[{"data":1,"prerenderedAt":243},["ShallowReactive",2],{"post-cz-o-povrchove-a-hloubkove-vrstve-v-antropologii-a-v-interakci-cloveka-s-pocitacem":3,"translation-cz-o-povrchove-a-hloubkove-vrstve-v-antropologii-a-v-interakci-cloveka-s-pocitacem":242},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":37,"_links":49,"_embedded":91,"tagsResolved":224,"translations":229},544,"18. 08. 2018","2018-08-18T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fon-the-surface-and-depth-layers-in-anthropology-and-human-computer-interaction","2025-10-14T12:27:16","2025-10-14T10:27:16","on-the-surface-and-depth-layers-in-anthropology-and-human-computer-interaction","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fon-the-surface-and-depth-layers-in-anthropology-and-human-computer-interaction\u002F",{"rendered":17},"On the “surface” and “depth” layers in anthropology and Human-computer interaction",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Introduction to the HCI field\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>At this moment I consider Human-computer interaction to be one of the most intellectually stimulating fields dealing with the relationship between humans and technology. There are myriad reasons for this praise. Among them is the simple fact that in today’s world, called by many scholars variously as the information age, network society or post-industrial and cognitive age (Castells & Cardoso, 2006, p. 4-5; Imbesi; Dijk, 2006, p. 19), technology and technological work are deeply interwoven into the structure of our societies. The ever-closing integration of technology and humans is manifested by contemporary approaches such as the Ubiquitous computing and Internet of Things, with sensors and smart devices monitoring, analysing and predicting what we do, or could or should do. To study both technology and society then demand that we consider their mutual influences and co-constitution; the approach that goes beyond the myopic variants of technological or sociocultural determinisms.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The HCI field seems to be well-equipped for the task. In its genes has the focus on all the necessary components: humans, technology \u003Cem>and\u003C\u002Fem> the design and evaluation of their interaction. The broadly accepted beginning of the computer-based era of HCI can be traced to the year of 1983 when the book \u003Cem>The psychology of human-computer interaction \u003C\u002Fem>was published (Card, Moran, & Newell, 1983). The text applied the contemporary research in psychology and cognitive sciences to studying individual users and designing, evaluation and testing of information systems (Carroll, 2003; Turner, 2016). The book also brought to HCI the then-dominant \u003Cem>cognitivistic \u003C\u002Fem>paradigm. Cognitivism presupposes that everything that matters to cognition, sense-making, or even the mind is found between the boundaries of skull and skin, everything else is just the input sense data that are processed by the brain and send as an output to bodily functions. The mental states and cognition can be compared to the workings of a digital computer because cognition is seen as information-processing and manipulation of mental representations in the form of physical symbols and following of fixed, algorithm-like rules (Brey, 2001, p. 41; Winograd, 1987, p. 25). Under the influence of cognitivistic paradigm, the HCI thrived and its ideological coherence was proclaimed the golden age of the field (Carroll, 2003).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>With the advent of personal computing, computer technology has shifted from an expensive and arcane tool for specialists to become a common work accessory and recently a set of smart devices that accompany us everywhere. In addition, the computing concepts such as ubiquitous computing and Internet of Things have announced the continual disappearance of technology and its embedding into the socio-technical fabric of contemporary life. These technological changes in the society impacted the HCI field as well. Suddenly, the static space of an office desk and sterile laboratories were incapable to capture the complexity and “messiness” of technology use in every day’s contexts. New related domains to HCI such as Computer-supported cooperative work (CSCW) emerged, focusing on the work context and diverse types of interactions between a worker and the group. Furthermore, participatory design methods emerged during the socialist government rule in Scandinavian countries of the 1970s and 1980s to foster democracy at work, promoting the cooperation between designers and workers who provided a domain-specific expertise.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Crucially, even within the fields of HCI and cognitive science were voices critical of the cognitivistic dogma: cognitive scientists, philosophers, artificial intelligence researchers or anthropologists like Don Norman, Hubert Dreyfus, Terry Winograd or Lucy Suchman offered critical evaluation of cognitivism and its image of human cognition as a disembodied mind imposing abstract and value-free reasoning upon the world. The mentioned academics were looking for a radically different intellectual framework that would oppose the limiting cognitivism. They found the answer in the ideas of the phenomenological philosopher Martin Heidegger. Especially, Dreyfus’ critique of the then-dominant cognitivistic program in the artificial intelligence research (Dreyfus, 1979; Dreyfus, 1992) introduced Heidegger to the whole, then predominantly technical fields that had been struggling for some time in fulfilling the promises of creating a truly general artificial intelligence.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Later, Winograd and Suchman provided a cogent critique of cognitivism and rule-based cognition in HCI (Winograd, 1987; Suchman, 1987). By suggesting that a user of computer-based systems, such as handling of a complex office printer, on which Suchman did her empirical research, does not follow rules, but instead interprets the situation with the help of pre-existent knowledge and is solving problems \u003Cem>ad-hoc\u003C\u002Fem> based on the available resources at hand, brought to the mainstream light in HCI the phenomenological ideas of hermeneutics and the concept of being-in-the-world. Phenomenologically influenced novel approaches in HCI started to stress the importance of “embodiment” and “situatedness” of human action, contextual aspects of sense-making and a tightly coupled relation between humans and technological artefacts, which brought HCI close to social sciences. HCI practitioners started to appropriate sociological and anthropological methods for gathering information and requirements for system design. Cognitive science also moved away from dogmatic cognitivism, instead embracing alternative approaches to study the mind and cognition, often called, in contrast to cognitivism, \u003Cem>post-cognitivistic\u003C\u002Fem> (Kaptelinin & Nardi, 2006). Apart from activity theory, distributed and extended cognition, Kaptelinin and Nardi re-introduced phenomenology to HCI.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"technology-as-a-medium\" name=\"technology-as-a-medium\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Technology as a medium\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Scholars in the philosophy of technology and new media studies (Deuze, 2015; Manovich, 2002; Verbeek, 2015) agree that technologies mediate all aspects of our lives and it is increasingly difficult to get away from the situation, which led Mark Deuze to propose that instead of combating the technological mediation, we should accept it. It resonates also in the work of a Czech phenomenologist, professor Miroslav Petříček, who writes that:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>“Through media we get access to the world and reality, they are a tool for understanding the reality […] simultaneously by media we share our knowledge about the reality: our relation to the reality is not direct, it is \u003Cem>mediated\u003C\u002Fem>, between our cognizing and the reality stands the medium – in the sense of a fatal split or a gap. The medium enables the contact with the reality, but this contact is conditioned (realized by a distance), it is simultaneously the reference to the loss of immediacy, innocence.” (Petříček, 2009, p. 13)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Petříček and other phenomenologist studying technology, most famously post-phenomenological philosopher of technology Don Ihde (1990), are suggesting a radical rupture between the human and the world: not only does technology extends quantitatively our already existing capabilities, but also brings about qualitative changes that were not necessarily consciously designed for. Verbeek (2015) gives his favourite example of ultrasound examination as a disruptive technology, enabling future parents to see the unborn child and decide his or her future according to the information provided by the interface screen and other analytical measurements. But even other, more typical technologies such as microscopes, telescopes, cars, internet have opened up before us new worlds and possibilities that have been transforming our relationship to the world and even to ourselves since their introduction. It was the media theorist Marshall McLuhan (1991) and Don Ihde (1990) who articulated the notion that introducing a new technology has a profound effect on our lives. The effect is not in the form of determinism, but in what Ihde calls \u003Cem>non-neutrality\u003C\u002Fem> of technology, which always amplifies and reduces certain parts of our reality for its functioning. For example, a microscope reveals to us a new, microscopic realm of the reality, but at the same time reduces our ability to perceive the “normal” realm of everyday reality.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Technology is a medium between humans and the world. It ties them together in a new system of human-technology-environment relations. To study the life of a human community, especially in the technologically developed parts of the world, it is necessary to include the technology into the equation. Conversely, the study of how technology influences our lives as well as the study of the current use of technology for the specification of future technological design requires from HCI field incorporating anthropological methods. It is then reasonable to look into the anthropological literature to find about how it treats studying the complexities of human behaviour. The anthropologist whose work I am going to explore in the following section is Tim Ingold, who fittingly represents a phenomenological orientation to the theoretical and philosophical problems in anthropology.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"anthropological-view-on-cognition-and-perception-in-tim-ingold\" name=\"anthropological-view-on-cognition-and-perception-in-tim-ingold\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Anthropological view on cognition and perception in Tim Ingold\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Naturally, other fields also stumbled upon the question of what role plays cognition and the environment in our behaviour. Anthropology is one of the fields that discusses implicitly the same problematic assumptions of the cognitivistic paradigm that we mentioned in the context of HCI. Anthropologist Tim Ingold summarizes in his book \u003Cem>The Perception of the Environment\u003C\u002Fem> the differing positions on cognition of two leading intellectuals of the 20\u003Csup>th\u003C\u002Fsup> century: Gregory Bateson and Claude Lévi-Strauss. Both assert that the mind is a processor of information which falls under the umbrella of cognitivism, yet there are also differences.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>As Ingold writes, “[f]or Lévi-Strauss, both the mind and the world remain fixed and immutable, while information passes across the interface between them.” (Ingold, 2001, p. 18). For Lévi-Strauss, there is no significant connection between the inner and the outer of our minds. Ontologically speaking, the mind and the world are distinct entities, not contributing to each other nor co-constituting the essence of the other. Because of that, Lévi-Strauss represents the traditional dichotomies of Western intellectual heritage existing since Descartes. His view privileges the idea of universal, abstract intellect, observing the world from the a-contextual and value-free point of view resembling how we conceptualize the ideal case of scientific thinking. Ingold adds in his essay that Lévi-Strauss saw cognition as an information-processing that operates on the data coming from the senses which are \u003Cem>already pre-structured,\u003C\u002Fem> and it is the task of the mind to \u003Cem>re-construct this already present structure \u003C\u002Fem>of the sense data. It suggests that for Lévi-Strauss the world itself is pre-structured, waiting for us to pick the reality up if our senses are attuned to the world correctly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>On the other hand, Bateson sees the mind as fundamentally embedded in the world, being a part of the totality of the organism-environment system. Bateson’s view on the relationship between the mind and the environment is much more ecological in the sense that the entities do not have a fixed nature but their “ontological identity” is continually re-negotiated through the dynamic interactions between the components of the ecological system (the mind, the environment). Bateson gives us a famous example where we are to imagine a blind man with a cane (Bateson, 1973). According to Ingold. Bateson maintains that the cane for a blind person is so crucial to her orienting in the world that it functions as an artificial sensory addition to the natural five senses.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bateson’s perspective of the ecological closely maps the assumptions held by Ingold. In fact, Ingold’s agenda is to dismantle the old dichotomies of nature and culture. Instead, agreeing with Bateson, he proposes “the dynamic synergy of organism and environment, in order to regain a genuine ecology of life” (Ingold, 2011, p. 16) whereby the ecology should analyse the human and the environment as one, indivisible unit. The focus of the study would, therefore, be the “organism-environment relations” and the mutual interactions thereof.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F08\u002Flevi-strauss-bateson.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone wp-image-894 size-full\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2018\u002F08\u002F57c0d8c48c7d056a95039467445276d1f66fa518.png\" alt=\"\" width=\"1296\" height=\"1300\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">Figure 1 Schematic comparison of Lévi-Strauss’s and Bateson’s views on mind and ecology as presented by Ingold (2011, p. 18)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>This ambitious view on the integration of humans into their environment as being by definition inseparable for the purposes of the analysis poses several theoretical and practical challenges. The significance of our environment presupposes that not all findings can be neither universalised nor transferrable over different contexts without losing the original purpose or meaning. The role of the meaning of human actions and even artefactual objects is also context-dependent. Moreover, the environment changes and suggests new ways of “doing and comprehending things”. Not surprisingly, Ingold, therefore, talks about the organism-environment unit, not as an object, but a process and a constant flux of differences that come together for a period of time just to be changed again.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To speak of environment does not mean referring only to the immediate physical reality we inhabit, but also the higher layers of social and cultural spheres. Citing other scholars, Ingold agrees with the idea that socio-cultural knowledge and “tools” such as the language shape the way we perceive the world and our conscious \u003Cem>and\u003C\u002Fem> unconscious responses to the environment. Specifically, the socio-cultural background provides a lens or “discriminating grid” through which we impose order on the “flux of raw experience” (Ingold, 2011, p. 158). Here is Ingold again more Batesonian than Lévi-Straussian. If perception was based only on proper, mechanical functioning of the senses re-presenting the world to our mind, as Lévi-Strauss maintained, we would more or less see the world in the same manner. But as anthropologists know, this is clearly not the case. Instead, the socio-cultural background \u003Cem>and \u003C\u002Fem>our situatedness in the environment shapes how we \u003Cem>interpret \u003C\u002Fem>the world. The meaning of objects in the environment is not inherent to the environment or the objects themselves but is \u003Cem>the result\u003C\u002Fem> of the interaction between all the subcomponents of the organism-environment system (between the human and the environment). By interaction, we also mean how specifically are the objects used. Ingold comments that it is by the “virtue of their [objects] incorporation into a characteristic pattern of day-to-day activities” that the meaning is being assigned in respect to the “relation contexts of people’s practical engagement with their lived-in environments” (Ingold, 2011, p. 168). Ingold extends here the late Wittgenstein’s idea of the language. In the posthumously published \u003Cem>Philosophical Investigations\u003C\u002Fem>, Wittgenstein originates the idea that words obtain the meaning through the practical, everyday use within a given community of practice (Wittgenstein, 2009). But the same approach can be applied to the behaviour of humans where behaviour can be analysed as a sequence of non-linguistic signs.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In explaining the meaning and the occurrence of patterns of human behaviour belongs to what anthropology aims for (as opposed to finding the propositional truth of statements, for example), how do we go about studying the \u003Cem>meaning\u003C\u002Fem> of human action if we want to provide an in-depth explanation?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Within the ecological framework advocated by Ingold, the precision of our explanation “why” will be tied, somewhat, arbitrarily, to what we consider a “good enough” explanation. The reason is that once we agree upon taking into account the whole holistic web of interactions and interrelations that all contribute to the final trigger of why people act certain way or why objects acquire meanings when used in practice, it is impossible to provide a full explanation because certain causations will be always hidden from the researcher. And from the individual actor as well because we cannot expect either that people, in general, are able to verbalize their own behaviour.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To explain why I consider the “why” question impossible to answer fully, I shall mention Michael Polanyi, who articulated the now famous distinction between the knowledge of “what” and knowledge of “how”. The “how” knowledge, oftentimes synonymous with “tacit knowledge” is difficult to put into words, especially for someone highly skilled in a given domain. Once we get used to doing something, it becomes for us automatically and intuitive. For example, a skilful carpenter working with a hammer will seldom focus his attention on the hammer itself, rather he will focus on the goal to fix furniture for which a hammer is only a mediating tool. For the carpenter, in order to explain “how” most of the time will prove to be the best option simply to demonstrate how he goes about hammering. This applies to any skilful activity or expertise involving the eye-body coordination.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Returning to the “why” question, it also features a tacit dimension that consists exactly of the holistic web of relations that are extremely difficult to uncover satisfactorily. Any descriptive account of a human action will have to deal with the “surface” and “deep” layers where the surface layers are visible to an eye, whereas the full description, however “thick”, of the deep layer will be lacking.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"surface-and-depth-layers-of-reality\" name=\"surface-and-depth-layers-of-reality\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Surface and depth layers of reality\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>It seems to me that there are several already existing approaches to explain further the distinction between the surface and the depth in explaining “why” of human action. For example, anthropology already uses the terminology of “etic” and “emic” originating from linguistic terms phon\u003Cem>etic\u003C\u002Fem>s and phon\u003Cem>emic\u003C\u002Fem>, respectively. Etic methodology pursues a field study from the perspective of the outsider with the goal to study “behavior as from outside of a particular system”, whereas the “emic viewpoint results from studying behavior as from inside the system” (Pike, 1967, p. 37) The etic approach aim to provide a scientifically objective account of the behaviour from which a researcher consequently tries to derive an objective laws about the studied community that can be generalized across cultures. The emic approach, on the other hand, aims to take the researcher into the community who will become one of the members, studying and understanding the subtleness of behaviour and the meaning behind it.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To my mind, there is no doubt that the etic approach can capture many valuable observations regarding the behaviour, but without the access to insider knowledge, it stays on the surface of the behaviour. Using only the etic approach reduces the real-life complexities and irreducible quality of meaning and human actions to “appearances” or the surface layer. Against this reduction to appearances already warned Bateson with his “objection to mainstream natural science […] [that reduces] ‘real’ reality to a pure substance, thus relegating form to the illusory epiphenomenal world of appearances” (Ingold, 2011, p. 16). Bateson here criticizes that the mainstream science privileges explaining (away) phenomena by describing what it looks like and neglects the underlying and most of the time invisible forces that nevertheless shape, cause or create conditions for the visible result. What are the hidden “depths” that emerge as a surface layer?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The question inevitably leads to asking what gives the shape or meaning to our actions. According to Ingold and Bateson, we find the answer in analysing the behaviour of people within the web of relations of the holistic system called organism-environment, with the socio-cultural past and present a part of the “environment”. What are the surface and depth layers in technology?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>For the answer, it is helpful to browse through the history of modern computing that started in the first half of the 20\u003Csup>th\u003C\u002Fsup> century. The first mainframe and programmable computers were as large as one room and to change their behaviour was possible only by physically altering the configuration of electric cables. Later on, from programming done in the “raw” binary code, through the assembly compilers to the first high-level programming languages. Every change simplified the use of computers by putting more intermediate layers that \u003Cem>abstracted\u003C\u002Fem> the user from the underlying physical hardware by providing an access to the computing resources via a symbolic, textual, graphical or another type of interface. Paul Dourish (2004) summarizes the history of computing as a history of continual abstraction.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It is true that the process of abstracting the complexities of hardware enabled significantly more people using computers and computing devices in their lives. Especially after the advent of mass-marketed personal computers equipped with a graphical user interface (GUI), people learned very quickly that they can handle their work just by controlling the new visual language symbolized by the desktop paradigm that provided an accessible and easily recognizable metaphoric UI resembling the real-life office environment. But the abstraction has also had what I consider negative consequences: our relationship with computers is, in fact, a relationship with the interface because, for the majority of the population, the reality of computers is incomprehensible. For the majority, computers are what they can do with them, which means that when talking about computers people mean \u003Cem>their interface\u003C\u002Fem>, rather than the hidden infrastructure.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It becomes even more problematic when designers focus only on the surface layer of technology (or their interface). It may lead to a more aesthetically pleasing graphical design, but can it automatically satisfy other requirements, such as functional needs or general meaningfulness of user experience when using computers? Having analysed the current trend in HCI design of digital technologies, the focus on providing meaningful user experience (Ferenc, 2016), I believe that HCI design faces the very similar theoretical and empirical issues shared also by anthropology: it is the problem of going beyond the superficial appearances of the surface layer, be it an observable behavioural patterns or the surface layer of the technological interface (cannot we both behavioural patterns and an technological interface call an interface mediating between the visible surface and the invisible depths?), and explain the deeper layers of why we do things certain way. For HCI design, however, the quest becomes even more pertinent because this knowledge is used for design and evaluation of technological objects and services that millions of people use on the daily basis.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Being phenomenologically oriented, both anthropology and “post-cognitivistic” HCI design call for a more holistic, or ecological study of individuals, groups, and the emergence of meaning and “sociocultural-technical” order. Both disciplines also have to deal with what I called the surface and the depth layers.  In the following parts of the text, I would like to analyse this dichotomy on the background of Martin Heidegger’s hermeneutical phenomenology as presented in his magnum opus \u003Cem>Being and time\u003C\u002Fem> with the additional commentary made by the contemporary philosopher and a great Heidegger’s interpreter Graham Harman.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"heideggers-phenomenology\" name=\"heideggers-phenomenology\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Heidegger’s phenomenology\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heidegger’s \u003Cem>Being and Time\u003C\u002Fem> can be also summarized as criticising “the metaphysics of presence”. By that Heidegger means that “Western philosophy has consistently privileged that which \u003Cem>is\u003C\u002Fem>, or that which appears, and has forgotten to pay any attention to the condition for that appearance. In other words, presence itself is privileged, rather than that which allows presence to be possible at all – and also impossible” (Reynolds, 2018).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In many ways, Heidegger’s project is also a response to Edmund Husserl, the former teacher and the founder of phenomenology. Husserl maintained in his philosophy the influence of Cartesian dualisms when he postulated the transcendental ego. This disembodied consciousness reduced the reality to the constant flow of phenomena as if we are frozen at the place and watching a television screen. Moreover, Husserl believed that we had a direct relationship with the world through the intentional objects in our minds that we could directly perceive if only we “bracket” the other cognitive functions that could spoil the pure empirical or sensorial content in our mind.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger rejected Husserl’s transcendental ego and with that Cartesian privileging of mind over body, as well as epistemology over ontology. For Heidegger, it was not the “cogito” but the question of the Being, or the “sum” part of the famous dictum, that presented the philosophical conundrum completely misunderstood in the Western philosophy since Plato. Instead, Heidegger proposed that the reality is “deeper” than just the phenomena we can see because these phenomena have to emerge from somewhere, and for Heidegger, this “somewhere” is the phenomenal background of our world. To understand this phenomenal background, it is useful to look at the notion of how Heidegger sees a human being as a Dasein.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Dasein\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Dasein is a German term that Heidegger uses for writing about a human without the baggage of all the connotations and denotations that we normally associate with the word. Dasein is or Heidegger the most important essence because it differs from the rest by virtue of it is “Being [..] that Being is an \u003Cem>issue\u003C\u002Fem> for it.” (Heidegger, 2006, p. 32\u002F12) In other words, Dasein is the only Being that problematizes its own existence. Moreover, Dasein understands its being because it is inherently being-in-the-world. Compared to Husserl, the human is being transformed from an abstract and disembodied consciousness to an entity intimately linked to the world. Dasein is situated and embodied in the spatial, temporal and other contextual aspects of the world.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The temporality of Dasein is not simply an existence on a timescale, but the fact that we have at our disposition our social and cultural past that influences the way we interact with the world. Heidegger was very much interested in the everydayness of our existence, which he claimed is our default mode of being: everydayness of dealing with the world makes sense to us because we also exhibit what Heidegger calls “Care” about our being. The practical and every day’s dealing with the world and objects therein in order to achieve whatever goals we set up to achieve is the default mode of our being, while the theoretical and descriptive observation of the world is more specialized, rarer, and usually left to the sciences.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The practical, every day dealing with the world versus the theoretical mode are two principal modes of interacting with the world, which Heidegger analyses further in his famous “tool analysis” part of \u003Cem>Being and Time\u003C\u002Fem>. Graham Harman considers the tool analysis the most important innovation within the Heideggerian corpus and everything else mere commentaries on this discovery (Harman, 2002).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Tool analysis\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Although the name could suggest otherwise, Harman warns us that by “a tool” we should not think of any specific technological tool, but rather generic things we can use “in-order-to”, for something. There are two modes whereby we can have a relationship to entities: presence-at-hand and readiness-to-hand.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Presence-at-hand is a relationship with the entities when their appearance become for us a mere “physical lump” or set of attributes. Presence-at-hand is a theoretical dealing with entities where we are fully aware of them. We can see that this mode is rather similar to Husserl’s transcendental consciousness and generally cognitivist claim across many domains where to know or to grasp the being of an entity means to describe how it appears to our consciousness.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Readiness-to-hand is the other mode and central idea in Heidegger’s phenomenology. The entities that are for Dasein “ready to hand” mediate Dasein’s relationship to the world and are used by Dasein for its practical dealing with the world. Entities in this mode are not the centre of our attention, on the contrary if they are authentically ready-to-hand, our attention becomes increasingly focused on the goal we want to achieve and the entity such as a hammer will become for our consciousness the more transparent the better it helps us achieves our goals, or as Heidegger says, our\u003Cem> work\u003C\u002Fem>. Readiness-to-hand is not possible to study from a detached, theoretical and disembodied point of view; any observation of appearance of a tool cannot uncover the readiness-of-hand of an entity because to understand its readiness-to-hand, one has to use it practically. But there are also possibilities of how ready-to-hand entities can become present-to-hand. It happens when entities “brake down” if they do not do what is expected of them.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>According to Heidegger, what makes entities ready-to-hand is that entities always belong to a large web of other entities (tools) that Heidegger calls an “equipmental totality”. In other words, the equipment functions and has certain meanings for us thanks to its relations to other entities. The number and complexity of these relations are recursive and potentially infinite.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger talks about a larger contextual reality in which even a simple tool like a pencil belongs to the equipmental totality of other writing tools such as a paper, but also the context of the general activity of writing. We cannot forget that Heidegger studies the being of things. And the being of a tool is its relational character to other tools. To give just more examples, consider a car. Its meaning and functions are shaped by its membership to a set of other cars, roads, driving licences, urban laws for drawing, etc. Or the case of money. Of itself, it is a worthless piece of paper (or a digital signature). However, only after we agree upon money being a default means of exchange in the context of a socio-economic system of humans, technology, economic relations, etc., do money start to have any value.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If the default mode of how we interact with the world truly ready-to-hand, we have to ask how humans go about, in reality, interacting with entities that belong to such a complex web of relations. If we have to use entities practically, without pondering theoretically about their meanings, functions, etc., what cognitive powers do we use to manage the complexity of our decision making?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger does provide an explanation where exactly is the totality of all assignments reduced to a single space. In chapter \u003Cem>§ 17 Reference and Signs, \u003C\u002Fem>the author writes that we do encounter the equipmental totality of references in what he calls \u003Cem>signs\u003C\u002Fem>. Signs themselves are also an equipment but their primary function is “\u003Cem>showing\u003C\u002Fem> or \u003Cem>indicating\u003C\u002Fem>” and it is “an item of equipment which explicitly raises a totality of equipment into our circumspection so that together with it the worldly character of the ready-to-hand announces itself.” (Heidegger, 2006, p. 108\u002F78-110\u002F80). Later on, Heidegger says that signs are produced and are deliberately made the way that is “conspicuous” or easily seen, comprehended or “accessible”. In other words, \u003Cem>signs must be deliberately designed,\u003C\u002Fem> and the work of the designer is to take the relational complexity of the web of assignments and create a door or what I consider to be an \u003Cem>interface\u003C\u002Fem> to it.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The meaning and function of the sign are contextually given and depend on Dasein’s (human being) understanding of it based on its use and intelligibility (Heidegger, 1996, p. 103\u002F82). This semantic openness of a sign suggests that the meaning is a potentiality which Dasein reduces to an actuality based on the fact that at a particular situation (context), such interpretation of the meaning is \u003Cem>sufficient\u003C\u002Fem> for whatever Dasein aims to do. What we should stress is that the interpretation occurs at \u003Cem>the moment of the interaction\u003C\u002Fem> with a sign or any entity in general. Dasein interprets the meaning of entities based on the contextual situation. How does it do that? How does it decide what is \u003Cem>sufficient\u003C\u002Fem>, and in relation to which? What Heidegger suggests is a process of hermeneutical interpretation of the world.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Cognition as hermeneutical interpretation\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Hermeneutics finds its origin in the theological interpretation of Biblical texts. It deals with a question whether we can find the meaning of a text within the text itself, or whether the meaning is co-constructed by the “forces” outside the text such as the mind of a reader. The first case reminds us of Husserl and Cartesian thinking of the universal, transcendental mind being the final arbiter (everything necessary is in the mind); while the other approach takes the contextual view.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gadamer (1976) takes a third view, suggesting that the meaning is created during the act of interpretation, specifically during the interaction between the “horizon of the reader” and the “horizon of the text”. Influenced by Heidegger’s concept of Dasein, Gadamer views the human as a historically grounded being that carries its culture and history with itself in every hermeneutic situation (Gadamer, 2004, p. 301). In other words, for Dasein to be able to interpret anything, it has to possess what Levi R. Bryant calls “pre-ontological” understanding (Bryant 2017) of Being, which means all the existing knowledge, but also inherent biases, intuitive hunches. In other words, the pre-ontological understanding is filled in with cultural, social, personal influences and experiences that shape the way we approach the world. Dasein possesses this pre-ontological understanding by virtue of being-in-the-world. Heidegger and Gadamer took up the concept of hermeneutical interpretation and elevated it to the general cognitive mechanism of interacting with the world (Winograd, 1987, p. 30).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The phenomenological answer to how we cope with the everyday complexity of the world is in these lines: we do not normally grasp the world theoretically, as the present-at-hand entity, but as a set of ready-to-hand, more or less phenomenologically transparent entities whereby we are surrounded. Instead, we approach the world with existing understanding, however imprecise or subjective, and are able to \u003Cem>reduce the world’s complexity\u003C\u002Fem> by interpreting it according to our aims that we want to achieve in the world. There are potentially infinite aims in the world and infinite ways to achieve them, thus making it impossible to list or represent them for a theoretical musing. It means that the world’s complexity is interpreted and reduced to something manageable by normal human beings based on our life goals. But to have life goals means that we have to \u003Cem>live\u003C\u002Fem> in the world and display a hint of care about our lives.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Surface and depth layers in HCI and anthropology\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>The surface and depth layers of the phenomenological reality are a problem both for HCI and anthropology. According to hermeneutical phenomenology, the default mode of how we interact with the world is by interpreting it. The interpretation is an ad hoc process that happens during the act of interacting with the world and the outcome of such interactions depends not only on the environmental side but also on the human side of the interaction. In the 21\u003Csup>st\u003C\u002Fsup> century, it is a truism to say that technology adds itself to the aforementioned interaction and strips us from the direct access to the world by functioning as a medium in-between.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To understand why we behave and why we use technology in a certain way requires to go beyond the surface into the depths of a web of references that co-constitute the behaviour, meaning and the function of entities in the world, technology and human beings included. But how and what methods and techniques to study the “depth” layers are there? Even though we agree with Ingold, Bateson, post-cognitivistic theoreticians arguing that our cognition and even the mind itself is distributed across humans, environment and artefacts (Kaptelinin & Nardi, 2006; Clark, 2014) and counting with the inevitable \u003Cem>hermeneutic circle\u003C\u002Fem> where we interpret the world by our knowledge of it, how can we bridge the theoretical ideas to applied research?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HCI field has recently, under the umbrella of User Experience design, appropriated many anthropological and sociological methods by introducing the human-centred design approach to designing technology. Field research, personas, storytelling, quantitative analysis and qualitative interviews have made their way into the daily practice of designers. Human-centredness of the design was a great victory over a narrow obsession with the technical side of technology that was so common during the 2000s. The human-centred design gave us many answers how to study the human component in the Ingold-Bateson-Ihde’s ecological system of humans, technology, and environment.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Yet, how do we study, (re-)design or evaluate large-scale sociotechnical systems such as public transport or the role of smartphones in the life of teenagers where human-computer or human-technology interactions exists on a daily basis and multi-layered scale?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A design theoretician Horst Rittel and more recently Richard Buchanan (1992) call these large-scale problems \u003Cem>wicked problems\u003C\u002Fem>. They are wicked because they are systemic, holistic, intractable, avoiding full logical analysis, and without the possibility to discern where the problem starts and when it ends. Solutions to wicked problems are more in the area of suitability and appropriacy rather than true-false propositions. Political theorist Nick Srnicek (2015) argues that one of such wicked problems is economy: it is a massively distributed socio-technical system that is for most of us absolutely intangible and ephemeral, although we all share and feel the consequences of its forces. Srnicek argues, citing Fredric Jameson, that what we lack is a cognitive map of such systems, or in other words a way to represent meaningfully what the system looks like, which components it consists of and what are the relations between the components. Srnicek, therefore, calls for the need to represent to the surface layer of a system like economy before we proceed with a deeper analysis and proposing political changes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>There is a new design-oriented field that set up to satisfy some of these demands. Having attended two years ago a public lecture given in Prague by academics from The Oslo University of Architecture and Design, I for the first time learned about Systems oriented design. One of the main innovations of this new design field is to approach design problems from a systems perspective, where each entity of the system (humans, technological objects) is interconnected with others, each providing and receiving functions and meanings through its membership within the larger system. Because it reminded me of what I read in Heidegger, I was curious to learn what is the actual method for mapping a system they used. It has been called GIGA-Mapping and tries to capture as many components of a system and their relationships as possible.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F08\u002Fgiga-mapping.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone size-full wp-image-895\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2018\u002F08\u002FEPIClbrWkAMKtjY.jpeg\" alt=\"\" width=\"1741\" height=\"1034\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">Figure 2 GIGA-Mapping of a public transport system and commuting (Source: https:\u002F\u002Fwww.systemsorienteddesign.net\u002Findex.php\u002Fgiga-mapping\u002F100-giga-mapping)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GIGA-mapping is clearly an interesting representational tool for capturing the structures of a given sociotechnical system. But it is static. From the hermeneutic-phenomenological point of view, it is problematic because the real and actual interactions and interpretations occur in real-time at the moment of interacting within the system. The GIGA-map thus represents only an idealistic version of the reality, abstracting and reducing the real-world complexities.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If we ponder for a while, we have to realise that however we try to represent the real world for capturing its complexity, we will \u003Cem>always\u003C\u002Fem> be working with an abstraction of the reality because the only best model for the reality is the world itself. If we try in detail to describe the dynamics of a community we study anthropologically, we will also \u003Cem>always\u003C\u002Fem> provide a reduced and deformed reality.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>With technology being a functional necessity for our lives, sensors of the internet of things sensing and smart devices producing the enormous amount of data about our biorhythms, eating habits, working patterns or tons of likes whereby we rated our favourite online content, we could try taking advantage of the situation. The data about past, present, real-time and even future behaviour of human and technological “individuals” within a larger sociotechnical system could potentially be out there in the digital cloud. Since data can have an unlimited number of representations, the main task for exploiting the data of large sociotechnical systems is \u003Cem>to create an appropriate interface for the cognitive mapping of how the system works\u003C\u002Fem>. It is here where HCI explicitly meets anew with human sciences. In the end, Tim Ingold as a theoretician of anthropology believes that if we want to study human beings ecologically, there is no further justification for continuing separating anthropology and psychology (Ingold, 2001, p. 171).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Richard Buchanan suggests that design is a suitable field for tackling wicked problems: apart from having a long tradition of synthesising complex and conflicting information, designers these days are increasingly the ones at the epicentre of our society and culture: by designing technology they also design our lives (Verbeek, 2015). Buchanan assigns design a status of a new liberal art that can say something interesting about the contemporary life (1992).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Contemporary HCI and design are manifested in technological interfaces, be they graphical, tactile, voice-activated or virtual reality, as digital and technological embodiments of philosophical ideas of how we see the contemporary world. The point is to make designing interfaces open to critiquing from the seemingly outside fields that would provide a necessary check to designers and engineers how they products are influencing everyday lives of thousands or millions of people. This critique must come during the development and also after the release of a product. Our society regularly scrutinizes other techno-cultural products such as cars, fashion, art, architecture and so on. The interface should join the crowd. Moreover, it is true that the corporate sphere has appropriated anthropology and ethnography for the purposes of improving the product. But it is hazardous to leave the decisions on how technology influences our lives only to the corporate world.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>My idea would be to regularly conduct anthropological and ethnographic research amidst our own Western societies that are most vulnerable to unplanned, yet malicious consequences of massively used technologies. Remember what phenomenology tells us: we have to go beyond the obvious, and in many ways superficial surface layer of Being; the surface layer is a result of hidden conditions that enable the surface layer in the first place. In the context of technology, we need to research how technology manifests itself during the everyday interactions and behaviour patterns. For studying the depth layer of technology and how it shapes the current \u003Cem>human condition\u003C\u002Fem>, anthropology and ethnography seem most appropriate fields.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>References\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Bateson, G. (1973). \u003Cem>Steps to an ecology of mind\u003C\u002Fem>. London: Fontana.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Brey, P. (2001). Hubert Dreyfus – Human versus Machine. In H. Achterhuis, \u003Cem>American philosophy of technology: the empirical turn\u003C\u002Fem> (pp. 37-63). Bloomington: Indiana University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bryant, L. R. (2017). Ontický princip: Nástin objektově orientované ontologie. In V. Janoščík, L. Likavčan, & J. Růžička, Mysl v terénu: filosofický realismus v 21. století (pp. 67-89). Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Buchanan, R. (1992). Wicked Problems in Design Thinking. Design Issues, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Retrieved from http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Card, S. K., Moran, T. P., & Newell, A. (1983). \u003Cem>The psychology of human-computer interaction\u003C\u002Fem>. Hillsdale, N.J.: L. Erlbaum Associates.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Carroll, J. M. (Ed.). (2003). HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science. Burlington: Elsevier.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Castells, M., & Cardoso, G. (2006). \u003Cem>The network society: from knowledge to policy\u003C\u002Fem>. Washington, DC: Johns Hopkins Center for Transatlantic Relations.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2004). Natural-born cyborgs: minds, technologies, and the future of human intelligence ([Repr.]). Oxford: Oxford University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Deuze, M. (2015). Media life: Život v médiích. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dijk, J. van. (2006). \u003Cem>The network society: social aspects of new media\u003C\u002Fem> (2nd ed.). Thousand Oaks, CA: Sage Publications.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dourish, P. (2004). Where the action is: the foundations of embodied interaction. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. (1992). What computers still can’t do: a critique of artificial reason. Cambridge, Mass: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. L. (1979). What computers can’t do: the limits of artificial intelligence (Rev. ed.). New York: Harper Colophon Books.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ferenc, J. (2016). Kontextualizace a definice User Experience Designu: Literature Review [Online]. In . Retrieved from https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F19563748\u002FKontextualizace_a_definice_User_Experience_Designu_Literature_Review_Draft_\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gadamer, H. -G. (1976). Philosophical hermeneutics. Berkeley: University of California Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gadamer, H. -G. (2004). Truth and method (2nd, rev. ed.). New York: Continuum.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Harman, G. (2002). Tool-being: Heidegger and the metaphysics of objects. Chicago: Open Court.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger, M. (1996). Bytí a čas. Praha: Oikoymenh.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger, M. (2006). Being and time. Oxford: Blackwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde, D. (1990). Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Imbesi, L. Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation [Online]. Retrieved from https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ingold, T. (2011). The perception of the environment: essays on livelihood, dwelling and skill. New York: Routledge, Taylor & Francis Group.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ingold, Tim. (2008). Anthropology is not ethnography. In \u003Cem>Proceedings of the British Academy\u003C\u002Fem>, Volume 154, 2007 Lectures. pp. 69-92.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kaptelinin, V., & Nardi, B. A. (2006). \u003Cem>Acting with technology: activity theory and interaction design\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich, L. (2002). The language of new media. Cambridge: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan, M. (1991). Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Odeon.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Petříček, M. (2009). Myšlení obrazem: průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé. Praha: Herrmann.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pike, K. (1967). Language in Relation to a Unified Theory of the Structure of Human Behavior. 2nd edition. The Hague: Mouton.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Reynolds, J. (2018). Jacques Derrida (1930—2004). \u003Cem>The Internet Encyclopedia of Philosophy\u003C\u002Fem>, ISSN 2161-0002, https:\u002F\u002Fwww.iep.utm.edu\u002F, 12. 8. 2018.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Srnicek, N. (2015). Po proudu neoliberalismu: Politická estetika v době krize. In V. Janosčík, Objekt (pp. 107-136). Praha: Kvalitář.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Suchman, L. A. (1987). Plans and situated actions: the problem of human-machine communication. New York: Cambridge University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Turner, P. (2016). HCI redux: the promise of post-cognitive interaction.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Verbeek, P. P. (2015). Beyond interaction [Online]. Interactions, 22(3), 26-31. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1145\u002F2751314\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Winograd, T., & Flores, F. (1987). \u003Cem>Understanding computers and cognition: a new foundation for design\u003C\u002Fem>. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Wittgenstein, L. (2009). Philosophical investigations (Rev. 4th ed.). Malden, MA: Wiley-Blackwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Introduction to the HCI field At this moment I consider Human-computer interaction to be one of the most intellectually stimulating fields dealing with the relationship between humans and technology. There are myriad reasons for this praise. Among them is the simple fact that in today’s world, called by many scholars variously as the information age, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35,36],20,17,6,9,8,[38,14,39,40,41,42,43,44,45,46,47,48],"post-544","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-anthropology","tag-cognition","tag-fixed","tag-phenomenology","tag-philosophy",{"self":50,"collection":56,"about":59,"author":62,"replies":66,"version-history":69,"predecessor-version":73,"wp:attachment":77,"wp:term":80,"curies":87},[51],{"href":52,"targetHints":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F544",{"allow":54},[55],"GET",[57],{"href":58},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[60],{"href":61},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[63],{"embeddable":64,"href":65},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[67],{"embeddable":64,"href":68},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=544",[70],{"count":71,"href":72},5,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F544\u002Frevisions",[74],{"id":75,"href":76},898,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F544\u002Frevisions\u002F898",[78],{"href":79},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=544",[81,84],{"taxonomy":82,"embeddable":64,"href":83},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=544",{"taxonomy":85,"embeddable":64,"href":86},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=544",[88],{"name":89,"href":90,"templated":64},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":92,"wp:term":109},[93],{"id":23,"name":94,"url":95,"description":26,"link":96,"slug":94,"avatar_urls":97,"_links":101},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":98,"48":99,"96":100},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":102,"collection":106},[103],{"href":65,"targetHints":104},{"allow":105},[55],[107],{"href":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[110,131],[111],{"id":30,"link":112,"name":113,"slug":113,"taxonomy":82,"_links":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":115,"collection":120,"about":123,"wp:post_type":126,"curies":129},[116],{"href":117,"targetHints":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":119},[55],[121],{"href":122},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[124],{"href":125},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[127],{"href":128},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[130],{"name":89,"href":90,"templated":64},[132,152,170,188,206],{"id":32,"link":133,"name":134,"slug":134,"taxonomy":85,"_links":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fanthropology\u002F","anthropology",{"self":136,"collection":141,"about":144,"wp:post_type":147,"curies":150},[137],{"href":138,"targetHints":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F20",{"allow":140},[55],[142],{"href":143},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[145],{"href":146},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[148],{"href":149},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=20",[151],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":33,"link":153,"name":154,"slug":154,"taxonomy":85,"_links":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fcognition\u002F","cognition",{"self":156,"collection":161,"about":163,"wp:post_type":165,"curies":168},[157],{"href":158,"targetHints":159},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F17",{"allow":160},[55],[162],{"href":143},[164],{"href":146},[166],{"href":167},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=17",[169],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":34,"link":171,"name":172,"slug":172,"taxonomy":85,"_links":173},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":174,"collection":179,"about":181,"wp:post_type":183,"curies":186},[175],{"href":176,"targetHints":177},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":178},[55],[180],{"href":143},[182],{"href":146},[184],{"href":185},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[187],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":35,"link":189,"name":190,"slug":190,"taxonomy":85,"_links":191},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphenomenology\u002F","phenomenology",{"self":192,"collection":197,"about":199,"wp:post_type":201,"curies":204},[193],{"href":194,"targetHints":195},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F9",{"allow":196},[55],[198],{"href":143},[200],{"href":146},[202],{"href":203},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=9",[205],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":36,"link":207,"name":208,"slug":208,"taxonomy":85,"_links":209},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":210,"collection":215,"about":217,"wp:post_type":219,"curies":222},[211],{"href":212,"targetHints":213},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":214},[55],[216],{"href":143},[218],{"href":146},[220],{"href":221},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[223],{"name":89,"href":90,"templated":64},[225,226,227,228],{"id":32,"name":134,"slug":134,"taxonomy":85,"link":133},{"id":33,"name":154,"slug":154,"taxonomy":85,"link":153},{"id":35,"name":190,"slug":190,"taxonomy":85,"link":189},{"id":36,"name":208,"slug":208,"taxonomy":85,"link":207},{"cs":230,"es":234,"fr":238},{"title":231,"slug":232,"description":233},"O „povrchové“ a „hloubkové“ vrstvě v antropologii a v interakci člověka s počítačem","o-povrchove-a-hloubkove-vrstve-v-antropologii-a-v-interakci-cloveka-s-pocitacem","Antropologie i interakce člověka s počítačem se potýkají s povrchovou a hloubkovou vrstvou lidského jednání a techniky. Esej je čte ve světle Ingolda, Batesona a Heideggerovy fenomenologie.",{"title":235,"slug":236,"description":237},"Sobre las capas de «superficie» y «profundidad» en la antropología y la interacción persona-ordenador","sobre-las-capas-de-superficie-y-profundidad-en-la-antropologia-y-la-interaccion-persona-ordenador","La antropología y la interacción persona-ordenador se enfrentan a una capa de superficie y otra de profundidad en la acción humana y la tecnología. Un ensayo a la luz de Ingold, Bateson y Heidegger.",{"title":239,"slug":240,"description":241},"Sur les couches de « surface » et de « profondeur » en anthropologie et en interaction homme-machine","sur-les-couches-de-surface-et-de-profondeur-en-anthropologie-et-en-interaction-homme-machine","L’anthropologie et l’interaction homme-machine affrontent une couche de surface et une couche de profondeur de l’action humaine et de la technologie. Un essai avec Ingold, Bateson et Heidegger.","\u003Ch2>Úvod do oboru HCI\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V tuto chvíli považuji interakci člověka s počítačem za jeden z intelektuálně nejpodnětnějších oborů, které se zabývají vztahem mezi lidmi a technikou. Důvodů pro tuto chválu je nespočet. Mezi nimi je prostý fakt, že v dnešním světě, který mnozí badatelé různě nazývají informačním věkem, síťovou společností nebo postindustriálním a kognitivním věkem (Castells & Cardoso, 2006, s. 4–5; Imbesi; Dijk, 2006, s. 19), jsou technika a technická práce hluboce vetkány do struktury našich společností. Stále těsnější integrace techniky a lidí se projevuje v současných přístupech, jako jsou ubiquitous computing a internet věcí, v nichž senzory a chytrá zařízení monitorují, analyzují a předpovídají, co děláme, nebo co bychom dělat mohli či měli. Studovat techniku i společnost proto vyžaduje, abychom brali v úvahu jejich vzájemné vlivy a jejich spoluutváření; přístup, který jde za krátkozraké varianty technologického či sociokulturního determinismu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zdá se, že obor HCI je pro tento úkol dobře vybaven. Ve svých genech má zaměření na všechny potřebné složky: lidi, techniku \u003Cem>a\u003C\u002Fem> navrhování a hodnocení jejich interakce. Obecně přijímaný počátek počítačové éry HCI lze vysledovat do roku 1983, kdy vyšla kniha \u003Cem>The psychology of human-computer interaction \u003C\u002Fem>(Card, Moran, & Newell, 1983). Text aplikoval tehdejší výzkum v psychologii a kognitivních vědách na studium jednotlivých uživatelů a na navrhování, hodnocení a testování informačních systémů (Carroll, 2003; Turner, 2016). Kniha také přinesla do HCI tehdy dominantní \u003Cem>kognitivistické \u003C\u002Fem>paradigma. Kognitivismus předpokládá, že vše, na čem záleží pro poznávání, vytváření smyslu, či dokonce pro mysl, se nachází uvnitř hranic lebky a kůže; vše ostatní jsou jen vstupní smyslová data, která mozek zpracuje a pošle jako výstup tělesným funkcím. Mentální stavy a poznávání lze přirovnat k fungování digitálního počítače, protože poznávání je chápáno jako zpracování informací, jako manipulace s mentálními reprezentacemi v podobě fyzických symbolů a jako následování pevných pravidel podobných algoritmům (Brey, 2001, s. 41; Winograd, 1987, s. 25). Pod vlivem kognitivistického paradigmatu HCI vzkvétala a její ideová soudržnost byla prohlášena za zlatý věk oboru (Carroll, 2003).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>S nástupem osobních počítačů se počítačová technika proměnila z drahého a tajemného nástroje pro specialisty v běžnou pracovní pomůcku a v poslední době v soubor chytrých zařízení, která nás doprovázejí všude. Koncepty jako ubiquitous computing a internet věcí navíc ohlásily postupné mizení techniky a její zabudování do sociotechnické tkáně současného života. Tyto technologické změny ve společnosti zasáhly i obor HCI. Statický prostor kancelářského stolu a sterilních laboratoří najednou nedokázal zachytit složitost a „neuspořádanost“ používání techniky v každodenních kontextech. Vznikly nové obory příbuzné HCI, jako je počítačem podporovaná kooperativní práce (CSCW), zaměřené na pracovní kontext a na různé typy interakcí mezi pracovníkem a skupinou. Za vlády socialistů ve skandinávských zemích v 70. a 80. letech navíc vznikly metody participativního designu, které měly podpořit demokracii na pracovišti a prosazovaly spolupráci mezi designéry a pracovníky, kteří přispívali odbornými znalostmi ze své oblasti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podstatné je, že i uvnitř oborů HCI a kognitivní vědy zaznívaly hlasy kritické ke kognitivistickému dogmatu: kognitivní vědci, filosofové, výzkumníci umělé inteligence či antropologové jako Don Norman, Hubert Dreyfus, Terry Winograd nebo Lucy Suchman nabídli kritické zhodnocení kognitivismu a jeho obrazu lidského poznávání jako netělesné mysli, která vnucuje světu abstraktní a hodnotově neutrální uvažování. Zmínění akademici hledali radikálně odlišný intelektuální rámec, který by se postavil omezujícímu kognitivismu. Odpověď našli v myšlenkách fenomenologického filosofa Martina Heideggera. Zejména Dreyfusova kritika tehdy dominantního kognitivistického programu ve výzkumu umělé inteligence (Dreyfus, 1979; Dreyfus, 1992) uvedla Heideggera do celých, tehdy převážně technických oborů, které už nějakou dobu zápasily s naplněním slibu, že vytvoří skutečně obecnou umělou inteligenci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Později Winograd a Suchman předložili přesvědčivou kritiku kognitivismu a poznávání založeného na pravidlech v HCI (Winograd, 1987; Suchman, 1987). Tím, že ukázali, že uživatel počítačových systémů, například při obsluze složité kancelářské tiskárny, na níž Suchman prováděla svůj empirický výzkum, nenásleduje pravidla, nýbrž interpretuje situaci s pomocí předem existujícího vědění a řeší problémy \u003Cem>ad hoc\u003C\u002Fem> na základě zdrojů, které má zrovna po ruce, vynesli do hlavního proudu HCI fenomenologické myšlenky hermeneutiky a pojem bytí-na-světě. Nové, fenomenologicky ovlivněné přístupy v HCI začaly zdůrazňovat význam „vtělenosti“ a „situovanosti“ lidského jednání, kontextových aspektů vytváření smyslu a těsně provázaného vztahu mezi lidmi a technickými artefakty, což HCI přiblížilo sociálním vědám. Praktici HCI si začali přisvojovat sociologické a antropologické metody pro sběr informací a požadavků při navrhování systémů. Také kognitivní věda se odklonila od dogmatického kognitivismu a přijala alternativní přístupy ke studiu mysli a poznávání, často nazývané, na rozdíl od kognitivismu, \u003Cem>postkognitivistické\u003C\u002Fem> (Kaptelinin & Nardi, 2006). Vedle teorie činnosti a distribuované a rozšířené kognice uvedli Kaptelinin a Nardi do HCI znovu i fenomenologii.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"technology-as-a-medium\" name=\"technology-as-a-medium\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Technika jako médium\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Badatelé ve filosofii techniky a v nových mediálních studiích (Deuze, 2015; Manovich, 2002; Verbeek, 2015) se shodují, že technologie zprostředkovávají všechny aspekty našich životů a že je stále obtížnější z této situace uniknout, což vedlo Marka Deuzeho k návrhu, že místo boje s technologickým zprostředkováním bychom je měli přijmout. Rezonuje to i v díle českého fenomenologa, profesora Miroslava Petříčka, který píše, že:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>„Prostřednictvím médií získáváme přístup ke světu a ke skutečnosti, jsou nástrojem porozumění skutečnosti […] zároveň prostřednictvím médií sdílíme své vědění o skutečnosti: náš vztah ke skutečnosti není bezprostřední, je \u003Cem>zprostředkovaný\u003C\u002Fem>, mezi naším poznáváním a skutečností stojí médium – ve smyslu osudového rozštěpu či mezery. Médium umožňuje kontakt se skutečností, ale tento kontakt je podmíněný (uskutečňovaný na dálku), je zároveň odkazem ke ztrátě bezprostřednosti, nevinnosti.“ (Petříček, 2009, s. 13)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Petříček a další fenomenologové studující techniku, nejslavněji postfenomenologický filosof techniky Don Ihde (1990), naznačují radikální roztržku mezi člověkem a světem: technika nejenže kvantitativně rozšiřuje naše již existující schopnosti, ale přináší i kvalitativní změny, pro které nemusela být vědomě navržena. Verbeek (2015) uvádí svůj oblíbený příklad ultrazvukového vyšetření jako disruptivní technologie, která budoucím rodičům umožňuje vidět nenarozené dítě a rozhodovat o jeho budoucnosti podle informací z obrazovky přístroje a dalších analytických měření. Ale i jiné, typičtější technologie, jako jsou mikroskopy, teleskopy, auta či internet, před námi otevřely nové světy a možnosti, které od svého zavedení proměňují náš vztah ke světu, a dokonce i k nám samým. Byli to mediální teoretik Marshall McLuhan (1991) a Don Ihde (1990), kdo formulovali myšlenku, že zavedení nové technologie má hluboký dopad na naše životy. Tento dopad nemá podobu determinismu, nýbrž podobu toho, co Ihde nazývá \u003Cem>ne-neutralitou\u003C\u002Fem> techniky, která pro své fungování vždy zesiluje a redukuje určité části naší reality. Například mikroskop nám odhaluje novou, mikroskopickou oblast reality, ale zároveň omezuje naši schopnost vnímat „normální“ oblast každodenní reality.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Technika je médiem mezi lidmi a světem. Spojuje je v novém systému vztahů člověk–technika–prostředí. Chceme-li studovat život lidského společenství, zejména v technicky vyspělých částech světa, je nutné zahrnout do rovnice i techniku. Naopak studium toho, jak technika ovlivňuje naše životy, stejně jako studium současného používání techniky za účelem specifikace budoucího technického designu, vyžaduje, aby obor HCI začlenil antropologické metody. Je tedy rozumné nahlédnout do antropologické literatury a zjistit, jak přistupuje ke studiu složitostí lidského chování. Antropologem, jehož dílo budu zkoumat v následující části, je Tim Ingold, který příhodně reprezentuje fenomenologickou orientaci v teoretických a filosofických problémech antropologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"anthropological-view-on-cognition-and-perception-in-tim-ingold\" name=\"anthropological-view-on-cognition-and-perception-in-tim-ingold\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Antropologický pohled na poznávání a vnímání u Tima Ingolda\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Na otázku, jakou roli v našem chování hraje poznávání a prostředí, pochopitelně narazily i jiné obory. Antropologie je jedním z oborů, které implicitně diskutují tytéž problematické předpoklady kognitivistického paradigmatu, jež jsme zmínili v kontextu HCI. Antropolog Tim Ingold ve své knize \u003Cem>The Perception of the Environment\u003C\u002Fem> shrnuje odlišné pozice dvou předních intelektuálů 20.\u003Csup>\u003C\u002Fsup> století ohledně poznávání: Gregoryho Batesona a Clauda Lévi-Strausse. Oba tvrdí, že mysl je procesorem informací, což spadá pod deštník kognitivismu, přesto jsou mezi nimi i rozdíly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak Ingold píše, „[p]ro Lévi-Strausse zůstávají mysl i svět pevné a neměnné, zatímco informace prochází rozhraním mezi nimi.“ (Ingold, 2001, s. 18). Pro Lévi-Strausse neexistuje žádné významné spojení mezi vnitřkem a vnějškem naší mysli. Ontologicky vzato jsou mysl a svět odlišné entity, které k sobě navzájem nepřispívají ani nespoluutvářejí podstatu té druhé. Proto Lévi-Strauss reprezentuje tradiční dichotomie západního intelektuálního dědictví, existující od Descarta. Jeho pohled upřednostňuje představu univerzálního, abstraktního intelektu, který pozoruje svět z akontextuálního a hodnotově neutrálního hlediska, připomínajícího to, jak si představujeme ideální případ vědeckého myšlení. Ingold ve své eseji dodává, že Lévi-Strauss viděl poznávání jako zpracování informací, které operuje s daty přicházejícími ze smyslů, jež jsou \u003Cem>již předem strukturovaná,\u003C\u002Fem> a úkolem mysli je \u003Cem>rekonstruovat tuto již přítomnou strukturu \u003C\u002Fem>smyslových dat. To naznačuje, že pro Lévi-Strausse je svět sám předem strukturovaný a čeká, až realitu uchopíme, jsou-li naše smysly na svět správně naladěny.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Naproti tomu Bateson vidí mysl jako zásadně zakotvenou ve světě, jako součást celku systému organismus–prostředí. Batesonův pohled na vztah mezi myslí a prostředím je mnohem ekologičtější v tom smyslu, že entity nemají pevnou povahu, nýbrž jejich „ontologická identita“ je neustále znovu vyjednávána prostřednictvím dynamických interakcí mezi složkami ekologického systému (myslí a prostředím). Bateson nám dává slavný příklad, v němž si máme představit slepce s holí (Bateson, 1973). Podle Ingolda Bateson tvrdí, že hůl je pro nevidomého člověka natolik zásadní pro jeho orientaci ve světě, že funguje jako umělý smyslový doplněk k přirozeným pěti smyslům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Batesonova perspektiva ekologického úzce odpovídá předpokladům, z nichž vychází Ingold. Ingoldovým programem je ve skutečnosti rozložit staré dichotomie přírody a kultury. Místo nich, v souladu s Batesonem, navrhuje „dynamickou synergii organismu a prostředí, abychom znovu získali skutečnou ekologii života“ (Ingold, 2011, s. 16), přičemž ekologie by měla analyzovat člověka a prostředí jako jednu nedělitelnou jednotku. Předmětem studia by tedy byly „vztahy organismus–prostředí“ a jejich vzájemné interakce.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F08\u002Flevi-strauss-bateson.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone wp-image-894 size-full\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2018\u002F08\u002F57c0d8c48c7d056a95039467445276d1f66fa518.png\" alt=\"\" width=\"1296\" height=\"1300\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">Obrázek 1 Schematické srovnání Lévi-Straussova a Batesonova pohledu na mysl a ekologii, jak je představuje Ingold (2011, s. 18)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento ambiciózní pohled na začlenění lidí do jejich prostředí, podle něhož jsou od něj pro účely analýzy z definice neoddělitelní, přináší několik teoretických i praktických výzev. Význam našeho prostředí předpokládá, že ne všechna zjištění lze zobecnit či přenést do jiných kontextů, aniž by ztratila svůj původní účel nebo význam. Také role významu lidského jednání, a dokonce i artefaktů, je závislá na kontextu. Prostředí se navíc mění a nabízí nové způsoby „dělání a chápání věcí“. Není proto překvapivé, že Ingold mluví o jednotce organismus–prostředí ne jako o objektu, nýbrž jako o procesu a neustálém toku rozdílů, které se na čas spojí, jen aby se znovu změnily.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mluvit o prostředí neznamená odkazovat jen k bezprostřední fyzické realitě, kterou obýváme, ale i k vyšším vrstvám sociálních a kulturních sfér. Ingold s odvoláním na jiné badatele souhlasí s myšlenkou, že sociokulturní vědění a „nástroje“, jako je jazyk, utvářejí způsob, jakým vnímáme svět, i naše vědomé \u003Cem>a\u003C\u002Fem> nevědomé reakce na prostředí. Konkrétně sociokulturní zázemí poskytuje čočku či „rozlišovací mřížku“, skrze niž vnášíme řád do „toku syrové zkušenosti“ (Ingold, 2011, s. 158). Zde je Ingold opět spíše batesonovský než lévi-straussovský. Kdyby vnímání bylo založeno pouze na řádném, mechanickém fungování smyslů, které mysli re-prezentují svět, jak tvrdil Lévi-Strauss, viděli bychom svět víceméně stejně. Jak ale antropologové vědí, tak tomu zjevně není. Naopak sociokulturní zázemí \u003Cem>i \u003C\u002Fem>naše situovanost v prostředí utvářejí to, jak svět \u003Cem>interpretujeme\u003C\u002Fem>. Význam objektů v prostředí není vlastní prostředí ani objektům samotným, nýbrž je \u003Cem>výsledkem\u003C\u002Fem> interakce mezi všemi podsložkami systému organismus–prostředí (mezi člověkem a prostředím). Interakcí rozumíme také to, jak konkrétně jsou objekty používány. Ingold poznamenává, že význam je přisuzován „díky jejich [objektů] začlenění do charakteristického vzorce každodenních činností“, a to s ohledem na „vztahové kontexty praktického zapojení lidí do prostředí, v nichž žijí“ (Ingold, 2011, s. 168). Ingold zde rozšiřuje myšlenku jazyka pozdního Wittgensteina. V posmrtně vydaných \u003Cem>Philosophical Investigations\u003C\u002Fem> přichází Wittgenstein s myšlenkou, že slova získávají význam praktickým, každodenním užíváním v rámci daného společenství praxe (Wittgenstein, 2009). Stejný přístup lze však aplikovat i na chování lidí, kdy lze chování analyzovat jako sled nejazykových znaků.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Patří-li k tomu, oč antropologie usiluje, vysvětlení významu a výskytu vzorců lidského chování (na rozdíl například od hledání výrokové pravdivosti tvrzení), jak máme postupovat při studiu \u003Cem>významu\u003C\u002Fem> lidského jednání, chceme-li podat hloubkové vysvětlení?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V rámci ekologického přístupu, který Ingold prosazuje, bude přesnost našeho vysvětlení „proč“ do jisté míry svévolně vázána na to, co považujeme za „dost dobré“ vysvětlení. Důvodem je, že jakmile se shodneme na tom, že vezmeme v úvahu celou holistickou síť interakcí a vzájemných vztahů, které všechny přispívají ke konečnému spouštěči toho, proč lidé jednají určitým způsobem nebo proč objekty získávají význam, když jsou prakticky používány, je nemožné podat úplné vysvětlení, protože určité příčinné souvislosti zůstanou badateli vždy skryty. A také samotnému jednajícímu, neboť nemůžeme ani očekávat, že lidé obecně dokážou své vlastní chování verbalizovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abych vysvětlil, proč považuji otázku „proč“ za nezodpověditelnou v plné míře, zmíním Michaela Polanyiho, který formuloval dnes slavné rozlišení mezi věděním „co“ a věděním „jak“. Vědění „jak“, často synonymní s „tichým věděním“, je obtížné vyjádřit slovy, zejména pro někoho, kdo je v dané oblasti vysoce zručný. Jakmile si na něco zvykneme, stane se to pro nás automatickým a intuitivním. Například zručný truhlář pracující s kladivem jen zřídka zaměří pozornost na kladivo samotné, spíše se soustředí na cíl opravit nábytek, pro který je kladivo jen zprostředkujícím nástrojem. Pro truhláře se ve většině případů jako nejlepší způsob, jak vysvětlit „jak“, ukáže prostě předvést, jak při zatloukání postupuje. To platí pro jakoukoli zručnou činnost či odbornost, která zahrnuje koordinaci oka a těla.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vrátíme-li se k otázce „proč“, i ona má tichou dimenzi, kterou tvoří právě holistická síť vztahů, již je nesmírně obtížné uspokojivě odkrýt. Každý popisný výklad lidského jednání se bude muset vypořádat s „povrchovou“ a „hloubkovou“ vrstvou, přičemž povrchové vrstvy jsou viditelné okem, kdežto úplný popis hloubkové vrstvy, jakkoli „hutný“, bude chybět.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"surface-and-depth-layers-of-reality\" name=\"surface-and-depth-layers-of-reality\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Povrchová a hloubková vrstva reality\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Zdá se mi, že existuje několik již zavedených přístupů, které mohou rozlišení mezi povrchem a hloubkou při vysvětlování „proč“ lidského jednání dále objasnit. Antropologie například již používá terminologii „etického“ a „emického“, která vychází z lingvistických termínů fon\u003Cem>etika\u003C\u002Fem> a fon\u003Cem>emika\u003C\u002Fem>. Etická metodologie vede terénní výzkum z perspektivy outsidera s cílem studovat „chování jakoby zvenčí určitého systému“, zatímco „emické hledisko vyplývá ze studia chování jakoby zevnitř systému“ (Pike, 1967, s. 37). Etický přístup usiluje o vědecky objektivní popis chování, z něhož se badatel následně snaží odvodit objektivní zákony o studovaném společenství, které lze zobecnit napříč kulturami. Emický přístup naopak usiluje o to, aby badatel vstoupil do společenství a stal se jedním z jeho členů, studoval a chápal jemnosti chování a význam, který se za ním skrývá.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podle mého není pochyb o tom, že etický přístup může zachytit mnoho cenných pozorování týkajících se chování, ale bez přístupu k vědění zasvěcených zůstává na povrchu chování. Používat pouze etický přístup znamená redukovat složitosti skutečného života a neredukovatelnou kvalitu významu a lidského jednání na „zdání“ či povrchovou vrstvu. Před touto redukcí na zdání varoval již Bateson svou „námitkou vůči hlavnímu proudu přírodní vědy […] [která redukuje] ‚skutečnou‘ realitu na čistou substanci, a odsouvá tak formu do iluzorního epifenomenálního světa zdání“ (Ingold, 2011, s. 16). Bateson zde kritizuje, že hlavní proud vědy upřednostňuje vysvětlování jevů (či jejich odbytí) popisem toho, jak vypadají, a zanedbává skryté a většinou neviditelné síly, které přesto utvářejí, způsobují nebo vytvářejí podmínky pro viditelný výsledek. Jaké jsou ty skryté „hloubky“, které vystupují jako povrchová vrstva?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tato otázka nevyhnutelně vede k otázce, co dává našemu jednání tvar či význam. Podle Ingolda a Batesona nalezneme odpověď v analýze chování lidí v rámci sítě vztahů holistického systému zvaného organismus–prostředí, přičemž sociokulturní minulost a přítomnost jsou součástí „prostředí“. Co je povrchovou a hloubkovou vrstvou v technice?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pro odpověď je užitečné projít dějiny moderní výpočetní techniky, které začaly v první polovině 20.\u003Csup>\u003C\u002Fsup> století. První sálové a programovatelné počítače byly velké jako celá místnost a jejich chování bylo možné změnit pouze fyzickou změnou zapojení elektrických kabelů. Později se přešlo od programování v „syrovém“ binárním kódu přes assemblery až k prvním vysokoúrovňovým programovacím jazykům. Každá změna zjednodušila používání počítačů tím, že přidala další mezivrstvy, které uživatele \u003Cem>abstrahovaly\u003C\u002Fem> od podkladového fyzického hardwaru a poskytovaly přístup k výpočetním zdrojům prostřednictvím symbolického, textového, grafického či jiného typu interfacu. Paul Dourish (2004) shrnuje dějiny výpočetní techniky jako dějiny neustálé abstrakce.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je pravda, že proces abstrahování složitostí hardwaru umožnil výrazně většímu počtu lidí používat ve svých životech počítače a výpočetní zařízení. Zejména po nástupu masově prodávaných osobních počítačů vybavených grafickým uživatelským rozhraním (GUI) se lidé velmi rychle naučili, že svou práci zvládnou jen ovládáním nového vizuálního jazyka, symbolizovaného desktopovým paradigmatem, které poskytovalo přístupné a snadno rozpoznatelné metaforické UI připomínající skutečné kancelářské prostředí. Abstrakce však měla i důsledky, které považuji za negativní: náš vztah k počítačům je ve skutečnosti vztahem k interfacu, protože pro většinu populace je realita počítačů nepochopitelná. Pro většinu lidí jsou počítače tím, co s nimi mohou dělat, což znamená, že když lidé mluví o počítačích, myslí tím \u003Cem>jejich interface\u003C\u002Fem>, nikoli skrytou infrastrukturu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ještě problematičtější je, když se designéři soustředí pouze na povrchovou vrstvu techniky (neboli na její interface). Může to vést k esteticky příjemnějšímu grafickému designu, ale může to automaticky uspokojit i jiné požadavky, jako jsou funkční potřeby nebo celková smysluplnost user experience při používání počítačů? Po analýze současného trendu v HCI designu digitálních technologií, totiž zaměření na poskytování smysluplné user experience (Ferenc, 2016), se domnívám, že HCI design čelí velmi podobným teoretickým a empirickým problémům, jaké sdílí i antropologie: jde o problém, jak se dostat za povrchní zdání povrchové vrstvy, ať už jde o pozorovatelné vzorce chování, nebo o povrchovou vrstvu technického interfacu (nemůžeme snad vzorce chování i technický interface nazvat interfacem zprostředkujícím mezi viditelným povrchem a neviditelnými hloubkami?), a vysvětlit hlubší vrstvy toho, proč děláme věci určitým způsobem. Pro HCI design se však toto hledání stává ještě naléhavějším, protože se toto vědění používá k navrhování a hodnocení technických objektů a služeb, které denně používají miliony lidí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Antropologie i „postkognitivistický“ HCI design, coby fenomenologicky orientované, volají po holističtějším neboli ekologickém studiu jednotlivců, skupin a vzniku významu a „sociokulturně-technického“ řádu. Obě disciplíny se také musejí vypořádat s tím, co jsem nazval povrchovou a hloubkovou vrstvou.  V následujících částech textu bych rád tuto dichotomii analyzoval na pozadí hermeneutické fenomenologie Martina Heideggera, jak ji představil ve svém magnum opus \u003Cem>Being and Time\u003C\u002Fem>, s doplňujícím komentářem současného filosofa a skvělého interpreta Heideggera Grahama Harmana.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"heideggers-phenomenology\" name=\"heideggers-phenomenology\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Heideggerova fenomenologie\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heideggerovo \u003Cem>Being and Time\u003C\u002Fem> lze také shrnout jako kritiku „metafyziky přítomnosti“. Tím Heidegger myslí, že „západní filosofie soustavně upřednostňovala to, co \u003Cem>je\u003C\u002Fem>, či to, co se jeví, a zapomněla věnovat jakoukoli pozornost podmínce tohoto jevení. Jinými slovy, upřednostňována je přítomnost sama, nikoli to, co přítomnost vůbec umožňuje – a také znemožňuje“ (Reynolds, 2018).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V mnoha ohledech je Heideggerův projekt také odpovědí Edmundu Husserlovi, jeho bývalému učiteli a zakladateli fenomenologie. Husserl si ve své filosofii podržel vliv karteziánských dualismů, když postuloval transcendentální ego. Toto netělesné vědomí redukovalo realitu na neustálý tok fenoménů, jako bychom byli zmrazeni na místě a sledovali televizní obrazovku. Husserl navíc věřil, že máme přímý vztah ke světu prostřednictvím intencionálních předmětů v naší mysli, které můžeme přímo vnímat, pokud jen „uzávorkujeme“ ostatní kognitivní funkce, jež by mohly pokazit čistý empirický či smyslový obsah naší mysli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger Husserlovo transcendentální ego odmítl a s ním i karteziánské upřednostňování mysli před tělem, stejně jako epistemologie před ontologií. Filosofickým hlavolamem, který západní filosofie od Platóna zcela nepochopila, nebylo pro Heideggera „cogito“, nýbrž otázka bytí, tedy „sum“ ze slavného výroku. Heidegger naopak tvrdil, že realita je „hlubší“ než jen fenomény, které vidíme, protože tyto fenomény musí odněkud vyvstávat, a pro Heideggera je tímto „odněkud“ fenomenální pozadí našeho světa. Abychom tomuto fenomenálnímu pozadí porozuměli, je užitečné podívat se, jak Heidegger chápe lidskou bytost jako Dasein.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Dasein\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Dasein je německý termín, který Heidegger používá, aby mohl psát o člověku bez zátěže všech konotací a denotací, které s tímto slovem obvykle spojujeme. Dasein je pro Heideggera nejdůležitějším jsoucnem, protože se od ostatních liší tím, že je to jsoucno, „[…] jemuž v jeho bytí \u003Cem>jde\u003C\u002Fem> o toto bytí samo.“ (Heidegger, 2006, s. 32\u002F12) Jinými slovy, Dasein je jediné jsoucno, které problematizuje svou vlastní existenci. Dasein navíc rozumí svému bytí, protože je ze své podstaty bytím-na-světě. Oproti Husserlovi se člověk proměňuje z abstraktního a netělesného vědomí v jsoucno důvěrně spjaté se světem. Dasein je situované a vtělené v prostorových, časových a dalších kontextových aspektech světa.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Časovost Dasein není prostě existencí na časové ose, nýbrž skutečností, že máme k dispozici svou sociální a kulturní minulost, která ovlivňuje způsob, jakým se světem interagujeme. Heideggera velmi zajímala všednost naší existence, o níž tvrdil, že je naším výchozím modem bytí: všednost zacházení se světem pro nás dává smysl, protože projevujeme také to, co Heidegger nazývá „starostí“ o naše bytí. Praktické a každodenní zacházení se světem a s věcmi v něm, abychom dosáhli jakýchkoli cílů, které si vytyčíme, je výchozím modem našeho bytí, zatímco teoretické a popisné pozorování světa je specializovanější, vzácnější a obvykle přenechané vědám.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Praktické, každodenní zacházení se světem a teoretický modus jsou dva základní mody interakce se světem, které Heidegger dále analyzuje ve slavné „analýze nástroje“, části \u003Cem>Being and Time\u003C\u002Fem>. Graham Harman považuje analýzu nástroje za nejdůležitější inovaci Heideggerova korpusu a vše ostatní za pouhé komentáře k tomuto objevu (Harman, 2002).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Analýza nástroje\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Ačkoli by název mohl naznačovat něco jiného, Harman nás varuje, že pod „nástrojem“ bychom si neměli představovat žádný konkrétní technický nástroj, nýbrž obecně věci, které můžeme použít „k tomu, aby“, tedy k něčemu. Existují dva mody, v nichž můžeme mít vztah k jsoucnům: výskyt a příručnost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Výskyt je vztah k jsoucnům, při němž se jejich vzhled stává pro nás pouhou „fyzickou hroudou“ či souborem atributů. Výskyt je teoretické zacházení s jsoucny, při němž si jich jsme plně vědomi. Vidíme, že tento modus je dosti podobný Husserlovu transcendentálnímu vědomí a obecně kognitivistickému nároku napříč mnoha oblastmi, podle něhož znát či uchopit bytí jsoucna znamená popsat, jak se jeví našemu vědomí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Příručnost je druhým modem a ústřední myšlenkou Heideggerovy fenomenologie. Jsoucna, která jsou pro Dasein „příruční“, zprostředkovávají vztah Dasein ke světu a Dasein je používá pro své praktické zacházení se světem. Jsoucna v tomto modu nejsou středem naší pozornosti; naopak, jsou-li autenticky příruční, naše pozornost se stále více soustředí na cíl, jehož chceme dosáhnout, a jsoucno, jako je kladivo, se pro naše vědomí stává tím průhlednějším, čím lépe nám pomáhá dosahovat našich cílů, neboli, jak říká Heidegger, našeho\u003Cem> díla\u003C\u002Fem>. Příručnost není možné studovat z odtažitého, teoretického a netělesného hlediska; žádné pozorování vzhledu nástroje nemůže odkrýt příručnost jsoucna, protože abychom porozuměli jeho příručnosti, musíme ho prakticky použít. Existují však také cesty, jimiž se příruční jsoucna mohou stát vyskytujícími se. Stává se to, když se jsoucna „porouchají“, nedělají-li to, co se od nich očekává.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podle Heideggera činí jsoucna příručními to, že vždy patří k rozsáhlé síti jiných jsoucen (nástrojů), kterou Heidegger nazývá „celkem prostředků“. Jinými slovy, prostředek funguje a má pro nás určité významy díky svým vztahům k jiným jsoucnům. Počet a složitost těchto vztahů jsou rekurzivní a potenciálně nekonečné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger mluví o širší kontextové realitě, v níž i jednoduchý nástroj jako tužka patří k celku prostředků dalších psacích potřeb, jako je papír, ale i ke kontextu obecné činnosti psaní. Nesmíme zapomínat, že Heidegger zkoumá bytí věcí. A bytím nástroje je jeho vztahový charakter k jiným nástrojům. Pro další příklady si vezměme auto. Jeho význam a funkce jsou utvářeny jeho příslušností k souboru dalších aut, silnic, řidičských průkazů, městských dopravních předpisů atd. Nebo případ peněz. Samy o sobě jsou bezcenným kusem papíru (či digitálním podpisem). Teprve když se shodneme, že peníze jsou výchozím prostředkem směny v kontextu socioekonomického systému lidí, techniky, ekonomických vztahů atd., začnou mít peníze jakoukoli hodnotu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je-li výchozím modem naší interakce se světem skutečně příručnost, musíme se ptát, jak lidé ve skutečnosti postupují při interakci s jsoucny, která patří k tak složité síti vztahů. Musíme-li jsoucna používat prakticky, aniž bychom teoreticky přemítali o jejich významech, funkcích atd., jaké kognitivní schopnosti používáme ke zvládnutí složitosti svého rozhodování?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger skutečně podává vysvětlení, kde přesně je celek všech odkazů soustředěn do jediného prostoru. V kapitole \u003Cem>§ 17 Reference and Signs, \u003C\u002Fem>autor píše, že s celkem odkazů mezi prostředky se setkáváme v tom, co nazývá \u003Cem>znameními\u003C\u002Fem>. Znamení jsou sama také prostředkem, ale jejich primární funkcí je „\u003Cem>ukazování\u003C\u002Fem> či \u003Cem>naznačování\u003C\u002Fem>“ a je to „prostředek, který celek prostředků výslovně pozvedá do naší obezřetnosti, takže spolu s ním se ohlašuje světový charakter příručního.“ (Heidegger, 2006, s. 108\u002F78–110\u002F80). Později Heidegger říká, že znamení jsou vyráběna a záměrně utvářena tak, aby byla „nápadná“ neboli snadno viditelná, pochopitelná či „přístupná“. Jinými slovy, \u003Cem>znamení musí být záměrně navržena,\u003C\u002Fem> a úkolem designéra je vzít vztahovou složitost sítě odkazů a vytvořit k ní dveře, neboli to, co považuji za \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Význam a funkce znamení jsou dány kontextem a závisejí na tom, jak mu Dasein (lidská bytost) rozumí na základě jeho užívání a srozumitelnosti (Heidegger, 1996, s. 103\u002F82). Tato sémantická otevřenost znamení naznačuje, že význam je potencialitou, kterou Dasein redukuje na aktualitu na základě toho, že v konkrétní situaci (kontextu) je taková interpretace významu \u003Cem>dostatečná\u003C\u002Fem> pro cokoli, o co Dasein usiluje. Zdůraznit bychom měli, že interpretace probíhá \u003Cem>v okamžiku interakce\u003C\u002Fem> se znamením či s jakýmkoli jsoucnem obecně. Dasein interpretuje význam jsoucen na základě kontextové situace. Jak to dělá? Jak rozhoduje, co je \u003Cem>dostatečné\u003C\u002Fem>, a ve vztahu k čemu? Heidegger navrhuje proces hermeneutické interpretace světa.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Poznávání jako hermeneutická interpretace\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Hermeneutika má svůj původ v teologickém výkladu biblických textů. Zabývá se otázkou, zda lze význam textu najít v textu samotném, nebo zda je význam spoluutvářen „silami“ mimo text, jako je mysl čtenáře. První případ nám připomíná Husserla a karteziánské myšlení univerzální, transcendentální mysli jakožto konečného arbitra (vše potřebné je v mysli); druhý přístup naopak zaujímá kontextový pohled.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gadamer (1976) zaujímá třetí pohled a navrhuje, že význam vzniká během aktu interpretace, konkrétně během interakce mezi „horizontem čtenáře“ a „horizontem textu“. Pod vlivem Heideggerova pojmu Dasein chápe Gadamer člověka jako historicky zakotvenou bytost, která si v každé hermeneutické situaci nese s sebou svou kulturu a dějiny (Gadamer, 2004, s. 301). Jinými slovy, aby Dasein mohlo cokoli interpretovat, musí mít to, co Levi R. Bryant nazývá „předontologickým“ porozuměním (Bryant 2017) bytí, což znamená veškeré existující vědění, ale i vrozené předsudky a intuitivní tušení. Jinými slovy, předontologické porozumění je naplněno kulturními, sociálními a osobními vlivy a zkušenostmi, které utvářejí způsob, jakým ke světu přistupujeme. Dasein toto předontologické porozumění má díky tomu, že je bytím-na-světě. Heidegger a Gadamer převzali pojem hermeneutické interpretace a povýšili jej na obecný kognitivní mechanismus interakce se světem (Winograd, 1987, s. 30).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Fenomenologická odpověď na to, jak se vyrovnáváme s každodenní složitostí světa, zní takto: svět obvykle neuchopujeme teoreticky, jako vyskytující se jsoucno, nýbrž jako soubor příručních, více či méně fenomenologicky průhledných jsoucen, jimiž jsme obklopeni. Přistupujeme ke světu s již existujícím porozuměním, jakkoli nepřesným či subjektivním, a dokážeme \u003Cem>redukovat složitost světa\u003C\u002Fem> tím, že jej interpretujeme podle cílů, kterých chceme ve světě dosáhnout. Ve světě existuje potenciálně nekonečně mnoho cílů a nekonečně mnoho způsobů, jak jich dosáhnout, a proto je nelze vyjmenovat ani reprezentovat pro teoretické přemítání. To znamená, že složitost světa je na základě našich životních cílů interpretována a redukována na něco, co normální lidské bytosti zvládnou. Mít životní cíle ale znamená, že musíme ve světě \u003Cem>žít\u003C\u002Fem> a projevovat alespoň náznak starosti o své životy.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Povrchová a hloubková vrstva v HCI a antropologii\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Povrchová a hloubková vrstva fenomenologické reality jsou problémem pro HCI i pro antropologii. Podle hermeneutické fenomenologie je výchozím modem naší interakce se světem jeho interpretace. Interpretace je ad hoc proces, který probíhá během aktu interakce se světem, a výsledek takových interakcí závisí nejen na straně prostředí, ale i na lidské straně interakce. V 21.\u003Csup>\u003C\u002Fsup> století je truismem říkat, že technika do zmíněné interakce vstupuje a zbavuje nás přímého přístupu ke světu tím, že funguje jako médium mezi námi a ním.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Porozumět tomu, proč se chováme a proč používáme techniku určitým způsobem, vyžaduje jít za povrch do hloubek sítě odkazů, které spoluutvářejí chování, význam a funkci jsoucen ve světě, včetně techniky a lidských bytostí. Jak a jakými metodami a technikami však „hloubkové“ vrstvy zkoumat? I když souhlasíme s Ingoldem, Batesonem a postkognitivistickými teoretiky, kteří tvrdí, že naše poznávání, a dokonce i mysl sama, je distribuováno mezi lidi, prostředí a artefakty (Kaptelinin & Nardi, 2006; Clark, 2014), a počítáme s nevyhnutelným \u003Cem>hermeneutickým kruhem\u003C\u002Fem>, v němž interpretujeme svět svým věděním o něm, jak můžeme teoretické myšlenky propojit s aplikovaným výzkumem?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Obor HCI si v poslední době pod deštníkem User Experience designu přisvojil mnoho antropologických a sociologických metod, když zavedl do navrhování techniky přístup designu zaměřeného na člověka. Terénní výzkum, persony, storytelling, kvantitativní analýza a kvalitativní rozhovory se dostaly do každodenní praxe designérů. Zaměření designu na člověka bylo velkým vítězstvím nad úzkou posedlostí technickou stránkou techniky, která byla v nultých letech tak běžná. Design zaměřený na člověka nám dal mnoho odpovědí na to, jak studovat lidskou složku v ekologickém systému lidí, techniky a prostředí podle Ingolda, Batesona a Ihdeho.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak ale studovat, (pře)navrhovat či hodnotit rozsáhlé sociotechnické systémy, jako je veřejná doprava nebo role chytrých telefonů v životě teenagerů, kde interakce člověka s počítačem či člověka s technikou probíhají každodenně a v mnohovrstevném měřítku?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Teoretik designu Horst Rittel a později Richard Buchanan (1992) nazývají tyto rozsáhlé problémy \u003Cem>wicked problems\u003C\u002Fem>. Zapeklité jsou proto, že jsou systémové, holistické, neřešitelné, unikají úplné logické analýze a nelze rozpoznat, kde problém začíná a kde končí. Řešení wicked problems spadají spíše do oblasti vhodnosti a přiměřenosti než do oblasti pravdivých či nepravdivých výroků. Politický teoretik Nick Srnicek (2015) tvrdí, že jedním z takových wicked problems je ekonomika: je to masivně distribuovaný sociotechnický systém, který je pro většinu z nás naprosto nehmatatelný a pomíjivý, ačkoli všichni sdílíme a pociťujeme důsledky jeho sil. Srnicek s odkazem na Fredrica Jamesona tvrdí, že nám chybí kognitivní mapa takových systémů, jinými slovy způsob, jak smysluplně reprezentovat, jak systém vypadá, z jakých složek se skládá a jaké jsou vztahy mezi nimi. Srnicek proto volá po tom, abychom systém, jako je ekonomika, nejprve vynesli na povrchovou vrstvu, a teprve pak přistoupili k hlubší analýze a k navrhování politických změn.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Existuje nový, na design orientovaný obor, který si dal za cíl některé z těchto požadavků naplnit. Když jsem před dvěma lety navštívil veřejnou přednášku, kterou v Praze přednesli akademici z Vysoké školy architektury a designu v Oslu, poprvé jsem se dozvěděl o Systems oriented design. Jednou z hlavních inovací tohoto nového oboru designu je přistupovat k designérským problémům ze systémové perspektivy, v níž je každá entita systému (lidé, technické objekty) propojena s ostatními a každá poskytuje i přijímá funkce a významy prostřednictvím své příslušnosti k širšímu systému. Protože mi to připomnělo, co jsem četl u Heideggera, zajímalo mě, jakou metodu mapování systému vlastně používají. Jmenuje se GIGA-Mapping a snaží se zachytit co nejvíce složek systému a jejich vztahů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F08\u002Fgiga-mapping.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone size-full wp-image-895\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2018\u002F08\u002FEPIClbrWkAMKtjY.jpeg\" alt=\"\" width=\"1741\" height=\"1034\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">Obrázek 2 GIGA-Mapping systému veřejné dopravy a dojíždění (Zdroj: https:\u002F\u002Fwww.systemsorienteddesign.net\u002Findex.php\u002Fgiga-mapping\u002F100-giga-mapping)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GIGA-mapping je zjevně zajímavým reprezentačním nástrojem pro zachycení struktur daného sociotechnického systému. Je ale statický. Z hermeneuticko-fenomenologického hlediska je problematický, protože skutečné a aktuální interakce a interpretace probíhají v reálném čase, v okamžiku interakce uvnitř systému. GIGA-mapa tak reprezentuje pouze idealizovanou verzi reality, která abstrahuje od složitostí skutečného světa a redukuje je.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zamyslíme-li se na chvíli, musíme si uvědomit, že ať se snažíme reprezentovat skutečný svět, abychom zachytili jeho složitost, jakkoli, budeme \u003Cem>vždy\u003C\u002Fem> pracovat s abstrakcí reality, protože jediným nejlepším modelem reality je svět sám. Pokusíme-li se podrobně popsat dynamiku společenství, které antropologicky studujeme, také \u003Cem>vždy\u003C\u002Fem> podáme redukovanou a deformovanou realitu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Když je technika funkční nezbytností našich životů, když senzory internetu věcí snímají a chytrá zařízení produkují obrovské množství dat o našich biorytmech, stravovacích návycích, pracovních vzorcích či o tunách lajků, jimiž jsme hodnotili svůj oblíbený online obsah, mohli bychom se pokusit této situace využít. Data o minulém, současném, real-time, a dokonce i budoucím chování lidských i technických „individuí“ v rámci širšího sociotechnického systému by potenciálně mohla být někde tam venku v digitálním cloudu. Jelikož data mohou mít neomezený počet reprezentací, hlavním úkolem při využívání dat rozsáhlých sociotechnických systémů je \u003Cem>vytvořit vhodný interface pro kognitivní mapování toho, jak systém funguje\u003C\u002Fem>. Právě zde se HCI výslovně znovu setkává s humanitními vědami. Ostatně Tim Ingold coby teoretik antropologie věří, že chceme-li studovat lidské bytosti ekologicky, neexistuje žádné další ospravedlnění pro to, abychom antropologii a psychologii nadále oddělovali (Ingold, 2001, s. 171).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Richard Buchanan navrhuje, že design je vhodným oborem pro řešení wicked problems: kromě toho, že má dlouhou tradici syntetizování složitých a protichůdných informací, jsou dnes designéři stále častěji těmi, kdo stojí v epicentru naší společnosti a kultury: tím, že navrhují techniku, navrhují i naše životy (Verbeek, 2015). Buchanan přisuzuje designu status nového svobodného umění, které dokáže říct něco zajímavého o současném životě (1992).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Současné HCI a design se projevují v technických interfacech, ať už grafických, hmatových, hlasově ovládaných, nebo ve virtuální realitě, jakožto digitální a technická ztělesnění filosofických idejí o tom, jak vidíme současný svět. Jde o to otevřít navrhování interfaců kritice ze zdánlivě vnějších oborů, které by designérům a inženýrům poskytly nezbytnou kontrolu toho, jak jejich produkty ovlivňují každodenní životy tisíců či milionů lidí. Tato kritika musí přicházet během vývoje i po uvedení produktu na trh. Naše společnost pravidelně podrobuje kritickému zkoumání jiné technokulturní produkty, jako jsou auta, móda, umění, architektura a tak dále. Interface by se k nim měl přidat. Navíc je pravda, že korporátní sféra si antropologii a etnografii přisvojila pro účely zlepšování produktu. Je však riskantní ponechat rozhodování o tom, jak technika ovlivňuje naše životy, pouze korporátnímu světu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mou představou by bylo pravidelně provádět antropologický a etnografický výzkum uprostřed našich vlastních západních společností, které jsou nejzranitelnější vůči neplánovaným, a přesto zhoubným důsledkům masově používaných technologií. Vzpomeňme si, co nám říká fenomenologie: musíme jít za zřejmou a v mnoha ohledech povrchní povrchovou vrstvu bytí; povrchová vrstva je výsledkem skrytých podmínek, které ji vůbec umožňují. V kontextu techniky potřebujeme zkoumat, jak se technika projevuje během každodenních interakcí a ve vzorcích chování. Pro studium hloubkové vrstvy techniky a toho, jak utváří současný \u003Cem>lidský údel\u003C\u002Fem>, se jako nejvhodnější obory jeví antropologie a etnografie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Bateson, G. (1973). \u003Cem>Steps to an ecology of mind\u003C\u002Fem>. London: Fontana.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Brey, P. (2001). Hubert Dreyfus – Human versus Machine. In H. Achterhuis, \u003Cem>American philosophy of technology: the empirical turn\u003C\u002Fem> (s. 37–63). Bloomington: Indiana University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bryant, L. R. (2017). Ontický princip: Nástin objektově orientované ontologie. In V. Janoščík, L. Likavčan, & J. Růžička, Mysl v terénu: filosofický realismus v 21. století (s. 67–89). Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Buchanan, R. (1992). Wicked Problems in Design Thinking. Design Issues, jaro 1992(č. 2), 5–21. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Card, S. K., Moran, T. P., & Newell, A. (1983). \u003Cem>The psychology of human-computer interaction\u003C\u002Fem>. Hillsdale, N.J.: L. Erlbaum Associates.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Carroll, J. M. (ed.). (2003). HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science. Burlington: Elsevier.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Castells, M., & Cardoso, G. (2006). \u003Cem>The network society: from knowledge to policy\u003C\u002Fem>. Washington, DC: Johns Hopkins Center for Transatlantic Relations.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Clark, A. (2004). Natural-born cyborgs: minds, technologies, and the future of human intelligence ([dotisk]). Oxford: Oxford University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Deuze, M. (2015). Media life: Život v médiích. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dijk, J. van. (2006). \u003Cem>The network society: social aspects of new media\u003C\u002Fem> (2. vyd.). Thousand Oaks, CA: Sage Publications.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dourish, P. (2004). Where the action is: the foundations of embodied interaction. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. (1992). What computers still can’t do: a critique of artificial reason. Cambridge, Mass: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfus, H. L. (1979). What computers can’t do: the limits of artificial intelligence (přeprac. vyd.). New York: Harper Colophon Books.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ferenc, J. (2016). Kontextualizace a definice User Experience Designu: Literature Review [online]. Dostupné z: https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F19563748\u002FKontextualizace_a_definice_User_Experience_Designu_Literature_Review_Draft_\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gadamer, H. -G. (1976). Philosophical hermeneutics. Berkeley: University of California Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gadamer, H. -G. (2004). Truth and method (2., přeprac. vyd.). New York: Continuum.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Harman, G. (2002). Tool-being: Heidegger and the metaphysics of objects. Chicago: Open Court.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger, M. (1996). Bytí a čas. Praha: Oikoymenh.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heidegger, M. (2006). Being and time. Oxford: Blackwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde, D. (1990). Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Imbesi, L. Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation [online]. Dostupné z: https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ingold, T. (2011). The perception of the environment: essays on livelihood, dwelling and skill. New York: Routledge, Taylor & Francis Group.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ingold, Tim. (2008). Anthropology is not ethnography. In \u003Cem>Proceedings of the British Academy\u003C\u002Fem>, sv. 154, 2007 Lectures. s. 69–92.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kaptelinin, V., & Nardi, B. A. (2006). \u003Cem>Acting with technology: activity theory and interaction design\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich, L. (2002). The language of new media. Cambridge: MIT Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan, M. (1991). Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Odeon.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Petříček, M. (2009). Myšlení obrazem: průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé. Praha: Herrmann.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pike, K. (1967). Language in Relation to a Unified Theory of the Structure of Human Behavior. 2. vyd. The Hague: Mouton.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Reynolds, J. (2018). Jacques Derrida (1930—2004). \u003Cem>The Internet Encyclopedia of Philosophy\u003C\u002Fem>, ISSN 2161-0002, https:\u002F\u002Fwww.iep.utm.edu\u002F, [cit. 12. 8. 2018].\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Srnicek, N. (2015). Po proudu neoliberalismu: Politická estetika v době krize. In V. Janosčík, Objekt (s. 107–136). Praha: Kvalitář.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Suchman, L. A. (1987). Plans and situated actions: the problem of human-machine communication. New York: Cambridge University Press.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Turner, P. (2016). HCI redux: the promise of post-cognitive interaction.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Verbeek, P. P. (2015). Beyond interaction [online]. Interactions, 22(3), 26–31. https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1145\u002F2751314\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Winograd, T., & Flores, F. (1987). \u003Cem>Understanding computers and cognition: a new foundation for design\u003C\u002Fem>. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Wittgenstein, L. (2009). Philosophical investigations (4. přeprac. vyd.). Malden, MA: Wiley-Blackwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905676984]