[{"data":1,"prerenderedAt":219},["ShallowReactive",2],{"\u002Ftech":3},[4,53],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":7,"modified_gmt":7,"slug":10,"status":11,"type":12,"link":9,"title":13,"content":15,"excerpt":18,"author":20,"featured_media":20,"comment_status":21,"ping_status":21,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":23,"categories":24,"tags":26,"tagsResolved":27,"translations":40},10542940,"28. 09. 2026","2026-09-28T00:00:00",{"rendered":9},"local:kdyz-se-rekne-event-loop","kdyz-se-rekne-event-loop","publish","post",{"rendered":14},"Když se řekne Event Loop",{"rendered":16,"protected":17},"\u003Cp>Práce softwarového vývojáře vyžaduje, abychom se učili novým věcem a sledovali trendy v oboru. Ať už z důvodu zlepšení si pozice na pracovním trhu nebo jen pro zvýšení svých znalostí a produktivity. V posledních dvou letech se k tomu, co musíme sledovat, nejdříve objevily první náznaky umělé inteligence v podobě různých AI asistentů, co-pilotů a integrací ChatGPT, které umí nahradit běžné a rutinní procesy, ale i generovat řešení složitějších problémů. Dnes, v době psaní tohoto textu, dokážou přední jazykové modely na základě jednoho promptu v Claude Code Fable nebo ChatGPT Astra vygenerovat celý projekt, který lze deploynout, otestovat a spustit. Od softwaru, medicíny až po copywriting a překládání, nyní čelí v těchto oborech profesionálové a profesionálky vlnám propouštění. O této tzv. \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FTechnological_unemployment\">technologické nezaměstnanosti\u003C\u002Fa> se už nemluví pouze na akademické půdě. Začalo být tématem a každodenní realitou bílolímečkových oborů viz \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.technologyreview.com\u002F2024\u002F01\u002F27\u002F1087041\u002Ftechnological-unemployment-elon-musk-jobs-ai\u002F\">zde\u003C\u002Fa> nebo \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.ilo.org\u002Fresource\u002Farticle\u002Fminimizing-negative-effects-ai-induced-technological-unemployment\">zde\u003C\u002Fa>. Není to poprvé, ani naposled, kdy pokroky v technologiích mnoho zaměstnání a oborů dělá irelevantní, a naopak vytváří nové. V takových případech dochází k oddělování \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdictionary.cambridge.org\u002Fdictionary\u002Fenglish\u002Fseparate-the-wheat-from-the-chaff\">zrna od plev\u003C\u002Fa> a je legitimní se ptát, kdo zůstane v této AI-powered tržní ekonomice pro korporace užitečný?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Juniorní pozice se zdají být prvním a přirozeným terčem. Povrchní znalosti, nerozvinutá schopnost vidět technické problémy v širším kontextu technických, ale i byznysových požadavů. Tím AI přestává trpět, kdežto juniorní pozice jsou tímto známé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podívám-li se na svůj obor front-endu a back-endových serverových runtimů node\u002Fdeno\u002Fbun, hlubší znalost Event Loopu mi přijde, že je jedna z několika tzv. „hard skills“, které v prostředí Javascriptu oddělují juniorního kodéra od seniorního softwarového inženýra. Pochopením Event Loopu dokáže člověk odpovědět na několik důležitých otázek, například: jak je možné, že Javascript je single-threaded programovací jazyk, přesto v něm děláme několik věcí naráz pomocí asynchronních operací? O Event Loopu lze psát leccos. Mé ambice jsou skromné. Podívám se na Event Loop takovým způsobem, abych dokázal vysvětlit jednu z nejběžnějších otázek na pracovním pohovoru na pozici front-end vývojářem: v jakém pořadí se provedou následující operace a proč:\u003C\u002Fp>\n\u003Cpre>\u003Ccode class=\"language-js\">setTimeout(() => {\n  console.log('hey, from set timeout');\n}, 0);\n\nnew Promise((resolve) => resolve('ahoy from promise')).then((v) =>\n  console.log(v)\n);\n\nconsole.log('hello from console log');\n\u003C\u002Fcode>\u003C\u002Fpre>\n\u003Ch2>Technický úvod do problému\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Javascript je \u003Cstrong>single-threaded\u003C\u002Fstrong>. Pokud nepočítáme \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdeveloper.mozilla.org\u002Fen-US\u002Fdocs\u002FWeb\u002FAPI\u002FWeb_Workers_API\">Web Workers API\u003C\u002Fa>, znamená to, že Javascript umí zpracovávat v jeden okamžik pouze jedinou operaci. Javascript je navržen tak, že zpracovává operace sekvenčně metodou LIFO (Last-In, First Out), a dokud operace není dokončena, blokuje všechny následující operace. Za normálních okolností by například po kliknutí na tlačítko blokoval jeden pomalý GET request na vzdálené API veškerou uživatelskou interakci; celé uživatelské rozhraní prohlížeče by zamrzlo, dokud by se síťový požadavek (network request) nevyřídil. Když v devadesátých letech navrhl Brendan Eich Javascript, bylo tehdy v Javascriptu zpracování operací synchronní, s omezenými možnostmi zpracování událostí, které vyvolala uživatelská interakce s prohlížečem. Stálo by za historickou sondu, proč Eich takto Javascript navrhl. V současné době ale víme, že na Javascriptu založené webové stránky (tzn. celý web) se takto nechovají. Uživatel může interagovat s více částmi webové stránky najednou. Jak toho může single-threaded programovací jazyk dosáhnout?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Enter Javascript runtime\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Když se řekne Javascript, musíme si uvědomit, že se jedná o \u003Cstrong>kolekci knihoven a komponent\u003C\u002Fstrong>. Teprve jejich propojením získáme funkční celek – \u003Cstrong>runtime\u003C\u002Fstrong>, tedy prostředí, ve kterém běží naše aplikace. V současné době máme na výběr ze dvou hlavních typů runtime. Buď se jedná o runtime webového prohlížeče, nebo o runtime jedné z několika serverových implementací, například Node.js, Deno, či nejnovější Bun. Přestože runtime v prohlížečích a na serverech má společné prvky, najdeme v nich i důležité rozdíly. Ty vyplývají ze zaměření daného typu runtime. Webové prohlížeče se orientují na práci s DOM (\u003Ccode>window\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>document\u003C\u002Fcode>), uživatelské interakce (\u003Ccode>addEventListener\u003C\u002Fcode>), síťové operace pomocí \u003Ccode>fetch\u003C\u002Fcode> nebo \u003Ccode>XMLHttpRequest\u003C\u002Fcode>, lokální úložiště v prohlížeči (\u003Ccode>localStorage\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>sessionStorage\u003C\u002Fcode>) aj. Zatímco runtime Node.js nebo Bun se orientuje na prostředí serverových aplikací, práci se souborovým systémem, databázemi, nebo low-level operace nad operačním systémem. \u003Cstrong>Oba typy runtime ale implementují Event Loop\u003C\u002Fstrong>. Pro zjednodušení se dále budu zajímat pouze o runtime webových prohlížečů.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Runtime webových prohlížečů\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Javascriptový runtime webových prohlížečů se skládá z následujících částí:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>Javascript Engine\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>Web APIs\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Event Loop\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>Task queue a Microtask queue\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Event Loop je pouze jedna z komponent a přichází do hry pouze v případě zpracování asynchronního kódu. Pokud v našem Javascriptovém programu používáme pouze synchronní operace, Event Loop pak nebude nikdy využitý. Přesto Event Loop patří mezi hlavní charakteristiky Javascriptu a díky němu jsou současné moderní webové aplikace plné asynchronních funkcionalit. Pro pochopení Event Loopu a zpracování asynchronního kódu v Javascriptu vůbec, je dobré si připomenout, \u003Cstrong>jak se chová Javascript při plně synchronních operacích\u003C\u002Fstrong>. Na to je dobré pak pochopit fungování Javascript enginu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Javascript engine\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Pomyslným srdcem Javascriptu je engine. Hlavní funkce JavaScript enginu jsou parsování, interpretace a exekuce kódu. Parsingem kódu myslíme \u003Cstrong>převod zdrojového kódu JavaScriptu na tzv. abstraktní syntaktický strom (AST)\u003C\u002Fstrong>, což je struktura, kterou engine dokáže zpracovat. Interpretací myslíme to, že \u003Cstrong>většina moderních enginů nejdříve kód interpretuje a poté kompiluje do strojového kódu (just-in-time compilation – JIT)\u003C\u002Fstrong>. Exekucí kódu pak myslíme, že \u003Cstrong>po překladu do strojového kódu začne engine provádět instrukce a zajistí běh aplikace\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Příklady populárních JavaScriptových enginů:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>V8: Používá jej Google Chrome a Node.js. Je známý svou rychlostí a efektivitou.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>SpiderMonkey: První JavaScriptový engine, vyvinutý společností Netscape, dnes používán ve Firefoxu.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>JavaScriptCore (aka Nitro): Používá jej Safari a další produkty od Apple.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>Chakra: Používal jej Microsoft Edge (legacy), nyní je nahrazen enginem V8 v novém Edge (Chromium).\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>JavaScript engine dále poskytuje dvě paměťové struktury: \u003Cstrong>heap\u003C\u002Fstrong> a \u003Cstrong>call stack\u003C\u002Fstrong>. Jejich rozdíly a fungování by si opět zasloužily samostatný článek na téma Memory managementu v Javascriptu. Základní definici si přečtětě na Wikipedii nebo vypromptujte s Chat GPT.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co je pro pochopení Event Loopu důležité je, že \u003Cstrong>Javascript Engine jako takový neimplementuje zpracování asynchronního kódu\u003C\u002Fstrong>. Veškerou asynchronicitu Javascriptu je nutné implementovat jinde. Kde jinde? To má právě na starosti Javascript Runtime, který k Javascript enginu přidává Web APIs (jsme v browseru), Event loop a čekací fronty Task queue a Microtask queue. Fun fact: pokud by Javascript byl čistě synchronní programovací jazyk, vystačil by si pouze s heap a call stackem a nepotřeboval by Event Loop. Ale to předbíhám.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Heap\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cstrong>Heap\u003C\u002Fstrong> co se týče pochopení Event Loopu není až tak důležitý. Heap je paměťová struktura, kde Javascript Engine ukládá komplexní datové typy (Object, Array, Function, Map, Set, WeakMap, WeakSet). Velikost heapu je dána velikostí paměti RAM. Narozdíl od call stacku není heap organizován sekvenčně, je to nelineární paměť. Do heapu se ukládají data, jejichž typ a velikost neznáme během kompilace a mohou se měnit během runtime (přiřazení jiných hodnot properties objektů, vznik nových properties, nových objektů apod.), takže heap je dynamická paměť. Heap je technicky vzato implementace běžného návrhového vzoru dynamické alokace paměti (dynamic memory allocation pattern), což znamená, že vyžaduje Garbage Collector, který čistí alokovanou paměť během runtime podle toho, zda nějaký kus programu vyžaduje (má reference v call stacku) na objekty alokované v heap. Pokud ne, Garbage Collector za normálních okolností pročistí heap a uvolní paměť. Garbage Collector ale není 100% přesný, tudíž i přes jeho existenci stále může dojít k únikům paměti (memory leaks).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Call Stack\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Na druhé straně je \u003Cstrong>call stack\u003C\u002Fstrong> jednodušší statická paměť a mnohem zajímavější pro vysvětlení Event Loopu, protože má co dočinění s pořadím toho, jak se v Javascriptu vykonává kód. Javascript engine pracuje s call stackem pouze synchronním způsobem krok za krokem. Po technické stránce je call stack implementací klasického \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FStack_(abstract_data_type)\">návrhového vzoru Zásobníku (Stacku)\u003C\u002Fa>, kdy poslední přidaný element do paměti je zpracováván jako první (Last In, First Out, LIFO). A co přesně je v call stacku uloženo a určuje pořadí \u003Cstrong>čeho\u003C\u002Fstrong> přesně? Pro zjednodušení je možné si představit Javascriptový program jako kolekce funkcí a proměnných a call stack zajišťuje, aby naše funkce byly volány a proměnné byly deklarovány ve správném pořadí a ve správný čas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zatímco komplexní datové typy (objekty, pole atd.) jsou uložené v heapu, v call stacku se ukládají pouze reference\u002Fpointery do heapu. Co je naopak v call stacku reálně uložené, jsou hodnoty primitivních datových typů (string, integer, boolean, atd.), ale celý \u003Cstrong>exekuční kontext\u003C\u002Fstrong> funkce, čímž se myslí vše,, „co je potřeba k volání funkce“. Opět by bylo vhodné se hlouběji ponořit do toho, co všechno exekuční kontext funkce znamená, ale pro zjednodušení exekuční kontext zahrnuje:\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Variable Environment (Prostředí proměnných)\u003C\u002Fstrong>: Záznam o proměnných a deklaracích funkcí specifických pro danou funkci.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Lexical Environment (Lexikální prostředí)\u003C\u002Fstrong>: Odkazy na nadřazený scope (lexikální prostředí) a proměnné definované pomocí let a const.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Vazba this\u003C\u002Fstrong>: Hodnota this v aktuální funkci.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Specifické detaily volání\u003C\u002Fstrong>: Argumenty předané funkci a mechanismus jejího návratu (tzn. místo v programu, kam se má program vrátit po dokončení funkce).\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>Když nechám Claude vygenerovat náhodný příklad pro ukázání, jak funguje call stack, mějme třeba následující kód:\u003C\u002Fp>\n\u003Cpre>\u003Ccode class=\"language-js\">function multiply(x, y) {\n  const result = x * y;\n  return result;\n}\n\nfunction calculate() {\n  const a = 10;\n  const b = 20;\n  const product = multiply(a, b);\n  console.log(product);\n}\n\ncalculate();\n\u003C\u002Fcode>\u003C\u002Fpre>\n\u003Cp>Co se v takto jednoduchém příkladu přesně děje? Situace je následující: do \u003Cstrong>call stacku\u003C\u002Fstrong> se nejdříve uloží funkce \u003Ccode>calculate()\u003C\u002Fcode>, respektive její celý exekuční kontext. Poté se do \u003Cstrong>call stacku\u003C\u002Fstrong> přidá exekuční context funkce \u003Ccode>multiply()\u003C\u002Fcode>. Jakmile funkce \u003Ccode>multiply()\u003C\u002Fcode> je zavolána a její výsledek přiřazen do proměnné \u003Ccode>product\u003C\u002Fcode>, funkce \u003Ccode>multiply()\u003C\u002Fcode> a jeji exekuční kontext jsou odebrány z call stacku. Pak se do call stacku uloží exekuční kontext \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode>. Po vypsání hodnoty „200“ do konzole prohlížeče se exekuční kontext \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode> z call stacku odebere. Nakonec se odebere i exekuční kontext funkce \u003Ccode>calculate()\u003C\u002Fcode>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Všimněme si, že v příkladu nejsou globální proměnné a že volání funkce calculate() samo o sobě není zdánlivě v žádné funkce, jejíž exekuční kontext by mohlo být přidán do call stacku. Jak se tedy globální proměnné a volání funkcí v globálním scope dostane do call stacku?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>Global Execution Context (EGC)\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>Vše, co je v globálním scope, lze chápat tak, že se volá uvnitř jedné hlavní funkce, jejíž exekuční kontext má speciální název i chování: \u003Cstrong>global execution context\u003C\u002Fstrong>. Upravme výše použitý příklad a přidáme do něj globální proměnné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cpre>\u003Ccode class=\"language-js\">var globalA = 'testGlobalA';\nconst globalB = 'testGlobalB';\n\nfunction multiply(x, y) {\n  const result = x * y;\n  return result;\n}\n\nfunction calculate() {\n  const a = 10;\n  const b = 20;\n  const product = multiply(a, b);\n  console.log(product);\n}\n\ncalculate();\n\u003C\u002Fcode>\u003C\u002Fpre>\n\u003Cp>Budeme-li brát, že globální kontext našich skriptů se bere jako jakási „main“ funkce, náš skript se bude chovat následovně: do call stacku se přidá globální exekuční kontext, do \u003Cstrong>prostředí proměnných\u003C\u002Fstrong> se přidá proměnná „globalA“, do \u003Cstrong>lexikální prostředí se přidá\u003C\u002Fstrong> proměnná „globalB“, vytvoří se \u003Cstrong>vazba this\u003C\u002Fstrong>, která bude v prostředí prohlížeče odkazovat na globální objekt \u003Cstrong>window\u003C\u002Fstrong>. Co se týče objektu \u003Cstrong>window\u003C\u002Fstrong>, je dobré připomenout, že zatímco \u003Cstrong>var global A\u003C\u002Fstrong> se přidá jako property do objektu \u003Cstrong>window\u003C\u002Fstrong>, proměnné definované pomocí \u003Cstrong>const\u003C\u002Fstrong> nebo \u003Cstrong>let\u003C\u002Fstrong> se přidají do globálního scope\u002Fglobálního lexikálního prostředí, ale nikoli do globálního objektu \u003Cstrong>window\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jakmile všechny funkce definované „uvnitř“ globálního exekučního kontextu jsou přidané do call stacku, zpracované, a odebraného z call stacku, zůstává v call stacku pouze globální exekuční kontext coby poslední funkce, a ta je nakonec také z call stacku odebrána, a call stack je prázdný.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Takto to aspoň funguje v principu, pokud veškerý kód, který Javascript engine zpracovává, je \u003Cstrong>synchronní\u003C\u002Fstrong>. Pokud v naší aplikaci (čti uvnitř globálního exekučního kontextu) máme nějaké funkce, které jsou zpracovávány asynchronně, situace je značně odlišná.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Řekli jsme, že \u003Cstrong>global execution context\u003C\u002Fstrong> (EGC) je jakousi prvotní „main“ funkcí a vstupním bodem aplikace. Zdá se, že musí běžet celou dobu, dokud není celý kód zpracován. Jak je to ale s asynchronními částmi kódu? Ty přece mohou spustit další funkce, které vracejí nové hodnoty a vytváří nové exekuční kontexty, takže globální exekuční kontext musí být v call stacku „nějak“ přítomen. A jak a kdy se volá asynchronní kód, když je call stack zaplněný částečně, nebo když je zcela prázdný? A pokud je call stack prázdný, jak je možné, aby se v Javascriptu něco spustilo, například, když uživatel klikne na tlačítko a spustí se callback event listeneru registrovaného pomocí addEventListener()? A co monitoruje asynchronní callbacky addEventListeneru, když Javascript engine je zcela synchronní, ba ani neobsahuje žádnou addEventListener funkci?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Asynchronie v Javascriptu aneb Web APIs, Task queues, Event loop\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Engine programovacího jazyka Javascript neobsahuje ani objekt \u003Ccode>console\u003C\u002Fcode> ani její metodu \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode>. Což může být překvapení. Faktem je, že pro programátory běžné funkcionality typu \u003Ccode>setTimeout\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>addEventListener\u003C\u002Fcode>, operace pro manipulaci \u003Ccode>DOM\u003C\u002Fcode>, asynchronní síťové requesty \u003Ccode>fetch\u003C\u002Fcode> nebo \u003Ccode>XMLHttpRequest\u003C\u002Fcode> jsou součástí nikoli Javascript enginu, ale další komponenty Javascript runtime: Web API.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Web API\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Jak přesně Javascript engine dokáže spolupracovat s Web API tak, aby Engine měl přístup k funkcím \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode> nebo \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode>, pokud nejsou přímo součástí engine? Javascript Engine (např. V8) má \u003Cstrong>interní registr nativních funkcí\u003C\u002Fstrong>, které jsou definovány v ECMAScript specifikaci (např. Math.random(), Array.prototype.map(), Date.now()). Podle toho Engine rozpozná, že \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode> není nativní funkcí, a proto si sáhne do globálního scope, respektive objektu \u003Ccode>window\u003C\u002Fcode>, a zkusí zavolat metodu \u003Ccode>window.setTimeout()\u003C\u002Fcode>. Javascript runtime totiž ještě před inicializací programu zajistí, že globální exekuční kontext (a tedy lexikální prostředí každé funkce, viz výše) obsahuje objekty, které jsou součástí Web API, např. document, navigator, performance, Intl, crypto, console.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Když jsem se ptal ChatGPT, aby mi vysvětlilo proces spuštění metody \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode>, napsalo mi chybně, že \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode> je součástí samotného Javascript enginu. Když jsem upozornil na to, že tomu tak není, ChatGPT se omluvilo a nabídlo mi přesnější odpověď. Zajímalo mě, proč udělalo chybu. Svedlo to na to, že údajně mezi vývojáři (a tedy i blogery) je rozšířený mentální model fungování Javascriptu, kdy \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode> je synchronní operace, tudíž je zpracována přímo na call stacku (což je pravda), a z toho vyplývá, že \u003Cstrong>pokud se něco zpracovává přímo na call stacku (a nepotřebuje callbacky, které se zpracovávají asynchronně mimo hlavní vlákno Javascriptu, a tedy ani Event loop), musí to být součástí Javascript enginu.\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To je chyba. Metoda \u003Ccode>console.log()\u003C\u002Fcode>neexistuje v Javascript enginu, ten o ní nic neví, kromě toho, že není nativní funkcí. Její konkrétní zpracování předává do Javascript runtime, kde prohlížeč (nebo nodejs) pak provede funkci pomocí nízkoúrovňového kódu v jazyce C++ pomocí C++ bindingů, což jsou vztahy mezi Javascript funkcí a C++ funkcí, která reálně vykonává to, co chceme po Javascript funkci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zhruba již víme, jak to funguje, když Javascript engine potřebuje volat ne-nativní funkcí z Web API. Jak je to ale s tou asynchronií a voláním \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>addEventListener()\u003C\u002Fcode> či \u003Ccode>fetch()\u003C\u002Fcode> ?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Callbacks, Task Queues obecně\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Jako single-threaded jazyk potřebuje Javascript engine delegovat vykonání asychronních operací mimo sebe. Javascript runtime obsahuje vedle Web API další komponenty, které asynchronní operace umožňují: Task queues a Event loop. Všechny asynchronní operace v Javascriptu jsou řešeny pomocí callbacků (a to i \u003Ccode>await\u002Fasync\u003C\u002Fcode>, které jsou sugar code využívající Promise-based asynchronicitu). Když Engine narazí na asynchronní operaci, předá její zpracování kompletně na Web API. Pokud se jedná o časovač jako \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode>, Web API čeká příslušný počet milisekund; pokud se jedná o network request jako \u003Ccode>fetch\u003C\u002Fcode>, opět je to na Web API, aby počkalo na příslušnou odpověď tohoto network requestu. Jakmile Web API dokončí zpracování samotné asynchronní operace, vezme programátorem definovaný \u003Cstrong>callback\u003C\u002Fstrong> a tuto callback funkci předá do speciální komponenty Javascript runtime, fronty nazvané \u003Cstrong>Task queue\u003C\u002Fstrong> anebo \u003Cstrong>Microtask\u003C\u002Fstrong> \u003Cstrong>queue\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Callbacky zůstávají ve frontách, dokud není call stack zcela prázdný, respektive, pokud v něm nezůstává pouze globální exekuční kontext (GEK). Jakmile je v call stacku pouze GEK, příchází na řadu další komponenta: Event Loop.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Task queue\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Task queue je starší z obou front a v jistém smyslu je stejně stará jako Javascript sám. Už první verze Javascriptu v Netscape Navigatoru uměly \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode> a reagovat na události vyvolané uživatelem, a obojí potřebovalo místo, kde callback počká, dokud engine nedokončí to, co právě dělá. Formálně ale Task queue (a Event loop vůbec) popsala až specifikace HTML5 organizace WHATWG, která sjednotila, jak se v tomto ohledu mají chovat všechny prohlížeče.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Důvod vzniku Task queue je ten, se kterým jsme začali: single-threaded engine nesmí na nic čekat. Web API proto řeší čekání mimo engine a do Task queue pak předá už jen hotový callback, který se zpracuje, až na něj přijde řada. Do Task queue (specifikace HTML jim říká \u003Cstrong>tasks\u003C\u002Fstrong>, v blozích se často setkáme i s označením \u003Cstrong>macrotasks\u003C\u002Fstrong>) patří:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>callbacky časovačů \u003Ccode>setTimeout()\u003C\u002Fcode> a \u003Ccode>setInterval()\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>callbacky událostí registrovaných pomocí \u003Ccode>addEventListener()\u003C\u002Fcode> (kliknutí, stisk klávesy, scroll…),\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>síťové události starších API, například \u003Ccode>onload\u003C\u002Fcode> u \u003Ccode>XMLHttpRequest\u003C\u002Fcode> nebo zprávy z \u003Ccode>WebSocket\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>zprávy mezi okny a workery posílané pomocí \u003Ccode>postMessage()\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>a vůbec samotné spuštění skriptu z tagu \u003Ccode><script>\u003C\u002Fcode> – i náš globální exekuční kontext tedy začíná svůj život jako task.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Za zmínku stojí dvě věci. Zaprvé, „Task queue“ v jednotném čísle je zjednodušení. Specifikace dovoluje prohlížeči mít front několik (např. zvlášť pro uživatelské interakce a zvlášť pro časovače) a vybírat mezi nimi, takže prohlížeč může dát přednost kliknutí před časovačem. V rámci jedné fronty ale platí metoda FIFO. Zadruhé, \u003Cstrong>Event loop vezme z Task queue vždy jen jeden task\u003C\u002Fstrong> a mezi dvěma tasky má prohlížeč příležitost překreslit stránku. I \u003Ccode>setTimeout(callback, 0)\u003C\u002Fcode> proto neznamená „hned“, ale „nejdříve v příštím kole Event loopu“. Při hluboce vnořeném volání časovačů navíc prohlížeče zvedají minimální prodlevu na 4 ms.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Microtask queue\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Microtask queue je o dost mladší. Pojem \u003Cstrong>microtask\u003C\u002Fstrong> se objevil kolem roku 2011, kdy inženýři z Mozilly a Chromia navrhovali náhradu za tzv. Mutation Events – starý mechanismus, kterým šlo sledovat změny v DOM. Mutation Events se spouštěly synchronně při každé jednotlivé změně DOM, což bylo pomalé a náchylné k chybám. Nové API \u003Ccode>MutationObserver\u003C\u002Fcode> mělo změny doručovat asynchronně a najednou v dávce, ale zároveň dříve, než prohlížeč stránku překreslí nebo zpracuje další událost. Task queue na to nestačila, protože mezi dvěma tasky už k překreslení nebo ke zpracování dalšího kliknutí dojít může. Proto vznikla nová fronta, jejíž callbacky se zpracují \u003Cstrong>hned, jakmile se call stack vyprázdní, ještě před dalším taskem\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Druhým a dnes nejznámějším využitím Microtask queue se staly \u003Cstrong>Promises\u003C\u002Fstrong>, standardizované v ECMAScript 2015 (ES6). Specifikace ECMAScriptu jim říká „jobs“, prohlížeč je ale řadí právě do Microtask queue. Promises tím dostaly důležitou garanci: callback v \u003Ccode>.then()\u003C\u002Fcode> se nikdy nezavolá synchronně, ale ani zbytečně pozdě – vždy hned po dokončení aktuálně běžícího kódu. Kolem roku 2019 pak prohlížeče přidaly funkci \u003Ccode>queueMicrotask()\u003C\u002Fcode>, pomocí které může microtask naplánovat přímo i programátor, bez obcházení přes Promise.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Do Microtask queue patří:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>callbacky Promise: \u003Ccode>.then()\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>.catch()\u003C\u002Fcode>, \u003Ccode>.finally()\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>pokračování async funkce za \u003Ccode>await\u003C\u002Fcode> (async\u002Fawait je postavené nad Promises),\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>callbacky předané do \u003Ccode>queueMicrotask()\u003C\u002Fcode>,\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>callbacky \u003Ccode>MutationObserver\u003C\u002Fcode>.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>A ještě jedno důležité pravidlo: zatímco z Task queue bere Event loop vždy v daný okamžik právě jeden task, \u003Cstrong>Microtask queue vyprázdní vždy celou\u003C\u002Fstrong>, včetně microtasků, které přibyly během jejího zpracování. Pokud by nějaký microtask přidal další microtask, prohlížeč by se ke kliknutí ani k překreslení stránky už nedostal a stránka by zamrzla – stejně jako při nekonečném cyklu v synchronním kódu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Event Loop\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Mysteriózní Event loop se nyní ukáže jako něco relativně triviálního. Event loop není nic jiného než jedna komponenta v Javascript runtime, která neustále kontroluje, zda call stack je plný. Pokud je prázdný, je dalším úkolem Event loopu rozhodnout, zda vzít metodou FIFO první callback z Task queue nebo Microtask queue. Toť vše.\u003C\u002Fp>\n\u003Csvg id=\"el-anim\" xmlns=\"http:\u002F\u002Fwww.w3.org\u002F2000\u002Fsvg\" viewBox=\"0 0 480 764\" role=\"img\" aria-label=\"Animace: jak Event Loop zpracuje úvodní příklad\" aria-describedby=\"el-anim-desc\" style=\"display:block;width:100%;max-width:560px;height:auto;margin:2.5rem auto\">\n\u003Cdesc id=\"el-anim-desc\">Skript běží v globálním exekučním kontextu. setTimeout předá časovač Web API a jeho callback se po 0 ms zařadí do Task queue. Callback z .then() splněné Promise se zařadí do Microtask queue. console.log proběhne synchronně a do konzole vypíše „hello from console log“. Když se call stack vyprázdní, Event Loop nejdřív zpracuje Microtask queue a vypíše „ahoy from promise“, teprve potom vezme task z Task queue a vypíše „hey, from set timeout“.\u003C\u002Fdesc>\n\u003Cstyle>\n#el-anim{font-family:\"EB Garamond\",Georgia,serif}\n#el-anim .mono{font-family:ui-monospace,SFMono-Regular,Menlo,Consolas,monospace;font-size:11px;fill:#1a1a1a}\n#el-anim .code{font-size:12px}\n#el-anim .ui{font-family:system-ui,-apple-system,\"Segoe UI\",Roboto,sans-serif;font-size:11px;fill:#5f6368}\n#el-anim .panel{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0;stroke-width:1.5}\n#el-anim .label{font-size:16px;font-weight:600;fill:#1a1a1a}\n#el-anim .hint{font-size:12px;fill:#8a8a8a}\n#el-anim .cap text{font-size:15px;fill:#1a1a1a}\n#el-anim .frame rect{fill:#eeeeee;stroke:#8a8a8a;stroke-width:1.2}\n#el-anim .cb rect{fill:#e6f0e6;stroke:#006400;stroke-width:1.2}\n#el-anim .timer rect{fill:#fff6db;stroke:#b8860b;stroke-width:1.2}\n#el-anim .hl{fill:#fff1a8}\n#el-anim .rule{stroke:#e8eaed;stroke-width:1}\n#el-anim .anim{animation-duration:30s;animation-iteration-count:infinite;animation-timing-function:ease-in-out;animation-fill-mode:both}\n#el-anim .btn{cursor:pointer}\n#el-anim .btn:focus{outline:none}\n#el-anim .btn rect{fill:#ffffff;stroke:#c8c8c8;stroke-width:1.2}\n#el-anim .btn:hover rect,#el-anim .btn:focus-visible rect{fill:#eef6ee;stroke:#006400}\n#el-anim .btn text{font-size:14px;fill:#1a1a1a}\n#el-anim .btn .ico{fill:#1a1a1a}\n#el-anim .tok,#el-anim .hl,#el-anim .cap{opacity:0}\n#el-anim .out,#el-anim .cap-end{opacity:1}\n#el-anim .loop{color:#9a9a9a}\n#el-anim .spin{transform-box:fill-box;transform-origin:center;animation:elAnim-spin 3s linear infinite}\n#el-anim .caret{animation:elAnim-blink 1.1s steps(1) infinite}\n#el-anim .g-global{animation-name:elAnim-global}\n#el-anim .g-set{animation-name:elAnim-set}\n#el-anim .g-timer{animation-name:elAnim-timer}\n#el-anim .g-cb1{animation-name:elAnim-cb1}\n#el-anim .g-prom{animation-name:elAnim-prom}\n#el-anim .g-cb2{animation-name:elAnim-cb2}\n#el-anim .g-log{animation-name:elAnim-log}\n#el-anim .g-in2{animation-name:elAnim-in2}\n#el-anim .g-in3{animation-name:elAnim-in3}\n#el-anim .hl1{animation-name:elAnim-hl1}\n#el-anim .hl2{animation-name:elAnim-hl2}\n#el-anim .hl3{animation-name:elAnim-hl3}\n#el-anim .hl4{animation-name:elAnim-in3}\n#el-anim .hl5{animation-name:elAnim-in2}\n#el-anim .out1{animation-name:elAnim-out1}\n#el-anim .out2{animation-name:elAnim-out2}\n#el-anim .out3{animation-name:elAnim-out3}\n#el-anim .loop{animation-name:elAnim-loop}\n#el-anim .mlane{animation-name:elAnim-mlane}\n#el-anim .tlane{animation-name:elAnim-tlane}\n#el-anim .c1{animation-name:elAnim-c1}\n#el-anim .c2{animation-name:elAnim-c2}\n#el-anim .c3{animation-name:elAnim-c3}\n#el-anim .c4{animation-name:elAnim-c4}\n#el-anim .c5{animation-name:elAnim-c5}\n#el-anim .c6{animation-name:elAnim-c6}\n#el-anim .c7{animation-name:elAnim-c7}\n#el-anim .c8{animation-name:elAnim-c8}\n@keyframes elAnim-spin{from{transform:rotate(0deg)}to{transform:rotate(360deg)}}\n@keyframes elAnim-blink{0%{opacity:1}50%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-global{0%{opacity:0}2%,50%{opacity:1}52%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-set{0%,8%{opacity:0}9%,16%{opacity:1}18%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-timer{0%,12%{opacity:0}13%,18%{opacity:1}20%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-cb1{0%,19%{opacity:0;transform:translate(258px,468px)}20%{opacity:1;transform:translate(258px,468px)}23%,78%{opacity:1;transform:translate(26px,468px)}82%,90%{opacity:1;transform:translate(26px,320px)}92%,100%{opacity:0;transform:translate(26px,320px)}}\n@keyframes elAnim-prom{0%,24%{opacity:0}25%,33%{opacity:1}35%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-cb2{0%,30%{opacity:0;transform:translate(258px,398px)}31%{opacity:1;transform:translate(258px,398px)}34%,60%{opacity:1;transform:translate(26px,398px)}64%,72%{opacity:1;transform:translate(26px,320px)}74%,100%{opacity:0;transform:translate(26px,320px)}}\n@keyframes elAnim-log{0%,38%{opacity:0}39%,46%{opacity:1}48%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-in2{0%,65%{opacity:0}66%,70%{opacity:1}72%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-in3{0%,83%{opacity:0}84%,88%{opacity:1}90%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-hl1{0%,8%{opacity:0}9%,16%{opacity:1}18%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-hl2{0%,24%{opacity:0}25%,33%{opacity:1}35%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-hl3{0%,38%{opacity:0}39%,46%{opacity:1}48%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-out1{0%,42%{opacity:0}43%,97%{opacity:1}100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-out2{0%,67%{opacity:0}68%,97%{opacity:1}100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-out3{0%,85%{opacity:0}86%,97%{opacity:1}100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-loop{0%,53%{color:#9a9a9a}55%,91%{color:#006400}93%,100%{color:#9a9a9a}}\n@keyframes elAnim-mlane{0%,55%{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0}56%,64%{fill:#eef6ee;stroke:#006400}66%,100%{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0}}\n@keyframes elAnim-tlane{0%,73%{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0}74%,82%{fill:#eef6ee;stroke:#006400}84%,100%{fill:#fafafa;stroke:#d0d0d0}}\n@keyframes elAnim-c1{0%,7%{opacity:1}8%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c2{0%,7%{opacity:0}8%,23%{opacity:1}24%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c3{0%,23%{opacity:0}24%,37%{opacity:1}38%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c4{0%,37%{opacity:0}38%,49%{opacity:1}50%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c5{0%,49%{opacity:0}50%,55%{opacity:1}56%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c6{0%,55%{opacity:0}56%,73%{opacity:1}74%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c7{0%,73%{opacity:0}74%,91%{opacity:1}92%,100%{opacity:0}}\n@keyframes elAnim-c8{0%,91%{opacity:0}92%,99%{opacity:1}100%{opacity:0}}\n@media (prefers-reduced-motion:reduce){#el-anim .anim,#el-anim .spin,#el-anim .caret{animation:none}#el-anim .controls{display:none}}\n\u003C\u002Fstyle>\n\u003Crect class=\"panel\" x=\"16\" y=\"16\" width=\"448\" height=\"140\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl1 anim\" x=\"20\" y=\"26\" width=\"440\" height=\"60\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl2 anim\" x=\"20\" y=\"86\" width=\"440\" height=\"40\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl3 anim\" x=\"20\" y=\"126\" width=\"440\" height=\"20\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl4 anim\" x=\"20\" y=\"46\" width=\"440\" height=\"20\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Crect class=\"hl hl5 anim\" x=\"20\" y=\"106\" width=\"440\" height=\"20\" rx=\"4\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"28\" y=\"40\">setTimeout(() => {\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"42.4\" y=\"60\">console.log('hey, from set timeout');\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"28\" y=\"80\">}, 0);\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"28\" y=\"100\">new Promise((resolve) => resolve('ahoy from promise'))\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"42.4\" y=\"120\">.then((v) => console.log(v));\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"mono code\" x=\"28\" y=\"140\">console.log('hello from console log');\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel\" x=\"16\" y=\"170\" width=\"216\" height=\"190\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"label\" x=\"28\" y=\"192\">Call stack\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel\" x=\"248\" y=\"170\" width=\"216\" height=\"90\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"label\" x=\"260\" y=\"192\">Web APIs\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel\" x=\"248\" y=\"272\" width=\"216\" height=\"88\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Cg class=\"loop anim\">\n\u003Cg class=\"spin\">\n\u003Ccircle cx=\"276\" cy=\"318\" r=\"18\" fill=\"none\" stroke=\"currentColor\" stroke-width=\"3\" stroke-dasharray=\"90 23\"\u002F>\n\u003Cpolygon points=\"286.9,302.4 282.4,296.4 279.8,305.0\" fill=\"currentColor\"\u002F>\n\u003C\u002Fg>\n\u003Ctext x=\"306\" y=\"306\" style=\"font-size:18px;font-weight:600\" fill=\"currentColor\">Event Loop\u003C\u002Ftext>\n\u003C\u002Fg>\n\u003Ctext class=\"hint\" x=\"306\" y=\"325\">prázdný stack? → nejdřív\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"hint\" x=\"306\" y=\"340\">všechny microtasky, pak task\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel mlane anim\" x=\"16\" y=\"376\" width=\"448\" height=\"58\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"label\" x=\"28\" y=\"392\" style=\"font-size:15px\">Microtask queue\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"hint\" x=\"454\" y=\"392\" text-anchor=\"end\">Promise, queueMicrotask, MutationObserver\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"panel tlane anim\" x=\"16\" y=\"446\" width=\"448\" height=\"58\" rx=\"10\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"label\" x=\"28\" y=\"462\" style=\"font-size:15px\">Task queue\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"hint\" x=\"454\" y=\"462\" text-anchor=\"end\">setTimeout, události, síťové operace\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect x=\"16\" y=\"520\" width=\"448\" height=\"144\" rx=\"8\" fill=\"#ffffff\" stroke=\"#cfd1d4\" stroke-width=\"1.5\"\u002F>\n\u003Cpath d=\"M16 546 V528 a8 8 0 0 1 8 -8 H456 a8 8 0 0 1 8 8 V546 Z\" fill=\"#f1f3f4\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"28\" y=\"537\">Elements\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"90\" y=\"537\" style=\"fill:#202124\">Console\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"146\" y=\"537\">Sources\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"199\" y=\"537\">Network\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect x=\"84\" y=\"543\" width=\"52\" height=\"3\" fill=\"#1a73e8\"\u002F>\n\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"546\" x2=\"464\" y2=\"546\"\u002F>\n\u003Ccircle cx=\"31\" cy=\"558\" r=\"5.5\" fill=\"none\" stroke=\"#5f6368\" stroke-width=\"1.2\"\u002F>\n\u003Cline x1=\"27.1\" y1=\"561.9\" x2=\"34.9\" y2=\"554.1\" stroke=\"#5f6368\" stroke-width=\"1.2\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"46\" y=\"562\">top ▾\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect x=\"84\" y=\"551\" width=\"150\" height=\"15\" rx=\"3\" fill=\"#ffffff\" stroke=\"#dadce0\"\u002F>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"90\" y=\"562\" style=\"fill:#9aa0a6\">Filter\u003C\u002Ftext>\n\u003Ctext class=\"ui\" x=\"454\" y=\"562\" text-anchor=\"end\">Default levels ▾\u003C\u002Ftext>\n\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"570\" x2=\"464\" y2=\"570\"\u002F>\n\u003Cg class=\"out out1 anim\">\u003Ctext class=\"mono\" x=\"28\" y=\"584\">hello from console log\u003C\u002Ftext>\u003Ctext class=\"ui\" x=\"454\" y=\"584\" text-anchor=\"end\" style=\"text-decoration:underline\">script.js:6\u003C\u002Ftext>\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"590\" x2=\"464\" y2=\"590\"\u002F>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"out out2 anim\">\u003Ctext class=\"mono\" x=\"28\" y=\"604\">ahoy from promise\u003C\u002Ftext>\u003Ctext class=\"ui\" x=\"454\" y=\"604\" text-anchor=\"end\" style=\"text-decoration:underline\">script.js:5\u003C\u002Ftext>\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"610\" x2=\"464\" y2=\"610\"\u002F>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"out out3 anim\">\u003Ctext class=\"mono\" x=\"28\" y=\"624\">hey, from set timeout\u003C\u002Ftext>\u003Ctext class=\"ui\" x=\"454\" y=\"624\" text-anchor=\"end\" style=\"text-decoration:underline\">script.js:2\u003C\u002Ftext>\u003Cline class=\"rule\" x1=\"16\" y1=\"630\" x2=\"464\" y2=\"630\"\u002F>\u003C\u002Fg>\n\u003Ctext x=\"26\" y=\"646\" style=\"font-size:14px;font-weight:700\" fill=\"#1a73e8\">›\u003C\u002Ftext>\n\u003Crect class=\"caret\" x=\"38\" y=\"636\" width=\"1.2\" height=\"12\" fill=\"#202124\"\u002F>\n\u003Cg class=\"tok frame g-global anim\" transform=\"translate(26 320)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">global execution context\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-set anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">setTimeout(…, 0)\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok timer g-timer anim\" transform=\"translate(258 208)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">časovač: 0 ms\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-prom anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">new Promise(…).then(…)\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-log anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">console.log('hello…')\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-in2 anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">console.log(v)\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok frame g-in3 anim\" transform=\"translate(26 284)\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">console.log('hey…')\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok cb g-cb2 anim\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">(v) => console.log(v)\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"tok cb g-cb1 anim\">\u003Crect width=\"196\" height=\"28\" rx=\"6\"\u002F>\u003Ctext class=\"mono\" x=\"10\" y=\"18.5\">() => { console.log(…) }\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c1 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">1. Skript se spouští jako task. Do call stacku přijde\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">globální exekuční kontext.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c2 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">2. setTimeout() předá časovač Web API. Po 0 ms\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">se jeho callback zařadí do Task queue.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c3 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">3. Promise je hned splněná, takže callback z .then()\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">míří do Microtask queue.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c4 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">4. console.log() proběhne synchronně přímo na call stacku\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">a vypíše do konzole první řádek.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c5 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">5. Skript doběhl a call stack je prázdný.\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">Nastupuje Event Loop.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c6 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">6. Event Loop nejdřív vyprázdní Microtask queue:\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">callback z .then() vypíše „ahoy from promise“.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap c7 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">7. Microtask queue je prázdná, Event Loop tedy vezme\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">první task z Task queue: callback ze setTimeout().\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"cap cap-end c8 anim\">\u003Ctext x=\"16\" y=\"690\">Výsledek: „hello“, „ahoy“, „hey“ – nejdřív synchronní\u003C\u002Ftext>\u003Ctext x=\"16\" y=\"710\">kód, pak všechny microtasky a teprve potom tasky.\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"controls\">\n\u003Cg class=\"btn\" role=\"button\" tabindex=\"0\" aria-label=\"Přehrát animaci od začátku\" onclick=\"this.ownerSVGElement.getAnimations({subtree:true}).forEach(function(a){a.currentTime=0;a.play()})\" onkeydown=\"if(event.key==='Enter'||event.key===' '){event.preventDefault();this.onclick()}\">\u003Crect x=\"16\" y=\"731\" width=\"112\" height=\"24\" rx=\"12\"\u002F>\u003Crect class=\"ico\" x=\"27\" y=\"737\" width=\"2\" height=\"12\"\u002F>\u003Cpolygon class=\"ico\" points=\"37,737 37,749 30,743\"\u002F>\u003Ctext x=\"44\" y=\"747\">Od začátku\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"btn\" role=\"button\" tabindex=\"0\" aria-label=\"Zastavit animaci\" onclick=\"this.ownerSVGElement.getAnimations({subtree:true}).forEach(function(a){a.pause()})\" onkeydown=\"if(event.key==='Enter'||event.key===' '){event.preventDefault();this.onclick()}\">\u003Crect x=\"136\" y=\"731\" width=\"96\" height=\"24\" rx=\"12\"\u002F>\u003Crect class=\"ico\" x=\"147\" y=\"737\" width=\"3\" height=\"12\"\u002F>\u003Crect class=\"ico\" x=\"153\" y=\"737\" width=\"3\" height=\"12\"\u002F>\u003Ctext x=\"164\" y=\"747\">Zastavit\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003Cg class=\"btn\" role=\"button\" tabindex=\"0\" aria-label=\"Pokračovat v animaci\" onclick=\"this.ownerSVGElement.getAnimations({subtree:true}).forEach(function(a){a.play()})\" onkeydown=\"if(event.key==='Enter'||event.key===' '){event.preventDefault();this.onclick()}\">\u003Crect x=\"240\" y=\"731\" width=\"112\" height=\"24\" rx=\"12\"\u002F>\u003Cpolygon class=\"ico\" points=\"251,737 251,749 260,743\"\u002F>\u003Ctext x=\"266\" y=\"747\">Pokračovat\u003C\u002Ftext>\u003C\u002Fg>\n\u003C\u002Fg>\n\u003C\u002Fsvg>\n",false,{"rendered":19,"protected":17},"",0,"closed","standard",{},[25],5,[],[28,32,36],{"id":29,"name":30,"slug":30,"taxonomy":31},10667210,"javascript","post_tag",{"id":33,"name":34,"slug":35,"taxonomy":31},10669219,"event loop","event-loop",{"id":37,"name":38,"slug":39,"taxonomy":31},10017291,"software engineering","software-engineering",{"en":41,"es":45,"fr":49},{"title":42,"slug":43,"description":44},"When We Say Event Loop","when-we-say-event-loop","How the JavaScript event loop decides the order of setTimeout, Promise and console.log: the engine, the call stack, Web APIs, the Task queue and the Microtask queue, step by step.",{"title":46,"slug":47,"description":48},"Cuando decimos Event Loop","cuando-decimos-event-loop","Cómo decide el event loop de JavaScript el orden de setTimeout, Promise y console.log: el engine, el call stack, las Web APIs, la Task queue y la Microtask queue, paso a paso.",{"title":50,"slug":51,"description":52},"Quand on dit Event Loop","quand-on-dit-event-loop","Comment l’event loop de JavaScript décide de l’ordre de setTimeout, Promise et console.log : l’engine, le call stack, les Web APIs, la Task queue et la Microtask queue, pas à pas.",{"id":54,"date":55,"date_gmt":56,"guid":57,"modified":59,"modified_gmt":60,"slug":61,"status":11,"type":12,"link":62,"title":63,"content":65,"excerpt":67,"author":69,"featured_media":20,"comment_status":70,"ping_status":70,"sticky":17,"template":19,"format":22,"meta":71,"categories":72,"tags":73,"class_list":75,"_links":84,"_embedded":125,"tagsResolved":204,"translations":206},877,"20. 08. 2025","2025-08-20T19:08:45",{"rendered":58},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=877","2025-10-14T12:24:58","2025-10-14T10:24:58","moje-oblibena-appka-na-produktivitu-v-roce-2025-textovy-soubor","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fmoje-oblibena-appka-na-produktivitu-v-roce-2025-textovy-soubor\u002F",{"rendered":64},"Moje oblíbená appka na produktivitu v roce 2025? Textový soubor.",{"rendered":66,"protected":17},"\u003Cp>Moje nejoblíbenější aplikace na produktivitu v roce 2025? Textový soubor. A přitom jsem prošel Notionem, Todoistem, Obsidianem a málem skončil s korporátním mazlíčkem jménem Jira.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 2025 potřebuji ve svém životě mnohé organizovat. Řeším v rodině onkologické problémy, byl jsem přijat na stará kolena na univerzitu, pod tlakem akcelerace použití umělé inteligence v softwarovém vývoji jsem nucen se neustále ve svém pracovním oboru vzdělávat, a v neposlední řadě si přeji mít osobní život.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jako každý jsem si myslel, že potřebuji fancy aplikaci na produktivitu. Začal jsem u Notionu a Todoistu. Notion byl pro mě overkill, u Todoistu jsem ocenil uživatelský zážitek z používání a jasnost designu. Poslední měsíce, i díky familiaritě z pracovního prostředí, jsem své osobní projekty a úkoly řešil pomocí Jira. Taktéž overkill. Ale fungovalo mi to. Třebaže jsem 90 % funkcí, které Jira uživatelům poskytuje, nevyužil.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zkoušel jsem si Obsidian, který jsem donedávna používal coby zdroj všech svých zápisků, poznámek, a rozborů přečtených knih a článků. U Obsidianu se mi zalíbila představa toho, že veškerá data mám uložená na disku v de facto textové podobě (Obsidian používá Markdown). A zároveň mě uspokojoval minimalismus pramenící z toho, že se jedná v jádru o textový soubor (i když Obsidian nabízí mnoho pluginů).\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nakonec jsem opustil i Obsidian a to z toho důvodu, že jsem si uvědomil, že už delší dobu používám jednu aplikaci, která je de facto textová a mám ji dostupnou zdarma na celém ekosystému napříč počítači a mobilními zařízeními: Apple Notes.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Způsob toho, jak používám Apple Notes coby svou aplikaci na produktivitu, je dost jednoduchý. Každé ráno si vytvořím novou poznámku s názvem ve formátu rok-měsíc-den, nakopíruji si do prázdné poznámky předpřipravenou strukturu a celý den zapisuji všechno podstatné právě do této jedné poznámky, kterou mám otevřenou na Macbooku, iPadu, iPhonu a také online v prohlížeči na svém pracovním notebooku s operačním systémem Windows. Kdykoli na jakémkoli z těchto zařízení něco změním, vidím okamžitou změnu díky iCloud synchronizaci.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Když jsem zmínil strukturu, kterou každý den ráno kopíruji do nové poznámky reprezentující daný den, měl jsem na mysli následující šablonu:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cb>ŠABLONA 2025-01-01\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>🎯\u003Cb> 3 GOALS TODAY\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>📥\u003Cb> BACKLOG\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>📌\u003Cb> NOTES\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>📝\u003Cb> TODO\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>🗓️\u003Cb> AGENDA\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sekci 🎯\u003Cb> 3 GOALS TODAY \u003C\u002Fb>používám\u003Cb> \u003C\u002Fb>nejméně, přesto si ji vydržuji pro případy, kdy mám náročný den a potřebuji se ráno rozhodnout, které úkoly jsou pro mě nejdůležitější, přinášejí největší hodnotu a mají nejjasnější dopad na mojí produktivitu.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Do sekce 📥\u003Cb> BACKLOG \u003C\u002Fb>si během dne přidávám odkazy na videa, podcasty, články či jen neurčité úkoly, které mě napadnou, aniž bych měl představu o tom, co vyžadují a kdy se k nim dostanu. Z téhle sekce si během dne mohu vzít nějaké body a přehodit je do ostatních sekcí.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Poznámky ze schůzek, telefonátů či čtení článků si ve zkratkovité podobě zapisuji do sekce 📌\u003Cb> NOTES\u003C\u002Fb>. Pokud mám čas a náladu, pak tyhle výpisky upravím a převedu do ucelenější poznámky v jiném systému, který mám též v Apple Notes pro výpisky z knih a článků využívající metodologii Zettelkasten.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Veškeré úkoly na daný den si v bodech, které lze odškrtnout, zapisuji do sekce 📝\u003Cb> TODO. \u003C\u002Fb>Rád využívám i odsazení jednotlivých úkolů podle témat: Work, Personal, Family, Finance, Learning, Health Maxxing atd.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>No a nakonec veškeré úkoly, které mají jasně daný čas zapisuji v bodech, které lze odškrtnout, si zapisuji v sekci 🗓️\u003Cb> AGENDA\u003C\u002Fb>.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na konci každého dne bych si ideálně měl pro sebe udělat revizi toho, co jsem za daný den stihl, odškrtl, a co mi naopak zbylo. Většinou si nedodělané věci zkopíruji do poznámky na další den. To, co považuji za užitečné mít mimo tento systém si přidávám do další Apple aplikace, Apple Reminders, ve které mám něco jako globální Backlog, do kterého si přes tlačítko Sdílet dostupného ve většině aplikacích na desktopu i na mobilních zařízeních přidávám odkazy na články, videa, podcasty apod.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud potřebuji naplánovat to, co by se dalo nazvat Projektem, tedy dlouhodobou a soustavnou činností s nějakými cíli kdesi v budoucnu, používám opět Apple Reminders, ve kterém mám jednoduchý Kanban systém sloupců od věcí, co jsem nezačal, po věci na kterých pracuji, na které čekám, a které už jsou hotové.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Největší užitek z Apple Reminders mám ale z toho, že je používám jako globální odkladiště svých myšlenek a toho, na co během dne narazím, svůj Bucket. Vím, že na to jsou dedikované aplikace s mnohem více funkcemi, aplikačními rozhraními umožňující napojení na aplikace třetí strany apod. Mně však na Apple Reminders coby odkladiště vyhovuje jejich jednoduchost a všudypřítomnost ve všech mých zařízeních.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tenhle systém mi vyhovuje ne proto, že je nejlepší možný. Ale je dobrým nástrojem na mé osobní požadavky, mezi které řadím jednoduchost a přístupnost ze všech zařízeních.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Netoužím být prvoplánově minimalistou, i když mi je takový přístup estetikou i pocitově blízký. Tak nějak přirozeně s tím, jak člověk stárne a řeší v životě důležitější věci, se spokojí s tím, co funguje, a přestane se ohlížet za všemi nejnovějšími řešeními.\u003Cspan class=\"Apple-converted-space\"> \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Uvědomil jsem si, a netvrdím zde vůbec nějakou originalitu, že nejde o to mít nejlepší aplikaci. Důležitější je mít vlastní systém a být v něm konzistentní.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone size-full wp-image-878\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2025\u002F08\u002FSnimek-obrazovky-2025-08-20-v-21.07.53.png\" alt=\"\" width=\"1560\" height=\"1918\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone size-full wp-image-882\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2025\u002F08\u002FSnimek-obrazovky-2025-08-20-v-21.10.34.png\" alt=\"\" width=\"1844\" height=\"1072\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n",{"rendered":68,"protected":17},"\u003Cp>Moje nejoblíbenější aplikace na produktivitu v roce 2025? Textový soubor. A přitom jsem prošel Notionem, Todoistem, Obsidianem a málem skončil s korporátním mazlíčkem jménem Jira. V roce 2025 potřebuji ve svém životě mnohé organizovat. Řeším v rodině onkologické problémy, byl jsem přijat na stará kolena na univerzitu, pod tlakem akcelerace použití umělé inteligence v softwarovém […]\u003C\u002Fp>\n",1,"open",{"footnotes":19},[25],[74],11,[76,12,77,78,79,80,81,82,83],"post-877","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","category-tech","tag-productivity",{"self":85,"collection":91,"about":94,"author":97,"replies":101,"version-history":104,"predecessor-version":108,"wp:attachment":112,"wp:term":115,"curies":121},[86],{"href":87,"targetHints":88},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F877",{"allow":89},[90],"GET",[92],{"href":93},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[95],{"href":96},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[98],{"embeddable":99,"href":100},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[102],{"embeddable":99,"href":103},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=877",[105],{"count":106,"href":107},4,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F877\u002Frevisions",[109],{"id":110,"href":111},883,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F877\u002Frevisions\u002F883",[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=877",[116,119],{"taxonomy":117,"embeddable":99,"href":118},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=877",{"taxonomy":31,"embeddable":99,"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=877",[122],{"name":123,"href":124,"templated":99},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":126,"wp:term":143},[127],{"id":69,"name":128,"url":129,"description":19,"link":130,"slug":128,"avatar_urls":131,"_links":135},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":132,"48":133,"96":134},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":136,"collection":140},[137],{"href":100,"targetHints":138},{"allow":139},[90],[141],{"href":142},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[144,183],[145,165],{"id":106,"link":146,"name":147,"slug":147,"taxonomy":117,"_links":148},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":149,"collection":154,"about":157,"wp:post_type":160,"curies":163},[150],{"href":151,"targetHints":152},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":153},[90],[155],{"href":156},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[158],{"href":159},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[161],{"href":162},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[164],{"name":123,"href":124,"templated":99},{"id":25,"link":166,"name":167,"slug":167,"taxonomy":117,"_links":168},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Ftech\u002F","tech",{"self":169,"collection":174,"about":176,"wp:post_type":178,"curies":181},[170],{"href":171,"targetHints":172},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F5",{"allow":173},[90],[175],{"href":156},[177],{"href":159},[179],{"href":180},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=5",[182],{"name":123,"href":124,"templated":99},[184],{"id":74,"link":185,"name":186,"slug":186,"taxonomy":31,"_links":187},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fproductivity\u002F","productivity",{"self":188,"collection":193,"about":196,"wp:post_type":199,"curies":202},[189],{"href":190,"targetHints":191},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F11",{"allow":192},[90],[194],{"href":195},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[197],{"href":198},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[200],{"href":201},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=11",[203],{"name":123,"href":124,"templated":99},[205],{"id":74,"name":186,"slug":186,"taxonomy":31,"link":185},{"en":207,"es":211,"fr":215},{"title":208,"slug":209,"description":210},"My Favourite Productivity App in 2025? A Text File.","my-favourite-productivity-app-in-2025-a-text-file","After Notion, Todoist, Obsidian and Jira I ended up with one daily note in Apple Notes and a simple template. Why having your own system matters more than the best app.",{"title":212,"slug":213,"description":214},"¿Mi aplicación de productividad favorita en 2025? Un archivo de texto.","mi-aplicacion-de-productividad-favorita-en-2025-un-archivo-de-texto","Tras Notion, Todoist, Obsidian y Jira acabé con una nota diaria en Apple Notes y una plantilla sencilla. Por qué importa más tener un sistema propio que la mejor aplicación.",{"title":216,"slug":217,"description":218},"Mon application de productivité préférée en 2025 ? Un fichier texte.","mon-application-de-productivite-preferee-en-2025-un-fichier-texte","Après Notion, Todoist, Obsidian et Jira, j’ai fini avec une note quotidienne dans Apple Notes et un modèle simple. Pourquoi avoir son propre système compte plus que la meilleure application.",1790905663929]