[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-cz-vynalezat-budoucnost-designem-co-se-muze-levicovy-akceleracionismus-naucit-od-designu":3,"translation-cz-vynalezat-budoucnost-designem-co-se-muze-levicovy-akceleracionismus-naucit-od-designu":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},583,"22. 01. 2016","2016-01-22T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Finventing-the-future-with-design-what-can-left-accelerationism-learn-from-design","2025-10-17T14:21:42","2025-10-17T12:21:42","inventing-the-future-with-design-what-can-left-accelerationism-learn-from-design","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Finventing-the-future-with-design-what-can-left-accelerationism-learn-from-design\u002F",{"rendered":17},"Inventing the future with design: what can Left accelerationism learn from design",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>We live in peculiar times. The times that seem to be, consciously or unconsciously, heavily influenced by what has already turned out to be prophetic books. As all holy books, these literary fortune-tellers consist of fictional narratives of an abhorrent nature, which unfortunately are already realities. Or what could be more Orwellian that the latest story forged together not in the dirt of underworld, but at the most pristine places of our society: the intellectual monasteries of academia? Now, in the technologically most advanced times, it is actually possible to publish a scientific article claiming that diet soft drinks are better for losing weight than clean water. The article underwent a peer-review process, that is true, but let’s not pay attention to the fact that \u003Cq>“the research was funded by the International Life Sciences Institute (ILSI) Europe, whose members include drinks giants such as Coca-Cola and PepsiCo”\u003C\u002Fq> (source: https:\u002F\u002Fwww.rt.com\u002Fnews\u002F329290-coca-cola-diet-study\u002F).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I started with a dystopian story of our dystopian times in order to point out the universal truth we can find in the works of masters of dystopian prose such as Orwell, Huxley or Zamyatin, that high-tech culture does not guarantee best outcomes simply because, in the words of historian Melvin Kranzberg: “Technology is neither good nor bad; nor is it neutral” (Melvin Kranzberg, “Technology and History: ‘Kranzberg’s Laws’,” Technology and Culture 27:3 (1986), p. 54; cited in Srnicek & Williams, Inventing the Future, p. 152). Any given technology is political but flexible, as it always exists in excess of the purposes for which it may have been designed (ibid., p. 152). We can therefore dismiss with confidence that strange notion portraying technology as an organism somehow existing outside time and space, in a metaphysical realm where everything is neatly determined in the Newtonian fashion. In other words, the notion of technological determinism has been rendered invalid not only by our common sense, but also by academic arguments of people like the great sociologist Manuel Castells who writes that:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“We know that technology does not determine society: [technology] is society. Society shapes technology according to the needs, values, and interests of people who use the technology.”\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— The Network Society: From Knowledge to Policy (2006), p. 3.\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>But whose needs?, we shall ask. Historically, those needs and values were of course dictated by the ruling classes of the time and even though this has radically changed in the 20th century due to the democratization and “humanization” occurring in the field of design and its methodologies — of which I am going to talk later — it remains truism that the political attributes of large-scale and extremely expensive technological projects are shaped largely by those in power, whoever that might be.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>And it is the latent power of technology to transform the world for the better on which Nick Srnicek and Alex Williams build the whole premise of their latest book Inventing the Future. On technology they write:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“The internet and social media are giving a voice to billions who previously went unheard, bringing global participative democracy close than ever to existence. Open-source designs, copyleft creativity, and 3D printing all [promise] a world where the scarcity of many products might be overcome. New forms of computer simulation could rejuvenate economic planning and give us the ability to direct economics rationally in unprecedented ways. The newest wave of automation is creating the possibility for [numerous] types of boring and [humiliating] work to be permanently eliminated. Clean energy technologies make possible virtually limitless and environmentally sustainable forms of power production. And new medical technologies not only enable a longer, healthier life, but also make possible new experiments with gender and sexual identity.”\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Some of the technological advancements listed above are uncontroversial since they are already in place, others waiting to be tapped and developed further. But why should we be afraid to exercise our creativity and base our political strategies on what at the moment still seems to be beyond the reach? Is it not the case that the human brain oftentimes comes up with visions of technologies whose actual construction will inevitable take place some time in near future? Did we forget to re-read the old dusty book called History where we may find that it was in 1908 when:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“Nikola Tesla foresaw a technology that would allow ‘a business man in New York to dictate instructions, and have them instantly appear in type at his office in London or elsewhere’ and would allow global access to ‘any picture, character, drawing, or print.’” (Leonard Kleinrock, An Early History of the Internet, p. 26)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>or perhaps\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“thirty years later, when the prolific writer H. G. Wells articulated his idea of a ‘World Brain’ as ‘a depot where knowledge and ideas are received, sorted, summarized, digested, clarified and compared.’” (ibid., p. 26)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>I could also mention the seminal essay As We May Think, written in 1945 by the US engineer Vannevar Bush, in which the reader finds description of gadgets that predate Google’s search engine, Google Glass, Wikipedia, iPads and the modern human-computer interaction.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In every single case all the great ideas which eventually became reality were at first deemed unrealistic, impractical, utopian. Yet it is exactly this utopian thinking that Srnicek and Williams want us to embrace and foster.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Although I started my essay giving an example on how corporatism infiltrates even the most sacred institutions, the authors vehemently proclaim: enough of dystopian and defeatist thinking! But there is a lingering question mark in the air, asking how we got into this negative mindset in the first place.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>According to the authors, we can primarily blame capitalist realism, which Mark Fisher describes as:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“the widespread sense that not only is capitalism the only viable political and economic system, but also that it is now impossible even to imagine a coherent alternative to it. Once, dystopian films and novels were exercises in such acts of imagination – the disasters they depicted acting as narrative pretext for the emergence of different ways of living.”\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Mark Fisher, Capitalist Realism: Is There No Alternative? (2009), p. 1.\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Indeed, even the science fiction authors par excellence find nowadays difficult to ponder an alternative to the current hegemony of neoliberalism and capitalism, which only deepens the marasmus in the collective imagination.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>But contemporary Left did react, challenging the status quo by employing various political tactics and conjuring up political movements with mass popular support, yet achieving dubious results. In the core of such thinking is, however, a faulty reasoning stemming from the logic that if technological progress leads to capitalism, then in order to negate capitalism, Left has to negate modernisation as well. In reality, what this thinking of the Left entails is a rejection of all forms of domination, a strong adherence to direct democracy and a decision-making process based on consensus. Srnicek and Williams call this stance folk politics.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The name is derived from customary meanings of the word “folk”: folk as local and small-scale. Folk politics embraces the notion that immediacy — that is no political mediation through third parties — politics of horizontalism, local communities, intuition, face to face communication and ethical consumption are more authentic, better and thus preferable.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>And here is the root of the problem inherent in folk politics: its approach to solving the current economical, social and ecological problems is to scale-down the whole world to the “human level” of local politics so as to be easily manageable. It ignores many crucial points, however.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Firstly, far from being only an asset of the Left, many features of folk politics, especially the focus on the local, fair-trade are already parts of the mainstream, happily integrated in the daily routine of capitalist exchange. This fact was famously expressed by Jodi Dean when she said that “Goldman Sachs doesn’t care if you raise chickens” (as cited in Srnicek & Williams, Inventing the Future, 2015, p. 25), which can be translated as saying that small, albeit well-meaning alternations at the edge have no potential to alter substantially the whole system. For that, broad, systemic thinking, taking into account the whole ecology of a problem, is necessary.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>And that is the second argument the authors make why contemporary praxis of Left politics is incapable of transcending capitalism into post-capitalist society. Although local politics is necessary, as they claim, since all politics starts at the local level, the book proposes that to make meaningful changes, the Left has to end its antagonism towards any hierarchical structures, abstract analysis or mathematical modelling without which any attempt to comprehend and manage complex problems is bound to fail or omit important details which are deeply intertwined with other issues.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>One of the complex problems the authors portray in the book is Capitalism itself. Who is able to say that understands it? Is it not the reason behind arguments against any social planning that economy (and the society) is so complex that we have to let the individuals and free markets “run the show”?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nick Srnicek writes in his essay in the book Object that a problem with capitalism is that it is beyond our phenomenological experience, that it evades any perceptual or empirical representation, therefore it is essentially a non-object. How are we to deal with it? And how do we feel about it?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Here I have to borrow from Gilles Deleuze in Mark Fisher’s Capitalist Realism where he calls Franz Kafka a prophet of distributed, decentralized, cybernetic power (Fisher, 2009, p. 25). Fisher then writes that in capitalism:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“the centre is missing, but we cannot stop searching for it […]. It is not that there is nothing there – it is that what is there is not capable of exercising responsibility” (ibid., p. 64).\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Furthermore, Josef K in Kafka’s Trial is very much aware of his condition that he is not responsible for himself, the higher, invisible hand (the pun intended) governs his life, nevertheless there is no central authority to which he could plead, just an endless bureaucratic stream of higher or lower clerks, without necessary power to change anything.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>How can we make sense of imperceptible network of capitalist relations propagating all around us? How can we escape it? Or, should we escape at all?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nick Land through Nietzsche argued: “Not to withdraw from the process, but to go further, to ‘accelerate the process,’” (Nick Land et al., Fanged Noumena (2012), p. 449) of merging with the system. The contemporary Left on the other hand seems to feel excited about succumbing to a certain form of anarcho-primitivism. Is there a third, middle way?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nick Srnicek and Alex Williams write that:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“If complexity presently outstrips humanity’s capacities to think and control, there are two options: one is to reduce complexity down to a human scale; the other is to expand humanity’s capacities. We endorse the latter position. Any postcapitalist project will necessarily require the creation of new cognitive maps [… and] technological interfaces […]”\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>In order to understand the complex non-object such as economy, we need a cognitive prosthesis that would enable us to see better the individual components and more importantly interrelations of the system. Nick Srnicek and Alex Williams argue for re-purposing technology, emphasizing long-term, mission-oriented thinking rather than the current neoliberal common sense where technology is predominantly created with short-term profits as the sole purpose.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Despite the widespread belief, it is the public which through the State funded the most innovative and crucial technology of last century, be it microchips, development of graphical interface, the Internet, World Wide Web. Quite rightly, the authors call for democratic control over government spending, steering technologies towards socially useful and sustainable goods. Having learnt that technology is intrinsically embedded in society, such re-purposing of the technology means that we need to know exactly how any potential technology will fit into the existing socio-cultural context. Therefore cognitive mapping is required not only for understanding the economy, but also the entire society. What are the actual working methods and processes that can be utilised, without starting from scratch? It turns out there is a field that has been gaining momentum in recent years, and which is perfectly equipped to fulfil these demands: it is design, or more specifically the growing field of fusing formal rigour of cybernetics with human intuition: the field of systemic design.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>**\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>For all those who have not heard the news, we have entered into a new age called anthropocene. This new epoch is defined as the age of humans. For some commentators latest buzzword, for scientist mostly a new taxonomic item for categorizing the world in the Aristotelian tradition, whereas for humanities and arts it is a potent metaphor, a new great meta narrative showing us how the accumulative consequences of human actions are so vast that Mother Nature is telling us: “go my children, go, you have matured, you are on your own now”. Indeed, it seems we have superseded Mother Nature in the leading role and now we have the power to shape our world according to our own image. We live in a ‘man-made’ world—a world that is predominantly shaped by human activity, and therefore we can re-name the anthropocene as the age of human intention, or the age of design.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>We interact with physical and biological systems in the way that we can already manipulate them and re-define what is possible. For instance, the field synthetic biology where the leading academic and designer, Neri Oxman, creates 3D printed skins for interplanetary travels with before never-seen materials:\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"video-container\">\n\u003Ciframe loading=\"lazy\" title=\"YouTube video player\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fembed\u002FCVa_IZVzUoc?si=owZH8F_jx0mH5ITh\" width=\"560\" height=\"315\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003C\u002Fiframe>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>…or the artist and real cyborg Neil Harbisson who, being colorblind, uses a sensor-antenna attached to the back of his skull in order to transcode visual images into sound waves which his brain learnt to interpret as visual stimuli. But he went further and can “see” infrared and ultraviolet spectrum, thus expanding the normal human capabilities:\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"video-container\">\n\u003Ciframe loading=\"lazy\" title=\"YouTube video player\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fembed\u002FygRNoieAnzI?si=q1xHs7xcQJIknwe1\" width=\"560\" height=\"315\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003C\u002Fiframe>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>If the human activity is now the dominant planetary force and influences the physical and biological systems, why talk about these systems separately? Where the concept of Anthropocene is most powerful is in realizing that all systems are social systems of which we are both objects and subjects — agents of great power. Researches have accepted a consensus (Stockholm Memorandum, 2011) that human intervention has intervened in all aspects of the planetary ecology, rendering even natural and ecological systems socially influenced. But are we willing to take the responsibility for our actions? And if Nick Srnicek and Alex Williams demand that we re-purpose the technology, how do we ensure that we will do that correctly, without destructive unintended consequences of unwise decisions?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Architect and professor of design Harold G. Nelson writes:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“As scientist or humanities scholars are looked to for advice on preferred actions in response to large scale and complex issues they are essentially being asked to become design consultants. Unfortunately descriptions and explanations — the role of the sciences and the humanities — do not prescribe. And predictions and control — the contributions of technology and applied arts — do not justify action. The formulation […] and justification of intentional actions comes through designers creating designs on behalf of others.”\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Perhaps before we proceed to answer why designers seem to have a privilege status over others, we should clarify what we mean by the word design.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Defining design is essential, since there is still mythology and many falsehoods around the word. The cause is the ingrained misunderstanding of design as being solely about objects and the artistic, subjective and mystical process called creativity. Although creativity is involved, such description is an immense simplification.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The late Czech-born philosopher Vilém Flusser asserts that design creates a bridge between soft and hard sciences, being an internal link between art and science. This understanding of design has been severed since Renaissance, making the designer “only” a craftsman or artisan. It was the famous German school Bauhaus where re-unification of design as the link between art and technology took place.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nigel Cross compares design with science and writes that whereas scientific method describes a pattern of behaviour for solving problem which science uses for discovering what in nature already exists, design is a pattern of behaviour or thinking for creating things that are not yet in existence. He concludes that science is analytical, design constructive or synthetic.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The dichotomy analysis\u002Fsynthesis calls for explanation. By analysis we mean the classical paradigm of scientific reductionism which tears apart any system to its atomic elements which are analysed in isolation through their properties. In other words, analytical approach treats any system as a mere sum of individual elements.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Synthesis, on the other hand, is a paradigm emphasizing the holistic approach, which gains understanding of the given system by looking at the relations and connections between individual components, acknowledging that systems exist in a broader, changing context, possibly with feedback loops.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Moreover, in systems exist synergies of elements that give rise to the emergent properties. We find a well-known example of emergence in water. While it makes no sense to talk about wetness of hydrogen or oxygen, it is their combination that gives rise to such emergent property.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Therefore, under synthetic or systemic thinking, the system is not a mere sum of its parts, it is more than the sum of its parts. This design, systemic thinking is in fact something that is also called soft systems thinking*.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Given that we find ourselves in anthropocene where all systems are social systems and given the systemic approach of design, it is no coincidence that we can see designers promoted to positions where they create complex business strategies, organizational structures and are often used for complex social systems, policy-making and community design.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>This shift from artifacts and communication to designing organizational and social transformation is best visualized by Jones and van Patter in their graph of four dimensions of design:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>1. Artifacts and communications\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>2. Products and services: (including service design, product innovation, user experience)\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>3. Organizational transformation (complex, bounded by business or strategy): change-oriented, design of work practices, strategies, and organizational structures\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>4. Social transformation (complex, unbounded): design for complex societal situations, social systems, policy-making, and community design.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>These four dimensions do not exclude each other. It is a commonplace that designers working on higher dimensions will draw from experience and knowledge of lower ones.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Having visualized the four dimensions of design, we can finally see why conceptualizing design as an activity producing tangible objects is an extremely limited view. Such definition would incorporate approximately first two dimensions.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The better definition of design is to propose that design is a synthesising process of defining relationships and making connection between things, humans or ideas, so that they function as a system.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>What we called systemic design is not a design discipline per se (in a sense that would generate a tangible product), but rather integration of systems thinking and design methods which bring human-centered approach to complex problems at the third and fourth dimension of design. By complex problems we mean situations where it is nearly inconceivable that any single expert or manager can understand the entire system, let alone suggest a solution. Such problems have emergent properties, rendering it impossible to make design or management decisions based on sufficient individual knowledge (which practically means that any politician has almost zero chance to solve any significant problems).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>These complex design problems received its own name. Theoretician Horst Rittel called them “wicked problems”, because they cannot be analysed or reduced with classical analytical problem solving methods and techniques. Apart from their sheer complexity, one of the reasons being that wicked problems consist of a human element, so it is necessary to negotiate between frequently conflicting demands. However, calling these complex situations “problems” might be misleading, because the most difficult part in solving wicked problems is to know what they actually are, and that requires mapping and visualizing the whole ecology of a system. Otherwise we may not realise how they are interrelated to other components of the system and due to the feedback loops, changing one component can yield catastrophic results in other places.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To consider human activity and concerns in a social system is necessary for several reasons. They contribute to understanding of the system, but are also valuable information for designers, because having real human needs and values in mind, designers can suggest solutions that are relevant, as opposed to imposing arbitrary solutions based upon personal preferences.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Totalitarian modernist architecture of the first half of 20th century suffered tremendously from not taking the human being into account. One canonical example that should deter anyone is the work of famous Swiss architect Le Corbusier who was commissioned to re-design Paris. His vision had little to do with human needs, instead he created technocratic solution deprived of organic elements, which epitomises a city we may find in any dystopian literature.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The idea of human-centred design is not new, Scandinavian designers have been using participatory design methods, involving extensive cooperation with potential users, since 1970s, but it was the US design agency IDEO that pushed HCD into mainstream as a tool for solving complex business and social problems.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Although there are interesting cases where HCD is used at the level of government to improve social services, one such case is the Danish design agency Mindlab, nowadays, even according to academic literature, HCD seems to have become a buzzword sold by companies as a new thing just to improve company’s image.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Furthermore, the creativity of design profession has been in last decades again diminished into making small, incremental changes, fearing to change the status quo of products that are selling. With the increase of virtual reality, there is also a chance that designers will work as “master designers” of a personalized virtual word, designing our virtual avatars and the whole virtual experience: safe virtual havens where we can hide from the harshness of reality.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>But that was to be expected. If technology is inherently political, the same holds for design, since it is design whose methods are applied to developing technology. Repurposing technology must be inevitably preceded by repurposing design.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nick Srnicek and Alex Williams suggest that we need a tool for cognitive mapping of the intangible, non-object, that is the economic system. Why not appropriate the tools that design already has?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>At Oslo School of Architecture and Design, the current epicentre for the research in systemic design, they developed a tool for mapping super-complex problems called GIGA-mapping. Created by designers with strong visual skills, these GIGA-maps provide a visual guide through the full context of a problem. They reveal unexpected relations between multiple layers, scales and design dimensions, from individual objects and humans to society.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Are GIGA-maps the cognitive mapping the authors call for? Or did they have in mind genuinely new tools, expanding our perceptual apparatus to unprecedented capacity of cyborgs? Or did they think of just more powerful, more brutal data-mining of Big Data?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GIGA-maps have been used at the forefront of current design praxis. Although still in development, they already help designers to cope with wicked problems. If not powerful enough to map the whole socio-economical system, the technique can be used for mapping smaller parts of our lives: voting system, system of taxes, relations between governmental bodies, the flow of money in public spending etc. Whereas rigorous mathematical modelling might be unpopular among the Left, this so-called “soft” approach to systems is certainly more accessible, not only to the theoreticians, but also the general population.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Systemic design should not be viewed as a new political salvation, rather it is a set of conceptual, formal tools and methods that could bring creative, yet systemic, abstract thinking and reasoning about capitalism to the contemporary Left politics. Something the Left desperately needs. Because knowing the opponent certainly helps.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Final question: why do we not hear the word “creative” in connection with politics?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(The text was presented on 21.1.2016 at Školská 28 Gallery as a part of Diffractions Lecture Series.)\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>We live in peculiar times. The times that seem to be, consciously or unconsciously, heavily influenced by what has already turned out to be prophetic books. As all holy books, these literary fortune-tellers consist of fictional narratives of an abhorrent nature, which unfortunately are already realities. Or what could be more Orwellian that the latest […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-583","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F583",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=583",[62],{"count":63,"href":64},7,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F583\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},933,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F583\u002Frevisions\u002F933",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=583",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=583",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=583",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"cs":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"Vynalézat budoucnost designem: co se může levicový akceleracionismus naučit od designu","vynalezat-budoucnost-designem-co-se-muze-levicovy-akceleracionismus-naucit-od-designu","Co nabízí systémový design levici, která podle Srnicka a Williamse potřebuje kognitivní mapy kapitalismu a nové využití technologií.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Inventar el futuro con el diseño: qué puede aprender del diseño el aceleracionismo de izquierdas","inventar-el-futuro-con-el-diseno-que-puede-aprender-del-diseno-el-aceleracionismo-de-izquierdas","Qué puede ofrecer el diseño sistémico a una izquierda que, según Srnicek y Williams, necesita mapas cognitivos del capitalismo y reorientar la tecnología.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"Inventer l’avenir avec le design : ce que l’accélérationnisme de gauche peut apprendre du design","inventer-l-avenir-avec-le-design-ce-que-l-accelerationnisme-de-gauche-peut-apprendre-du-design","Ce que le design systémique peut offrir à une gauche qui, selon Srnicek et Williams, a besoin de cartes cognitives du capitalisme et d’une réorientation de la technologie.","\u003Cp>Žijeme v pozoruhodné době. V době, která se zdá být, vědomě či nevědomě, silně ovlivněna knihami, jež se už ukázaly jako prorocké. Jako všechny svaté knihy i tyto literární věštkyně sestávají z fiktivních vyprávění odporné povahy, která se bohužel už stala skutečností. Anebo co by mohlo být orwellovštější než nejnovější příběh, ukovaný nikoli ve špíně podsvětí, nýbrž na těch nejneposkvrněnějších místech naší společnosti, v intelektuálních klášterech akademie? Nyní, v technologicky nejvyspělejší době, je skutečně možné publikovat vědecký článek tvrdící, že dietní limonády jsou pro hubnutí lepší než čistá voda. Článek prošel recenzním řízením, to je pravda, ale nevšímejme si toho, že \u003Cq>„výzkum financovala organizace International Life Sciences Institute (ILSI) Europe, mezi jejíž členy patří nápojoví giganti jako Coca-Cola a PepsiCo“\u003C\u002Fq> (zdroj: https:\u002F\u002Fwww.rt.com\u002Fnews\u002F329290-coca-cola-diet-study\u002F).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Začal jsem dystopickým příběhem naší dystopické doby, abych upozornil na univerzální pravdu, kterou nacházíme v dílech mistrů dystopické prózy, jako jsou Orwell, Huxley nebo Zamjatin: že high-tech kultura nezaručuje nejlepší výsledky jednoduše proto, že – slovy historika Melvina Kranzberga – „technologie není dobrá ani špatná; ani však není neutrální“ (Melvin Kranzberg, „Technology and History: ‚Kranzberg’s Laws‘,“ Technology and Culture 27:3 (1986), s. 54; citováno in Srnicek & Williams, Inventing the Future, s. 152). Každá technologie je politická, ale pružná, neboť vždy existuje v přesahu účelů, pro které mohla být navržena (tamtéž, s. 152). Můžeme proto s jistotou odmítnout onu podivnou představu, která líčí technologii jako organismus existující jaksi mimo čas a prostor, v metafyzické říši, kde je vše úhledně determinováno newtonovským způsobem. Jinak řečeno, představu technologického determinismu zneplatnil nejen náš zdravý rozum, ale i akademické argumenty lidí, jako je velký sociolog Manuel Castells, jenž píše:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Víme, že technologie neurčuje společnost: [technologie] je společnost. Společnost formuje technologii podle potřeb, hodnot a zájmů lidí, kteří technologii používají.“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— The Network Society: From Knowledge to Policy (2006), s. 3.\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Čí potřeb ale?, musíme se zeptat. Historicky tyto potřeby a hodnoty pochopitelně diktovaly vládnoucí třídy dané doby, a přestože se to ve 20. století radikálně změnilo díky demokratizaci a „humanizaci“, k nimž došlo v oblasti designu a jeho metodologií – o nichž budu mluvit později –, zůstává truismem, že politické vlastnosti rozsáhlých a nesmírně drahých technologických projektů formují převážně ti, kdo mají moc, ať už jsou to kdokoli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A právě na latentní síle technologie proměnit svět k lepšímu stavějí Nick Srnicek a Alex Williams celé východisko své nejnovější knihy Inventing the Future. O technologii píší:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Internet a sociální média dávají hlas miliardám lidí, které dříve nikdo neslyšel, a přibližují globální participativní demokracii uskutečnění více než kdy předtím. Open-source designy, copyleftová kreativita a 3D tisk [slibují] svět, v němž by mohl být překonán nedostatek mnoha výrobků. Nové formy počítačové simulace by mohly oživit ekonomické plánování a dát nám schopnost řídit ekonomiku racionálně dosud nevídanými způsoby. Nejnovější vlna automatizace vytváří možnost natrvalo odstranit [četné] druhy nudné a [ponižující] práce. Technologie čisté energie umožňují prakticky neomezené a ekologicky udržitelné formy výroby energie. A nové lékařské technologie umožňují nejen delší a zdravější život, ale otevírají i nové experimenty s genderovou a sexuální identitou.“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Některé z výše vyjmenovaných technologických pokroků jsou nekontroverzní, protože už existují, jiné čekají, až je někdo využije a dále rozvine. Proč bychom se ale měli bát uplatnit svou kreativitu a založit své politické strategie na tom, co se v tuto chvíli ještě zdá mimo dosah? Není snad pravda, že lidský mozek často přichází s vizemi technologií, jejichž skutečná konstrukce nevyhnutelně proběhne někdy v blízké budoucnosti? Zapomněli jsme si znovu přečíst starou zaprášenou knihu jménem Dějiny, kde se můžeme dočíst, že to bylo v roce 1908, kdy:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Nikola Tesla předvídal technologii, která by umožnila ‚obchodníkovi v New Yorku nadiktovat pokyny a nechat je okamžitě objevit se ve strojopisné podobě v jeho kanceláři v Londýně či jinde‘ a umožnila by globální přístup k ‚jakémukoli obrázku, znaku, kresbě či tisku‘.“ (Leonard Kleinrock, An Early History of the Internet, s. 26)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>anebo snad\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„o třicet let později, když plodný spisovatel H. G. Wells formuloval svou myšlenku ‚Světového mozku‘ jako ‚skladiště, kde jsou vědění a myšlenky přijímány, tříděny, shrnovány, stráveny, vyjasňovány a porovnávány‘.“ (tamtéž, s. 26)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Mohl bych zmínit i přelomovou esej As We May Think, kterou v roce 1945 napsal americký inženýr Vannevar Bush a v níž čtenář nachází popis přístrojů, jež předcházejí vyhledávači Googlu, Google Glass, Wikipedii, iPadům a moderní interakci člověka s počítačem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve všech případech byly všechny velké myšlenky, které se nakonec staly skutečností, zprvu považovány za nerealistické, nepraktické, utopické. Přesto je to právě toto utopické myšlení, které chtějí Srnicek a Williams, abychom přijali a pěstovali.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ačkoli jsem svou esej začal příkladem toho, jak korporativismus proniká i do nejposvátnějších institucí, autoři vehementně prohlašují: dost dystopického a defétistického myšlení! Ve vzduchu ale visí otazník, který se ptá, jak jsme se do tohoto negativního způsobu myšlení vůbec dostali.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podle autorů za to můžeme vinit především kapitalistický realismus, který Mark Fisher popisuje jako:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„rozšířený pocit, že nejen je kapitalismus jediným životaschopným politickým a ekonomickým systémem, ale že je nyní nemožné si k němu byť jen představit koherentní alternativu. Kdysi byly dystopické filmy a romány cvičeními právě v takových aktech představivosti – katastrofy, které zobrazovaly, sloužily jako narativní záminka pro vznik jiných způsobů života.“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Mark Fisher, Capitalist Realism: Is There No Alternative? (2009), s. 1.\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Vskutku, dokonce i autoři science fiction par excellence mají dnes potíže domyslet alternativu k současné hegemonii neoliberalismu a kapitalismu, což jen prohlubuje marasmus v kolektivní představivosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Současná levice ale zareagovala: zpochybnila status quo pomocí různých politických taktik a vyvolala politická hnutí s masovou lidovou podporou, avšak s pochybnými výsledky. V jádru takového myšlení je ovšem chybná úvaha vycházející z logiky, že vede-li technologický pokrok ke kapitalismu, musí levice, chce-li negovat kapitalismus, negovat i modernizaci. Ve skutečnosti s sebou toto myšlení levice nese odmítnutí všech forem nadvlády, silné lpění na přímé demokracii a rozhodovací proces založený na konsenzu. Srnicek a Williams tento postoj nazývají folk politics (lidová politika).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Název je odvozen od obvyklých významů slova „folk“: lidový jako místní a malého měřítka. Folk politics vychází z představy, že bezprostřednost – tedy žádné politické zprostředkování skrze třetí strany –, politika horizontalismu, místní komunity, intuice, komunikace tváří v tvář a etická spotřeba jsou autentičtější, lepší, a tudíž preferovanější.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A tady je kořen problému, který je folk politics vlastní: jejím přístupem k řešení současných ekonomických, sociálních a ekologických problémů je zmenšit celý svět na „lidskou úroveň“ místní politiky, aby se dal snadno zvládnout. Přehlíží však mnoho zásadních bodů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zaprvé, mnohé rysy folk politics, zejména důraz na místní a fair trade, nejsou zdaleka jen výsadou levice, ale jsou už součástí hlavního proudu, spokojeně začleněné do každodenní rutiny kapitalistické směny. Tuto skutečnost slavně vyjádřila Jodi Dean, když řekla, že „Goldman Sachs je jedno, jestli chováte slepice“ (citováno in Srnicek & Williams, Inventing the Future, 2015, s. 25), což lze přeložit tak, že malé, byť dobře míněné úpravy na okraji nemají potenciál podstatně změnit celý systém. K tomu je nezbytné široké, systémové myšlení, které bere v úvahu celou ekologii problému.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A to je druhý argument autorů, proč současná praxe levicové politiky není schopna překročit kapitalismus směrem k postkapitalistické společnosti. Přestože je místní politika nezbytná, jak tvrdí, neboť veškerá politika začíná na místní úrovni, kniha navrhuje, že má-li levice dosáhnout smysluplných změn, musí ukončit svůj antagonismus vůči jakýmkoli hierarchickým strukturám, abstraktní analýze či matematickému modelování, bez nichž je každý pokus porozumět komplexním problémům a zvládnout je odsouzen k nezdaru, anebo opomine důležité detaily, které jsou hluboce provázány s dalšími otázkami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jedním z komplexních problémů, které autoři v knize vykreslují, je sám kapitalismus. Kdo může říct, že mu rozumí? Není snad důvodem argumentů proti jakémukoli společenskému plánování to, že ekonomika (a společnost) je tak komplexní, že musíme nechat jednotlivce a volné trhy „řídit celou show“?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nick Srnicek ve své eseji v knize Object píše, že problém kapitalismu spočívá v tom, že je mimo naši fenomenologickou zkušenost, že uniká jakékoli percepční či empirické reprezentaci, a je tedy v podstatě ne-objektem. Jak se s ním máme vypořádat? A co k němu cítíme?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zde si musím vypůjčit od Gillese Deleuze v Capitalist Realism Marka Fishera, kde Deleuze nazývá Franze Kafku prorokem distribuované, decentralizované, kybernetické moci (Fisher, 2009, s. 25). Fisher pak o kapitalismu píše, že v něm:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„chybí střed, ale nemůžeme ho přestat hledat […]. Není to tak, že by tam nic nebylo – jde o to, že to, co tam je, není schopné nést odpovědnost“ (tamtéž, s. 64).\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Navíc Josef K. v Kafkově Procesu si je velmi dobře vědom svého stavu, toho, že není odpovědný sám za sebe, že jeho život řídí vyšší, neviditelná ruka (slovní hříčka zamýšlena), přesto neexistuje žádná ústřední autorita, u níž by se mohl dovolat, jen nekonečný byrokratický proud vyšších či nižších úředníků bez potřebné moci cokoli změnit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak můžeme porozumět nepostřehnutelné síti kapitalistických vztahů, která se šíří všude kolem nás? Jak jí můžeme uniknout? Anebo bychom vůbec měli unikat?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nick Land skrze Nietzscheho argumentoval: „Ne se z procesu stáhnout, nýbrž jít dál, ‚urychlit proces‘“ (Nick Land et al., Fanged Noumena (2012), s. 449) splývání se systémem. Současná levice se naproti tomu zdá být nadšená z toho, že podléhá jisté formě anarchoprimitivismu. Existuje třetí, střední cesta?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nick Srnicek a Alex Williams píší:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Pokud komplexita v současnosti převyšuje lidské schopnosti myslet a ovládat, existují dvě možnosti: jednou je zredukovat komplexitu na lidské měřítko; druhou je rozšířit lidské schopnosti. My se hlásíme k druhé pozici. Každý postkapitalistický projekt bude nutně vyžadovat vytvoření nových kognitivních map [… a] technologických interfaců […]“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Abychom porozuměli komplexnímu ne-objektu, jako je ekonomika, potřebujeme kognitivní protézu, která by nám umožnila lépe vidět jednotlivé součásti a, což je důležitější, vzájemné vztahy systému. Nick Srnicek a Alex Williams argumentují pro nové využití technologie s důrazem na dlouhodobé myšlení orientované na mise, a ne na současný neoliberální zdravý rozum, v němž je technologie převážně vytvářena s krátkodobým ziskem jako jediným účelem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Navzdory rozšířenému přesvědčení je to veřejnost, kdo skrze stát financoval nejinovativnější a nejzásadnější technologie minulého století, ať už jde o mikročipy, vývoj grafického rozhraní, internet či World Wide Web. Autoři zcela oprávněně volají po demokratické kontrole vládních výdajů, která by technologie směrovala k sociálně užitečným a udržitelným statkům. Když už víme, že technologie je vnitřně zakotvena ve společnosti, znamená takové nové využití technologie, že potřebujeme přesně vědět, jak každá potenciální technologie zapadne do stávajícího sociokulturního kontextu. Kognitivní mapování je proto nezbytné nejen k porozumění ekonomice, ale celé společnosti. Jaké jsou skutečné pracovní metody a procesy, které lze využít, aniž bychom začínali od nuly? Ukazuje se, že existuje obor, který v posledních letech nabírá na síle a který je k naplnění těchto požadavků dokonale vybaven: je to design, nebo konkrétněji rostoucí obor spojující formální přesnost kybernetiky s lidskou intuicí, obor systémového designu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>**\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pro všechny, kdo tu zprávu neslyšeli: vstoupili jsme do nového věku zvaného antropocén. Tato nová epocha je definována jako věk lidí. Pro některé komentátory je to nejnovější módní slovo, pro vědce většinou nová taxonomická položka ke kategorizaci světa v aristotelské tradici, kdežto pro humanitní vědy a umění je to silná metafora, nové velké metanarativum, které nám ukazuje, jak nesmírné jsou kumulativní důsledky lidského jednání, takže nám Matka příroda říká: „jděte, mé děti, jděte, dospěly jste, teď už jste samy za sebe“. Vskutku se zdá, že jsme Matku přírodu v hlavní roli nahradili a nyní máme moc utvářet svůj svět ke svému obrazu. Žijeme ve světě „vytvořeném člověkem“ – ve světě, který je převážně formován lidskou činností, a proto můžeme antropocén přejmenovat na věk lidského záměru, neboli věk designu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>S fyzikálními a biologickými systémy interagujeme tak, že s nimi už dokážeme manipulovat a nově definovat, co je možné. Například obor syntetické biologie, kde přední akademička a designérka Neri Oxman vytváří 3D tištěné kůže pro meziplanetární cestování z dosud nevídaných materiálů:\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"video-container\">\n\u003Ciframe loading=\"lazy\" title=\"Přehrávač videa YouTube\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fembed\u002FCVa_IZVzUoc?si=owZH8F_jx0mH5ITh\" width=\"560\" height=\"315\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003C\u002Fiframe>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>…anebo umělec a skutečný kyborg Neil Harbisson, který je barvoslepý a používá senzor-anténu připevněnou na zadní straně lebky, aby převáděl vizuální obrazy na zvukové vlny, které se jeho mozek naučil interpretovat jako vizuální podněty. Šel ale dál a dokáže „vidět“ infračervené a ultrafialové spektrum, čímž rozšiřuje běžné lidské schopnosti:\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"video-container\">\n\u003Ciframe loading=\"lazy\" title=\"Přehrávač videa YouTube\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fembed\u002FygRNoieAnzI?si=q1xHs7xcQJIknwe1\" width=\"560\" height=\"315\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003C\u002Fiframe>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Je-li lidská činnost nyní dominantní planetární silou a ovlivňuje-li fyzikální a biologické systémy, proč o těchto systémech mluvit odděleně? Pojem antropocénu je nejsilnější tam, kde si uvědomujeme, že všechny systémy jsou sociálními systémy, jejichž jsme zároveň objekty i subjekty – aktéry s velkou mocí. Výzkumníci přijali konsenzus (Stockholmské memorandum, 2011), že lidské zásahy zasáhly do všech aspektů planetární ekologie, takže i přírodní a ekologické systémy jsou sociálně ovlivněné. Jsme ale ochotni nést odpovědnost za své činy? A pokud Nick Srnicek a Alex Williams požadují, abychom technologii využili nově, jak zajistíme, že to uděláme správně, bez ničivých nezamýšlených důsledků nemoudrých rozhodnutí?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Architekt a profesor designu Harold G. Nelson píše:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Když se vědci nebo humanitní badatelé žádají o radu ohledně preferovaného jednání v reakci na rozsáhlé a komplexní problémy, jsou v podstatě žádáni, aby se stali konzultanty pro design. Popisy a vysvětlení – úloha věd a humanitních oborů – bohužel nepředepisují. A předpovědi a kontrola – přínos technologie a užitých umění – jednání neospravedlňují. Formulace […] a ospravedlnění záměrného jednání přicházejí skrze designéry, kteří vytvářejí návrhy jménem druhých.“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Možná bychom si měli, dříve než odpovíme na otázku, proč se zdá, že designéři mají oproti ostatním privilegované postavení, ujasnit, co slovem design myslíme.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Definovat design je nezbytné, protože kolem tohoto slova stále panuje mytologie a mnoho nepravd. Příčinou je zakořeněné nedorozumění, podle něhož se design týká výhradně objektů a uměleckého, subjektivního a mystického procesu zvaného kreativita. Ačkoli je v něm kreativita přítomna, je takový popis nesmírným zjednodušením.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zesnulý filosof českého původu Vilém Flusser tvrdí, že design vytváří most mezi měkkými a tvrdými vědami, neboť je vnitřním spojením mezi uměním a vědou. Toto chápání designu bylo od renesance přerváno, takže se z designéra stal „jen“ řemeslník. Ke znovusjednocení designu coby spojnice mezi uměním a technikou došlo až ve slavné německé škole Bauhaus.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nigel Cross srovnává design s vědou a píše, že zatímco vědecká metoda popisuje vzorec chování pro řešení problémů, který věda používá k objevování toho, co v přírodě již existuje, design je vzorcem chování či myšlení pro vytváření věcí, které ještě neexistují. Uzavírá, že věda je analytická, design konstruktivní neboli syntetický.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dichotomie analýza\u002Fsyntéza si žádá vysvětlení. Analýzou rozumíme klasické paradigma vědeckého redukcionismu, které jakýkoli systém rozebere na jeho atomární prvky, jež jsou pak analyzovány izolovaně skrze své vlastnosti. Jinak řečeno, analytický přístup zachází s jakýmkoli systémem jako s pouhým součtem jednotlivých prvků.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Syntéza je naproti tomu paradigma zdůrazňující holistický přístup, který porozumění danému systému získává tím, že sleduje vztahy a spojení mezi jednotlivými složkami, a uznává, že systémy existují v širším, proměnlivém kontextu, případně se zpětnovazebními smyčkami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V systémech navíc existují synergie prvků, z nichž vyvstávají emergentní vlastnosti. Známý příklad emergence nacházíme u vody. Zatímco nedává smysl mluvit o mokrosti vodíku či kyslíku, právě jejich kombinace dává vzniknout takové emergentní vlastnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V syntetickém neboli systémovém myšlení proto systém není pouhým součtem svých částí, je víc než součet svých částí. Toto designové, systémové myšlení je ve skutečnosti něco, čemu se také říká soft systems thinking (myšlení měkkých systémů)*.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vzhledem k tomu, že se nacházíme v antropocénu, kde všechny systémy jsou sociálními systémy, a vzhledem k systémovému přístupu designu není náhoda, že vidíme designéry povyšované na pozice, kde vytvářejí komplexní obchodní strategie a organizační struktury, a že jsou často využíváni pro komplexní sociální systémy, tvorbu politik a design komunit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento posun od artefaktů a komunikace k navrhování organizační a společenské transformace nejlépe znázorňují Jones a van Patter ve svém grafu čtyř dimenzí designu:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>1. Artefakty a komunikace\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>2. Produkty a služby (včetně service designu, produktových inovací, uživatelského zážitku)\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>3. Organizační transformace (komplexní, ohraničená byznysem či strategií): orientovaná na změnu, design pracovních postupů, strategií a organizačních struktur\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>4. Společenská transformace (komplexní, neohraničená): design pro komplexní společenské situace, sociální systémy, tvorbu politik a design komunit.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Tyto čtyři dimenze se navzájem nevylučují. Je běžné, že designéři pracující ve vyšších dimenzích čerpají ze zkušeností a znalostí těch nižších.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Když jsme si čtyři dimenze designu znázornili, konečně vidíme, proč je pojímání designu jako činnosti produkující hmatatelné objekty nesmírně omezeným pohledem. Taková definice by zahrnula přibližně první dvě dimenze.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lepší definice designu je navrhnout, že design je syntetizující proces definování vztahů a vytváření spojení mezi věcmi, lidmi či myšlenkami tak, aby fungovaly jako systém.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To, co jsme nazvali systémovým designem, není designová disciplína per se (ve smyslu, že by vytvářela hmatatelný produkt), nýbrž spíše integrace systémového myšlení a designových metod, které přinášejí přístup zaměřený na člověka ke komplexním problémům ve třetí a čtvrté dimenzi designu. Komplexními problémy rozumíme situace, kdy je téměř nemyslitelné, že by jakýkoli jednotlivý expert či manažer dokázal porozumět celému systému, natož navrhnout řešení. Takové problémy mají emergentní vlastnosti, takže je nemožné činit designová či manažerská rozhodnutí na základě dostatečného individuálního vědění (což prakticky znamená, že jakýkoli politik má téměř nulovou šanci vyřešit jakýkoli významný problém).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tyto komplexní designové problémy dostaly vlastní jméno. Teoretik Horst Rittel je nazval „wicked problems“ (zapeklité problémy), protože je nelze analyzovat ani redukovat klasickými analytickými metodami a technikami řešení problémů. Kromě jejich samotné komplexity je jedním z důvodů to, že wicked problems obsahují lidský prvek, takže je nutné vyjednávat mezi často protichůdnými požadavky. Nazývat tyto komplexní situace „problémy“ však může být zavádějící, protože nejtěžší částí řešení wicked problems je vědět, čím vlastně jsou, a to vyžaduje zmapovat a vizualizovat celou ekologii systému. Jinak si nemusíme uvědomit, jak souvisejí s ostatními složkami systému, a kvůli zpětnovazebním smyčkám může změna jedné složky přinést katastrofální výsledky na jiných místech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Brát v úvahu lidskou činnost a lidské starosti v sociálním systému je nezbytné z několika důvodů. Přispívají k porozumění systému, ale jsou také cennou informací pro designéry, protože s ohledem na skutečné lidské potřeby a hodnoty mohou designéři navrhovat řešení, která jsou relevantní, místo aby vnucovali libovolná řešení založená na osobních preferencích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Totalitní modernistická architektura první poloviny 20. století nesmírně trpěla tím, že nebrala v úvahu lidskou bytost. Jedním kanonickým příkladem, který by měl každého odradit, je dílo slavného švýcarského architekta Le Corbusiera, jenž dostal zakázku na přestavbu Paříže. Jeho vize měla s lidskými potřebami pramálo společného; místo toho vytvořil technokratické řešení zbavené organických prvků, které ztělesňuje město, jaké můžeme najít v kterékoli dystopické literatuře.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Myšlenka designu zaměřeného na člověka (human-centred design, HCD) není nová, skandinávští designéři používají metody participativního designu, zahrnující rozsáhlou spolupráci s potenciálními uživateli, už od 70. let, ale byla to americká designová agentura IDEO, která HCD protlačila do hlavního proudu jako nástroj pro řešení komplexních obchodních a společenských problémů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ačkoli existují zajímavé případy, kdy se HCD používá na vládní úrovni ke zlepšení sociálních služeb – jedním takovým případem je dánská designová agentura Mindlab –, dnes se HCD, dokonce i podle odborné literatury, zdá být módním slovem, které firmy prodávají jako novinku jen proto, aby vylepšily svůj image.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kreativita designérské profese se navíc v posledních desetiletích opět zúžila na drobné, inkrementální změny ze strachu narušit status quo produktů, které se prodávají. S nástupem virtuální reality je tu také šance, že designéři budou pracovat jako „mistři designu“ personalizovaného virtuálního světa, kteří navrhují naše virtuální avatary a celý virtuální zážitek: bezpečná virtuální útočiště, kde se můžeme skrýt před tvrdostí reality.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To se ale dalo čekat. Je-li technologie ze své podstaty politická, platí totéž pro design, neboť jsou to metody designu, které se uplatňují při vývoji technologie. Novému využití technologie musí nevyhnutelně předcházet nové využití designu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nick Srnicek a Alex Williams naznačují, že potřebujeme nástroj pro kognitivní mapování nehmotného ne-objektu, tedy ekonomického systému. Proč si nepřivlastnit nástroje, které design už má?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na Vysoké škole architektury a designu v Oslu (Oslo School of Architecture and Design), současném epicentru výzkumu systémového designu, vyvinuli nástroj pro mapování superkomplexních problémů zvaný GIGA-mapping. Tyto GIGA-mapy, vytvářené designéry se silnými vizuálními dovednostmi, poskytují vizuálního průvodce celým kontextem problému. Odhalují nečekané vztahy mezi mnoha vrstvami, měřítky a dimenzemi designu, od jednotlivých objektů a lidí až po společnost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jsou GIGA-mapy tím kognitivním mapováním, po kterém autoři volají? Anebo měli na mysli skutečně nové nástroje, které rozšíří náš percepční aparát na nevídanou kapacitu kyborgů? Anebo mysleli jen na výkonnější, brutálnější dolování dat z Big Data?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GIGA-mapy se používají na samém čele současné designové praxe. Přestože jsou stále ve vývoji, už nyní pomáhají designérům vyrovnat se s wicked problems. I když tato technika není dost silná na to, aby zmapovala celý socioekonomický systém, lze ji použít k mapování menších částí našich životů: volebního systému, daňového systému, vztahů mezi vládními orgány, toku peněz ve veřejných výdajích atd. Zatímco rigorózní matematické modelování může být mezi levicí nepopulární, tento takzvaný „měkký“ přístup k systémům je rozhodně dostupnější, a to nejen teoretikům, ale i široké veřejnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Systémový design by neměl být chápán jako nová politická spása, je to spíše soubor konceptuálních, formálních nástrojů a metod, které by mohly do současné levicové politiky přinést kreativní, a přitom systémové, abstraktní myšlení a uvažování o kapitalismu. Něco, co levice zoufale potřebuje. Protože znát protivníka rozhodně pomáhá.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Poslední otázka: proč neslýcháme slovo „kreativní“ ve spojení s politikou?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(Text byl přednesen 21. 1. 2016 v Galerii Školská 28 v rámci přednáškového cyklu Diffractions.)\u003C\u002Fp>",1790905679546]