elAnim-cb2}\n#el-anim .g-log{animation-name:elAnim-log}\n#el-anim .g-in2{animation-name:elAnim-in2}\n#el-anim .g-in3{animation-name:elAnim-in3}\n#el-anim .hl1{animation-name:elAnim-hl1}\n#el-anim .hl2{animation-name:elAnim-hl2}\n#el-anim .hl3{animation-name:elAnim-hl3}\n#el-anim .hl4{animation-name:elAnim-in3}\n#el-anim .hl5{animation-name:elAnim-in2}\n#el-anim .out1{animation-name:elAnim-out1}\n#el-anim .out2{animation-name:elAnim-out2}\n#el-anim .out3{animation-name:elAnim-out3}\n#el-anim .loop{animation-name:elAnim-loop}\n#el-anim .mlane{animation-name:elAnim-mlane}\n#el-anim .tlane{animation-name:elAnim-tlane}\n#el-anim .c1{animation-name:elAnim-c1}\n#el-anim .c2{animation-name:elAnim-c2}\n#el-anim .c3{animation-name:elAnim-c3}\n#el-anim .c4{animation-name:elAnim-c4}\n#el-anim .c5{animation-name:elAnim-c5}\n#el-anim .c6{animation-name:elAnim-c6}\n#el-anim .c7{animation-name:elAnim-c7}\n#el-anim .c8{animation-name:elAnim-c8}\n@keyframes elAnim-spin{from{transform:rotate(0deg)}to{transform:rotate(360deg)}}\n@keyframes elAnim-blink{0%{opacity:1}50%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-global{0%{opacity:0}2%,50%{opacity:1}52%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-set{0%,8%{opacity:0}9%,16%{opacity:1}18%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-timer{0%,12%{opacity:0}13%,18%{opacity:1}20%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-cb1{0%,19%{opacity:0;transform:translate(258px,468px)}20%{opacity:1;transform:translate(258px,468px)}23%,78%{opacity:1;transform:translate(26px,468px)}82%,90%{opacity:1;transform:translate(26px,320px)}92%,100%{opacity:0;transform:translate(26px,320px)}}\n@keyframes elAnim-prom{0%,24%{opacity:0}25%,33%{opacity:1}35%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-cb2{0%,30%{opacity:0;transform:translate(258px,398px)}31%{opacity:1;transform:translate(258px,398px)}34%,60%{opacity:1;transform:translate(26px,398px)}64%,72%{opacity:1;transform:translate(26px,320px)}74%,100%{opacity:0;transform:translate(26px,320px)}}\n@keyframes elAnim-log{0%,38%{opacity:0}39%,46%{opacity:1}48%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-in2{0%,65%{opacity:0}66%,70%{opacity:1}72%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-in3{0%,83%{opacity:0}84%,88%{opacity:1}90%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-hl1{0%,8%{opacity:0}9%,16%{opacity:1}18%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-hl2{0%,24%{opacity:0}25%,33%{opacity:1}35%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-hl3{0%,38%{opacity:0}39%,46%{opacity:1}48%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-out1{0%,42%{opacity:0}43%,97%{opacity:1}100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-out2{0%,67%{opacity:0}68%,97%{opacity:1}100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-out3{0%,85%{opacity:0}86%,97%{opacity:1}100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-loop{0%,53%{color:#9a9a9a}55%,91%{color:#006400}93%,100%{color:#9a9a9a}}\n@keyframes elAnim-mlane{0%,55%{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0}56%,64%{fill:#eef6ee;stroke:#006400}66%,100%{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0}}\n@keyframes elAnim-tlane{0%,73%{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0}74%,82%{fill:#eef6ee;stroke:#006400}84%,100%{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0}}\n@keyframes elAnim-c1{0%,7%{opacity:1}8%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c2{0%,7%{opacity:0}8%,23%{opacity:1}24%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c3{0%,23%{opacity:0}24%,37%{opacity:1}38%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c4{0%,37%{opacity:0}38%,49%{opacity:1}50%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c5{0%,49%{opacity:0}50%,55%{opacity:1}56%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c6{0%,55%{opacity:0}56%,73%{opacity:1}74%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c7{0%,73%{opacity:0}74%,91%{opacity:1}92%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c8{0%,91%{opacity:0}92%,99%{opacity:1}100%{opacity:0}}\n@media (prefers-reduced-motion:reduce){#el-anim .anim,#el-anim .spin,#el-anim .caret{animation:none}#el-anim .controls{display:none}}\n\u003C\u002Fstyle>\n\u003Crect class=\"panel\" x=\"16\" y=\"16\" width=\"448\" height=\"140\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl1 anim\" x=\"20\" y=\"26\" width=\"440\" height=\"60\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl2 anim\" x=\"20\" y=\"86\" width=\"440\" height=\"40\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl3 anim\" x=\"20\" y=\"126\" width=\"440\" height=\"20\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl4 anim\" x=\"20\" y=\"46\" width=\"440\" height=\"20\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl5 anim\" x=\"20\" y=\"106\" width=\"440\" height=\"20\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"28\" y=\"40\">setTimeout(() => {\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"42.4\" y=\"60\">console.log('hey, from set timeout');\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"28\" y=\"80\">}, 0);\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"28\" y=\"100\">new Promise((resolve) => resolve('ahoy from promise'))\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"42.4\" y=\"120\">.then((v) => console.log(v));\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"28\" y=\"140\">console.log('hello from console log');\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel\" x=\"16\" y=\"170\" width=\"216\" height=\"190\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"label\" x=\"28\" y=\"192\">Call stack\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel\" x=\"248\" y=\"170\" width=\"216\" height=\"90\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"label\" x=\"260\" y=\"192\">Web APIs\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel\" x=\"248\" y=\"272\" width=\"216\" height=\"88\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Cg class=\"loop anim\">\n\u003Cg class=\"spin\">\n\u003Ccircle cx=\"276\" cy=\"318\" r=\"18\" fill=\"none\" stroke=\"currentColor\" stroke-width=\"3\" stroke-dasharray=\"90 23\"\u002F>\n\u003Cpolygon points=\"286.9,302.4 282.4,296.4 279.8,305.0\" fill=\"currentColor\"\u002F>\n\u003C\u002Fg>\n\u003Ctext x=\"306\" y=\"306\" style=\"font-size:18px;font-weight:600\" fill=\"currentColor\">Event Loop\u003C\u002Ftext>\n\u003C\u002Fg>\n\u003Ctext class=\"hint\" x=\"306\" y=\"325\">prázdný stack? → nejdřív\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"hint\" x=\"306\" y=\"340\">všechny microtasky, pak task\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel mlane anim\" x=\"16\" y=\"376\" width=\"448\" height=\"58\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"label\" x=\"28\" y=\"392\" style=\"font-size:15px\">Microtask queue\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"hint\" x=\"454\" y=\"392\" text-anchor=\"end\">Promise, queueMicrotask, MutationObserver\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel tlane anim\" x=\"16\" y=\"446\" width=\"448\" height=\"58\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"label\" x=\"28\" y=\"462\" style=\"font-size:15px\">Task queue\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"hint\" x=\"454\" y=\"462\" text-anchor=\"end\">setTimeout, události, síťové operace\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect x=\"16\" y=\"520\" width=\"448\" height=\"144\" rx=\"8\" fill=\"#ffffff\" stroke=\"#cfd1d4\" stroke-width=\"1.5\"\u002F>\n\u003Cpath d=\"M16 546 V528 a8 8 0 0 1 8 -8 H456 a8 8 0 0 1 8 8 V546 Z\" fill=\"#f1f3f4\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"28\" y=\"537\">Elements\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"90\" y=\"537\" style=\"fill:#202124\">Console\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"146\" y=\"537\">Sources\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"199\" y=\"537\">Network\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect x=\"84\" y=\"543\" width=\"52\" height=\"3\" fill=\"#1a73e8\"\u002F>\n\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"546\" x2=\"464\" y2=\"546\"\u002F>\n\u003Ccircle cx=\"31\" cy=\"558\" r=\"5.5\" fill=\"none\" stroke=\"#5f6368\" stroke-width=\"1.2\"\u002F>\n\u003Cline x1=\"27.1\" y1=\"561.9\" x2=\"34.9\" y2=\"554.1\" stroke=\"#5f6368\" stroke-width=\"1.2\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"46\" y=\"562\">top ▾\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect x=\"84\" y=\"551\" width=\"150\" height=\"15\" rx=\"3\" fill=\"#ffffff\" stroke=\"#dadce0\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"90\" y=\"562\" style=\"fill:#9aa0a6\">Filter\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"454\" y=\"562\" text-anchor=\"end\">Default levels ▾\u003C\u002Ftext>\n\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"570\" x2=\"464\" y2=\"570\"\u002F>\n\u003Cg class=\"out out1 anim\">\u003Ctext class=\"mono\" x=\"28\" y=\"584\">hello from console log\u003C\u002Ftext>\u003Ctext class=\"ui\" x=\"454\" y=\"584\" text-anchor=\"end\" style=\"text-decoration:underline\">script.js:6\u003C\u002Ftext>\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"590\" x2=\"464\" y2=\"590\"\u002F>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"out out2 anim\">\u003Ctext class=\"mono\" x=\"28\" y=\"604\">ahoy from promise\u003C\u002Ftext>\u003Ctext class=\"ui\" x=\"454\" y=\"604\" text-anchor=\"end\" style=\"text-decoration:underline\">script.js:5\u003C\u002Ftext>\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"610\" x2=\"464\" y2=\"610\"\u002F>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"out out3 anim\">\u003Ctext class=\"mono\" x=\"28\" y=\"624\">hey, from set timeout\u003C\u002Ftext>\u003Ctext class=\"ui\" x=\"454\" y=\"624\" text-anchor=\"end\" style=\"text-decoration:underline\">script.js:2\u003C\u002Ftext>\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"630\" x2=\"464\" y2=\"630\"\u002F>\u003C\u002Fg>\n\u003Ctext x=\"26\" y=\"646\" style=\"font-size:14px;font-weight:700\" fill=\"#1a73e8\">›\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"caret\" x=\"38\" y=\"636\" width=\"1.2\" height=\"12\" fill=\"#202124\"\u002F>\n\u003Cg class=\"tok frame g-global anim\" transform=\"translate(26 320)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">global execution context\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-set anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">setTimeout(…, 0)\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok timer g-timer anim\" transform=\"translate(258 208)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">časovač: 0 ms\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-prom anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">new Promise(…).then(…)\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-log anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">console.log('hello…')\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-in2 anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">console.log(v)\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-in3 anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">console.log('hey…')\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok cb g-cb2 anim\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">(v) => console.log(v)\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok cb g-cb1 anim\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">() => { console.log(…) }\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c1 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">1. Skript se spouští jako task. Do call stacku přijde\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">globální exekuční kontext.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c2 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">2. setTimeout() předá časovač Web API. Po 0 ms\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">se jeho callback zařadí do Task queue.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c3 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">3. Promise je hned splněná, takže callback z .then()\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">míří do Microtask queue.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c4 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">4. console.log() proběhne synchronně přímo na call stacku\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">a vypíše do konzole první řádek.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c5 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">5. Skript doběhl a call stack je prázdný.\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">Nastupuje Event Loop.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c6 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">6. Event Loop nejdřív vyprázdní Microtask queue:\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">callback z .then() vypíše „ahoy from promise“.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c7 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">7. Microtask queue je prázdná, Event Loop tedy vezme\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">první task z Task queue: callback ze setTimeout().\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap cap-end c8 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">Výsledek: „hello“, „ahoy“, „hey“ – nejdřív synchronní\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">kód, pak všechny microtasky a teprve potom tasky.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"controls\">\n\u003Cg class=\"btn\" role=\"button\" tabindex=\"0\" aria-label=\"Přehrát animaci od začátku\" onclick=\"this.ownerSVGElement.getAnimations({subtree:true}).forEach(function(a){a.currentTime=0;a.play()})\" onkeydown=\"if(event.key==='Enter'||event.key===' '){event.preventDefault();this.onclick()}\">\u003Crect x=\"16\" y=\"731\" width=\"112\" height=\"24\" rx=\"12\"\u002F>\u003Crect class=\"ico\" x=\"27\" y=\"737\" width=\"2\" height=\"12\"\u002F>\u003Cpolygon class=\"ico\" points=\"37,737 37,749 30,743\"\u002F>\u003Ctext x=\"44\" y=\"747\">Od začátku\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"btn\" role=\"button\" tabindex=\"0\" aria-label=\"Zastavit animaci\" onclick=\"this.ownerSVGElement.getAnimations({subtree:true}).forEach(function(a){a.pause()})\" onkeydown=\"if(event.key==='Enter'||event.key===' '){event.preventDefault();this.onclick()}\">\u003Crect x=\"136\" y=\"731\" width=\"96\" height=\"24\" rx=\"12\"\u002F>\u003Crect class=\"ico\" x=\"147\" y=\"737\" width=\"3\" height=\"12\"\u002F>\u003Crect class=\"ico\" x=\"153\" y=\"737\" width=\"3\" height=\"12\"\u002F>\u003Ctext x=\"164\" y=\"747\">Zastavit\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"btn\" role=\"button\" tabindex=\"0\" aria-label=\"Pokračovat v animaci\" onclick=\"this.ownerSVGElement.getAnimations({subtree:true}).forEach(function(a){a.play()})\" onkeydown=\"if(event.key==='Enter'||event.key===' '){event.preventDefault();this.onclick()}\">\u003Crect x=\"240\" y=\"731\" width=\"112\" height=\"24\" rx=\"12\"\u002F>\u003Cpolygon class=\"ico\" points=\"251,737 251,749 260,743\"\u002F>\u003Ctext x=\"266\" y=\"747\">Pokračovat\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003C\u002Fg>\n\u003C\u002Fsvg>\n",false,{"rendered":19,"protected":17},"",0,"closed","standard",{},[25],5,[],[28,32,36],{"id":29,"name":30,"slug":30,"taxonomy":31},10667210,"javascript","post_tag",{"id":33,"name":34,"slug":35,"taxonomy":31},10669219,"event loop","event-loop",{"id":37,"name":38,"slug":39,"taxonomy":31},10017291,"software engineering","software-engineering",{"en":41,"es":45,"fr":49},{"title":42,"slug":43,"description":44},"When We Say Event Loop","when-we-say-event-loop","How the JavaScript event loop decides the order of setTimeout, Promise and console.log: the engine, the call stack, Web APIs, the Task queue and the Microtask queue, step by step.",{"title":46,"slug":47,"description":48},"Cuando decimos Event Loop","cuando-decimos-event-loop","Cómo decide el event loop de JavaScript el orden de setTimeout, Promise y console.log: el engine, el call stack, las Web APIs, la Task queue y la Microtask queue, paso a paso.",{"title":50,"slug":51,"description":52},"Quand on dit Event Loop","quand-on-dit-event-loop","Comment l’event loop de JavaScript décide de l’ordre de setTimeout, Promise et console.log : l’engine, le call stack, les Web APIs, la Task queue et la Microtask queue, pas à pas.",{"id":54,"date":55,"date_gmt":56,"guid":57,"modified":59,"modified_gmt":56,"slug":60,"status":11,"type":12,"link":61,"title":62,"content":64,"excerpt":66,"author":68,"featured_media":20,"comment_status":69,"ping_status":69,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":70,"categories":71,"tags":73,"class_list":74,"_links":81,"_embedded":121,"tagsResolved":162,"translations":163},972,"09. 08. 2026","2026-08-08T22:03:54",{"rendered":58},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=972","2026-08-09T00:03:54","vliv-vzdelani-na-prechod-k-timokracii-v-platonove-ustave","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fvliv-vzdelani-na-prechod-k-timokracii-v-platonove-ustave\u002F",{"rendered":63},"Vliv vzdělání na přechod k timokracii v Platónově Ústavě",{"rendered":65,"protected":17},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pod vlivem čtení II., III., VII a VIII. knihy budeme v této stručné stati uvažovat o vzdělání jako systematické výchově chlapců, která se dělí na ranou poetickou a músickou výchovu, vyspělejší na číslech založenou nauku, která učí duši směřovat zrakem k jsoucnům nahoru,  a nakonec pro nejtalentovanější chlapce v obci potenciálně nebezpečnou dialektiku. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vzdělávání chlapců patří mezi základní stavební kameny zřízení obce. To platí i pro aristokracii jakožto nejlepší ze všech ústav obce. Kauzální vzorec, ze kterého vycházíme, je zhruba následující. Celý dialog v VIII. knize Ústavy navazuje na dříve definovanou tripartitní strukturu duše (437b–441c) a popisuje, jak úpadek ctnosti u mužů a následná degenerace obce má za vinu omezení moci rozumové části duše (λογιστικόν) a nahrazení její dominance jednou z nižších částí duše, tedy vznětlivostí (θυμός) nebo žádostivostí (ἐπιθυμητικόν). Jak známo, podle toho, jaké části duše u daných členů obce jsou aktivnější, zavádí Sokrates taxonomii deficitních zřízení obcí; z ideální aristokracie se rodí timokracie, z té oligarchie, následuje demokracie a nakonec tyranie. Jak poukazuje (THEIN, 2014) popisuje, že vztah mezi lidskou povahou (rozložením vlivu částí duše) a uspořádáním obce není pouze korespondencí, nýbrž vztah je kauzální a jednosměrný: „povaha vládců přímo určuje povahu příslušného zřízení obce“ (THEIN, 2014, s. 240; 544d-e).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Naším cílem není zde podrobný popis příčin a vývoje úpadků z jedné ústavy do druhé. Pro zdůraznění kauzální role vzdělání poukážeme ale na dvě věci: zaprvé, a jaké vzdělání je nutné pro vývoj a udržení aristokracie; a za druhé, co se nejen ve vzdělávání musí změnit, aby došlo k první degeneraci směrem k timokracii.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V sedmé knize najdeme jakési vyvrcholení systematizace vzdělávacího programu pro mladé může, kteří mají být vychováni jako strážci, a poté i filosofy-vládci. Již z podobenství o jeskyni vidíme, že počátkem cesty filozofa je obrat ze stínu směrem ke světlu a poznání Ideje Dobra. Úkolem vzdělání není vkládat „zrak do slepých očí“, nýbrž otočení celého těla a duše od přízemních a proměnlivých věcí směrem nahoru k „věcem pravdy“, neměnným Idejím, a především Ideji Dobra (518b–519a). Taková cesta otočení zraku duše vyžaduje několik stupňů vzdělání. Na začátku je třeba studovat gymnastiku a umění músické, které rozvíjejí „harmonii“ a „souladnost“ (521d–522b). Poté Sokrates doporučuje několik matematicky založených disciplín (nauka o čísle, měřičství, geometrie, hvězdářství, astronomii, harmonii), které pozvedají zrak duše směrem nahoru (pod podmínkou, že astronomie se pěstuje vhodně, neboť může podle Sokrata naopak obracet zrak duše směrem dolů, k materii). Pouze ti, kteří vytrvají, uspějí v předchozích předmětech a dosáhnout věku třiceti let, mohou přejít k nejvyšší ze všech umění, tedy k dialektice. (537d) \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ta táhne duševní zrak z barbarského bahna vzhůru, i tím, že využívá znalosti předchozích oborů (533d). Sokrates varuje, že dialektické umění mohou chlapci zneužívat jako hračku; oddávat se planému vyvracení důkazů a kritice všeho, co slyší. Příliš mladí a nestabilní chlapci by štěkali „jako stěňata“, po všech chňapali. Proto se dialektiku musí učit chlapci ve věku, kdy jsou stálí, mají již nějaké vědění, a nesklouznou kvůli svému neustálému vyvracení všeho, co slyší, v jakémsi relativismu, v němž původní otcovy zásady a zákony od zákonodárců přestane ctít. (VII, 538c–539d).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Po pěti letech systematického tréninku dialektiky, která je považována za vrchol „naukové soustavy“ (534e), je takto vybavený filozof ten, kdo:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„[…] při každé věci postihuje důvodný smysl její jsoucnosti […] A o tom, kdo to nedovede, řekneš, že nemá o té věci rozumového vědění, právě proto, že \u003C\u002Fspan>\u003Cb>není schopen ujasniti sobě i jinému ten smysl\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> […] (534b–c, zvýraznění autora)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sokrates zmiňuje několik dalších charakterových vlastnostní, které vládnoucí filosof musí splňovat. Mezi nimi například patří to, že filosof-vládce má být neochotný vládnout. Ujme se vlády pouze proto, že si uvědomuje, že nikdo lepší se v obci nenachází. Případně chce zabránit „realizaci horších forem vlády“ (THEIN, 2014, s. 204).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nutno dodat, že celý dosud neexistující vzdělávací systém, která má připravovat budoucí strážce-filosofy-vládce, obsahuje mnoho škrtů a cenzury, aby vyučované obsah jednotlivých oborů nekazily chlapce již od útlého věku. Například v III. knize najdeme hned několik příkazů, jak mají být bohové v poezii líčení; co přesně má poezie v chlapcích posilovat, naopak jaké pasáže a témata jsou zakázaná: chlapci nesmějí slyšet mýty, které líčí bohy jako zlé; poezie má posilovat odvahu, naopak přehnaný patos žalozpěvů je zakázán. Strážci se dále nesměj skrze poezii vžívat do rolí, které by mohly pokazit jejich charakter: otroci, ženy, opilci apod. (386a–392c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">K čemu všemu taková přísná forma vzdělání má vést? Jak už bylo zmíněno, nejen v VIII. knize Ústavy sledujeme kauzální vztah mezi obsahem a struktura (tripartitní) duše jednotlivých osob a style ústavy, podle které je daná obec řízena. Pokud tedy existuje kauzální vztah \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Duše => Ústava\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> obce, můžeme dodat, že je to právě vzdělání, které formuje duši, a tudíž kauzální vztah by mohl vypadat následovně: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vzdělání => Duše => Ústava\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Filosofové coby nejlepší ze všech strážců, neboť podstoupili vzdělání dialektiky, díky které jejich duše dokáže nahlížet Jsoucna a především Ideu Dobra, budou nedobrovolnými, leč benevolentními správci obce. Taková obec pak pokračuje ve své existenci a prospívá, je-li: „udržována řádná výchova a vzdělávání, působí, že v obci vznikají zdatní jedinci, a dobří jedinci zase, nabývajíce takového vychování, stávají se ještě lepšími než dřívější jak v ostatních věcech, tak i co do plození, právě tak jako tomu jest i u ostatních živočichů“ (VI, 424a–c). Správci jsou v obci pověřeni výukou mladých chlapců. Pokud dobře a vhodně vzdělaní správci budou vyučovat budoucí generaci, a vše ostatní zůstává v pořádku, Sokrates očekává, že budoucí generace budou vytříbenější než ty předchozí. Takový „eugenický efekt“ na lidské zdroje obce má zaručit, že přehršel skvělých, ctnostných a rozumovou složkou duše ovládaných mužů zaručí stabilitu aristokratického zřízení obce. Sokrates však varuje, že jakákoli změna struktury vzdělání může změnit struktury ústavy obce a její zákony, protože se správcové obce musí vyvarovat jakýchkoli novot ve výuce gymnastiky a músického umění, aby se nekazila: „neboť nikde se nehýbe zákony músickými, aby se zároveň nehýbalo největšími zákony politickými, jak praví Damón, a já mu věřím“ (VI, 424c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud všechno funguje, jak nabádá Sokrates, a správci vhodným způsobem aplikují vzdělávací postupy na výuku nových generací, zdá se, že tyto dva elementy se cyklicky podporují, a není důvod se obávat úpadku. Avšak, Sokrates  na počátku VIII. knihy si vypůjčuje hlas Múz, jejichž prostřednictvím vysvětluje příčinu prvního úpadku aristokracie a počátek přesunu k timokracii. Múzy tvrdí, že, vše, co vzniklo, je dříve nebo později odkázáno ke zkáze. Konkrétně v případě správců dokonalé obce za to může nevhodný způsob potomků. Múzy tvrdí, že existuje matematicky složitě vypočitatelné geometrické číslo, pomocí kterého lze předpovědět, kdy se mají správcům rodit děti (VIII, 546a–547a). Budou se tak rodit méně talentovaní potomci, u kterých se stává dominantnější , kteří navíc budou zanedbávat vzdělání nejdříve múzického umění, poté i gymnastického. To bude produkovat nestejnost a nepravidelnost, jež povede rozbroji a počátku proměny směrem k timokratické ústavě. Timokratická ústava se vyznačuje potlačením vlivu rozumové části duše, a místo ní nastupuje vliv vznětlivé (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">θυμός\u003C\u002Fspan>\u003Cb>) \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">části duše, především vlastnosti „řevnění a ctižádosti“ (548c). Zatímco otec timokratického muže je stále ovládán rozumovou stránkou duše, jeho pasivita směrem k finančním dlužníkům rodiny a neochota se zapojovat do veřejného života obce vede k tomu, že matka i služebnictvo si před synem na otce stěžují, osočuje otce z nedostatku mužnosti a schopnosti jednat. To vše se projevuje v posunu duši timokratického syna, který si začíná před dobrem a rozumem vážit cti a peněz. Taková timokratická duše upozaďuje důležitost tradičního aristokratického vzdělání. Sice stále je milovníkem músického umění a rétoriky, ale timokratický muž již nemá dostatečně rozvinutý talent, aby sám byl aktivním v músice nebo dobrým řečníkem. Jeho vztah k aristokratickému vzdělání je pouhým stínem; snad rozumí jejich důležitosti, ale už na něm neparticipuje, ani nemůže. Naopak je milovníkem vlády, tělesného cvičení a válečných činů. (VIII, 549a)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aristokratická společnost předpokládala, že její správci budou mít aktivní dovednost se oddávat rigoróznímu výcviku nejen pro dobro individuálních duší správců-filosofů, nýbrž lze předpokládat, že dialektická výuka a její pěstování mělo vliv na vědění širší společnosti obce. Jak bylo řečeno výše, rozumové vědění správců-filosofů předpokládá, že jsou schopni sobě i jinému smysl jsoucen vysvětlit. Dialektická metoda, ne nepodobná sokratickým dialogům samotným, je očišťující prvek, především orálně založené společnosti, kdy veškerá komunikace a veřejný transfer informací je předáván aktivní formou mluvené komunikace. Ti, kteří praktikovali dialektiku v aristokratické obci nejen očišťovali rozum svůj, nýbrž je pravděpodobné, že celá obec těžila z toho, že myšlenky většiny v obci mohli být potenciálně testovány a očišťovány. Pokud dialektika byla vyvrcholením výchovných metod, jak duši obracet od stínu smyslových počitků nahoru směrem k jsoucnům a předně ideji Dobra, ztráta jejího vlivu v timokratické společnosti musí vést k tomu, že společnost se zajímá postupně více o přízemní, smyslové věci. Neboť méně a méně lidí v timokratické společnosti jsou schopni a ochotni sejít zpět do pomyslné jeskyně a vystavit se sociální ostrakizaci a fyzickému nebezpečí jen kvůli poznání, které jejich duše vlastní, ale nikdo není připraven poslouchat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Na základě prozkoumání několika vybraných pasáží v Platónově dialogu Ústava můžeme říct, že spouštěcím mechanismem úpadku ideálního zřízení obce není nedostatek vzdělání, ani inherentní nastavení lidské duše. Příčinou se zdá být mechanismus, který překračuje samotnou obec: zvláštní geometrické číslo, které podle všeho determinuje vhodný čas pro plození dětí. Ironickým faktem se také zdá být, že Sokrates v dialogu toto číslo zná. Pokud tomu tak je, znamená to, že lidstvo není odsouzené ke kontinuální degradaci ústavy obcí. Otevřenou otázkou však je, jak doslovně je možné pasáž o geometrickém číslu chápat. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PLATÓN, 2025. Ústava. Sedmé, opravené vydání. Praha: OIKOYMENH. Platónovy dialogy. ISBN\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">978-80-7298-645-3.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">THEIN, Karel, 2014. Filosof, přirozenost a výchova v Ústavě. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Obec a duše: k Platónově praktické filosofii\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Praha: Filosofia, s. 119–250. ISBN 978-80-7007-426-8\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",{"rendered":67,"protected":17},"\u003Cp>Pod vlivem čtení II., III., VII a VIII. knihy budeme v této stručné stati uvažovat o vzdělání jako systematické výchově chlapců, která se dělí na ranou poetickou a músickou výchovu, vyspělejší na číslech založenou nauku, která učí duši směřovat zrakem k jsoucnům nahoru,  a nakonec pro nejtalentovanější chlapce v obci potenciálně nebezpečnou dialektiku.  Vzdělávání chlapců […]\u003C\u002Fp>\n",1,"open",{"footnotes":19},[72],4,[],[75,12,76,77,78,79,80],"post-972","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article",{"self":82,"collection":88,"about":91,"author":94,"replies":98,"version-history":101,"predecessor-version":104,"wp:attachment":108,"wp:term":111,"curies":117},[83],{"href":84,"targetHints":85},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972",{"allow":86},[87],"GET",[89],{"href":90},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[92],{"href":93},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[95],{"embeddable":96,"href":97},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[99],{"embeddable":96,"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=972",[102],{"count":68,"href":103},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972\u002Frevisions",[105],{"id":106,"href":107},973,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972\u002Frevisions\u002F973",[109],{"href":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=972",[112,115],{"taxonomy":113,"embeddable":96,"href":114},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=972",{"taxonomy":31,"embeddable":96,"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=972",[118],{"name":119,"href":120,"templated":96},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":122,"wp:term":139},[123],{"id":68,"name":124,"url":125,"description":19,"link":126,"slug":124,"avatar_urls":127,"_links":131},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":128,"48":129,"96":130},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":132,"collection":136},[133],{"href":97,"targetHints":134},{"allow":135},[87],[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[140,161],[141],{"id":72,"link":142,"name":143,"slug":143,"taxonomy":113,"_links":144},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":145,"collection":150,"about":153,"wp:post_type":156,"curies":159},[146],{"href":147,"targetHints":148},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":149},[87],[151],{"href":152},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[154],{"href":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[157],{"href":158},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[160],{"name":119,"href":120,"templated":96},[],[],{"en":164,"es":168,"fr":172},{"title":165,"slug":166,"description":167},"The Influence of Education on the Transition to Timocracy in Plato’s Republic","the-influence-of-education-on-the-transition-to-timocracy-in-plato-s-republic","A short essay on how education shapes the soul and thereby the constitution in Plato’s Republic, and on what has to change for aristocracy to decline into timocracy.",{"title":169,"slug":170,"description":171},"La influencia de la educación en el paso a la timocracia en la República de Platón","la-influencia-de-la-educacion-en-el-paso-a-la-timocracia-en-la-republica-de-platon","Un breve ensayo sobre cómo la educación forma el alma y, con ella, la constitución en la República de Platón, y sobre qué debe cambiar para que la aristocracia decaiga en timocracia.",{"title":173,"slug":174,"description":175},"L’influence de l’éducation sur le passage à la timocratie dans la République de Platon","l-influence-de-l-education-sur-le-passage-a-la-timocratie-dans-la-republique-de-platon","Un bref essai sur la manière dont l’éducation forme l’âme et, avec elle, la constitution dans la République de Platon, et sur ce qui doit changer pour que l’aristocratie déchoie en timocratie.",{"id":177,"date":178,"date_gmt":179,"guid":180,"modified":182,"modified_gmt":183,"slug":184,"status":11,"type":12,"link":185,"title":186,"content":188,"excerpt":190,"author":68,"featured_media":20,"comment_status":69,"ping_status":69,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":192,"categories":193,"tags":194,"class_list":195,"_links":197,"_embedded":230,"tagsResolved":258,"translations":259},965,"08. 08. 2026","2026-08-08T21:45:10",{"rendered":181},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=965","2026-08-09T00:05:59","2026-08-08T22:05:59","contra-stochastic-parrots-the-role-of-meaning-in-assessing-ai-intelligence","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcontra-stochastic-parrots-the-role-of-meaning-in-assessing-ai-intelligence\u002F",{"rendered":187},"Contra Stochastic Parrots: the role of meaning in assessing AI intelligence",{"rendered":189,"protected":17},"\u003Cp>In this essay, I argue that LLMs are not stochastic parrots by evaluating the claims by (Bender et al., 2021) who coined the term “stochastic parrot” to express the view that the output of LLMs is 1) haphazard, 2) incoherent, 3) meaningless, because, following (Harnad, 1990), it produces symbols that are not grounded in the human phenomenal existence inside a physical world. I present a concept of “meaning networks”, a network-based account of the meaning of terms that consists in weighted, multimodal, socially stabilized associations that constitute what a term means for a language user. The main argument of the essay is to show that LLMs produce outputs that inherit grounding indirectly from human produced language, which is itself grounded. The use of linguistic data as an interface into human existence in the physical world suffers from a lossy compression: any interface that translates the human existence, which is a “continuous signal” (following computer science terminology), into discrete units, such as linguistic symbols, loses the richness of the detail. The grounding is therefore both indirect and lossy. Compared to human-level intelligence and meaning-use, LLMs occupy a never-before seen niche of systems that produce a human-level linguistic output whose meaning has a purely symbol-based modality. The meaning networks generated by LLMs can be understood as an extreme example of language-laden human intelligence.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_geao7idfhv2\">\u003C\u002Fa>Intro\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Since at least the second half of the 20th century, our society has been labeled the information society, network society, post-industrial society, etc.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-965-footnote-ref-0\" href=\"#post-965-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> All of the terms reflect the dominant mode of how society works. Information, networks, abstractions, and symbolic knowledge are the currencies of the day. Highly educated individuals with an aptitude for analytical, abstract thought and processing information are the sought-after professionals. The advent of cognitivism in philosophy of mind and cognitive sciences marked the beginning of the era when the metaphor of humans as information processors started to be taken seriously even at the frontier of our search for understanding who we are and how our minds work. Simon and Newell’s work on Logic Theorist and General Problem Solver software systems, Weizenbaum’s ELIZA, Winograd’s SHRDLU, and even Chomsky’s Syntactic structures and later the biological turn in linguistics were a few of many theories and projects to explain human cognition by appeal to logic and language as the essential ingredients of human intelligence. It is true that since then, the cognitive sciences and AI fields underwent major changes. The connectionist and 4E paradigm shifts emphasized the use of neural nets and the role of the embedded body in situated and broader cultural-societal contexts for creating a more faithful model of how brain processes and human cognition work. But the focus on understanding \u003Cem>intelligence\u003C\u002Fem>, both human and artificial, stays primary.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Yet, the introduction of ChatGPT, Bard, Claude, and other chatbots based on the large language model (LLM) architecture forces us to re-consider who we are. LLMs show that the use of language, being the most distinct human feature compared to \u003Cem>all \u003C\u002Fem>other animal species, can be automatized to produce human-like responses, passing a Turing test with ease, surpassing the average human at handling factual data, logical reasoning or language abilities. If LLMs beat humans in the tasks that we consider uniquely human, is a LLM-based artificial intelligence becoming more like us than we are? It seems preposterous to claim that the LLM, a formal symbol-string prediction machine, can attain a status of being human. Unless we are hypocrites, we cannot stop praising human intelligence and language competency as the highest \u003Cem>human\u003C\u002Fem> cognitive values the moment another entity becomes superior to us. To avoid an ontological conundrum of what it means to be human, I will ask differently: can LLMs even in theory become more intelligent than humans? To again avoid defining what intelligence is, I will narrow down my inquiry further still: Whatever being intelligent means, I presuppose that the human-like intelligence requires understanding; and understanding requires the grasp of what words, sentences, or concepts mean. Without an understanding of the meaning, there cannot be intelligence.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_hy70hds010iq\">\u003C\u002Fa>Meaning networks: an intersection of phenomenology and linguistic meanings\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>It is important to clarify what I mean by the meaning. I will not present here an overview of theories of meaning in analytical philosophy. What I \u003Cem>can\u003C\u002Fem> outline here is a minimal theory of meaning that clashes both with \u003Cem>referential theory of meaning\u003C\u002Fem> and \u003Cem>truth-conditional\u003C\u002Fem> \u003Cem>theory of meaning\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Imagine that we want to talk about the meaning of the word “mother”. My mother passed away a few months ago. What my mind generates when thinking about the meaning of the word is as follows: I remember a visual image of a sullen face of my mother and the coldness of her forehead while I kissed her when she lay in the coffin at the church. I remember the smell of the incense, while hearing the notes of Dancing Queen by ABBA played by the string quartet on a viola, violins, and cello. I have tactile memories of hugging my ill mother a few days before her passing. I feel non-objectifiable feelings of sadness, remorse, and happiness when thinking about the word. Also, my mind gravitates towards the topic of what it means to be a mother I discussed with my pregnant fiancée. My mind is also aware of purely linguistic links the word “mother” has with other words like “father”, “pregnancy”, “female”, “children”, etc. and linguistic relationships between the word “mother” and other features of the language (“my” pronoun, “mothers” plural, “not breathing” gerund, etc.). I am also aware of connotations of the word “mother” that I assimilated into my understanding of the word when reading newspapers, literature or learning intersubjectively what mothers can do or are like when talking to other people.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The meaning of the word “mother” is for me both private and public. The private meaning consists of elements of various perceptual modalities and linguistic symbols. The public, external meaning consists of what I heard and assimilated from my community and society at large usually in the form of linguistic symbols (i.e. words and sentences), which may have affected my existing non-linguistic, perception-derived sub-meanings via a feedback loop (e.g. when I heard how badly someone’s mother behaved, I started to appreciate my mother more and feel more love for her, modifying my prior feeling-derived sub-meanings).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If we borrow further from the network theory the basic terms “node” and “edges”, their equivalent would be\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>node = words \u002F concepts\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>edge = meaning element that can be of many modalities: perceptual or symbolic representations, feelings, other nodes mediated by the symbolic representations\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>As we can see, the meaning of a word is primarily a meaning for me, existing in my mind. It is a multi-modal “meaning network” of both perceptual and linguistic elements. This “meaning network” is not static, but dynamically reacts to my situated existence in the world, any new perceptual or linguistic elements can be added or possibly removed (or rather overridden) at any time.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The term “mother” cannot refer to just one existing “object” in the world. I set aside the Fregean distinction of “sense” and “reference”, which presupposes stable referents and sense. Instead, I want to propose a multi-modal, network-based semantics where the meaning of terms equals the meaning networks themselves. With that, I can integrate sense data, feelings, visual imaginary, false beliefs, words, concepts, memories of many modalities for which I have distinct and clear sense that they constitute what I mean when I use the term “mother”, or terms like “my mother” or “Helena Ferencová”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The meaning network is amenable to the influence of the public and shared meanings of the word “mother” and it helps to defend the theory of meaning proposed here against the accusation of the private meaning, which as argued by Wittgenstein is impossible\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-965-footnote-ref-1\" href=\"#post-965-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>. The community I am a member of does participate in the constitution of what “mother” means for me and I’m aware that our personal experiences and thinking about mothers co-constitute each other’s meaning networks and the shared culture influences our meaning networks to have considerable overlaps. That implies there must be stable elements that are fixed or their stability is dynamically and continually enforced by the linguistic or perceptual interaction with others. In other words, the meaning networks can be dynamic, yet their stability is constantly negotiated via interaction with others. I cannot change the whole meaning network of what I mean by “mother” because I would be talking about someone or something else. If the language is to keep a communicative function, I need to keep the contents of my meaning networks (in other words, the meaning of terms I use) rather stable so that I am reasonably understood by most people. If what I mean differs radically from anyone else, I need to explain myself to others and by that update their own meaning networks, provided they are open to cognitively integrate new information.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>As far as truth-conditions go, the truth may be an element in my meaning network, but does not exhaust the entire concept of meaning. My subjective feeling of sorrow is right now more meaning-bearing than any conception of truth. It is not to say that a truth-condition does not participate in the meaning of terms, but is moved down, as it were, to the level of other meaning elements.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It seems plausible that the dynamic aspect of meaning networks is partially realised by the external world influencing my meaning elements stored in my memory. But my meaning elements can change due to my memory going wrong, when I forget about words or experiences that are related to my mother. Also, due to the effects of time, it is likely that some meaning elements will partially fade away, whereas others will remain strong or even stronger. If we borrow terminology from neural networks that LLMs themselves are based on, we can assign each meaning element a \u003Cem>weight\u003C\u002Fem> that signals how strongly or weakly a given meaning element participates in constituting the meaning. If I burn an incense stick at home tomorrow, it may increase the weight of the meaning elements related to smell, church, coffin, funeral in the meaning of the word “mother”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The individual meaning elements may also be false. I may have started associating black velvet jackets with the meaning of “mother” due to my belief that she was clothed in this dress at the funeral. In fact, it may have been a dark navy velvet dress, but due to poor lighting conditions, the color appeared to me black. Some meaning elements thus may be added to my meaning network on the basis of a false belief. But what is indubitably true is that this false meaning element participates in the meaning of “mother”. I think the same can be said of meaning elements derived from references to hallucinations or things that have no proven existence, yet they are part of my meaning networks, such as the concept of “heaven” or “God”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Importantly, there is still a place for purely symbolic or linguistic meaning in the meaning network. Other words and linguistic features that can be purely formal (based on the position of words in a sentence, as required by the syntactical rules of a language) do help co-constitute the overall meaning network. But again, the linguistic meaning is only a part of the meaning network. It does not exhaust the full meaning of the word “mother” either.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I remain agnostic as to what percentage of the overall meaning networks is constituted by a given modality. Some people may be more visually inclined, others rely on linguistic elements in their meaning networks. Not all modalities described here will be present in others‘ meaning networks. For example, a person suffering from a condition called aphantasia is unable to generate mental imagery. We can expect that their meaning network will not rely on any visual sense-data, or the influence of visual sense-data will be greatly diminished.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The theory of meaning vis-à-vis the concept of meaning network relies on a few minimal requirements: it is not just formal-symbolic or purely linguistic, it is both internal\u002Fprivate and external\u002Fcommunity-shared, it is constituted by several modalities, among them, a linguistic symbols and relations are just one of many meaning-constituting elements. Meaning elements that constitute the meaning have weights that signal how strongly or weakly the given meaning element participates in the overall meaning.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_my37juc1t5pp\">\u003C\u002Fa>Chinese room and Stochastic parrots\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Not all meaning networks are created equally. There are people with deeper understanding of concepts, things, bodily actions etc. than others. What is going on exactly when we say that someone’s understanding is deep or shallow?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In the famous Chinese room experiment\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-965-footnote-ref-2\" href=\"#post-965-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Searle shows us what it means to have exactly zero understanding of the meaning of words and sentences. Searle, who does not understand any Chinese, sits in a sealed room. From one side he is given a set of Chinese symbols that represent a written input by a native Chinese speaker. He is also given a set of Chinese symbols for answers and the instructions written in English that he understands how to correlate the input symbols with the output symbols, pretending to have a natural conversation in Chinese with a person outside of the room. Searle has no understanding of the meaning of the Chinese symbols; he correlates them purely formally based on their shape (i.e. form). Searle argues that such manipulation of formal symbols based on a fixed set of rules is analogous to how computers work. Because computers also work with formal symbols only, they have no understanding of the meaning of the symbols. Searle, like computers, does not understand Chinese because they work on the formal and syntactical level that lacks understanding of the meaning of words, or as Searle would put it: rule-based manipulation of formal symbols lacks mental states, which are preconditions for an intrinsic intentionality\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-965-footnote-ref-3\" href=\"#post-965-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>. Intentionality is a property of mental states, pointing out that each mental state has a content; they are about something.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In a way, we could answer the question if LLM-based AI is intelligent right here by saying that LLMs have no mental states, therefore whatever they do lacks intentionality, aboutness or mental content. And if their states are not about anything, they cannot understand the meaning.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I will not argue here if LLMs have mental states or intentionality. Let’s say it is a question of definition or empirical question. I want to imagine what kind of mental states, or rather what kind of meaning networks do LLMs work with, whether they have mental states or not.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LLMs work by stitching together strings of words based on the probability of such a combination derived from high-dimensional representations latent in the large corpus of linguistic data. (Bender et al., 2021) coined the term “stochastic parrot” to describe that the LLM architecture produces seemingly coherent strings of words, but without any reference to the meaning of those strings of data, just like the parrot animal, which has no linguistic competence and just repeats the phonetic sounds it heard back to humans who interpret the mechanically repeated sounds as distinct phoneme units of distinguishable word(s). (Bender et al., 2021) argue that LLMs generate those strings stitched together “haphazardly” and that their coherence is purely “in the eyes of the beholder”, suggesting the coherence is not inherent in the output of LLMs itself, but rather externally given by the human interpreters of LLM-produced outputs. (Bender & Koller, 2020) then elucidate their understanding of the meaning by subscribing to the referential theory of meaning where they take the meaning to be “the relation between the form and something external to language…” (p. 5187). In other words, for a human or computer to be a competent speaker and understand the meaning of words used, they have to “ground” their understanding of words in the real world. (Bender & Koller, 2020) cite (Harnad, 1990) and his “Symbol grounding problem” to argue that, without the grounding of meanings in the physical world, the system (human, computer) cannot understand the language; it would be analogous to learning a language just by studying a dictionary. Meaningful responses must make connections between the words and the physical world.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>As I attempt to explain below, I disagree with Bender et al. in three specific cases:\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli>meaning must refer to something outside of language\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>LLMs produce outputs haphazardly\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>coherence is in the eyes of beholder\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_gknh07wai9q7\">\u003C\u002Fa>Grounded and Ungrounded Meanings\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>(Harnad, 1990) in the era of the symbolic AI paradigm and in line with Searle’s Chinese room argument writes contra the idea that the purely formal manipulation of symbols can lead to understanding. The main thrust of his argumentation is that for symbolic systems to understand a language, they must ground the bottom level meaning of words in non-symbolic representations coming from sense-data of our perception of and interaction with the physical world.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To “ground” their meanings, the systems must feature equivalents of two features that Harnad calls 1) Iconic representations and 2) Categorical representations and only then it is possible to give a linguistic label on top of them through 3) Symbolic representation.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>1 Iconic representations\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Iconic representations are raw perceptual data of some specific objects, which we yet cannot identify or name. In the case of vision, iconic representations would be the shapes that objects, such as horses, following Harnad’s own example, cast on our retinas. The mind would keep iconic representations of horses as analogs of their real shapes. At this level, the only functions that are needed according to Harnad are the ones to discriminate stored shapes of horses based on similarity\u002Fdifference. The important fact is that there is a non-arbitrary, isomorphic relationship between the icon and what it refers to, because the iconic representation has a structural relationship to its origin.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>2 Categorical representation\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>According to Harnad, the icons are not enough for meaning. The world is too complex and we need faster identification of what shapes and sense data from our sensory organs are of a specific category. For that, we need to abstract invariant features from the iconic representations and create categories from these invariants, so that in future when we encounter a horse-like shaped object, we can identify faster if this object belongs to the category that has horse-like attributes. At this level, we still do not use the word “horse” to describe the categorical representation, but we identify horses by \u003Cem>the shape of their heads, being four-legged, having a tail\u003C\u002Fem>, etc.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>3 Symbolic representation\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Only at this level does the language come into a play. Once we have the “horse” as a set of abstracted features of what resembles a real-life horse, we associate the symbol “horse” in our mind with our perceptually grounded and experiential understanding of a horse. Despite the fact that symbols at this level are completely arbitrary – the shape of the symbol\u002Fword “horse” bears no resemblance to the actual horse – they are meaningful because their semantic content (meaning) is inherited from the iconic and categorical representations. On this view, what makes symbols meaningful is indeed their perceptually-derived references to the external world.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Harnad interestingly allows for the possibility that we can create meaningful symbols that have no direct iconic and categorical representations. Harnad gives an example of a word \u003Cem>“zebra”\u003C\u002Fem>:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>“zebra”\u003C\u002Fem> = “horse” + “stripes”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If the system has iconic and categorical representations of the word “stripes”, then Harnad admits that the symbolic representation will \u003Cem>inherit \u003C\u002Fem>its grounding based on the grounded symbolic representations of “horse” and “stripes”. What does it mean? The system will have a meaningful word “zebra” despite not having any direct perceptual reference of a zebra in the external world. The meaning is inherited, or derivative. Its only direct meanings are references to the linguistic symbols “horse” and “stripes”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It seems to me that (Bender & Koller, 2020), who rely on (Harnad, 1990), incorrectly assume that Harnad disallows meanings other than those that are grounded. But based on my reading of (Harnad, 1990), he allows meanings of symbols\u002Fwords not having a direct reference to the physical world, provided that its real references are symbols\u002Fwords whose meanings are grounded in the physical world. Exactly like the example of zebra = “horse” + “stripes”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Once we break apart the necessity of a direct connection between the meaning of a word\u002Fsymbol and its relationship with the physical world, there appears nothing that prevents us from injecting a number of intermediate symbols as the only real meanings of an original symbol, provided some symbol, a last one, is grounded in the physical world.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I think we have undermined the first claim \u003Cem>1) meaning must refer to something outside of language\u003C\u002Fem>. We just saw that a meaning \u003Cem>can refer to something inside of language\u003C\u002Fem>, but to be in line with (Harnad, 1990), must \u003Cem>eventually\u003C\u002Fem> jump out of the linguistic space into a physical space of perceptions and iconic and categorical representations to be grounded, which for (Harnad, 1990) is a necessary a way out of an infinite regress of linguistic symbols referring \u003Cem>only \u003C\u002Fem>to other linguistic symbols, never outside of the language system.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_yni9wq403zva\">\u003C\u002Fa>Sparse and dense meaning networks\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Returning to our concept of meaning networks, how can we improve our understanding of which meanings are \u003Cem>deep\u003C\u002Fem> or \u003Cem>dense\u003C\u002Fem>, and which ones are \u003Cem>shallow or sparse\u003C\u002Fem>?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Using the symbol grounding theory by (Harnad, 1990), I think we can claim that my descriptions of the meaning network representing the meaning of the word “mother”, as used by me, are a case of a \u003Cem>grounded meaning par excellence\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Now imagine that I never had a mother. In fact, I have never read anything about mothers, except for the information that a mother is a human female that has at least one child. Imagine further that I have a grounded understanding of symbols “human”, “female” and “child”. How does such a shallow understanding of “mother” differ compared to my personal and deeper understanding?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In the first case, the meaning network would be rather sparse. It would consist only of potentially three linguistic symbols. In the second example, the graphical schema of the meaning of “mother” as used by myself would be a dense network of perceptually derived data, lots of linguistic symbols that are grounded, and perhaps also ungrounded symbols such as “heaven” or “God” with which, for the sake of the argument, even in theory I cannot have any experiential relationship and all direct meanings tied to these two words are linguistic symbols. Some of them may be grounded at lower levels.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>As we said, we can have \u003Cem>weighted\u003C\u002Fem> edges (meaning elements) of the meaning network connected to a node (word\u002Fsymbol), as the standard graph theory in mathematics allows. The density and sparseness of meaning networks would not be calculated merely by the number of meaning elements. But the weight of participation of individual meaning elements in the constitution of the overall meaning must be taken into account.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The modelling of meaning as networks also entails that the meaning is not a binary value. Towards the left side of the spectrum, the meaning is increasingly sparse. Towards the other side, the meaning is getting higher in its density.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_ovq933hufu4w\">\u003C\u002Fa>Coherence and haphazardness of LLMs\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Previously, we said that (Bender et al., 2021) claim that\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>2) LLMs produce outputs haphazardly\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>3) coherence is in the eyes of beholder\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The claims 2) and 3) are in fact logically inter-dependent. If LLMs produce outputs haphazardly, any coherence and meaning that there is must be either by sheer chance, or reconstructed by the external system interpreting the output of LLMs. Such system can be, for example, humans.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LLMs are symbol prediction machines. And their success in statistical prediction and pattern matching is dependent on the size of the corpus of data, supplemented by humans. The use of statistics and prediction does not make LLMs haphazard\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-965-footnote-ref-4\" href=\"#post-965-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Unless we are concerned with the fact that the data themselves are haphazard and incoherent. But that is not the case that (Bender et al., 2021) argue for. Whatever we can say about the quality of human discourse, especially the one coming from the online sources, if the data used by LLMs are derived from discourse of native speakers, the coherence is not in the eyes of the beholder, it is objectively embedded within the corpus of the data that LLMs work with, exactly because the coherence is initially created by humans themselves. What LLMs do, it appears to me, is that they apply statistics and prediction to the corpus of data that are linguistic compressions of all kinds of sparse and dense meaning networks created by humans themselves. LLMs can tap into the meaning networks through the exploitation of a fact that \u003Cem>all grounded meanings \u003C\u002Fem>or \u003Cem>all meaning networks\u003C\u002Fem> can be made explicit by a transformation into pure symbolic forms, i.e. into a language. The language is a window, or an interface into human meaning networks and all meanings grounded in an external physical world.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_yg0v14k93zld\">\u003C\u002Fa>Language as an interface into human meaning networks\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>We do know that LLMs work by statistically predicting the best next word that fits previously generated strings of texts and their context. If we mean by “stochastic” in the accusation of “stochastic parrot” to merely say that LLMs use statistics to generate their responses, it cannot be considered an argument against LLMs on its own, especially when human brains do certainly employ their own statistical prediction processes.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-965-footnote-ref-5\" href=\"#post-965-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Then, what is left is to critique the idea of LLMs being mere “parrots”? Those parrots that can talk imitate human speech sounds rather faithfully but cannot go beyond the data they heard and also, the sounds have no meaning to the parrots themselves. LLMs clearly go beyond the data, generating novel sentences. We can dismiss the first part of the accusations of being a parrot. What about the meaning of the accusation?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LLMs have no bodies, so far. The meaning of their words and utterances cannot be \u003Cem>grounded\u003C\u002Fem> in the physical world. This in itself, as we have argued previously, does not constitute a problem leading to meaninglessness, if the words that LLMs output are at some level grounded in the physical world occupied and experienced by humans. Are they? I want to argue that indeed the words produced by LLMs are grounded, albeit by proxy of symbolic mediators that function as an interface into human meaning networks.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Imagine that each human has a meaning network for each word. We admitted that the meaning networks are not fully private, but partially shared within the language community. When we talk and write and want to “get the meaning across”, we compress our complex and messy meaning networks into a language. By its design, the language compresses and makes complex things discrete and separated into graspable units. I can keep in my mind an overwhelming experience of a funeral. Yet, when I wrote into my diary about the funeral, I was forced to strip down the experience into words and sentences. In fact, all sources of writing, from newspapers to poetry and novels are artifacts in which we use the cognitive technology of writing to make seemingly indescribable amenable to linguistic description.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>After the compression that comes with using a language, we transform all the meaning elements that are not linguistic into some form of linguistic strings. These strings will be grounded because their meaning eventually refers back to other symbolic representations that are grounded or refer to iconic and categorical representations directly. The more meaning networks overlap for some words, the faster the invariant features of the meaning of the word will get into LLMs, because they are such powerful statistical machines that capture regularities and patterns in the data that even humans do not notice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>After the grounded meanings from human physical experience in the world are compressed into the linguistic symbols that may or may not constitute meaning networks of other words, LLMs can tap into this linguistically compressed groundedness of the words.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>By proxy and being parasitic on human groundedness of the meaning, the LLMs use a language as an \u003Cem>interface\u003C\u002Fem> \u003Cem>to\u003C\u002Fem> \u003Cem>tap\u003C\u002Fem> into our meaning networks mediated by all the language output that we as humanity produced and used as input data for the LLMs to learn from. But using an interface comes with a price we have to pay. This act of using an interface – I previously called it \u003Cem>interfaciality\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-965-footnote-ref-6\" href=\"#post-965-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> –\u003C\u002Fem> is a lossy compression because the interface inevitably simplifies and reduces. Let me give an example. My feelings and memories and ideas constituting the meaning of the word “mother” I keep in my mind have no specific discrete forms. They are, to use a computer science term, a continuous signal exactly because my experiential (phenomenal) reality that co-constitutes the memory network (along with symbolic representations) is not discrete either. But by using a language as an interface into the meaning network of the word “mother”, I am reducing the continuous signals into discrete forms of words to create discrete, symbolic representations. Inevitably, a lot of detail is lost due to the fact that to make a linguistic representation of a phenomenal reality is a lossy process.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>How lossy is it? Depends on the density of a linguistic representation and how deep it taps into the entirety of the meaning networks for each word, and higher order elements like a sentence or paragraph. What are the meanings of these higher order elements? As I see it, the meaning is constituted by a process of merging together meaning networks of each word and \u003Cem>traversing\u003C\u002Fem> through the merged meaning networks where the valid rules for such traversing are governed by the syntactic rules of a given language. The lossiness of a linguistic representation would be different between an average person and, say, a Nobel laureate in literature. Whatever the ontological status of experiential reality is, a masterful writer or speaker can use their skill of using the language to bring closer the continuous and irreducible phenomenal reality into something that is graspable and meaningful for us.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_osctxq6frn4d\">\u003C\u002Fa>LLMs have dense, modally superficial meaning networks\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>For us humans it is normal to enrich our own meaning networks by a cross-pollution that happens when we interact only with linguistic representations of others, such as the literature, that makes the meaning networks denser, despite the fact we have no direct experiential (iconic, categorical representations) references with whatever we read in great novels or poetry or philosophy. Most people who read about neuroscience have no iconic or categorical representations of the terms like “frontal lobes”, “predictive coding”, or “glia cells”. Yet, we are happy to talk about it. A random person who talks about neuroscience has a very sparse meaning network regarding the topic, most likely having few if any symbolic representations that are grounded in an experiential reality. Presumably, most if not all meaning elements in her meaning networks related to the topic would be ungrounded symbolic\u002Flinguistic representations, with a few examples of films, photos or interviews with brain patients co-constituting what the topic means to her. If this neuroscience student told us anything about the brains, she would lack the meaning grounded in experiential reality of seeing and operating on the brain, lacking emotional connections to the patients etc, but would be able to recite latest theories, concepts, whole books on the topic. Our neuroscientist would be an expert theoretician on the topic: would analyze concepts, find similarities and differences, could offer criticism based on the coherence to the existing body of knowledge, and may even predict new theories based on seeing patterns and connections in the body of knowledge which no one else could see. Our neuroscience theoretician could even pass a medical school, but we would think that something is missing in her understanding of the topic.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The LLMs are an extreme case of our neuroscience theoretician as far as meaning networks are concerned. Out of the coherent and structured linguistic data that we humans historically produced, LLMs reconstruct patterns that exist in our meaning networks and easily find new ones that no human could possibly do. Through the language, LLMs have an accessible \u003Cem>interface\u003C\u002Fem> into our discrete symbolic representation of continuous and irreducible phenomenal reality, which is inevitably a lossy process, but again the sheer amount of the linguistic data may shed more light on the existential reality than any person could possibly hope for. Any modification of meaning networks of LLMs consists of adding, removing, or modifying symbolic representations only. LLMs thus have extremely dense meaning networks with an unimaginable amount of weighted meaning elements. But what they lack, similarly to our theoretical neuroscientist, is a diversity in modality of those meaning elements. Most meaning elements in the meaning networks of the theoretical neuroscientist are symbolic representations. Whereas LLMs are the extreme limit of such “modally superficial” meaning networks where only one of the modalities – symbolic representation – can be used for coding the meaning elements.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_xtrzflbprc93\">\u003C\u002Fa>Discussion as summary\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>We never encountered an entity that would readily cite, analyse and synthetise the history of human experiential reality mediated through the lossy compression of linguistic representations. To answer whether LLMs can achieve a human-like intelligence depends, of course, on what we mean by “human”. Because of our societal tendency to privilege cognitive and intellectual processes, with the language endowment distinctly a human ability, the language abilities are at a top position on the list of what separates us from the rest of the animal kingdom. In that regard, LLMs have surpassed us. No human will ever be able to hold, analyse, synthesize, and traverse across the meaning networks built from the entire corpus of human knowledge and experience. Despite the fact that LLMs exhibit quantitatively dense but modally superficial meaning networks, the meaning of the output that LLMs generate is not stochastic, nor repetitive. For that reason, I suggest we should reject the current claim of LMMs being stochastic parrots. Instead, the meaning networks latent in the linguistic corpus and embedded in the higher dimensional networks of LLMs has a solid pedigree based on the grounded symbols referencing the human experiential reality. So what, if LLMs themselves did not experience it? We humans, with theoreticians and philosophers at the forefront, readily use words\u002Fsymbolic representations whose meaning network consists only of other words and concepts represented linguistically, because we have no other experience with it except for other words and concepts.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The density of meaning networks embedded in LLMs is far superior to what our brains can hold. So what, if the meaning networks are implemented in silicon rather than carbon?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Ca id=\"post-965-_za3x0518451d\">\u003C\u002Fa>References\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Bell, D. (1999). \u003Cem>The coming of post-industrial society: a venture in social forecasting\u003C\u002Fem> (Special anniversary ed. \u002F). Basic Books.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bender, E. M., & Koller, A. (2020). Climbing towards NLU: On Meaning, Form, and Understanding in the Age of Data. In \u003Cem>Proceedings of the 58th Annual Meeting of the Association for Computational Linguistics\u003C\u002Fem>. Association for Computational Linguistics. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.18653\u002Fv1\u002F2020.acl-main.463\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bender, E. M., Gebru, T., McMillan-Major, A., & Shmitchell, S. (2021). On the Dangers of Stochastic Parrots, 610-623. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1145\u002F3442188.3445922\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Castells, M., & Cardoso, G. (2006). \u003Cem>The network society: from knowledge to policy\u003C\u002Fem>. Johns Hopkins Center for Transatlantic Relations.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2013a). Are we predictive engines? Perils, prospects, and the puzzle of the porous perceiver. \u003Cem>Behavioral and Brain Sciences\u003C\u002Fem>, \u003Cem>36\u003C\u002Fem>(3), 233-253. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1017\u002Fs0140525x12002440\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2013b). Whatever next? Predictive brains, situated agents, and the future of cognitive science. \u003Cem>Behavioral and Brain Sciences\u003C\u002Fem>, \u003Cem>36\u003C\u002Fem>(3), 181-204. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1017\u002Fs0140525x12000477\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dijk, J. van. (2006). \u003Cem>The network society: social aspects of new media\u003C\u002Fem> (2nd ed.). Sage Publications.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ferenc, J. (2018). \u003Cem>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fem> [Diplomová práce]. Univerzita Karlova.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Harnad, S. (1990). The symbol grounding problem. \u003Cem>Physica D: Nonlinear Phenomena\u003C\u002Fem>, \u003Cem>42\u003C\u002Fem>(1-3), 335-346. \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1016\u002F0167-2789(90)90087-6\">https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1016\u002F0167-2789(90)90087-6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Searle, J. R. (1980). Minds, brains, and programs. \u003Cem>Behavioral and Brain Sciences\u003C\u002Fem>, \u003Cem>3\u003C\u002Fem>(3), 417-424. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1017\u002FS0140525X00005756\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Webster, F. (2006). \u003Cem>Theories of the information society\u003C\u002Fem> (3rd ed.). Routledge.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Wittgenstein, L. (2009). \u003Cem>Philosophical investigations\u003C\u002Fem> (Rev. 4th ed.). Wiley-Blackwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-965-footnote-0\">Bell, 1999; Castells, 2006; Dijk, 2006; Webster, 2006 \u003Ca href=\"#post-965-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-965-footnote-1\">Wittgenstein, 2009 \u003Ca href=\"#post-965-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-965-footnote-2\">Searle, 1980 \u003Ca href=\"#post-965-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-965-footnote-3\">ibid, Searle, 1980 \u003Ca href=\"#post-965-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-965-footnote-4\">If I know that you are a female from the US and your name starts with the letters “JAN”. There is a good chance that the fourth letter in your name is “E”. I cannot be sure entirely, but the answer stems from a statistical analysis of the set of all US female names and the frequency of the letters in the names. This is not a haphazard process to get to the answer. Similarly, LLMs use statistics to get to their answer. I am not sure why the use of statistical methods would constitute an haphazard process of working with data. \u003Ca href=\"#post-965-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-965-footnote-5\">Clark, 2013a; Clark, 2013b \u003Ca href=\"#post-965-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-965-footnote-6\">Ferenc, 2018 \u003Ca href=\"#post-965-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",{"rendered":191,"protected":17},"\u003Cp>In this essay, I argue that LLMs are not stochastic parrots by evaluating the claims by (Bender et al., 2021) who coined the term “stochastic parrot” to express the view that the output of LLMs is 1) haphazard, 2) incoherent, 3) meaningless, because, following (Harnad, 1990), it produces symbols that are not grounded in the […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":19},[72],[],[196,12,76,77,78,79,80],"post-965",{"self":198,"collection":203,"about":205,"author":207,"replies":209,"version-history":212,"predecessor-version":216,"wp:attachment":220,"wp:term":223,"curies":228},[199],{"href":200,"targetHints":201},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F965",{"allow":202},[87],[204],{"href":90},[206],{"href":93},[208],{"embeddable":96,"href":97},[210],{"embeddable":96,"href":211},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=965",[213],{"count":214,"href":215},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F965\u002Frevisions",[217],{"id":218,"href":219},971,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F965\u002Frevisions\u002F971",[221],{"href":222},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=965",[224,226],{"taxonomy":113,"embeddable":96,"href":225},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=965",{"taxonomy":31,"embeddable":96,"href":227},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=965",[229],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"author":231,"wp:term":241},[232],{"id":68,"name":124,"url":125,"description":19,"link":126,"slug":124,"avatar_urls":233,"_links":234},{"24":128,"48":129,"96":130},{"self":235,"collection":239},[236],{"href":97,"targetHints":237},{"allow":238},[87],[240],{"href":138},[242,257],[243],{"id":72,"link":142,"name":143,"slug":143,"taxonomy":113,"_links":244},{"self":245,"collection":249,"about":251,"wp:post_type":253,"curies":255},[246],{"href":147,"targetHints":247},{"allow":248},[87],[250],{"href":152},[252],{"href":155},[254],{"href":158},[256],{"name":119,"href":120,"templated":96},[],[],{"cs":260,"es":264,"fr":268},{"title":261,"slug":262,"description":263},"Proti stochastickým papouškům: role významu při posuzování inteligence AI","proti-stochastickym-papouskum-role-vyznamu-pri-posuzovani-inteligence-ai","Esej proti tezi o „stochastických papoušcích“: výstupy LLM podle mě dědí ukotvení významu nepřímo z lidského jazyka, což popisuji pomocí sítí významu.",{"title":265,"slug":266,"description":267},"Contra los loros estocásticos: el papel del significado al evaluar la inteligencia de la IA","contra-los-loros-estocasticos-el-papel-del-significado-al-evaluar-la-inteligencia-de-la-ia","Ensayo contra la tesis de los «loros estocásticos»: sostengo que los LLM heredan de forma indirecta el anclaje del significado del lenguaje humano, descrito como redes de significado.",{"title":269,"slug":270,"description":271},"Contre les perroquets stochastiques : le rôle du sens dans l’évaluation de l’intelligence de l’IA","contre-les-perroquets-stochastiques-le-role-du-sens-dans-l-evaluation-de-l-intelligence-de-l-ia","Un essai contre la thèse des « perroquets stochastiques » : les LLM héritent indirectement de l’ancrage du sens dans le langage humain, décrit comme des réseaux de sens.",{"id":273,"date":274,"date_gmt":275,"guid":276,"modified":278,"modified_gmt":279,"slug":280,"status":11,"type":12,"link":281,"title":282,"content":284,"excerpt":286,"author":68,"featured_media":20,"comment_status":69,"ping_status":69,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":288,"categories":289,"tags":290,"class_list":291,"_links":293,"_embedded":325,"tagsResolved":353,"translations":354},955,"25. 02. 2026","2026-02-25T09:17:48",{"rendered":277},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=955","2026-08-14T13:00:24","2026-08-14T11:00:24","boorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F",{"rendered":283},"Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?",{"rendered":285,"protected":17},"\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Na svých letních horských výletech často s přáteli řešíme témata jako gender, duševní poruchy, hraničářky, bizarní existenci masové psychogenní epidemie (neboli masové hysterie) apod. Nejsem ale lékař ani psychiatr a bylo mi vytýkáno, že proto nemám spekulovat naprázdno bez odborných znalostí. Vzal jsem si námitku k srdci a začal zkoumat, kdo a jak definuje duševní poruchy a rozhodování o tom, kdo je zdravý a kdo nemocný. Minulý semestr jsem pak absolvoval na Ústavu filosofie a religionistiky při FF UK kurz věnující se právě filosofie psychiatrie a předchozími dvěma články o Foucaultovi a Szaszovi jsem zahájil sérii, v níž se věnuji filozofii medicíny a psychiatrie na základě toho, co jsem se naučil.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Foucault tvrdil, že duševní poruchy jsou nálepky, které dává vedoucí garnitura prostřednictvím psychiatrie lidem, kteří se jeví nepohodlným a nebezpečným elementem, který narušuje pořádek ve společnosti. Foucault nepopírá, že existují duševní poruchy. Ale kvůli úzkému vztahu, který je mezi soudnictvím a psychiatrií se psychiatrie stává příliš mocnou interpretací života a duševního fungování jedince. Je to právě na základě psychiatrického vyšetření a doporučení, kdy se soud rozhoduje, zda obviněný člověk půjde „pouze“ sedět, protože vykonal čin v plném vědomí a příčetnosti (byl zdravý, jen morálně zkažený), nebo se půjde léčit do psychiatrické nemocnice, protože ve chvíli vykonání činu nebyl duševně zdraví. Foucault poukazuje na to, že psychiatři se řídí současným společenskovědním rámcem toho, co společnost považuje za duševní poruchu a nemoc, a co je pouze morální selhání a vada na charakteru odsouzeného. Psychiatři se stali odborníky, kteří mají za úkol soudům vysvětlit, proč daná osoba vykonala ten či ten zločin. Slovy Foucaulta jsou psychiatři vykonavateli duševní hygieny společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz byl psychiatr napsal mnoho textů, ve kterých argumentoval, že duševní poruchy neexistují. To, co nazýváme duševní poruchou, lze podle Szasze ve skutečnosti rozdělit do dvou kategorií. V prvním případě mají tzv. duševní poruchy příčinu v poškození mozku, a pokud tomu tak je, tak se nejedná ve striktním slova smyslu o duševní poruchy, ale o fyziologické zranění či léze na mozku. V druhém případě všechny ostatní duševní poruchy pro Szase jsou „problémy žití“, tedy neschopnost se vyrovnat s komplexitou každodenního života.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Oba autoři patří do tzv. antipsychiatrického hnutí, které se objevilo v 60. letech 20. století. Antipsychiatrické hnutí nezpochybňuje celou psychiatrii, ale nabízí kritický pohled na: „psychiatrickou každodennost, na automatismy v běžném provozu psychiatrických léčeben, na bezmyšlenkovité a zjednodušující ‚nálepkování‘ diagnostických kategorií na duševně nemocné jedince […] V psychiatrické diagnostice jsou hranice neostré a diagnostický závěr může být arbitrární, závisí nejen na erudici lékaře, ale také na hist.-spol. chápání abnormálních jevů nebo prostě takových projevů, které společnost označí za psychopatologické.“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-0\" href=\"#post-955-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Szasz a především Foucault se domnívali, že psychiatři nehledají léze na těle či na mozku, ale pro svou interpretaci chování jedince musí vycházet z toho, co se považuje za „normální“. A toto „normální“ je nevyhnutelně definované nikoli uvnitř psychiatrie samotné, ale v širším společensko-vědním kontextu, neboli to, co filozofie označuje za „rámec“ či paradigma a Foucault označil konkrétně za \u003Cem>epistémé\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-1\" href=\"#post-955-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem>, tedy stav vědění a poznání společnosti, které je historicky podmíněné danou kulturní a historickou epochou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě definice a argumentační boje o to, co se považuje ve společnosti za normální, souvisí i s tím, co obor medicíny považuje za nemoc (disease, disorder) a co za zdravý stav (health).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Filozofie a medicína\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Filosofická analýza konceptů v medicíně může být odsuzována, že nemá kontakt s realitou praktikování medicíny, kdy doktoři nemají čas na filozofování, neboť musí řešit naléhavé případy a musí jednat tady a teď. Mým názorem je, že medicína jako každý obor musí mít jasná pravidla, co spadá pod její kompetence a působnost. Filozofická nepřesnost se nemusí projevit v každodenním fungování oboru. Člověk se zlomenou nohou nebo zástavou srdce je intuitivně pacientem, který potřebuje pomoc doktorů. Nepřesnosti a neukotvenost se projevují v hraničních případech: co třeba obřízka nebo zvětšení prsou? Ženská obřízka je mezinárodně považována za zvěrstvo proti lidskosti. Proč tomu tak není u obřízky mužské? Jsme mezinárodně misandričtí, nebo je to historicko-kulturní náhoda, že mužskou obřízku považuje svět za běžný zákrok medicíny? Jak je možné, že ten stejný zákrok může být považován na rozdílných místech planety tak odlišně? A pokud se to děje u jednoho zákroku, není pravděpodobné, že další zákroky, které považujeme za běžné, normální, se nám mohou v budoucnosti jevit jako zvěrstvo?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se na psychiatrii, homosexualita byla donedávna považována za duševní poruchu. Co se muselo stát, aby to, co bylo léčené v psychiatrických nemocnicích, je dnes považována za normální variaci lidské sexuality? Nehodnotím zde moralitu homosexuality; zajímá mě vývoj toho, co a jak vedlo ke změně vědeckého paradigmatu v psychiatrii, že lidské chování \u003Cstrong>CH1\u003C\u002Fstrong> je v určité historické fázi považováno za nemoc, a v jiné fázi historie je to samé chování \u003Cstrong>CH1\u003C\u002Fstrong> považováno za normální a zdravý projev chování a jednání člověka. V historii psychiatrie máme ještě v 19. století v USA například \u003Cstrong>drapetomanii\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-2\" href=\"#post-955-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fstrong>. Pojem zavedl americký lékař Samuel A. Cartwright, který se snažil v roce 1851 vysvětlit, proč zotročení lidé utíkají z otroctví. Touto rádoby diagnózou tento americký lékař interpretoval normální touhu po svobodném životě jako duševní patologii. Dnes je drapetomania učebnicový příklad toho, jak může být věda zneužita k legitimizaci rasismu a otroctví. Ale problém zůstává: pokud nemáme definici toho, co je zdraví a co nemoc, nemůžeme jednoznačně říct, že něco je nemoc a něco normální projev zdravého jednání a fungování těla.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jedním z hlavních filozofických příspěvků do diskuse, co je zdraví a co nemoc, jak v medicíne, tak v psychiatrii, se řadí článek \u003Cem>Zdraví jako teoretický koncept\u003C\u002Fem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-3\" href=\"#post-955-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> z roku 1977, který napsal filozof medicíny Christopher Boorse.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdraví jako teoretický koncept\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse svým článkem reagoval na nepříznivou situaci v psychiatrické literatuře, v níž začaly převládat myšlenky antipsychiatrického hnutí. Pokud má psychiatrie léčit duševní nemoci, ale zároveň neexistuje dostatečně rigorózní definice toho, co nemoc a zdraví vůbec jsou, staví to obor a jeho praktikanty před problém. Ten sice bude nejdříve u marginálních případů, ale později může filosofická nevyjasněnost základních pojmů a konceptů pohltit celý obor. Jak tedy medicína definuje zdraví (a tím pádem nemoc)? Boorse se na otázku rozhodl odpovědět tak, že nejdříve zkoumal, co se v literatuře medicíny obecně píše. Podle literatury nemoc a zdraví mohou být definovány několika způsoby: na základě hodnot; tím, co lékaři léčí; statistickou normalitou; bolestí a utrpením; postižením a omezením schopností; homeostází a nakonec z pohledu biologické adaptace a funkce tělesných a duševních procesů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(1) Hodnota\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lidé si váží zdraví a preferují ho před nemocí. To nám ale pro definici zdraví nepomůže, protože existuje mnoho nežádoucích tělesných stavů, které nepovažuje medicíny za nemoc: malá výška, nedostatečná síla, vytrvalost, pomalost reflexů, nedostatečná tělesná krása apod. Nemůžeme tedy definovat zdraví na základě toho, co je žádoucí nebo nežádoucí. Naopak některé nemoci mohou být žádoucí. Kravské neštovice zachraňují životy během epidemie pravých neštovic; krátkozrakost některým mužům zachránila životy, protože nemuseli nastoupit do vojenské služby; získaná neplodnost může být pro rodiče s mnoha dětmi vysvobozením.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(2) Léčba lékaři\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Někdy se v literatuře podle Boorse věci zjednodušují tím, že zdraví a nemoci se definují prostě tím, že cokoliv doktoři léčí, se považuje za nemoc. To ale nemůže být ani dostatečná, ani nezbytná definice nemoci. Například obřízka, kosmetické zákroky, dobrovolné potraty apod. jsou zákroky, které provádějí doktoři, ale nikdo o těchto zákrocích nehovoří jako o nemocech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(3) Statistická normalita\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V literatuře se také interpretuje normalita statisticky. Na základě vybraného populačního vzorku je možné zjistit klinicky relevantní hodnoty proměnných, které měříme, a jejich normální variaci v rámci dané populace. Normální hodnoty jsou pak takové, pokud zapadají do normální variace měřené populace. Jinak řečeno, čistě na základě statistické interpretace je normální a indikace zdraví to, co je v populaci běžné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento přístup má několik problémů. Tak například co není v populaci běžné není vždycky abnormální. Krevní skupina typu nula nebo výskyt zrzavých vlasů jsou méně běžné než jejich alternativy, avšak nikdo nechce tvrdit, že lidé s těmito vlastnostmi jsou nenormální a nemocní. Naopak zdánlivě normální věci mohou být nemocemi. Pokud ve společnosti skoro všichni kouří nebo žijí v prašném prostředí a mají plicní potíže, považujeme běžně takové lidi za nemocné, přestože jejich problémy a závislosti jsou statisticky v myšlené populaci běžné. Dalším příkladem je ateroskleróza, která je velmi časté onemocnění tepen.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Statisticky běžný výskyt nemůže být dostačujícím ani nezbytným k tomu definovat, co je normální a zdravé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(4) Bolest, utrpení, nepohodlí\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dalším možným způsobem definovat nemoc je to, co nám způsobuje bolest a nepohodlí. Mnoho přirozených lidských tělesných procesů doprovází bolest – porod, menstruace, růst zubů – aniž bychom tyto procesy považovali za nemoc. Naopak známe mnoho nemocí, které nedoprovází subjektivní zkušenost bolesti a utrpení. Například tumorózní léze je nemoc, která se může delší dobu projevovat bez přítomnosti bolesti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(5) Postižení \u002F omezení schopností\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nemoc obvykle s sebou přináší indispozici a omezení schopností. Ne všechny indispozice a omezení našich schopností jsou však nemoci. Porod nebo horečka jsou omezujícími tělesnými stavy, ale patří mezi přirozené a normální tělesné procesy; jejichž absence v očekávané chvíli by naopak mohla být patologickým jevem a nemocí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(6) Homeostáza\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Literatura dále zmiňuje proces homeostáze. Homeostáza (homeostasis) je udržování stálosti vnitřního prostředí organismu (např. stálá teplota, pH, koncentrace iontů apod.). Je nezbytná pro normální činnost organismu.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-955-footnote-ref-4\" href=\"#post-955-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Homeostáza není vhodným ukazatelem zdraví, protože mnoho přirozených procesů těla je přímo navrženo tak, aby homeostázu narušovaly: růst, těhotenství, pohyb, vnímání. Tyto procesy vedou k tomu, že narušují stálost vnitřního prostředí; právě proto, že je homeostáza narušována na denní pořádku, jsme jako organismus flexibilní a schopni se adaptovat na změny okolního prostředí. Zatímco nemoci narušují homeostázu, nemůže být narušení homeostáze bráno automaticky za projev nemoci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(7) Adaptace\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z pohledu biologie jsou vlastnosti a dovednosti organismu adaptacemi na jeho prostředí. Několik autorů z filosofie medicíny začalo užívat právě koncept biologické zdatnosti (biological fitness) pro definici toho, co je zdraví. Klasický darwinovský pohled na biologickou zdatnost se opírá o úspěch v genetické reprodukci. Boorse kritizuje, že takto úzce definovaná adaptace a zdatnost nemohou být dobrými indikátory zdraví: málokdy platí, že čím více dětí člověk má, tím více je „zdravý“. Chtělo by se nám říct, že kvůli náročnosti rodičovství je opak pravdou. V některém typu prostředí se zdá být pro přežití užitečnější strategie mít dětí méně. Pokud je prostředí nehostinné a život drahý na čas i peníze, lidé si volí mít méně dětí a omezené zdroje investují do menšího počtu dětí. Na druhou stranu pokud si člověk v nehostinném prostředí dokáže dovolit mít více dětí, které přežijí a mají dostatek zdrojů k životu, je to silným indikátorem dobré adaptace. Některé dovednosti a tělesné dispozice jsou vhodné jen v určitém prostředí. Známý příklad představuje srpkovitá anémie (sickle cell disease). Srpkovitá anémie a malárie jsou geneticky a evolučně propojeny. Lidé s vlastností srpkovitých buněk (přenašeči – HbAS) jsou přirozeně chráněni proti těžkým formám malárie, což poskytuje výhodu přežití v malarických oblastech, například v zemích západní Afriky. Z opačného hlediska existují dovednosti, jako jsou matematické nebo jazykové schopnosti,, které poskytují adaptační výhodu a vedou v dnešním prostředí moderní západní společnosti k pravděpodobnější reprodukční zdatnosti, avšak jejich průměrnou nebo podprůměrnou schopnost nepovažujeme za nemoc (do určité úrovně). Myopia v nějakém prostředí daleko od civilizace, kde neexistují brýle nebo kontaktní čočky, je závažným problémem pro přežití, kdežto kdekoliv v Evropě se nejedná o problém; ba dokonce z různých důvodů může být myopia brána jako reprodukční výhoda pro svou asociaci s image intelektuála a chytrého člověka.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Faktem tedy je, že výhodnost dané adaptace nejen pro reprodukční zdatnost musíme porovnat vzhledem ke konkrétnímu prostředí. Což pro biology není nic nového; adaptace se vyvíjejí vždycky relativně k danému prostředí, ve kterém organismus žije. Čím déle organismus v prostředí žije a prostředí je stabilní, tím více se projevuje asociace mezi prostředím a tělesnými projevy jedince coby výhodnými adaptacemi pro dané prostředí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud je adaptace výsledkem přírody, která hraje roli designéra tělesných a duševních procesů, lze považovat stav, kdy tělo nebo mysl neplní přírodou navrženou funkci za nemoc? A pokud tělo i mysl fungují dle designu přírody, lze to považovat za zdraví? Na to se bude\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Funkcionální definice zdraví\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse je zastáncem toho, že zdraví (a nemoc) můžeme objektivně definovat a hodnotit nezávisle na subjektivních soudech. Věří, že objektivní definici nemoci a zdraví musí vycházet z kombinace 1) biologické funkce tělesných a duševních procesů, která jsou výsledkem evoluční adaptace organismu, 2) a statistickou typičnost (normalitu) jejich fungování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Boorse se opírá o vizi zdraví, které se objevuje již ve starověku u otce evropské medicíny – Galéna: t\u003Cstrong>o, co je normální, je přirozené\u003C\u002Fstrong>. Zdraví je normální stav člověka a nemoc je něco nepřirozeného a nenormálního. Podstatou a přirozeností člověka coby biologického organismu je zdraví a normální funkce těla. Vše, co narušuje normální fungování těla, je považováno z tohoto pohledu za nemoc.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Funkce buněk, trávicího systému, srdce, i chování člověka jsou nějaké projevy, které formovala evoluce za účelem přežití a reprodukce. Boorse a další představitelé funkčního pohledu na zdraví a nemoc vidí funkce těla jako naplňování cílů organismu a těmi nejvyššími cíli jsou právě \u003Cstrong>reprodukce\u003C\u002Fstrong> a \u003Cstrong>přežití\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tělesné fungování se ale mění v průběhu věků člověka. Například příliš mladý nebo příliš starý člověk je neplodný. To, že je dítě nebo stařec neplodný ve svému věku se nepovažuje za nemoc, protože tato „nefunkce“ se očekává. I proto musíme fungování těla chápat ve vztahu k věku. Dále kategorie pohlaví určuje, jaké tělesné funkce daný člověk může mít. Pro biologického muže je statisticky typické, že nemá dělohu a nemůže rodit. Tato nefunkce se pro mužské pohlaví se opět očekává. Vedle věku tedy musíme fungování těla hodnotit i podle biologického pohlaví. Boorse zmiňuje, že pro přesné určení statisticky typických hodnot tělesných funkcí je třeba brát v potaz etnický původ lidí. Ale myšlenku již nerozvádí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Normální fungování tělesných procesů nikdy nehodnotíme podle abstraktního obrazu člověka jako biologického druhu, ale upřesňuje podle věku, pohlaví, případně i zmíněné etnicity, které dohromady tvoří tzv. \u003Cstrong>referenční třídu\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Normální fungování tělesných procesů je tedy takový stav, kdy \u003Cstrong>tělesné části plní svou biologicky navrženou funkci přispívající k přežití a reprodukci na úrovni\u003C\u002Fstrong>, která je \u003Cstrong>pro danou referenční třídu statisticky typická nebo lepší\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Daná funkce těla nemusí probíhat po celý den. Systém trávení nefunguje celou dobu;; spíme pouze několik hodin denně apod. Proto je dobré do definice normálního fungování dodat, že tělesná část neplní svou funkci na statisticky typické úrovni celou dobu, ale je \u003Cstrong>připravena tuto funkci plnit\u003C\u002Fstrong> při statisticky typických situacích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co je pak z pohledu funkcionálního pohledu nemoc a zdraví?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Nemoc \u003C\u002Fstrong>je stav, kdy některé části těla neplní svou funkci přispívající k přežití a reprodukci na statisticky typické úrovni.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Zdraví\u003C\u002Fstrong> je pak absencí nemoci. Neboli stav, kdy všechny části těla plní svou funkci přispívající k přežití a reprodukci normálně – pro danou referenční třídu aspoň na statisticky typické úrovni nebo lépe.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Problémy Boorsovy definice\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse si je vědom, že jeho teorie ne vždycky funguje. Například, když se člověk narodí se srdcem umístěným vpravo (dextrokardie), je to současnou medicínou považováno za anomálii a vrozenou vadu. Z funkčního pohledu Boorse se však, zdá se, nejedná o nemoc ani poruchu. Srdce umístěné vpravo je stále schopné svou funkcí přispívat k přežití a reprodukci na statisticky typické úrovni.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnohem kontroverznější je otázka homosexuality. Z Boorsovy definice nemoci se zdá vyplývat, že tělesné procesy homosexuálního člověka znemožňují, aby části těla vykonávaly svou evolucí navrženou funkcí za účelem reprodukce aspoň na statisticky typické úrovni. Z praktického hlediska je u homosexuálů tato úroveň rovna nule. Můžeme ale Boorsovu definici sladit se současným postojem k homosexualitě? Nejspíš ano, pokud si připomeneme, že Boorsova definice počítá s tím, že tělesné procesy nemusí svou funkci vykonávat celou dobu, ale postačí, pokud tělesné procesy a části jsou potenciálně schopné naplňovat svou biologickou funkci navrženou za účelem přežití a reprodukce. Homosexuální lidé – pokud netrpí impotencí a jinými problémy – jsou teoreticky schopni reprodukce přirozenou cestou, akorát jejich psychologický software je naprogramovaný tak, že se této schopnosti vzdávají, protože ji nepreferují. Problematizace Boorsova funkcionálního pohledu na zdraví a nemoc ve vztahu k homosexualitě je v literatuře fascinující téma samo o sobě a nad rámec tohoto článku. Proto zde také skončím., ale doporučuji si něco k tématu pročíst, protože sám Boorse byl nešťastný z toho, že jeho práce může být chápána a potenciálně zneužita pro argumentování proti homosexualitě.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Definice pozitivního zdraví\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorsova teorie má důsledky i pro tzv. konceptualizaci pozitivního zdraví. Snad vedle estetické medicíny se současná medicína primárně nezaobírá pozitivním zdravím, kdy se snaží jít za nápravu do původního stavu a pomáhá vylepšit fungování těla, které je lepší než s čím se člověk narodil. Boorsova teorie jednoduše definuje, že pozitivní zdraví je jakákoli intervence, která vylepšuje fungování tělesných (i duševních) procesů a částí ve vztahu k přežití a reprodukci, které jsou statisticky nadprůměrné a lepší. To je opět téma, které by si zasloužilo vlastní článek a je nad rámec tohoto textu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Shrnutí\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Boorse coby filosof medicíny reagoval svým článkem Health as a theoretical concept na vzrůstající vliv antipsychiatrického hnutí v medicíně a psychiatrii. S hnutím nesouhlasil, protože se domníval, že zdraví a duševní poruchy nejsou jen stavy těla a mysli, které jsou závislé na subjektivních soudech odborníků nebo společnosti. Aby obhájil objektivní definici a existenci zdraví, a tím i duševních poruch, zaměřuje se na uzší projekt: definici zdraví a nemoci (disease, disorder). Pokud se mu to povede, dokáže obhájit nejen existenci tělesných, ale i duševních poruch a nemocí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tvrdí, že to, co je normální, je přirozené. Pro obhajobu tohoto tvrzení si vypůjčuje terminologii z evoluční biologie a statistického pohledu na zdraví. Tělesné i duševní procesy jsou výsledkem evoluční historie člověka coby organismu: funkce těla a mysli jsou adaptacemi, jejichž hlavní funkcí v poslední instanci je přispívání k cílům evoluce a adaptace jako takové: přežití a reprodukce. Pokud tělesné a duševní procesy přispívají svou funkcí k přežití a reprodukci aspoň na statistické úrovni, která je typická pro člověka v jeho věku a jeho pohlaví, lze hovořit o tom, že plní svou funkci tak, jak je příroda „nadesignovala“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z toho vyplývá, že nemoc je stav, kdy tělesné nebo duševní procesy nepřispívají svou funkcí k přežití a reprodukci tak, jak by bylo statisticky typické pro danou věkovou a pohlavní třídu. Zdraví pak můžeme definovat jako stav těla a mysli, kde nemoc je absentující.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I když se Boorse snaží o objektivní a konceptuálně rigorózní definici, není bez svých problémů. Tradiční kritikou jeho pozice je fakt, že homosexualita se zdá být nemocí: tělesné a duševní procesy homosexuálních jedinců neplní funkci, která přispívá k přežití a \u003Cstrong>reprodukci\u003C\u002Fstrong> na statisticky typické úrovni pro danou věkovou a pohlavní skupinu. Problém s homosexualitou by šlo zachránit, pokud aplikujeme, co sám Boorse tvrdí: tělesné a duševní funkce nemusí být „v provozu“ neustále, ale je důležité, že existuje připravenost a schopnost těla a mysli tyto funkce vykonávat. Jinak řečeno, tělesné procesy o homosexuálních jedinců jsou teoreticky schopné vykonávat svou funkci. Homosexuálové však z různých důvodů a příčin, které nejsou ovlivnitelné pouhou vůlí, nemají zájem o to teoretické funkce svých tělesných procesů využít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Někdo by ale mohl namítnout, že tato neschopnost či absence touhy využívat tělesné procesy a části adaptované pro reprodukci, je formou duševní poruchy, protože tato absence touhy je statisticky atypická a nepřispívá pozitivně k reprodukci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je tomu tak? Boorse si je vědom, že jeho teorie může být zneužita pro tvrzení, že homosexualita je nemoc. Bylo by dobré se někdy podívat na to, jak se s tím Boorse vyrovnal.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Filosofie psychiatrie\u003C\u002Fstrong> — třídílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F\">Jsou duševní poruchy reálné? Thomas Szasz si myslí, že nikoli\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-0\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FAntipsychiatrie\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-1\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé\">https:\u002F\u002Fencyklopedie.soc.cas.cz\u002Fw\u002FÉpistémé \u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-2\">Odvozeno z řečtiny: \u003Cem>drapetēs\u003C\u002Fem> = uprchlý otrok, \u003Cem>mania\u003C\u002Fem> = šílenství \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-3\">https:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F186939 \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-955-footnote-4\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\">https:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FHomeostáza\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"#post-955-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",{"rendered":287,"protected":17},"\u003Cp>Úvod Na svých letních horských výletech často s přáteli řešíme témata jako gender, duševní poruchy, hraničářky, bizarní existenci masové psychogenní epidemie (neboli masové hysterie) apod. Nejsem ale lékař ani psychiatr a bylo mi vytýkáno, že proto nemám spekulovat naprázdno bez odborných znalostí. Vzal jsem si námitku k srdci a začal zkoumat, kdo a jak definuje […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":19},[72],[],[292,12,76,77,78,79,80],"post-955",{"self":294,"collection":299,"about":301,"author":303,"replies":305,"version-history":308,"predecessor-version":311,"wp:attachment":315,"wp:term":318,"curies":323},[295],{"href":296,"targetHints":297},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F955",{"allow":298},[87],[300],{"href":90},[302],{"href":93},[304],{"embeddable":96,"href":97},[306],{"embeddable":96,"href":307},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=955",[309],{"count":25,"href":310},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F955\u002Frevisions",[312],{"id":313,"href":314},960,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F955\u002Frevisions\u002F960",[316],{"href":317},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=955",[319,321],{"taxonomy":113,"embeddable":96,"href":320},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=955",{"taxonomy":31,"embeddable":96,"href":322},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=955",[324],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"author":326,"wp:term":336},[327],{"id":68,"name":124,"url":125,"description":19,"link":126,"slug":124,"avatar_urls":328,"_links":329},{"24":128,"48":129,"96":130},{"self":330,"collection":334},[331],{"href":97,"targetHints":332},{"allow":333},[87],[335],{"href":138},[337,352],[338],{"id":72,"link":142,"name":143,"slug":143,"taxonomy":113,"_links":339},{"self":340,"collection":344,"about":346,"wp:post_type":348,"curies":350},[341],{"href":147,"targetHints":342},{"allow":343},[87],[345],{"href":152},[347],{"href":155},[349],{"href":158},[351],{"name":119,"href":120,"templated":96},[],[],{"en":355,"es":359,"fr":363},{"title":356,"slug":357,"description":358},"Boorse, Christopher – What Is Health and What Is Disease?","boorse-christopher-what-is-health-and-what-is-disease","Christopher Boorse’s functional definition of health and disease as a reply to the antipsychiatry movement, and the problems it runs into, including homosexuality.",{"title":360,"slug":361,"description":362},"Boorse, Christopher – ¿Qué es la salud y qué es la enfermedad?","boorse-christopher-que-es-la-salud-y-que-es-la-enfermedad","La definición funcional de la salud y la enfermedad de Christopher Boorse como respuesta a la antipsiquiatría, y los problemas con los que tropieza, entre ellos la homosexualidad.",{"title":364,"slug":365,"description":366},"Boorse, Christopher – Qu’est-ce que la santé et qu’est-ce que la maladie ?","boorse-christopher-qu-est-ce-que-la-sante-et-qu-est-ce-que-la-maladie","La définition fonctionnelle de la santé et de la maladie de Christopher Boorse en réponse à l’antipsychiatrie, et les problèmes auxquels elle se heurte, dont l’homosexualité.",{"id":368,"date":369,"date_gmt":370,"guid":371,"modified":278,"modified_gmt":279,"slug":373,"status":11,"type":12,"link":374,"title":375,"content":377,"excerpt":379,"author":68,"featured_media":381,"comment_status":69,"ping_status":69,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":382,"categories":383,"tags":384,"class_list":388,"_links":394,"_embedded":430,"tagsResolved":555,"translations":559},934,"28. 10. 2025","2025-10-28T18:24:43",{"rendered":372},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=934","jsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F",{"rendered":376},"Jsou duševní poruchy reálné? Thomas Szasz si myslí, že nikoli",{"rendered":378,"protected":17},"\u003Ch2>Intro\u003C\u002Fh2>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Cílem této eseje je položit otázku, zda skutečně existuje něco, čemu říkáme duševní porucha – a ukázat, že nikoli.“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Takto začíná svou esej radikální americký psychiatr Thomas Szasz, který byl přesvědčen, že duševní poruchy neexistují. Pokud psychiatr útočí na vlastní obor, musí mít k tomu dobrý důvod, a především podložené argumenty. Ty pak o rok později po publikaci své eseje rozvedl ve stejnojmenné knize. O co se tedy autor snaží a jaké předkládá důvody k tomu zavrhnout tehdejší koncepci duševní poruchy? Nachází se v eseji něco relevantního i pro současnou filosofii a psychiatrii?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Ontologie duševní poruchy\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Duševní porucha není fyzická věc, na kterou bychom si mohli šáhnout. Nikde v těle člověka duševní poruchu nenajdeme. Pojem „duševní porucha“ je teoretický koncept, ať už zastáváme jakoukoli pozici a filozofii. A jako všechny teoretické koncepty je abstraktní a existující pouze v naší mysli, v našem jazyce. Abstrakce je jedna z funkcí přirozeného jazyka, která nám pomáhá mluvit o složitých věcech. Vědecké disciplíny jsou plné teoretických konceptů, které nemají fyzickou existenci. Fyzikální pojmy éter, černá díra, kvarky nebo Higgsův boson byly donedávna pouze teoretické konstrukty. Existovaly pouze jako předpovědi fyzické teorie. Jejich existence byla empirickou cestou ověřena až mnohem později. V případě éteru se ale ukázalo, že to, co bylo považováno za reálnou fyzickou entitu, neexistuje. Dnes pojmy jako temná energie nebo temná hmota patří stále mezi teoretické koncepty, které nám pomáhají lépe pochopit složitost a fungování vesmíru, mají \u003Cem>explanační\u003C\u002Fem> sílu, ale nemůžeme si být jisti, zda skutečně existují jako fyzické entity světa, ba zdali budeme schopni je někdy, aspoň teoreticky, v budoucnosti pozorovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Teoretické koncepty nejsou samy o sobě nic špatného, věda se bez nich neobejde. Problém začíná tehdy, pokud něco teoretického začneme chápat tak, že ono samo má vliv a dopad na fyzický svět. Pak zaměňujeme vymyšlenou jazykovou nálepku (label), která je užitečnou zkratkou v naší mluvě, za něco s kauzální silou ovlivňovat třeba zdraví a chování člověka. Tomuto procesu, kdy se abstraktní a teoretické věci přidělí fyzická, materiální existence, se říká \u003Cem>reifikace\u003C\u002Fem> (res = věc, facere = dělat, doslova = věc-dělání, více česky = zvěcnění)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I když sám to takto přímo nenazval, Szasz si myslí, že „duševní porucha“ patří do kategorie právě takovýchto reifikovaných věcí, kdy abstraktním myšlenkám začneme přisuzovat objektivní pravdu, existenci a kauzální vliv událostí. Szasz zpochybňuje fyzickou, materiální existenci toho, čemu se říká „duševní porucha“. Tvrdí, že svou užitečnost tento pojem již vyčerpal a není ničím jiným než zažitým mýtem podobně jako – argumentuje autor coby ateistický materialista – se v medicíně a ve společnosti přisuzoval kauzální vliv božstvu nebo čarodějnicím.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Thomas Szasz ve svém článku zpochybňuje vše, co si tehdy, ale i v dnešní době myslíme o duševních poruchách. Autor si je vědom, že jde proti proudu tehdejšího myšlení, a proto začíná svou kritiku analýzou toho, co se v psychiatrické literatuře vůbec myslí tím, když se hovoří o duševní poruše. Jako první začíná tím, že duševní poruchu někteří další autoři redukují na projevy fyzické nemoci mozku.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Duševní porucha jako nemoc mozku\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Autor nezpochybňuje, že existují různé poruchy s vlivem na myšlení a chování. Například syfilis nebo intoxikace ovlivňují náš mozek a takové poškození má dopady na duševní stav jedince. Szasz se odkazuje na dobové odborníky, kteří považovali všechny duševní poruchy za poruchy tohoto typu. Podle těchto odborníků se ale nejedná striktně řečeno o duševní poruchy, nýbrž o poruchy mozku. A všechny tyto poruchy lze, nebo bude brzy možné redukovat na fyzické a chemické procesy v těle. Pokud souhlasíme s takovým pohledem, zdá se, že nepotřebujeme samostatný pojem „duševní poruchu“. Cokoli duševní porucha je, její příčinu najdeme ve fyziochemických procesech mozku, a proto dává smysl přestat o takovém problému hovořit jako o duševním, neboť to pouze zakrývá reálnou podstatu problému a způsobuje konceptuální chaos. Místo toho bychom vždycky měli hovořit o problému mozku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz s takovou interpretací ale \u003Cem>nesouhlasí\u003C\u002Fem>. Podle něj existuje speciální kategorie duševních poruch vycházející z tzv. „problému žití“ (problems in living) – osobních potřeb, motivací, názorů, aspirací, hodnot atd. –, které nelze redukovat na chemické procesy, ani lokalizovat v nějaké části mozku. Pokud lidé věří v nesmysly, neexistující věci, nebo mají abnormální a patologické zájmy, nenajdeme podle Szase příčiny v mozku. [Autor se zde mýlí, ale o tom později].\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zatímco někteří autoři by redukovali duševní poruchy na fyziochemické procesy, Szasz podle mého zapadá na opačnou stranu pomyslného spektra a redukuje všechny duševní poruchy na problémy, které lze řešit psychoterapeutickou intervencí. Nejdříve se ale podívejme na to, co Szasz vůbec těmi problémy žití myslí.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Duševní porucha jako nálepka pro problémy žití\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Za jednu z hlavních chyb současného společenského myšlení řadí Szasz fakt, že si myslíme, že život je v základu harmonický, jednoduchý a neproblematický. Když narazíme na nějaké těžkosti a složitosti, se kterými se nedokážeme vyrovnat, je to něco abnormálního a potřebujeme zdravotní psychiatrickou intervenci. Mohlo by se zdát, že Szasz se vydá existenciálním směrem a bude hovořit o tom, že život je existenciální problém a těžkosti tvoří nedílnou součást naší lidské existence. Ano i ne. Szasz popisuje nepřímo dva typy přístupu k duševním poruchám, které nazývám \u003Cem>etickým\u003C\u002Fem> a \u003Cem>psychoterapeutickým\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Etický přístup\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Etický přístup se blíží sociologické kritice psychiatrie alá Michel Foucault (viz např. můj článek \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století\u003C\u002Fa>), v níž figurují témata jako moc, relativizace hodnot, subjektivita hodnocení toho, kdo a co je nemocný, a role psychiatra jako toho, kdo dohlíží jménem státní moci na abnormální jedince a koná jakousi hygienickou očistu společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szaszův přístup, který se mi tedy jeví jako \u003Cem>problematizující etickou rovinu psychiatrie\u003C\u002Fem>, kritizuje základní předpoklad nastavení společnosti. A to ten, že život za normálních okolností je harmonický a jakkoukoli odchylku chápe společnost jako deviaci od nějaké normy. A tuto deviaci je potřeba vyřešit, odstranit a ideálně jí do budoucna preventivně předcházet, aby neohrožovala „normální“ většinu populace. Kdo ale definuje, co je normální a jaké normy by se měly následovat? Ve většině případů to je právě osoba psychiatra, který prostřednictvím své socializace v dané společnosti musí interpretovat to, co se jeví v mluveném projevu daného jedince abnormálně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Psychiatr je podle názorů Szasze společností stanovený expert, který vyhodnocuje abnormalitu chování, názorů, myšlenek daného pacienta. Psychiatr se stává kritikem a interpretem životního příběhu a slovního projevu potenciálního pacienta. Psychiatr toto nečiní na zelené louce. Ale nevyhnutelně \u003Cem>interpretuje\u003C\u002Fem> chování pacienta na základě své životní zkušenosti ve velmi specifickém sociálním a kulturním kontextu a na základě svého světonázoru toho, co považuje za realitu, normu, standard.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve článku nacházíme zajímavý termín pozorovatel-účastník (ang. participant observer), kterým popisuje, že psychiatr není pouze analytický a objektivní pozorovatel, nýbrž sám vstupuje do procesu definice toho, kdo a jak je nemocný. Podobně si můžeme představit literárního kritika, který svou povahou, znalostmi, ale i vkusem si vybírá, na co se v dané knize, básni nebo románu zaměří. Analogie to není přesná, protože psychiatrie má statisticky a vědecky podložené tabulky a metody, jak vyhodnotit stav pacienta, ale není možné od psychiatra očekávat, že jeho osobní a subjektivní hodnocení nevstupuje do zdánlivě objektivního procesu vyhodnocení duševní poruchy. Ostatně několik psychiatrů se často neshodne na jedné diagnóze, to by nám samo o sobě mělo naznačit, že psychiatrie rozhodně není exaktní věda; ale tou není ani medicína.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě tento neoprávněný punc exaktnosti Szasz na psychiatrii kritizuje. Jak autor píše: „žádná lidská aktivita není oprostěná od lidských hodnot“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-934-footnote-ref-1\" href=\"#post-934-footnote-1\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>. To by však znamenalo, že i medicína samotná je prosycena lidskými hodnotami, které do medicíny vnáší prvek osobního vkusu, úsudku, tedy subjektivity. Toho si je vědom i autor, proto musí argumentovat, že sice i medicína je svázána s etickými a subjektivními hodnoceními, ale psychiatrie mnohem více\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-934-footnote-ref-2\" href=\"#post-934-footnote-2\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Etický přístup a problém komunikace\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Asi nejvíce kontroverzní moment v eseji nacházíme v pasážích, kde se Szasz snaží redukovat všechny duševní problémy, které není možné identifikovat jako fyziochemické (tedy problémy mozku), na problémy v komunikaci – v tom, jak člověk mluví, co vyjadřuje, jak reaguje. Když psychiatr nerozumí něčí řeči nebo ji považuje za „nevhodnou“, označí to za „abnormální“, a psychiatři to lékařsky kodifikují jako „symptom“ nějaké nemoci. Szasz píše:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„mental illnesses are in fact communications expressing unacceptable ideas, often framed, moreover, in an unusual idiom.“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Jistě, v historii nacházíme mnoho příkladů, kdy vyjádření podivných názorů bylo považováno za projev duševní poruchy. Například v Sovětském svazu se mnoho lidí ocitlo nejen ve vězení, ale také na psychiatrických klinikách jen proto, že měli odvahu vyjádřit politicky nekorektní názory. Vzpomeňme si na 1984 od George Orwella, v němž hlavní postava Winston Smith je poslán do Místnosti 101 na mučení a převýchovu kvůli svým názorům. Psychiatrie z tohoto cynického pohledu může být chápána jako nástroj společenské kontroly – podobně jako thoughtcrime v Orwellově románu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ale je možné všechny podivné věci, které lidé vysloví, redukovat na to, že psychiatr vyhodnotí něco, co říkáme, za divné a nepřípustné? Vždyť abnormální jazykové projevy jsou legitimním symptomem závažného zdravotního problému. Různé léze na temporálním nebo frontálním laloku mohou způsobit bludy a halucinace. Szasz se tedy mýlí, když tvrdí, že tyto podivné názory a přesvědčení, že někdo je Napoleon nebo je perzekuován CIA, nemohou být způsobené a vysvětlené defektem nebo nemocí nervového systému.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-934-footnote-ref-3\" href=\"#post-934-footnote-3\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Najít příčinu nějakého bludu je komplexní úkol. Je o to složitější, pokud chceme být přesní.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na jednu stranu to, že psychiatr musí na základě své vlastní interpretace posoudit, že se s pacientem něco děje, protože pacient tvrdí nesmysly, je pravdivé tvrzení. Psychiatr by pak s pomocí snímků z magnetické rezonance a s vyjádřením neurologa prohlásil diagnózu, že příčinou bludu je léze na mozku. Na druhou stranu nám už psychiatrie nedokáže vysvětlit, proč se ta \u003Cem>konkrétní\u003C\u002Fem> léze na \u003Cem>konkrétním\u003C\u002Fem> místě projevuje tímto \u003Cem>konkrétním\u003C\u002Fem> způsobem. Jinak řečeno, proč se fyzická porucha mozku projevuje jako blud o perzekuci CIA a ne třeba perzekuce čínskou komunistickou stranou?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To je otázka, na kterou nemám odpověď. A pochybuji, že má na ní odpověď Szasz nebo psychiatrie samotná. Zdálo by se mi rozumné analyzovat anamnézu takového pacienta a zjistit, zda a jak se zajímal o CIA nebo americkou politiku a historii. Dokážu si představit, že ale existují případy, kdy například radikální ateista najednou spatřil panenku Marii nebo Ježíše, přestože intelektem a názory byl přesvědčen o pravém opaku. Co pak s takovým člověkem? Můžeme jeho bludy (předpokládejme, že se jedná o bludy a ne pravé zjevení) chápat tak, že jsou založené na jeho znalostech a zájmech? A i kdyby tomu tak bylo, \u003Cem>zdá se mi, že v následujících 20–30 letech\u003C\u002Fem> budeme někdy schopni vysvětlit na fyziochemické úrovni kauzální vztah léze a vizuálně-auditorního obsahu bludu. Možná budeme schopni najít více asociací, ale najít asociaci neboli neurální korelát obsahu bludu neznamená vysvětlit příčinu vědecky – ve formě mechanistického modelu příčin, kde krok za krokem dokážeme vysvětlit příčinu a predikovat to, co a kde způsobí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz zároveň ignoruje problémy, které dnes řadíme do duševních problémů a jsou vyvolány pouze v konkrétních případech u konkrétních lidí. Většinou v nějakém extrémně vypjatém momentu života. Například různé úzkostlivé poruchy nebo mánie (trichotillománie, kleptománie apod.) jsou vyvolány ve stresové situaci. Stres není jejich skutečnou příčinou (a na základě předchozího odstavce to může být velmi filosofická otázka), hovoříme o existujících predispozicích. Avšak bez konkrétního spouštěče by se predispozice nikdy nemusela projevit. Jaký je toto problém? Čistě mozku? Čistě společenský? Čistě osobnostní? Zdá se, že někde mezi, a proto zase jít druhou stranou, a redukovat všechny duševní poruchy na problémy mozku se mi jeví jako chyba. Úzkost vyvolanou vnějším spouštěčem nikdy nenajdeme v samotném mozku. Je to duševní problém, který je emergujícím projevem v chování na základě interakce genů, osobnostního nastavení daného člověka (úzkostlivá povaha) a společenských vlivů (např. příprava na zkoušku). V tomto případě se Szasz nemůže opírat o redukci „směrem dolů“ k mozku, ani o redukci „směrem nahoru“, tedy k čistě osobnostnímu nastavení člověka a vlivům společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Takže ano, Szasz má pravdu v tom, že psychiatrie užívá do jisté, a pro Szasze příliš velké míry subjektivní metody pro vyhodnocení toho, zda je pacient duševně nemocný. Tato hodnocení jsou nutně podmíněna sociálně, kulturně, právně, jinými slovy do zdánlivě exaktního hodnocení odborníka s titulem z medicíny se vplíží hodnotové soudy, a tudíž etické soudy. A ano, dopátrat se konkrétní příčiny bludných přesvědčení může být vědecky i filosoficky nemožný úkol. Přesto autorův názor, že bludy nemohou být způsobeny problémy na mozku, je z největší pravděpodobnosti nesprávný.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Problémy žití a psychoterapeutický přístup\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Kde s autorem souhlasím je názor, že určitá podmnožina problémů, které jsou dnes označovány za duševní poruchy, lze zařadit do existenciální kategorie, jak se vyrovnat se základní otázkou života: jak žít. Tento typ problémů nazývám psychoterapeutickým přístupem k problémům žití proto, že chápu Szaszův argument tak, že určitá forma psychoterapie nebo „koučingu“ jsou správné metody pro léčení těchto existenciálních problémů, které medicína nesprávně, podle Szasze, si dovoluje nazývat duševními poruchami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Psychoterapeutický přístup se podle mě orientuje na podobná témata, která nacházíme v existenciálně laděné psychoterapii, jejíž kořeny sahají k fenomenologii vycházející z díla německého filosofa Martina Heideggera. Heidegger a další se zabývali myšlenkou, že základem naší lidské existence je fakt, že jsme do světa \u003Cem>vrženi:\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Κ ‚bytí ve světě* však patří, že – sobě samé- mu vydáno -je vždy již vrženo \u003Cem>do určitého světa\u003C\u002Fem>”\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(Bytí a čas, §41. Bytí pobytu jako starost, s. 221)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Tato Vrženost (ang. Throwness, něm. Geworfenheit) označuje danost naší existence. Ocitli jsme se ve světě, bez našeho přičinění, a patříme do určité kultury, vztahů a dějinných okamžiků. Francouz Merleau-Ponty by dodal, že máme i určité tělesné dispozice, které formují náš vztah k druhým lidem a ke světu obecně. Jinak řečeno, rodíme se do života, který jsme si nezvolili, a musíme v něm nějak existovat. Čím složitější společnost, ve které žijeme, tím více různorodých problémů musíme řešit. Někteří se vypořádávají se životem lépe, někteří hůře. Někteří začínají od sebe, druzí vidí primární problémy ve společenských strukturách a politických proměnných, které jsme taktéž zdědili.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz se považuje za radikálního individualistu. Anebo aspoň tak se mi jeví. Protože jeho psychoterapeutickým přístupem k řešení existenciálních problémů je radikální zodpovědnost za sebe sama založená, slovy autora, na racionálním porozumění vlastní situace a následování vhodných kroků založených na tomto porozumění. Szasz věří, že veškeré řešení našich problémů máme na dosah ruky a pouze naše individuální zodpovědnost za naše činy povede k řešení našich existenciálních problémů a našich pseudo duševních poruch.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz zcela odmítá vidět původ komplexity a obtížnosti našich životů na vyšších strukturách, například právě politické a společenské struktury. Ve svém článku ale nevysvětluje, proč tyto vyšší struktury ignoruje.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Autor sice explicitně odmítá, že by zakládal nějakou psychoterapeutickou školu. Přesto nabízí konkrétní recept pro lepší duševní zdraví. \u003Cem>Problémem je podle něj volba\u003C\u002Fem>. A jaké volby podnikáme během našeho života ovlivňují naše duševní zdraví. Pokud volíme \u003Cem>dobře\u003C\u002Fem>, jsme lépe připraveni se vypořádat se složitostí našich životů. Co znamená dobře? Jak už bylo řečeno, naše volby musí být založené na racionálním přístupu a musíme mít co nejlepší porozumění naší životní situaci, protože právě tehdy budeme s to činit ne náhodné, ale racionální volby, které by snad měly vést k lepšímu životu a duševní pohodě. Naše duševní zdraví je přímo úměrné kvalitě našich životních voleb, a jak racionální tyto volby děláme.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Shrnutí\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Thomas Szasz ve svém vlivném článku The Myth of Mental illness z roku 1960 tvrdí, že duševní poruchy jsou mýtem a jako takové neexistují. Duševní poruchy totiž můžeme buďto redukovat na fyziochemické problémy v mozku (a tím jsou tedy problémy mozku), anebo se jedná o pseudo duševní poruchy, které jsou spíše problémy žití, neboli vyrovnávání se s komplexitou života.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tyto pseudo duševní poruchy dál autor analyzuje dvěma přístupy, které nazývám \u003Cem>etický\u003C\u002Fem> a \u003Cem>psychoterapeutický\u003C\u002Fem>. První z nich poukazuje na etický a hodnotově relativizující rozměr práce psychiatrů, kde psychiatrův světonázor, kulturní pozadí a subjektivní dojmy často rozhodují o tom, zda daná slovní promluva bude vyhodnocena jako duševní porucha, anebo nikoli. Autor tímto poukazuje na to, že medicína obecně a psychiatrie konkrétně nejsou hodnotově neutrální exaktní vědy, nýbrž jsou nevyhnutelně odkázané na subjektivní soudy psychiatrů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Psychoterapeutickým přístupem myslím typ kritiky oboru psychiatrie, kde autor duševní poruchy vidí jako existenciální problémy žití ve společnosti. Autor sice explicitně odmítá, že by chtěl vytvořit novou školu psychoterapie, přesto nabízí analýzu existenciálních problémů a možnou nápravu, která dle mého názoru představuje formu psychoterapeutické analýzy a intervence. Konkrétně si autor myslí, že lidé mohou omezit duševní problémy způsobené komplexitou života, pokud budou činit racionální životní volby založené na porozumění své životní situace. Autor klade vinu duševních problémů na špatných individuálních rozhodnutích jedince. Tento radikální individualismus ignoruje případné vlivy vyšších struktur – společnost, politické zřízení, historické souvislosti apod. Podle autora je naše duševní zdraví přímo úměrné kvalitě našich životních voleb, a jak racionální tyto volby děláme. Szaszova kritika tak zůstává výzvou k reflexi samotných základů psychiatrie – tedy k otázce, zda „duševní nemoc“ označuje skutečnou entitu, nebo spíše soubor našich kulturních soudů o tom, jak by měl člověk žít. A pokud přijmeme existenci duševní poruchy, pro filosofii psychiatrie je plodnou otázkou, kde přesně hledat její příčiny.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Filosofie psychiatrie\u003C\u002Fstrong> — třídílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Jsou duševní poruchy reálné? Thomas Szasz si myslí, že nikoli\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F\">Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-934-footnote-1\">„no human activity is devoid of human value“, s. 115 \u003Ca href=\"#post-934-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-934-footnote-2\">s. 116 \u003Ca href=\"#post-934-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-934-footnote-3\">„On the other hand, a person’s belief–whether this be a belief in Christianity, in Communism, or in the idea that his internal organs are „rotting“ and that his body is, in fact, already „dead“–cannot be explained by a defect or disease of the nervous system.“, s. 113 \u003Ca href=\"#post-934-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",{"rendered":380,"protected":17},"\u003Cp>Intro „Cílem této eseje je položit otázku, zda skutečně existuje něco, čemu říkáme duševní porucha – a ukázat, že nikoli.“ Takto začíná svou esej radikální americký psychiatr Thomas Szasz, který byl přesvědčen, že duševní poruchy neexistují. Pokud psychiatr útočí na vlastní obor, musí mít k tomu dobrý důvod, a především podložené argumenty. Ty pak o […]\u003C\u002Fp>\n",935,{"footnotes":19},[72],[385,386,387],9,8,21,[389,12,76,77,78,390,79,80,391,392,393],"post-934","has-post-thumbnail","tag-phenomenology","tag-philosophy","tag-psychiatrie",{"self":395,"collection":400,"about":402,"author":404,"replies":406,"version-history":409,"predecessor-version":413,"wp:featuredmedia":417,"wp:attachment":420,"wp:term":423,"curies":428},[396],{"href":397,"targetHints":398},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F934",{"allow":399},[87],[401],{"href":90},[403],{"href":93},[405],{"embeddable":96,"href":97},[407],{"embeddable":96,"href":408},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=934",[410],{"count":411,"href":412},11,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F934\u002Frevisions",[414],{"id":415,"href":416},952,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F934\u002Frevisions\u002F952",[418],{"embeddable":96,"href":419},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia\u002F935",[421],{"href":422},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=934",[424,426],{"taxonomy":113,"embeddable":96,"href":425},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=934",{"taxonomy":31,"embeddable":96,"href":427},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=934",[429],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"author":431,"wp:featuredmedia":441,"wp:term":482},[432],{"id":68,"name":124,"url":125,"description":19,"link":126,"slug":124,"avatar_urls":433,"_links":434},{"24":128,"48":129,"96":130},{"self":435,"collection":439},[436],{"href":97,"targetHints":437},{"allow":438},[87],[440],{"href":138},[442],{"id":381,"date":443,"slug":444,"type":445,"link":446,"title":447,"author":68,"featured_media":20,"caption":449,"alt_text":19,"media_type":450,"mime_type":451,"media_details":452,"source_url":461,"_links":462},"2025-10-28T19:23:58","image-1","attachment","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002Fimage-1\u002F",{"rendered":448},"thomas szasz – myth of mental illness",{"rendered":19},"image","image\u002Fpng",{"width":453,"height":454,"file":455,"filesize":456,"sizes":457,"image_meta":458},1404,833,"2025\u002F10\u002FImage-1.png",1203751,{},{"aperture":459,"credit":19,"camera":19,"caption":19,"created_timestamp":459,"copyright":19,"focal_length":459,"iso":459,"shutter_speed":459,"title":19,"orientation":459,"keywords":460},"0",[],"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2025\u002F10\u002FImage-1.png",{"self":463,"collection":467,"about":470,"author":473,"replies":475,"wp:attached-to":478,"curies":480},[464],{"href":419,"targetHints":465},{"allow":466},[87],[468],{"href":469},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia",[471],{"href":472},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fattachment",[474],{"embeddable":96,"href":97},[476],{"embeddable":96,"href":477},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=935",[479],{"embeddable":96,"post_type":12,"id":368,"href":397},[481],{"name":119,"href":120,"templated":96},[483,498],[484],{"id":72,"link":142,"name":143,"slug":143,"taxonomy":113,"_links":485},{"self":486,"collection":490,"about":492,"wp:post_type":494,"curies":496},[487],{"href":147,"targetHints":488},{"allow":489},[87],[491],{"href":152},[493],{"href":155},[495],{"href":158},[497],{"name":119,"href":120,"templated":96},[499,519,537],{"id":385,"link":500,"name":501,"slug":501,"taxonomy":31,"_links":502},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphenomenology\u002F","phenomenology",{"self":503,"collection":508,"about":511,"wp:post_type":514,"curies":517},[504],{"href":505,"targetHints":506},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F9",{"allow":507},[87],[509],{"href":510},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[512],{"href":513},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[515],{"href":516},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=9",[518],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"id":386,"link":520,"name":521,"slug":521,"taxonomy":31,"_links":522},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":523,"collection":528,"about":530,"wp:post_type":532,"curies":535},[524],{"href":525,"targetHints":526},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":527},[87],[529],{"href":510},[531],{"href":513},[533],{"href":534},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[536],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"id":387,"link":538,"name":539,"slug":539,"taxonomy":31,"_links":540},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychiatrie\u002F","psychiatrie",{"self":541,"collection":546,"about":548,"wp:post_type":550,"curies":553},[542],{"href":543,"targetHints":544},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F21",{"allow":545},[87],[547],{"href":510},[549],{"href":513},[551],{"href":552},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=21",[554],{"name":119,"href":120,"templated":96},[556,557,558],{"id":385,"name":501,"slug":501,"taxonomy":31,"link":500},{"id":386,"name":521,"slug":521,"taxonomy":31,"link":520},{"id":387,"name":539,"slug":539,"taxonomy":31,"link":538},{"en":560,"es":564,"fr":568},{"title":561,"slug":562,"description":563},"Are Mental Disorders Real? Thomas Szasz Thinks They Are Not","are-mental-disorders-real-thomas-szasz-thinks-they-are-not","Thomas Szasz argued that mental illness is a myth. A reading of his essay: what he gets right about values in psychiatry, and where he is wrong about the brain.",{"title":565,"slug":566,"description":567},"¿Son reales los trastornos mentales? Thomas Szasz cree que no","son-reales-los-trastornos-mentales-thomas-szasz-cree-que-no","Thomas Szasz sostuvo que la enfermedad mental es un mito. Una lectura de su ensayo: en qué acierta sobre los valores en la psiquiatría y en qué se equivoca sobre el cerebro.",{"title":569,"slug":570,"description":571},"Les troubles mentaux sont-ils réels ? Thomas Szasz pense que non","les-troubles-mentaux-sont-ils-reels-thomas-szasz-pense-que-non","Thomas Szasz soutenait que la maladie mentale est un mythe. Une lecture de son essai : où il voit juste sur les valeurs en psychiatrie et où il se trompe sur le cerveau.",[573,710,819,928,994],{"id":574,"date":575,"date_gmt":576,"guid":577,"modified":579,"modified_gmt":580,"slug":581,"status":11,"type":12,"link":582,"title":583,"content":585,"excerpt":587,"author":68,"featured_media":20,"comment_status":21,"ping_status":21,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":589,"categories":590,"tags":591,"class_list":594,"_links":598,"_embedded":631,"tagsResolved":695,"translations":697},533,"24. 03. 2020","2020-03-24T00:00:00",{"rendered":578},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fproc-jsou-teorie-a-historie-designu-dulezite","2026-08-14T13:54:22","2026-08-14T11:54:22","proc-jsou-teorie-a-historie-designu-dulezite","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fproc-jsou-teorie-a-historie-designu-dulezite\u002F",{"rendered":584},"Proč jsou teorie a historie designu důležité?",{"rendered":586,"protected":17},"\u003Cp>Praktikující designéři a designérky mají od nepaměti rozporuplný vztah k teorii a historii svého oboru. Samotný dějepis designu nám říká, že design začal jako čistá řemeslná činnost, jež se postupně pod nátlakem profesionalizace začala transformovat na obor vyučovaný nejdříve na specializovaných, avšak stále prakticky orientovaných školách a později v reakci na sociopolitické dění ve světě se více a více design začal orientovat na širší kontextuální aspekty tvorby. Byl to pochopitelně legendární Bauhaus se svým levicovým programem a demokratizací designu, který uvedl do designu silný sociopolitický náboj, ale také pod vedením svého ředitele Waltera Gropiuse a dalších skvělých pedagogů i systematickou teoretickou osnovu. Tím Bauhaus vydláždil cestu teorii a historii do vyučovacích osnov designu a dnes patří tyto předměty k nedílné intelektuální výbavě každého designéra, který se chce považovat za kompletně vzdělaného absolventa designové školy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To, že nějaký předmět tvoří jádro nějakého oboru, neznamená, že jej studenti berou vážně. Jen v českém prostředí si můžeme vzpomenout, jak se za komunistického režimu naši rodiče museli biflovat základy filozofie marxismu-leninismu. Studenti netuší, k čemu by jim biflování faktografických údajů, různorodých míst narození důležitých historických osobností a odříkání dat založení hnutí ve správném lineárním pořadí mělo být. Není to jejich chyba. Učitelé dějepisu a teorie designu často nejsou schopni zodpovědět studentům základní otázku, která je pro mnoho z nich příliš přízemní, příliš anti-intelektuální, aby jí věnovali pozornost: proč je teorie a historie designu z praktického hlediska důležitá pro činnosti designérů?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nejspíše to bude znít jako šovinismus teorie, ale mám plnou důvěru v to, že v samotném teoretickém bádání se nacházejí zásadní poznatky vysvětlující jasným a přístupným jazykem, proč podrobné a seriózní studium teorie a dějin oboru designu ze všech zúčastněných udělá lepší praktikanty svého designového oboru. Bude třeba se vzdát příliš dlouho kultivované aury mystické geniality, kterou je práce designérů obklopena, ať už z ideologických, komerčních nebo čistě prospěchářských důvodů, kdy se hodí držet se představy designéra-samotáře, který se na pár dní nebo týdnů zavře do svého studia a po této době vyjde ven s již hotovým a dokonalým produktem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ze svého pohledu vidím tři důležité teoretiky nebo historiky designu, kteří nám svým analytickým vhledem odkryli tajnůstkářský svět designu. Řadím mezi ně Nigela Crosse, Christophera Alexandera a v neposlední řadě i výborného českého teoretika Jana Michla, který většinu své akademické kariéry trávil v Norsku jako profesor historie a teorie designu na Vysoké škole architektury a designu v Oslu (AHO). A je to právě Jan Michl, kterým v této první části následující série článků na téma důležitosti teorie a historie designu začínám.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve svém vlivném článku \u003Cem>Vidět design jako redesign \u003C\u002Fem>argumentuje Jan Michl, že designéři nikdy nezačínají ex nihilo, tzn. od nuly, ale vždycky staví na základě předchozích řešení svých kolegů a kolegyň. Kdyby totiž designéři začínali vždycky při své činnosti tak říkajíc od Adama, nikdy by se pořádně nikam nedostali, protože by museli znovu a znovu vynalézat kolo a nacházet Ameriku, a nikdy by se pořádně nedostali k reálnému problému, který mají řešit, ale každý nový designový projekt by znamenal projít si celou historií designu, od pazourku až po kvantový počítač.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pochopitelně designéři nikdy nic takového nedělají, protože mají právě k dispozici výsledky práce předchozích designérů, jejichž myšlenky a navrhovaná řešení jsou ukryta nejen v učebnicích nebo esejích od teoretiků nebo od nich samotných, ale především v samotných fyzických nebo dnes digitálních artefaktech, jež jsou ztělesněním výsledků náročného designového procesu a mentálního úsilí. Co to ale znamená, když řekneme, že každý designér staví na předchozích řešeních?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jako příklad si vezměme dnešní všudypřítomné chytré telefony a jiná chytrá mobilní zařízení. Ty samotné jsou potomky počítačů a ty zas mohutných sálových počítačů, které zabíraly jednu i více místností. Nejen fyzický charakter prvních počítačů je pro nás nepředstavitelný. Vzpomeňme si, že první počítače, pokud vůbec, bylo možné programovat pouze pomocí fyzického přemisťování a přepojování kabelů, čímž se za chodu vytvářela logika toho, jak počítač bude zpracovávat příchozí data. Asi nejznámější sálový počítač ENIAC vyžadoval pro svůj chod 174kilowattový příkon, 17 468 elektronek, 1 500 relé, 500 000 plošných spojů, 70 000 rezistorů a 10 000 kondenzátorů. ENIAC a podobné dobové superpočítače rozkládající se po místnostech však měly titěrnou výpočetní sílu, kterou dnes překoná i deset let stará kalkulačka.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud by současný designér chtěl rychle navrhnout pro chytré hodinky Apple Watch novou aplikaci, jež by pomáhala monitorovat srdeční tep muže a v případě anomálií by rychle zavolala na číslo manželky a zároveň na číslo záchranky, neměl by absolutně šanci takovou aplikaci vytvořit, protože by nejdříve musel vyřešit, jak ENIAC a všechny jeho elektronky a kabely vtěsnat do zařízení, které lze nosit na zápěstí. Příklad s ENIACem se může jevit jako přemrštěný, ale jen proto, že vývoj výpočetních technologií pokročil exponenciálním růstem za z lidské perspektivy dostatečně krátké období, abychom tento kontrast změn dokázali udržet ve svém historickém vědomí. Zcela identickým vývojem ale prošly v podstatě všechny technologie a kulturní artefakty v naší (tzn. západní) kultuře, ať už se jedná o nemateriální jako je přirozený jazyk nebo materiální artefakty jako vázy, zubní kartáčky či pokrývky těla. Jejich vývoj ale nebyl tak dramatický a je na historické lince rozprostřený do několika stovek i tisíců let, a tím uniká našim kognitivním dovednostem, které v mnoha ohledech jsou stále přizpůsobeny na přemýšlení o tom, co je prostorově a časově blízko.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jan Michl hovoří o tom, že každý designér, a dodal bych, že i každý artefakt, je propojen pomyslnou \u003Cem>pupeční šňůrou. \u003C\u002Fem>To můžeme chápat tak, že minulost nevyhnutelně přispívá, formuje a limituje přítomnost a naši budoucnost. Nikoli deterministickým způsobem, ale tím, že nic nevzniká z ničeho, a proto i ty nejkreativnější inovace a technologické divy budou vždycky propojeny s minulostí tím, že budou stavět na tom, co již existovalo. Jinak řečeno, každá nová věc je de facto další iterací (novější verzí) již existujícího a podle toho, co tato nová iterace přináší nového, lze pak hodnotit, jak je nová iterace inovativní a kreativní. Existuje nějaký teoretický, nebo dokonce vědecký rámec, jenž by dokázal zastřešit tento iterativní, postupný vývoj nejen designových artefaktů?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Michl se ve svém článku explicitně odvolává na evoluční teorii v biologii a jejího zakladatele Charlese Darwina a evoluční teorii kultury. Ta sama o sobě není nová. Michl sám cituje důležité publikace z historie a filozofie technologií, které analyzují vývoj technologických artefaktů optikou evoluční teorie. Mezi hlavní publikace argumentující pro evoluční vývoj technologických a dalších artefaktů Michl řadí \u003Cem>The evolution of technology\u003C\u002Fem> od George Basally nebo publikaci \u003Cem>The evolution of useful things\u003C\u002Fem> napsanou Henrym Petroskim.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Evoluční teorie v biologii, jejíž základy lze vystopovat k Darwinovi, nám říká, že složitost živé přírody, zvířat a člověka můžeme vysvětlit tím, že postulujeme, že biologické věci nevznikají z ničeho, ale postupnou adaptací na prostředí, ve kterém organismus žije. Čím náročnější prostředí, v němž organismus přebývá, tím je pravděpodobnější, že přežijí a budou mít potomky pouze ti jedinci z dané populace, kteří jsou extrémně dobře vybaveni k přežití v jinak kruté a nehostinné ekologické nice (ecological niche). Aby proces evoluce mechanismem přirozeného výběru a adaptace mohl fungovat po delší dobu, je třeba, aby organismus byl dostatečně biologicky diverzifikovaný. Čím více „verzí“ nebo „odlišných iterací“ organismu, tím je totiž pravděpodobnější, že některá verze organismu bude mít vhodné charakteristiky, jež pomohou v přežití v daném prostředí. Diverzita organismu je o to více nutná v evolučním procesu, o co více je prostředí dynamické a rychle mění selekční tlaky na organismus.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento nutně zjednodušující model fungování biologické evoluce však zdá se prezentuje ideální model, jenž lze analogicky aplikovat i na vysvětlení toho, jakým způsobem se vyvíjejí artefakty v lidské společnosti. Pochopitelně s přihlédnutím k tomu, že je potřeba v této aplikaci biologického procesu na kulturní artefakty lehce přizpůsobit a dovysvětlit. Tak například v evoluci kulturních a technologických artefaktů to není příroda jako taková, jež „selektuje“ a „vybírá“, nýbrž mnohem větší vliv na selekci artefaktů mají sociální, ekonomické a kulturní tlaky lidských společenství. Důvod, proč mnoho artefaktů existuje, nalezneme v tom, že daná kultura vykazuje takové charakteristiky, které vytváří po artefaktu poptávku. V ryze domorodé společnosti bychom těžko hledali poptávku po levnějším a výkonnějším elektrickém automobilu, pokud žádný jedinec takové společnosti nemá ponětí, co je elektřina. Podobně západní společnost ztratila apetit po tom, jak vytvářet ostré oštěpy a šípy k luku na lov zvěře, protože problém získání potravy jsme již dávno přenechali odborníkům, kteří používají moderní postupy chovu zvěře a následného technologického zpracování masa.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kulturní i biologická evoluce ale vykazují obdobnou vlastnost týkající se \u003Cem>konzervace\u003C\u002Fem> již existujících řešení. Přestože v biologické evoluci vidíme nové iterace, určité charakteristiky daných organismů se již nezmění. Je statisticky nepravděpodobné, že bychom za nějakou dobu začali na ulici potkávat sousedy, kteří pro přežití nepotřebují kyslík a jejichž krev neobsahuje hemoglobin pro transport kyslíku v těle. V kulturní evoluci je pak technologické zastarávání (technological obsolescence) jeden z hlavních problémů kapitalistické ekonomiky západního světa dneška, tudíž není třeba pro potřeby tohoto článku podrobně vysvětlovat, že většina technologií se již na výsluní nevrátí a pokud ano, tak pouze ve zcela nové roli, většinou po vzkříšení umělci, pro které zastaralé objekty se stávají estetickými objekty, jež si zaslouží nabýt statusu kulturního artefaktu (tento proces, jak umění pohlcuje zastaralá média a technologie, je sám o sobě fascinující a zasloužil by si samostatný článek, vím o Grahamovi Harmanovi, který tento fenomén komentuje na pozadí mediální teorie Marshalla McLuhana).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Každý biologický organismus dneška je zrcadlem svého evolučního vývoje. Podobně jako geologické vrstvy Země i biologické organismy nám odkrývají informace o své historii a \u003Cem>sedimentaci\u003C\u002Fem> historické interakce organismu a prostředí, jež najdeme v kódu DNA. Vždyť právě novodobá možnost sekvencování DNA kódů organismů se stala nejlepším způsobem, jak argumentovat pro teorii evoluce, neboť DNA kód obsahuje nejen instrukce pro současný život organismu, ale především je tím sedimentem nebo lépe repozitářem toho, jakým způsobem se organismus v historii vypořádával s nehostinnými podmínkami během své existence.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podobně jakýkoli kulturní nebo technologický artefakt obsahuje svou specifickou DNA, jež můžeme číst a zkoumat za předpokladu, že máme vhodné nástroje pro tuto analýzu. Čtení DNA artefaktů pro potřeby designu je stejně náročné jako čtení a porozumění biologického vývoje organismů, neboť v obou případech pro plné pochopení toho, proč jejich DNA kód má takovou formu, kterou má, potřebujeme znát podrobný historický kontext, ve kterém se vyvíjely.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jinak řečeno, materialita artefaktů je repozitářem toho, jakým problémům, požadavkům, cílům, nadějím a vášním byli naši předkové vystaveni, a jakým způsobem vše měly konkrétní artefakty uspokojovat. Některým artefaktům se to dařilo lépe, prošly sítem selekčního tlaku, a proto s námi stále jsou, další artefakty byly špatně navržené nebo jen je někdo navrhl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Proč tomu tak bylo? A jakým způsobem můžeme historickou DNA artefaktů studovat, abychom se poučili z minulosti tak, aby budoucí artefakty současných a budoucích designérů a designérek měly pokud možno co největší pravděpodobnost, že projdou sítem selekce a budou chvíli v našich životech hrát roli? A jak vůbec tyto selekční tlaky a síta fungují?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To všechno jsou zcela legitimní otázky, na které by teorie a dějepis designu měly poskytnout odpovědi. Teorie a dějepis designu se musí stát evoluční biologií pro kulturní a technologické artefakty, jakousi evoluční kulturologií, jež dokáže studentům poskytnout střípky evolučního příběhu artefaktů kolem nás. Teorie a dějepis designu se musí stát po vzoru vědeckého studia jazyků (lingvistiky) studiem etymologie artefaktů, kdy budou vedle materiality artefaktů odkrývat i onu stejně důležitou sociokulturní vrstvu artefaktů, která má stejně důležitou úlohu pro vysvětlení, proč některé artefakty přestanou existovat, a proč některé jsou úspěšné, přestože papírově nejsou něčím výjimečné – ideálním kandidátem na takovou analýzu již dlouho jsou produkty zmiňované společnosti Apple, jež papírově často nemají nejnovější procesory či paměti, přesto patří k nejprodávanějším technologickým artefaktům vůbec, a to díky tomu, že vedle jejich materiality si s sebou nesou ohromný sémantický sediment „cool faktoru“, „rebelství“ a sociální prestiže.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud DNA kód biologických organismů je oknem do historie vývoje života na Zemi, zkoumání DNA lidských artefaktů je materiálním oknem do historie toho, jak všechny objekty kolem nás formují, co znamená být člověkem. Toto okno zároveň odkrývá velmi intimní vztah vzájemné interaktivní evoluce a formování se mezi člověkem a jeho objekty.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud současné přístupy v teorii a dějepise designu nejsou schopny tento vztah člověka a objektů vyložit, připravují své studenty (a všechny další zájemce) o enormní bohatství, jež se skrývá ve všech objektech kolem nás, od lžiček po ony kvantové počítače.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak tvrdí Jan Michl, designéři a designérky všechno toto implicitně vědí a dotýkají se tohoto bohatství kdykoli, když se zmiňují o tom, jak se „inspirovali“ objekty a řešeními jiných designérů. Michl tvrdil, že je nejvyšší čas toto inspirování se demystifikovat, očistit od magické aury, a začít systematicky studovat racionálními nástroji a metodami. Prvním důležitým krokem je začít učit všechny studenty, že nikdo až na pána Boha netvoří z ničeho, a proto je zcela v pořádku, pokud v každém designovém projektu budou designéři věnovat velkou část svého designového procesu teoreticko-historické analýze existujících objektů, jejichž materiální, sociální, kulturní a ekonomické DNA příběhy budou tvořit základ pro navrhování řešení aktuálního designového zadání. Demystifikace této části designového procesu by navíc mohla rychle přispět k tomu, že samotní designéři ve své praxi budou mít racionální argumenty, proč tento výzkum podstupovat, což se může pozitivně projevit i na tom, že svým klientům tuto práci mohou explicitně účtovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je to překvapivé, ale v tomto ohledu je digitální design, často nesprávně redukovaný na „UX design“, napřed, neboť UX design de facto začal klientům účtovat výzkumnou část designového projektu, a dokonce zavedl do komerční sféry takové pojmy jako uživatelský výzkum, persony, sitemapy, wireframy a prototypy, které se staly samostatnými „deliverables“, tedy pracovními výstupy, za které klienti explicitně platí. A v mnoha ohledech pouze za ně, neboť dnes je již obvyklé, že UX design a grafický\u002Fweb design dělají dvě či klidně tři odlišné designové firmy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Demystifikace „inspirativní“ fáze designového procesu by mohla design udělat transparentnější. A to nejen pro klienty, kteří budou vědět více o tom, co platí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak píše Nigel Cross, teoretik designu a dlouhodobý editor žurnálu \u003Cem>Design studies\u003C\u002Fem>, ve svém známém článku \u003Cem>Designerly Ways of Knowing\u003C\u002Fem>, systematické studium materiální kultury a její evoluce by mohlo být prospěšné nejen pro studenty designu, nýbrž také pro všechny z nás. Pokud přijmeme základní tezi tohoto textu, že materiální kultura v sobě obsahuje evoluční příběh o tom, jak designéři – ba ne, jak lidstvo řešilo problémy, kterým čelilo, pomocí tvorby kulturních a technologických objektů, znamená to, že v materiální kultuře se skrývá podle Nigela Crosse pro design specifický způsob myšlení o problémech a o světě. Přestože jsou to právě designéři, kteří generují toto designérské myšlení, nic tomu nebrání, aby se i ne-designéři učili tomu, jak pomocí designování objektů je možné řešit problémy. Neznamená to, že bychom měli celý design redukovat pouze na \u003Cem>řešení problémů\u003C\u002Fem> (problem solving). Naopak, jak jsme řekli, samotnému řešení vždycky předchází ono \u003Cem>čtení\u003C\u002Fem> a následně i \u003Cem>zapisování \u003C\u002Fem>materiální kultury, chcete-li hermeneutika materiální kultury, která se, pokud je mi známo, i desítky let potom, co Nigel Cross a Jan Michl napsali své články, stále nevyučuje jako předmět všeobecného vzdělávacího programu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nejblíže tomu mohla mít mediální výuka na základních a středních školách. Pokud by se vyučovala správně. Bohužel se velmi rychle scvrkla na to, jak napsat dokumenty v aplikaci Word a podobné triviality. A není divu, protože vyučující mediální výchovy byli v drtivé většině případů neadekvátně vzděláni. Ideálními kandidáty na výuku mediální výchovy by byly osoby, které mají znalosti v tom, jak objekty kolem nás vznikají, proč vznikají, jak na nás působí a jak jsme jako lidstvo došli k tomu, že všudypřítomná média a technologie mají právě tu formu, kterou mají. Je mi trapně takto čtenáře napínat, protože je zcela jasné, že pro plnohodnotné plnění pedagogické úlohy takovéto mediální výchovy bych v první řadě povolal právě teoretiky a historiky designu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Takže pro shrnutí, proč jsou teorie a historie designu důležité? V materiální kultuře jsou zakódovány způsoby myšlení, znalosti a v neposlední řadě i světonázory, které by měly být dostupné všem lidem jako součást všeobecného vzdělávacího programu, neboť více a více sociální interakce suplují a postupně i nahrazují interakce s neživými objekty, které však nejsou pasivní a mrtvé, ale plné života. A měli bychom vědět, jak je vhodně pozdravit, jak se k nim chovat a jak se před nimi mít na pozoru.\u003C\u002Fp>\n",{"rendered":588,"protected":17},"\u003Cp>Praktikující designéři a designérky mají od nepaměti rozporuplný vztah k teorii a historii svého oboru. Samotný dějepis designu nám říká, že design začal jako čistá řemeslná činnost, jež se postupně pod nátlakem profesionalizace začala transformovat na obor vyučovaný nejdříve na specializovaných, avšak stále prakticky orientovaných školách a později v reakci na sociopolitické dění ve světě […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":19},[72],[592,593],18,6,[595,12,76,77,78,79,80,596,597],"post-533","tag-design","tag-fixed",{"self":599,"collection":604,"about":606,"author":608,"replies":610,"version-history":613,"predecessor-version":617,"wp:attachment":621,"wp:term":624,"curies":629},[600],{"href":601,"targetHints":602},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F533",{"allow":603},[87],[605],{"href":90},[607],{"href":93},[609],{"embeddable":96,"href":97},[611],{"embeddable":96,"href":612},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=533",[614],{"count":615,"href":616},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F533\u002Frevisions",[618],{"id":619,"href":620},911,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F533\u002Frevisions\u002F911",[622],{"href":623},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=533",[625,627],{"taxonomy":113,"embeddable":96,"href":626},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=533",{"taxonomy":31,"embeddable":96,"href":628},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=533",[630],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"author":632,"wp:term":642},[633],{"id":68,"name":124,"url":125,"description":19,"link":126,"slug":124,"avatar_urls":634,"_links":635},{"24":128,"48":129,"96":130},{"self":636,"collection":640},[637],{"href":97,"targetHints":638},{"allow":639},[87],[641],{"href":138},[643,658],[644],{"id":72,"link":142,"name":143,"slug":143,"taxonomy":113,"_links":645},{"self":646,"collection":650,"about":652,"wp:post_type":654,"curies":656},[647],{"href":147,"targetHints":648},{"allow":649},[87],[651],{"href":152},[653],{"href":155},[655],{"href":158},[657],{"name":119,"href":120,"templated":96},[659,677],{"id":592,"link":660,"name":661,"slug":661,"taxonomy":31,"_links":662},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fdesign\u002F","design",{"self":663,"collection":668,"about":670,"wp:post_type":672,"curies":675},[664],{"href":665,"targetHints":666},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F18",{"allow":667},[87],[669],{"href":510},[671],{"href":513},[673],{"href":674},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=18",[676],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"id":593,"link":678,"name":679,"slug":679,"taxonomy":31,"_links":680},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":681,"collection":686,"about":688,"wp:post_type":690,"curies":693},[682],{"href":683,"targetHints":684},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":685},[87],[687],{"href":510},[689],{"href":513},[691],{"href":692},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[694],{"name":119,"href":120,"templated":96},[696],{"id":592,"name":661,"slug":661,"taxonomy":31,"link":660},{"en":698,"es":702,"fr":706},{"title":699,"slug":700,"description":701},"Why Do the Theory and History of Design Matter?","why-do-the-theory-and-history-of-design-matter","Following Jan Michl’s idea of design as redesign, the article argues that the theory and history of design read the evolutionary “DNA” of artefacts and belong in general education.",{"title":703,"slug":704,"description":705},"¿Por qué importan la teoría y la historia del diseño?","por-que-importan-la-teoria-y-la-historia-del-diseno","Partiendo de la idea de Jan Michl del diseño como rediseño, sostengo que la teoría y la historia del diseño leen el «ADN» evolutivo de los artefactos y merecen un lugar en la educación general.",{"title":707,"slug":708,"description":709},"Pourquoi la théorie et l’histoire du design sont-elles importantes ?","pourquoi-la-theorie-et-l-histoire-du-design-sont-elles-importantes","Partant de l’idée de Jan Michl du design comme redesign, je soutiens que la théorie et l’histoire du design lisent l’« ADN » évolutif des artefacts et méritent une place dans l’éducation générale.",{"id":711,"date":712,"date_gmt":713,"guid":714,"modified":716,"modified_gmt":717,"slug":718,"status":11,"type":12,"link":719,"title":720,"content":722,"excerpt":724,"author":68,"featured_media":20,"comment_status":21,"ping_status":21,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":726,"categories":727,"tags":728,"class_list":729,"_links":731,"_embedded":763,"tagsResolved":805,"translations":806},560,"30. 12. 2015","2015-12-30T00:00:00",{"rendered":715},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fo-cteni-ve-veku-novych-medii","2026-08-14T12:50:05","2026-08-14T10:50:05","o-cteni-ve-veku-novych-medii","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fo-cteni-ve-veku-novych-medii\u002F",{"rendered":721},"O čtení (ve věku nových médií)",{"rendered":723,"protected":17},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(1)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V našem jednadvacátém století najdeme hned několik způsobů, které ve srovnání s Textem mnohem lépe a rychleji zprostředkovávají informace. Chudák Text, jak jen může konkurovat televizním pořadům ve full HD obrazu, videohrám či interaktivním webovým stránkám, jež představují supermédium, neboť dokáží pojmout text, obraz, video, zvuk, ba dokonce i samotné videohry. Máme-li být objektivní, je zřejmé, že text sám o sobě je dost archaickou záležitostí. Až příliš rychlé a nekritické osvojení si nových technologíí (médií) ale paradoxně způsobilo, že práce s textem, tedy čtení, je potřeba nikoli méně, ale možná více než kdy dříve.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pro odůvodnění takového tvrzení je ale třeba vědět, co vlastně čtení je. Jako první si jistě představíme namáhavý mechanický pohyb očí, smyslového orgánu — jež je poprávu chápán a obdivován jako zázrak evoluce —, kterým sledujeme řádky textu, následně rozpoznáváme změť znaků, ukládáme si jejich zvuk do krátkodobé paměti, a nakonec si formujeme mentální obraz přečteného, což nám napomáhá v dlouhodobém zapamatování. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Čtení ale lze pojmout obecněji, nemusí mít (zdánlivě) nic společného s jazykem. Často si vážíme, když blízká osoba dokáže rozpoznat, jak se zrovna cítíme, aniž bychom museli explicitně zmínit naše pocity. Ona osoba v takovém případě \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čte\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> emoce nebo je taktéž schopna \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">číst \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">naše myšlenky. Nejen, že si všimne subtilních grimas v našem obličeji, ale hlavně dokáže dekódovat jejich význam. A to je, pokud se zamyslíme, až magická schopnost, jelikož naše tváře neodkrývají nic uchopitelného kromě změn ve svalech obličeje nebo tónu hlasu. U dekódování těchto non-verbálních znaků ale už nehovoříme o čtení v pasivním slova smyslu, ale o aktivní činnosti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interpretace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Podobně při čtení textu si nevystačíme pouze se sledováním řádků slov. Z těchto lingvistických znaků nejdříve musíme v mysli poslepovat vyšší celky, prozkoumat, jaký mají mezi sebou vztah, jak na sebe navazují. K tomu nevyhnutelně potřebujeme vědět, co tyto vyšší celky znamenají. K vytvoření koherentního mentálního obrazu textu je nutné „vypreparovat“ jeho význam, tedy text interpretovat. I proto je čtení namáhavou aktivitou vyžadující míru dovednosti, tréninku, znalosti, dobrou paměť a v neposlední řadě schopnost se soustředit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Na druhé straně sledování televizoru či videa na YouTube od nás žádají poněkud méně, konzumace jejich obsahu je přívětivější, více nám promine nepozornost. Čím to? Vilém Flusser argumentuje, že obrazy přijímáme a pak je analyzujeme, text je ale nutné nejdříve přijmout, aby ho vůbec bylo možné analyzovat. Čtení písmen vyžaduje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">větší námahu než čtení [obrazů], je nepohodlnější. Proto znemožňuje nekritické přijímání informací. Sledování řádků je kritickou gymnastikou myšlení (Flusser, 79).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obrazy, statické i pohyblivé, se nám do vědomí dostávají v celku, zatímco čtení textu je jako postupné namotávání nitě na klubko. Anebo si čtení můžeme představit jako práci hrnčířky, jež během stálého otáčení hrnčířského kruhu svými prsty postupně tvaruje výsledný výrobek. Stejně tak čtenář málokdy končí s knihou po prvním kole čtení. Průměrná kniha o průměrné délce volá po tom, aby se k ní čtenář po nějaké době vrátil, prozkoumal zákoutí, která mu při prvním dotyku s textem unikla, doplnil si dílky mentálního obrazu, jež po prvním čtení zůstal nevyplněný, nezformovaný, nedokončený. Čtení přirozeně obsahuje jak analýzu, tak i syntézu, čímž čtenář v sobě ztělesňuje vědecké i umělecké vnímání světa. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Bylo by velmi pošetilé si myslet, že bychom dokázali hned napoprvé odkrýt veškerá zákoutí textu, který pro nás autor přichystal. Je pravděpodobné, že autor textu bude vzdělanější a sofistikovanější než čtenář a čtení jeho myšlenek bude vyžadovat soustředění a pozornost k nepatrným detailům. I když tyto podmínky nepsané smlouvy dialogu mezi autorem a čtenářem splníme, nemusíme se dočkat kladného výsledku a nezbude nám nic jiného, než text číst znovu a znovu, dokud pomyslná keramická nádoba nebude jasná, pevná a celá. Jeden z největších estétů prózy 20. století, Vladimir Nabokov, ve své známé eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Good Readers and Good Writers\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> definuje, že dobrý čtenář by měl kromě jiného mít: dobrou paměť, představivost, umělecké cítění a také přitakává Flusserovi, když píše, že: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">„Nemáme žádný fyzický orgán (jako máme oko v případě malby), který pojme celý obraz [textu] a dokáže se těšit ze všech jeho podrobností. Ale po druhém, třetím, nebo čtvrtém čtení se v určitém smyslu stavíme ke knize stejným způsobem, jako se stavíme k malbě.“ \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pro Nabokova čtenář není pasivním konzumentem knihy, ale kolegou, s nímž sdílí talent pro představivost a umělecké cítění. Vždyť čtenář musí krok za krokem opět vztyčit pilíře imaginárního světa, jehož původ najdeme v mysli autora. Na čtenáři je, aby oživil budovy, rozsáhlé louky, šum lesů a barvy zvuků, musí si umět představit šaty hlavních postav, jejich tváře, oči, parfém a šarm. Prostřednictvím tichých a mrtvých znaků na stránce knihy resuscitujeme pouhými myšlenkami celý svět — kompetence náležící původně jen Bohům většiny světových náboženství (pokud jsme byli podle starozákonní knihy Genesis stvořeni Bohem k jeho obrazu, je psaní a čtení textu fiktivního světa božskou aktivitou, případně nelze Boha chápat jako prvního a posledního velkého umělce, literáta, poetu, jehož kreativní síla zatím nebyl pokořena?).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jistě, velkolepost světa se liší podle dané knihy a záleží i na zvoleném žánru textu. Krásná literatura vyobrazuje konkrétní svět, kdežto esej v nás vzbudí spíše obrazy abstraktní, mířené na naše intelektuální já, kde mlhavost abstrakcí je nutno překódovat, konkretizovat, vizualizovat. Pochopení textu eseje mi v leččems připomíná proces ne nepodobný vnímání avant-gardní poezie: surrealistická či symbolická škola básnictví nám předkládá sérii obrazů a je na čtenáři, aby z těchto disparátních tahů štětce složil celistvou strukturu; esejista zas sestavuje logicky uspořádanou linii argumentů a myšlenek, takže struktura je už přítomna, avšak málokdy je prezentována jako lehce zobrazitelný obsah. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Toto rozdělení není samozřejmě univerzálně platné. Krásná literatura sice „od antiky až po román devatenáctého století věrně kopíruje rétorické předpisy zaměřené na průkaznou živost (enargeia) a jasnost (safenéia) představy, kterou mysl odvíjí z nabídnutého popisu“ (Císar a Koťátko, 71), ale (velká) krásná literatura by se nikterak nelišila od žánru popisné žurnalistiky, pokud by nedokázala přejít přes všednost, každodennost, a nereprezentovala by to, co není možné popsat, co se vymyká rozumovému pojmosloví, to čemu filosofie a literární kritika říká \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the Sublime\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Navíc autoři jako Samuel Beckett měli za svůj kreativní program tvorbu děl, kde obraznost textu bude umrtvena, tvary a pevnost objektů rozmělněny ve světě bez ošklivosti nebo krásy nebo horečnosti, „budou neživé (almost lifeless)“. Beckett redukuje vizuální prvky na minimum a co zbývá, je scenérie jakoby ve světě po konci světa. (Císař, 76) Beckettova próza je proto velice těžká na čtení a tím pádem také na interpretaci. Text tu neslouží  jako zprostředkovávající médium, neboť čtenář velice těžko dokáže nahlédnout za gramatiku a tvar jednotlivých vět, jež s potem na spáncích čte, čeká, až se dostaví obrazy, ony však nepřicházejí. Jeho texty se proto stávají autonomními objekty: text pro text, gramatika pro gramatiku, zvuky pro zvuky, umění pro umění.  \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">A na druhé straně žánr eseje může a často využívá tradičních literárních figur a konkretizace mentálních obrazů. To je taktéž obsah knihy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">amerického kognitivního vědce a lingvisty Stevena Pinkera, který ve svém novodobé příručce stylistiky čerpá ze současného poznání kognitivních věd a argumentuje, že jedním z předpokladů dobrého stylu psaní (non-fiction) prózy, je limitovat abstraktní vyjadřování na nutné minimum a naopak využívat podstatná jména konkrétní z důvodu, že čtenář si dokáže lépe vizualizovat a pamatovat, o čem text vypovídá.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nezapomínejme, že v textu máme přístup nejen k neživým objektům a faktům, ale také k historickému vědomí světa. Byl to text, který poprvé osvobodil člověka od nekonečné přítomnosti a dovolil předávat znalosti a zkušenosti dalším generacím, jež nemusely procházet životem zcela od počátku, ale mohly stavět na tom, co si prožily jejich předci. Text a konkrétněji literatura v podání mistrů a mistryň jako Shakespeare, Dante, Chaucer, Cervantes, Austen, Eliot (George i T. S.), Dickens, Proust, Joyce, Kafka dokáží mysl přenášet na časoprostorové přímce do oblastí nám reálně zapovězených: každá velká literatura je myšlenkovým experimentem, virtuální realitou, kde se optikou voyerského omnipotentního oka (v hantýrce online videoher „spectatora“), nebo avatara jedné z postav, vžíváme do rolí jiných postav, čímž tím trénujeme schopnosti empatie (KIDD, D. C. a E. Castano). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Vzpomeňme si třeba na hlavní postavu z jedné z Dickensových knih, Pipa, jenž se za velmi zamotaných podmínek stal vlastníkem nemalého jmění a mladým džentlemanem s nadějnými vyhlídkami. Dickens pro nás připravil morální dilema, kdy na jedné straně přejeme Pipovi nový život, avšak musíme odsoudit jeho chování, když se zjevně stydí za svého starého kamaráda, dobráka a nevlastního otce, kováře Joea. Dickens se ptá: jak byste reagovali vy? Přestože se jedná o fikci, virtuální svět, klade před nás reálnou otázku, jejíž zodpovězení (pro vnímavější) může mít zásadní vliv na reálným život.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Literární kritik Harold Bloom píše, že čteme z mnoha důvodů; mezi těmi nejfrekventovanějšími se skrývá maxima „hranic jednoho lidského života“, kdy ať už čteme cokoli, vždy na nás každým odbitím hodin dopadá tíha času a toho, že během jednoho krátkého života nelze „poznat dostatečně mnoho lidí dostatečně dobře; že se potřebujeme poznat lépe, což vyžaduje znalosti nejen sebe sama a ostatních, ale také toho, jak se věci mají“ (Bloom). Pro Blooma je čtení literatury v první řadě „obtížnou zábavou“, aktivitou, kdy se ponořujeme do díla, abychom se nechali omámit géniem autora, jehož konstrukce fiktivního světa a navození silných a autentických emocí nás dokáží vytrhnout z normálnosti, kterou jsme obklopeni. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jenomže emoce a intelekt máme každý nastavený trochu jinak, a pokud je dílo až příliš vzdálené naší všednosti, nastavá problém, že okouzlení se transformuje na frustraci, někdy dokonce i na agresi vůči přílišnému intelektualismu. Výška laťky symbolizující nastavení těchto parametrů je ale vedle genetických předpokladů ovlivněna taktéž kulturou. Ta nabízí dvě možnosti: buďto půjde cestou obtížné zábavy, možná působící paternalisticky, neboť bude vzdělávat a chtít po nás překonávání vlastních limitů; nebo se bude jednat o zábavu lehce stravitelnou, předžvýkanou, vytvořenou tak, aby nám dopřála rychlou a levnou dávku dopingu, modré pilulky vydávané za červenou, jež nás má aspoň na chvíli odpojit od Matrixu verze 9-17.24.365, avšak jedinou její funkcí je, abychom zapomněli, že v Matrixu vůbec jsme.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(2)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obávám se, že nová média jsou vlastně podvod. Na první pohled se zdá, že pouze využívají starých médií (text, fotografie) a přidávají k ním díky existujícím technologiím dříve netušené možnosti. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tak například již starý dobrý Text v sobě obsahoval zárodečnou formu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypertextu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">: apoštolové Nového zákona se hojně \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">odkazují\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> na pasáže Zákona starého (v počátcích křesťanství by Starý zákon byl vždy na předních pozicích vyhledávače Google), neboť dva celky textu spojuje obsahová i logická podobnost, čehož využívali noví prorokové, jež \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linkovali\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> své kázání se starozákonním kontextem, čímž dokazovali, že toto (sebenaplňující se) proroctví je grandiózní náplní božského plánu. Ale teprve v jednadvacátém století mohou existovat osobní proroctví, řízena a kázána nikoli v sermonech, ale v kontextuálních reklamách Google AdWords a jim podobných. Máme tak pocit, že celý digitální svět je nám podřízen. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nejedná se ale o největší klam nových médií; ten hledejme v jejich apropriaci Textu, což není aktem rozšíření jeho stávajících možností, ale destrukcí základních vlastností: \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mentální obraznosti a nutnosti interpretace\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Jako příklad, kde tato anihilace nastala, uvedu webové stránky a populární YouTube videa, ale jelikož se jedná o globální fenomén adikce na Rychlosti (Speed), pomyslné drobky nás v podstatě zavedenou do všech koutů dnešní společnosti.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Řekl jsem, že čtení lze chápat i obecněji; v takovém případě i sledování videa a brouzdání na Webu chápu jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čtení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">videa a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čtení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interaktivních webových stránek, neboť teoretický model toho, jak probíhá komunikace mezi člověkem a obsahem zprostředkovaným daným médiem (jež nemusí nutně obsahovat text), se skládá z několika kroků: navázání komunikace, přenos obsahu, přijmutí obsahu, dekódování obsahu a následná interpretace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nová média bohužel mají ve své DNA zakódováno, aby se co nejvíce vyhýbala tomu být čtena, ve smyslu býti interpretována. Nevychází to z jejich inherentní technologické limitace, ale socio-kulturní volby, kterou jsme zvolili. Proč zrovna socio-kulturní? Teoretici zabývající se filosofií či sociologií technologií poznamenávají, že technologie neexistuje mimo společnosti, ale je její integrální součástí. Jinak řečeno, vývoj technologie není nějakým nevyhnutelným, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">determinovaným\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> procesem; naopak je formována tím, kdo a za jakým účelem ji vytváří. Tvůrcemi jsou jednotliví lidé. Ti jsou samozřejmě opět součástí širšího socio-kulturního kontextu. Nakonec lidé jsou zpětně ovlivňováni technologií.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Když ze své kanceláře ve švýcarském vědeckém centru Tim Berners-Lee spustil první webovou stránku, obsahovala pouze text, zbarvený převážně do černé barvy, ale některá slova a fráze byla zvýrazněna modře. To byly první \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> hyper-textového projektu, kterým WorldWideWeb byl a přeze všechny nevýhody oproti konkurenčním řešením (např. Xanadu) stále je.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Postupem času se z jednoho malého projektu pro sdílení informací mezi vědci stala platforma, obsahující už nejen hyper-text, ale také multimediální prvky (fotografie, video, zvuk), odtud také plyne mezi lajky nepříliš používané slovo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypermédia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> = hypertext + multimédia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Webová stránka se z kontejneru na text přeměnila na digitální umělecké plátno, jelikož kdekoli figurují multimédia a text, naskytá se poptávka po tom, aby tyto prvky byly vhodně uspořádány. Web se s příchodem fotografií, videí a zvuk stal prostorem, které bylo třeba \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. A tím nemyslím vybrat vhodné barvy; design je \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">myšlení\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, jež syntetizuje, dává dohromady, různorodé prvky tak, aby vytvářely jednotný, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dobrý\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi> \u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">tvar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Grafický design toto myšlení aplikuje na vizuální komunikaci. nelze jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem říci, co přesně grafický design je; jako operativní definici ale věřím, že v základu se jedná o vizuální komunikaci (odtud „grafický“), tedy grafický design je třeba „vidět“ pro to, aby mohla komunikace nastavat. Co rozhodně nelze říci je, jak tato komunikace má konkrétně vypadat, pouze věřím, že komunikace má být úspěšná. Jakým způsobem ale grafický designér úspěšnou komunikaci navodí, to závisí na jeho rozhodnutí. Cest k úspěšné komunikaci je mnoho: cesta může být kostrbatá a klikatá, nebo naopak uhlazená, a tudíž lehce stravitelná. Na povrchnu snad paradoxně je třeba za úspěšnou komunikaci považovat i komunikaci neúspěšnou. Jak je to možné? Pokud cílem designéra je navodit pocit strachu, zmatení, agrese, odmítnutí a skutečně prostřednictvím jeho díla čtenář-divák zamýšleným způsobem reaguje, komunikace z pohledu designéra proběhla úspěšně.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Této \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">úspěšné-neúspěšné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> komunikace se ale běžně nedočkáme. Pouze ve výjimečných případech, jako umělecký akt či rádoby avant-gardní marketingová kampaň, se webová stránka zcela vědomě snaží o zmatení, nepochopení či zamítnutí komunikace. Designér má se čtenářem-divákem nevyslovenou dohodu, že jeho dílo musí být pouze takové, aby \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">úspěšná-úspěšná\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> komunikace převažovala. Proč tomu tak je?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Žijeme v dlouhodobé a nevědomé závislosti na stále se zvyšující Rychlosti. Chceme-li zůstat relevantní, jsme nuceni (s naším souhlasem) kopírovat křivku produktivity vyžadovanou společností. Čím více relevantní a viditelná naše pozice je, tím více exponenciální zakulacení křivky pociťujeme. Je pravdou, že nás přímo nikdo pod krkem nedrží, abychom na této jízdě participovali; avšak, teoretická svoboda je banálním výrokem na papíře, jestliže neexistují prostředky na její realizaci. Mnohokrát jsem slyšel od strážců svobody zcela extrémní věty jako: „každý může bydlet mimo město, dokonce mimo civilizaci, kde požadavky na podřízení se Rychlost neexistují“. Tyto představy jsou formou extrémismu, ti, jež je vyslovují, ale simultánně plně věří ve svobodu, značně redukovaný význam svobody.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jdeme s dobou, jdeme se společností. Abychom neztratili své postavení, nebo už jako pouhé gesto rezignace, jsme konstantně připojeni: vstaneme, podíváme se na obrazovku; při přemisťování, sledujeme obrazovku; když pracujeme, je to s obrazovkou; když jdeme spát, usínáme s obrazovkou. Kdysi to byla výsada geeků a majetných, dnes je to nutnost pro všechny. Chcete proti tomu něco dělat? Přesuňte se do lesa! To bychom slyšeli od extrémistů prosazujících tzv. svobodu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nechceme, ale musíme. Takto zní definice závislosti, když jde do tuhého. Momentálně jsme ale stále ve fázi, kdy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">chceme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, neboť \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">není čas \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">si uvědomit, že nechceme.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Naši pra-pra-předkové žili v neustálé přítomnosti, protože jim chybělo historické vědomí. To změnila tehdy nová technologie Textu. Nyní žijeme v neustálé přítomnosti, protože nám Text chybí.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je zajímavé, že technika meditace, apropriována ze Zenového buddhismu, je na Západě propagována jako pomůcka, jak začít žít tady a teď. Nám ale nechybí dovednost se zaměřit na přítomnost, naopak nám zcela odumřela schopnost soustředění se na vše mimo přítomnost. Data nám skrze smysly proudí ze všech stran, než stačíme zpracovat jednu dávku, už čeká další: First In First Out, First In, First Out, life will wait.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Náš mozek ale na množství těchto dat není navržen; on totiž bohužel nebyl navržen vůbec. A málokdo z nás je Johnny Von Neumann. Bohužel podruhé. Někde se to muselo projevit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Může být současná epidemie poruchy pozornosti, tzv. Attention Deficit Hyperactivity Disorder, a různých druhů dyslexií odpovědí mozku, že přestal stíhat, že, pokud tedy jeho majitel chce, změní svůj mód tak, aby zvládal zpracovávat velké množství vstupních dat na úkor kvality zpracování? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(3)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud se člověk nedokáže soustředit po delší dobu, začne svět přetvářet kolem sebe tak, aby obsahoval jen takové věci, na které jeho mysl ještě stačí — stejně jako šikovný řemeslník se nebude věnovat aktivně teoretické fyzice, člověk s petivteřinovou pozorností bude mít problém napsat delší román. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pracovní hypotézou může být, že kulturní (kreativní) artefakty, tedy to, kde člověk má přímou kontrolu nad tvorbou, budou méně a méně náročně na kognitivní zpracování, budou přizpůsobeny na těkavou a krátkou pozornost, nebudou sestaveny z obsahu, jež vyžaduje soustředění a čas. Jinak řečeno, funkce Textu a interpretace bude redukována a uvidíme proliferaci médií pro přenos informací umožňujích nekritické přijmutí a zpracování: fotografie a videa.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(4)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mnoho tvůrců webových stránek slyšelo, že návštěvníci obsah \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">nečtou, ale skenují\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, čekají, až se jim na obrazovce objeví něco, co zaujme jejich pozornost, pokud v daném čase nic takového nenastane, stránku opustí. Momentální limit tohoto času je kolem pěti vteřin. Tvůrci webových stránek, vědomi si potřeby hned zaujmout, rozhodně tak nešáhnou po textových informací. Proto dnes vidíme na každé stránce přes celou stránku fotografie a videa. Je pravdou, že se říká, že obraz dokáže říct tisíc slov, ale důvodem pro tento postup tvorby webových stránek není nutně potřeba něco říci, často není ani co, ale jednoduše se vtěsnat do oněch šibeničních pěti vteřin.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Připomíná mi to situaci, kdy se novinář v jednom z rozhovorů dotázal Noama Chomského, proč si myslí, že není pozván do známých pořadů hlavního proudu vysílání. Jeho odpovědí bylo, že tyto pořady mají chytře zvolený požadavek na stručnost hostů, což je ideální metoda na to, aby mnoho hlasů bylo z pořadu ignorováno, vyloučeno, případně, aby se sami před díváky zdiskreditovali. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Je totiž obtížné předložit argumenty čerpající z informací, které diváci nebo posluchači nikdy neslyšeli. Málokdo se pozastaví nad tím, když někdo pronese, že Spojené státy jsou kolébkou demokracie. Pokud ale někdo v přímém přenosu vysloví, že Spojené státy jsou teroristickým státem a hrozbou světa, nebudou vědět, o čem se mluví a budou zcela přirozeně požadovat vysvětlení. Zde se ale projeví genialita požadavku na stručnost: host nemůže vyslovit kontroverzní větu, aniž by přitom nevyzněl, jako že právě spadl z Neptunu. Je to forma cenzury, často autocenzury. Ten, kdo chce mluvit, vysvětlovat, přinést něco nového je odsouzen do ústranní, undergroundu. Proto Chomsky, jako jeden z nejvlivnějších intelektuálů dvacátého století, za celou svou kariéru vystoupil v mainstreamové americké televizi pouze několikrát.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kolik myšlenek je umlčeno jen proto, že na ně není čas? O kolik nerealizovaných nápadů jsem přišli, protože jejich složitost by si našla minimum příznivců?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Současné postupy tvorby webových stránek kladou důraz na \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">uživatelské zážitky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Ty nejsou nový \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">buzzword\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> jen v digitální prostředí, ale prostupují metodiku tvorbu i mnoha jiných odvětví.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Osobně jsem přímo u jádra tohoto User Experience odvětví a více a více si uvědomuji, že původně ctihodná myšlenka se velice rychle dokáže změnit na nebezpečnou praktiku. Je faktickou pravdou, že v současné době již u mnoha technologií nepřemýšlíme, jak daná věc funguje, ale spíše nás zajímá, jak může obohatit náš život, jaký má pro nás význam, v neposlední řadě si všímáme jejich estetických kvalit. User Experience mělo od počátku za cíl na tyto otázky vhodně reagovat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obohacovat a ukájet významovou a estetickou složku našich životů měli od nepaměti na svých bedrech vypravěči, poetové, umělci a nesmíme zapomenout na náboženské postavy. Ačkoli v lidské historii najdeme období přející těmto povoláním, většinu času se potáceli v dobrovolné nebo nucené chudobě. Málokterému umělci se podařilo prosadit takovým způsobem, že zaujmul svým dílem většinu společnosti. Ze statistického pohledu se jednalo o vzácné výjimky přístupné jen pár jedincům. Stručně řečeno, „dělat umění“ je náročnou a nejistou aktivitou. Zcela racionální člověk si nevybírá povolání, jestliže jeho cílem je bezpečné živobytí a stálý finanční zdroj.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jak si ale vysvětlíme, že největší světové nadnárodní podniky investují nemalé peníze do onoho uměleckého, leč v korporátní sféře ohnutého elementu, jímž chtějí obohatit své výrobky? Anebo jinak, jakým receptem disponují, že dokáží umění dělat masově na běžícím pásu?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Moderní marketingové a User Experience metody znají řešení: nashromážděná reálná data o potenciálních zákaznících jsou prohnána prizmatem statistických algoritmů i kvalitativních vyhodnoceních za účelem tvorby několika zprůměrovaných archetypů, na jejichž základu se tvoří nový produkt. Táži se, je hrozivější, že životy a touhy statisíců lze vyjádřit čtyřmi archetypy, nebo že někdo přistoupil na to, že tento způsob obohatí životy jednotlivců, a tím i společnosti jako celku? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ještě nedávno jsme věřili, že jednotlivec je unikátní lidskou bytostí. Ve skutečnosti tento fakt je ultimátním nepřítelem každého průmyslového odvětví: vytvářet personalizované produkty pro miliardu lidí je příliš drahé, takže se zdá být mnohem levnější investovat do chytré marketingové kampaně, jež tuto miliardu přesvědčí, že chtějí jedno a to samé. Jakmile se toto jednou přihodí, komodifikaci kultury začne v celé společnosti snižovat entropii, až nakonec veškeré rozdíly překročí horizont černé díry, odkud není návratu a neuspořádanost, čas, i bytí zamrzají.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tento rozklad je akcelerován tím, že větší konformita je doprovázena vyšším zjednodušováním. Kdo je ochotný přenést se přes ekonomický diktát statusu quo a zavést opravdu něco nového? Historie ukazuje, že nejvlivnější projekty byly vždy závislé na dotacích od štědré matky — Státu. I kdyby se našel kapitál, bude někdo naslouchat? Originálním věcem rozumíme špatně, vyžadují interpretaci, reflexi, internalizaci, převod do Texu a zasazení do struktury předešlého poznání. Na to pět vteřin ale nestačí.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(5)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obraz z výše uvedených důvodů dominuje naší kultuře. YouTube, Instagram, Tumblr a Vine jsou hlavními dodavately vizuálního obsahu. Problémem není \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">to, že nás ve velkém zavalují obsahově triviálními objekty, zdá se mi, hlavní nebezpečí nacházíme v samotné \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">obraznosti obrazů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Co je nutné, abychom si utvořili mentální obraz obrazu? Stačí pouze mít funkční oční orgán a příslušné části mozku zodpovědné za zpracování elektrických signálů ze sítnice. To jsou ale činnosti na vědomí zcela nezávislé, tudíž neprocházejí filtry intelektu. Jinak řečeno, není nutné nic dělat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obraz se jeví sám od sebe, celý jeho obsah je okamžitě přístupný, a pokud není doplněn literárním nádechem (metaforou, ironií, atd.), jediné, interpretace se stává z jednoduchého vyjmenování toho, co na obrazu je. Přímost obraznosti obrazů se vybízí nazvat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pornografickou\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> vlastností obraznosti obrazů.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Redukujeme-li množství Textu ve společnosti, ošizujeme se o schopnost představovat si na základě lineárního kódu Textu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ano, konstruované mentální obrazy z Textu jsou nedokonalé, v mnoha ohledech spíše metaforické či abstraktní. Ona nedokonalost ale přispívá k rozšiřování intelektu, neboť si vytváříme vlastní nové obrazy, vizuální spojení, subjektivní nehotové objekty, které aplikujeme na nové poznatky, jež zabalíme do zmíněných nehotových objektů, spojení, obrazů z naší produkce, a tak můžeme přijít s originálními myšlenkami.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud ale toto obrazotvorství odstraníme z intelektuálního procesu a nahradíme jej předpřipravenými, vyrenderovanými objekty na filmovém plátně či obrazovce, nic nového si nevytváříme, pouze přijímáme objekty tak, jak jsou. Dalo by se říci, že jsme odkázáni na kreativitu a schopnost grafických umělců, jež tyto objekty (animované postavy, scény) navrhují. Jinak řečeno, svou obrazotvorbu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">outsourcujeme \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">do rukou (hlavy) někoho jiného. To je nebezpečné z několika důvodů: degraduje to naší mysl a také to našemu vědomí vnucuje obsah, který nemůžeme přijmout kriticky: u čtení textů si sami diktujeme, jak si autorovy myšlenky vyobrazíme. Zbývá nám tak jediný způsob, jak se bránit nakažlivým cizorodým obrazům — zavřít oči.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">HAROLD BLOOM. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">How to read and why\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1. paperback ed. London: Fourth Estate, 2001. ISBN 9781841150390.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">CÍSAŘ, Karel a Petr KOŤÁTKO. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Beckett: filosofie a literatura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2010, 252 s. ISBN 978-80-7007-336-0.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">FLUSSER, Vilém. 2013. Alfanumerická společnost. In: BABÁK, Petr. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. V Praze: tranzit.cz, s. 73-81. ISBN 978-80-87259-22-1.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">KIDD, D. C. a E. CASTANO. Reading Literary Fiction Improves Theory of Mind. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2013, 342(6156), s. 377-380. DOI: 10.1126\u002Fscience.1239918. ISSN 0036-8075. Dostupné také z: http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1239918\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">PINKER, Steven. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style: The Thinking Person’s Guide to Writing in the 21st Century\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2015. Penguin. ISBN 9781846145506.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",{"rendered":725,"protected":17},"\u003Cp>(1) V našem jednadvacátém století najdeme hned několik způsobů, které ve srovnání s Textem mnohem lépe a rychleji zprostředkovávají informace. Chudák Text, jak jen může konkurovat televizním pořadům ve full HD obrazu, videohrám či interaktivním webovým stránkám, jež představují supermédium, neboť dokáží pojmout text, obraz, video, zvuk, ba dokonce i samotné videohry. Máme-li být objektivní, […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":19},[72],[593],[730,12,76,77,78,79,80,597],"post-560",{"self":732,"collection":737,"about":739,"author":741,"replies":743,"version-history":746,"predecessor-version":749,"wp:attachment":753,"wp:term":756,"curies":761},[733],{"href":734,"targetHints":735},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560",{"allow":736},[87],[738],{"href":90},[740],{"href":93},[742],{"embeddable":96,"href":97},[744],{"embeddable":96,"href":745},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=560",[747],{"count":214,"href":748},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560\u002Frevisions",[750],{"id":751,"href":752},989,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560\u002Frevisions\u002F989",[754],{"href":755},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=560",[757,759],{"taxonomy":113,"embeddable":96,"href":758},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=560",{"taxonomy":31,"embeddable":96,"href":760},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=560",[762],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"author":764,"wp:term":774},[765],{"id":68,"name":124,"url":125,"description":19,"link":126,"slug":124,"avatar_urls":766,"_links":767},{"24":128,"48":129,"96":130},{"self":768,"collection":772},[769],{"href":97,"targetHints":770},{"allow":771},[87],[773],{"href":138},[775,790],[776],{"id":72,"link":142,"name":143,"slug":143,"taxonomy":113,"_links":777},{"self":778,"collection":782,"about":784,"wp:post_type":786,"curies":788},[779],{"href":147,"targetHints":780},{"allow":781},[87],[783],{"href":152},[785],{"href":155},[787],{"href":158},[789],{"name":119,"href":120,"templated":96},[791],{"id":593,"link":678,"name":679,"slug":679,"taxonomy":31,"_links":792},{"self":793,"collection":797,"about":799,"wp:post_type":801,"curies":803},[794],{"href":683,"targetHints":795},{"allow":796},[87],[798],{"href":510},[800],{"href":513},[802],{"href":692},[804],{"name":119,"href":120,"templated":96},[],{"en":807,"es":811,"fr":815},{"title":808,"slug":809,"description":810},"On Reading (in the Age of New Media)","on-reading-in-the-age-of-new-media","Why reading, as interpretation and the building of mental images, matters more than ever when new media, speed and the image push the Text aside.",{"title":812,"slug":813,"description":814},"Sobre la lectura (en la era de los nuevos medios)","sobre-la-lectura-en-la-era-de-los-nuevos-medios","Por qué la lectura, como interpretación y creación de imágenes mentales, importa hoy más que nunca, cuando los nuevos medios, la velocidad y la imagen desplazan al Texto.",{"title":816,"slug":817,"description":818},"De la lecture (à l’ère des nouveaux médias)","de-la-lecture-a-l-ere-des-nouveaux-medias","Pourquoi la lecture, en tant qu’interprétation et création d’images mentales, compte aujourd’hui plus que jamais, alors que les nouveaux médias, la vitesse et l’image évincent le Texte.",{"id":820,"date":821,"date_gmt":822,"guid":823,"modified":825,"modified_gmt":826,"slug":827,"status":11,"type":12,"link":828,"title":829,"content":831,"excerpt":833,"author":68,"featured_media":20,"comment_status":21,"ping_status":21,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":835,"categories":836,"tags":837,"class_list":838,"_links":840,"_embedded":872,"tagsResolved":914,"translations":915},566,"04. 12. 2015","2015-12-04T00:00:00",{"rendered":824},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast","2026-08-14T12:42:04","2026-08-14T10:42:04","strucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F",{"rendered":830},"Stručná historie Webu: Nikola Tesla, H. G. Wells a Vannevar Bush (1. část)",{"rendered":832,"protected":17},"\u003Cp>Počítačový vědec Leonard Kleinrock, který výrazně přispěl svou matematickou teorií přepínání packetů na vývoji ARPANETu, prekurzoru sítě Internet, svůj článek o historii Internetu začíná netradičními jmény, která jsou velmi sporadicky, pokud vůbec, s touto globální sítí spojována. Zmiňuje se o vědci a vynálezci Nikolovi Teslovi, který již v roce 1908 přemítal nad technologií, která „umožní obchodníkům v New Yorku diktovat instrukce, které se okamžitě objeví v tištěné podobě v jeho kanceláři v Londýně“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-0\" href=\"#post-566-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, případně umožní „globální přístup k jakémukoli obrázku, znaku, kresbě či tiskovině“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-1\" href=\"#post-566-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Zmíníme-li „globální permanentní encyklopedii“, ve které celá lidská paměť bude okamžitě přístupna každému člověku; na které pracuje mnoho lidí najednou; která je kompaktní ve své materiální podobě, přesto ohromná svým záběrem; jež obsahuje mnoho přehledných shrnutí důležitých historických, technických, vědeckých, uměleckých a dalších faktů; která je cestou ke světovému míru, nemáme na mysli projekt Wikipedie, nýbrž vizi, kterou zapsal v roce 1937 literát H. G. Wells ve svém eseji World Brain — The Idea of a Permanent World Encyclopaedia.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-2\" href=\"#post-566-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Tato encyklopedie pro Wellse znamenala možné progresivní doplnění tradičních konzervativních institucí univerzit a škol. Měla být „světovým orgánem“ spojujícím všechny lidské mysli. Je neuvěřitelné, jak se tato vize z roku 1937, snad až na onen světový mír, naplnila a zhmotnila nejdříve v síti Internet, poté v platformě Webu a nakonec v již zmiňované Wikipedii. Kde z dnešního pohledu Wellsovo proroctví tápe, je způsob, jakým si představil vyhledávání v tomto světovém mozku. Ve své eseji pouze zmiňuje, že informace by byly řazeny pomocí indexů. Nechává tak na čtenáři, aby si domyslel, jak by procházení a propojování informací fungovalo. Víme, že lidský mozek funguje na asociativním principu, tedy že není nutné se vracet do horních pater stromového indexu, abychom přešli na další informaci, ale tato informace je nám na základě asociace v naší paměti dostupná přímo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"vannevar-bush\" name=\"vannevar-bush\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vannevar Bush\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Sjednocení mentálních operací lidského mozku a technologie pro zaznamenávání, vyhledávání a sdílení informací se zhmotňuje v podobě zařízení Memex, jež v teoretické rovině navrhuje po válce v roce 1945 americký inženýr Vannevar Bush v dnes již legendárním článku As We May Think. Čtyřicet čtyři let před tím, než se tou samou otázkou bude opět zabývat Tim Berners-Lee, se Bush ptá, jak by bylo možné zlepšit práci vědců, především jejich přístup k informacím ostatních badatelů. Pokud by vědci měli přístup k aktuálnímu výzkumu, syntéza informací by probíhala na nejnovějších poznatcích, čímž by se obratem zkvalitnila a přispěla k budování informací nových.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Předtím, než uvede svůj hlavní projekt — Memex —, se Bush zamýšlí, zda by samotné zaznamenávání informací nešlo zmodernizovat s ohledem na tehdejší vývoj fotografie. Bush si představuje kameru, kterou člověk nosí „připevněnou na čele a není o nic větší než vlašský ořech“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-3\" href=\"#post-566-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Ta zaznamenává vše, na co ji vědec zaměří. Nabízí se komentář a porovnání se současnou technologií v podobě Google Glass. Bushova přenosná kamera na čele nepředstavuje nic jiného než prototyp první „wearable“ technologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Memex bylo hypotetické elektromechanické zařízení, které propojovalo dokumenty na mikrofilmu. Bush jej nazval suplementem pro lidskou paměť naplněným všemi záznamy, knihami a komunikací, které lidé vyprodukovali. Kromě tradiční indexace podle jmen Bush navrhuje asociativní indexování jako mechanismus, který umožňuje se z každé položky přesunout na jakoukoli jinou. Memex vypadal jako kus nábytku či stůl a bylo zamýšleno, že u něj bude pracovník sedět. Před sebou měl mít dvě obrazovky, kde mohl nejen prohlížet záznamy, ale přímo je i editovat pomocí „stylusu“ a interakce s obrazovkou. Vidíme zde zárodeční představu prvního grafického uživatelského interface: Bush naznačil, že interakcí s obrazovkou zařízení můžeme měnit stav paměti počítače. Samozřejmě dodejme, že v případě Memexu se nejednalo o moderní typ počítačové paměti, ale tehdy využívaný mikrofilm.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2015\u002F12\u002Fmemex.jpeg\" alt=\"Dobová kresba Memexu: psací stůl se dvěma šikmými obrazovkami, klávesnicí a pákami pro procházení mikrofilmu. Zdroj: Life, BUSH, As We May Think, s. 44\" width=\"570\" height=\"393\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zobrazení Memexu tak, jak jej Bush naznačil ve svém článku z roku 1945\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmiro.medium.com\u002Fv2\u002Fresize:fit:1140\u002F1*XHARa45UpoA7C1WZ_1AKyQ.jpeg\" rel=\"noopener nofollow\">BUSH, Vannevar. As We May Think, s. 44\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Celý koncept by ale postrádal smysl, pokud by dokumenty nebylo možné rozumně a jednoduše propojit. Konsolidace znalostí a vytváření vlastních „cest“, po kterých se uživatel brodí v záplavě informací, je umožněna přiřazováním číselných kódů jednotlivým dokumentům (mikrofilmům). Tyto kódy nejsou zvoleny arbitrárně, ale v závislosti na předchozích cestách. Jinak řečeno, uživateli je umožněno, aby vytvářel nové cesty (jež samy o sobě představují vytváření lineárních ucelených narativů ve změti neuspořádanosti) či si zkopíroval stávající cesty, ke kterým přidá své nové poznámky a fotografie. Připomínáme, že i když výsledné cesty jsou lineárního charakteru, jejich jednotlivé části nemusí být na sobě jakkoli závislé. Odtud ona simulace asociativního mechanismu paměti lidského mozku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zmíněné cesty jsou teoretickým základem \u003Cem>hyperlinků\u003C\u002Fem>; Memex prvotním konceptem \u003Cem>hypertextového systému\u003C\u002Fem>. Nacházíme zde ale více. Zkopírování existujících cest do vlastního Memexu a modifikace jejich částí připomíná proces velmi dobře známý v oboru softwarového vývoje, tzv. forkování. Pokud při vývoji softwaru používáme verzovací systém, není obtížné implementovat novou myšlenku, jež potenciálně může celou dosavadní práci znehodnotit. Stačí vytvořit z původního \u003Cem>repozitáře\u003C\u002Fem> novou verzi — fork. Historie opensource softwarového vývoje obsahuje mnoho zajímavých případů, kdy se fork původně vyvinul ve zcela nový a samostatný projekt. V rámci tématu této práce bude nejzajímavější fork společnosti Apple, který se z původního projektu KHTML vyvinul v samostatné jádro WebKit. Prohlížeč Firefox byl původně fork projektu Mozilla Application Suite. Nejnovější fork v oblasti webových prohlížečů přinesl Google, který po dlouhém využívání jádra WebKit pro prohlížeče Chrome a Chromium vytvořil fork jménem Blink.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bush píše, že „se objeví zcela nové formy encyklopedií okamžitě vzniklé spojením asociativních cest“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-4\" href=\"#post-566-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Věřil také, že vznikne povolání zaobírající se právě sestavováním nových asociativních cest. I když se dnes nejedná o povolání jako takové, Bush předpověděl činnost mnoha tisíců dobrovolníků, kteří každý den editují a přidávají nové poznatky do největší encyklopedie dneška — Wikipedie. Nakonec zmiňme myšlenku, která se zatím nevyplnila, avšak při pohledu na současný vývoj ve virtuální realitě a oblasti zabývající se propojením a komunikací mezi mozkem a počítačem — brain-computer interface — není vyloučeno, že historikové technologie budou za pár let opět zmiňovat Bushovo jméno v souvislosti s uvedením prvních systémů poskytujících přímé spojení k uloženým informacím. Vždyť Bushova linie myšlení je zcela logická: pokud jsou veškeré smyslové vjemy převáděny na elektrický signál a činnost mozku se též skládá z elektro(chemických) aktivit, proč musíme naše tužby a myšlenky nejdříve převádět z elektrické podoby do mechanické (pohyb rukou na klávesnici), abychom je zpětně převedli do podoby elektrické?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vannevar Bush jednoznačně patří do panteonu imaginativních a originálních inženýrů. Bush si byl dobře vědom, že je jen otázkou času, kdy technologické možnosti doby doženou jeho kreativní vizi. Velké myslitele je ale možné soudit i dle toho, koho a kolik následovníků jejich myšlenky ovlivnily. U Bushe jsou tato jména vskutku velká, neboť neovlivnil nikoho jiného než Douglase Engelbarta a Teda Nelsona.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Stručná historie Webu\u003C\u002Fstrong> — pětidílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cstrong>1. část: Nikola Tesla, H. G. Wells a Vannevar Bush\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F\">2. část: Douglas Engelbart a NLS\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3. část: Xanadu Teda Nelsona\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4. část: Počátky HTML, Aspen Movie Map a HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F\">5. část: Od vzniku Webu až do roku 2007\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-0\">KLEINROCK, An Early History of the Internet, s. 26 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-1\">Tamtéž, s. 26 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-2\">WELLS, World Brain: The Idea of a Permanent World Encyclopaedia \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-3\">BUSH, As We May Think, s. 38 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-4\">BUSH, Vannevar. As We May Think, s. 46 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",{"rendered":834,"protected":17},"\u003Cp>Počítačový vědec Leonard Kleinrock, který výrazně přispěl svou matematickou teorií přepínání packetů na vývoji ARPANETu, prekurzoru sítě Internet, svůj článek o historii Internetu začíná netradičními jmény, která jsou velmi sporadicky, pokud vůbec, s touto globální sítí spojována. Zmiňuje se o vědci a vynálezci Nikolovi Teslovi, který již v roce 1908 přemítal nad technologií, která „umožní […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":19},[72],[593],[839,12,76,77,78,79,80,597],"post-566",{"self":841,"collection":846,"about":848,"author":850,"replies":852,"version-history":855,"predecessor-version":858,"wp:attachment":862,"wp:term":865,"curies":870},[842],{"href":843,"targetHints":844},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F566",{"allow":845},[87],[847],{"href":90},[849],{"href":93},[851],{"embeddable":96,"href":97},[853],{"embeddable":96,"href":854},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=566",[856],{"count":615,"href":857},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F566\u002Frevisions",[859],{"id":860,"href":861},982,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F566\u002Frevisions\u002F982",[863],{"href":864},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=566",[866,868],{"taxonomy":113,"embeddable":96,"href":867},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=566",{"taxonomy":31,"embeddable":96,"href":869},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=566",[871],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"author":873,"wp:term":883},[874],{"id":68,"name":124,"url":125,"description":19,"link":126,"slug":124,"avatar_urls":875,"_links":876},{"24":128,"48":129,"96":130},{"self":877,"collection":881},[878],{"href":97,"targetHints":879},{"allow":880},[87],[882],{"href":138},[884,899],[885],{"id":72,"link":142,"name":143,"slug":143,"taxonomy":113,"_links":886},{"self":887,"collection":891,"about":893,"wp:post_type":895,"curies":897},[888],{"href":147,"targetHints":889},{"allow":890},[87],[892],{"href":152},[894],{"href":155},[896],{"href":158},[898],{"name":119,"href":120,"templated":96},[900],{"id":593,"link":678,"name":679,"slug":679,"taxonomy":31,"_links":901},{"self":902,"collection":906,"about":908,"wp:post_type":910,"curies":912},[903],{"href":683,"targetHints":904},{"allow":905},[87],[907],{"href":510},[909],{"href":513},[911],{"href":692},[913],{"name":119,"href":120,"templated":96},[],{"en":916,"es":920,"fr":924},{"title":917,"slug":918,"description":919},"A Brief History of the Web: Nikola Tesla, H. G. Wells and Vannevar Bush (Part 1)","a-brief-history-of-the-web-nikola-tesla-h-g-wells-and-vannevar-bush-part-1","The prehistory of the Web: Tesla’s vision of global communication, H. G. Wells’s World Brain and Vannevar Bush’s Memex, the first concept of a hypertext system.",{"title":921,"slug":922,"description":923},"Breve historia de la Web: Nikola Tesla, H. G. Wells y Vannevar Bush (parte 1)","breve-historia-de-la-web-nikola-tesla-h-g-wells-y-vannevar-bush-parte-1","La prehistoria de la Web: la visión de Tesla, el World Brain de H. G. Wells y el Memex de Vannevar Bush, el primer concepto de un sistema de hipertexto.",{"title":925,"slug":926,"description":927},"Brève histoire du Web : Nikola Tesla, H. G. Wells et Vannevar Bush (1re partie)","breve-histoire-du-web-nikola-tesla-h-g-wells-et-vannevar-bush-1re-partie","La préhistoire du Web : la vision de Tesla, le World Brain de H. G. Wells et le Memex de Vannevar Bush, premier concept d’un système hypertexte.",{"id":273,"date":274,"date_gmt":275,"guid":929,"modified":278,"modified_gmt":279,"slug":280,"status":11,"type":12,"link":281,"title":930,"content":931,"excerpt":932,"author":68,"featured_media":20,"comment_status":69,"ping_status":69,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":933,"categories":934,"tags":935,"class_list":936,"_links":937,"_embedded":961,"tagsResolved":989,"translations":990},{"rendered":277},{"rendered":283},{"rendered":285,"protected":17},{"rendered":287,"protected":17},{"footnotes":19},[72],[],[292,12,76,77,78,79,80],{"self":938,"collection":942,"about":944,"author":946,"replies":948,"version-history":950,"predecessor-version":952,"wp:attachment":954,"wp:term":956,"curies":959},[939],{"href":296,"targetHints":940},{"allow":941},[87],[943],{"href":90},[945],{"href":93},[947],{"embeddable":96,"href":97},[949],{"embeddable":96,"href":307},[951],{"count":25,"href":310},[953],{"id":313,"href":314},[955],{"href":317},[957,958],{"taxonomy":113,"embeddable":96,"href":320},{"taxonomy":31,"embeddable":96,"href":322},[960],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"author":962,"wp:term":972},[963],{"id":68,"name":124,"url":125,"description":19,"link":126,"slug":124,"avatar_urls":964,"_links":965},{"24":128,"48":129,"96":130},{"self":966,"collection":970},[967],{"href":97,"targetHints":968},{"allow":969},[87],[971],{"href":138},[973,988],[974],{"id":72,"link":142,"name":143,"slug":143,"taxonomy":113,"_links":975},{"self":976,"collection":980,"about":982,"wp:post_type":984,"curies":986},[977],{"href":147,"targetHints":978},{"allow":979},[87],[981],{"href":152},[983],{"href":155},[985],{"href":158},[987],{"name":119,"href":120,"templated":96},[],[],{"en":991,"es":992,"fr":993},{"title":356,"slug":357,"description":358},{"title":360,"slug":361,"description":362},{"title":364,"slug":365,"description":366},{"id":995,"date":996,"date_gmt":997,"guid":998,"modified":1000,"modified_gmt":1001,"slug":1002,"status":11,"type":12,"link":1003,"title":1004,"content":1006,"excerpt":1008,"author":68,"featured_media":20,"comment_status":69,"ping_status":69,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":1010,"categories":1011,"tags":1012,"class_list":1015,"_links":1019,"_embedded":1051,"tagsResolved":1144,"translations":1149},900,"06. 10. 2025","2025-10-06T21:04:55",{"rendered":999},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=900","2025-10-14T10:13:53","2025-10-14T08:13:53","reflexe-heideggerovy-otazky-techniky","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Freflexe-heideggerovy-otazky-techniky\u002F",{"rendered":1005},"Reflexe Heideggerovy otázky techniky",{"rendered":1007,"protected":17},"\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heideggerova esej o bytnosti techniky zazněla poprvé ve formě přednášky v přednáškovém cyklu \u003Cem>Umění v technické době \u003C\u002Fem>v roce 1953 na půdě Bavorské akademie krásných umění. O rok později v roce 1954 byl text také poprvé publikován.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-2\" href=\"#post-900-footnote-2\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Časový kontext eseje není nedůležitý, protože poválečnou Evropou se začal procházet strašák v podobě atomových zbraní a atomový věk i hrozba vstoupily do běžného jazyka a vědomí. Přesto v Bytnosti techniky zmínky o jaderných zbraních nenajdeme. Pro analýzu toho, čím technika obecně a moderní technika konkrétně jsou, si Heidegger vypůjčuje běžné příklady technického pokroku. To si může dovolit, neboť se chce dobrat toho, co mají všechny technické výdobytky společné na té nejobecnější, tedy ontologické úrovni. Heidegger se ptá, co je bytností techniky. Pokud se mu podaří odpovědět na tuto otázku, výsledek by měl být stejně relevantní pro kladivo, teleskop, počítač nebo jadernou zbraň.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Především proto, že filosofie techniky se vydědila z filosofie coby samostatný obor zhruba v první polovině 20. století, patří Otázka techniky mezi základní texty filosofické reflexe techniky nejen historicky, ale i tematicky. Následovníci oboru filosofování o technice se tak více či méně musí s Heideggerovým tázáním po bytnosti techniky vypořádávat. Vedle Heideggera se v literatuře hovoří o dalších zakladatelích filosofování o technice, mezi něž řadíme Lewise Mumforda, Jacques Ellula nebo Hans Jonase. Tito autoři tvoří skupinu tzv. „klasické filosofie techniky“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-3\" href=\"#post-900-footnote-3\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, v jejichž díle dominuje transcendentální nebo sociokulturní pohled na techniku, často ignorující otázky a problémy týkající se individuálních technických artefaktů. Tento přístup dostal přezdívku filosofie techniky s velkým písmenem „T“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-4\" href=\"#post-900-footnote-4\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, neboť technika v myšlení těchto autorů vystupuje coby jednotná, často negativní síla působící na člověka. V současnějším přístupu filosofie techniky naopak převládá snaha „otevřít black box“ oné abstraktní síly Techniky a uchopit specifičnost a unikátní bytí jednotlivých artefaktů, kdy filosofickou reflexi obohacují data získaná z případových studií a dalších empirických metod.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Bytnost techniky a svobodný vztah k technice\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Mezi hlavní cíle Heideggerova tázání se po bytí techniky se řadí vybudování (či navrácení) svobodného vztahu k technice. S příchodem moderní techniky, která využívá výsledky exaktní a na matematice postavené přírodovědě, se náš vztah k technice proměnil, a to tak, že pobyt (Dasein) začal onen svobodný vztah k technice ztrácet. Svobodným vztahem se myslí otevřenost Dasein vůči všem možným způsobům bytnosti techniky a vidění světa. Moderní technika nám však podle Heideggera vnucuje právě jeden způsob bytnosti techniky, který ze všech možných potencialit, jak Dasein může skrze techniku mít vztah se světem a jsoucny v něm, redukuje multiplicitu vidění světa jsoucen a jejich bytí na právě jedno, které vše ve světě, včetně přírody přeměňuje na pouhou zásobu energie, použitelný stav zásob, statické, neměnné bytí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vlivem moderní techniky začal Dasein redukovat smysl svého bytí na použitelný stav zásob a zapomněl, že může vyložit a odkrývat své bytí ve světě i jinak. Ba co hůře, Dasein netuší, že toto moderní technika činí, neboť ji chápe jako něco \u003Cem>neutrálního\u003C\u002Fem>, něco, co má plně pod kontrolou: „Mít techniku pod kontrolou se stává tím naléhavější, čím více hrozí, že se technika vládě člověka vymkne.“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-5\" href=\"#post-900-footnote-5\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Reduktivní vliv moderní techniky dále svádí Dasein ke špatné ontologii: špatné vyložení toho, \u003Cem>co\u003C\u002Fem> a \u003Cem>jak\u003C\u002Fem> ve světě \u003Cem>jest\u003C\u002Fem>, vede k tomu, že moderní technika zakrývá nejen Pravdu uchopenou klasickou teorií korespondence vztahu výroku a stavu světa, ale také Pravdu uchopenou fenomenologicky, tedy Pravdu jakožto podmínky toho, co vede k tomu, že vůbec něco můžeme posoudit jako pravdivé či nepravdivé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Celá esej je tedy varováním. Abychom mohli toto varování ohodnotit, potřebujeme po-chopit, proč Heidegger vidí moderní techniku takto negativně a jak nám může fenomenologie techniky může pomoct navrátit svobodný vztah k (moderní) technice.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Technika jako odkrývající prostředek\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heidegger staví svou analýzu techniky na tom, že bytnost techniky není ničím technickým. Podobně jako bytnost stromu není nic stromovitého a nenachází se v individuálních stromech, nenajdeme bytnost techniky v konkrétních technických artefaktech nebo procesech. Musíme-li někde začít, máme v tradičním pojetí toho, čím technika \u003Cem>je\u003C\u002Fem>, k dispozici dva pohledy: \u003Cem>instrumentální\u003C\u002Fem> a \u003Cem>antropologický\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>Instrumentálním \u003C\u002Fem>pohledem vidíme techniku jako \u003Cem>prostředek\u003C\u002Fem> (lat. instrument) k cíli, \u003Cem>antropologický \u003C\u002Fem>pohled definuje techniku jako \u003Cem>lidskou aktivitu\u003C\u002Fem>. Oba pohledy jsou vzájemně sdružené. Techniku jako prostředek používáme během lidské aktivity, a lidská aktivita zas předznamenává nějaké cíle a účely použití techniky. Heidegger upozorňuje na to, že instrumentální pohled tenduje k tomu chápat techniku coby prostředek jako něco neutrálního, podřízené Dasein. Je tomu tak?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>K odpovědi se dostaneme analýzou prostředkovosti prostředku (neboli instrumentálností). Užití prostředku něco způsobuje a je jím něco učiněno. To, co něco způsobuje, je příčinou toho, co bylo učiněné. Heidegger proto dále pokračuje zkoumáním příčiny a klasické aristotelovské schema čtyř příčin aplikace na příklad se stříbrnou obětní miskou:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>causa materialis — látka, z níž je věc (prostředek) zhotoven\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa formalis — tvar prostředku\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa finalis — účel použití prostředku\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa efficiens — ten, kdo prostředek vytvořil\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Všechny tyto čtyři příčiny spolu působí a zapříčiňují vznik misky tak, že před námi stojí. To, že před námi však stojí obětní miska, je zapříčiněné čtvrtou příčinou causa efficiens, neboť člověk v roli stříbrníka seskupuje zbývající tři příčiny do jednoho celku nejen tím, že ji vytvoří, ale také tím, že promýšlí její účel. Promýšlet je dle Heideggera „řecky λέγειν, λόγος. Λέγειν spočívá v ἀποφαίνεσθαι, vynášet najevo, vyjevovat“.\u003Cem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-6\" href=\"#post-900-footnote-6\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem> A tak stříbrník je nejen ten, kdo prostředek vytvořil, ale také ta příčina \u003Cem>dávající výskyt\u003C\u002Fem> a \u003Cem>vynášející najevo\u003C\u002Fem> misku nějakým \u003Cem>způsobem\u003C\u002Fem>, konkrétně jakožto obětní misku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To, co mají příčiny společné je, že přivádí něco z ne-přítomnosti do pří-tomnosti, jsou „prodchnuty skýtáním“, čímž poskytují zjev tomu, co nebylo přítomno. Již u Platóna v Symposionu čteme, že „každé dopuštění, které cokoli přiměje, aby přešlo z ne-přítomnosti do přítomnosti, je ποίησις\u003Cem> (poiesis). \u003C\u002Fem>Poiesis je tedy něco jako proces, co \u003Cem>odkrývá\u003C\u002Fem>. Toto odkrývání nazvané Heideggerem v němčině das Entbergen je v řečtině ἀλήθεια, v latině veritas, což znamená Pravda (Wahrheit).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Pravda a odkrývání\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Pravda a odkrývání mají k sobě blízko a technika coby prostředek, který odkrývá, má blízko nějakým způsobem pravdě. Jak přesně? To je nad rámec eseje Otázky techniky, avšak Heideggerova či fenomenologická teorie pravdy se odklání od klasické korespondenční teorie pravdy, ve které lingvistický výrok (věta) se shoduje svou strukturou se stavem světa. Aletheia a poesis implikují změnu. Bytí jsoucen není statické a neměnné, bytnost jsoucen, tedy samotný způsob toho, \u003Cstrong>jak věci jsou\u003C\u002Fstrong>, přichází do ne-skrytosti a do skrytosti na základě způsobu odkrývání. To, jak věci jsou, souvisí s pravdou, ta zas souvisí s tím, jak jsou nám (tedy pro Dasein) věci odkryty, protože, to, jak jsou nám věci odkryty, mění to, jaké nabývají podoby, a jak se nám jeví, stručně: jak věci jsou. Fenomenologické teorie pravdy implikuje změnu, dynamičnost, kontextuálnost, a tím do určité míry subjektivitu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>τεχνη jako non-neutrální prostředek odkrývání\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Vrátíme-li se k technice a bytnosti techniky, shrňme si, k čemu Heidegger dochází. Co je technika? To je otázka po \u003Cem>bytnosti\u003C\u002Fem> techniky, a tu Heidegger doposud chápe jako prostředek, který zaviňuje to, že se nám svět odkrývá určitým způsobem. Dále Heidegger pokračuje tím, že technika etymologicky vychází z techne, a od raných dob bylo techne specifický způsob poiesis, tedy techne a technika jsou něco poietického, neboť jsou např. vedle poezie způsobem odkrývání jsoucen ve světě. Identifikace techniky s odkrýváním podporuje Heideggerova analýza pojmů techne a episteme, kdy do dob Platóna znamenají obě slova poznání v obecném smyslu či něčemu rozumět a vy-znat se.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Po této analýze je zřejmější, proč je slepota vůči technice pro Dasein nebezpečná. Bytnost techniky není nic neutrálního, naopak se ukazuje jako něco, co zaviňuje specifický způsob odkrývání světa a vztah Dasein k němu, i k sobě samotnému. Technika není neutrální, nýbrž lze o ní hovořit jako o \u003Cem>non-neutrální\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-7\" href=\"#post-900-footnote-7\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fem> Bytností techniky je odkrývající prostředečnost, která coby prostředek vztah Dasein a světa transformuje to, jak Dasein přistupuje ke světu a jak je Dasein svět odkrýván.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Gestell\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Pokud přistoupíme na to, že bytnost techniky není ničím neutrálním, musíme se ptát, jak nás technika ovlivňuje a jak se odlišuje vliv moderní techniky od techniky dřívějších dob. Heidegger se na tuto otázku zaměřuje. Podle něj se technika založená na ruční práci a řemeslné činnosti neliší ve své bytnosti od moderních příkladů technických artefaktů a procesů. Právě proto, že bytnost techniky není nic technického, může Heidegger říct, že řemeslná i moderní technika odkrývají svět. Nicméně moderní technika odkrývá svět drasticky jinak.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je nutné definovat, co Heidegger považuje za moderní techniku. Zhruba se jedná o soubor artefaktů a procesů, které využívají a jsou ovlivněné poznatky novověké exaktní, tedy na matematice založené přírodovědě. Nicméně fenomenologicky řečeno, co činí moderní techniku moderní není pouze historická mladost, nové funkce nebo nástroje využívající současné výsledky vědeckého bádání. Například obdělávání půdy nebo využití síly proudu řeky lze provozovat i moderními prostředky takovým způsobem, který je fenomenologicky blíže ne-moderní řemeslné technice — technice coby techne. A to platí i naopak. Nejde tu o „techničnost“ techniky, nýbrž o její bytnost, způsob a charakter odkrývání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A právě charakter toho, jak moderní technika odkrývá svět se změnil. Není to odkrývání ve formě poiesis, nýbrž odkrývání (takže stále aletheia) ve formě \u003Cem>vymáhání (Herausforden). \u003C\u002Fem>Vymáháním se myslí reduktivní odkrývání přírody jako zásoby energie, jako něco, co Heidegger nazývá „použitelný stav” (Bestand). Tento specifický způsob odkrývání světa moderní technikou pak nazývá Heidegger slovem \u003Cem>Gestell. \u003C\u002Fem>V normálním užití toto slovo znamená v němčině podstavec, stojan, podvozek. U Heideggera nabývá významu onoho specifického „ustanovujícího zjednávání“, vymáhajícího způsobu, jak moderní technika odkrývá svět pro Dasein a skrze Dasein. Toto vymáhání se neděje mimo lidské konání, ale není zcela na člověku závislé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gestell je totalitizující síla. Shromažďuje přirozenou různorodost odkrývání světa do jednoho jediného způsobu. Redukuje mnohost na jedno, multiplicitu na jednotu. Heidegger poeticky přidružuje Gestell ke gramaticky příbuzným pojmům: Ge–birg (pohoří) redukuje mnohost horských prvků na jedno pohoří; Ge–müt (nitro, duše) shromažďuje mnohost a neuspořádanost vnitřních stavů člověka do jednoho celku. Onou gramatickou předponou „Ge–“, pomocí které se v němčině vytvářejí hromadná podstatná jména, Heidegger vyjadřuje toto sjednocení mnohosti do jednoho celku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kde se bere příčina této změny u moderní techniky? Heidegger viní novověkou přírodovědu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vztah vědy a techniky, úděl\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Novověká exaktní přírodověda zavedla do společnosti koncepty, teorie, obrazy, myšlení, které uchopují přírodu tak, že jí redukují a manipulují s ní pomocí matematizace. Gestell je dědictvím novověké matematické přírodovědy ne proto, že by moderní technika byla \u003Cem>pouze\u003C\u002Fem> aplikací vědecké teorie, nýbrž proto, že v obou případech se příroda ohlašuje a odkrývá jako něco, co je „konstatovatelné“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-8\" href=\"#post-900-footnote-8\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> (uchopeno kvantitativně, matematicky, logicky) a je zjednáno jako systém informací.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud bytností moderní techniky je Gestell jakožto způsob odkrývání, které není neutrálním procesem, lze říct, že věda, vědecká teorie a její koncepty a terminologie jsou něčím, co nás vede odkrývat svět určitým způsobem, a tudíž také nejsou neutrálními ve vztahu k odkrývání, ve vztahu k tomu, jak věci jsou a jak se nám jeví. Naopak, věda má mnohem blíže k technice. Heidegger poukazuje na to, že uvažovat o vědě bez techniky nelze: věda, o to více ta moderní, vyžaduje různé technické aparáty ke svému fungování, a to nejen k experimentálnímu výzkumu. Věda nevzniká ex-nihilo. Technika odkrývá svět jsoucen, ty se nám nějak jeví a věda coby lidská činnost je ponořena do specificky odkrytého světa a studium jsoucen v něm se podřizuje tomu, jak uvažujeme o bytí předmětu našeho zkoumání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Proto Heidegger může říct, že zatímco moderní technika je historicky později, na ontologické úrovni moderní technika jako Gestell novověkou vědu předchází, a pouze zpětně skrze moderní techniku se dobíráme tomu, jak se Gestell zrcadlí již na počátku novověké vědy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>K zodpovězení otázky, co vedlo k tomu, že Gestell vládne bytnosti novověké vědy i moderní techniky, nám Heidegger nabízí odpověď: určitý způsob odkrývání světa připodobňuje procházení se po určité cestě. Na konkrétní cestu způsobu odkrývání nás vysílá \u003Cem>úděl\u003C\u002Fem> (Geschick)\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-9\" href=\"#post-900-footnote-9\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Úděl je něco mimo lidskou činnost a kontrolu. Avšak je to úděl, který posílá člověka na cestu — spouští specifické odkrývání světa —, a tím konečně vyvstávají jsoucna a jejich bytí jako nějaká konkrétní jsoucna s konkrétním bytí. Úděl započíná, s využitím terminologie fyziky či psychologie, kolaps pravděpodobnostní potenciality bytí jsoucen na něco aktuálního, případně úděl je nezbytnou podmínkou „gestalt switche“ bytí jsoucen:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>„A teprve úděl, který člověka posílá na cestu zpředmětňujícího před-stavování, zpřístupňuje toto dějinné jako předmět pro historii, tzn. pro vědu, a teprve tím umožňuje ztotožnění dějinného s historickým.“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-10\" href=\"#post-900-footnote-10\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Předmětem vědy může být pouze to, co bylo odkryto ze skrytosti do ne-skrytosti a je tematizováno jako něco, co se jeví nějakým způsobem. To, co věda může tematizovat, se mění podle toho, jaký úděl dominuje v daném období dějin. Podle údělu vyvstávají do popředí nějaké formy bytí jsoucen, a zároveň další bytí jsoucen se ztrácejí do pozadí. Přestože bytí jsoucen je proměnlivé, tato fenomenologická struktura \u003Cem>odkrývání—skrývání\u003C\u002Fem> se dost možná jeví jako jediná konstanta dějin Dasein.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Obrana proti Gestellu\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Nakonec se musíme v Otázce techniky vypořádat s hlavní motivací Heideggerova textu: jak se bránit Gestellu a jak zvrátit jeho působení, které z člověka samotného vytváří použitelný stav zásob, něco matematizovatelného a převeditelného do formy zásoby energie pro produkování nové energie? Heidegger nachází odpověď v navrácení se k původnímu odkrývání — poiesis —, jež se dodnes uchovalo v krásném umění, především v poezii, neboť je třeba se znovu otevřít jiným způsobům odkrývání světa, které více participují v oblasti pravdy a nabízí alternativu k totalitárnímu Gestellu, který redukuje všechno bytí na použitelný stav zásob: ontologicky na jeden způsob bytí, onticky řečeno na komoditu, produkt, neudržitelné drancování přírody a nás samotných.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>ACHTERHUIS, Hans, 2001. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-21449-2.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 2004. Věda, technika a zamyšlení. Praha: OIKOYMENH. Knihovna novověké tradice a současnosti. ISBN 8072980831.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LEMMENS, Pieter, 2021. Thinking Technology Big Again. Reconsidering the Question of the Transcendental and ‘Technology with a Capital T’ in the Light of the Anthropocene. Foundations of Science [online]. Springer Science and Business Media, 2021-2-4, 27(1), 171-187 [cit. 2025-10-05]. ISSN 1233-1821. Dostupné z: doi:10.1007\u002Fs10699-020-09732-7\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-2\">viz ediční poznámka v HEIDEGGER, 2004, s. 61 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-3\">ACHTERHUIS, 2001, s. 2 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-4\">viz např. LEMMENS, 2021 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-5\">HEIDEGGER, 2004, s. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-6\">Tamtéž, 2004, s. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-7\">IHDE, 1990, s. 75. Ihde do literatury fenomenologie techniky zavádí anglický termín „non–neutrality“, který zachycuje transformační efekty techniky svých uživatelů, tedy pochopitelně i na člověka coby Dasein \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-8\">HEIDEGGER, 2004 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-9\">Tamtéž, 2004, s. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-10\">Tamtéž, 2004, s. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",{"rendered":1009,"protected":17},"\u003Cp>Úvod Heideggerova esej o bytnosti techniky zazněla poprvé ve formě přednášky v přednáškovém cyklu Umění v technické době v roce 1953 na půdě Bavorské akademie krásných umění. O rok později v roce 1954 byl text také poprvé publikován.[1] Časový kontext eseje není nedůležitý, protože poválečnou Evropou se začal procházet strašák v podobě atomových zbraní a […]\u003C\u002Fp>\n",{"footnotes":19},[72],[1013,385,386,1014],7,10,[1016,12,76,77,78,79,80,1017,391,392,1018],"post-900","tag-heidegger","tag-technology",{"self":1020,"collection":1025,"about":1027,"author":1029,"replies":1031,"version-history":1034,"predecessor-version":1037,"wp:attachment":1041,"wp:term":1044,"curies":1049},[1021],{"href":1022,"targetHints":1023},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F900",{"allow":1024},[87],[1026],{"href":90},[1028],{"href":93},[1030],{"embeddable":96,"href":97},[1032],{"embeddable":96,"href":1033},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=900",[1035],{"count":615,"href":1036},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F900\u002Frevisions",[1038],{"id":1039,"href":1040},902,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F900\u002Frevisions\u002F902",[1042],{"href":1043},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=900",[1045,1047],{"taxonomy":113,"embeddable":96,"href":1046},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=900",{"taxonomy":31,"embeddable":96,"href":1048},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=900",[1050],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"author":1052,"wp:term":1062},[1053],{"id":68,"name":124,"url":125,"description":19,"link":126,"slug":124,"avatar_urls":1054,"_links":1055},{"24":128,"48":129,"96":130},{"self":1056,"collection":1060},[1057],{"href":97,"targetHints":1058},{"allow":1059},[87],[1061],{"href":138},[1063,1078],[1064],{"id":72,"link":142,"name":143,"slug":143,"taxonomy":113,"_links":1065},{"self":1066,"collection":1070,"about":1072,"wp:post_type":1074,"curies":1076},[1067],{"href":147,"targetHints":1068},{"allow":1069},[87],[1071],{"href":152},[1073],{"href":155},[1075],{"href":158},[1077],{"name":119,"href":120,"templated":96},[1079,1098,1112,1126],{"id":1013,"link":1080,"name":1081,"slug":1082,"taxonomy":31,"_links":1083},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fheidegger\u002F","Heidegger","heidegger",{"self":1084,"collection":1089,"about":1091,"wp:post_type":1093,"curies":1096},[1085],{"href":1086,"targetHints":1087},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F7",{"allow":1088},[87],[1090],{"href":510},[1092],{"href":513},[1094],{"href":1095},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=7",[1097],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"id":385,"link":500,"name":501,"slug":501,"taxonomy":31,"_links":1099},{"self":1100,"collection":1104,"about":1106,"wp:post_type":1108,"curies":1110},[1101],{"href":505,"targetHints":1102},{"allow":1103},[87],[1105],{"href":510},[1107],{"href":513},[1109],{"href":516},[1111],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"id":386,"link":520,"name":521,"slug":521,"taxonomy":31,"_links":1113},{"self":1114,"collection":1118,"about":1120,"wp:post_type":1122,"curies":1124},[1115],{"href":525,"targetHints":1116},{"allow":1117},[87],[1119],{"href":510},[1121],{"href":513},[1123],{"href":534},[1125],{"name":119,"href":120,"templated":96},{"id":1014,"link":1127,"name":1128,"slug":1128,"taxonomy":31,"_links":1129},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ftechnology\u002F","technology",{"self":1130,"collection":1135,"about":1137,"wp:post_type":1139,"curies":1142},[1131],{"href":1132,"targetHints":1133},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F10",{"allow":1134},[87],[1136],{"href":510},[1138],{"href":513},[1140],{"href":1141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=10",[1143],{"name":119,"href":120,"templated":96},[1145,1146,1147,1148],{"id":1013,"name":1081,"slug":1082,"taxonomy":31,"link":1080},{"id":385,"name":501,"slug":501,"taxonomy":31,"link":500},{"id":386,"name":521,"slug":521,"taxonomy":31,"link":520},{"id":1014,"name":1128,"slug":1128,"taxonomy":31,"link":1127},{"en":1150,"es":1154,"fr":1158},{"title":1151,"slug":1152,"description":1153},"A Reflection on Heidegger’s Question Concerning Technology","a-reflection-on-heidegger-s-question-concerning-technology","What is the essence of technology? A reading of Heidegger’s essay: technology as revealing, its non-neutrality, Gestell, the role of science and the defence through poiesis.",{"title":1155,"slug":1156,"description":1157},"Reflexión sobre la pregunta de Heidegger por la técnica","reflexion-sobre-la-pregunta-de-heidegger-por-la-tecnica","¿Cuál es la esencia de la técnica? Una lectura del ensayo de Heidegger: la técnica como desocultar, su no neutralidad, el Gestell, el papel de la ciencia y la defensa mediante la poiesis.",{"title":1159,"slug":1160,"description":1161},"Réflexion sur la question de la technique chez Heidegger","reflexion-sur-la-question-de-la-technique-chez-heidegger","Quelle est l’essence de la technique ? Une lecture de l’essai de Heidegger : la technique comme dévoilement, sa non-neutralité, le Gestell, le rôle de la science et la poiesis.",1790905662704]