[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-cz-precetl-jsem-spoustu-akademicke-literatury-o-ux-hci-tady-je-co-rika-cast-i":3,"translation-cz-precetl-jsem-spoustu-akademicke-literatury-o-ux-hci-tady-je-co-rika-cast-i":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},598,"13. 04. 2018","2018-04-13T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fi-read-a-lot-of-academic-literature-on-ux-hci-heres-what-it-says-part-i","2025-07-05T13:36:34","2025-07-05T11:36:34","i-read-a-lot-of-academic-literature-on-ux-hci-heres-what-it-says-part-i","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fi-read-a-lot-of-academic-literature-on-ux-hci-heres-what-it-says-part-i\u002F",{"rendered":17},"I read a lot of academic literature on UX\u002FHCI. Here’s what it says. Part I",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp class=\"graf graf--h4\">\u003Cem>HCI is where design, cognitive science, philosophy, culture, and society meet at the interface. Right now, it’s \u003C\u002Fem>the one\u003Cem> of the most exciting subjects I can think of.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2516\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">There is an ever-growing list of great articles about User Experience design on Medium and other platforms. Many of them are written by UX professionals with impeccable hands-on experience. And I recommend reading what they have to say because practice remains an important asset for any serious designer. Then, why should you read theoretical literature?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"4ea0\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">My answer is well-known, but I will repeat it anyway: to boldly go where no one has been, it’s necessary to stop and ponder what’s been tried and tested, what works and why. In other words, to think carefully about why you are doing UX the way you do. Correct me if I am wrong but in the high-paced world of information, networks and fluid lives of an always online condition, the UX industry is one of many where everything changes on weekly basis. Not only those who start but also seasoned gurus may feel anxious, without a solid ground, always reading blog posts and adapting to new knowledge, methods and processes, yet thinking “I’m falling behind again”. Although one cannot avoid learning on the go, sometimes what works is to sit down and read for six months a lot of the historical and theoretical literature on UX\u002FHCI. Which is exactly what I did while working on my master’s thesis. Here’s what I’ve learned so far.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"d2f8\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">In order to understand the current ambiguous state of UX design, it’s better to postpone giving definitions of UX and focus briefly on the history of the field called \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Human-computer interaction, \u003C\u002Fem>which ultimately is the place where to look for UX’s beginnings.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3 id=\"a12e\" class=\"graf graf--h3 graf-after--p\">The dawn of HCI\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp id=\"7329\" class=\"graf graf--p graf-after--h3\">As always is the case with humanity, innovations happen at war times. During the WW2, the researchers started to analyze why pilots and their planes have accidents, increasing the overall death toll. It became clear that the culprit was dashboards with its knobs and buttons. Their design wasn’t the best example of ergonomics which proved literally lethal. New fields such as “human factors”, “ergonomics”, and “engineering psychology” emerged to make the control of planes easier and less confusing. Professional associations followed, with \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Ergonomic Society\u003C\u002Fem> founded in 1952 and the American counterpart \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Human Factors Society \u003C\u002Fem>five years later in 1957.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"80d6\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Skipping almost a decade to 1963, Ivan Sutherland, who was inspired by Vannevar Bush’s Memex, published his doctoral dissertation that introduced the first interactive graphical software called \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Sketchpad. \u003C\u002Fem>Later on, within the walls of the American legendary Xerox PARC company, Sutherland’s work inspired Douglas Engelbart, another of early pioneers, to design the graphical user interface, featuring the desktop metaphor as we know it today. The young Steve Jobs was impressed by the work done at Xerox PARC and decided that GUI would be the future of personal computing. Putting his money where the mouth is, he based Apple’s and \u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FNeXT\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FNeXT\">NeXT\u003C\u002Fa>’s operating systems on Engelbart’s work. These projects brought computers to masses and daily lives of white-collar workers and later still, all of us.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"63fb\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">The society was flooded with these new technological objects and their unprecedented force. The impact seemed inevitable. What happened? Millions of people started to rely on the interface as a window onto the functionalities and hidden technical potentials of computers to solve their work, business, and everyday needs. Suddenly, the issue of designing computers and their interfaces for human-computer interaction became an issue and topic on its own. Designers needed a solid framework that could help them with this difficult task. But ergonomics and human factors were essentially \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">a-theoretical, \u003C\u002Fem>focused on pragmatic solutions that tried to fit the human body and its limitations to machines rather than vice versa. This relationship between humans and machines started to be obsolete. Physical attributes of humans were already less of a concern, rather the work on computers engaged more our cognitive abilities and capacities than our hands and backs. We didn’t “work” with computers, we started to \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">think through them\u003C\u002Fem>. To rescue designers came the work from the seemingly unrelated field: cognitive science and psychology.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3 id=\"8a8c\" class=\"graf graf--h3 graf-after--p\">Cognitive science and HCI\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp id=\"f4ec\" class=\"graf graf--p graf-after--h3\">At the dawn of the 1980s, a-theoretical human factors and ergonomics were supplemented and in the end de facto replaced by new and exciting knowledge from cognitive sciences. The milestone and birth of Human-computer interaction field can be dated to publishing the important work \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">The Psychology of Human-computer Interaction \u003C\u002Fem>in 1983\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">. \u003C\u002Fem>The book attacked the current dogmas in the aforementioned fields and argued for the stronger focus on theory and applications of knowledge from cognitive science. As the book said:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote id=\"2997\" class=\"graf graf--blockquote graf--startsWithDoubleQuote graf-after--p\">\u003Cp>“The user is not [a manual] operator. He does not operate the computer, he communicates with it…”\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp id=\"207f\" class=\"graf graf--p graf-after--blockquote\">And it was the communication with computers that started to be studied under the influence of \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">the\u003C\u002Fem> \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">cognitivistic paradigm, \u003C\u002Fem>which was one of the\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\"> \u003C\u002Fem>most ambitious and almost universally accepted claims within cognitive sciences that the human mind may be understood as a human processor and is analogous to a digital computer. It also suggested that the human thinking happens only inside our heads. The notion intuitively correct, but as we will see later on, not entirely. Nevertheless, \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">cognitivism\u003C\u002Fem> was a powerful idea that yielded new successful results in many other fields like Artificial Intelligence research.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"5f75\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">In HCI, the cognitive revolution was translated as the view that human use of computers should be studied as an information flow. Many ideas from cognitive science were applied to explaining the role of human cognition, mainly memory, attention, perception, learning, mental models and reasoning and how they relate to the problems in HCI. The widely circulated image of an animated human with various brain subsystems summarizes well the atmosphere of those times. The role of theory in HCI was to research, describe and evaluate the individual subsystems that go into the interaction with computers. Researchers developed elaborate empirical models for optimizing interactions such as \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Keystroke-level model \u003C\u002Fem>or \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">GOMS \u003C\u002Fem>(Goals, Operators, Methods, Selection rule). The speed of clicks and keystrokes became paramount. The human mind became a digital computer. Gone was the messiness of human beings engaged with the world, instead it was replaced by the experiences inside experimental laboratories with clinical precision.\u003C\u002Fp>\n\u003Cfigure id=\"607b\" class=\"graf graf--figure graf-after--p\">\n\u003Cdiv class=\"aspectRatioPlaceholder is-locked\">\n\u003Cdiv class=\"progressiveMedia js-progressiveMedia graf-image is-canvasLoaded is-imageLoaded\" data-action=\"zoom\" data-action-value=\"0*TtSTyPfl4UNtBXSJ.\" data-height=\"663\" data-image-id=\"0*TtSTyPfl4UNtBXSJ.\" data-scroll=\"native\" data-width=\"714\">\u003Cimg decoding=\"async\" class=\"progressiveMedia-image js-progressiveMedia-image\" src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*TtSTyPfl4UNtBXSJ.\" data-src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*TtSTyPfl4UNtBXSJ.\" \u002F>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\u003Cfigcaption class=\"imageCaption\">\u003Cem>In my opinion, one of the most pernicious images in HCI textbooks, reducing the human being and her life to basically a slower computer. A caricature indeed.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003Cp id=\"9c74\" class=\"graf graf--p graf-after--figure\">However, they were a mere artificial outlook at everyday human experiences. In fact, human experiences with computers were reduced to impatient office workers who want to finish their tasks as quickly as possible. Is work really the only relationship we have with computers, or technology in general? And who defined the tasks to be done in the first place? In the dark ages of pre-UX design when programmers were designing interfaces and managers defined what tasks are important to users, it certainly wasn’t the user who had any say in what the technology will look like. On the contrary, the user was an obstacle to be dealt with as fast as possible without spending too much time on those “irrational human aspects” that could be nightmares for most programmers.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"dab7\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Admittedly, the insights from cognitive sciences during the 1980s were a significant shift towards a theoretical foundation of HCI. The whole field was flourishing under the umbrella of cognitive science. The \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">cognitiist \u003C\u002Fem>assumption that the human mind works like a digital computer united the research and practice. According to the HCI researcher John Caroll, it was the “golden age” of HCI for its consistency, without never-ending questioning of the basic assumptions. The future looked bright and goals were clear: to continue the research and improve the precision and effectivity of interacting with computers. However, blinded by the mechanistic view of humans, no one attempted to ask serious questions that, like a Trojan horse slowly waiting in front of the doors, were creeping into the HCI research: Who is the user? Does an M.I.T. graduate in computer science differs from an older lady? Is the interaction meaningful to the user? Does it improve her life and solve the real needs? What is the context, place, time when the user interacts with the computer?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2d47\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">As these questions were rarely asked, the criticism started to show up from different angles and fields. The more technology there was in our life, the more absurd it was to say that we use it only for work. With the arrival of technological convergences such as smart devices and approaches like ubiquitous computing and Internet of Things, we clearly see now how a narrow-minded view it was. But we jump ahead of time too much.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"0bc5\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">During the eighties, there were no iPhones, so the critique had to come not from the real experiences with technology, but very piercing and extremely clever arguments from theoretical and somewhat obscure fields. However surprising it is, the most potent critiques of cognitivism not only in HCI but also Artificial Intelligence came from philosophers. Namely, the famous John Searle and the less known Hubert Dreyfus, who specialized in the phenomenology of Martin Heidegger and had almost nothing to do with modern technology. Apart from philosophers, there were scientists by training, inspired by Dreyfus, who joined the dissenting crowd: the AI scientist Terry Winograd, the anthropologist Lucy Suchman and the cognitive scientist who were to become one of the leading voices in the HCI\u002FUX field, Don Norman. In the following paragraphs, I will briefly summarize their criticisms of cognitivism.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3 id=\"40e0\" class=\"graf graf--h3 graf-after--p\">Criticism of cognitivism in HCI\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp id=\"89e9\" class=\"graf graf--p graf-after--h3\">To repeat the already stated, \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">cognitivism\u003C\u002Fem> in HCI and AI argued that human beings think and solve everyday problems by applying fixed, algorithmic rules to whatever input comes to the human brain. The input is always represented by some kind of formal symbols (zeros, ones, electricity potentials etc.) A consequent output of these operations influences the behaviour. And remember, all this happens only in the head; we don’t anything outside of our cranium. The dominant metaphor was that we are basically slower and worse digital computers.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"2620\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">John Searle\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"7021\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">The philosopher John Searle dared to disagree. With his famous Chinese room experiment, he invites us to imagine a scenario where there is a guy named Bob inside a room and outside it stands Alice. She is a native speaker of Chinese and under the door, she sends Chinese messages to the room. Here sits Bob who doesn’t speak Chinese and those symbols appear to him as squiggles. But he has a big book of instructions that gives him all the necessary answers to any message that Alices sends. According to his scenario, Alice writes to Bob, who is able to answer with the help of his book and thus appear to Alice or any outside viewer that he speaks and knows Chinese, although he has no idea what he writes back to the outside world. He just follows the rules.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"6230\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">\u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?time_continue=7&v=TryOC83PH1g\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?time_continue=7&v=TryOC83PH1g\">https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?time_continue=7&v=TryOC83PH1g\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"8227\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Searle compels us to reconsider the cognitivistic dogma. According to Searle, all that Bob does is just a symbol manipulation, or as Searle says, doing “syntactic operations” (syntax) which will never produce real understanding (semantics). Even though Bob follows all the rules, he doesn’t really understand the language, or what the message is about, whether it was a love letter or a notice from a tax collector. Bob, therefore, lacks a real understanding. And since Searle’s experiment is cleverly designed basically to imitate all the modern digital computers based on the Von Neumann architecture, we can conclude that if Bob has no real understanding what his symbol manipulation is about, then no digital computer can. Those formal symbols such as zeroes and ones are not \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">about something\u003C\u002Fem>, because we cannot interpret their meaning without a broader context or the situation we are in.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"291d\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Don Norman\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"d59a\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">The well-known researcher Don Norman agreed. Already in 1980 he wrote an important article \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Twelve issues for cognitive science,\u003C\u002Fem> which in my opinion has been neglected unfortunately by the broader HCI\u002FUX community, or overshadowed by his better known books. But let me tell you why you should read a 38-year-old text in the field that moves so fast.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"896e\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">In the article, Norman wonders about how little we actually know about the human cognition. He pointed out the basic fact that we are not artificial beings, but our biology has been formed by evolutionary processes. Compared to the concept of Artificial intelligence, we live in a real world and our cognition and decisions are influenced by culture, social interactions, motivations, and emotions. All these factors were neglected in the previous research. Norman then suggested that cognitive science should put aside the cognitivistic approach and instead start studying human cognition through the \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">system-oriented\u003C\u002Fem>, \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">cybernetic \u003C\u002Fem>lenses of complex interactions and feedback loops between humans, environment, history, culture, and society. In the parlance of cognitive science, it was a surprisingly modern and radical position. What does have the environment and our culture to do with how we think? Apparently, a lot. The human doesn’t stand outside the physical world, she has a physical body. We are \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">embodied \u003C\u002Fem>creatures. Moreover, each person has own history, problems, needs, worldview and social and cultural background. We all are fundamentally \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">in the world.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"1f6f\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Dreyfus, Winograd, Heidegger, and affordances\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"621d\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Similarly to Don Norman, the philosopher Huber Dreyfus and Terry Winograd with his colleague \u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FFernando_Flores\" target=\"_blank\" rel=\"noopener nofollow\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FFernando_Flores\">Fernando Flores\u003C\u002Fa> agree that cognitive sciences in HCI and AI made a mistake when they didn’t take into account the role of a broader context on our actions and behaviour. Inspired by the German philosopher Martin Heidegger, they attempted to answer the question John Searle’s Chinese room experiment alluded to: where do we get meaning from?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"ffb4\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Because we are beings living in the world, we cannot separate ourselves from it. However trivial it sounds, the Western philosophy has been privileging the mind and its separation from the body for almost four hundred years, the historical legacy of the 17th-century French philosopher René Descartes. Despite Cartesian lasting influence on Western philosophical tradition, Heidegger went back to the drawing board and said no, this is not how we \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">are in the world\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"6046\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">What does it mean that we as humans live in the world? As Heidegger, Dreyfus and Winograd tell us, the most common way we interact with the world is basic, common, everyday actions. We take our children to schools, write emails, make consumer choices at farm markers or try to solve how the new printer at our office works. We \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">cope\u003C\u002Fem> every day with practical problems to fulfill our needs. But the insight is deeper than that: we use things around us to solve our problems and those things have meaning for us. Not because we analyze every tool, but the meaning emerges as we use the tool \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">in order to\u003C\u002Fem> act or extend our natural human capabilities. Tools have meanings by the virtue of us using and interacting through them with the environment. But there are different ways we can use the same tool. How do we choose whether a certain use is suitable? In other words, which meaning and function of a tool are relevant to our current task at hand? The answer is: it depends. On context, to be precise. But how do we square the need of context with the predominant claim in cognitive sciences that what we need is in our heads only and there is no role for social, cultural and situational contextual factors?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"feb6\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Enter Dreyfus and his critique of cognitivism in AI found in his book \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">What computers can’t do: A critique of Artificial Reason\u003C\u002Fem>. We all know the bewildered and skeptical looks when we hear a philosopher talking about technology, programming, or hardware. Just imagine Dreyfus talking to the best AI people in the world who did research at such prestigious US institutions like M.I.T. or Standford. They sneered at his ideas. Some of them were rather hostile to a mild-tempered academics. But Dreyfus was correct, they were wrong.\u003C\u002Fp>\n\u003Cfigure id=\"4802\" class=\"graf graf--figure graf-after--p\">\n\u003Cdiv class=\"aspectRatioPlaceholder is-locked\">\n\u003Cdiv class=\"progressiveMedia js-progressiveMedia graf-image is-canvasLoaded is-imageLoaded\" data-height=\"482\" data-image-id=\"0*HfOAXd65SJenINto.jpg\" data-is-featured=\"true\" data-scroll=\"native\" data-width=\"316\">\u003Cimg decoding=\"async\" class=\"progressiveMedia-image js-progressiveMedia-image\" src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*HfOAXd65SJenINto.jpg\" data-src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*HfOAXd65SJenINto.jpg\" \u002F>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\u003Cfigcaption class=\"imageCaption\">The book What computers can’t do: A critique of Artificial reason was a successful critique of cognitivism in AI and HCI research\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003Cp id=\"2611\" class=\"graf graf--p graf-after--figure\">Dreyfus didn’t pay attention to Artificial intelligence until a few students from the AI department attending his classes started to brag about that philosophers were solving these problems about mind and consciousness for thousands of years without any progress, whereas people in AI labs will solve them in a few years. The initial progress in AI seemed it could be a realistic goal. However, Dreyfus answered they will never create a real AI if they don’t radically change the strategies and theories used to build their robots.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"d6f7\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">The dominant paradigm at that time was of course cognitivism and the mind as information processing and symbol manipulation, i.e. a digital computer. Dreyfus said that the real human intelligence is, however, more akin to a Heideggerian one: solving practical problems based on the \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">meaning \u003C\u002Fem>and context of things in the particular situation. Dreyfus agreed with Don Norman that the meaning of things is not engraved in things beforehand, but rather something given only later at the moment of \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">interaction \u003C\u002Fem>with them\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">. \u003C\u002Fem>How is that possible?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2262\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Take a PET bottle, for example. An object everybody is familiar with. If I ask people what the function or meaning of a PET bottle is, most people would say that it is used as a container for certain fluids and the form of the bottle is specifically designed to help people carry and drink from them. It does look like the form follows function. How are we supposed to explain then, when groups of environmental activists use PET bottles as flower pots to counter the wasteful and dangerous attributes of plastic? I was genuinely fascinated when I came across a picture like the one below. It made me thinking. Does the form really follow function? Was the form and meaning of PET bottle as a flower pot for ecological activism in-built by the designer at the very act of designing? I suppose not. But the form \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">affords\u003C\u002Fem> such function, therefore it has been exploited by many for this particular reason. Then, the old dictum \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">form follows function\u003C\u002Fem> should be changed to …\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">and function follows form, too\u003C\u002Fem>. What’s even more interesting: not only did the bottle change its meaning, but it actually gained the meaning which is almost the exact opposite. From a wasteful, unnecessary plastic container for fluids, it has become a container for a birth of new nature.\u003C\u002Fp>\n\u003Cfigure id=\"c99c\" class=\"graf graf--figure graf-after--p\">\n\u003Cdiv class=\"aspectRatioPlaceholder is-locked\">\n\u003Cdiv class=\"progressiveMedia js-progressiveMedia graf-image is-canvasLoaded is-imageLoaded\" data-height=\"480\" data-image-id=\"0*B7askRUXQrw7eg_Z.jpg\" data-scroll=\"native\" data-width=\"640\">\u003Cimg decoding=\"async\" class=\"progressiveMedia-image js-progressiveMedia-image\" src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*B7askRUXQrw7eg_Z.jpg\" data-src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*B7askRUXQrw7eg_Z.jpg\" \u002F>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\u003Cfigcaption class=\"imageCaption\">The metamorphosis of a PET bottle. From a wasteful object to a symbol of ecological activism. (Source: \u003Ca class=\"markup--anchor markup--figure-anchor\" href=\"http:\u002F\u002Fwww.butterbin.com\u002Findoor-garden-plants-ideas\u002F\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"http:\u002F\u002Fwww.butterbin.com\u002Findoor-garden-plants-ideas\u002F\">http:\u002F\u002Fwww.butterbin.com\u002Findoor-garden-plants-ideas\u002F\u003C\u002Fa>)\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003Cp id=\"e07a\" class=\"graf graf--p graf-after--figure\">The story behind the story attempts to show an important point. The meaning and even the function of objects around us are not fixed. Surely, the objects are designed with certain uses in mind, but the human creativity is not easy to stop. People will exploit resources in the given context to solve their needs. It’s not just PET bottles, of course. That’s how our relationships with things, objects, tools work in general.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"7225\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Dreyfus knew that from reading Heidegger. Our practically oriented relationship towards the world means that the meaning is partially out there, waiting to be interpreted and exploited by humans, and partially also is socially and contextually constructed. The way we interpret the meanings and is, however, driven by how we live, who we are, what talents and bodies we have. Apart from the pathological cases, the human universal is also that we \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">care\u003C\u002Fem> about our lives and try to make the best of them. It’s this \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">care\u003C\u002Fem> that compels us to practically solve our tasks and needs. More importantly, our care and the way we live necessarily restricts what we find meaningful and what not. Therefore, we don’t need to focus on everything around us; that would overwhelm our senses and brains immensely. Instead, we filter our unnecessary things in order to focus on what is relevant. The relevancy comes from our lives, values, culture, society and you can go down the rabbit hole deeper still.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"1988\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">That’s why the question of relevancy turned out to be a tough and unsolvable problem for Artificial Intelligence research under the cognitivist paradigm. The researchers were unable to program into robots sufficient ways to perceive the environment and to come up with algorithms that would determine what in the generated internal representation of a current scene should be changed or updated, so as not to update everything all the time. Dreyfus said that you get relevancy and meaning from the context as well as \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">care\u003C\u002Fem> about life and body. It’s again the being-in-the-world issue that was completely foreign to AI programmers and their gadgets. The algorithms don’t care. In order to change that, Dreyfus suggested that if we want to create AI that has similar abilities like human beings, such AI must also have similar experiences like human beings, which means to have similar body and to live in a similar environment. In fact, we have a variety of inter and multicultural training programs just to get a hint of how it feels to experience the world through the eyes of the other. Because cultures and social factors shape to a large degree our thinking, perceptions, values, and needs. In other words, they change \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">what experiences we find meaningful and why\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2927\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">The AI researchers were stubborn, however. Granted, they were one of the smartest and most creative technical people in the world and philosophy hasn’t really solved those questions for two thousand years, so their confidence wasn’t unwarranted. They did propose a purely technical solution to the problem of context and relevancy, which Dreyfus named \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">a frame problem\u003C\u002Fem>. They said something along the lines: If the context defines the function and meaning of objects, it would be enough to generate a list of all possible contexts and what’s relevant for them. The AI algorithms will have a list where a context, for example, named “kitchen” has programmed all possible related objects and actions that are meaningful to think of in the kitchen. With enough computational power, the more items may be added to the list. It was a matter of faster processors and more memory.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"70dd\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Yet, Dreyfus replied that it’s not really a solution to the frame problem at all, because it only moves the problem one level up. Now, it was necessary to decide not the choice of what objects and actions are relevant within a recognized context, but what features of the scene are relevant to choosing the relevant context. We need to recognize the “meta-context” to define the context. It’s an infinite regress.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"38eb\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">How does the frame problem solve human beings? We have the advantage of being already embodied and situated in a context that we don’t need to represent it in our heads. In fact, the world we are surrounded by \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">is the representation of its own\u003C\u002Fem>. Put it differently, we don’t need to look at the environment, then create a map of it and see it only through this map. We simply just look at the environment.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"7668\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">But how do we see the environment and where do we get the relevancy? If we are more or less practical creatures, our perception of the world should reflect that. According to Heidegger, our practical ways of being also mean \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">we perceive things practically \u003C\u002Fem>through what we can do with them. We look at things as equipment whose an important attribute is that it is always for something, or as Heidegger says, “in-order-to”. Furthermore, there are two ways we approach objects in our environment. The first, less common one, is there are objects we see through the scientific lens. We observe their properties, shape, colour, material and so on. Whereas such looking at things belongs to the core values of scientific inquiry, our everyday experiences look differently. Rarely do we put science glasses on, we use the second way to look at things instead: we just use things according to what they offer us to do based on the situation.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"a65f\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Heidegger, Dreyfus and other phenomenologically influenced researchers propose something even more radical. According to them, we don’t see things as they are at all, what we perceive is their meanings and functions, which can be translated to the modern design language as \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">that we do not perceive things as such, we just see their affordances.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2a06\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">What is an affordance? The neologism that almost all people in UX\u002FHCI community have heard of, but the exact reason for the popularity is clouded in a semi-mystery. We may find the original definitions of affordances in the work of the famous ecological psychologist J. J. Gibson who coined the term. He said that there are things in our environment that have objective and perceivable qualities that \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">afford \u003C\u002Fem>humans\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\"> \u003C\u002Fem>certain actions.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"7506\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">The murkiness of affordances will surface only after we start reading the original works of Gibson and the commentary by Norman and others. Gibson said that we can perceive affordances directly, we just “pick them up” from the environment. At the same time, he suggests that affordances are relative to the given organism (Gibson didn’t specifically write about the perception of humans) and can be shared among the members if they live in the same ecological niche. When I read these passages, I was confused because it contradicts the previous claim that affordances are so easy to recognize that we just need to see them. But seeing, as Gibson admits, turns out to be more complicated than that. And it makes sense. Do ants see differently from humans? Of course. Does M.I.T. student with a Ph.D. in quantum computing sees the graphical interface of e-shop differently from a child? Probably. Will AI robots experience the world differently (if they experience it at all) compared to humans? The answer is already easy to guess. Yes, because their ecological niche (context) and physical attributes (bodies) are different. Then, affordances don’t seem that fixed and direct anymore. Don Norman himself agrees. Rather than static qualities of environment and objects, affordances are relationships between the environment and organism. They are both situated in the physical environment but also inside the cognitive abilities, knowledge, emotional states of the organism.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"8162\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">These days designers who read about affordances think of them in the Gibsonian sense. While Gibson believed, despite his inconsistencies that affordances are “out there” to be picked up without any effort; Norman recently claims, however, this is not true. Affordances must be interpreted first and the ease of interpretation is relative. Affordances of things can be so easy to spot that we perceive them as transparent; on the other hand, some affordances are not transparent and self-explanatory at all, especially when things break down. Their affordances then seem more opaque and we have to make a conscious effort to determine what’s going on.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"8723\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">The interpretation can happen immediately. For example, as you meet one of your friends on the street coming your way, you won’t process his face step by step to recognize him, the facial recognition happens in an instance. However, if the following day you briefly spot the same friend from the car, not knowing if it was her or not, suddenly you’ll begin to go through the list of details you remember that you saw: the hair, the gait, the clothing the person wore etc. The ease of interpreting the very same person depends on the context of the situation.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"946b\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">To give another example. While reading a good novel or short story, the words and sentences flow, we are transfixed by the sounds and images that the skilled author evokes in our mind through the medium of writing. Yet the same text doesn’t suddenly produce the same effects if we read it when we are sick with flu or just experienced a divorce.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2b9c\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">How we interpret certain things is heavily influenced by our state of mind which itself depends on the contextual factors we find ourselves in. Our “reading” of things, objects, tools and their meanings is historically, culturally and socially conditioned, which I find useful to call \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">the broader context; \u003C\u002Fem>and also conditioned by the immediate situation we are in, for which I tend to use the term \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">the situational context\u003C\u002Fem>. Although there may be other approaches to distinguish between types of context, designers should think of how dynamic and far-reaching the give contextual factors are and how they affect design choices. The broader context takes its name from historical, cultural, social and perhaps even developmental factors of a person. These influences are “broad” in time and space. On the other hand, the situational context suggests the influence of the space we occupy \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">at the moment\u003C\u002Fem>. Speaking as a digital designer, the broader context defines what gender or nationality we select in the registration form, whereas the situational context provides information to a mobile application whether it should warn us about traffic jams in next minutes or later.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"b705\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Lucy Suchman and situated actions\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"3476\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">The situational context was explored more in depth by the anthropologist and feminist theoretician Lucy Suchman. In her doctoral dissertation and following book \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Plans and situated actions: The Problem of Human-Machine Communicatio\u003C\u002Fem>n, she studied how users struggled with a professional copy-printer machine. Her observations led her to criticize the cognitivist dogma that humans think, act and interact with technology according to the predefined plans.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"6077\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">To the contrary, Suchman says that interaction with technology resembles a two-way communication and the predefined plan merely acts as a boilerplate for establishing it. The real actions, however, emerge only during the very act of interacting with technology when a user adapts and changes her behaviour in relation to the physical and social needs and “situational context”. According to Suchman’s research, the real interaction with technology looks like ad hoc improvisation, taking advantage of tools and other resources at hand to satisfy the current needs.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"65bb\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">While cognitivism looks at the world as a static background for which the fixed plans make sense, using the research methods from ethnomethodology, Suchman showed that we constantly update and adapt to a given situation. Paul Dourish commented that Suchman “presented a model of interaction with the world in which the apparently objective phenomena of the cognitivist model were, instead, active interpretations of the world formed in response to specific settings and circumstances (Dourish, 2001, s. 72).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"cea1\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Humans don’t follow algorithms in everyday tasks, as cognitivism wanted us to believe. Suchman suggests that we should think of our acts and thinking as being ad hoc, improvised, in other words, \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">situated\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"0ea3\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Tacit knowledge\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"0dde\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">While working on my thesis, I gradually started to get more often the feeling that I have already read what I was reading at the time, even though the book or article was unrelated. Or at least seemingly unrelated. What started as a boring history of an obscure HCI field, it became much larger than I expected. The HCI suddenly looked like a melting pot of the most significant and exciting new ideas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"0525\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">For example, the just finished section on Lucy Suchman gave me a pointer to another broad subject. Because if people don’t follow rules that much and they basically improvise when they work and solve everyday problems, new ways of doing things start to emerge around the context and will become a new micro-culture or \u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FCommunity_of_practice\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FCommunity_of_practice\">\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">community of practice\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"6350\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Of course, we know it first hand. Designers and programmers we work with have specialized vocabularies that the outside community of people don’t know. If a person, outsider wants to cooperate with them, the acquisition of the specialized vocabulary is oftentimes a prerequisite not only for understanding but also gaining a respect that enables one to “fit in” the particular culture.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"87d0\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Some parts of the vocabulary and ways of doing can be explained easily to people. When a person is confused why programmers “push” something so often, there are many written instructions how a person can learn about the GIT versioning ecosystem. If a Martian visited the planet Earth and wanted to know the meaning of kicking the ball into nets between goalposts, it’s easy to say that the more you can kick the ball to the opposite net, the better chance you have to win the game.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"8ffa\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">But suppose the Martian is intrigued by football (soccer for the US readers) and want to know the best way to kick the ball, or how to ride the bicycle or play the violoncello. Suddenly, the verbal explanation is not sufficient. You really have to show and let the Martian observe your moves so she can get a grasp of how to do it.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"0d5f\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">In fact, what I am alluding here too is the realization by Michael Polanyi in 1958 that there are two types of knowledge. The first one is the knowledge of dates, names and other factual information. It’s the knowledge of \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">what\u003C\u002Fem> that can be explicitly stated verbally. The other type of knowledge is more of \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">how \u003C\u002Fem>to do things, which are difficult to just describe and in order to learn it we have to immerse ourselves in the practice and experience it first hand.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"5efa\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">It is the “how” knowledge that Polanyi called \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">tacit knowledge \u003C\u002Fem>because it cannot be stated explicitly. And it is this type of knowledge that is crucial to managers or designers and at the same time hard to obtain because the people who can do various things are not necessarily capable of explaining them themselves. Most of the time, explaining it in words doesn’t make sense. How do we describe how to learn to swim or how do we hit a nail with a hammer? We can philosophize about such things endlessly, but only after we do these things and gain sufficient experience in doing them, will we “get” it.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"4250\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">For designers, the tacit knowledge poses a challenge. If they want to design something useful and meaningful for a certain community of people, to know how those people actually behave and think is essential. Yet if some knowledge is tacit, the only way to get a grasp of it is by observation and interpretation. The question of tacit knowledge and community of specific practice mean that observing people and interpreting what they do in their everyday context is a necessary tool in the designer’s repertoire. Here, it starts to make sense why the anthropologist Lucy Suchman was interested in how people interact with technology. As an anthropologist, she had all the necessary methods and tools to observe and interpret the situated actions and practices. And she argued that exactly those tools and methods from her field, as well as sociology and others, should become a standard toolkit for designers who care about whether their work produces functional and meaningful \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">experiences\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"b235\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Embodied cognition\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"712e\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Moreover, the tacit knowledge is related to “embodied cognition” which was the topic mentioned by the philosopher Hubert Dreyfus. Eleanor Rosch and her colleagues explain the ideas behind the “embodiment thesis” as follows:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote id=\"8830\" class=\"graf graf--blockquote graf--startsWithDoubleQuote graf-after--p\">\u003Cp>“By using the term embodied we mean to highlight two points: first that cognition depends upon the kinds of experience that come from having a body with various [bodily] capacities, and second, that these individual [capacities] are themselves embedded in a more encompassing biological, psychological and cultural context”      (Source: Eleanor Rosch et al.: The Embodied Mind: Cognitive Science and Human Experience pages 172–173)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp id=\"da2e\" class=\"graf graf--p graf-after--blockquote\">If the tacit knowledge depends on our bodies to express certain knowledge (playing the violoncello), it means this knowledge is not, under the cognitivist paradigm, representable (only) symbolically. It requires a kind of body similar to our human one so that it can play the violoncello as humans would do. Incidentally, it also falsifies the idea that everything we need for thinking is inside our heads.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"baab\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Margaret Wilson summarizes research on how the mind is \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">embodied\u003C\u002Fem> in her article \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Six views of Embodied cognition.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Col class=\"postList\">\n\u003Cli id=\"0bfd\" class=\"graf graf--li graf-after--p\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Cognition is situated\u003C\u002Fstrong>: We already know the importance of the situational context from the anthropological research. The current, non-cognitivist cognitive science agrees that our cognitive activity takes places in the context o a real-world environment.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"b02b\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Cognition is time-pressured:\u003C\u002Fstrong> Cognition and our behaviour cannot be understood in laboratories. The real cognition is always pressured by real-time interaction with the environment. The pressure is a significant factor that influences how we behave and make decisions.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"3cf0\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">We off-load cognitive work onto the environment: \u003C\u002Fstrong>Because of our mental limitations, we use the environment to help us think by holding or keeping information outside our heads. The obvious examples are smart phones and mobile applications such as calendars, note-taking apps, and many others.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"bdb5\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Cognition is for action: \u003C\u002Fstrong>As already Heidegger, Dreyfus, and other phenomenologist said and Wilson agrees, the function of cognition is to provide means to guide us in the context of a given situation in an appropriate manner\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"c036\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Cognition is body-based\u003C\u002Fstrong>: Wilson summarizes that the activity of the mind is grounded in the mechanism that evolved for interaction with the environment. One of the cores of the research in embodied cognition is to find out how our bodies influence now and even historically our cognition. George Lakoff is one of the main researchers arguing that our language and even mathematics are essentially based on the metaphorical understanding of the world through the lens of our bodies. For example, the adverbs “in front of” or “up” are basic metaphors related to the position of our body in relation to the world. The same applies to mathematics with numbers as a metaphor for physical objects in the world and mathematical sets as containers for these objects.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"4bb4\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">The environment is part of the cognitive system: \u003C\u002Fstrong>The last point is the most controversial one. Wilson says that the information flow between mind and world is so dense and continuous that rather than study our cognitive activity doesn’t come from the mind alone, but is a combination of the mind and the environmental situation.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp id=\"8e26\" class=\"graf graf--p graf-after--li\">Proponents of the theories like \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">extended and distributed mind\u003C\u002Fem> agree with the sixth point. They argue that our mind and thinking “leak” into our environment, making the environmental context an important part of our behaviour and decision-making. It makes sense to explore what they have to say about how we think.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"3718\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Extended and distributed cognition\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"984c\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">This may be embarrassing, but I have to ask you anyway: do you remember the phone number of your partner? At least your father, grandmother, no? Why should you, the world is a complex place filled with other things to remember, therefore if you can “outsource” some parts of your memory to smart devices like iPhones or iPad, you happily do so.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"76cc\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">But according to philosophers Andy Clark, David Chalmers or cognitive psychologist Edwin Hutchins and other researchers, it is becoming increasingly useful to look at our relationship with technological artifacts as a philosophical issue with real consequences.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"c944\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">The more we are surrounded by technology, the more we off-load our cognitive tasks to our gadgets, making them a part of our extended mind. Researchers and theories suggest that our brain is in fact just a part of an extended, distributed cognitive system that consists of people, artifacts, and environment.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"9d52\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Andy Clark and David Chalmers argue for this position in their famous article “The Extended Mind” written in 1998. In the text they propose a thought experiment to show how the environment could play a part of our cognition:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote id=\"1e50\" class=\"graf graf--blockquote graf-after--p\">\u003Cp>The fictional characters Otto and Inga are both travelling to a museum simultaneously. Otto has \u003Ca class=\"markup--anchor markup--blockquote-anchor\" title=\"Alzheimer's disease\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FAlzheimer%27s_disease\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FAlzheimer%27s_disease\">Alzheimer’s disease\u003C\u002Fa>, and has written all of his directions down in a notebook to serve the function of his memory. Inga is able to recall the internal directions within her memory. In a traditional sense, Inga can be thought to have had a belief as to the location of the museum before consulting her memory. In the same manner, Otto can be said to have held a belief of the location of the museum before consulting his notebook. The argument is that the only difference existing in these two cases is that Inga’s memory is being internally processed by the brain, while Otto’s memory is being served by the notebook. In other words, Otto’s mind has been extended to include the notebook as the source of his memory. The notebook qualifies as such because it is constantly and immediately accessible to Otto, and it is automatically endorsed by him.(Source: \u003Ca class=\"markup--anchor markup--blockquote-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FThe_Extended_Mind\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FThe_Extended_Mind\">https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FThe_Extended_Mind\u003C\u002Fa>)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp id=\"b062\" class=\"graf graf--p graf-after--blockquote\">The authors go even further and ask if the culture and society might play the similar role in extending our cognition:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote id=\"7920\" class=\"graf graf--blockquote graf--startsWithDoubleQuote graf-after--p\">\u003Cp>“And what about socially-extended cognition? Could my mental states be partly constituted by the states of other thinkers? We see no reason why not, in principle.”\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp id=\"23e5\" class=\"graf graf--p graf-after--blockquote\">Although this idea was introduced in the West by Andy Clark and David Chalmers, the HCI\u002FUX researchers Victor Kaptelinin and Bonnie Nardi give us in their book \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Acting with Technology Activity Theory and Interaction Design \u003C\u002Fem>enough information to see that similar ideas were developed already by the Soviet psychologist \u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FCultural-historical_psychology\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FCultural-historical_psychology\">Lev Vygotsky\u003C\u002Fa> and his circle of scientists as a part of the Soviet programme to counter the Western, “bourgeois” science and to include as much as social and cultural influences on our cognition as possible.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"bdb1\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">I don’t see Clark and Chalmers as being driven by pro-Stalinist or Marxist ideology, so it seems to me that Vygotsky was really ahead of times and rather modern, introducing the concept of \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">cultural-historical psychology\u003C\u002Fem> that argues that we cannot separate mind, brain, and culture. For Vygotsky, it was very important to emphasize two things about the impact of culture and society on human beings.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"7a32\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">First, culture and society are not external to us, but rather shape directly our mind. At the same time, Vygotsky was not a cultural determinist as many left-leaning people today are. Even inside the Soviet regime, Vygotsky maintained that the relationship between individual’s mind and culture and society was interactive, dialectic, the influence went both ways.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"f6ac\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">The second (and for designers) perhaps a more interesting theory that Vygotsky wrote about was the importance of tools for higher psychological functions. As Kaptelinin and Nardi remind us in their book, human beings don’t interact with the world directly these days. We have developed technology and technological tools that \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">mediate\u003C\u002Fem> our relationship with the world. Vygotsky argued that in addition to the physical tools like hammers, we are also equipped with symbolic cultural artifacts, or “psychological tools” such as texts, algebraic notations or most importantly, language. As Kaptelinin and Nardi write, Vygotsky initially didn’t make the distinction between physical psychological; hammers, maps, and algebraic notation were the same for him. Later on, he observed that people stopped using the physical tool and relied only on the internalized functions or “psychological tools” in their heads.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"3cb2\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">The point is subtle, but it means that through technology we internalize ways of thinking and solving problems that we otherwise wouldn’t be able to do so. According to Vygotsky, technology actively shapes our thinking. This view is not foreign to other theories. Distribution cognition theories explicitly state that technological artifacts, human beings, and environment are all parts of the distributed cognitive system. Embodied cognition adds that our bodies and interacting with the world are essential for our cognition as well.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"ec24\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">There were followers of Vygotsky led by another Soviet psychologist, Alexei Leont’ev who developed Vygotsky’s idea to the whole new theory — activity theory—, which puts even a strong emphasis on the role that technological artifacts play in shaping how we think, act and find things meaningful. The unit of analysis in activity theory is an activity and how tools mediate the interaction between the human and object or goal of what she tries to accomplish.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"4918\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">According to activity theory, distributed cognition and even current research in postphenomenological philosophy of technology, our technological tools aren’t neutral nor merely instrumental. By using our tools we shape our ourselves, culture and society. Consequently, our culture and society also shape back our tools. Technological artifacts, therefore, carry with themselves cultural and social layers as the inevitable reflection of the fact that technology doesn’t exist in the vacuum, but is created by designers and engineers in a specific socio-cultural context.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"60e2\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">The summary of the fall of cognitivism\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"5486\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">The previous sections show that we recognize things (tools, objects, technology) and affordances according to their meanings and functions that help us solve our daily tasks and needs. The meanings and functions themselves are results of our active interpretation of the world within broader and situational contexts, as I named them previously. The context has multiple connected layers and it’s technically impossible to make a list of all the ways we can interpret things around us. Fortunately for us humans, we have inbuilt ways to filter out what is meaningful and relevant to us. These mechanisms are not magical, instead, they are based on the fact that we are embodied creatures living in the world. Our culture, society, biology, body, and situations we are in always reduce the infinite ways of how to act into something manageable. Based on who we are, the world is presented to us as a set of potential actions or affordances we can exploit to solve our practical tasks and needs.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"588a\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">As for the criticism of cognitivism, humans are not information-processing units, nor digital computers with fixed rules or algorithms that govern our thinking. The world is in a constant flux and we have to creatively adapt to it. We don’t behave scientifically, as objective observers detached from the world. On the contrary, we are deeply involved with the world. To reduce its complexity, we solve our daily problems practically, according to what we find meaningful and suitable to our needs. The environment provides us with potential affordances which we may or may not exploit based on the situational and broader context of the interaction with tools, objects, and technology that are part of what theoreticians call our broader cognitive system. The coupling of tools, environment and ourselves means that we don’t rely only on what is inside our head, as cognitivism suggested, but actively use all the resources around us to get where we want to be.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"460b\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Additionally, my brief discussion of embodied knowledge, theories of extended or distributed mind and a mentioning of basic ideas in activity theory should help us realize that technology is not passive, neutral or merely instrumental helping us solve our needs. Technology is ubiquitous in our lives and stands between us and the world as a medium. As I discussed with the work of Vygotsky and activity theory, technology is a tool that mediates our relationship to the world and actively shapes our thinking. Technology therefore not only carries layers of culture and society where it was created but also, through the mechanism of a feedback loop, itself changes to culture and society.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"51e3\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Two main lessons can be drawn from the critique of cognitivism. First, contextual factors that were overlooked by cognitivism are immensely important for what we find useful and meaningful and how we experience the world.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"4f3c\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">The second, our relationship to technology is much more complex than many think. If technology influences our thinking, culture, and society, we better Designers must be informed about these points.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"e60c\" class=\"graf graf--p graf-after--p graf--trailing\">I will discuss these topics separately in next posts that will treat in-depth what happened after the fall of cognitivism in HCI, what the role of context started to be. That will be a useful preparation to eventually jump into the most difficult, yet exciting questions about the philosophy of interface as the unique relationship between technology and society where the depth and the surface meet.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>The article for originally written for and published on my \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmedium.com\u002F@jakub_ferenc\u002Fi-read-a-lot-of-academic-literature-on-ux-hci-heres-what-it-says-part-i-4acb2c4339f8\">Medium blog\u003C\u002Fa>. \u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>HCI is where design, cognitive science, philosophy, culture, and society meet at the interface. Right now, it’s the one of the most exciting subjects I can think of. There is an ever-growing list of great articles about User Experience design on Medium and other platforms. Many of them are written by UX professionals with impeccable hands-on […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-598","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F598",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=598",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F598\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},840,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F598\u002Frevisions\u002F840",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=598",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=598",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=598",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"cs":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Přečetl jsem spoustu akademické literatury o UX\u002FHCI. Tady je, co říká. Část I","precetl-jsem-spoustu-akademicke-literatury-o-ux-hci-tady-je-co-rika-cast-i","První díl přehledu akademické literatury o UX\u002FHCI: od zrodu oboru a kognitivismu po jeho kritiku u Searla, Normana, Dreyfuse a Suchman a teorie vtělené a rozšířené mysli.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"He leído mucha literatura académica sobre UX\u002FHCI. Esto es lo que dice. Parte I","he-leido-mucha-literatura-academica-sobre-ux-hci-esto-es-lo-que-dice-parte-i","Primera parte de un repaso a la literatura académica sobre UX\u002FHCI: del nacimiento del campo y el cognitivismo a sus críticas, de Searle y Dreyfus a la cognición encarnada.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"J’ai lu beaucoup de littérature académique sur l’UX\u002FHCI. Voici ce qu’elle dit. Partie I","j-ai-lu-beaucoup-de-litterature-academique-sur-l-ux-hci-voici-ce-qu-elle-dit-partie-i","Première partie d’un parcours de la littérature académique sur l’UX\u002FHCI : de la naissance du domaine et du cognitivisme à ses critiques, de Searle et Dreyfus à la cognition incarnée.","\u003Cp class=\"graf graf--h4\">\u003Cem>HCI je místem, kde se na rozhraní setkávají design, kognitivní věda, filosofie, kultura a společnost. Momentálně je to \u003C\u002Fem>jeden\u003Cem> z nejvzrušujících oborů, jaké si dokážu představit.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2516\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Na Mediu a dalších platformách stále přibývá skvělých článků o User Experience designu. Mnohé z nich píšou UX profesionálové s bezvadnou praktickou zkušeností. A doporučuji číst, co mají co říct, protože praxe zůstává důležitým vkladem každého seriózního designéra. Proč byste tedy měli číst teoretickou literaturu?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"4ea0\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Moje odpověď je dobře známá, ale stejně ji zopakuji: chceme-li směle jít tam, kam se dosud nikdo nevydal, je nutné se zastavit a zamyslet se nad tím, co už bylo vyzkoušeno a prověřeno, co funguje a proč. Jinými slovy pečlivě promýšlet, proč děláte UX tak, jak ho děláte. Opravte mě, jestli se mýlím, ale v rychlém světě informací, sítí a tekutých životů v podmínkách neustálého připojení je UX průmysl jedním z mnoha, kde se všechno mění týden co týden. Nejen začátečníci, ale i ostřílení guru mohou být nesví, bez pevné půdy pod nohama; neustále čtou blogové příspěvky a přizpůsobují se novým znalostem, metodám a procesům, a přesto si říkají: „Zase zaostávám.“ I když se člověk učení za pochodu nevyhne, někdy pomůže sednout si a půl roku číst spoustu historické a teoretické literatury o UX\u002FHCI. Což je přesně to, co jsem dělal, když jsem psal diplomovou práci. Tady je, co jsem se zatím naučil.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"d2f8\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Abychom porozuměli současnému nejednoznačnému stavu UX designu, je lepší odložit definice UX a krátce se zaměřit na historii oboru zvaného \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">interakce člověka s počítačem, \u003C\u002Fem>kde je koneckonců třeba hledat počátky UX.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3 id=\"a12e\" class=\"graf graf--h3 graf-after--p\">Úsvit HCI\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp id=\"7329\" class=\"graf graf--p graf-after--h3\">Jak už to u lidstva bývá, inovace přicházejí v dobách války. Za druhé světové války začali výzkumníci zkoumat, proč piloti se svými letadly havarují a zvyšují tak celkový počet obětí. Ukázalo se, že viníkem byly přístrojové desky s jejich knoflíky a tlačítky. Jejich design nebyl zrovna vzorem ergonomie, což se ukázalo jako doslova smrtící. Vznikly nové obory jako „human factors“, „ergonomie“ a „inženýrská psychologie“, které měly ovládání letadel učinit snazším a méně matoucím. Následovala profesní sdružení: \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Ergonomic Society\u003C\u002Fem> založená v roce 1952 a její americký protějšek \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Human Factors Society \u003C\u002Fem>o pět let později, v roce 1957.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"80d6\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Přeskočme téměř desetiletí do roku 1963, kdy Ivan Sutherland, inspirovaný Memexem Vannevara Bushe, publikoval disertační práci, která představila první interaktivní grafický software jménem \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Sketchpad. \u003C\u002Fem>Později, ve zdech legendární americké společnosti Xerox PARC, inspirovala Sutherlandova práce Douglase Engelbarta, dalšího z raných průkopníků, k návrhu grafického uživatelského rozhraní s metaforou pracovní plochy, jak ji známe dnes. Mladý Steve Jobs byl prací v Xerox PARC ohromen a usoudil, že GUI bude budoucností osobních počítačů. Slova proměnil v činy a operační systémy Applu a \u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FNeXT\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FNeXT\">NeXT\u003C\u002Fa>u postavil na Engelbartově práci. Tyto projekty přinesly počítače masám a do každodenních životů úředníků a později i nás všech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"63fb\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Společnost zaplavily tyto nové technologické objekty a jejich bezprecedentní síla. Dopad se zdál nevyhnutelný. Co se stalo? Miliony lidí se začaly spoléhat na interface jako na okno do funkcí a skrytých technických možností počítačů, aby jimi řešily své pracovní, obchodní i každodenní potřeby. Navrhování počítačů a jejich rozhraní pro interakci člověka s počítačem se najednou stalo samostatným problémem a tématem. Designéři potřebovali pevný rámec, který by jim s tímto obtížným úkolem pomohl. Jenže ergonomie a human factors byly v podstatě \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">a-teoretické, \u003C\u002Fem>zaměřené na pragmatická řešení, která se snažila přizpůsobit lidské tělo a jeho omezení strojům, a ne naopak. Tento vztah mezi lidmi a stroji začal zastarávat. Fyzické vlastnosti lidí už tolik nehrály roli; práce s počítači zaměstnávala spíše naše kognitivní schopnosti a kapacity než ruce a záda. S počítači jsme „nepracovali“, začali jsme \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">myslet skrze ně\u003C\u002Fem>. Designérům přišel na pomoc výzkum ze zdánlivě nesouvisejícího oboru: kognitivní věda a psychologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3 id=\"8a8c\" class=\"graf graf--h3 graf-after--p\">Kognitivní věda a HCI\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp id=\"f4ec\" class=\"graf graf--p graf-after--h3\">Na úsvitu osmdesátých let byly a-teoretické human factors a ergonomie doplněny a nakonec de facto nahrazeny novými a vzrušujícími poznatky kognitivních věd. Milník a zrod oboru interakce člověka s počítačem lze datovat k vydání důležitého díla \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">The Psychology of Human-computer Interaction \u003C\u002Fem>v roce 1983\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">. \u003C\u002Fem>Kniha napadla tehdejší dogmata zmíněných oborů a zasazovala se o silnější důraz na teorii a na uplatnění poznatků kognitivní vědy. Jak se v knize píše:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote id=\"2997\" class=\"graf graf--blockquote graf--startsWithDoubleQuote graf-after--p\">\u003Cp>„Uživatel není [manuální] operátor. Počítač neobsluhuje, komunikuje s ním…“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp id=\"207f\" class=\"graf graf--p graf-after--blockquote\">A právě komunikace s počítači se začala zkoumat pod vlivem \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">kognitivistického\u003C\u002Fem> \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">paradigmatu, \u003C\u002Fem>které patřilo k\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\"> \u003C\u002Fem>nejambicióznějším a téměř všeobecně přijímaným tezím kognitivních věd: že lidskou mysl lze chápat jako lidský procesor, obdobu digitálního počítače. Naznačovalo také, že lidské myšlení probíhá pouze uvnitř našich hlav. Intuitivně správná představa, ale jak uvidíme později, ne tak docela. Přesto byl \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">kognitivismus\u003C\u002Fem> mocnou myšlenkou, která přinesla nové úspěšné výsledky v mnoha dalších oborech, například ve výzkumu umělé inteligence.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"5f75\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">V HCI se kognitivní revoluce promítla do názoru, že lidské používání počítačů je třeba zkoumat jako tok informací. Mnoho myšlenek z kognitivní vědy se uplatnilo při vysvětlování role lidské kognice, především paměti, pozornosti, vnímání, učení, mentálních modelů a usuzování, a jejich vztahu k problémům HCI. Hojně šířený obrázek animovaného člověka s různými mozkovými subsystémy dobře vystihuje atmosféru té doby. Úlohou teorie v HCI bylo zkoumat, popisovat a hodnotit jednotlivé subsystémy, které se na interakci s počítačem podílejí. Výzkumníci vyvinuli propracované empirické modely pro optimalizaci interakcí, jako je \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Keystroke-level model \u003C\u002Fem>nebo \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">GOMS \u003C\u002Fem>(Goals, Operators, Methods, Selection rules). Rychlost kliknutí a stisků kláves se stala prvořadou. Lidská mysl se stala digitálním počítačem. Pryč byla neuspořádanost lidských bytostí zabraných do světa; nahradily ji zkušenosti uvnitř experimentálních laboratoří s klinickou přesností.\u003C\u002Fp>\n\u003Cfigure id=\"607b\" class=\"graf graf--figure graf-after--p\">\n\u003Cdiv class=\"aspectRatioPlaceholder is-locked\">\n\u003Cdiv class=\"progressiveMedia js-progressiveMedia graf-image is-canvasLoaded is-imageLoaded\" data-action=\"zoom\" data-action-value=\"0*TtSTyPfl4UNtBXSJ.\" data-height=\"663\" data-image-id=\"0*TtSTyPfl4UNtBXSJ.\" data-scroll=\"native\" data-width=\"714\">\u003Cimg decoding=\"async\" class=\"progressiveMedia-image js-progressiveMedia-image\" src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*TtSTyPfl4UNtBXSJ.\" data-src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*TtSTyPfl4UNtBXSJ.\" \u002F>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\u003Cfigcaption class=\"imageCaption\">\u003Cem>Podle mého názoru jeden z nejzhoubnějších obrázků v učebnicích HCI, který redukuje lidskou bytost a její život v podstatě na pomalejší počítač. Vskutku karikatura.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003Cp id=\"9c74\" class=\"graf graf--p graf-after--figure\">Šlo však jen o umělý pohled na každodenní lidské zkušenosti. Lidské zkušenosti s počítači byly ve skutečnosti zredukovány na netrpělivé úředníky, kteří chtějí své úkoly dokončit co nejrychleji. Je práce opravdu jediným vztahem, který k počítačům, nebo k technologii obecně, máme? A kdo vůbec určil, které úkoly je třeba splnit? V temném středověku designu před UX, kdy rozhraní navrhovali programátoři a manažeři určovali, které úkoly jsou pro uživatele důležité, to rozhodně nebyl uživatel, kdo by měl slovo v tom, jak bude technologie vypadat. Naopak, uživatel byl překážkou, kterou bylo třeba vyřídit co nejrychleji, aniž by se trávilo příliš času s oněmi „iracionálními lidskými aspekty“, které by pro většinu programátorů mohly být noční můrou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"dab7\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Nutno uznat, že poznatky kognitivních věd v osmdesátých letech znamenaly výrazný posun k teoretickému ukotvení HCI. Celý obor vzkvétal pod křídly kognitivní vědy. \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Kognitivistický \u003C\u002Fem>předpoklad, že lidská mysl funguje jako digitální počítač, sjednotil výzkum i praxi. Podle výzkumníka HCI Johna Carrolla to byl „zlatý věk“ HCI, a to pro jeho soudržnost, bez nekonečného zpochybňování základních předpokladů. Budoucnost vypadala jasně a cíle byly zřejmé: pokračovat ve výzkumu a zlepšovat přesnost a efektivitu interakce s počítači. Zaslepen mechanistickým pohledem na člověka se však nikdo nepokusil položit vážné otázky, které se jako trojský kůň trpělivě čekající před branami vkrádaly do výzkumu HCI: Kdo je uživatel? Liší se absolvent informatiky z M.I.T. od starší paní? Je interakce pro uživatele smysluplná? Zlepšuje jí život a řeší její skutečné potřeby? Jaký je kontext, místo a čas, kdy uživatel s počítačem interaguje?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2d47\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Protože se tyto otázky kladly jen zřídka, začala se kritika ozývat z různých stran a oborů. Čím více technologie v našich životech bylo, tím absurdnější bylo tvrdit, že ji používáme jen k práci. S příchodem technologických konvergencí, jako jsou chytrá zařízení, a přístupů jako ubiquitous computing a internet věcí dnes jasně vidíme, jak úzkoprsý to byl pohled. Ale příliš předbíháme.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"0bc5\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">V osmdesátých letech nebyly žádné iPhony, takže kritika nemohla vycházet ze skutečných zkušeností s technologií, nýbrž z velmi pronikavých a mimořádně chytrých argumentů z teoretických a poněkud obskurních oborů. Jakkoli to může překvapit, nejúčinnější kritiky kognitivismu nejen v HCI, ale i v umělé inteligenci přišly od filosofů. Jmenovitě od slavného Johna Searla a méně známého Huberta Dreyfuse, který se specializoval na fenomenologii Martina Heideggera a s moderní technologií neměl téměř nic společného. Kromě filosofů se k nesouhlasícímu davu přidali i vědci, inspirovaní Dreyfusem: odborník na umělou inteligenci Terry Winograd, antropoložka Lucy Suchman a kognitivní vědec, z něhož se měl stát jeden z vůdčích hlasů oboru HCI\u002FUX, Don Norman. V následujících odstavcích stručně shrnu jejich kritiku kognitivismu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3 id=\"40e0\" class=\"graf graf--h3 graf-after--p\">Kritika kognitivismu v HCI\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp id=\"89e9\" class=\"graf graf--p graf-after--h3\">Zopakujme již řečené: \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">kognitivismus\u003C\u002Fem> v HCI a AI tvrdil, že lidské bytosti myslí a řeší každodenní problémy tak, že na jakýkoli vstup, který do lidského mozku přijde, uplatňují pevná algoritmická pravidla. Vstup je vždy reprezentován nějakým druhem formálních symbolů (nuly, jedničky, elektrické potenciály atd.). Následný výstup těchto operací ovlivňuje chování. A pamatujte, všechno se to odehrává jen v hlavě; nic mimo svou lebku nepotřebujeme. Dominantní metaforou bylo, že jsme v podstatě pomalejší a horší digitální počítače.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"2620\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">John Searle\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"7021\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Filosof John Searle si dovolil nesouhlasit. Svým slavným experimentem s čínským pokojem nás vybízí, abychom si představili scénář, v němž v místnosti sedí muž jménem Bob a venku stojí Alice. Ta je rodilou mluvčí čínštiny a pod dveřmi posílá do místnosti čínské zprávy. Uvnitř sedí Bob, který čínsky nemluví a jemuž se ty symboly jeví jako klikyháky. Má ale velkou knihu instrukcí, která mu dává všechny potřebné odpovědi na jakoukoli zprávu, kterou Alice pošle. Podle tohoto scénáře Alice píše Bobovi, který dokáže s pomocí své knihy odpovědět, a Alici či jakémukoli vnějšímu pozorovateli se tak jeví, že čínsky mluví a rozumí jí, přestože vůbec netuší, co vnějšímu světu odepisuje. Jen se řídí pravidly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"6230\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">\u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?time_continue=7&v=TryOC83PH1g\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?time_continue=7&v=TryOC83PH1g\">https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?time_continue=7&v=TryOC83PH1g\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"8227\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Searle nás nutí kognitivistické dogma přehodnotit. Podle Searla Bob nedělá nic než manipulaci se symboly, neboli, jak říká Searle, provádí „syntaktické operace“ (syntax), které nikdy nevytvoří skutečné porozumění (sémantiku). I když Bob dodržuje všechna pravidla, jazyku ve skutečnosti nerozumí, ani tomu, o čem zpráva je, zda šlo o milostný dopis, nebo o výzvu od výběrčího daní. Bobovi tedy chybí skutečné porozumění. A protože je Searlův experiment chytře navržen tak, aby v podstatě napodoboval všechny moderní digitální počítače založené na von Neumannově architektuře, můžeme dojít k závěru, že nemá-li Bob skutečné porozumění tomu, o čem jeho manipulace se symboly je, pak ho nemůže mít žádný digitální počítač. Formální symboly jako nuly a jedničky nejsou \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">o něčem\u003C\u002Fem>, protože jejich význam nedokážeme interpretovat bez širšího kontextu či situace, v níž se nacházíme.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"291d\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Don Norman\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"d59a\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Uznávaný výzkumník Don Norman souhlasil. Už v roce 1980 napsal důležitý článek \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Twelve issues for cognitive science,\u003C\u002Fem> který byl podle mého názoru širší komunitou HCI\u002FUX bohužel opomíjen, případně ho zastínily jeho známější knihy. Dovolte mi ale vysvětlit, proč byste měli číst 38 let starý text v oboru, který se vyvíjí tak rychle.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"896e\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Norman se v článku podivuje nad tím, jak málo o lidské kognici ve skutečnosti víme. Upozornil na základní fakt, že nejsme umělé bytosti, nýbrž naši biologii utvářely evoluční procesy. Na rozdíl od konceptu umělé inteligence žijeme ve skutečném světě a naši kognici i rozhodování ovlivňuje kultura, sociální interakce, motivace a emoce. Všechny tyto faktory dosavadní výzkum opomíjel. Norman pak navrhl, aby kognitivní věda odložila kognitivistický přístup a začala místo toho zkoumat lidskou kognici skrze \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">systémově orientovanou\u003C\u002Fem>, \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">kybernetickou \u003C\u002Fem>optiku složitých interakcí a zpětnovazebních smyček mezi lidmi, prostředím, historií, kulturou a společností. V jazyce kognitivní vědy to byla překvapivě moderní a radikální pozice. Co má prostředí a naše kultura společného s tím, jak myslíme? Zjevně hodně. Člověk nestojí mimo fyzický svět, má fyzické tělo. Jsme \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">vtělené \u003C\u002Fem>bytosti. Navíc každý člověk má vlastní historii, problémy, potřeby, světonázor a sociální a kulturní zázemí. Všichni jsme zásadně \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">ve světě.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"1f6f\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Dreyfus, Winograd, Heidegger a afordance\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"621d\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Podobně jako Don Norman se filosof Hubert Dreyfus a Terry Winograd se svým kolegou \u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FFernando_Flores\" target=\"_blank\" rel=\"noopener nofollow\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FFernando_Flores\">Fernandem Floresem\u003C\u002Fa> shodují, že kognitivní vědy v HCI a AI udělaly chybu, když nevzaly v úvahu vliv širšího kontextu na naše jednání a chování. Inspirováni německým filosofem Martinem Heideggerem se pokusili odpovědět na otázku, k níž poukazoval experiment s čínským pokojem Johna Searla: odkud bereme význam?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"ffb4\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Protože jsme bytosti žijící ve světě, nemůžeme se od něj oddělit. Jakkoli triviálně to zní, západní filosofie už téměř čtyři sta let upřednostňuje mysl a její oddělení od těla, což je historické dědictví francouzského filosofa 17. století René Descarta. Navzdory trvalému vlivu karteziánství na západní filosofickou tradici se Heidegger vrátil k rýsovacímu prknu a řekl ne, takhle \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">nejsme ve světě\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"6046\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Co znamená, že jako lidé žijeme ve světě? Jak nám říkají Heidegger, Dreyfus a Winograd, nejběžnějším způsobem, jak se světem interagujeme, jsou základní, běžné, každodenní činnosti. Vodíme děti do školy, píšeme e-maily, vybíráme zboží na farmářských trzích nebo se snažíme přijít na to, jak funguje nová tiskárna v kanceláři. Každý den se \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">vyrovnáváme\u003C\u002Fem> s praktickými problémy, abychom naplnili své potřeby. Postřeh je ale hlubší: k řešení svých problémů používáme věci kolem sebe a tyto věci pro nás mají význam. Ne proto, že bychom každý nástroj analyzovali; význam se vynořuje, když nástroj používáme \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">k tomu, abychom\u003C\u002Fem> jednali nebo rozšířili své přirozené lidské schopnosti. Nástroje mají význam díky tomu, že je používáme a skrze ně interagujeme s prostředím. Tentýž nástroj však můžeme používat různými způsoby. Jak volíme, zda je určité použití vhodné? Jinými slovy, který význam a která funkce nástroje jsou relevantní pro úkol, který máme právě před sebou? Odpověď zní: záleží na tom. Přesněji řečeno na kontextu. Jak ale sladit potřebu kontextu s převládajícím tvrzením kognitivních věd, že vše, co potřebujeme, máme jen v hlavě a sociální, kulturní a situační kontextové faktory nehrají žádnou roli?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"feb6\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Na scénu vstupuje Dreyfus se svou kritikou kognitivismu v AI, kterou najdeme v jeho knize \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">What computers can’t do: A critique of Artificial Reason\u003C\u002Fem>. Všichni známe ty zmatené a skeptické pohledy, když slyšíme filosofa mluvit o technologii, programování nebo hardwaru. Jen si představte Dreyfuse, jak mluví k nejlepším lidem z oboru AI na světě, kteří dělali výzkum na tak prestižních amerických institucích jako M.I.T. nebo Stanford. Jeho myšlenkám se vysmívali. Někteří se k mírnému akademikovi stavěli spíše nepřátelsky. Ale Dreyfus měl pravdu, oni se mýlili.\u003C\u002Fp>\n\u003Cfigure id=\"4802\" class=\"graf graf--figure graf-after--p\">\n\u003Cdiv class=\"aspectRatioPlaceholder is-locked\">\n\u003Cdiv class=\"progressiveMedia js-progressiveMedia graf-image is-canvasLoaded is-imageLoaded\" data-height=\"482\" data-image-id=\"0*HfOAXd65SJenINto.jpg\" data-is-featured=\"true\" data-scroll=\"native\" data-width=\"316\">\u003Cimg decoding=\"async\" class=\"progressiveMedia-image js-progressiveMedia-image\" src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*HfOAXd65SJenINto.jpg\" data-src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*HfOAXd65SJenINto.jpg\" \u002F>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\u003Cfigcaption class=\"imageCaption\">Kniha What computers can’t do: A critique of Artificial reason byla úspěšnou kritikou kognitivismu ve výzkumu AI a HCI\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003Cp id=\"2611\" class=\"graf graf--p graf-after--figure\">Dreyfus umělé inteligenci nevěnoval pozornost, dokud se několik studentů z katedry AI, kteří chodili na jeho přednášky, nezačalo chlubit, že filosofové řeší tyto problémy mysli a vědomí tisíce let bez jakéhokoli pokroku, kdežto lidé v laboratořích AI je vyřeší za pár let. Počáteční pokrok v AI naznačoval, že by to mohl být realistický cíl. Dreyfus však odpověděl, že skutečnou AI nikdy nevytvoří, pokud radikálně nezmění strategie a teorie, podle nichž své roboty stavějí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"d6f7\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Dominantním paradigmatem té doby byl samozřejmě kognitivismus a mysl jako zpracování informací a manipulace se symboly, tj. digitální počítač. Dreyfus však tvrdil, že skutečná lidská inteligence má blíže k té heideggerovské: řeší praktické problémy na základě \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">významu \u003C\u002Fem>a kontextu věcí v konkrétní situaci. Dreyfus souhlasil s Donem Normanem, že význam věcí není do věcí předem vepsán, nýbrž je dán až později, v okamžiku \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">interakce \u003C\u002Fem>s nimi\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">. \u003C\u002Fem>Jak je to možné?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2262\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Vezměme si například PET lahev. Předmět, který zná každý. Když se lidí zeptám, jaká je funkce nebo význam PET lahve, většina řekne, že slouží jako nádoba na určité tekutiny a že tvar lahve je navržen speciálně tak, aby ji lidé mohli snadno nosit a pít z ní. Opravdu to vypadá, že forma následuje funkci. Jak ale potom vysvětlit, že skupiny ekologických aktivistů používají PET lahve jako květináče, aby čelily marnotratným a nebezpečným vlastnostem plastu? Byl jsem upřímně fascinován, když jsem narazil na obrázek, jako je ten níže. Přiměl mě přemýšlet. Opravdu forma následuje funkci? Vložil designér formu a význam PET lahve coby květináče pro ekologický aktivismus do lahve už samotným aktem navrhování? Předpokládám, že ne. Ale forma takovou funkci \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">nabízí\u003C\u002Fem>, a proto ji mnozí z tohoto konkrétního důvodu využili. Staré rčení \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">forma následuje funkci\u003C\u002Fem> by se tedy mělo změnit na …\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">a funkce následuje formu taky\u003C\u002Fem>. A co je ještě zajímavější: lahev nejenže změnila svůj význam, ale ve skutečnosti získala význam téměř přesně opačný. Z marnotratné, zbytečné plastové nádoby na tekutiny se stala nádoba pro zrod nové přírody.\u003C\u002Fp>\n\u003Cfigure id=\"c99c\" class=\"graf graf--figure graf-after--p\">\n\u003Cdiv class=\"aspectRatioPlaceholder is-locked\">\n\u003Cdiv class=\"progressiveMedia js-progressiveMedia graf-image is-canvasLoaded is-imageLoaded\" data-height=\"480\" data-image-id=\"0*B7askRUXQrw7eg_Z.jpg\" data-scroll=\"native\" data-width=\"640\">\u003Cimg decoding=\"async\" class=\"progressiveMedia-image js-progressiveMedia-image\" src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*B7askRUXQrw7eg_Z.jpg\" data-src=\"https:\u002F\u002Fcdn-images-1.medium.com\u002Fmax\u002F800\u002F0*B7askRUXQrw7eg_Z.jpg\" \u002F>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\u003Cfigcaption class=\"imageCaption\">Proměna PET lahve. Od marnotratného předmětu k symbolu ekologického aktivismu. (Zdroj: \u003Ca class=\"markup--anchor markup--figure-anchor\" href=\"http:\u002F\u002Fwww.butterbin.com\u002Findoor-garden-plants-ideas\u002F\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"http:\u002F\u002Fwww.butterbin.com\u002Findoor-garden-plants-ideas\u002F\">http:\u002F\u002Fwww.butterbin.com\u002Findoor-garden-plants-ideas\u002F\u003C\u002Fa>)\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003Cp id=\"e07a\" class=\"graf graf--p graf-after--figure\">Příběh za příběhem se snaží ukázat důležitou věc. Význam, a dokonce i funkce předmětů kolem nás nejsou pevně dané. Jistě, předměty jsou navrhovány s ohledem na určitá použití, ale lidskou kreativitu není snadné zastavit. Lidé využijí zdroje, které mají v daném kontextu k dispozici, k naplnění svých potřeb. Nejde samozřejmě jen o PET lahve. Tak obecně fungují naše vztahy k věcem, předmětům, nástrojům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"7225\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Dreyfus to věděl z četby Heideggera. Náš prakticky orientovaný vztah ke světu znamená, že význam je zčásti tam venku, kde čeká, až ho lidé interpretují a využijí, a zčásti je také sociálně a kontextově konstruován. Způsob, jakým významy interpretujeme, je však určován tím, jak žijeme, kdo jsme, jaké máme talenty a těla. Pomineme-li patologické případy, lidskou univerzálií je také to, že se o své životy \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">staráme\u003C\u002Fem> a snažíme se z nich vytěžit to nejlepší. Právě tato \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">starost\u003C\u002Fem> nás nutí prakticky řešit naše úkoly a potřeby. Ještě důležitější je, že naše starost a způsob, jakým žijeme, nutně omezují, co považujeme za smysluplné a co ne. Nemusíme se proto soustředit na všechno kolem nás; to by naše smysly a mozek nesmírně zahltilo. Místo toho odfiltrujeme nepotřebné věci, abychom se mohli soustředit na to, co je relevantní. Relevance vychází z našich životů, hodnot, kultury, společnosti, a do králičí nory se dá sestoupit ještě hlouběji.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"1988\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Proto se otázka relevance ukázala jako tvrdý a neřešitelný problém pro výzkum umělé inteligence v rámci kognitivistického paradigmatu. Výzkumníci nedokázali do robotů naprogramovat dostatečné způsoby vnímání prostředí a přijít s algoritmy, které by určily, co se má ve vytvořené vnitřní reprezentaci aktuální scény změnit či aktualizovat, aby se neaktualizovalo pořád všechno. Dreyfus řekl, že relevanci a význam získáváme z kontextu i ze \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">starosti\u003C\u002Fem> o život a tělo. Je to opět otázka bytí-ve-světě, která byla programátorům AI a jejich udělátkům naprosto cizí. Algoritmy se o nic nestarají. Aby se to změnilo, Dreyfus navrhl, že chceme-li vytvořit AI s podobnými schopnostmi, jako mají lidské bytosti, musí taková AI mít také podobné zkušenosti jako lidské bytosti, což znamená mít podobné tělo a žít v podobném prostředí. Ostatně máme celou řadu inter- a multikulturních vzdělávacích programů jen proto, abychom aspoň zahlédli, jaké to je prožívat svět očima druhého. Neboť kultury a sociální faktory do značné míry utvářejí naše myšlení, vnímání, hodnoty a potřeby. Jinými slovy, mění to, \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">které zkušenosti považujeme za smysluplné a proč\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2927\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Výzkumníci AI však byli tvrdohlaví. Nutno uznat, že patřili k nejchytřejším a nejkreativnějším technikům na světě a filosofie tyto otázky za dva tisíce let opravdu nevyřešila, takže jejich sebevědomí nebylo neopodstatněné. Navrhli čistě technické řešení problému kontextu a relevance, který Dreyfus nazval \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">problémem rámce\u003C\u002Fem>. Říkali zhruba toto: pokud kontext určuje funkci a význam předmětů, stačilo by vytvořit seznam všech možných kontextů a toho, co je pro ně relevantní. Algoritmy AI budou mít seznam, v němž má kontext pojmenovaný například „kuchyně“ naprogramovány všechny související předměty a činnosti, o nichž má v kuchyni smysl uvažovat. S dostatečným výpočetním výkonem lze do seznamu přidávat další a další položky. Byla to otázka rychlejších procesorů a větší paměti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"70dd\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Dreyfus však odpověděl, že to vůbec není řešení problému rámce, protože problém jen posouvá o úroveň výš. Nyní bylo nutné rozhodnout ne o tom, které předměty a činnosti jsou v rozpoznaném kontextu relevantní, ale o tom, které rysy scény jsou relevantní pro výběr relevantního kontextu. Abychom kontext určili, musíme rozpoznat „meta-kontext“. Je to nekonečný regres.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"38eb\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Jak problém rámce řeší lidské bytosti? Máme tu výhodu, že jsme už vtělení a zasazení do kontextu, takže ho nemusíme reprezentovat v hlavě. Svět, který nás obklopuje, je ve skutečnosti \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">svou vlastní reprezentací\u003C\u002Fem>. Jinak řečeno, nemusíme se podívat na prostředí, pak si vytvořit jeho mapu a vidět ho jen skrze tuto mapu. Prostě se na prostředí díváme.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"7668\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Jak ale prostředí vidíme a odkud bereme relevanci? Jsme-li víceméně praktické bytosti, mělo by to odrážet i naše vnímání světa. Podle Heideggera naše praktické způsoby bytí také znamenají, že \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">věci vnímáme prakticky \u003C\u002Fem>skrze to, co s nimi můžeme dělat. Díváme se na věci jako na prostředky, jejichž důležitou vlastností je, že jsou vždy k něčemu, neboli, jak říká Heidegger, „k tomu, aby“. Navíc existují dva způsoby, jak k předmětům ve svém prostředí přistupujeme. První, méně běžný, spočívá v tom, že předměty vidíme vědeckou optikou. Pozorujeme jejich vlastnosti, tvar, barvu, materiál a tak dále. Zatímco takové pohlížení na věci patří k základním hodnotám vědeckého zkoumání, naše každodenní zkušenosti vypadají jinak. Vědecké brýle si nasazujeme jen zřídka; místo toho používáme druhý způsob pohledu na věci: věci prostě používáme podle toho, co nám v dané situaci nabízejí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"a65f\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Heidegger, Dreyfus a další fenomenologicky ovlivnění badatelé navrhují něco ještě radikálnějšího. Podle nich věci vůbec nevidíme takové, jaké jsou; vnímáme jejich významy a funkce, což lze do moderního jazyka designu přeložit tak, \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">že věci jako takové nevnímáme, vidíme jen jejich afordance.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2a06\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Co je afordance? Neologismus, o kterém slyšeli téměř všichni v komunitě UX\u002FHCI, avšak přesný důvod jeho popularity je zahalen napůl tajemstvím. Původní definice afordancí najdeme v díle slavného ekologického psychologa J. J. Gibsona, který tento termín zavedl. Tvrdil, že v našem prostředí existují věci s objektivními a vnímatelnými vlastnostmi, které \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">nabízejí \u003C\u002Fem>lidem\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\"> \u003C\u002Fem>určité jednání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"7506\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Nejasnost afordancí vyplyne na povrch teprve poté, co začneme číst původní Gibsonova díla a komentáře Normana a dalších. Gibson tvrdil, že afordance dokážeme vnímat přímo, prostě je z prostředí „zachytíme“. Zároveň naznačuje, že afordance jsou relativní vůči danému organismu (Gibson nepsal konkrétně o vnímání lidí) a mohou být sdíleny mezi jeho příslušníky, pokud žijí ve stejné ekologické nice. Když jsem tyto pasáže četl, byl jsem zmatený, protože to odporuje předchozímu tvrzení, že afordance se rozpoznávají tak snadno, že je stačí vidět. Ale vidění, jak Gibson přiznává, se ukazuje jako složitější. A dává to smysl. Vidí mravenci jinak než lidé? Samozřejmě. Vidí student M.I.T. s doktorátem z kvantového počítání grafické rozhraní e-shopu jinak než dítě? Pravděpodobně. Budou roboti s AI prožívat svět jinak (pokud ho vůbec prožívají) než lidé? Odpověď se už dá snadno uhodnout. Ano, protože jejich ekologická nika (kontext) a fyzické vlastnosti (těla) jsou jiné. Pak už se afordance nezdají tak pevné a přímé. Sám Don Norman souhlasí. Afordance nejsou statické vlastnosti prostředí a předmětů, nýbrž vztahy mezi prostředím a organismem. Jsou zasazeny jak ve fyzickém prostředí, tak v kognitivních schopnostech, znalostech a emočních stavech organismu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"8162\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Dnešní designéři, kteří o afordancích čtou, o nich přemýšlejí v gibsonovském smyslu. Zatímco Gibson navzdory svým nekonzistencím věřil, že afordance jsou „tam venku“ a lze je zachytit bez jakékoli námahy, Norman v poslední době tvrdí, že to není pravda. Afordance je nejprve třeba interpretovat a snadnost interpretace je relativní. Afordance věcí mohou být tak snadno postřehnutelné, že je vnímáme jako transparentní; na druhou stranu některé afordance nejsou vůbec transparentní a samozřejmé, zvláště když se věci rozbijí. Jejich afordance se pak zdají neprůhlednější a musíme vynaložit vědomé úsilí, abychom zjistili, co se děje.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"8723\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Interpretace může proběhnout okamžitě. Když například potkáte na ulici kamaráda, který jde vaším směrem, nezpracováváte jeho obličej krok za krokem, abyste ho poznali; rozpoznání obličeje proběhne v okamžiku. Pokud však následující den zahlédnete téhož kamaráda krátce z auta a nevíte, zda to byl on, nebo ne, najednou začnete procházet seznam detailů, které si pamatujete: vlasy, chůzi, oblečení, které ta osoba měla na sobě atd. Snadnost interpretace téže osoby závisí na kontextu situace.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"946b\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Další příklad. Při čtení dobrého románu nebo povídky slova a věty plynou, jsme uchváceni zvuky a obrazy, které nám zkušený autor prostřednictvím psaní vyvolává v mysli. Tentýž text však najednou nevyvolá tytéž účinky, pokud ho čteme s chřipkou nebo těsně po rozvodu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"2b9c\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">To, jak určité věci interpretujeme, silně ovlivňuje náš stav mysli, který sám závisí na kontextových faktorech, v nichž se nacházíme. Naše „čtení“ věcí, předmětů, nástrojů a jejich významů je historicky, kulturně a sociálně podmíněno, čemuž považuji za užitečné říkat \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">širší kontext; \u003C\u002Fem>a je také podmíněno bezprostřední situací, v níž se nacházíme, pro kterou mám sklon používat termín \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">situační kontext\u003C\u002Fem>. Ačkoli mohou existovat i jiné přístupy k rozlišování typů kontextu, designéři by měli přemýšlet o tom, jak dynamické a dalekosáhlé dané kontextové faktory jsou a jak ovlivňují designová rozhodnutí. Širší kontext odvozuje svůj název od historických, kulturních, sociálních a možná i vývojových faktorů dané osoby. Tyto vlivy jsou „široké“ v čase i prostoru. Naproti tomu situační kontext označuje vliv prostoru, v němž se nacházíme \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">právě teď\u003C\u002Fem>. Řečeno z pozice digitálního designéra: širší kontext určuje, jaké pohlaví či národnost zvolíme v registračním formuláři, kdežto situační kontext poskytuje mobilní aplikaci informaci, zda nás má varovat před dopravními zácpami v příštích minutách, nebo později.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"b705\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Lucy Suchman a situované jednání\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"3476\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Situační kontext hlouběji prozkoumala antropoložka a feministická teoretička Lucy Suchman. Ve své disertační práci a následné knize \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Plans and situated actions: The Problem of Human-Machine Communicatio\u003C\u002Fem>n zkoumala, jak se uživatelé potýkali s profesionálním kopírovacím strojem. Její pozorování ji vedla ke kritice kognitivistického dogmatu, že lidé myslí, jednají a interagují s technologií podle předem definovaných plánů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"6077\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Naopak, Suchman tvrdí, že interakce s technologií připomíná obousměrnou komunikaci a předem definovaný plán slouží jen jako šablona k jejímu navázání. Skutečné jednání se však vynořuje teprve v samotném aktu interakce s technologií, kdy uživatel přizpůsobuje a mění své chování vzhledem k fyzickým a sociálním potřebám a „situačnímu kontextu“. Podle výzkumu Lucy Suchman vypadá skutečná interakce s technologií jako improvizace ad hoc, která k uspokojení aktuálních potřeb využívá nástroje a další zdroje, jež má člověk po ruce.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"65bb\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Zatímco kognitivismus nahlíží svět jako statické pozadí, v němž pevné plány dávají smysl, Suchman s pomocí výzkumných metod etnometodologie ukázala, že se dané situaci neustále přizpůsobujeme a průběžně na ni reagujeme. Paul Dourish poznamenal, že Suchman „představila model interakce se světem, v němž zdánlivě objektivní jevy kognitivistického modelu byly namísto toho aktivními interpretacemi světa, utvořenými v odezvě na konkrétní prostředí a okolnosti“ (Dourish, 2001, s. 72).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"cea1\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Lidé se v každodenních úkolech neřídí algoritmy, jak nás chtěl kognitivismus přesvědčit. Suchman navrhuje, abychom o svém jednání a myšlení uvažovali jako o ad hoc, improvizovaném, jinými slovy \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">situovaném\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"0ea3\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Tiché znalosti\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"0dde\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Během práce na diplomové práci jsem stále častěji míval pocit, že to, co právě čtu, už jsem někde četl, přestože kniha nebo článek s tím nesouvisely. Nebo aspoň zdánlivě nesouvisely. Z toho, co začalo jako nudná historie obskurního oboru HCI, se stalo něco mnohem většího, než jsem čekal. HCI najednou vypadala jako tavicí kotel těch nejvýznamnějších a nejvzrušujících nových myšlenek.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"0525\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Například právě dokončená část o Lucy Suchman mě nasměrovala k dalšímu širokému tématu. Neboť pokud se lidé pravidly tolik neřídí a při práci a řešení každodenních problémů v podstatě improvizují, začínají kolem kontextu vznikat nové způsoby, jak věci dělat, a ty se stanou novou mikrokulturou neboli \u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FCommunity_of_practice\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FCommunity_of_practice\">\u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">komunitou praxe\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"6350\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Samozřejmě to známe z první ruky. Designéři a programátoři, se kterými pracujeme, mají specializovaný slovník, který lidé mimo jejich komunitu neznají. Pokud s nimi chce člověk zvenčí spolupracovat, osvojit si tento specializovaný slovník je často předpokladem nejen porozumění, ale i získání respektu, který mu umožní do dané kultury „zapadnout“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"87d0\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Některé části slovníku a způsobů práce lze lidem snadno vysvětlit. Když někdo nechápe, proč programátoři tak často něco „pushují“, existuje spousta psaných návodů, z nichž se může dozvědět o verzovacím ekosystému GIT. Kdyby planetu Zemi navštívil Marťan a chtěl znát význam kopání míče do sítě mezi tyčemi branky, je snadné říct, že čím víckrát dokážete míč dostat do soupeřovy sítě, tím větší máte šanci vyhrát zápas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"8ffa\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Dejme tomu ale, že Marťana fotbal (soccer pro americké čtenáře) zaujme a chce vědět, jak nejlépe kopnout do míče, nebo jak jezdit na kole či hrát na violoncello. Najednou slovní vysvětlení nestačí. Musíte mu své pohyby skutečně předvést a nechat ho je pozorovat, aby pochopil, jak se to dělá.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"0d5f\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Ve skutečnosti tu narážím na poznatek Michaela Polanyiho z roku 1958, že existují dva typy znalostí. Prvním je znalost dat, jmen a dalších faktických informací. Je to znalost toho, \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">co\u003C\u002Fem>, kterou lze explicitně vyjádřit slovy. Druhý typ znalosti je spíše znalostí toho, \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">jak \u003C\u002Fem>věci dělat, kterou je obtížné pouze popsat, a abychom se ji naučili, musíme se ponořit do praxe a zažít ji na vlastní kůži.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"5efa\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Právě znalost „jak“ nazval Polanyi \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">tichou znalostí\u003C\u002Fem>, protože ji nelze explicitně vyjádřit. A právě tento typ znalosti je klíčový pro manažery či designéry a zároveň je obtížné ho získat, protože lidé, kteří umějí různé věci dělat, je nemusejí umět sami vysvětlit. Většinou nedává smysl vysvětlovat to slovy. Jak popsat, jak se naučit plavat nebo jak zatlouct hřebík kladivem? O takových věcech můžeme filosofovat donekonečna, ale „pochopíme“ je teprve tehdy, až je budeme dělat a získáme v tom dostatek zkušeností.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"4250\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Pro designéry představují tiché znalosti výzvu. Chtějí-li navrhnout něco užitečného a smysluplného pro určitou komunitu lidí, je nezbytné vědět, jak se tito lidé skutečně chovají a jak myslí. Je-li však nějaká znalost tichá, jediným způsobem, jak ji uchopit, je pozorování a interpretace. Otázka tichých znalostí a komunit specifické praxe znamená, že pozorování lidí a interpretace toho, co dělají ve svém každodenním kontextu, je nezbytným nástrojem v repertoáru designéra. Zde začíná dávat smysl, proč se antropoložka Lucy Suchman zajímala o to, jak lidé interagují s technologií. Coby antropoložka měla všechny potřebné metody a nástroje k pozorování a interpretaci situovaného jednání a praktik. A tvrdila, že právě nástroje a metody jejího oboru, stejně jako sociologie a dalších, by se měly stát standardní výbavou designérů, kterým záleží na tom, zda jejich práce vytváří funkční a smysluplné \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">zážitky\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"b235\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Vtělená kognice\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"712e\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Tiché znalosti navíc souvisejí s „vtělenou kognicí“, tématem, které zmínil filosof Hubert Dreyfus. Eleanor Rosch a její kolegové vysvětlují myšlenky, jež stojí za „tezí o vtělenosti“, takto:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote id=\"8830\" class=\"graf graf--blockquote graf--startsWithDoubleQuote graf-after--p\">\u003Cp>„Termínem vtělený chceme zdůraznit dva body: zaprvé, že kognice závisí na druzích zkušenosti, které plynou z toho, že máme tělo s různými [tělesnými] schopnostmi, a zadruhé, že tyto jednotlivé [schopnosti] jsou samy zasazeny do obsáhlejšího biologického, psychologického a kulturního kontextu“      (Zdroj: Eleanor Rosch et al.: The Embodied Mind: Cognitive Science and Human Experience, s. 172–173)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp id=\"da2e\" class=\"graf graf--p graf-after--blockquote\">Pokud tiché znalosti závisejí na tom, že určitou znalost vyjadřujeme tělem (hra na violoncello), znamená to, že tuto znalost nelze, jak by chtělo kognitivistické paradigma, reprezentovat (pouze) symbolicky. Vyžaduje určitý druh těla podobného tomu našemu lidskému, aby bylo možné hrát na violoncello tak, jak by to dělali lidé. Mimochodem to také vyvrací představu, že vše, co k myšlení potřebujeme, je uvnitř našich hlav.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"baab\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Margaret Wilson shrnuje výzkum toho, jak je mysl \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">vtělená\u003C\u002Fem>, ve svém článku \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Six views of Embodied cognition.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Col class=\"postList\">\n\u003Cli id=\"0bfd\" class=\"graf graf--li graf-after--p\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Kognice je situovaná\u003C\u002Fstrong>: Význam situačního kontextu už známe z antropologického výzkumu. Současná, nekognitivistická kognitivní věda souhlasí, že naše kognitivní činnost se odehrává v kontextu skutečného prostředí.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"b02b\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Kognice je pod časovým tlakem:\u003C\u002Fstrong> Kognici a naše chování nelze pochopit v laboratořích. Skutečná kognice je vždy pod tlakem interakce s prostředím v reálném čase. Tento tlak je významným faktorem, který ovlivňuje, jak se chováme a rozhodujeme.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"3cf0\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Kognitivní práci přenášíme na prostředí: \u003C\u002Fstrong>Kvůli svým mentálním omezením využíváme prostředí, aby nám pomáhalo myslet tím, že uchovává informace mimo naše hlavy. Zjevnými příklady jsou chytré telefony a mobilní aplikace, jako jsou kalendáře, aplikace na poznámky a mnoho dalších.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"bdb5\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Kognice je tu pro jednání: \u003C\u002Fstrong>Jak už řekli Heidegger, Dreyfus a další fenomenologové a jak souhlasí i Wilson, funkcí kognice je poskytovat prostředky, které nás v kontextu dané situace vhodně vedou.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"c036\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Kognice je založena na těle\u003C\u002Fstrong>: Wilson shrnuje, že činnost mysli je zakotvena v mechanismech, které se vyvinuly pro interakci s prostředím. Jedním z jader výzkumu vtělené kognice je zjistit, jak naše těla ovlivňují naši kognici nyní, a dokonce i historicky. George Lakoff patří k hlavním badatelům, kteří tvrdí, že náš jazyk, a dokonce i matematika jsou v zásadě založeny na metaforickém chápání světa optikou našich těl. Například výrazy „před“ nebo „nahoru“ jsou základní metafory vztahující se k poloze našeho těla vůči světu. Totéž platí pro matematiku, v níž jsou čísla metaforou fyzických předmětů ve světě a matematické množiny nádobami na tyto předměty.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"4bb4\" class=\"graf graf--li graf-after--li\">\u003Cstrong class=\"markup--strong markup--li-strong\">Prostředí je součástí kognitivního systému: \u003C\u002Fstrong>Poslední bod je nejkontroverznější. Wilson říká, že tok informací mezi myslí a světem je tak hustý a nepřetržitý, že naše kognitivní činnost nevychází ze samotné mysli, nýbrž je kombinací mysli a situace v prostředí.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp id=\"8e26\" class=\"graf graf--p graf-after--li\">Zastánci teorií \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">rozšířené a distribuované mysli\u003C\u002Fem> s šestým bodem souhlasí. Tvrdí, že naše mysl a myšlení „prosakují“ do prostředí, čímž se kontext prostředí stává důležitou součástí našeho chování a rozhodování. Dává smysl prozkoumat, co mají k tomu, jak myslíme, co říct.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"3718\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Rozšířená a distribuovaná kognice\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"984c\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Může to být trapné, ale stejně se musím zeptat: pamatujete si telefonní číslo svého partnera či partnerky? Aspoň otce, babičky, ne? Proč byste měli, svět je složité místo plné jiných věcí, které je třeba si pamatovat, a pokud tedy můžete část své paměti „outsourcovat“ do chytrých zařízení, jako je iPhone nebo iPad, rádi to uděláte.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"76cc\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Podle filosofů Andyho Clarka a Davida Chalmerse, kognitivního psychologa Edwina Hutchinse a dalších badatelů je však stále užitečnější nahlížet náš vztah k technologickým artefaktům jako filosofický problém se skutečnými důsledky.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"c944\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Čím více jsme obklopeni technologií, tím více kognitivních úkolů přenášíme na své přístroje, a ty se tak stávají součástí naší rozšířené mysli. Výzkumníci a teorie naznačují, že náš mozek je ve skutečnosti jen součástí rozšířeného, distribuovaného kognitivního systému, který tvoří lidé, artefakty a prostředí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"9d52\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Andy Clark a David Chalmers za tuto pozici argumentují ve svém slavném článku „The Extended Mind“ z roku 1998. V textu předkládají myšlenkový experiment, který má ukázat, jak by se prostředí mohlo podílet na naší kognici:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote id=\"1e50\" class=\"graf graf--blockquote graf-after--p\">\u003Cp>Fiktivní postavy Otto a Inga jedou současně do muzea. Otto trpí \u003Ca class=\"markup--anchor markup--blockquote-anchor\" title=\"Alzheimerova choroba\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FAlzheimer%27s_disease\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FAlzheimer%27s_disease\">Alzheimerovou chorobou\u003C\u002Fa> a všechny pokyny k cestě si zapsal do zápisníku, který mu slouží jako paměť. Inga si dokáže pokyny vybavit z vlastní paměti. V tradičním smyslu lze říci, že Inga měla přesvědčení o tom, kde se muzeum nachází, ještě předtím, než nahlédla do své paměti. Stejně tak lze říci, že Otto měl přesvědčení o poloze muzea ještě předtím, než nahlédl do svého zápisníku. Argument zní, že jediný rozdíl mezi oběma případy spočívá v tom, že Ingina paměť je zpracovávána vnitřně mozkem, zatímco Ottovu paměť obstarává zápisník. Jinými slovy, Ottova mysl se rozšířila tak, že zahrnuje zápisník jako zdroj jeho paměti. Zápisník se k tomu kvalifikuje, protože je Ottovi neustále a bezprostředně dostupný a Otto jeho obsah automaticky přijímá. (Zdroj: \u003Ca class=\"markup--anchor markup--blockquote-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FThe_Extended_Mind\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FThe_Extended_Mind\">https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FThe_Extended_Mind\u003C\u002Fa>)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp id=\"b062\" class=\"graf graf--p graf-after--blockquote\">Autoři jdou ještě dál a ptají se, zda by podobnou roli při rozšiřování naší kognice mohla hrát kultura a společnost:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote id=\"7920\" class=\"graf graf--blockquote graf--startsWithDoubleQuote graf-after--p\">\u003Cp>„A co sociálně rozšířená kognice? Mohly by mé mentální stavy být zčásti konstituovány stavy jiných myslitelů? Principiálně nevidíme důvod, proč ne.“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp id=\"23e5\" class=\"graf graf--p graf-after--blockquote\">Ačkoli tuto myšlenku na Západě uvedli Andy Clark a David Chalmers, výzkumníci HCI\u002FUX Victor Kaptelinin a Bonnie Nardi nám ve své knize \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">Acting with Technology Activity Theory and Interaction Design \u003C\u002Fem>poskytují dost informací, abychom viděli, že podobné myšlenky rozvinul už sovětský psycholog \u003Ca class=\"markup--anchor markup--p-anchor\" href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FCultural-historical_psychology\" target=\"_blank\" rel=\"nofollow noopener\" data-href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FCultural-historical_psychology\">Lev Vygotskij\u003C\u002Fa> a okruh jeho vědců v rámci sovětského programu, jehož cílem bylo postavit se západní, „buržoazní“ vědě a zahrnout co nejvíce sociálních a kulturních vlivů na naši kognici.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"bdb1\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Nemyslím si, že by Clarka a Chalmerse hnala prostalinská či marxistická ideologie, takže se mi zdá, že Vygotskij skutečně předběhl dobu a byl docela moderní, když zavedl koncept \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">kulturně-historické psychologie\u003C\u002Fem>, podle níž nelze oddělit mysl, mozek a kulturu. Pro Vygotského bylo velmi důležité zdůraznit dvě věci týkající se vlivu kultury a společnosti na lidské bytosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"7a32\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Zaprvé, kultura a společnost nám nejsou vnější, nýbrž přímo utvářejí naši mysl. Zároveň Vygotskij nebyl kulturním deterministou, jakými je dnes mnoho levicově smýšlejících lidí. Dokonce i uvnitř sovětského režimu trval na tom, že vztah mezi myslí jednotlivce a kulturou a společností je interaktivní, dialektický, že vliv jde oběma směry.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"f6ac\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Druhou (a pro designéry) možná zajímavější teorií, o které Vygotskij psal, byl význam nástrojů pro vyšší psychické funkce. Jak nám Kaptelinin a Nardi ve své knize připomínají, lidské bytosti dnes se světem neinteragují přímo. Vyvinuli jsme technologii a technologické nástroje, které náš vztah ke světu \u003Cem class=\"markup--em markup--p-em\">zprostředkovávají\u003C\u002Fem>. Vygotskij tvrdil, že kromě fyzických nástrojů, jako jsou kladiva, jsme vybaveni také symbolickými kulturními artefakty neboli „psychologickými nástroji“, jako jsou texty, algebraický zápis nebo, což je nejdůležitější, jazyk. Jak Kaptelinin a Nardi píší, Vygotskij zpočátku nerozlišoval mezi fyzickými a psychologickými nástroji; kladiva, mapy a algebraický zápis pro něj byly totéž. Později pozoroval, že lidé fyzický nástroj přestali používat a spoléhali se jen na zvnitřněné funkce neboli „psychologické nástroje“ ve svých hlavách.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"3cb2\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Je to jemný bod, ale znamená, že skrze technologii si zvnitřňujeme způsoby myšlení a řešení problémů, kterých bychom jinak nebyli schopni. Podle Vygotského technologie aktivně utváří naše myšlení. Tento pohled není cizí ani jiným teoriím. Teorie distribuované kognice výslovně uvádějí, že technologické artefakty, lidské bytosti a prostředí jsou součástmi distribuovaného kognitivního systému. Vtělená kognice dodává, že pro naši kognici jsou podstatná i naše těla a interakce se světem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"ec24\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Vygotského následovníci, vedení dalším sovětským psychologem Alexejem Leonťjevem, rozvinuli Vygotského myšlenku v celou novou teorii – teorii činnosti –, která klade ještě větší důraz na roli, jakou technologické artefakty hrají při utváření toho, jak myslíme, jednáme a co považujeme za smysluplné. Jednotkou analýzy v teorii činnosti je činnost a to, jak nástroje zprostředkovávají interakci mezi člověkem a objektem či cílem toho, čeho se snaží dosáhnout.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"4918\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Podle teorie činnosti, distribuované kognice, a dokonce i současného výzkumu v postfenomenologické filosofii techniky nejsou naše technologické nástroje neutrální ani pouze instrumentální. Používáním nástrojů utváříme sebe sama, kulturu a společnost. Naše kultura a společnost pak zpětně utvářejí naše nástroje. Technologické artefakty proto v sobě nesou kulturní a sociální vrstvy jakožto nevyhnutelný odraz skutečnosti, že technologie neexistuje ve vzduchoprázdnu, ale vytvářejí ji designéři a inženýři v určitém sociokulturním kontextu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4 id=\"60e2\" class=\"graf graf--h4 graf-after--p\">Shrnutí pádu kognitivismu\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp id=\"5486\" class=\"graf graf--p graf-after--h4\">Předchozí oddíly ukazují, že věci (nástroje, předměty, technologii) a afordance rozpoznáváme podle jejich významů a funkcí, které nám pomáhají řešit každodenní úkoly a potřeby. Samotné významy a funkce jsou výsledkem naší aktivní interpretace světa v rámci širšího a situačního kontextu, jak jsem je výše pojmenoval. Kontext má několik propojených vrstev a je technicky nemožné sestavit seznam všech způsobů, jak můžeme věci kolem sebe interpretovat. Naštěstí pro nás lidi máme vestavěné způsoby, jak odfiltrovat, co je pro nás smysluplné a relevantní. Tyto mechanismy nejsou magické; zakládají se na tom, že jsme vtělené bytosti žijící ve světě. Naše kultura, společnost, biologie, tělo a situace, v nichž se nacházíme, vždy redukují nekonečné množství způsobů jednání na něco zvládnutelného. Podle toho, kdo jsme, se nám svět ukazuje jako soubor potenciálních jednání neboli afordancí, které můžeme využít k řešení svých praktických úkolů a potřeb.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"588a\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Pokud jde o kritiku kognitivismu: lidé nejsou jednotky zpracovávající informace ani digitální počítače s pevnými pravidly či algoritmy, které by řídily naše myšlení. Svět je v neustálém pohybu a musíme se mu tvořivě přizpůsobovat. Nechováme se vědecky, jako objektivní pozorovatelé odpoutaní od světa. Naopak, jsme do světa hluboce zapojeni. Abychom zredukovali jeho složitost, řešíme své každodenní problémy prakticky, podle toho, co považujeme za smysluplné a vhodné pro své potřeby. Prostředí nám poskytuje potenciální afordance, které můžeme, ale nemusíme využít, podle situačního a širšího kontextu interakce s nástroji, předměty a technologií, jež jsou součástí toho, čemu teoretici říkají náš širší kognitivní systém. Propojení nástrojů, prostředí a nás samých znamená, že nespoléháme jen na to, co máme v hlavě, jak tvrdil kognitivismus, ale aktivně využíváme všechny zdroje kolem sebe, abychom se dostali tam, kam chceme.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"460b\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Moje krátká diskuse o vtělené znalosti, teoriích rozšířené či distribuované mysli a zmínka o základních myšlenkách teorie činnosti by nám navíc měly pomoci uvědomit si, že technologie není pasivním, neutrálním ani pouze instrumentálním pomocníkem při řešení našich potřeb. Technologie je v našich životech všudypřítomná a stojí mezi námi a světem jako médium. Jak jsem ukázal na díle Vygotského a na teorii činnosti, technologie je nástroj, který zprostředkovává náš vztah ke světu a aktivně utváří naše myšlení. Technologie proto nejen nese vrstvy kultury a společnosti, v nichž vznikla, ale také skrze mechanismus zpětné vazby sama mění kulturu a společnost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"51e3\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Z kritiky kognitivismu lze vyvodit dvě hlavní ponaučení. Zaprvé, kontextové faktory, které kognitivismus přehlížel, jsou nesmírně důležité pro to, co považujeme za užitečné a smysluplné a jak prožíváme svět.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"4f3c\" class=\"graf graf--p graf-after--p\">Zadruhé, náš vztah k technologii je mnohem složitější, než si mnozí myslí. Pokud technologie ovlivňuje naše myšlení, kulturu a společnost, designéři o těchto věcech musejí vědět.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp id=\"e60c\" class=\"graf graf--p graf-after--p graf--trailing\">Těmto tématům se budu věnovat zvlášť v dalších příspěvcích, které do hloubky proberou, co se stalo po pádu kognitivismu v HCI a jakou roli začal hrát kontext. To bude užitečná příprava k tomu, abychom se nakonec pustili do nejtěžších, a přitom nejvzrušujících otázek filosofie interface jakožto jedinečného vztahu mezi technologií a společností, v němž se setkává hloubka s povrchem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>Článek byl původně napsán a publikován na mém \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmedium.com\u002F@jakub_ferenc\u002Fi-read-a-lot-of-academic-literature-on-ux-hci-heres-what-it-says-part-i-4acb2c4339f8\">blogu na Mediu\u003C\u002Fa>. \u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905677427]