[{"data":1,"prerenderedAt":222},["ShallowReactive",2],{"post-cz-o-ctenarskych-navycich":3,"translation-cz-o-ctenarskych-navycich":221},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":36,"_links":47,"_embedded":89,"tagsResolved":204,"translations":208},580,"06. 05. 2020","2020-05-06T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fon-the-habits-of-reading","2026-08-14T13:26:13","2026-08-14T11:26:13","on-the-habits-of-reading","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fon-the-habits-of-reading\u002F",{"rendered":17},"On the habits of reading",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Yesterday I finished reading a book by Lambros Malafouris titled \u003Cem>How things shape the mind \u003C\u002Fem>and I dare to say it is the most important piece of writing I have read this year so far. I was aware that I may expect a high-quality thinking, however. Malafouris is an anthropologist by training, having received his PhD from Cambridge, the UK. Currently, he is based at Oxford where he is Johnson Research and Teaching Fellow in Creativity, Cognition and Material Culture at School of Archaeology. These impressive bios, I believe, are the least interesting thing about Malafouris; it is his work I consider the epicentre of a big paradigm shift that has been looming over us for good 30-50 years, depending on the method of choosing the most relevant works.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Started in the corners of cognitive science, philosophy of mind and later influenced another fields like anthropology or archaeology, the discussion of which Malafouris has become a core member is about the increasing plausibility that things around us are not mere passive instruments but important parts of human cognitive processes and mental states. Such idea goes against the predominant view where all technologies, media, or even prehistoric flints and cave drawings of the Chauvet Cave are dumb and inactive lumps of matter that wait for human masters to be utilized in an everyday activity. On the contrary, says Malafouris, all material culture shapes our minds, our biology and under specific conditions can be regarded as necessary parts of extended human mental processes. With his book Malafouris joins the ranks of ascending legions of philosophers, theorists and empirical-minded scientists who argue that human mind does not equal our biological brains and can be extended outside the bounds of skin and skull. In fact, one of the head proponents of this “extended” or “distributed” mind theory, Andy Clark, says that to regard mind as a priori inside the human skull is nothing but a biological chauvinism. This rhetoric is designed to provoke. It seems only natural to believe that whatever the human mind, it can certainly be located somewhere inside the human skull. Why would we think otherwise? That is the question that extended mind theorists have been writing about since proximately 1995 and amassed a great deal of arguments to put the common sense notion of mind, cognition, agency or intentionality to test.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Not that these notions are not already complex and contested to begin with. We barely got out of the blank-slatism, as Steven Pinker would call it, when the majority of experts and laymen thought that the human mind is a tabula rasa container, completely empty at the birth and awaits to be filled with all the intellectual and emotional goodies the life can offer. Then came Noam Chomsky, George Miller, Herbert Simon, Allan Newell, Marvin Minsky and all the godfathers of Cognitive Science and compelled the behaviourism that even didn’t acknowledge the existence of the mind and blank-slatists to kick the proverbial bucket. The whole “cognitive revolution” of 1960s was based on the opposing idea where our mind is in fact full of inbuilt mechanisms and structures determined, or at least heavily influenced by our genes and biology. For example, if the blank slate theory were correct and we really didn’t posses any inbuilt features and all we are were based on our experiences and what comes to our mind from the outside, we would have very impoverish minds, indeed! Most kids do not have scholarly parents who would talk to them incessantly. In fact, most kids are not taught the grammar at all. Blank-slatism cannot explain how children understand words and sentences they have never heard before. No, the capacity for language grows in children’s head as if it were another organ, or hand or digestive system. Inside their heads, humans have minds and we can study what they consist of. That is the insight of cognitive revolution and the field of Cognitive science.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>It took us a heroic effort to put a mind inside the head. Now we want to take it outside again. Malafouris and others do agree that the human mind is inside the head, but only partially: the mind is a “leaky” organ that runs into the wild of the environment and employs other, non-biological scaffolding for its functioning.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The book is a bit dense and it demands to have knowledge of concepts from various fields. Even thought I have read quite a lot on the topic, I still realized that it would be necessary to write down in-depth notes for each chapter to really get a grasp of what Malafouris is arguing for. And here lies the reason why I am writing this article. If you are interested in the book itself, I am planning to write a proper review of the book, hoping to get it published in an academic journal. Meanwhile, I would like to share my story not about the contents of the book, but about how I read the book and what I noticed in terms of my reading habits.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>We read different books differently. One genre of books we read for pleasure, plot twists and aesthetic, almost religious quality of being in touch a genius mind on the other side of the pen. In such case, we would talk about poetry, good novels or masterly written biography of a person we have strong feelings towards. On the other side of the spectrum are dense, academic tomes that require attention, memory-span and effort to absorb all the information, argument structures and logical conclusions. I would not say Malafouris’ How things shape the mind was badly written, it was demanding.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>That is why I jotted down notes whenever I felt this or that piece of data or information was important. Because it happened all the time, I spent a considerable amount of time making notes. Moreover, my system of taking notes increases the complexity further.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I confess that my mind and memory primarily work visually. I have no problem to remember a scene from Woody Allen movie I saw several years ago. Casually I can even remember the face, the atmosphere, and the contents dialogue. I found out that I also remember well logical rules and abstract relations among abstract objects that I visualize inside my mind’s eye. But when it comes to memorizing text, I never was a person who could quote back the text verbatim after one reading. And I had a privilege to be in a room with people like that. Therefore I had to develop a system of memorizing text that would translate the linear, linguistic signs into abstract, possibly visual relations I have a good knack for, if I ever wanted to be in a position to study philosophy on a post-graduate level.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>One way I found useful is to write down notes, categorize them according to whatever rule that looks logical to me and after that memorize the most important concepts, words, arguments etc. Having done so, I use the custom made (hand-made?) categories, selected words, lines of argumentations as “triggers” or doors to those parts of the memory where the other information about the text are stored, but are less likely to come up easily on their own.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>In the past, I used mostly paper for notes. But recently I have started using Microsoft OneNote as my primary note-taking tool where I basically developed the copy of the system I used previously with paper.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>For example, I created a special OneNote “notebook” called “Reading”. Here I keep all my notes for most of the books I considered important to learn and study in-depth. This notebook Reading is further subdivided into grouped sections with headings depicting an academic field: Cognitive science, Media Theory, Evolutionary Biology etc. The grouped sections then consist of individual sections with the name of the authors. OneNote offers added ways to be hierarchy. So as you can see in the picture, each author is further subdivided into notes related to particular books. Only then will we see the notes for a book. All of this is what OneNote offers out of the shelf, without any need to set up anything. The interesting question is how to structure the notes for the book themselves.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Here I take advantage of the flexibility of OneNote where you can write blocks of texts next to each other, which is something Google Docs does not offer at the time of writing this article. Why would you need to have two blocks of text next to each other? Well, for one it takes less of vertical space, so that you do not need to scroll down that much if you need to find anything. Secondly, you can take advantage of the additional visual horizontal dimension to read, compare and analyse texts simultaneously next to each other.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>But the most important reason why I use two separate blocks of text is this: The second block of the text on the right is divided according to the real sections that the book is divided by and I write down notes related to the sections of the book according how the book text naturally flows from top to down. Whereas the first block of the text on the left provides me with the space where I can develop my custom categorizations of concepts, ideas, themes, arguments etc., which is something I would normally do on paper.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>This system is extremely well-suited for a situation where you need to remind yourself after some time what the book was about, what were the most important bits and especially, if you are a teacher and need to refresh yourself the book for next day’s class.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>With a twist of irony, however, the more elaborate notes I take, the less confident I was in being able to cite and talk about the book. How could that be? The most obvious answer is that if I spend so much time making elaborate notes that the effort will use up the energy I would have left for the actual reading. This explanation is very likely, although I believe there is more to the question. Another possible explanation why note-making lessens your ability to remember what you read comes from the academic literature that researches the negative effects of using Google on memory.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The research on Google’s effects on human memory is numerous. One of the arguments can be summarized as follows: the more you use Google, the less you use your memory to store the actual content; rather by using Google you use your memory for storing where to find the content. In other words, Google trains your brain to remember “where” instead of “what”. What it suggests for my situation is that note-taking process can change my brain processes and focus its energy on remembering where in my notes I find what I am looking for, instead of focusing brain energy on the real content, i.e. text. However, there is another research that I find ever more persuasive.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Researchers separated two groups of people into two different laboratories. The first group was asked to read a text and memorize it. The second group was asked the exact same thing. After reading the text, the groups were tested on how well they could remember information from the text. However, only the first group was told by researchers that they would be allowed to use Google for the second part of the research where the groups would be asked questions based on the contents of the book. What did the research find?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The research claims that the first group, which was allowed to use Google, scored significantly worse than the second group. What does that mean? As the researchers believe whenever we know that we do not need to memorize things because there will be a means to get to the information if needed, we tend not to use our memory and cognitive processes responsible for memorizing fully.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>That sounds plausible. What I would like to find out is whether this happens consciously or also unconsciously. In other words, do people consciously say to themselves: “I do not need to remember it because I could use Google if necessary”? Or, is it possible that what started at the beginning as a conscious decision not to focus and memorize that much, sooner or later started to creep into our minds as an unconscious decision and our brain acted accordingly?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>We know that our brains are much more plastic that we thought. When I return to the book by Malafouris, he himself says that “meta-plasticity” is a defining feature of human brain\u002Fmind and therefore our brains are constantly re-wired based on what we do, what we experience, and – yes, what kind of tools and technologies we use.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>There is another crazy research that I talked about last year during my teaching at Charles University. It has to do with the idea whether smartphones like iPhones distract us that much that we can see it on the cognitive tests that test our ability to concentrate and engage in demanding problem-solving. No one is surprise if I say that the research showed that a switch-on iPhone lying on your desk significantly worsen the subject ability to solve difficult problems. But what you may find more surprising is that the similar negative effect was seen not only if the iPhone was switched-off, but also if the iPhone was both switched-off and hidden in your bag placed next to the table. Only if the subject put the smartphone to next room, did the subject improve on the test. Lastly, the positive effect of putting the smartphone far away from yourself was the largest for subjects that were labelled as psychologically addicted to smartphones. By using your iPhones constantly, you will train and rewire your plastic brains to constantly think about your smartphones, even if you do not see them directly, and, which is more importantly, even if you do not consciously think that you are thinking about your smartphone. To me, that is scary.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If I go back to my own situation, I believe a thorough note-taking activity does harm to my memory in a similar way that Google and iPhones do to the subjects in the above research: you systematically train you brain not to do hard work of memorizing and paying attention if you rely heavily on Google, if you mindlessly use your technology such as smartphones, or perhaps if you rely on your notes in a good faith that it is a responsible thing to do.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Speaking again of the book by Malafouris, around the middle of the book I decided to stop making those notes with OneNote and instead read the chapters only with a pen and paper in front of me. Moreover, I switched to reading the book in a tablet mode of my laptop, with all apps switched off and wifi disconnected from the internet.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>What happened? Believe it or not, I immediately get a sense that I remember much more. I could also read the book much faster which gave me a slightly narcissistic pleasure that I am a fast reader. But wasn’t it a placebo effect that I expected to improve my reading habits by going back to good old pen and paper? Maybe, a placebo effect always creeps around the corner and you have to take it into account. However, it does not mean that the effect is not real. We tend to dismiss the placebo effect as “not real”, which is nonsense. The reason why the placebo effect is a big deal is because it does have effect and we cannot attribute it to anything else than meeting the expectation of the researched subject.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>If we agree with the meta-plasticity of our brains, does it not make sense that our thoughts, feelings and even expectations rewire our brains so that our brain is as much attuned to the desired outcomes as possible?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Malafouris ends his book with a hinted prediction that in the 21\u003Csup>st\u003C\u002Fsup> century, the neuroscience and psychological research in meta-plasticity of the brain will be one of the most pressing and important projects that we can undergo to understand what it means to be a human.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>The saying “Be careful what you wish for” may be closer to the neuroscientific truth than we expected.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Yesterday I finished reading a book by Lambros Malafouris titled How things shape the mind and I dare to say it is the most important piece of writing I have read this year so far. I was aware that I may expect a high-quality thinking, however. Malafouris is an anthropologist by training, having received his […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35],17,6,12,16,[37,14,38,39,40,41,42,43,44,45,46],"post-580","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-cognition","tag-fixed","tag-psychology","tag-reading",{"self":48,"collection":54,"about":57,"author":60,"replies":64,"version-history":67,"predecessor-version":71,"wp:attachment":75,"wp:term":78,"curies":85},[49],{"href":50,"targetHints":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F580",{"allow":52},[53],"GET",[55],{"href":56},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[61],{"embeddable":62,"href":63},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[65],{"embeddable":62,"href":66},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=580",[68],{"count":69,"href":70},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F580\u002Frevisions",[72],{"id":73,"href":74},910,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F580\u002Frevisions\u002F910",[76],{"href":77},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=580",[79,82],{"taxonomy":80,"embeddable":62,"href":81},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=580",{"taxonomy":83,"embeddable":62,"href":84},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=580",[86],{"name":87,"href":88,"templated":62},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":90,"wp:term":107},[91],{"id":23,"name":92,"url":93,"description":26,"link":94,"slug":92,"avatar_urls":95,"_links":99},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":96,"48":97,"96":98},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":100,"collection":104},[101],{"href":63,"targetHints":102},{"allow":103},[53],[105],{"href":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[108,129],[109],{"id":30,"link":110,"name":111,"slug":111,"taxonomy":80,"_links":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":113,"collection":118,"about":121,"wp:post_type":124,"curies":127},[114],{"href":115,"targetHints":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":117},[53],[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[122],{"href":123},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[125],{"href":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[128],{"name":87,"href":88,"templated":62},[130,150,168,186],{"id":32,"link":131,"name":132,"slug":132,"taxonomy":83,"_links":133},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fcognition\u002F","cognition",{"self":134,"collection":139,"about":142,"wp:post_type":145,"curies":148},[135],{"href":136,"targetHints":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F17",{"allow":138},[53],[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[143],{"href":144},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[146],{"href":147},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=17",[149],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":33,"link":151,"name":152,"slug":152,"taxonomy":83,"_links":153},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":154,"collection":159,"about":161,"wp:post_type":163,"curies":166},[155],{"href":156,"targetHints":157},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":158},[53],[160],{"href":141},[162],{"href":144},[164],{"href":165},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[167],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":34,"link":169,"name":170,"slug":170,"taxonomy":83,"_links":171},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychology\u002F","psychology",{"self":172,"collection":177,"about":179,"wp:post_type":181,"curies":184},[173],{"href":174,"targetHints":175},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F12",{"allow":176},[53],[178],{"href":141},[180],{"href":144},[182],{"href":183},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=12",[185],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":35,"link":187,"name":188,"slug":188,"taxonomy":83,"_links":189},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Freading\u002F","reading",{"self":190,"collection":195,"about":197,"wp:post_type":199,"curies":202},[191],{"href":192,"targetHints":193},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F16",{"allow":194},[53],[196],{"href":141},[198],{"href":144},[200],{"href":201},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=16",[203],{"name":87,"href":88,"templated":62},[205,206,207],{"id":32,"name":132,"slug":132,"taxonomy":83,"link":131},{"id":34,"name":170,"slug":170,"taxonomy":83,"link":169},{"id":35,"name":188,"slug":188,"taxonomy":83,"link":187},{"cs":209,"es":213,"fr":217},{"title":210,"slug":211,"description":212},"O čtenářských návycích","o-ctenarskych-navycich","Co se stalo s mou pamětí, když jsem při čtení Malafourisovy knihy How things shape the mind přestal psát podrobné poznámky v OneNote, a co o tom říká výzkum vlivu Googlu a smartphonů.",{"title":214,"slug":215,"description":216},"Sobre los hábitos de lectura","sobre-los-habitos-de-lectura","Qué le pasó a mi memoria cuando, leyendo How things shape the mind de Malafouris, dejé de tomar notas detalladas en OneNote, y qué dice la investigación sobre Google y los smartphones.",{"title":218,"slug":219,"description":220},"Sur les habitudes de lecture","sur-les-habitudes-de-lecture","Ce qui est arrivé à ma mémoire quand, en lisant How things shape the mind de Malafouris, j’ai cessé de prendre des notes détaillées dans OneNote, et ce que dit la recherche.","\u003Cp>Včera jsem dočetl knihu Lambrose Malafourise s názvem \u003Cem>How things shape the mind \u003C\u002Fem>a troufám si říct, že je to nejdůležitější text, který jsem letos zatím četl. Byl jsem si ovšem vědom, že mohu očekávat myšlení vysoké kvality. Malafouris je vzděláním antropolog, doktorát získal na Cambridgi ve Velké Británii. V současnosti působí v Oxfordu, kde je Johnson Research and Teaching Fellow in Creativity, Cognition and Material Culture na School of Archaeology. Tyto působivé životopisné údaje jsou podle mého to nejméně zajímavé, co na Malafourisovi je; za epicentrum velké změny paradigmatu, která nad námi visí dobrých 30–50 let, podle toho, jak vybíráme nejrelevantnější práce, považuji jeho dílo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Diskuse, jejímž klíčovým členem se Malafouris stal, začala v zákoutích kognitivní vědy a filosofie mysli, později ovlivnila další obory jako antropologii nebo archeologii, a týká se rostoucí věrohodnosti myšlenky, že věci kolem nás nejsou pouhé pasivní nástroje, nýbrž důležité součásti lidských kognitivních procesů a mentálních stavů. Taková myšlenka jde proti převládajícímu názoru, podle něhož jsou všechny technologie, média, ba i prehistorické pazourky a jeskynní kresby z jeskyně Chauvet hloupé a nečinné hroudy hmoty, které čekají, až je lidští páni využijí při nějaké každodenní činnosti. Naopak, říká Malafouris, veškerá materiální kultura utváří naši mysl, naši biologii a za určitých podmínek ji lze považovat za nezbytnou součást rozšířených lidských mentálních procesů. Svou knihou se Malafouris přidává k řadám sílících legií filosofů, teoretiků a empiricky smýšlejících vědců, kteří tvrdí, že lidská mysl se nerovná našemu biologickému mozku a může se rozšiřovat za hranice kůže a lebky. Jeden z hlavních zastánců této teorie „rozšířené“ či „distribuované“ mysli, Andy Clark, dokonce říká, že považovat mysl a priori za něco uvnitř lidské lebky není nic jiného než biologický šovinismus. Tato rétorika má provokovat. Zdá se zcela přirozené věřit, že ať je lidská mysl čímkoli, rozhodně ji lze lokalizovat někde uvnitř lidské lebky. Proč bychom si měli myslet něco jiného? To je otázka, o které teoretici rozšířené mysli píší přibližně od roku 1995 a nashromáždili spoustu argumentů, jimiž podrobují zkoušce běžné pojetí mysli, kognice, jednání (agency) či intencionality.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ne že by tyto pojmy už samy o sobě nebyly složité a sporné. Sotva jsme se dostali z „blank-slatismu“, jak by to nazval Steven Pinker, kdy si většina odborníků i laiků myslela, že lidská mysl je nádobou tabula rasa, při narození zcela prázdnou, která čeká, až ji naplní všechny intelektuální a emocionální dobroty, jež život může nabídnout. Pak přišli Noam Chomsky, George Miller, Herbert Simon, Allan Newell, Marvin Minsky a všichni kmotři kognitivní vědy a donutili behaviorismus, který existenci mysli ani neuznával, a zastánce prázdné tabule, aby natáhli bačkory. Celá „kognitivní revoluce“ 60. let stála na opačné myšlence, podle níž je naše mysl ve skutečnosti plná vrozených mechanismů a struktur, určených, nebo alespoň silně ovlivněných našimi geny a biologií. Kdyby například teorie prázdné tabule platila a my opravdu neměli žádné vrozené rysy a vše, čím jsme, by se zakládalo na naší zkušenosti a na tom, co do naší mysli přichází zvenčí, měli bychom vskutku velmi chudou mysl! Většina dětí nemá učené rodiče, kteří by na ně bez ustání mluvili. Většinu dětí ve skutečnosti nikdo gramatiku vůbec neučí. Blank-slatismus nedokáže vysvětlit, jak děti rozumí slovům a větám, které nikdy předtím neslyšely. Ne, schopnost jazyka roste dětem v hlavě, jako by to byl další orgán, ruka nebo trávicí soustava. Uvnitř hlavy mají lidé mysl a my můžeme zkoumat, z čeho se skládá. To je poznatek kognitivní revoluce a oboru kognitivní vědy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Stálo nás heroické úsilí umístit mysl do hlavy. Teď ji chceme zase dostat ven. Malafouris a další sice souhlasí, že lidská mysl je uvnitř hlavy, ale jen zčásti: mysl je „děravý“ orgán, který přetéká do divočiny prostředí a ke svému fungování využívá další, nebiologické lešení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kniha je poněkud hutná a vyžaduje znalost pojmů z různých oborů. Přestože jsem k tématu přečetl docela dost, stejně jsem si uvědomil, že bude nutné si ke každé kapitole sepsat důkladné poznámky, abych opravdu pochopil, za čím Malafouris argumentuje. A v tom spočívá důvod, proč píšu tento článek. Pokud vás zajímá kniha samotná, plánuji o ní napsat pořádnou recenzi a doufám, že ji otisknu v nějakém akademickém časopise. Mezitím bych se rád podělil o svůj příběh, ne o obsahu knihy, ale o tom, jak jsem knihu četl a čeho jsem si všiml na svých čtenářských návycích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Různé knihy čteme různě. Jeden žánr knih čteme pro potěšení, pro dějové zvraty a pro estetickou, téměř náboženskou kvalitu toho, že jsme v kontaktu s geniální myslí na druhé straně pera. V takovém případě bychom mluvili o poezii, dobrých románech nebo mistrně napsaném životopisu osoby, k níž chováme silné city. Na druhém konci spektra jsou hutné akademické svazky, které vyžadují pozornost, rozsah paměti a úsilí, aby člověk vstřebal všechny informace, struktury argumentů a logické závěry. Neřekl bych, že Malafourisova How things shape the mind byla špatně napsaná, byla náročná.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Proto jsem si dělal poznámky, kdykoli jsem měl pocit, že je ten či onen údaj nebo informace důležitá. Protože se to dělo neustále, strávil jsem psaním poznámek značné množství času. Navíc můj systém psaní poznámek složitost ještě zvyšuje.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Přiznávám, že má mysl a paměť fungují především vizuálně. Nemám problém si vybavit scénu z filmu Woodyho Allena, který jsem viděl před několika lety. Jen tak mimochodem si dokážu vybavit i tvář, atmosféru a obsah dialogu. Zjistil jsem, že si také dobře pamatuji logická pravidla a abstraktní vztahy mezi abstraktními objekty, které si vizualizuji svým vnitřním zrakem. Ale pokud jde o zapamatování textu, nikdy jsem nebyl člověk, který by po jednom přečtení dokázal text citovat doslovně. A měl jsem tu čest být v jedné místnosti s lidmi, kteří to dokázali. Proto jsem si musel vyvinout systém zapamatování textu, který by lineární, jazykové znaky převáděl na abstraktní, pokud možno vizuální vztahy, na něž mám dobrý cit, pokud jsem kdy chtěl být v pozici, kdy bych mohl studovat filosofii na postgraduální úrovni.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jeden způsob, který se mi osvědčil, je zapsat si poznámky, roztřídit je podle jakéhokoli pravidla, které mi přijde logické, a poté si zapamatovat nejdůležitější pojmy, slova, argumenty atd. Když to mám hotové, používám ty na míru vytvořené (ručně vyrobené?) kategorie, vybraná slova a linie argumentace jako „spouštěče“ neboli dveře do těch částí paměti, kde jsou uložené ostatní informace o textu, které by se ale samy od sebe vybavovaly hůře.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V minulosti jsem na poznámky používal hlavně papír. Ale nedávno jsem začal jako hlavní nástroj na poznámky používat Microsoft OneNote, v němž jsem v podstatě vytvořil kopii systému, který jsem dříve používal na papíře.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vytvořil jsem si například zvláštní „poznámkový blok“ OneNote s názvem „Čtení“. Tady uchovávám všechny své poznámky k většině knih, které jsem považoval za důležité se do hloubky naučit a prostudovat. Tento poznámkový blok Čtení se dále dělí na skupiny oddílů s nadpisy, které označují akademický obor: Kognitivní věda, Teorie médií, Evoluční biologie atd. Skupiny oddílů se pak skládají z jednotlivých oddílů se jmény autorů. OneNote nabízí další způsoby, jak vytvářet hierarchii. Jak tedy vidíte na obrázku, každý autor se dále dělí na poznámky k jednotlivým knihám. Teprve pak uvidíme poznámky ke knize. To vše nabízí OneNote hned z krabice, bez nutnosti cokoli nastavovat. Zajímavou otázkou je, jak strukturovat samotné poznámky ke knize.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zde využívám flexibility OneNote, kde lze psát bloky textu vedle sebe, což Google Docs v době psaní tohoto článku nenabízí. Proč byste potřebovali mít dva bloky textu vedle sebe? Inu, zaprvé to zabírá méně svislého prostoru, takže nemusíte tolik scrollovat, když potřebujete něco najít. Zadruhé můžete využít dodatečný vizuální horizontální rozměr k tomu, abyste texty vedle sebe současně četli, porovnávali a analyzovali.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ale nejdůležitější důvod, proč používám dva oddělené bloky textu, je tento: druhý blok textu vpravo je rozdělen podle skutečných oddílů, na které se dělí kniha, a já si zapisuji poznámky k oddílům knihy podle toho, jak text knihy přirozeně plyne shora dolů. Kdežto první blok textu vlevo mi poskytuje prostor, kde mohu rozvíjet své vlastní kategorizace pojmů, myšlenek, témat, argumentů atd., což je něco, co bych normálně dělal na papíře.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento systém se mimořádně dobře hodí pro situaci, kdy si potřebujete po nějaké době připomenout, o čem kniha byla, jaké byly nejdůležitější části, a zejména pokud jste učitel a potřebujete si knihu osvěžit na zítřejší hodinu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>S trochou ironie však platilo, že čím podrobnější poznámky jsem si dělal, tím méně jsem si byl jistý, že dokážu z knihy citovat a mluvit o ní. Jak je to možné? Nejzřejmější odpovědí je, že pokud strávím tolik času psaním podrobných poznámek, toto úsilí spotřebuje energii, která by mi jinak zbyla na samotné čtení. Toto vysvětlení je velmi pravděpodobné, ačkoli se domnívám, že otázka má víc vrstev. Další možné vysvětlení, proč psaní poznámek snižuje schopnost zapamatovat si přečtené, pochází z akademické literatury, která zkoumá negativní dopady používání Googlu na paměť.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Výzkumů o dopadech Googlu na lidskou paměť je mnoho. Jeden z argumentů lze shrnout takto: čím víc používáte Google, tím méně používáte paměť k ukládání samotného obsahu; používáním Googlu spíše používáte paměť k ukládání toho, kde obsah najít. Jinak řečeno, Google trénuje váš mozek, aby si pamatoval „kde“ místo „co“. Pro mou situaci to naznačuje, že proces psaní poznámek může měnit procesy v mém mozku a soustředit jeho energii na zapamatování toho, kde v poznámkách najdu, co hledám, místo aby se energie mozku soustředila na skutečný obsah, tj. text. Existuje však další výzkum, který mi přijde ještě přesvědčivější.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Výzkumníci rozdělili dvě skupiny lidí do dvou různých laboratoří. První skupina měla přečíst text a zapamatovat si ho. Druhá skupina dostala přesně stejný úkol. Po přečtení textu skupiny testovali, jak dobře si dokážou vybavit informace z textu. Pouze první skupině však výzkumníci řekli, že ve druhé části výzkumu, kdy budou skupinám kladeny otázky podle obsahu knihy, budou smět používat Google. Co výzkum zjistil?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Výzkum tvrdí, že první skupina, která směla používat Google, dosáhla výrazně horších výsledků než druhá skupina. Co to znamená? Jak se výzkumníci domnívají, kdykoli víme, že si věci nemusíme pamatovat, protože v případě potřeby budeme mít prostředek, jak se k informaci dostat, máme sklon nepoužívat naplno svou paměť a kognitivní procesy odpovědné za zapamatování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To zní věrohodně. Co bych rád zjistil, je, zdali se to děje vědomě, nebo i nevědomě. Jinak řečeno, říkají si lidé vědomě: „Nemusím si to pamatovat, protože v případě potřeby můžu použít Google“? Anebo je možné, že to, co začalo jako vědomé rozhodnutí tolik se nesoustředit a nezapamatovávat si, se dříve či později začalo vkrádat do naší mysli jako nevědomé rozhodnutí a náš mozek podle toho jednal?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Víme, že náš mozek je mnohem plastičtější, než jsme si mysleli. Když se vrátím ke knize Malafourise, sám říká, že „metaplasticita“ je určujícím rysem lidského mozku\u002Fmysli, a proto se náš mozek neustále přepojuje podle toho, co děláme, co prožíváme a – ano, jaké nástroje a technologie používáme.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Existuje další šílený výzkum, o kterém jsem loni mluvil při své výuce na Univerzitě Karlově. Týká se otázky, zdali nás smartphony jako iPhony rozptylují natolik, že to lze vidět na kognitivních testech, které zkoušejí naši schopnost soustředit se a pustit se do náročného řešení problémů. Nikoho nepřekvapí, když řeknu, že výzkum ukázal, že zapnutý iPhone ležící na stole výrazně zhoršuje schopnost subjektu řešit obtížné problémy. Co vás ale může překvapit víc, je, že podobný negativní efekt se ukázal nejen tehdy, když byl iPhone vypnutý, ale i tehdy, když byl iPhone vypnutý a zároveň schovaný v tašce položené vedle stolu. Teprve když subjekt dal smartphone do vedlejší místnosti, v testu se zlepšil. A konečně, pozitivní efekt odložení smartphonu daleko od sebe byl největší u subjektů, které byly označeny za psychicky závislé na smartphonech. Neustálým používáním svých iPhonů trénujete a přepojujete svůj plastický mozek tak, aby neustále myslel na smartphone, i když ho přímo nevidíte, a co je důležitější, i když si vědomě nemyslíte, že na svůj smartphone myslíte. Mně to přijde děsivé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud se vrátím ke své vlastní situaci, domnívám se, že důkladné psaní poznámek škodí mé paměti podobným způsobem, jakým Google a iPhony škodí subjektům ve výše uvedeném výzkumu: systematicky trénujete svůj mozek, aby nedělal těžkou práci zapamatování a soustředění, pokud se silně spoléháte na Google, pokud bezmyšlenkovitě používáte technologie jako smartphony, nebo možná pokud se spoléháte na své poznámky v dobré víře, že je to zodpovědné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Když opět mluvím o knize Malafourise, zhruba v polovině knihy jsem se rozhodl přestat si dělat ty poznámky v OneNote a místo toho číst kapitoly jen s tužkou a papírem před sebou. Navíc jsem přešel na čtení knihy v tabletovém režimu svého notebooku, se všemi aplikacemi vypnutými a s wifi odpojenou od internetu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co se stalo? Věřte nebo ne, okamžitě jsem měl pocit, že si pamatuji mnohem víc. Knihu jsem také dokázal číst mnohem rychleji, což mi dávalo lehce narcistní potěšení z toho, že jsem rychlý čtenář. Nebyl to ale placebo efekt, že jsem očekával, že se mé čtenářské návyky zlepší návratem ke staré dobré tužce a papíru? Možná, placebo efekt vždycky číhá za rohem a je třeba s ním počítat. Neznamená to však, že efekt není skutečný. Máme sklon placebo efekt odbývat jako „neskutečný“, což je nesmysl. Důvod, proč je placebo efekt tak významný, je ten, že účinek opravdu má a nemůžeme ho připsat ničemu jinému než naplnění očekávání zkoumaného subjektu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud souhlasíme s metaplasticitou našeho mozku, nedává smysl, že naše myšlenky, pocity a dokonce i očekávání přepojují náš mozek tak, aby byl co nejvíce naladěn na žádoucí výsledky?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Malafouris končí svou knihu naznačenou předpovědí, že ve 21\u003Csup>.\u003C\u002Fsup> století bude neurovědní a psychologický výzkum metaplasticity mozku jedním z nejnaléhavějších a nejdůležitějších projektů, které můžeme podniknout, abychom pochopili, co znamená být člověkem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Rčení „Dávej pozor, co si přeješ“ může mít k neurovědecké pravdě blíž, než jsme čekali.\u003C\u002Fp>",1790905675722]