Jakub Ferenc | Články | Argonauti a střet civilizací

Zpět na články

Argonauti a střet civilizací

  • jakubferenc
  • Napsáno
  • kategorie: speculative fiction

Source: https://wellcomecollection.org/works/x7rsn4uh

Představte si domorodý, moderní civilizací neposkvrněný kmen, který žije na velkém ostrově kdesi mezi Austrálií a Papua-Novou Guineou. Nedozvěděli bychom se o něm, kdyby náhodou jeden americký magnát žijící v Sydney si nevyjel se svou novou jachtou na několikadenní výlet. Byl to chytrý matematik, který zanechal doktorského studia a vrhnul se na dráhu v akciích. Obklopoval se ale skupinou intelektuálních kamarádů, mezi kterými byl i český antropolog doktor Hrdlička. Na jedné z divočejších nocí, co se počasí i alkoholu týče, se na své plavbě ztratili a ráno zjistili, že jsou o stovky kilometrů dále než měli být. Měli před sebou ale ostrov, tak k němu chtěli zajet, aby jejich chodidla opět okusila tvrdou zem panensky vypadajícího ostrova. O místě, na jehož břehy právě vstoupili, nic nevěděli, takže si raději zásoby jídla, studené vody. Nezapomněli si vzít i jednu z mnoha starších poloautomatických pušek, které měli s náboji v bedně na palubě. Byl to dárek od jednoho z klientů onoho vietnamského magnáta.

Že se ta zbraň ocitla na tomhle ostrově, byla náhoda, ale co následně způsobila, náhodou nebyla. Na ostrově žil kmen domorodých lidí, kteří již přes tisíce let zakládají své společenské struktury na jasně oddělené genderové hierarchii. Ženy se starají o děti a zpracování potravy. Muži potravu přinášejí při lovu ryb a místní zvěře. Hierarchii ale nalezneme i mezi muži. Ať se nám to zdá směšné, v tomto kmeni si dominantní postavení získá ten muž, který dokáže sestrojit nejlepší střelnou zbraň, která se ve všem podobá tomu, co bychom nazvali lukem. V tomhle kmeni luk neslouží pouze pro lov zvěře. Během něj sice ostatní muži velmi rychle zjistí, jaký luk je nejlepší, ale zároveň je luk symbolem potenciální hrubé síly, kterou může člověk použít pro odstranění dotírajících mužů. I když ve kmeni probíhají hádky a šarvátky, které občas končí smrtí, většinou se neshody řeší unikátním ceremoniálem, kdy se muži navzájem vyzvou ke střelbě na určený umělý cíl, čímž testují přesnost a preciznost sestrojení zbraně. Ceremoniál je pak zakončený skutečným lovem zvěře.

I když ceremoniál vypadá mírumilovně a je pravdou, že mnoho životů bylo takto zachráněno, neznamená to, že tím veškeré neshody mezi muži končí. Muž, který prohraje, zažívá veřejnou ostudu. Ta ho doprovází jako špatná pověst často i několik let. Místní ženy mají sice stanovené genderové role, ale žádná z nich, pokud nemusí, nechce zakládat rodinu nebo být aspoň viděna na ostrově ve společnosti muže, který v duelu prohrál. Není to pravidlem, zvláště pokud muž je pohledný a obecně znám jako šikovný designér luků, který se dokáže postarat o svou rodinu. Ale ženy mají velmi přesné požadavky na to, jakého muže budou chtít za svého partnera. Ostatně musí myslet i na dobré jméno své rodiny. Čehož si jsou vědomi i matka s otcem, kteří vehementně protestují, pokud si jejich dcera začne něco s mužem, který nedávno byl veřejně zostuzen. Všichni muži se ale mohou navrátit do běžného života ve společnosti, pokud v následujících dnech a týdnech po své prohře ukáží, že sestrojili znatelně lepší luky.

Návštěvníci z moderního světa, kteří zde zabloudili, právě měli možnost sledovat jeden z takových ceremoniálů. Za zvuku pravidelného rytmu bubnů viděli velkou skupinu štíhlých opálených mužských i ženských těl. Jen od trupu dolů byly zakryté červenožlutými sukněmi ze suché trávy se střapatým zdobením kolem pasu. Ženy i muži měli nahou hruď, kterou zdobily visící korále z lastur mlžů. Muži měli na prsou navíc namalované černé čáry ve tvaru písmene T. V kouřové cloně bylo vidět mnoho barevných rozdělaných ohňů červené i modré barvy.

Tuhle pestrou, přesto velebnou podívanou sledovali muži z moderního světa s nadšením i údivem. Brzy je ale místní odhalili. Svůj ostrov střeží dobře a nemohla jim uniknout bílá milionářská jachta, která dorazila na jeho břehy. Od prvního kroku na písečném břehu sledovala návštěvníky hlídka.

Místní domorodí muži, kteří hlídkovali po ostrově, vzali návštěvníky v tichosti do jedné z postranních chýší, aby nenarušili probíhající ceremoniál. Hlavní starší, očividně naštvaný, přišel se svou ženou se podívat, co narušuje tak významnou událost jeho kmene. O bílých mužích slýchával od svých předků, přesto byl překvapen, že je vidí na vlastní oči. Své překvapení ale co nejvíce před ostatními zadržoval. Začal na ně mluvit svou řečí, které návštěvníci nemohli rozumět. Antropolog Hrdlička ale rychle rozpoznal, že se jedná o jeden z dialektů papuánského jazyka Dani, kterému se kdysi věnoval během svých studií.

Velice pomalu a s mnoha chybami se Hrdlička snažil kmenovému vůdci vysvětlit, kdo jsou a že jejich úmyslem nebylo narušit ceremoniál. Jen se ztratili a chtěli by se dostat zas pět do své lodi a odjet pryč. V tu chvíli ale další členové hlídky s vypětím sil donesli do chýše bednu se zbraněmi a náboji. Kmenový vůdce se zeptal, co to je a Hrdlička odpověděl, že to slouží ke střelbě, stejně jako luky, které viděli na ceremoniálu.

Další ráno mohli návštěvníci odjet pod podmínkou, že kmenovému vůdci zanechají onu bednu, která dostal americký magnát jako dar od klienta.

Zbraně se dostali do rukou jen vybraným mužům, a dokonce i ženám. Stoletá tradice výroby luku najednou přestala mít hodnotu. Žádný luk nemohl konkurovat střelné zbrani, která se stala symbolem mužství a ten, kdo je měl, se stal žádaným mužem v očích místních žen.

Muži, kteří doposud byli na vrcholu hierarchie dominantních jedinců přes jednu noc spadli v pomyslné pyramidě o dost níže. A to se jim nelíbilo. Muži, kteří neměli zbraně, se snažili vzbouřit, ale věděli, že proti střelným zbraním nemají šanci. Celý řád místního života se změnil. Kdysi byla řemeslná a technická dovednost symbolem společenského úspěchu, který vedl dle místních zvyklostí přirozeně k úspěchu sexuálnímu. Nyní byly všechny důležité hodnoty přehodnoceny. Mnoho místních mužů začalo nesnášet „bílé muže z moderního světa“. Všechny konflikty a místní problémy začali svádět na jejich odlišnost a na to, že do jejich života zanesli vyspělé nástroje. Přestože jim časem došly náboje, v očích místních žen nastala trvalá změna. Přesnost luku při řešení sporu se nikdy nemůže vyrovnat střelné zbrani, a proto považovat tuto hodnotu za něco, podle čeho si vybírat partnery, je zcela arbitrární a nesmyslné. Zvláště v dnešní době, kdy potravu si zajišťují ženy samy, a tak řemeslná kvalita luku sloužila pouze pro řešení sporů mezi muži.

Život místního papuánského kmene se změnil. Ať už příčiny byly mnohé, místní muži, kteří ztratili své postavení, věděli, kdo je pravým viníkem.