[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-cz-veda-o-interface-v-rozsirene-kognici-a-jeji-paralely-s-mcluhanovou-teorii-medii":3,"translation-cz-veda-o-interface-v-rozsirene-kognici-a-jeji-paralely-s-mcluhanovou-teorii-medii":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},542,"17. 12. 2018","2018-12-17T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fthe-science-of-the-interface-in-extended-cognition-and-its-parallels-to-mcluhans-media-theory","2026-08-14T13:24:32","2026-08-14T11:24:32","the-science-of-the-interface-in-extended-cognition-and-its-parallels-to-mcluhans-media-theory","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fthe-science-of-the-interface-in-extended-cognition-and-its-parallels-to-mcluhans-media-theory\u002F",{"rendered":17},"The science of the interface in extended cognition and its parallels to McLuhan’s media theory",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"bh kp lq c\" role=\"presentation\" src=\"https:\u002F\u002Fmiro.medium.com\u002Fv2\u002Fresize:fit:900\u002F1*ehXm6az9MTe2hgCBKuVTXw.jpeg\" alt=\"\" width=\"450\" height=\"529\" \u002F>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Source: https:\u002F\u002Fmedium.com\u002F@wordsandsuch\u002Fprototyping-the-extended-mind-b522a145335e\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Ch2>Abstract\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>The seminal paper by Clark and Chalmers (1998a) introduced the Extended Mind (EM) thesis, the parity principle, and arguments for the active externalist view on cognition. The proponents of the EM treat the external world and technological artefacts as constitutive parts of our cognition that are tightly coupled with the internal brain processes, forming interactive, higher-order extended and distributed cognitive systems (Sutton, 2008; Hollan et al., 2000). According to EM, our cognition leaks into the environment and needs media, technological objects and other people to function properly as a mind (Sutton, 2010), which renders human beings naturally-born cyborgs (Clark, 1998b, 2001, 2004).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Reacting to the critique (Adams & Aizawa, 2001), EM theory has moved away from the isomorphic restrictions of the parity principle into its second wave that emphasizes the complementarity of the biological and non-biological. Whereas the first wave of EM flattens out any distinction between the inner and outer components by analysing functionally same elements as equal, the complementarity of the second wave keeps their analytical separation and enables turning our attention to how these components interface between each other. Scholars in EM therefore call for „a science of the biotechnological mind“ (Clark, 2002) or “the science of the interface” (Sutton, 2010) that would investigate how technology scaffolds our cognition and how the interface brings together and transforms seemingly ontologically stable properties of inner and outer components by the virtue of its mediating effects.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Although EM thesis emerged in the context of cognitive science and philosophy of mind, from the beginning it used thought experiments of how we interact with technological media (Tetris, paper notebooks) to pump up our old intuitions about the mind and its relationship to the external world. It is this interrelation of philosophy, technology and media that leads me to analyse both sides of the interface, the human and technology, via the core ideas presented in the works of media theory of Marshall McLuhan, who was a vocal proponent of technology bringing about „psychic and societal“ changes in the human affairs.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The topic of my presentation is to explore extended mind theory on the background of McLuhan’s media theory to sketch an approach to “the science of the interface” where interface can be seen as a mediation process that is always a transformative force between two or more dissimilar sides that needs an element in between to enable their interaction.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>We are living in an age where most of our interactions with other people and the outside world are technologically mediated (Deuze, 2015). Our world is digital, and our technology is ubiquitous. Most of what we call technology, however, stays in the background as a part of massively distributed, multilayered, and interconnected infrastructures (Bratton, 2015).\u003Ca href=\"#_ftn1\" name=\"_ftnref1\">\u003Csup>[1]\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fa> To get an access to their functions, we need an open window that would mitigate and smoothen all the differences between the human being and technology in order to establish the interaction. But what is it that we should see inside the window beside the functional and aesthetical affordances that we as users look for? It turns out that the window that we can call an interface of technology does not represent reality by mimicking it with the strategy of mimesis known in the visual arts. Instead, its strategy is the opposite: to \u003Cem>hide \u003C\u002Fem>the reality of technology by reducing the sheer complexity of technological infrastructures to the level that is perceptible and manageable by human cognitive abilities. On this view, the nature of interface of technologies is being problematized as something much more profound than just the fixed screen displaying a graphical user interface filled with icons and windows that we are familiar with by using today’s personal computers and smart devices. Although the interface of many technological devices has a visual side, in addition  of representing something existing, such as photographs or videos, it is also a new, synthetic image or rather a cognitive map of the technological infrastructure that is created by engineers and designers in order to hide the true complexity of technology and offer only those features that users deem useful.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Analogously to a language translator or a dispute mediator in law, the interface stands as a third, an element between two sides that cannot otherwise communicate with each other. Specifically, in technology, it creates a relationship between humans and technology. When interface\u003Ca href=\"#_ftn2\" name=\"_ftnref2\">\u003Csup>[2]\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fa> mediates or translates, in other words, work properly, paradoxically something is being lost or transformed, which is, however, a prerequisite for being a medium in the first place because inherent to the process of mediation or translation is a transformation of whatever is being exchanged between the two or more incompatible sides.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"mcluhans-medium\" name=\"mcluhans-medium\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>McLuhan’s medium\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>This is the main idea embodied in the famous dictum “the medium is the message” by the media theorist Marshall McLuhan or the work by the Czech phenomenologist Miroslav Petříček (McLuhan, 1994; Petříček, 2009, Pages 10-12). Following McLuhan, instead of asking questions about the media institutions or the content of media (the content of a book or YouTube videos), we should focus on the technology itself and its formal and unique attributes with which we interact. For McLuhan, technology is an \u003Cem>extension\u003C\u002Fem> of natural sensory capabilities and each extension brings about different changes in our cognition that permeates through individuals to society as a whole. McLuhan devoted his work to mapping out the impact of various technologies such as a phonetic alphabet, a printing press or television on our culture, but also our cognitive abilities. Due to his devotion to the power of technological change, McLuhan has been accused of being a technological determinist. Many sentences in his work indeed read in this manner, for example when he pronounces “the phonetic alphabet, alone, [as] the technology that has been the means of creating ‘civilized man’” (McLuhan, 1994, Page 84) or the bold assertion that “[p]rint created individualism and nationalism in the sixteenth century. Program and ‘content’ analysis offer no clues to the magic of these media […]” (McLuhan, 1994, Pages 19-20). But McLuhan expressed much more nuanced version of the power of technology where the human being and technology influence each other in a cybernetic feedback loop (McLuhan, 1994, Page xxi).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Should we take McLuhan’s notion of technology extending our senses literally or is it just a wellchosen metaphor by a “mere” English literature scholar? McLuhan was clearly serious about his views on how technology shapes our cognitive abilities when he synthesised the research on the cognition of illiterate people or cognitive and neuroscience research that seemed to vindicate his insistence on the impact of phonetic alphabet leading to a Western, “linear thinking”. (McLuhan, 1978) But how \u003Cem>do\u003C\u002Fem> technology and its interface transform us and our societies when we let them become part of our culture\u003Cem>?\u003C\u002Fem> The answer lies in what McLuhan as one of few humanities scholars studied: a convergence of cognitive science, analysis of our relationships to technologies and the technical knowledge behind the construction of interfaces whereby such relationship is enabled.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If it is the case that technology transforms us in a non-trivial way, it yields exciting new questions that should not be left to engineers or designers only but should be naturally incorporated into the philosophy of technology. For example, if my iPhone is a part of my cognition, will stealing it be considered a theft but also an assault on my health? If other smart devices are somehow parts of our cognition, does it mean that designers have the power to literally design our minds?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In the following sections, I will explore how contemporary research in the second wave of extended mind theory, share McLuhan’s project to study how technology \u003Cem>extends \u003C\u002Fem>us. Moreover, I will show the that McLuhan’s insistence on studying the process of mediation, or what we should call the interface (Ferenc, 2018), is embedded in the contemporary EM research even though none necessarily cites the media theorist as a direct source.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>First-wave extended mind thesis\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>The seminal paper by Clark and Chalmers in 1998 introduced the notion of extendedness of our mind and cognition to the broader cognitive science and philosophy of mind community. Since the publication of the paper, Andy Clark has become one of the main proponents of the thesis, authoring several books about the intimate relationship between humans, technology, and the world.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>External mind (EM) thesis proposes that we should consider the external world as a part of our cognitive processing and under specific circumstances also a part of our mind. Here EM thesis does not solely argue for the common-sense idea that external objects such as technology, when we use them, play an important role in our daily coping with the world. The intimacy of the connection is much more profound and suggest a different picture: technology is not another layer on top of existing fixed biological, cognitive and mind layers, but ontologically saying, it actively \u003Cem>co-constitutes\u003C\u002Fem> all of them. Clark (Clark, 2001) argues in remarkably similar terms as McLuhan before him that:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“[…] the tools and culture are indeed as much determiners of our nature as products of it. Ours are (by nature) unusually plastic brains whose biologically proper functioning has always involved the recruitment and exploitation of non-biological props and scaffolds. More so than any other creature on the planet, we humans emerge as natural-born cyborgs”\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>To help us overcome the bias of internalist view on cognition and mind, the proponents of the thesis employ various thought experiments to “pump up” our intuition. Here I am going to briefly mention four of them: the Richard Feynman remark, a personal story of Patrick James, the deacon in a Catholic church who suffers from amnesia and uses technology to keep his life intact, and the famous Tetris and Inga\u002FOtto thought experiments from the original EM paper.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"feynmans-notes\" name=\"feynmans-notes\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Feynman’s notes\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Being a famous physicist, Richard Feynman was interviewed by a historian of science, Charles Weiner, about his work routines. Clark in his book \u003Cem>Supersizing the mind\u003C\u002Fem> re-narrates the story of the encounter between those two and mentions the glee with which the historian looked at the work notes and said that it is an important \u003Cem>record\u003C\u002Fem> of Feynman’s work. Feynman struck the historian when he answered that the notes are not the record but the work itself. (Clark, 2008, Page xxv)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"patrick-jamess-memento\" name=\"patrick-jamess-memento\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Patrick James’s memento\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>In the movie Memento, the main character suffers from anterograde amnesia that prevents him from forming new memories and relies on external objects such as Polaroid photographs or body tattoos to reminds himself the essential information. With the same condition fights a real-life person in the US by the name of Patrick Jones, who works as a deacon in a Catholic church (Marcus, 2008). Due to the childhood brain trauma and following concussions, he is also unable to form new memories. In contrast to the character in the movie, Jones relies on the latest technologies to keep his life and job in order. He uses an iPhone and Evernote app to consult whenever he has memory lapses.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"tetris\" name=\"tetris\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Tetris\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>The Tetris thought experiment (Clark & Chalmers, 1998) involves a person playing the game. The authors invite us to imagine three similar cases. In the first case, the player mentally rotates the geometrical shapes (or zoids) on the screen in his head. In the second case, the player can rotate the zoids with the use of the keyboard. In the third, cyberpunk-like case the same player has a neural implant that simulates the physical rotation with the keyboard but this time the entire process of the rotation is done by the will of the player inside the head thanks to the cooperation of the brain and the neural implant. The authors of the paper argue that if we do not object to the implant in the third case being part of our cognition, we should regard external resources for cognitive tasks as being cognitive as well. In other words, we should not privilege the skin and the skull to be the boundary of cognition which the authors consider arbitrary and an unsubstantiated historical prejudice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"inga-and-otto-experiment\" name=\"inga-and-otto-experiment\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Inga and Otto experiment\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>The famous Inga and Otto experiment tries to show that if our beliefs about the state of the world are external to our head, we should argue that a part of our cognition is extended beyond the brain and skull boundary. The experiment lets us imagine two people, Inga and Otto. Both want to go to see an art exhibition at the MOMA. Inga does not know where the museum is but after consulting her memory, she remembers that the museum is on the 53\u003Csup>rd\u003C\u002Fsup> street and goes in. Next, imagine Otto who suffers from a mild Alzheimer’s and carries a notebook with himself into which he writes the vital information. Otto also wants to see the exhibition. Naturally, he cannot remember the street but after consulting his notebook, he finds the street address and goes in.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The authors of the paper suggest following: Otto goes to the museum because he wants to go and because he \u003Cem>believed even before consulting his notebook\u003C\u002Fem> that the museum is on 53\u003Csup>rd\u003C\u002Fsup> street. We do not have a problem to endorse that Inga believed before consulting her biological memory that she knew where the museum is and the authors argue that Otto’s belief is the same even though the substrate of the memory is different. Clark and Chalmers write that Otto’s memory “functions just like the information constituting an ordinary nonoccurrent belief—it just happens that this information lies beyond the skin” (Clark & Chalmers, 1998)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"parity-principle\" name=\"parity-principle\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Parity principle\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>The authors do not make their case suggesting that there is \u003Cem>no\u003C\u002Fem> difference between the biological and non-biological memories. Instead, in their original paper, they propose that the external memory device such as a notebook \u003Cem>functions\u003C\u002Fem> as a process that is functionally identical to how the brain works. In fact, this functionalist approach to extended mind thesis represents the core argument later called \u003Cem>the parity principle\u003C\u002Fem> which in the original paper reads as follows:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“If, as we confront some task, a part of the world functions as a process which, \u003Cem>were it done in the head\u003C\u002Fem>, we would have no hesitation in recognizing as part of the cognitive process, then that part of the world \u003Cem>is\u003C\u002Fem> (so we claim) part of the cognitive process.” (emphasis in the original)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Of course, such a definition may lead to an impossibly broad extension of the mind, counting other people and even the whole internet as parts of our mind. To specify what counts as cognitive in the external world, the authors list four criteria that I will summarize here and that John Sutton (Sutton, 2010) calls “glue and trust” criteria: First, the external object such as Otto’s notebook must be a constant in one’s life, meaning that rarely will a person take action without the external object. Second, the information is readily available. Third, after retrieving the information, the person automatically endorses it. Fourth, the information from the external object has been consciously endorsed in the past. The parity principle is a probe based on the functionalist perspective of the mind designed, as Clark comments, to “free us from mere bio-chauvinistic prejudices”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"active-externalism\" name=\"active-externalism\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Active externalism\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>The given examples of Otto or Patrick James should stimulate our intuitions enough to see clearly that taking the external technological objects away from them would drastically reduce their memory and cognitive competency, leading to change in their personalities as well. On this view, we have to acknowledge that the relationship between humans and technological objects is indeed much more intimate and transformative that would otherwise seem. As Clark and Chalmers explain:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>“the human organism is linked with an external entity in a two-way interaction, creating a \u003Cem>coupled\u003C\u002Fem> system that can be seen as a cognitive system in its own right. All the components in the system play an active causal role, and they jointly govern behaviour in the same sort of way that cognition usually does” (Clark & Chalmers, 1998)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark and Chalmers call this coupled human-technology relationship \u003Cem>active externalism\u003C\u002Fem>, distinguishing it from the previously known semantic externalisms advocated by Putnam and Burge. Active externalism, as opposed to passive, semantic externalisms, emphasises the active and direct impact of external objects on our behaviour. Embracing active externalism means that tools and methods for studying and explaining human behaviour must change. Whereas the internalist view on the mind and cognition would argue that to study human cognition requires only to “look inside the head”, active externalism proposes that when we use technological objects and external features of the world, we become participants of higher-order cognitive systems that have emergent properties that we would not otherwise find by a close analysis of individual components of such coupled systems. As the original paper reminds us, active externalism is closely related to other approaches in different fields, such as the distributed cognition approach by Hutchins (Hutchins, 1995) where the cognition is distributed between human agents and external objects, or phenomenologically-inspired situated cognition in human-computer interaction (Suchman, 1987) or robotics and artificial intelligence (Brooks, 1991) in which dynamical, real-time and two-way coupling with the environment serving as its own best representation help humans and robots solve ad-hoc problems.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Parity criticism and second-wave EM\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Although the first-wave EM based on the functionalist parity principle and coupled, two-way interactive systems attracted a large following, it was not without its critics. The main criticism against the firstwave EM came from Adams and Aizawa (Adams & Aizawa, 2001; Adams & Aizawa, 2007).  Their criticisms centres around the notion of “intrinsic content” and the inability to clearly distinguish the “mark of cognitive”. They argue that only internal, that is neural representations have intrinsic content and therefore can be regarded as cognitive, instead of a derivative content that we find in the case of Otto who according to this analysis must first interpret the perceptual data, which is something Inga need not do. Even though Clark responded to these objections and others criticizing the functional similarity of various internal and external processes (Clark, 2005; Clark, 2010), John Sutton (Sutton, 2010) presents another criticism and suggestion that moves the EM thesis beyond the parity principle.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sutton warns about the possible problem if we commit ourselves to a strong variant of the parity principle and treat the internal and external components of the cognitive systems as equal. Sutton cites John Haugeland who takes the functionalistic isomorphism to its extreme when he argues that we should not\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“treat brain and body as clearly separable components joined at a well-defined psychophysical interface, nor can we slide ‘the hump in the rug’ outward by identifying principles interfaces between body or sense organs and the physical world […] we have to make it all lie flat”. (Haugeland, 1998, Pages 228-229)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Haugeland’s flat ontology without distinction influenced by the parity principle presents an issue if we want to study individual differences among people that “connect” to those extended bio-technological systems via those interfaces that Haugeland dismisses. And Sutton believes that keeping the distinct features of the biological and non-biological is necessary because there are in fact important and interesting differences between humans and artefacts, even though the higher-order extended systems may smooth them “under the rug” as Haugeland claims. As Suttons argues, clearly extended mind research needs to study the human component because humans are not blank slates, having species and individually specific differences. The study of non-human components is necessary as well, no one would argue that Otto’s notebook is the same as Inga’s memory cells in her brain. Moreover, if the parity principle reduces all external artefacts to their functions and interfaces provided to us, we would not need, as Suttons says, “media theory, history, or any other ‘social, cultural, and technological studies’ in cognitive science” (Sutton, 2010, Page 200).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Therefore, the parity principle must be fundamentally incomplete and at best a sufficient but not a necessary condition for EM thesis. Sutton (Sutton, 2010) therefore suggests loosening the requirements for EM thesis and instead of focusing on the functional isomorphism, we should stress the importance of \u003Cem>complementarity \u003C\u002Fem>of the internal and the external. Such a position of stressing rather the complementarity, according to Sutton, would move the EM thesis to its second wave beyond the parity principle.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark himself says that the brain does not have to replicate whatever useful processes the external objects provide. Rather, it\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“must learn to \u003Cem>interface\u003C\u002Fem> with the external media in ways that maximally exploit their particular virtues”. (Clark, 1997, Page 220) (my emphasis)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Sutton adds that our brains are “leaky associative engine[s]” that rely on “need media, objects, and other people to function fully as minds”. The complementarity version of EM keeps the distinction between the internal and the external and importantly shifts our attention to how these two parts can, despite their natural differences, actually interact with each other, with which Clark agreed already in 1998, when he suggested that the extended mind thesis should turn “primarily on the way disparate inner and outer components co-operate so as to yield integrated larger systems capable of supporting various […] forms of adaptive success” (Clark, 1998).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It seems that the first wave was occupied with comparing the emergent \u003Cem>outcomes \u003C\u002Fem>of various interactions between humans and various forms of media as if we were looking at the system from a bird’s perspective. The second wave, however, agrees with the existence and importance of emergent properties on the large scale of extended mind systems, but nevertheless looks closely at the interactions between the system’s components that are the cause of the emergent properties in the first place.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Andy Clark writes that: “[t]he cash value of the emphasis on extended systems (comprising multiple heterogeneous elements) is thus that it forces us to attend to the interactions themselves: to see that much of what matters about human-level intelligence is hidden not in the brain, nor in the technology, but in the complex […] interactions and collaborations between the two.”\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Then Clark continues with a prophetic voice:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>“The study of these interaction[s] […] is not easy and depends both on new multidisciplinary alliances and new forms of modelling and analysis. The pay-off, however, could be spectacular: nothing less than a new kind of cognitive scientific collaboration involving neuroscience, physiology, and social, cultural, and technological studies in about equal measure”. (Clark, 2001, Pages 153-154)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Sutton calls this turn to study the interactions and relations between the inner and external resources \u003Cem>the science of the interface\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>The science of the interface\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>The primary question in the hypothetical science of the interface is how we interface with technology and what is the taxonomy of interfaces that enable such interaction. The question can be tackled from various sides using the methods and tools from a variety of disciplines, which satisfies Sutton’s and Clark’s call for the interdisciplinary approach to extended mind.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Through the lens of the science of the interface Sutton explicitly touches upon ontological questions and a subject-object dichotomy when he writes that the second-wave EM must take into account that when the inner and external resources are “brought to the interface with all […] different media and symbolic technologies”, then “interacting with different external artefacts” and “interfacing” with them is “often inherently transformative”. Surprisingly, we can hear in Sutton’s words the fundamental McLuhan’s ideas about the process of mediation as always being transformative as well as the media’s power to bring about “psychic and societal” changes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Moreover, McLuhan’s program of studying the historical examples of media and their influences on the society can be clearly seen in the “historical cognitive science” that Sutton argues for. The argument for such activity is in the light of extended mind thesis straightforward: if we agree that cognition is extended and distributed, it means that the brain is a historically influenced “biosocial organ” because of sociocultural layers that have causal power in our cognition. According to Merlin Donald, whom Sutton cites, culturally specific technologies and media “have constituted part of human cognitive architecture since the upper Palaeolithic period” (Sutton, 2008).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lastly, the science of the interface must accommodate the role of context in the use of technology. Given the fact that different media and technologies feature different interfaces that will furthermore afford different kinds of interaction based on the contextual clues that a human may or may not take advantage of, Sutton argues that the second-wave EM is “an invitation to give detailed attention to […] differences [in kinds of interaction] in specific contexts and case studies” (Sutton, 2010). Sutton calls for anthropological or ethnographic accounts of how real-world coupling of humans and technologies actually works. The call may remind us of the seminal work by a cognitive ethnographer Edwin Hutchins who developed a related approach to extended mind theory called “distributed cognition” when he published a detailed ethnographic report about the way the ship crew controls a large navy ship by distributed the control over various people and objects (Hutchins, 1995).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Cognitive anthropological study of the real-world coupling of humans and technology faces a methodological and philosophical issue that phenomenologically informed ethnography is well aware of: studying the use of technology means that we are concerned with practical skills of coping in the world in various types of human activity and the articulation of practical skills, especially at the expert level, proves to be extremely difficult because expertise “relies on an immense reservoir of practical skill memory, embodied somehow in the fibres and in the sedimented ability to sequence technical gestures appropriately, verbal descriptions of it (by either actors or observers) will be inadequate” (Sutton, 2008). For example, we can imagine a situation where we have to explain to visitors from a different planet how humans walk. At a superficial level, the verbal description of walking will be sufficient. But once we are compelled to provide a detailed account of walking, at some level the best we can do is to show \u003Cem>how\u003C\u002Fem> we do that. This invokes the distinction made by Hubert Dreyfus (Dreyfus, 1979; Dreyfus, 1992; Dreyfus, 2009) who, arguing against the older, symbolic approach to artificial intelligence research, divided knowledge into “what” declarative and “how” practical types. Or even Dreyfus’ mentor Heidegger who distinguished between present-at-hand and ready-to-hand (Heidegger & Macquarrie, Robinson, 2006) modes of coping with the world. Once we are becoming proficient enough in any activity involving tools, our perception of the activity undergoes a shift from very deliberate coping where we are highly aware of the tool (present-at-hand mode) to a proficient coping where the tool becomes transparent to us and ceases to occupy our awareness, instead our attention is focused on whatever goal we want to achieve, with the tool becoming an extended part of ourselves. To research coupling of technology and humans at the expert level, we have to immerse in the activity and become through apprenticeship experts ourselves (Sutton, 2008).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The science of the interface indeed seems like a massively interdisciplinary subject that can be studied via at least four viewpoints. First one resembles Sutton’s project of historical cognitive science that McLuhan was already participating in even before the idea of such field existed and consists primarily of analysing and explaining how past technologies throughout ages co-constituted our cognition and in turn led to changes in society and culture. Second, how and why technology works the way it does and how it interacts with us from the engineering and design point of view. This viewpoint is routinely discussed and solved in the human-computer interaction community. Third, what are the stable psychological and cognitive attributes, if any, with which we bring to the interaction with technology. Fourth, how does the interaction with technology work from the experiential point of view, in other words, how does the interaction with technology reveal for us and what are the transformative effects on our cognition as well as the personal identity? Here, the (post)phenomenological analysis of humantechnology relations and its concept of technological mediation that treats explicitly the co-constitution of humans and technology and dispels with subject-object dichotomy will be helpful. Furthermore, phenomenologically oriented ethnography informs us that the researcher must herself become an expert in a given activity to attain a rich understanding of context-dependent interaction with the tools.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Conclusion\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>McLuhan’s life project of mapping out the influence of technology on our cognition, which in turn shapes our culture and society, is increasingly not only vindicated but also developed further by extended mind where McLuhan is not routinely cited, if at all. McLuhan set out to understand the deep effects of technology on our lives and equate historical changes with its introduction to our culture. McLuhan was also the first media theoretician who warned us that if we want to understand the workings of media, we should not be blinded by the content of media and instead turn our attention the formal and technical aspects of how media enable the human-technology interaction.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Extended mind theory in its second-wave incarnation goes beyond the unreasonably strict functionalist isomorphism of parity principle and the call to flatten out any distinction between the biological and non-biological components of extended cognitive systems. Instead, the second-wave EM acknowledges the obvious deeper and meaningful differences between the components and makes their incompatibility and the possibility of mutual interaction the main issue for extended mind research, which is embodied in the proposed \u003Cem>the science of the interface.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>By this turn to interaction and interface, extended mind research could benefit greatly from a closer cooperation with already established fields such as media theory, human-computer interaction and (post)phenomenology that treats the mediation effects, interface and human-technology relationships as their main research problem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cstrong>References \u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Adams, F. & Aizawa, K. (2001). The bounds of cognition [Online]. \u003Cem>Philosophical Psychology\u003C\u002Fem>, \u003Cem>vol. \u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>14\u003C\u002Fem>(issue 1), 43-64. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1080\u002F09515080120033571\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Adams, F. & Aizawa, K. (2007). \u003Cem>The bounds of cognition\u003C\u002Fem>. Oxford: Blackwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bratton, B. (2015). \u003Cem>The stack: on software and sovereignty\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Brooks, R. (1991). Intelligence without representation [Online]. \u003Cem>Artificial Intelligence\u003C\u002Fem>, \u003Cem>vol. 47\u003C\u002Fem>(1-3), 139-159. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1016\u002F0004-3702(91)90053-M\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2005). Intrinsic content, active memory and the extended mind [Online]. \u003Cem>Analysis\u003C\u002Fem>, \u003Cem>vol. 65\u003C\u002Fem>(issue 1), 1-11. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1093\u002Fanalys\u002F65.1.1\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. & Chalmers, D. (1998). The Extended Mind [Online]. \u003Cem>Analysis\u003C\u002Fem>, \u003Cem>vol. 58\u003C\u002Fem>(issue 1), 7-19. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1093\u002Fanalys\u002F58.1.7\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (1997). \u003Cem>Being there: putting brain, body, and world together again\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark,   A.        (1998). Author’s          response          [Online].          \u003Cem>Metascience\u003C\u002Fem>,    \u003Cem>vol.      7\u003C\u002Fem>(issue 1),        95-104. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002FBF02913278\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2001). Natural-Born Cyborgs?. In \u003Cem>Cognitive Technology: Instruments of Mind\u003C\u002Fem> (pp. 17-24). Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002F3-540-44617-6_2\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2001). \u003Cem>Mindware: an introduction to the philosophy of cognitive science\u003C\u002Fem>. New York: Oxford University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2008). \u003Cem>Supersizing the mind: embodiment, action, and cognitive extension\u003C\u002Fem>. Oxford: Oxford University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2010). Memento’s Revenge: The Extended Mind, Extended [Online]. In R. Menary (ed.), R.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Menary            (ed.),    \u003Cem>The      Extended         Mind\u003C\u002Fem>    (pp.      43-66). The      MIT     Press. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.7551\u002Fmitpress\u002F9780262014038.003.0003\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Deuze, M. (2015). \u003Cem>Media life: Život v médiích\u003C\u002Fem>. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. (1992). \u003Cem>What computers still can’t do: a critique of artificial reason\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. (1979). \u003Cem>What computers can’t do: the limits of artificial intelligence\u003C\u002Fem>. New York: Harper Colophon Books.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. (2009). How Representational Cognitivism Failed and is being replaced by Body\u002FWorld Coupling. In \u003Cem>After cognitivism a reassessment of cognitive science and philosophy\u003C\u002Fem> (pp. 39-73). Dordrecht: Springer.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Eede, Y. (2012). \u003Cem>Amor technologiae: Marshall McLuhan as philosopher of technology : toward a philosophy of human-media relationships\u003C\u002Fem>. Brussels: VUBPRESS.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ferenc, J. (2018). \u003Cem>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fem> (Diplomová práce). Praha.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Haugeland, J. (1998). Mind embodied and embedded. In \u003Cem>Having thought: essays in the metaphysics of mind\u003C\u002Fem> (pp. 207-237). Cambridge, Mass.: Harvard University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger, M. & Macquarrie, J., Robinson, E. (2006). \u003Cem>Being and time\u003C\u002Fem>. Oxford: Blackwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hutchins, E. (1995). \u003Cem>Cognition in the wild\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Marcus, G. (2008). What if HM had a Blackberry?: Coping with amnesia, using modern technology\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>[Online].                       \u003Cem>Psychology                       Today\u003C\u002Fem>.                      Retrieved                      from\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>https:\u002F\u002Fwww.psychologytoday.com\u002Fus\u002Fblog\u002Fkluge\u002F200812\u002Fwhat-if-hm-had-blackberry\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan, M. (1978). The Brain and the Media: The “Western” Hemisphere [Online]. \u003Cem>Journal of Communication\u003C\u002Fem>, \u003Cem>vol. 28\u003C\u002Fem>(issue 4), 54-60. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1111\u002Fj.1460-2466.1978.tb01656.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan, M. (1994). \u003Cem>Understanding media: the extensions of man\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Petříček, M. (2009). \u003Cem>Myšlení obrazem: průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé\u003C\u002Fem>. Praha: Herrmann & synové.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Suchman, L. (1987). \u003Cem>Plans and situated actions: the problem of human-machine communication\u003C\u002Fem>. New York: Cambridge University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sutton, J. (2008). Material Agency, Skills and History: Distributed Cognition and the Archaeology of\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Memory [Online]. In C. Knappett (ed.) & L. Malafouris (ed.), C. Knappett (ed.) & L. Malafouris (ed.),\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>Material Agency\u003C\u002Fem> (pp. 37-55). Boston, MA: Springer US. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002F978-0-387-74711-8_3\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sutton, J. (2010). Exograms and Interdisciplinarity: History, the Extended Mind, and the Civilizing Process [Online]. In R. Menary (ed.), R. Menary (ed.), \u003Cem>The Extended Mind\u003C\u002Fem> (pp. 189-225). The MIT\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Press. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.7551\u002Fmitpress\u002F9780262014038.003.0009\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\">[1]\u003C\u002Fa> The most obvious example is the internet. It is a vast network of interconnected computers, smart and other devices.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#_ftnref2\" name=\"_ftn2\">[2]\u003C\u002Fa> According to (Eede, 2012, Pages 167-168), Marshall McLuhan uses the words “interface” and “translation”, even “medium” and “technology” interchangeably.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Source: https:\u002F\u002Fmedium.com\u002F@wordsandsuch\u002Fprototyping-the-extended-mind-b522a145335e Abstract The seminal paper by Clark and Chalmers (1998a) introduced the Extended Mind (EM) thesis, the parity principle, and arguments for the active externalist view on cognition. The proponents of the EM treat the external world and technological artefacts as constitutive parts of our cognition that are tightly coupled with the internal brain […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-542","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F542",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=542",[62],{"count":63,"href":64},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F542\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},836,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F542\u002Frevisions\u002F836",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=542",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=542",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=542",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"cs":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"Věda o interface v rozšířené kognici a její paralely s McLuhanovou teorií médií","veda-o-interface-v-rozsirene-kognici-a-jeji-paralely-s-mcluhanovou-teorii-medii","Esej o teorii rozšířené mysli, jejím posunu od principu parity ke komplementaritě a o tom, jak „věda o interface“ navazuje na McLuhanovu teorii médií.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"La ciencia de la interfaz en la cognición extendida y sus paralelos con la teoría de los medios de McLuhan","la-ciencia-de-la-interfaz-en-la-cognicion-extendida-y-sus-paralelos-con-la-teoria-de-los-medios-de-mcluhan","Ensayo sobre la teoría de la mente extendida, su paso del principio de paridad a la complementariedad y lo que una «ciencia de la interfaz» comparte con McLuhan.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"La science de l’interface dans la cognition étendue et ses parallèles avec la théorie des médias de McLuhan","la-science-de-l-interface-dans-la-cognition-etendue-et-ses-paralleles-avec-la-theorie-des-medias-de-mcluhan","Essai sur la théorie de l’esprit étendu, son passage du principe de parité à la complémentarité, et ce qu’une « science de l’interface » partage avec McLuhan.","\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"bh kp lq c\" role=\"presentation\" src=\"https:\u002F\u002Fmiro.medium.com\u002Fv2\u002Fresize:fit:900\u002F1*ehXm6az9MTe2hgCBKuVTXw.jpeg\" alt=\"\" width=\"450\" height=\"529\" \u002F>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: https:\u002F\u002Fmedium.com\u002F@wordsandsuch\u002Fprototyping-the-extended-mind-b522a145335e\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Ch2>Abstrakt\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Přelomový článek Clarka a Chalmerse (1998a) představil tezi rozšířené mysli (Extended Mind, EM), princip parity a argumenty pro aktivně externalistický pohled na kognici. Zastánci EM považují vnější svět a technologické artefakty za konstitutivní součásti naší kognice, které jsou těsně spřaženy s vnitřními mozkovými procesy, a vytvářejí tak interaktivní rozšířené a distribuované kognitivní systémy vyššího řádu (Sutton, 2008; Hollan et al., 2000). Podle EM naše kognice prosakuje do prostředí a potřebuje média, technologické objekty a jiné lidi, aby mohla jako mysl řádně fungovat (Sutton, 2010), což z lidských bytostí činí rozené kyborgy (Clark, 1998b, 2001, 2004).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V reakci na kritiku (Adams & Aizawa, 2001) se teorie EM odklonila od izomorfních omezení principu parity a vstoupila do své druhé vlny, která zdůrazňuje komplementaritu biologického a nebiologického. Zatímco první vlna EM stírá jakýkoli rozdíl mezi vnitřními a vnějšími složkami tím, že funkčně stejné prvky analyzuje jako rovnocenné, komplementarita druhé vlny jejich analytické oddělení zachovává a umožňuje nám obrátit pozornost k tomu, jak se tyto složky navzájem propojují skrze interface. Badatelé v oblasti EM proto volají po „vědě o biotechnologické mysli“ (Clark, 2002) či „vědě o interface“ (Sutton, 2010), která by zkoumala, jak technologie poskytuje naší kognici oporu, a jak interface díky svým zprostředkujícím účinkům spojuje a přetváří zdánlivě ontologicky stabilní vlastnosti vnitřních a vnějších složek.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Přestože teze EM vznikla v kontextu kognitivní vědy a filosofie mysli, od počátku využívala myšlenkové experimenty o tom, jak interagujeme s technologickými médii (Tetris, papírové zápisníky), aby rozhýbala naše staré intuice o mysli a jejím vztahu k vnějšímu světu. Právě toto propojení filosofie, technologie a médií mě vede k tomu, abych obě strany interface, člověka a technologii, analyzoval prostřednictvím základních myšlenek mediální teorie Marshalla McLuhana, který hlasitě zastával názor, že technologie přináší do lidských záležitostí „psychické a společenské“ změny.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tématem mé přednášky je prozkoumat teorii rozšířené mysli na pozadí McLuhanovy teorie médií a načrtnout přístup k „vědě o interface“, v níž lze interface chápat jako proces zprostředkování, který je vždy přetvářející silou mezi dvěma či více nesourodými stranami, jež ke své interakci potřebují prvek uprostřed.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Žijeme v době, kdy je většina našich interakcí s ostatními lidmi i s vnějším světem technologicky zprostředkována (Deuze, 2015). Náš svět je digitální a naše technologie je všudypřítomná. Většina toho, čemu říkáme technologie, však zůstává v pozadí jako součást masivně distribuovaných, vícevrstvých a vzájemně propojených infrastruktur (Bratton, 2015).\u003Ca href=\"#_ftn1\" name=\"_ftnref1\">\u003Csup>[1]\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fa> Abychom získali přístup k jejich funkcím, potřebujeme otevřené okno, které by zmírnilo a vyhladilo všechny rozdíly mezi člověkem a technologií, a umožnilo tak interakci. Co bychom ale měli v tom okně vidět kromě funkčních a estetických afordancí, které jako uživatelé hledáme? Ukazuje se, že okno, které můžeme nazvat interface technologie, nereprezentuje realitu tím, že by ji napodobovalo strategií mimésis, jak ji známe z výtvarného umění. Jeho strategie je naopak opačná: \u003Cem>skrýt \u003C\u002Fem>realitu technologie tím, že naprostou složitost technologických infrastruktur zredukuje na úroveň, kterou lidské kognitivní schopnosti dokážou vnímat a zvládat. Z tohoto pohledu se povaha interface technologií problematizuje jako něco mnohem hlubšího než pouhá pevná obrazovka zobrazující grafické uživatelské rozhraní plné ikon a oken, jaké známe z dnešních osobních počítačů a chytrých zařízení. Přestože interface mnoha technologických zařízení má vizuální stránku, je kromě reprezentace něčeho existujícího, například fotografií či videí, také novým, syntetickým obrazem, respektive kognitivní mapou technologické infrastruktury, kterou vytvářejí inženýři a designéři, aby skryli skutečnou složitost technologie a nabídli jen ty funkce, které uživatelé považují za užitečné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podobně jako jazykový tlumočník nebo mediátor v právním sporu stojí interface jako třetí, jako prvek mezi dvěma stranami, které by spolu jinak nemohly komunikovat. Konkrétně v technice vytváří vztah mezi lidmi a technologií. Když interface\u003Ca href=\"#_ftn2\" name=\"_ftnref2\">\u003Csup>[2]\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fa> zprostředkovává či překládá, jinými slovy funguje správně, paradoxně se něco ztrácí nebo přetváří, což je však vůbec předpokladem toho, aby byl médiem, neboť procesu zprostředkování či překladu je vlastní přeměna všeho, co se mezi dvěma či více nekompatibilními stranami vyměňuje.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"mcluhans-medium\" name=\"mcluhans-medium\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>McLuhanovo médium\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>To je hlavní myšlenka vtělená do slavného výroku „médium je poselství“ teoretika médií Marshalla McLuhana či do díla českého fenomenologa Miroslava Petříčka (McLuhan, 1994; Petříček, 2009, s. 10–12). Podle McLuhana bychom se místo otázek po mediálních institucích nebo obsahu médií (obsahu knihy či videí na YouTube) měli soustředit na technologii samotnou a na její formální a jedinečné vlastnosti, s nimiž interagujeme. Pro McLuhana je technologie \u003Cem>extenzí\u003C\u002Fem> přirozených smyslových schopností a každá extenze přináší jiné změny v naší kognici, které prostupují od jednotlivců až ke společnosti jako celku. McLuhan zasvětil své dílo mapování dopadu různých technologií, jako je fonetická abeceda, knihtisk nebo televize, na naši kulturu, ale i na naše kognitivní schopnosti. Kvůli tomuto zaujetí silou technologické změny byl McLuhan obviňován z technologického determinismu. Mnoho vět v jeho díle tak skutečně vyznívá, například když prohlašuje „fonetickou abecedu, a jedině ji, [za] technologii, která byla prostředkem k vytvoření ‚civilizovaného člověka‘“ (McLuhan, 1994, s. 84), nebo odvážné tvrzení, že „[k]nihtisk v šestnáctém století vytvořil individualismus a nacionalismus. Analýza programu a ‚obsahu‘ nenabízí žádné vodítko k magii těchto médií […]“ (McLuhan, 1994, s. 19–20). McLuhan ale vyjádřil i mnohem nuancovanější verzi síly technologie, v níž se člověk a technologie navzájem ovlivňují v kybernetické zpětnovazební smyčce (McLuhan, 1994, s. xxi).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Máme McLuhanovo pojetí technologie jako extenze našich smyslů brát doslova, nebo jde jen o dobře zvolenou metaforu „pouhého“ badatele v oboru anglické literatury? McLuhan to se svými názory na to, jak technologie formuje naše kognitivní schopnosti, zjevně myslel vážně, když shrnoval výzkum kognice negramotných lidí či výzkum kognitivní vědy a neurověd, který jako by potvrzoval jeho trvání na vlivu fonetické abecedy vedoucí k západnímu „lineárnímu myšlení“. (McLuhan, 1978) Jak nás ale technologie a její interface \u003Cem>skutečně\u003C\u002Fem> přetvářejí, nás i naše společnosti, když jim dovolíme stát se součástí naší kultury\u003Cem>?\u003C\u002Fem> Odpověď spočívá v tom, co McLuhan jako jeden z mála humanitních vědců studoval: v konvergenci kognitivní vědy, analýzy našich vztahů k technologiím a technických znalostí, které stojí za konstrukcí interface, jimiž je takový vztah umožněn.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud nás technologie skutečně přetváří netriviálním způsobem, vyvstávají vzrušující nové otázky, které by neměly být přenechány jen inženýrům či designérům, ale měly by se přirozeně stát součástí filosofie techniky. Pokud je například můj iPhone součástí mé kognice, bude jeho odcizení považováno nejen za krádež, ale i za útok na mé zdraví? Pokud jsou jiná chytrá zařízení nějakým způsobem součástí naší kognice, znamená to, že designéři mají moc doslova navrhovat naši mysl?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V následujících částech prozkoumám, jak současný výzkum v druhé vlně teorie rozšířené mysli sdílí McLuhanův projekt zkoumat, jak nás technologie \u003Cem>rozšiřuje\u003C\u002Fem>. Ukážu navíc, že McLuhanův důraz na studium procesu zprostředkování, tedy toho, co bychom měli nazývat interface (Ferenc, 2018), je zakotven v současném výzkumu EM, přestože nikdo z jeho představitelů mediálního teoretika nutně necituje jako přímý zdroj.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>První vlna teze rozšířené mysli\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Přelomový článek Clarka a Chalmerse z roku 1998 představil pojem rozšířenosti naší mysli a kognice širší komunitě kognitivní vědy a filosofie mysli. Od vydání článku se Andy Clark stal jedním z hlavních zastánců této teze a napsal několik knih o intimním vztahu mezi lidmi, technologií a světem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Teze rozšířené mysli (EM) navrhuje, abychom vnější svět považovali za součást našeho kognitivního zpracování a za určitých okolností i za součást naší mysli. Teze EM přitom neargumentuje pouze ve prospěch zdravorozumové představy, že vnější objekty, jako je technologie, hrají, když je používáme, důležitou roli v našem každodenním zacházení se světem. Intimita tohoto spojení je mnohem hlubší a naznačuje jiný obraz: technologie není další vrstvou nad existujícími pevnými vrstvami biologickými, kognitivními a mentálními, nýbrž, ontologicky řečeno, je všechny aktivně \u003Cem>spoluutváří\u003C\u002Fem>. Clark (Clark, 2001) argumentuje pozoruhodně podobně jako před ním McLuhan, že:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„[…] nástroje a kultura jsou skutečně stejnou měrou určovateli naší přirozenosti jako jejími produkty. Naše mozky jsou (od přirozenosti) neobvykle plastické a jejich biologicky náležité fungování vždy zahrnovalo nábor a využívání nebiologických opor a lešení. Více než kterýkoli jiný tvor na planetě se my lidé ukazujeme jako rození kyborgové“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Abychom překonali předsudek internalistického pohledu na kognici a mysl, využívají zastánci teze různé myšlenkové experimenty, které mají naši intuici „napumpovat“. Krátce zde zmíním čtyři z nich: poznámku Richarda Feynmana, osobní příběh Patricka Jamese, jáhna v katolickém kostele, který trpí amnézií a používá technologie, aby udržel svůj život pohromadě, a slavné myšlenkové experimenty s Tetrisem a s Ingou a Ottou z původního článku o EM.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"feynmans-notes\" name=\"feynmans-notes\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Feynmanovy poznámky\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Slavného fyzika Richarda Feynmana se historik vědy Charles Weiner v rozhovoru ptal na jeho pracovní návyky. Clark ve své knize \u003Cem>Supersizing the mind\u003C\u002Fem> převypráví příběh setkání těchto dvou mužů a zmiňuje radost, s jakou se historik díval na pracovní poznámky a řekl, že jde o důležitý \u003Cem>záznam\u003C\u002Fem> Feynmanovy práce. Feynman historika zarazil, když odpověděl, že poznámky nejsou záznamem, nýbrž prací samotnou. (Clark, 2008, s. xxv)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"patrick-jamess-memento\" name=\"patrick-jamess-memento\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Memento Patricka Jamese\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Ve filmu Memento trpí hlavní postava anterográdní amnézií, která jí brání vytvářet nové vzpomínky, a spoléhá na vnější předměty, jako jsou polaroidové fotografie či tetování na těle, aby si připomínala podstatné informace. Se stejnou poruchou bojuje skutečný člověk v USA jménem Patrick Jones, který slouží jako jáhen v katolickém kostele (Marcus, 2008). Kvůli úrazu mozku v dětství a následným otřesům mozku rovněž nedokáže vytvářet nové vzpomínky. Na rozdíl od postavy z filmu se Jones spoléhá na nejnovější technologie, aby měl svůj život i práci v pořádku. Kdykoli mu selže paměť, nahlédne do svého iPhonu a aplikace Evernote.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"tetris\" name=\"tetris\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Tetris\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Myšlenkový experiment s Tetrisem (Clark & Chalmers, 1998) se týká člověka, který tuto hru hraje. Autoři nás vybízejí, abychom si představili tři podobné případy. V prvním případě hráč geometrické tvary (neboli zoidy) na obrazovce otáčí mentálně ve své hlavě. Ve druhém případě může hráč zoidy otáčet pomocí klávesnice. Ve třetím, kyberpunkovém případě má tentýž hráč neurální implantát, který simuluje fyzické otáčení pomocí klávesnice, tentokrát však celý proces otáčení probíhá z vůle hráče uvnitř hlavy díky spolupráci mozku a neurálního implantátu. Autoři článku argumentují, že pokud nenamítáme nic proti tomu, aby implantát ve třetím případě byl součástí naší kognice, měli bychom i vnější zdroje pro kognitivní úlohy považovat za kognitivní. Jinými slovy, neměli bychom privilegovat kůži a lebku jako hranici kognice, což autoři považují za svévolný a nepodložený historický předsudek.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"inga-and-otto-experiment\" name=\"inga-and-otto-experiment\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Experiment s Ingou a Ottou\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Slavný experiment s Ingou a Ottou se snaží ukázat, že pokud jsou naše přesvědčení o stavu světa mimo naši hlavu, měli bychom tvrdit, že část naší kognice je rozšířena za hranici mozku a lebky. Experiment nás nechává představit si dva lidi, Ingu a Ottu. Oba se chtějí podívat na výstavu umění v MoMA. Inga neví, kde muzeum je, ale když se poradí se svou pamětí, vzpomene si, že je na 53\u003Csup>rd\u003C\u002Fsup> Street, a vydá se tam. Pak si představme Ottu, který trpí mírnou formou Alzheimerovy choroby a nosí s sebou zápisník, do něhož si zapisuje důležité informace. Otto chce výstavu také vidět. Ulici si přirozeně zapamatovat nedokáže, ale když nahlédne do svého zápisníku, najde adresu a vydá se tam.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Autoři článku navrhují následující: Otto jde do muzea, protože tam jít chce a protože \u003Cem>věřil ještě předtím, než nahlédl do svého zápisníku\u003C\u002Fem>, že muzeum je na 53\u003Csup>rd\u003C\u002Fsup> Street. Nemáme problém uznat, že Inga ještě předtím, než se poradila se svou biologickou pamětí, věřila, že ví, kde muzeum je, a autoři argumentují, že Ottovo přesvědčení je totéž, přestože substrát paměti je jiný. Clark a Chalmers píší, že Ottova paměť „funguje stejně jako informace tvořící běžné neaktuální přesvědčení – jen se tato informace náhodou nachází za hranicí kůže“ (Clark & Chalmers, 1998)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"parity-principle\" name=\"parity-principle\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Princip parity\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Autoři svůj argument nestaví na tvrzení, že mezi biologickou a nebiologickou pamětí není \u003Cem>žádný\u003C\u002Fem> rozdíl. Ve svém původním článku naopak navrhují, že vnější paměťové zařízení, jako je zápisník, \u003Cem>funguje\u003C\u002Fem> jako proces funkčně totožný s tím, jak pracuje mozek. Tento funkcionalistický přístup k tezi rozšířené mysli ve skutečnosti představuje jádro argumentu, později nazvaného \u003Cem>princip parity\u003C\u002Fem>, který v původním článku zní takto:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Pokud při řešení nějakého úkolu funguje část světa jako proces, který bychom, \u003Cem>kdyby probíhal v hlavě\u003C\u002Fem>, bez váhání uznali za součást kognitivního procesu, pak tato část světa \u003Cem>je\u003C\u002Fem> (jak tvrdíme) součástí kognitivního procesu.“ (zdůraznění v originále)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Taková definice samozřejmě může vést k nemožně širokému rozšíření mysli, které by za součást naší mysli počítalo i jiné lidi, a dokonce celý internet. Aby autoři upřesnili, co se ve vnějším světě počítá za kognitivní, uvádějí čtyři kritéria, která zde shrnu a která John Sutton (Sutton, 2010) nazývá kritérii „lepidla a důvěry“: Zaprvé, vnější objekt, jako je Ottův zápisník, musí být v životě člověka stálicí, což znamená, že člověk jen zřídka jedná bez tohoto vnějšího objektu. Zadruhé, informace je snadno dostupná. Zatřetí, po vyvolání informace ji člověk automaticky přijímá. Začtvrté, informace z vnějšího objektu byla v minulosti vědomě přijata. Princip parity je sondou založenou na funkcionalistickém pohledu na mysl, jejímž cílem je, jak poznamenává Clark, „osvobodit nás od pouhých biošovinistických předsudků“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"active-externalism\" name=\"active-externalism\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Aktivní externalismus\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Uvedené příklady Otty či Patricka Jamese by měly naše intuice podnítit natolik, abychom jasně viděli, že kdybychom jim vnější technologické objekty vzali, drasticky by se snížila jejich paměťová a kognitivní způsobilost, což by vedlo i ke změně jejich osobnosti. Z tohoto pohledu musíme uznat, že vztah mezi lidmi a technologickými objekty je skutečně mnohem intimnější a přetvářející, než by se jinak zdálo. Jak vysvětlují Clark a Chalmers:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>„lidský organismus je propojen s vnější entitou v obousměrné interakci, čímž vzniká \u003Cem>spřažený\u003C\u002Fem> systém, který lze považovat za kognitivní systém sám o sobě. Všechny složky systému hrají aktivní kauzální roli a společně řídí chování stejným způsobem, jakým to obvykle dělá kognice“ (Clark & Chalmers, 1998)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark a Chalmers nazývají tento spřažený vztah člověka a technologie \u003Cem>aktivním externalismem\u003C\u002Fem> a odlišují jej od dříve známých sémantických externalismů, jež hájili Putnam a Burge. Aktivní externalismus na rozdíl od pasivních, sémantických externalismů zdůrazňuje aktivní a přímý dopad vnějších objektů na naše chování. Přijmout aktivní externalismus znamená, že se musí změnit nástroje a metody zkoumání a vysvětlování lidského chování. Zatímco internalistický pohled na mysl a kognici by tvrdil, že ke studiu lidské kognice stačí „podívat se dovnitř hlavy“, aktivní externalismus navrhuje, že když používáme technologické objekty a vnější rysy světa, stáváme se účastníky kognitivních systémů vyššího řádu, které mají emergentní vlastnosti, jež bychom jinak pečlivou analýzou jednotlivých složek takových spřažených systémů nenašli. Jak nám připomíná původní článek, aktivní externalismus úzce souvisí s dalšími přístupy v různých oborech, jako je Hutchinsův přístup distribuované kognice (Hutchins, 1995), kde je kognice rozložena mezi lidské aktéry a vnější objekty, nebo fenomenologicky inspirovaná situovaná kognice v interakci člověka s počítačem (Suchman, 1987) či v robotice a umělé inteligenci (Brooks, 1991), v nichž dynamické obousměrné spřažení s prostředím v reálném čase, které slouží jako svá vlastní nejlepší reprezentace, pomáhá lidem i robotům řešit problémy ad hoc.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Kritika parity a druhá vlna EM\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Přestože si první vlna EM, založená na funkcionalistickém principu parity a na spřažených obousměrných interaktivních systémech, získala mnoho příznivců, neobešla se bez kritiků. Hlavní kritika první vlny EM přišla od Adamse a Aizawy (Adams & Aizawa, 2001; Adams & Aizawa, 2007). Jejich kritika se soustředí na pojem „vnitřního obsahu“ a na nemožnost jasně vymezit „znak kognitivního“. Tvrdí, že pouze vnitřní, tedy neurální reprezentace mají vnitřní obsah, a lze je proto považovat za kognitivní, na rozdíl od odvozeného obsahu, s nímž se setkáváme v případě Otty, který podle této analýzy musí nejprve interpretovat percepční data, což Inga dělat nemusí. Přestože Clark na tyto námitky i na další, které kritizovaly funkční podobnost různých vnitřních a vnějších procesů, odpověděl (Clark, 2005; Clark, 2010), John Sutton (Sutton, 2010) předkládá další kritiku a návrh, který tezi EM posouvá za princip parity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sutton varuje před možným problémem, pokud se zavážeme k silné variantě principu parity a budeme vnitřní a vnější složky kognitivních systémů považovat za rovnocenné. Sutton cituje Johna Haugelanda, který funkcionalistický izomorfismus dovádí do extrému, když tvrdí, že bychom neměli\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„chápat mozek a tělo jako jasně oddělitelné složky spojené v přesně vymezeném psychofyzickém interface, ani nemůžeme posunout ‚hrbol v koberci‘ směrem ven tím, že určíme principiální interface mezi tělem či smyslovými orgány a fyzickým světem […] musíme to všechno nechat ležet naplocho“. (Haugeland, 1998, s. 228–229)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Haugelandova plochá ontologie bez rozlišení, ovlivněná principem parity, představuje problém, pokud chceme zkoumat individuální rozdíly mezi lidmi, kteří se k těmto rozšířeným biotechnologickým systémům „připojují“ právě skrze ty interface, které Haugeland odmítá. A Sutton věří, že zachovat odlišné rysy biologického a nebiologického je nezbytné, protože mezi lidmi a artefakty ve skutečnosti existují důležité a zajímavé rozdíly, i když je rozšířené systémy vyššího řádu mohou zamést „pod koberec“, jak tvrdí Haugeland. Jak Sutton argumentuje, výzkum rozšířené mysli zjevně potřebuje zkoumat lidskou složku, protože lidé nejsou nepopsané tabule, nýbrž mají druhově i individuálně specifické odlišnosti. Nezbytné je i studium nelidských složek, nikdo by netvrdil, že Ottův zápisník je totéž co paměťové buňky v Ingině mozku. Navíc pokud princip parity redukuje všechny vnější artefakty na jejich funkce a na interface, které nám poskytují, nepotřebovali bychom, jak říká Sutton, „teorii médií, historii ani žádná jiná ‚sociální, kulturní a technologická studia‘ v kognitivní vědě“ (Sutton, 2010, s. 200).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Princip parity proto musí být zásadně neúplný a v nejlepším případě postačující, nikoli však nutnou podmínkou teze EM. Sutton (Sutton, 2010) proto navrhuje uvolnit požadavky na tezi EM a místo zaměření na funkční izomorfismus zdůraznit význam \u003Cem>komplementarity \u003C\u002Fem>vnitřního a vnějšího. Takový postoj, který zdůrazňuje spíše komplementaritu, by podle Suttona posunul tezi EM do její druhé vlny, za princip parity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sám Clark říká, že mozek nemusí replikovat jakékoli užitečné procesy, které vnější objekty poskytují. Spíše se\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„musí naučit vytvářet s vnějšími médii \u003Cem>interface\u003C\u002Fem> takovými způsoby, které maximálně využívají jejich zvláštních předností“. (Clark, 1997, s. 220) (zdůraznění moje)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Sutton dodává, že naše mozky jsou „prosakující asociativní stroj[e]“, které „potřebují média, objekty a jiné lidi, aby mohly plně fungovat jako mysli“. Komplementární verze EM zachovává rozlišení mezi vnitřním a vnějším a, což je důležité, obrací naši pozornost k tomu, jak tyto dvě části mohou navzdory svým přirozeným rozdílům skutečně interagovat, s čímž Clark souhlasil už v roce 1998, když navrhl, že teze rozšířené mysli by se měla točit „především kolem způsobu, jakým nesourodé vnitřní a vnější složky spolupracují tak, aby vytvářely integrované větší systémy schopné podporovat různé […] formy adaptivního úspěchu“ (Clark, 1998).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zdá se, že první vlna se zabývala srovnáváním emergentních \u003Cem>výsledků \u003C\u002Fem>různých interakcí mezi lidmi a různými formami médií, jako bychom se na systém dívali z ptačí perspektivy. Druhá vlna sice souhlasí s existencí a významem emergentních vlastností ve velkém měřítku systémů rozšířené mysli, přesto se však pozorně dívá na interakce mezi složkami systému, které tyto emergentní vlastnosti vůbec způsobují.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Andy Clark píše: „[s]kutečná hodnota důrazu na rozšířené systémy (složené z mnoha heterogenních prvků) tedy spočívá v tom, že nás nutí věnovat pozornost interakcím samotným: vidět, že mnohé z toho, na čem u inteligence na lidské úrovni záleží, se neskrývá v mozku ani v technologii, nýbrž ve složitých […] interakcích a spolupráci mezi nimi.“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pak Clark pokračuje prorockým hlasem:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Studium těchto interakc[í] […] není snadné a závisí jak na nových multidisciplinárních aliancích, tak na nových formách modelování a analýzy. Výnos by však mohl být velkolepý: nic menšího než nový druh kognitivně-vědecké spolupráce zahrnující neurovědu, fyziologii a sociální, kulturní a technologická studia zhruba stejnou měrou“. (Clark, 2001, s. 153–154)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Sutton nazývá tento obrat ke studiu interakcí a vztahů mezi vnitřními a vnějšími zdroji \u003Cem>vědou o interface\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Věda o interface\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Hlavní otázkou hypotetické vědy o interface je, jak se s technologií propojujeme skrze interface a jaká je taxonomie interface, jež takovou interakci umožňují. K otázce lze přistoupit z různých stran a pomocí metod a nástrojů celé řady oborů, což vyhovuje Suttonově a Clarkově výzvě k interdisciplinárnímu přístupu k rozšířené mysli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Optikou vědy o interface se Sutton výslovně dotýká ontologických otázek a dichotomie subjektu a objektu, když píše, že druhá vlna EM musí brát v úvahu, že když jsou vnitřní a vnější zdroje „přivedeny k interface se všemi […] různými médii a symbolickými technologiemi“, pak „interakce s různými vnějšími artefakty“ a „propojování“ s nimi skrze interface je „často ze své podstaty přetvářející“. Překvapivě můžeme v Suttonových slovech slyšet základní McLuhanovy myšlenky o procesu zprostředkování, který je vždy přetvářející, i o moci médií přinášet „psychické a společenské“ změny.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Navíc lze McLuhanův program studia historických příkladů médií a jejich vlivů na společnost jasně rozpoznat v „historické kognitivní vědě“, za niž se Sutton přimlouvá. Argument pro takovou činnost je ve světle teze rozšířené mysli přímočarý: pokud souhlasíme s tím, že kognice je rozšířená a distribuovaná, znamená to, že mozek je historicky ovlivněný „biosociální orgán“, a to kvůli sociokulturním vrstvám, které mají v naší kognici kauzální sílu. Podle Merlina Donalda, kterého Sutton cituje, kulturně specifické technologie a média „tvoří součást lidské kognitivní architektury již od svrchního paleolitu“ (Sutton, 2008).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A konečně, věda o interface musí zohlednit roli kontextu při používání technologie. Vzhledem k tomu, že různá média a technologie mají různé interface, které navíc umožňují různé druhy interakce na základě kontextových vodítek, jichž člověk může, ale nemusí využít, Sutton argumentuje, že druhá vlna EM je „pozváním věnovat podrobnou pozornost […] rozdílům [v druzích interakce] v konkrétních kontextech a případových studiích“ (Sutton, 2010). Sutton volá po antropologických či etnografických popisech toho, jak spřažení lidí a technologií ve skutečném světě doopravdy funguje. Tato výzva nám může připomenout přelomové dílo kognitivního etnografa Edwina Hutchinse, který rozvinul příbuzný přístup k teorii rozšířené mysli nazvaný „distribuovaná kognice“, když publikoval podrobnou etnografickou zprávu o tom, jak posádka řídí velkou válečnou loď tím, že řízení rozkládá mezi různé lidi a objekty (Hutchins, 1995).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kognitivně antropologické studium spřažení lidí a technologie ve skutečném světě čelí metodologickému a filosofickému problému, kterého si je fenomenologicky poučená etnografie dobře vědoma: studovat používání technologie znamená zabývat se praktickými dovednostmi zacházení se světem v různých typech lidské činnosti, a artikulace praktických dovedností, zejména na expertní úrovni, se ukazuje jako nesmírně obtížná, neboť expertnost „spočívá na nesmírné zásobárně praktické paměti dovedností, nějak vtělené do vláken a do usazené schopnosti vhodně řadit technická gesta za sebou, a její slovní popisy (ať už ze strany aktérů, či pozorovatelů) budou nedostatečné“ (Sutton, 2008). Představme si například situaci, kdy máme návštěvníkům z jiné planety vysvětlit, jak lidé chodí. Na povrchní úrovni bude slovní popis chůze dostačující. Jakmile jsme však nuceni podat podrobný popis chůze, na určité úrovni můžeme nanejvýš ukázat, \u003Cem>jak\u003C\u002Fem> to děláme. To připomíná rozlišení Huberta Dreyfuse (Dreyfus, 1979; Dreyfus, 1992; Dreyfus, 2009), který v polemice se starším, symbolickým přístupem k výzkumu umělé inteligence rozdělil vědění na deklarativní typ „co“ a praktický typ „jak“. Nebo dokonce Dreyfusova učitele Heideggera, který rozlišoval mezi výskytovým (present-at-hand) a příručním (ready-to-hand) modem (Heidegger & Macquarrie, Robinson, 2006) zacházení se světem. Jakmile se v jakékoli činnosti zahrnující nástroje stáváme dostatečně zběhlými, naše vnímání této činnosti prochází posunem od velmi záměrného zacházení, kdy si nástroj silně uvědomujeme (výskytový modus), k zběhlému zacházení, kdy se pro nás nástroj stává průhledným a přestává zaměstnávat naše vědomí; naše pozornost se místo toho soustředí na cíl, kterého chceme dosáhnout, a nástroj se stává rozšířenou součástí nás samých. Abychom mohli zkoumat spřažení technologie a lidí na expertní úrovni, musíme se do činnosti ponořit a skrze učednictví se sami stát experty (Sutton, 2008).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Věda o interface se skutečně jeví jako masivně interdisciplinární předmět, který lze zkoumat nejméně ze čtyř hledisek. První se podobá Suttonovu projektu historické kognitivní vědy, na němž se McLuhan podílel již dříve, než myšlenka takového oboru vůbec existovala, a spočívá především v analýze a vysvětlení toho, jak minulé technologie v průběhu věků spoluutvářely naši kognici a jak to následně vedlo ke změnám ve společnosti a kultuře. Zadruhé, jak a proč technologie funguje tak, jak funguje, a jak s námi interaguje z hlediska inženýrství a designu. Toto hledisko se běžně diskutuje a řeší v komunitě interakce člověka s počítačem. Zatřetí, jaké jsou stabilní psychologické a kognitivní vlastnosti, pokud vůbec nějaké, které do interakce s technologií vnášíme. Začtvrté, jak funguje interakce s technologií z hlediska prožitku, jinými slovy, jak se nám interakce s technologií odkrývá a jaké má přetvářející účinky na naši kognici i osobní identitu? Zde bude užitečná (post)fenomenologická analýza vztahů člověka a technologie a její pojem technologického zprostředkování, který výslovně pojednává o spoluutváření člověka a technologie a zbavuje se dichotomie subjektu a objektu. Fenomenologicky orientovaná etnografie nás navíc poučuje, že výzkumnice se sama musí stát expertkou v dané činnosti, aby dosáhla bohatého porozumění interakci s nástroji, která je závislá na kontextu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Závěr\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>McLuhanův celoživotní projekt mapování vlivu technologie na naši kognici, která následně formuje naši kulturu a společnost, se v teorii rozšířené mysli, kde McLuhan není běžně citován, pokud vůbec, stále více nejen potvrzuje, ale i dále rozvíjí. McLuhan si předsevzal porozumět hlubokým účinkům technologie na naše životy a spojoval historické změny s jejím zaváděním do naší kultury. McLuhan byl také prvním teoretikem médií, který nás varoval, že chceme-li porozumět fungování médií, neměli bychom se nechat oslepit jejich obsahem a měli bychom naopak obrátit pozornost k formálním a technickým aspektům toho, jak média umožňují interakci člověka a technologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Teorie rozšířené mysli ve své druhé vlně jde za nepřiměřeně striktní funkcionalistický izomorfismus principu parity a za výzvu ke stírání jakéhokoli rozdílu mezi biologickými a nebiologickými složkami rozšířených kognitivních systémů. Druhá vlna EM naopak uznává zjevné hlubší a smysluplné rozdíly mezi složkami a jejich nekompatibilitu i možnost vzájemné interakce činí hlavním problémem výzkumu rozšířené mysli, což ztělesňuje navrhovaná \u003Cem>věda o interface.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tímto obratem k interakci a interface by výzkum rozšířené mysli mohl velmi získat užší spoluprací s již etablovanými obory, jako je teorie médií, interakce člověka s počítačem a (post)fenomenologie, které účinky zprostředkování, interface a vztahy člověka a technologie považují za svůj hlavní výzkumný problém.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cstrong>Zdroje \u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Adams, F. & Aizawa, K. (2001). The bounds of cognition [online]. \u003Cem>Philosophical Psychology\u003C\u002Fem>, \u003Cem>roč. \u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>14\u003C\u002Fem>(č. 1), 43–64. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1080\u002F09515080120033571\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Adams, F. & Aizawa, K. (2007). \u003Cem>The bounds of cognition\u003C\u002Fem>. Oxford: Blackwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bratton, B. (2015). \u003Cem>The stack: on software and sovereignty\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Brooks, R. (1991). Intelligence without representation [online]. \u003Cem>Artificial Intelligence\u003C\u002Fem>, \u003Cem>roč. 47\u003C\u002Fem>(1–3), 139–159. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1016\u002F0004-3702(91)90053-M\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2005). Intrinsic content, active memory and the extended mind [online]. \u003Cem>Analysis\u003C\u002Fem>, \u003Cem>roč. 65\u003C\u002Fem>(č. 1), 1–11. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1093\u002Fanalys\u002F65.1.1\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. & Chalmers, D. (1998). The Extended Mind [online]. \u003Cem>Analysis\u003C\u002Fem>, \u003Cem>roč. 58\u003C\u002Fem>(č. 1), 7–19. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1093\u002Fanalys\u002F58.1.7\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (1997). \u003Cem>Being there: putting brain, body, and world together again\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (1998). Author’s response [online]. \u003Cem>Metascience\u003C\u002Fem>, \u003Cem>roč. 7\u003C\u002Fem>(č. 1), 95–104. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002FBF02913278\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2001). Natural-Born Cyborgs?. In: \u003Cem>Cognitive Technology: Instruments of Mind\u003C\u002Fem> (s. 17–24). Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002F3-540-44617-6_2\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2001). \u003Cem>Mindware: an introduction to the philosophy of cognitive science\u003C\u002Fem>. New York: Oxford University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2008). \u003Cem>Supersizing the mind: embodiment, action, and cognitive extension\u003C\u002Fem>. Oxford: Oxford University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2010). Memento’s Revenge: The Extended Mind, Extended [online]. In: R. Menary (ed.), R.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Menary (ed.), \u003Cem>The Extended Mind\u003C\u002Fem> (s. 43–66). The MIT Press. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.7551\u002Fmitpress\u002F9780262014038.003.0003\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Deuze, M. (2015). \u003Cem>Media life: Život v médiích\u003C\u002Fem>. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. (1992). \u003Cem>What computers still can’t do: a critique of artificial reason\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. (1979). \u003Cem>What computers can’t do: the limits of artificial intelligence\u003C\u002Fem>. New York: Harper Colophon Books.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. (2009). How Representational Cognitivism Failed and is being replaced by Body\u002FWorld Coupling. In: \u003Cem>After cognitivism a reassessment of cognitive science and philosophy\u003C\u002Fem> (s. 39–73). Dordrecht: Springer.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Eede, Y. (2012). \u003Cem>Amor technologiae: Marshall McLuhan as philosopher of technology : toward a philosophy of human-media relationships\u003C\u002Fem>. Brussels: VUBPRESS.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ferenc, J. (2018). \u003Cem>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fem> (Diplomová práce). Praha.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Haugeland, J. (1998). Mind embodied and embedded. In: \u003Cem>Having thought: essays in the metaphysics of mind\u003C\u002Fem> (s. 207–237). Cambridge, Mass.: Harvard University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger, M. & Macquarrie, J., Robinson, E. (2006). \u003Cem>Being and time\u003C\u002Fem>. Oxford: Blackwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hutchins, E. (1995). \u003Cem>Cognition in the wild\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Marcus, G. (2008). What if HM had a Blackberry?: Coping with amnesia, using modern technology\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>[online]. \u003Cem>Psychology Today\u003C\u002Fem>. Dostupné z:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>https:\u002F\u002Fwww.psychologytoday.com\u002Fus\u002Fblog\u002Fkluge\u002F200812\u002Fwhat-if-hm-had-blackberry\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan, M. (1978). The Brain and the Media: The “Western” Hemisphere [online]. \u003Cem>Journal of Communication\u003C\u002Fem>, \u003Cem>roč. 28\u003C\u002Fem>(č. 4), 54–60. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1111\u002Fj.1460-2466.1978.tb01656.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan, M. (1994). \u003Cem>Understanding media: the extensions of man\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Petříček, M. (2009). \u003Cem>Myšlení obrazem: průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé\u003C\u002Fem>. Praha: Herrmann & synové.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Suchman, L. (1987). \u003Cem>Plans and situated actions: the problem of human-machine communication\u003C\u002Fem>. New York: Cambridge University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sutton, J. (2008). Material Agency, Skills and History: Distributed Cognition and the Archaeology of\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Memory [online]. In: C. Knappett (ed.) & L. Malafouris (ed.), C. Knappett (ed.) & L. Malafouris (ed.),\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>Material Agency\u003C\u002Fem> (s. 37–55). Boston, MA: Springer US. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002F978-0-387-74711-8_3\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sutton, J. (2010). Exograms and Interdisciplinarity: History, the Extended Mind, and the Civilizing Process [online]. In: R. Menary (ed.), R. Menary (ed.), \u003Cem>The Extended Mind\u003C\u002Fem> (s. 189–225). The MIT\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Press. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.7551\u002Fmitpress\u002F9780262014038.003.0009\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\">[1]\u003C\u002Fa> Nejzjevnějším příkladem je internet. Jde o obrovskou síť vzájemně propojených počítačů, chytrých i jiných zařízení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#_ftnref2\" name=\"_ftn2\">[2]\u003C\u002Fa> Podle (Eede, 2012, s. 167–168) používá Marshall McLuhan slova „interface“ a „translation“, ba i „medium“ a „technology“ zaměnitelně.\u003C\u002Fp>",1790905676901]