Jakub Ferenc | Články | Číst a být čten: pohled na stejné optikou druhého

Zpět na články

Číst a být čten: pohled na stejné optikou druhého

  • jakubferenc
  • Napsáno
  • kategorie: stunome / text analysis

Na akademickou půdu mnozí vstupují z mnoha ušlechtilých důvodů. V mých očích je tím nejdůležitějším interaktivní dialog, který mohou naše myšlenky vést s druhými. Z tohoto důvodu smekám nad lišáckým rozhodnutím kolegy Mgr. Šlerky, který nám předložil nabídku, abychom se pokusili o reflexi nejen vlastních myšlenek (samo o sobě náročná a záslužná činnost), ale také o setkání s myšlenkami našich kolegů.

Tímto výzvu přijímám a pokusím se napodobit velmi liberální smýšlení Zuzany, kolegyně ze StuNoMe, která se pomocí metody Allana Bella, tak jako já, dívala na nedávnou zprávu agentury ČTK, informující o nejnovějších útocích v perpetuálním konfliktu mezi Izraelí a Palestinou. Účel je následující: pokud se dva lidé podívají dle přesné metody na zprávu, která se prezentuje jako čiště faktografická, nalezneme rozdíly?

Analýza mé kolegyně na první pohled se zdá být stručná. Při bližším čtení je ale jasné, že obsahuje vše, co bylo v zadání úkolu; dikce textu je přesná a k věci.

Zajímavější je její komentář k titulku článku:

„Titulek dle mého není věrohodnou reprezentací těla zprávy. Zprávu shrnul pouze na násilnou část, avšak s absencí kontextu může působit manipulativně a ve čtenářích zkreslený dojem i informace o situaci.“

Zcela souhlasím s vypozorováním, že titulek neobsahuje důležitý kontext, ve kterém se poslední násilné akty odehrály. Až v polovině původní ČTK zprávy se totiž dozvídáme, že útoky noži na izraelské ozbrojené jednotky a následnou smrt Palestinců právě musíme brát v kontextu sporů o jeruzalémskou Chrámovou horu. Na druhou stranu, co vše může a má titulek zahrnovat?

Jedním z požadavků na vhodný titulek je jistě stručnost a také vystižení hlavního jádra zprávy. V tomto případě si dovolím tvrdit, že titulek skutečně poukazuje na nejnovější, nejrelevantnější informace. Je škoda, že se kolegyně nepokouší vedle nalezení problému přijít s možným řešením. Zajímalo by mě, jak by se autorsky s titulkem vyrovnala. Jestliže bychom chtěli zmínku o kontextu posunout v článku co nejvýše, mnou navrhované řešení by bylo neupravovat titulek, ale zmínít spory o jeruzalémskou Chrámovou horu v perexu.

Ve své analýze ale problémy s titulkem či perexem neuvádím. Dokážu si přestavit, že (anonymní) autor ČTK zprávy ponechal zmínku o širším kontextu až po uvedení hlavního jádra zprávy, tedy the important and latest first. Kontext je navíc dostatečně rozebrán v prostřední části ČTK zprávy.

Přesto spor o Chrámovou horu tvoří ústřední bod mé kritiku na adresu ČTK. Připomínám, že jsem při své analýze odkryl emocionálně zabarvené slovo „pověsti“, které u faktografické zprávy, objektivně informující o obou stranách konfliktu, dle mého názoru nemá co dělat. Citování obou stran konfliktu je samo o sobě nevyvážené a nejasné (když ČTK cituje Izrael, že něco řekl, myslí tím koho přesně? proč ČTK neuvádí vyjádření oficiálních palestinských institucí?), ale s největší pravděpodobností je výběr slova „pověsti“ úkonem autora ČTK, čímž se samozřejmě dobrovolně vzdává objektivního zpravodajství. Pokud by přece jen „pověsti“ vyšlo z pera třetí strany, byl by komentář kolegyně Zuzany snad přesný:

„Zpráva neobsahuje žádné komentáře ani hodnocení situace. Nenabízí ani možná řešení situace. Jedná se o sestavení “faktů” do článku bez jakéhokoli dalšího přesahu.“

Z lingvistiky víme, že slova s citovým zabarvením nejsou neutrální; na vertikální (paradigmatické) ose možného výběru slov si autor vybral z n možností zrovna „pověsti“. O pouhém sestavení faktů zde hovořit nelze.

Ony ošemetné „pověsti“ jsou tak pochopitelně bodem, kde se s kolegyní v naší analýze rozcházíme. A přestože Zuzana zakončuje čtení mé analýzy slovy, že poteciální rozdíly přispívají k pluralitě názorů, věřím, že pravda je až přílíš lákavá na to, abychom se vzdali hledání. A tak místo „nobody knows“ preferuji zvolání: „someone knows, but alas the silence is dolorous!“.