[{"data":1,"prerenderedAt":63},["ShallowReactive",2],{"post-cz-postkognitivisticke-hci-kritika-kognitivismu-norman-dreyfus-winograd-a-flores-suchman-8-cast":3,"translation-cz-postkognitivisticke-hci-kritika-kognitivismu-norman-dreyfus-winograd-a-flores-suchman-8-cast":62},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"lang":12,"wordCount":13,"status":14,"type":15,"link":9,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":23,"comment_status":24,"ping_status":24,"sticky":20,"template":22,"format":25,"meta":26,"categories":28,"tags":30,"tagsResolved":31},10291625,"20. 10. 2026","2026-10-20T04:00:00",{"rendered":9},"local:postkognitivisticke-hci-kritika-kognitivismu-norman-dreyfus-winograd-a-flores-suchman-8-cast","2026-10-20T06:00:00","postkognitivisticke-hci-kritika-kognitivismu-norman-dreyfus-winograd-a-flores-suchman-8-cast","cs",1593,"publish","post",{"rendered":17},"Postkognitivistické HCI: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman (8. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Kritika kognitivismu\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Zabývat se kritikou kognitivismu dává smysl nejen pro kognitivní vědu, ale i všechny obory vycházející z kognitivní vědy, mezi které se právě obor HCI řadí, neboť ve svém počátku byl velmi úzce svázán s kognitivistickým paradigmatem. Jaké jsou přesně problémy tohoto paradigmatu? Připomeňme, že v jádře kognitivismu nacházíme metaforu lidské mysli v podobě „procesoru“, který operuje s fyzickými a prázdnými symboly oproštěnými od významových hodnot a kontextuálních faktorů. To vše nezávisle na biologickém substrátu a vlivu fyzického těla, čímž kognitivismus vykazuje příslušnost ke karteziánskému dualismu. Tento přístup „odtělesněného“ (disembodied) lidského i umělého myšlení pojmenoval John Haugeland lehce ironickým termínem „Good Old Fashioned AI“ (GOFAI)\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Kritici kognitivismu se zaměřují na kritiku odtělesnění a ignorování kontextu a zpochybnění zcela základní teze kognitivismu, že manipulace symbolů následující fixní pravidla může vést k úplné simulaci lidské inteligence. Mezi přední kritiky patří Don Norman, Hubert Dreyfus, Lucy Suchman a Terry Winograd, jejichž argumenty zde ve stručnosti představím.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Don Norman\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Kritika kognitivismu přicházela přímo od výzkumníků z HCI. Na rozdíl od ryze teoretického a laboratorního bádání v jiných disciplínách totiž HCI muselo aplikovat kognitivismus na produktech v reálném světě plném reálných lidí, kteří řeší své každodenní praktické problémy. V HCI komunitě a mezi designéry podle Bannona\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> vzrůstala nespokojenost z toho, že mnohé experimentální laboratorní výsledky nebylo možné replikovat v pracovním kontextu. Kognitivní věda nebrala v potaz potřeby lidí, ani širší kontext pracovních úkolů, které HCI hlásalo, že má optimalizovat. Spíše než aplikací poznání z kognitivní věd přicházel vývoj oboru od výzkumníků, kteří neměli přímé spojení s konceptuálními rámci nebo empirickými metodami kognitivní vědy. Kognitivismus v HCI byl zaměřen na jednotlivce, který ovládá jeden počítač, neexistoval rámec, který by nabízel metody pro design interakce s informačními systémy ve větších skupinách v dynamických kontextech pracovního prostředí, kde se tyto problémy začaly řešit prostřednictvím nově vzniklých zaměření, například Počítačová podporu kooperativní práce (Computer Support for Cooperative Work, CSCW) nebo ve Skandinávii rozšířený participační design.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Don Norman již v roce 1980 napsal článek \u003Cem>Twelve issues for cognitive science\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, ve kterém se Norman divil, jak málo ve skutečnosti víme o lidské kognici. Poukázal na zdánlivě triviální fakt, že nejsme uměle vytvořené bytosti, ale náš biologický substrát byl formován evolučními tlaky na přežití. Na rozdíl od umělé inteligence žijeme v reálném světě a podle Normana lidská kognice a rozhodnutí jsou ovlivněné kulturou, sociální interakcí, motivací i emocemi, což jsou aspekty v kognitivistickém přístupu opomíjené. Norman navrhoval, aby kognitivní věda opustila konvenční pohled čistě informačního zpracování a začala studovat lidskou kognici prostřednictvím kybernetického pohledu systému komplexních interakcí a zpětnovazebných mechanismů mezi člověkem, prostředím, historií, kulturou a společností. Co Norman navrhoval, lze shrnout tak, že implicitně argumentoval proti karteziánskému pohledu na člověka jakožto odtělesněné bytosti, která se na svět dívá z pozice objektivního pozorovatele. Člověk ale nestojí bez těla mimo svět, je vtělenou bytostí, která má svou vlastní historii, problémy, cíle, pohled na svět, sociální a kulturní zázemí: je bytostně \u003Cem>ve světě\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Dreyfus, Winograd a Flores\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Filosof Hubert Dreyfus\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> a Winograd s Floresem\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> začali kritizovat filosofické základy kognitivismu podobně jako Norman proto, že zcela opomíjí naši \u003Cem>situovanost\u003C\u002Fem> a \u003Cem>vtělenost\u003C\u002Fem> ve světě. Dreyfus nejdříve v oboru umělé inteligence, Winograd a Flores poté v oboru HCI představili filosofické myšlenky fenomenologicky orientovaného filosofa Martina Heideggera. Jeho koncept \u003Cem>bytí-ve-světě\u003C\u002Fem> (being-in-the-world) poukazuje na neoddělitelnost člověka od světa a opozici vůči karteziánskému dualismu subjektu a objektu. Primární mód existence člověka je pro Heideggera praktické vypořádávání se s každodenními situacemi, které vedou k naplnění našich cílů a potřeb za použití věcí ve světě, které známe, jsou pro nás smysluplné a víme, jak je použít. Oproti teoretické nezaujatosti karteziánského subjektu je u Heideggera člověk \u003Cem>vržen\u003C\u002Fem> do světa a vždy se již ocitá v nějakém daném kontextu, ve kterém užívá předměty na základě jejich relevance k dané situaci. Právě problém relevance se ukázal pro kognitivistickou umělou inteligenci jako těžko řešitelný problém. Výzkumníci jej řešili tak, že pro určení toho, co je v dané situaci relevantní, je třeba definovat určitý kontext neboli „frame“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, podle kterého se bude relevance hodnotit. Avšak podle Dreyfuse jsou pro vybrání vhodného framu potřeba další pravidla, která by definovala, jak frame vybrat. Výběr framu pro definování dalších framů vede k nekonečnému regresu. Člověk se již ale inherentně ocitá v nějakém kontextu, nepotřebuje tento kontext symbolicky re-prezentovat ve své mysli, jak by to navrhoval kognitivismus. Svět je sám onou reprezentací, ke které nepřistupujeme abstraktně či teoreticky, ale prakticky; věci kolem nás jsou „prostředky“, jejichž vlastností je „příručnost“, což znamená, že jsou vždy „k-něčemu“, jsou nám „po ruce“. Modernějším slovníkem z teorie designu a ekologické psychologie bychom řekli, že svět se nám jeví jako soubor potenciálních afordancí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Náš prakticky orientovaný vztah ke světu a příručnost prostředku zároveň znamená, že věci se nám jeví na pozadí, nevnímáme je a jsou pro nás transparentní. Heidegger píše, že když se prostředek, například oblíbené kladivo, stane autenticky „po-ruce“, je pro něj charakteristické, „že se ve své příručnosti jaksi drží v pozadí, a to právě proto, aby bylo ve vlastním smyslu po ruce“. Důležitým poznatkem dále je, že jakkoli dlouho se budeme na kladivo dívat, nikdy přesně nepoznáme jeho příručnost. Pouze tehdy, když jej poprvé použijeme, budeme mít zkušenost, jaké to je používat kladivo\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě Dreyfus poukazoval na to, že naše situovanost ve světě a praktická orientace se znatelně liší od tzv. propoziční znalosti: praktická znalost je znalostí, \u003Cem>jak\u003C\u002Fem> určitou věc dělat, kdežto propoziční znalost je znalost faktografická, že \u003Cem>něco je\u003C\u002Fem> X. Podle Dreyfuse není možné redukovat praktickou znalost \u003Cem>jak\u003C\u002Fem> na propoziční znalost \u003Cem>co\u003C\u002Fem>. Při otázce, jak přesně se v každodennosti vypořádáme s \u003Cem>prostředky\u003C\u002Fem> kolem nás, odpovídají Dreyfus, Winograd a Flores tak, že \u003Cem>prostředky a afordance\u003C\u002Fem>, které nám umožňují vykonat nějaké akce, rozpoznáváme podle toho, jaký mají pro nás v dané situaci \u003Cem>význam\u003C\u002Fem> a jakým způsobem mohou přispět k vyplnění našich cílů. Heidegger nám říká, že každý \u003Cem>prostředek\u003C\u002Fem> „přísně vzato nemůže být jeden“, neboť k jeho bytí „patří jistý celek prostředků, v němž příslušný prostředek může být tím, čím je“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Současný fenomenologický filosof a kognitivní vědec Julian Kiverstein\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> interpretuje Heideggerovo \u003Cem>bytí prostředku\u003C\u002Fem> tak, že \u003Cem>prostředek\u003C\u002Fem> (nástroje, technologie, interface) situuje do širší sítě prostředků a pouze skrze vztahy k těmto dalším prostředkům získává daná entita svůj význam; tyto prostředky ale neexistují ve vakuu, jsou hluboce zakořeněné v lidských činnostech a aktivitách, takže význam prostředků, mezi které lze řadit technologii, je podle této analýzy nakonec třeba vždy hledat \u003Cem>na rozhraní\u003C\u002Fem> dané situace, ve které se člověk nachází, dostupných prostředků, lidské kultury, společnosti, historie apod. V čem spočívá výhoda lidí oproti umělé, především odvtělené inteligenci, je schopnost navigace v této rozsáhlé holistické síti sociotechnických vztahů a vybrat v nich prostředky (afordance), které potřebuje a které se nám jeví automaticky díky své vlastnosti být „po-ruce“ na základě toho, že patříme do nějaké kultury a společnosti. Jelikož tyto charakteristiky \u003Cem>bytí-ve-světě\u003C\u002Fem> odvtělené, kognitivistické umělé inteligenci chybí, nastává již zmíněný problém framu (frame problem) a nemožnosti redukovat komplexitu světa do symbolických reprezentací.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Lucy Suchman\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Další hojně citovanou kritičkou kognitivismu, která navazuje na práci Dreyfuse a Winograda, je antropoložka a feministická teoretička Lucy Suchman. V práci \u003Cem>Plans and situated actions: The Problem of Human-Machine Communication\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> kritizuje kognitivismem ovlivněnou představu, že lidé přemýšlí, jednají a interagují s technologií dle předem definovaných plánů, které se snaží naplnit. Suchman s tímto přístupem nesouhlasí a tvrdí, že pokud interakci lze chápat jako komunikaci (což je názor Suchman), pak předem daný plán může sloužit pouze jako počáteční základ navázání komunikace, ale reálné jednání vyvstává až během aktu komunikace (interakce), kdy člověk upravuje a přizpůsobuje své chování podle fyzických a sociálních potřeb situace, ve které se nachází. Zatímco kognitivismus tedy pohlíží na svět jako na statické pozadí, pro které jsou předem připravené plány aktuální, Suchman s použitím etnometodologických nástrojů ukázala, že předem definované plány musí člověk konstantně upravovat a přizpůsobovat dané situaci. Paul Dourish komentuje, že Suchman „prezentovala model interakce se světem, ve kterém zdánlivě objektivní fenomény kognitivistického modelu byly naopak aktivní interpretací světa, které se formují jako reakce na specifické prostředí a podmínky“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Ve své dizertaci z videozáznamů studovala, jak lidé používají komplikovanou fotokopírku. Zjistila, že při jejím používání se uživatelé neřídili podle stanovených procedur a plánů, ale místo toho improvizovaně reagovali ad hoc na aktuální situaci a využívají prostředky, které mají po ruce. Lidé nesledují v běžném jednání algoritmizovaná pravidla, čímž se podle Suchmanové vyvrací jeden z axiomů kognitivismu, a místo toho navrhuje, že bychom měli o naší kognici hovořit jako o \u003Cem>situované\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Problémy kognitivismu pro HCI nejsou triviální, naopak z výše zmíněné kritiky se může zdát, že kognitivismus dlouho brzdil potřebný vývoj HCI. Odvtělení a abstrahování člověka od interakce a proměnlivého a komplexního prostředí reálného světa byly prvotní hříchy kognitivismu, které zcela logicky vedly k potlačení výzkumu prakticky orientovaných činností a afektivních, emocionálních, estetických a dalších aspektů vztahu člověka k technologii. Vliv kognitivismu a programové odmítání studovat praktické činnosti dokumentuje Potter\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-12\" id=\"fnref-12\">12\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> i v oboru psychologie. Potter navrhuje, že by psychologie měla přestat předstírat, že lze studovat člověka tak, že se a priori postulují vnější okolnosti, vstupní a výstupní parametry kognice, kde aktivity a interakce jsou sekundární artefakty. Místo toho navrhuje otočit pozornost právě na to, co se děje \u003Cem>během\u003C\u002Fem> aktivit a interakce, což znamená studovat situované praktiky lidí a jejich vztah k historii, kultuře a dalším lidem. Stejný odklon od studia akontextuálních kognitivních procesů směrem k aktivitám, situovanému jednání zaznamenal obor HCI. Naše těla, svět a objekty (nástroje) v něm jsou důležitými médii pro naše akce a jednání, které získávají svůj význam a mohou být pochopené pouze v kontextu situace. Právě posunutí přes karteziánské dualismy tvoří jádro postkognitivistických teorií v HCI, které vysvětlují fundamentální jednotu mysli a světa prostřednictvím našeho vztahu k nástrojům, a tedy i technologii, čímž poskytují nový teoretický základ pro obor HCI a nahrazují nedostatky kognitivismu\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-13\" id=\"fnref-13\">13\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fstrong> — moje diplomová práce (Univerzita Karlova, 2018) ve 20 částech:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast\u002F\">1. část: Předmluva a úvod\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">2. část: Současný informační svět jako problém pro HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">3. část: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-historie-a-teorie-interakce-elektricke-symbolicke-a-textove-interakce-4-cast\u002F\">4. část: Stručná historie a teorie interakce: elektrické, symbolické a textové interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-graficke-interakce-kulturni-interface-a-vtelena-interakce-5-cast\u002F\">5. část: Grafické interakce, kulturní interface a vtělená interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-konvencni-historie-hci-a-paradigmaticke-vlny-6-cast\u002F\">6. část: Stručná konvenční historie HCI a paradigmatické vlny\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-kognitivismus-a-kognice-v-hci-7-cast\u002F\">7. část: Kognitivismus a kognice v HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Cstrong>8. část: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\u003Cli>9. část: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl — vyjde 23. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>10. část: Martin Heidegger a analýza prostředků — vyjde 26. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>11. část: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti — vyjde 29. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>12. část: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie — vyjde 1. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>13. část: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie — vyjde 4. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>14. část: Rozšířená kognice — vyjde 7. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>15. část: Distribuovaná kognice — vyjde 10. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>16. část: Technologie v novomediální teorii a konvergence médií — vyjde 13. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>17. část: Svět médií — vyjde 16. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>18. část: Planetární komputace, The Stack a interface — vyjde 19. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>19. část: Interface jako sociotechnický vztah — vyjde 22. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>20. část: Závěr — vyjde 25. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Poznámky\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">13 poznámek\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>HAUGELAND, John, 1989. \u003Cem>Artificial intelligence: the very idea\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass: MIT Press. ISBN 978-0262580953.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BANNON, Liam J., 1989. A pilgrim's progress: From cognitive science to cooperative design. \u003Cem>AI & Society\u003C\u002Fem> [online]. 4(4), 259-275 [cit. 2018-03-06]. DOI: 10.1007\u002FBF01894031. ISSN 0951-5666. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002FBF01894031\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002FBF01894031\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>NORMAN, Donald A., 1980. Twelve Issues for Cognitive Science. \u003Cem>Cognitive Science\u003C\u002Fem> [online]. 4(1), 1-32 [cit. 2018-03-06]. DOI: 10.1207\u002Fs15516709cog0401_1. ISSN 03640213. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1207\u002Fs15516709cog0401_1\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1207\u002Fs15516709cog0401_1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>DREYFUS, Hubert L., 1979. \u003Cem>What computers can't do: the limits of artificial intelligence\u003C\u002Fem>. Rev. ed. New York: Harper Colophon Books. ISBN 9780060906139.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>WINOGRAD, Terry a Fernando FLORES, 1987. \u003Cem>Understanding computers and cognition: a new foundation for design\u003C\u002Fem>. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company. ISBN 0-201-11297-3.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>SHANAHAN, Murray, 2016. The Frame Problem. ZALTA, Edward N. \u003Cem>The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Spring 2016 Edition)\u003C\u002Fem> [online]. Stanford University: Metaphysics Research Lab [cit. 2017-10-17]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fplato.stanford.edu\u002Fentries\u002Fframe-problem\u002F\" class=\"fn-url\">https:\u002F\u002Fplato.stanford.edu\u002Fentries\u002Fframe-problem\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 1996. \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem>. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7, §15 69\u002F89.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 1996. \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem>. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7, §15 69\u002F89.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>KIVERSTEIN, Julian, 2012. What Is Heideggerian Cognitive Science?. KIVERSTEIN, Julian a Michael WHEELER. \u003Cem>Heidegger and Cognitive Science\u003C\u002Fem>. Great Britain: Palgrave Macmillan, s. 1-61. ISBN 978–0–230–21655–6, s. 4.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>SUCHMAN, Lucy, 1985. \u003Cem>Plans and situated actions: The Problem of Human-Machine Communication\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fbitsavers.trailing-edge.com\u002Fpdf\u002Fxerox\u002Fparc\u002FtechReports\u002FISL-6_Plans_and_Situated_Actions.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fbitsavers.trailing-edge.com\u002Fpdf\u002Fxerox\u002Fparc\u002FtechReports\u002FISL-6_Plans_and_Situated_Actions.pdf\u003C\u002Fa>. Doctoral Dissertation. Palo Alto Research Center.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6, s. 71.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-12\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>12\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-12\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>POTTER, Jonathan, 2000. Post-Cognitive Psychology. \u003Cem>Theory & Psychology\u003C\u002Fem> [online]. 10(1), 31-37 [cit. 2018-03-17]. DOI: 10.1177\u002F0959354300010001596. ISSN 0959-3543. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fjournals.sagepub.com\u002Fdoi\u002F10.1177\u002F0959354300010001596\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fjournals.sagepub.com\u002Fdoi\u002F10.1177\u002F0959354300010001596\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-13\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>13\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-13\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. \u003Cem>Acting with technology: activity theory and interaction design\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319, s. 195–196.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Literatura\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">12 zdrojů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BANNON, Liam J., 1989. A pilgrim's progress: From cognitive science to cooperative design. \u003Cem>AI & Society\u003C\u002Fem> [online]. 4(4), 259-275 [cit. 2018-03-06]. DOI: 10.1007\u002FBF01894031. ISSN 0951-5666. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002FBF01894031\">http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002FBF01894031\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>DREYFUS, Hubert L., 1979. \u003Cem>What computers can't do: the limits of artificial intelligence\u003C\u002Fem>. Rev. ed. New York: Harper Colophon Books. ISBN 9780060906139.\u003C\u002Fli>\u003Cli>HAUGELAND, John, 1989. \u003Cem>Artificial intelligence: the very idea\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass: MIT Press. ISBN 978-0262580953.\u003C\u002Fli>\u003Cli>HEIDEGGER, Martin, 1996. \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem>. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7.\u003C\u002Fli>\u003Cli>KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. \u003Cem>Acting with technology: activity theory and interaction design\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319.\u003C\u002Fli>\u003Cli>KIVERSTEIN, Julian, 2012. What Is Heideggerian Cognitive Science?. KIVERSTEIN, Julian a Michael WHEELER. \u003Cem>Heidegger and Cognitive Science\u003C\u002Fem>. Great Britain: Palgrave Macmillan, s. 1-61. ISBN 978–0–230–21655–6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>NORMAN, Donald A., 1980. Twelve Issues for Cognitive Science. \u003Cem>Cognitive Science\u003C\u002Fem> [online]. 4(1), 1-32 [cit. 2018-03-06]. DOI: 10.1207\u002Fs15516709cog0401_1. ISSN 03640213. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1207\u002Fs15516709cog0401_1\">http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1207\u002Fs15516709cog0401_1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>POTTER, Jonathan, 2000. Post-Cognitive Psychology. \u003Cem>Theory & Psychology\u003C\u002Fem> [online]. 10(1), 31-37 [cit. 2018-03-17]. DOI: 10.1177\u002F0959354300010001596. ISSN 0959-3543. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fjournals.sagepub.com\u002Fdoi\u002F10.1177\u002F0959354300010001596\">http:\u002F\u002Fjournals.sagepub.com\u002Fdoi\u002F10.1177\u002F0959354300010001596\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>SHANAHAN, Murray, 2016. The Frame Problem. ZALTA, Edward N. \u003Cem>The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Spring 2016 Edition)\u003C\u002Fem> [online]. Stanford University: Metaphysics Research Lab [cit. 2017-10-17]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fplato.stanford.edu\u002Fentries\u002Fframe-problem\u002F\">https:\u002F\u002Fplato.stanford.edu\u002Fentries\u002Fframe-problem\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>SUCHMAN, Lucy, 1985. \u003Cem>Plans and situated actions: The Problem of Human-Machine Communication\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fbitsavers.trailing-edge.com\u002Fpdf\u002Fxerox\u002Fparc\u002FtechReports\u002FISL-6_Plans_and_Situated_Actions.pdf\">http:\u002F\u002Fbitsavers.trailing-edge.com\u002Fpdf\u002Fxerox\u002Fparc\u002FtechReports\u002FISL-6_Plans_and_Situated_Actions.pdf\u003C\u002Fa>. Doctoral Dissertation. Palo Alto Research Center.\u003C\u002Fli>\u003Cli>WINOGRAD, Terry a Fernando FLORES, 1987. \u003Cem>Understanding computers and cognition: a new foundation for design\u003C\u002Fem>. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company. ISBN 0-201-11297-3.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"",0,"closed","standard",{"description":27},"Zabývat se kritikou kognitivismu dává smysl nejen pro kognitivní vědu, ale i všechny obory vycházející z kognitivní vědy, mezi které se právě obor HCI řadí,…",[29],4,[],[32,39,47,56],{"id":33,"name":34,"slug":35,"taxonomy":36,"names":37,"slugs":38},10685551,"HCI","hci","post_tag",{"en":34,"cs":34,"es":34,"fr":34},{"cs":35,"en":35,"es":35,"fr":35},{"id":40,"name":41,"slug":41,"taxonomy":36,"names":42,"slugs":45},10407059,"cognition",{"en":41,"cs":43,"es":44,"fr":41},"kognice","cognición",{"cs":43,"en":41,"es":46,"fr":41},"cognicion",{"id":48,"name":49,"slug":49,"taxonomy":36,"names":50,"slugs":54},10369402,"philosophy",{"en":49,"cs":51,"es":52,"fr":53},"filozofie","filosofía","philosophie",{"cs":51,"en":49,"es":55,"fr":53},"filosofia",{"id":57,"name":58,"slug":59,"taxonomy":36,"names":60,"slugs":61},10688184,"UX","ux",{"en":58,"cs":58,"es":58,"fr":58},{"cs":59,"en":59,"es":59,"fr":59},null,1792487813168]